Bulletin 4/25

Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny

Sekce

Strana

Vydání

LKR Innovation House

V dánském Hørsholmu vznikl LKR Innovation House – přeměna bývalého skladu střešních oken z 90. let na současné kreativní a pracovní centrum. Budova slouží jako sídlo a inovační hub VELUXu, ale zároveň jako ukázka toho, jak lze prostřednictvím šetrné rekonstrukce, maximálního využití světla, ventilace a přírodních materiálů vytvořit zdravé a inspirativní pracovní prostředí.

Exteriér – Experimentální dřevo

Budova byla postavena v roce 1995 z udržitelně pěstovaného dřeva z Dánska a Švédska.

Proměna – Z 9 500 na 14 000 m²

Sklad o původní ploše 9 500 m² se přeměnil na světlé a inspirativní pracovní prostředí o rozloze 14 000 m², s důrazem na přístup denního světla, čerstvý vzduch a variaci prostor.

Interiér – Zelené dvory jako srdce budovy

Dvě velká zelená nádvoří v srdci objektu přivádějí do interiéru přírodu, světlo a proudící vzduch. Kolem této vnitřní fasády jsou uspořádány pracovní prostory.

Ekologie – Zachování materiálů a nízká uhlíková stopa Původní betonová podlaha, glulam rámy, střešní konstrukce, fasády i dlažební kameny byly zachovány a znovu využity. Přestavba ušetřila 56,5 % materiálu a výsledná uhlíková stopa činí jen 4,6 kg CO₂e/m²/rok – výrazně pod dánským limitem.

LKR Innovation House Ukázka toho, jak lze prostřednictvím šetrné rekonstrukce, maximálního využití světla, ventilace a přírodních materiálů vytvořit zdravé a inspirativní pracovní prostředí.

Vážení a milí, čtenářky a čtenáři Bulletinu ČKA, poslední číslo Bulletinu 2025 jsme úmyslně pozdrželi, abychom do něj dokázali promítnout „horký“ podzim Komory i našich spolupracovníků. Ve dvou uplynulých měsících se v Praze odehrál sled událostí, které spolu tematicky souvisejí a které – každá jiným způsobem – připomněly, že architektura není jen tvorbou jednotlivých staveb, ale i odpovědností za kvalitu života, veřejný prostor a dostupné bydlení. Dvoudenní mezinárodní maraton zahájila ve čtvrtek 13. listopadu v Míčovně Pražského hradu celoevropská konference Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny (Affordable and Quality Housing for All), pořádaná ČKA společně s Evropskou radou architektů (ACE). Konference se věnovala mimořádně aktuálnímu – a dnes už celoevropskému – tématu dostupného bydlení. Přivedla k jednomu stolu zástupce evropské i české exekutivy, samospráv a domácí i zahraniční odborníky. Večer na ni navázal galavečer již 10. ročníku České ceny za architekturu, největší a nejprestižnější přehlídky realizované architektury, posuzované očima mezinárodní poroty. V pátek následovala volební valná hromada ACE (General Assembly of ACE), poprvé jako volební valná hromada mimo bruselské ústředí. Děkuji všem, kteří se z Kanceláře Komory i z představenstva zasloužili o zdárný průběh všech tří akcí. Vyčerpávající podzim pak vyvrcholil 8. prosince vyhlášením již 26. ročníku Diplomek. Hlavním tématem tohoto čísla je proto kvalitní a dostupné bydlení – téma, které rezonuje napříč Evropou i Českou republikou a které se nevyřeší jediným opatřením ani jedním „zázračným“ typem domu. Vyžaduje soulad územního plánování, dopravní a technické infrastruktury, férových pravidel pro veřejné investice i soukromý trh a v neposlední řadě také dlouhodobou podporu kvalitních architektonických návrhů. V tematické části Bulletinu najdete jak zprávu z konference, tak Pražskou deklaraci v plném znění a široké spektrum přednesených příspěvků, které se na dostupné bydlení dívají historicky, sociálně, politicky i z pohledu naší profese. Nejde jen o inspiraci zahraničními příklady, ale i o praktickou úvahu, co je přenositelné do českého prostředí – od role měst a městských architektů přes standardy kvality a procesy zadávání až po regeneraci sídlišť a přestavbu historických lokalit.

Z bohatého obsahu tohoto Bulletinu také upozorňuji na dvě zmíněné soutěžní přehlídky, které Komora dlouhodobě organizuje. Tou první je jubilejní 10. ročník České ceny za architekturu a s ním spojený galavečer ve Foru Karlín, opět v autorském podání Marthy Issové a Jiřího Zemana, letos s režijním vedením Adama Martince. Záznam z ceremoniálu i medailonky nominovaných staveb jsou k dispozici ke zhlédnutí v iVysílání ČT. Druhou přehlídkou je 26. ročník Diplomek, který jsme již počtvrté spojili s vyhlášením Kaplicky Internship. V rámci slavnostního večera v CAMP jsme si také vyslechli podnětnou přednášku architekta Marcina Sapety, partnera kanceláře Kengo Kuma and Associates. Na tříměsíční stáž letos

vyjede vítěz Kaplicky Internship Vít Veselý s diplomním projektem Pod korunami z ateliéru Hlaváček–Čeněk na FA ČVUT v Praze. Podzim roku 2025 byl aktivitami a akcemi ČKA nabitý, o čemž svědčí i rubrika aktualit: semináře a webináře pro členy, odborné diskuse (OTTA), komunikace s ministerstvy a dalšími orgány, podpora architektonických soutěží i celorepublikové aktivity Ceny. Vedle toho se intenzivně věnujeme nápravě digitalizace stavebního řízení, úpravám prováděcích vyhlášek k novému stavebnímu zákonu, obraně standardu výkonů a kalkulačky po intervenci ÚOHS, práci na profesionalizaci zadávání veřejných zakázek i zlepšení pozice městských architektů. V Bulletinu nechybí ani „provozní“ témata, jako je souhrn k členským příspěvkům a profesnímu pojištění pro rok 2026, či praktické zkušenosti s elektronickými úkony, které se v praxi teprve stabilizují. Rád bych na tomto místě poděkoval Kanceláři Komory vedené Dagmar Mošnerovou. Děkuji všem v Praze i Brně, známým i méně viditelným kolegyním a kolegům v zázemí: bez jejich každodenní práce by Komora nemohla fungovat v měnící se legislativě a složitých externích podmínkách. Děkuji také členům představenstva, 1. místopředsedkyni Markétě Zdebské a místopředsedovi Petru Leškovi, předsedovi PS Zahraničí Pavlu Martinkovi a dalším členům pracovních skupin a orgánů Komory za čas, energii a trpělivost. Často jde o práci, která není vidět, ale bez níž by se řada důležitých věcí nepohnula.

Ve spolupráci především s MMR a AK Greats (bohužel letos s menší aktivitou ze strany ČKAIT) se konečně podařilo dokončit vzorové smlouvy pro veřejné zakázky zadávané zejména samosprávami. I když zatím nejsou oficiálně prezentovány na webu MMR, dohodli jsme se na jejich zveřejnění na našem webu, abychom zlepšili podmínky pro férový výkon naší profese a kultivaci smluvní praxe.

V roce 2026 nás čekají další legislativní změny, zejména novela nového stavebního zákona č. 283/2021 Sb., která by měla vrátit státní stavební správu a povolování staveb do režie státních úřadů rozvoje území (místo stavebních úřadů). Naštěstí je v připravované novele již zakotvena alespoň částečná rekodifikace územního plánování, o kterou se snažíme mnoho let. Určitě se tedy nebudeme ani v roce 2026 nudit. O to důležitější je, aby členové Komory měli aktuální informace, sledovali komorové materiály a podle svých možností se zapojovali do odborných debat i pracovních týmů. Přeji vám všem dobré čtení čtvrtého čísla Bulletinu ČKA 2025, v období již posvátečním a na prahu roku 2026. Děkuji za důvěru, podporu i kritickou zpětnou vazbu a do nového roku vám všem přeji hodně osobních i pracovních úspěchů.

Jan Kasl předseda ČKA

6 Členské příspěvky a profesní pojištění – souhrn

k platbám na rok 2026

6 Z mezinárodní konference o dostupném bydlení

Affordable and Quality Housing for All (Pražanová)

10 Valná hromada ACE poprvé v Praze (Martinek)

11 Časté chyby při užívání elektronického autorizačního razítka

11 Vyjádření ČKA k plánovanému národnímu muzeu železnice a elektrotechniky

11 Úvod do BIM a managementu informací / seminář

12 Plánované změny nového stavebního zákona

12 Dokumentace staveb podle nové legislativy: stovka architektů debatovala na OTTA

14 OTTA: Ta Komora – zaměření na ženy v architektuře

15 Vítězem České ceny za architekturu 2025 je Dům pro Julii – výsledky soutěžní přehlídky

22 Diplom.ky 2025: cirkulární centrum, komunitní škola i haldy jako součást města

26 Digital building permit conference 2025

26 Celoživotní vzdělávání

27 Společné prohlášení 13 komor zřizovaných zákonem

27 Mapy soutěží a městských architektů na webu ČKA

27 Dalibor Hlaváček znovu zvolen děkanem Fakulty architektury ČVUT

28 Michal Sborwitz – Cena Ministerstva kultury

28 Odešla vynikající krajinářská architekta Radmila Fingerová

30 Za Jirkou Vasilukem (Fibiger)

30 Zemřel architekt Frank Gehry

30 Cena Nadace Vize 97 – Eva Jiřičná

31 Rozhovor Petra Pelčáka s Viktorem Rudišem v časopise Kontexty

31 Cena za celoživotní dílo – Martin Rajniš

32 Grand Prix architektů 2025 – Národní cena za architekturu

33 Cena Josefa Maria Olbricha 2025

33 Cena Rudolfa Eitelbergera

34 Český pavilon na EXPO 2025 získal ocenění za architektonické řešení stavby

34 The Architecture of Sharing: From Crisis to Resilience

34 Nově autorizovaní členové ČKA v roce 2025

36 V roce 2025 odešli

Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny

42 Evropská konference o dostupném bydlení v Praze – Affordable and Quality Housing for All

43 Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny (Kasl)

44 Pražská deklarace – Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny

46 1 kuchyně, 1 dům, 1 sousedství (Pollak)

49 Experimenty v bydlení v Bratislavě ve třicátých letech 20. století (Moravčíková)

52 Příklady dobré praxe – Berlín, Coburg, Baden

56 Dostupné bydlení jako politikum v době státního socialismu (Janečková)

60 Příklady dobré praxe – Le Locle, Basilej

62 Sny o šťastném životě. Masová bytová výstavba na začátku 60. let v Rumunsku (Tulbure)

65 Regenerační politiky modernistických sídlišť: poučení a vize pro kontext ČR (Molnárová)

69 Living house – budova jako proces (Krokfors)

73 Dostupné bydlení v atraktivních historických městech: případ Mikulova (Korlaar)

76 Příklady dobré praxe – Basilej, Ženeva

78 Návrh staveb pro bydlení (Haupt)

Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny

82 Příklady dobré praxe – Paříž, Barcelona, Stockholm, Cornellá, Ludwigsburg, Staufen, Maasland, Los Angeles, Queensland

Sekce

Strana

Vydání

ČLENSKÉ PŘÍSPĚVKY A PROFESNÍ POJIŠTĚNÍ – SOUHRN K PLATBÁM NA ROK 2026

V první polovině ledna budou do profesních datových schránek zaslány předpisy pro platby členských příspěvků a profesního pojištění. Splatnost obou částek je k 28. únoru 2026. Základní výše členského příspěvku činí od roku 2024 částku 9 600 Kč. Základní profesní pojištění lze sjednat ve třech limitech, a to do výše 400 000 Kč za roční pojistné 1 300 Kč, do výše 1 000 000 Kč za roční pojistné 2 860 Kč, nebo do výše 3 000 000 Kč za roční pojistné 5 590 Kč.

1) Členské příspěvky (i) základní členský příspěvek

Členský příspěvek řádných členů Komory činí částku 9 600 Kč a je splatný k 28. únoru každého roku. Pokud vznikne povinnost platit členský příspěvek až v průběhu kalendářního roku, je výše příspěvku vypočtena tak, že je příslušný počet měsíců vynásoben dvanáctinou ročního příspěvku a splatnost takového příspěvku je jeden měsíc od vzniku povinnosti.

(ii) snížené sazby členského příspěvku

a) 4 800 Kč – tento příspěvek hradí: → členové po dobu tří let od prvního udělení autorizace; → členové trvale pečující o dítě do 4 let věku, kteří v době trvalé péče o dítě svoji autorizaci nepozastavili, a to na základě podané žádosti a doložení kopie rodného listu dítěte;

b) 2 400 Kč hradí na základě žádosti členové, kteří dosáhli k datu splatnosti členského příspěvku důchodového věku; c) nulový příspěvek se týká členů, jejichž autorizace byla pozastavena z důvodu trvalé péče o dítě, a to do 4 let věku dítěte, a to na základě podané žádosti, doložení kopie rodného listu dítěte a uložení autorizačního razítka.

V individuálních případech Organizační, jednací a volební řád ČKA dále umožňuje představenstvu výjimečně rozhodnout o snížení, resp. prominutí členského příspěvku, a to na základě písemného odůvodněné žádosti z důvodů mimořádného zřetele hodných. Rozhodnutí je však plně na uvážení představenstva a tento postup by měl být užit pouze ve skutečně výjimečných případech. O takovéto mimořádné snížení členského příspěvku je třeba požádat zásadně do konce února příslušného roku, později pouze v případě, že mimořádná situace, která je důvodem pro žádost o snížení, nastala až v průběhu daného roku.

Zároveň si dovolujeme upozornit, že pokud nejsou členské příspěvky zaplaceny v řádném termínu, zvyšují se za každý započatý měsíc o penále ve výši 1 % dlužných příspěvků. Nejsou-li příspěvky včetně penále zaplaceny do 30. června daného roku, pohlíží se na tuto

Vydání

skutečnost jako na disciplinární provinění a proti osobě, která příspěvky nezaplatila, dozorčí rada zahájí disciplinární řízení. To však danou osobu nezprošťuje povinnosti příspěvky včetně penále uhradit.

2) Profesní pojištění

Pojištěni jsou všichni členové ČKA s výjimkou osob, které pojištění výslovně odmítly. Ze základního pojištění je možné se odhlásit, odhlášení však může mít s ohledem na princip „claims made“ (podle kterého je předpokladem vzniku práva na pojistné plnění kontinuální pojištění v době příčiny vzniku škody, v době vzniku škody, v době uplatnění nároku na náhradu škody a v době oznámení škody pojišťovně) pro autorizované osoby negativní důsledky.

Pojištění na rok 2026 jsou povinni uhradit všichni autorizovaní architekti České komory architektů, kteří ve stanovené lhůtě do 28. 2. 2026 nepožádají o zrušení základního profesního pojištění zajišťovaného Komorou a nedoloží, že jsou pojištěni jinak.

Pojištění se sjednává ve třech limitech:

a) limit pojistného plnění 400 000 Kč – pojistné činí 1 300 Kč ročně;

b) limit pojistného plnění 1 000 000 Kč – pojistné činí 2 860 Kč ročně; c) limit pojistného plnění 3 000 000 Kč – pojistné činí 5 590 Kč ročně.

U členů vstupujících do Komory po složení autorizační zkoušky je při platbě pojistného zohledněno, ve kterém čtvrtletí složí autorizační slib, pojistné se tedy poměrně sníží (osoby vstupující v 1. čtvrtletí hradí celých 100 % pojistného, osoby vstupující v 2. čtvrtletí 75 % pojistného, osoby vstupující v 3. čtvrtletí 50 % pojistného a osoby vstupující v 4. čtvrtletí 25 % pojistného).

Při nedodržení splatnosti profesního pojištění je autorizovaná osoba automaticky přihlášena k pojistnému limitu 400 000 Kč. Případný vyšší pojistný limit je pak sjednán na období od data připsání platby odpovídající vyššímu limitu na účet ČKA do konce kalendářního roku. Stejný postup se uplatní, pokud autorizovaná osoba nejprve uhradí nejnižší pojistné a v průběhu roku si limit pojistného plnění navýší – navýšení je sjednáno od data úhrady vyššího pojistného do konce kalendářního roku. Povinnost sjednat si profesní pojištění vyplývá z ustanovení § 16 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů. Autorizovaná osoba musí být pojištěna po celou dobu výkonu profese.

3) Pokyny k platbě

Z hlediska přiřaditelnosti plateb prosíme o oddělení platby členského příspěvku a profesního pojištění, a to pomocí variabilních symbolů, jak je uvedeno níže.

Členský příspěvek

→ VARIABILNÍ SYMBOL v případě řádných členů: 126+pětimístné číslo autorizace

→ VARIABILNÍ SYMBOL v případě registrovaných (usazených) osob: 8126+pětimístné číslo autorizace

→ TERMÍN SPLATNOSTI: 28. 2. 2026

→ ČÍSLO ÚČTU: 279316984/0300

Základní profesní pojištění

→ VARIABILNÍ SYMBOL v případě řádných členů: 226+pětimístné číslo autorizace

→ VARIABILNÍ SYMBOL v případě registrovaných (usazených) osob: 8226+pětimístné číslo autorizace

→ TERMÍN SPLATNOSTI: 28. 2. 2026

→ ČÍSLO ÚČTU: 279316984/0300

Předpisy k platbě členských příspěvků i profesního pojištění jsou zaslány všem členům prostřednictvím profesní datové schránky. Tyto předpisy obsahují konkrétní výši členského příspěvku každého člena a variabilní symboly pro platbu členského příspěvku i profesního pojištění. Na předpisech jsou též uvedeny QR kódy pro snadnější úhradu.

Dle § 7 odst. 13 Organizačního, jednacího a volebního řádu ČKA může Kancelář ČKA vrátit případný přeplatek nebo duplicitní platbu členského příspěvku a profesního pojištění pouze na základě žádosti zaslané Kanceláři.

■ 2

Z MEZINÁRODNÍ KONFERENCE O DOSTUPNÉM BYDLENÍ AFFORDABLE AND QUALITY HOUSING FOR ALL

Ve čtvrtek 13. listopadu 2025 se v Míčovně Pražského hradu uskutečnila mezinárodní konference Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny (Affordable and Quality Housing for All), kterou Česká komora architektů uspořádala ve spolupráci s Radou architektů Evropy (ACE). Prezentující z řad veřejné správy, akademické sféry a architektů se zaměřili jak na historický vývoj, tak na současné příklady dobré praxe i zkušenosti ze státní a komunální politiky. Konference byla financována z evropského programu Creative Europe.

V úvodu vystoupili předseda ČKA Jan Kasl, prezident ACE Carl Bäckstrand, ministr pro místní rozvoj v demisi Petr Kulhánek, prostřednictvím videohovoru účastníky konference pozdravil člen Evropského parlamentu Andreas Schieder z Rakouska. Po nich úvodní slovo pronesli Jan

2

2 ■ 2 ■ 2

Schneider z MMR, který představil model bytových společností s omezeným ziskem (BSOZ), Daniel Ryšávka ze SFPI a děkan FA ČVUT Dalibor Hlaváček.

Spokojený život v komunitě

Velkou odezvu mezi účastníky konference mělo vystoupení rakouské architektky a kurátorky Rakouského pavilonu Bienále architektury v Benátkách 2025 Sabine Pollak. Ta v rámci prvního bloku konference srovnala strategie dostupného bydlení v Římě a ve Vídni, která je vzorem pro všechna evropská města. Ve Vídni bydlí 77 % obyvatel v nájmu (velká část ve 220 000 městských bytech, kde je nájem 7,90 eura/m2), celkem 33 % lidí žije single. Nájemní byty jsou rovnoměrně rozmístěné po celém městě, nevznikají tak ghetta. Od roku 2022 se Vídeň rozvíjí podle strategie New Social Housing – každý bytový dům musí nabídnout něco

(služby, sdílené prostory apod.) celé komunitě a čtvrti. „Co znamená dostupnost bydlení? Měli bychom chtít jen nízkou cenu nájmu? Nebo i přístup ke službám a společné sdílení prostoru a možností se sousedy?“ ptala se Pollak. Představila také tři projekty – „Kitchenhouse“ se 246 byty o velikosti 27 m2. Dům měl sdílenou kuchyni – vývařovnu s placenými kuchařkami, prádelnu, uklízečky, terasy. Dále jsme viděli Women’s Housing Project RO*SA Wohnen ve Vídni, který ubírá podlahovou plochu bytům ve prospěch sdílených prostor. Komunitní prostory sdílené pro více účelů snižují náklady na bydlení a zvyšují kvalitu uživatelského prostředí a sociální vazby – zatímco dnešní uspořádání bydlení bývá obvykle orientováno na individualizaci a maximalizaci soukromého obytného prostoru. Otevřela tak otázku kolektivního bydlení dnes. Inspirativní byl rovněž Wohnpark Alt Erlaa, který měl již v roce 1973 na střeše bazén a v rozlehlých nižších patrech, uvnitř traktů bez

denního světla, umisťoval klubovny, posilovnu a další sdílené prostory.

Tradice družstevnictví

Příklady významných projektů bytových domů vznikajících v průběhu 20. století a jejich transformace na Slovensku, v ČR a Rumunsku představily profesorka Henrieta Moravčíková ze Slovenské technické univerzity v Bratislavě, Michaela Janečková z Akademie věd ČR a Irina Tulbure z Rumunska. Henrieta Moravčíková prezentovala dva experimenty z 30. let – Unitas a New Age v Bratislavě. Vznik těchto bytových komplexů byl ovlivněn avantgardními architektonickými myšlenkami, místní tradicí družstevnictví a městskými elitami citlivými na sociální otázky. Michaela Janečková shrnula druhy vlastnictví bytových jednotek před rokem 1989 u nás. Irina Tulbure promítla závěry výzkumu

Panelová diskuse se Susanne Sturm, Doris Wälchli, Karin Krokfors a Corinne Girard-Young

Patrycja Haupt, Petra Korlaar, Wolfgang Amann, João Carvalhosa, Eugen Panescu a Petr Štěpánek při panelové diskusi

Předseda ČKA Jan Kasl, prezident ACE Carl Bäckstrand, ministr MMR v demisi Petr Kulhánek

Míčovna v Královské zahradě Pražského hradu. Foto Ondřej Besperát

Pohled do Míčovny na Pražském hradě při konferenci Affordable and Quality Housing for All. Vlevo moderátor Adam Gebrian, vpravo předseda ČKA Jan Kasl

masové výstavby na počátku 60. let 20. století v Rumunsku.

Důraz na organizaci veřejného prostoru

Zajímavým vstupem bylo srovnání regeneračních politik modernistických sídlišť u nás, ve Francii, v Německu a v Nizozemsku v posledních 30 letech, s nímž přišla architektka a urbanistka Jitka Molnárová. Zabývala se mimo jiné otázkami, do jaké míry lze přístupy aplikovat ve všech zemích, když mají často méně finančních zdrojů, odlišnou vlastnickou strukturu apod. Za důležité považuje 15 intervencí, mezi nimi např. předzahrádky, sdílené zahrady, dvorky, vstupy z veřejného prostoru, aktivní parter atd.

Snaha o nízkou cenu bydlení by neměla ohrozit jeho kvalitu

Lucía Caudet, zástupkyně Pracovní skupiny pro bydlení při Evropské komisi, uvedla ve svém on-line vystoupení vůbec první připravovaný Evropský plán dostupného bydlení, který by měl vzniknout do konce letošního roku (spolupracuje na něm i s ACE). Tento plán by měl identifikovat oblasti, kde lze ze strany EU podpořit všechny zúčastněné strany v hledání cest ke zvýšení nabídky dostupného bydlení. V září 2026 by měla být zveřejněna strategie pomoci státům, která by řešila nerovnováhu mezi nabídkou a poptávkou. Stejně jako další přednášející upozornila na související témata, mezi něž patří nutnost renovace stávajících nevyužitých staveb na bydlení, zajištění nové výstavby, posílení infrastruktury a dopravy, ekonomická cirkularita, recyklace materiálů, klimatická změna, a také uvedla, že bydlení by mělo být cenově dostupné pro všechny, a to bez kompromisů. Evropská komise se také zabývá legislativou a komplikovaností povolovacích procesů, které zpomalují výstavbu.

Vydání

z 60. let vznikly čtyři bytové domy. Nemocniční objekt Felix Platter Spital v Basileji z roku 1967 byl upraven na 134 bytů. Weinlager v Basileji – železobetonová konstrukce se sedlovou střechou sloužila ke skladování vína, tři původní podlaží byla doplněna o další patra v roce 2023. Projekt Normandie v Ženevě je přestavba památkově chráněná budova pojišťovny z roku 1978. Neobvyklá geometrie lodžie dostává světlo do dispozice bytu. Ve dvojité fasádě budovy byly původně lávky jen pro údržbu, nyní jsou z nich balkony. „Renovace stávajících budov skýtá velký potenciál. Je nutné získat otevřené investory a úřady a hledat nová, neotřelá řešení,“ uzavřela své vystoupení Wälchli.

Je třeba sledovat celoživotní cyklus budov

Upozornila rovněž na nutnost mobilizace veřejných a soukromých investic.

Adaptabilita, flexibilita, univerzálnost Za velmi cenné lze považovat představení příkladů dobré praxe, které se objevily ve třetím bloku přednášek nazvaném Urbanistické a architektonické strategie. Německá architektka Susanne Sturm promítla tři projekty ateliéru CKRS Architekten, které představily přínos dřevostaveb zanechávajících jen minimální ekologickou stopu. „Dřevostavby jsou jediný způsob, jak stavět domy v budoucnosti. Není to nejlevnější, ale když zohledníte celoživotní cyklus budov, tak je to nejšetrnější,“ řekla v následné diskusi. Jako vhodné příklady uvedla projekty 3× Green se zelenou střechou, předzahrádkami i veřejným parkem, Wohnen im Kiez zaměřený na život v sousedství a Jungen Leben a Kreutzberg –dům s pečovatelskou službou pro lidi s AIDS. Domy zaujaly nejen konstrukčními řešeními, ale také snahou o hledání úspor stavebních i energetických při zachování kvality. Vítězný soutěžní návrh na rezidenční bydlení pro mladé Young life Coburg řeší prostory pro šest rezidentů na patře se sdílenou kuchyní.

Musíme přijmout i nekonvenční bydlení vzniklé konverzí stávajících budov

Navázala švýcarská delegátka v ACE a UIA architektka Doris Wälchli z Brauen Wälchli Architectes s důležitým tématem univerzálnosti a nutnosti flexibility a variability staveb. K Vitruviovým firmitas, utilitas a venustas tak přidala ještě versatilitas. Tento princip se odráží v pěti projektech: Le Locle, Zodiac, Cédric – fabrika na výrobu hodinek z roku 1956 byla přestavěna na bydlení pro seniory. Römerstrasse, Baden –konverzí kancelářských budov bývalé továrny

Karin Krokfors, finská architektka a pedagožka, ve svém pilotním projektu dostupného nájemního bydlení Living Houses představila rostoucí bytové domy Domino, jejichž dispozice lze modifikovat pomocí prefabrikovaných betonových prvků. Jednotky jsou průběžně spojovány a oddělovány do bytů různých velikostí po celou dobu životnosti stavby. Budovy chápe jako proces, nikoliv jako produkt. Hovořila také o návrhu modulárního bydlení Moos Euterpe.

Kvalita bydlení se týká nejen budovy, ale i veřejných prostor a života

Patrycja Haupt z Technické univerzity v Krakově a poradkyně v oblasti bydlení při Evropské komisi zdůraznila, že cílem výstavby by měla být vysoká kvalita návrhu stavby a jeho realizace, udržitelnost a inkluzivita. I ona upozornila na sociální hledisko – tedy začleňování obyvatel do komunity, čemuž může vhodné architektonické řešení zásadním způsobem pomoci. Evropská komise doporučuje navrhování v souladu s affordable housing initiative (AHI), New European Bauhaus (NEB) a European Green Deal (EGD). „Neexistuje univerzální řešení pro všechny země. Existuje několik univerzálních principů, které lze sdílet,“ řekla Haupt. Doporučuje využívat architektonickou soutěž a manuály kvality. Za důležité považuje 3 hlavní cíle – kvalitu veřejných prostor, kvalitu života a kvalitu prostředí. Ty by se měly odrážet i ve státním bydlení.

I malá města mohou být atraktivní

Druhá místostarostka města Mikulov Petra Korlaar představila historický vývoj Mikulova a výhody malých měst. „Když bydlím ve městě, kde může moje dcera chodit pěšky do školy, je to velký benefit,“ řekla v úvodu. Město vlastní 380 bytů, dalších 500 bytů postavil za posledních 15 privátní sektor (pronájem městských bytů – 76 až 130 Kč/m2, komerční – 250 Kč/m2). Přesto chybí dostupné bydlení. „Situaci komplikuje také Airbnb, které narušuje sousedské vztahy,“ znepokojila se Korlaar. Za zásadní považuje regulaci, podporu, spolupráci s developery, učení se odjinud, dlouhodobou strategii, držení nemovitostí městem, spolupráci mezi městským architektem a developery atd.

BEST DESIGN EXPERIENCE

Navrhujte projekty libovolné velikosti s Archicadem a do něj vestavěnými výkonnými nástroji. Uživatelsky přívětivé rozhraní dělá z Archicadu nejefektivnější a nejintuitivnější BIM software na trhu.

Splnění snu o vlastním bydlení motivuje výkon společnosti

Podle konzultanta ekonomiky bydlení, profesora Wolfganga Amanna z Vídně, je stále ideálem bydlení rodinný dům. Sídlení kaše, zábor půdy (parcely velké mnohdy více než 1000 m2), špatná regulace, náklady na technickou infrastrukturu a komunikace, údržbu, soukromou dopravu, to vše způsobuje čtyřnásobnou ekologickou stopu oproti bytovým domům a zároveň se ztrácí využívání center měst. Rodinné domy ale aktivují soukromý kapitál a mohou být motivací k práci. „Dnes má však většina mladých lidí v Rakousku pocit, že na vlastní bydlení nedosáhne, takže lidé chtějí pracovat jen 30 hodit týdně a užívat si života. Nemají motivaci tvrdě pracovat. Aby lidé pracovali a zároveň všichni neodcházeli do velkých měst, musíte jim nabídnout možnost splnění jejich snu – skvělé bydlení,“ vysvětluje Amann.

Vystoupila také litevská architektka Ruta Leitanaite, která představila platformu NEB LAB HOUSING, která prezentuje a podporuje příklady dobré praxe, a João Carvalhosa z Lisabonu, zastupující výbor Housing Europe, jenž sdružuje asociace pro nájemní a sociální bydlení a zabývá se strategiemi, a Corinne Girard-Young z ACE promítla příklady off-site realizovaných dřevostaveb.

Panelové diskuse

Na konci dvou bloků proběhly panelové diskuse moderované, stejně jako celý program konference, architektem Adamem Gebrianem. Vstupy byly zaměřené na obecná témata bydlení, dotazy byly vznášeny také k jednotlivým projektům. Petr Štěpánek, ředitel Centra pro regionální rozvoj, zdůraznil, že architektura je nástroj sociální inovace a že veřejný sektor je odpovědný za nastavení financování bydlení. „Je šance nastavit povinné architektonické soutěže pro veřejné investice a klást tak důraz na kvalitu architektury. Potřebujeme vzdělávat všechny stakeholdery i sami sebe,“ uvedl mimo jiné. Rumunský architekt Eugen Panescu z ACE Urban and Housing zdůraznil význam panelového a modulárního bydlení a nutnost regulace. V postsocialistických zemích se ale stát, podle jeho zkušeností, regulovat bojí. Přítomní se shodli, že evropské státy jsou uprostřed krize bydlení a že je nutné jednat efektivně a rychle. Pražská deklarace

Konference byla zakončena přijetím Pražské deklarace, kterou představil předseda ČKA Jan Kasl, předseda ACE Carl Bäckstrand a zástupce Housing Europe João Carvalhosa. Jde o společné prohlášení, které vymezuje čtyři priority pro tvůrce politik a další aktéry: 1. Bydlení jako lidské právo a veřejný statek; 2. Renovace na prvním místě: od demolice k opětovnému využití a péči; 3. Kvalita díky návrhu: bydlení, které posiluje

kvalitu života; 4. Inovace a digitalizace: nástroje pro škálovatelné a udržitelné bydlení.

Plné znění Pražské deklarace a přednášky viz s. 41.

■ 3

VALNÁ HROMADA ACE POPRVÉ V PRAZE

Dne 14. 11. 2025 se v Centru architektury a městského plánování (CAMP) uskutečnila volební valná hromada ACE, na níž Českou komoru architektů zastupovali předseda Jan Kasl a členové představenstva Petr Lešek a Pavel Martinek. Novým prezidentem ACE pro období 2026–2027 byl zvolen rakouský architekt Daniel Fügenschuh. Obměněný výkonný výbor bude nadále prosazovat poslání ACE – obhajovat kvalitní architekturu a posilovat hlas architektů v Evropě.

Polovina listopadu byla pro Kancelář ČKA organizačním maratonem. Během dvou dnů se potkala mezinárodní konference o dostupném bydlení v Míčovně, galavečer České ceny za architekturu 2025 ve Foru Karlín a valná hromada ACE v Centru architektury a městského plánování (CAMP).

Konference – Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny

Musím se alespoň stručně zmínit o mezinárodní konferenci Affordable and Quality Housing for All, která se konala ve spolupráci s ACE. Byla rozdělena do několika sekcí – uvítání představitelů organizací, blok pohledu historiků, dále blok architektů s vlastními projekty a akce byla zakončena politikami bydlení v Evropě. Celou konferencí všechny skvěle provázel architekt Adam Gebrian. Ke smůle se bohužel kvůli covidu nezúčastnil náš hlavní klíčový speaker profesor Miroslav Šik. Myslím ale, že díky celé řadě dalších kvalitních mluvčích nemusel nikdo z přítomných účasti litovat.

Zejména bych zmínil prezentaci Sabine Pollak. Prezentovala průřez vývojem dostupného bydlení ve Vídni. Další prezentace, exkurze do minulosti nám připomněly, jak tato problematika byla horkým tématem již před 100 lety. Celá historická sekce byla prioritně zaměřená na východní Evropu – přednášejícími byly Henrieta Moravčíková, Irina Tulbure, Jitka Molnárová a Michaela Janečková.

V další části jsme se seznámili se skvělými prezentacemi zaměřujícími se na inovace. Doris Wälchli předvedla několik švýcarských transformací výrobních a kancelářských budov na bydlení. Karin Krokfors z Finska ukázala vlastní projekty a výzkum na téma flexibility dispozic pomocí sofistikovaného systému univerzálních panelů bytových jader. Susanne Sturm z Berlína prezentovala vlastní zkušenosti s dřevěnou výstavbou a Corinne Girard předvedla „dřevěné paneláky“, ukázky off-site realizací, které vůbec nemusí být v rozporu s dnešními nároky na kvalitu a estetiku.

Ze závěrečné sekce bych zejména upozornil na Petru Korlaar, místostarostku Mikulova, a její prezentaci o problémech středně velkého města.

Valná hromada ACE / ACE General Assembly

V pátek 14. listopadu proběhla valná hromada ACE, poprvé uspořádaná v Praze a navazující na konferenci o dostupném bydlení den předtím. Součástí valné hromady byly také volby do orgánů ACE. Je na místě připomenout, jak volební systém funguje. Představenstvo se skládá z deseti členů, z nichž polovina je volena a druhá polovina kandidátů jednotlivých zemí funguje na rotačním principu – členové se pravidelně střídají, aby každá země v horizontu několika let měla do představenstva přístup, aniž by podstupovala volby. Prezident je volen na valné hromadě přímo. Všichni mají mandát na dva roky, poté se celé představenstvo znovu volí a polovina je obměněna na základě již zmíněného rotačního principu. Množství opakování kandidatur do volené části není omezeno počtem mandátů. Pouze prezident ACE může být zvolen jen na dvě volební období. Obvyklá praxe je, že členové představenstva z rotačního principu se v dalším období pokouší kandidovat. Za ČKA byl dříve v představenstvu ACE Dalibor Borák a Pavel Martinek byl jak součástí rotačního principu, tak později i zvolen v druhém mandátu. Letošní volby byly obsazené více než dříve. Na pozici prezidenta kandidovali poprvé dva silní kandidáti, z nichž byl zvolen Rakušan Daniel Fügenschuh, který těsně porazil švédského architekta Carla Bäckstranda. Daniel se zaměřoval zejména na architektonické soutěže a stojí za projektem arch-E , který zpřístupňuje informace o podlimitních soutěžích ve středoevropském prostředí. Carl, ze známého ateliéru White Architekter cíleného na dřevostavby, se věnoval udržitelnosti. Jsem rád, že byl Carl následně zvolen do představenstva. V silné konkurenci byli do představenstva dále zvoleni Elizabeth Gossart (Francie), Diego Zoppi (Itálie), Román San Emeterio-Pedraja (Španělsko), Reto Gmür (Švýcarsko), na základě rotačního principu do ACE přijdou Arja Lukin (Finsko), Istelianna Atanassova (Bulharsko), Andro Mänd (Estonsko), Eugen Panescu (Rumunsko) a Judit Kimpian (Velká Británie). Dalším velmi silným momentem této valné hromady byl odchod sekretáře ACE Iana Pritcharda do důchodu, a to po 23 letech činnosti. Jelikož mandát představenstva je pouze na dva roky, byl to právě Ian, který byl hlavním nositelem agendy. Jeho způsob práce byl vždy perfektní a byl příkladem pro ostatní. Zúčastňoval se pravidelně všech pracovních skupin, měl nejlepší přehled o dění, sledoval konzistentnost práce ve vztahu k další agendě. Jeho závěrečné vystoupení bylo nejen pro mne velmi silným momentem. Se svou funkcí se emotivně rozloučila také bývalá předsedkyně ACE Ruth Shagemann. Neopomněla vzpomenout naše společné působení ve skupině Scope of services. A byla to právě Praha, kde v roce 2016 tato skupina svou činnost ukončila, aby byla následně znovuobnovena v roce 2021 za jejího prezidentství. Ruth původně uvažovala o kandidatuře na místo sekretáře, ale nakonec

Vydání

Představenstvo ACE (Executive Board)

z kandidatury odstoupila. Z výběrového řízení nakonec vítězně vzešla Katharina Erdmenger, která se přijela do Prahy valné hromadě poprvé představit.

Letošní valná hromada ACE byla zásadně reorganizující. Přeji ACE, aby nabrala energii na další období. Závěr proběhl zcela neformálně, všichni natlačeni v jedné místnosti Café Neustadt s obrázkem Franze Josefa nad našimi hlavami.

Pavel Martinek Předseda PS Zahraniční aktivity ČKA

ace-cae.eu/news/ace-general-assembly-election-of-the-executive-board-for-2026-2027

□ 4

ČASTÉ CHYBY PŘI UŽÍVÁNÍ

ELEKTRONICKÉHO AUTORIZAČNÍHO RAZÍTKA

Dopravní a energetický stavební úřad informoval ČKA o častých chybách, které se objevují při užívání elektronického autorizačního razítka (EAR). ČKA proto zveřejnila aktualizovaný seznam nejčastějších dotazů k EAR.

ČKA pořádá pravidelné workshopy zaměřené na elektronické autorizační razítko, časová razítka a jejich vzájemné propojení. Akce jsou určeny všem, kteří se potýkají s obtížemi při zprovoznění nebo používání EAR. Více informací o workshopech a přehled otázek a odpovědí je k dispozici na webu ČKA.

□ 5

VYJÁDŘENÍ ČKA K PLÁNOVANÉMU

NÁRODNÍMU MUZEU ŽELEZNICE

A ELEKTROTECHNIKY

ČKA zaslala řediteli Národního technického muzea Mgr. Karlu Ksandrovi dne 12. 11. 2025 stanovisko ke vzniku Národního muzea železnice a elektrotechniky. Vítá v něm záměr státu vybudovat takové muzeum v historické železniční budově v centru Prahy, která je pro tento účel mimořádně vhodným místem. ČKA má však zásadní výhrady k dosavadnímu postupu státu jako zadavatele. U národní kulturní instituce považujeme za samozřejmé, aby byla hledána nejen zákonná, ale i kvalitativně nejlepší cesta k výslednému řešení.

Standardním postupem nejen v ČR, ale v celém světě je u významných veřejných budov transparentní výběr z více návrhů provedený porotou s dostatečným počtem daných odborníků. V ČR tak vzniklo nejen Národní divadlo nebo Národní muzeum, ale i budova Národní technické knihovny. Všechny tyto budovy jsou chloubou České republiky a ukazují její kulturní vyspělost. Zpětně je možné dohledat i ostatní soutěžní návrhy z těchto soutěží a ujistit se, jak a proč porota vybrala vítěze.

ČKA proto požaduje, aby stejný a historicky prověřený postup byl uplatněn i v případě Národního muzea železnice a elektrotechniky. Jakýkoliv jiný způsob znamená nedostát schopnostem a kulturní úrovni České republiky. Znamená to zároveň promarnit příležitost k prezentaci jejích tvůrčích možností.

ČKA proto vyzývá státní orgány, aby přehodnotily dosavadní postup a zvolily tradiční, optimální a nejpřínosnější řešení. Česká komora architektů je připravena poskytnout státu odborné konzultace, stejně jako tak činí každoročně pro desítky samospráv a veřejných institucí. Výsledky soutěží a z nich realizovaných staveb jsou dostupné na mapě soutěží – www.cka.cz/souteze/databaze/ vysledky/@map a v publikaci DESET – www.cka. cz/svet-architektury/prehlidky-a-oceneni/deset Úplné znění stanoviska je dostupné na www.cka.cz

□ 6

ÚVOD DO BIM A MANAGEMENTU INFORMACÍ / SEMINÁŘ

Ve čtvrtek 20. listopadu proběhl hybridně, v sídle ČKA nebo online, seminář Úvod do informačního modelování staveb (BIM) a managementu informací vedený Martinem Janem Rosou.

Akce byla určena především architektům, kteří s BIM začínají nebo chtějí lépe porozumět jeho praktickému přínosu, a vytvořila základ pro navazující, pokročilejší semináře. Účastníci získali přehled klíčových pojmů, principů a postupů pro efektivní tvorbu, sdílení a využití informací, seznámili se se základy tzv. zákona

Vydání

Z jednání valné hromady ACE v Praze

o BIM a diskutovali reálné přínosy i úskalí BIM v praxi. Záznam semináře a prezentace jsou pro autorizované architekty dostupné ke zhlédnutí na webu ČKA.

□ 7

PLÁNOVANÉ ZMĚNY NOVÉHO STAVEBNÍHO ZÁKONA

Budoucí vláda představila plánované změny nového stavebního zákona. Přinášíme přehled nejdůležitějších opatření, která by měla zásadně proměnit podobu povolovacích procesů, územního plánování i organizaci stavební správy.

1. Nové hodnoty a principy zákona: „antropocentrické pojetí“

Do § 1 a § 1a by měl být doplněn výraznější důraz na potřeby lidí – bydlení, práci a život v území – jako základní smysl stavebního práva. Nepovolení záměru by nově mělo být možné jen tehdy, pokud by nebylo možné zajistit ochranu jiných hodnot mírnějšími podmínkami či kompenzacemi. Záměry by tak byly primárně posuzovány jako přípustné a veřejné zájmy by se měly vážit přiměřeně, bez extrémních požadavků.

2. Omezování byrokracie a posílení nárokovosti povolení

Dotčené orgány by měly uplatňovat pouze nejmírnější dostatečné prostředky a výhradně v mezích své působnosti. Zavedení principu koordinovaného vyjádření a koordinovaného závazného stanoviska by mělo snížit počet námitek, rozporů a duplicitních podkladů. Zákon počítá se zrychleným řízením, v němž by povolení mohlo být vydáno jako první úkon řízení, pokud stavebník doloží souhlasy všech účastníků, obec má územní plán a záměr nevyžaduje EIA.

3. Integrace části dotčených orgánů a nový model výkonu stavební správy

Vláda počítá s tím, že by měl vzniknout Úřad rozvoje území, jehož součástí by bylo 14 krajských úřadů rozvoje území a 205 územních pracovišť. Tyto úřady by měly rozhodovat ve většině řízení a současně přebírat roli dotčených orgánů tam, kde to zákon umožní. U neintegrovaných dotčených orgánů by mělo dojít ke změně formy úkonu dotčených orgánů – namísto závazných stanovisek budou vydávat vyjádření Tento model by měl odstranit systémovou podjatost, sjednotit metodické vedení a urychlit povolovací řízení.

4. Změny v územním plánování: posílení samospráv a rychlejší změny ÚP

Obce i kraje by měly nově pořizovat své územní plány, regulační plány i územní opatření v samo-

statné působnosti, což by mělo posílit jejich kontrolu nad rozvojem území. Možnost zrychlených změn územního plánu v zastavitelném území (nový § 111a) by měla umožnit provést změnu již během dvou až tří měsíců.

Význam územních plánů by se měl zvýšit, protože při povolování by se již neměl znovu přezkoumávat způsob využití zastavitelného území. Zavedení definice „charakteru území“ by mělo posílit důraz na plánovaný stav, nikoliv jen na status quo.

5. Hromadné bydlení a veřejná infrastruktura jako veřejný zájem

Zákon by měl zavést definici „stavby pro hromadné bydlení“ (od 10 000 m² podlahové plochy), které by se zařadily mezi vyhrazené stavby a u nichž by byl stanoven veřejný zájem na jejich výstavbě. Opatření by mělo urychlit dodávání většího množství bytů a zlepšit plánování i realizaci související infrastruktury.

6. Ochrana práv účastníků a omezení obstrukcí Návrh by měl změnit pravidla pro aktivní legitimaci tak, aby námitky mohly podávat pouze skutečně dotčené osoby. Nová úprava námitky podjatosti by měla zajistit, že se o ní nebude rozhodovat samostatně, ale až v rámci rozhodnutí ve věci.

Nový § 193 a § 193a by měly výrazně zpřesnit posuzování záměrů v zastavitelném území: takový záměr by měl být považován za přípustný, pokud odpovídá územnímu plánu, a neměly by se již znovu posuzovat např. otázky ochrany krajinného rázu nebo odnětí ZPF.

7. Změny v kolaudaci a rozšíření role autorizovaného inspektora

Zákon by měl umožnit, aby kolaudační rozhodnutí (s výjimkou vyhrazených staveb) mohl vydávat také autorizovaný inspektor, a to včetně provedení závěrečné kontrolní prohlídky. Opatření by mělo významně odlehčit stavebním úřadům a zkrátit dobu potřebnou k užívání staveb.

8. Deregulace požadavků na výstavbu

Zákon by měl doplnit výčet požadavků, které by se za určitých okolností nemusely uplatnit u historických staveb nebo proluk — například požadavky na parkování, denní osvětlení, přístupnost nebo izolační vlastnosti. Některé požadavky by mohly být splněny prostřednictvím příspěvku v plánovací smlouvě, typicky u infrastruktury.

9. Další dílčí změny

→ měla by být zavedena právní definice pohody bydlení a princip vzájemné reciprocity, → mělo by být možné podávat návrhy i listinně, dokud nebude stabilizovaný Portál stavebníka, → mělo by dojít ke zjednodušení procesu změny v užívání stavby, → soudní přezkum by měl být zrychlen (žaloba do 1 měsíce),

→ rada obce by mohla převzít část pravomocí u některých změn plánovacích smluv.

Zdroj: Prezentace budoucí vlády z listopadu 2025

□ 8

DOKUMENTACE STAVEB PODLE NOVÉ LEGISLATIVY: STOVKA ARCHITEKTŮ DEBATOVALA NA OTTA

V úterý 25. listopadu proběhla další akce ze série OTTA (otevřený think tank architektů), zaměřená na dokumentaci staveb podle nového stavebního zákona a vyhlášky č. 131/2024 Sb. Akce se zúčastnilo přibližně sto autorizovaných architektů a projektantů, ve velké většině online.

Úvodního slova se ujal Jan Kasl, předseda ČKA a pracovní skupiny pro legislativu, který vysvětlil smysl současné struktury dokumentace. Připomněl, proč jde v případě dokumentace pro povolení záměru o tzv. „DUR plus“, tedy rozšířenou bývalou dokumentaci pro územní řízení, a nikoli o zjednodušenou variantu dokumentace pro stavební povolení. Zdůraznil, že její podoba vychází z potřeby posoudit záměr z hlediska veřejných zájmů, nikoli vnitřního řešení objektu a technického zařízení budov, a že naopak prováděcí dokumentace je povinnou a samostatnou fází. Kasl rovněž shrnul plány legislativních úprav NSZ zveřejněné novou koalicí 6. listopadu a upozornil na potřebu revize některých částí vyhlášky o dokumentaci staveb včetně sjednocení pojmů, odstranění duplicit a přehodnocení příloh pro různé typy staveb. Na něj navázal Viktor Odstrčilík, člen představenstva ČKA a rovněž člen pracovní skupiny pro legislativu, který se věnoval především stavu digitalizace stavebního řízení. Podrobně popsal praktické zkušenosti architektů s Portálem stavebníka, jenž je podle zpětné vazby stále zatížen zásadními problémy — od technických výpadků přes ztrácení podkladů až po nepřehlednou strukturu jednotlivých sekcí. Upozornil, že digitální prostředí samo o sobě nestačí; klíčové je, aby bylo intuitivní, stabilní a schopné být skutečným pomocníkem při komunikaci s úřady. Představil také aktuální návrhy na jeho úpravy a další postup, který má postupně zlepšit jeho použitelnost.

Další příspěvek přednesl Jiří Hospodka, nový člen PS Legislativa, který představil výsledky své ankety mezi 148 architekty a projektanty. Jeho příspěvek přinesl konkrétní pohled z každodenní praxe. Podle odpovědí dnes projektanty nejvíce zatěžují extrémní lhůty na úřadech, nedotažená digitalizace, nejasný rozsah jednotlivých částí dokumentace, a především práce s klienty, kteří jen těžko přijímají povinnost zpracovávat prováděcí dokumentaci (DPS). Z ankety vyplynulo, že část stavebníků nerozumí rozdílu mezi DPZ a DPS, což vede k tlakům na cenu a k očekávání, že „stačí pár výkresů“. Dalším problémem je nesoulad mezi strukturou DPZ a DPS, příliš detailní technické zprávy a rozdílné požadavky

jednotlivých stavebních úřadů. Někteří projektanti navíc klientům dodávají dokumentaci v nesprávném rozsahu, což podle respondentů „kazí pověst profese“. Prezentační část uzavřel Martin Daněk, vedoucí technického oddělení Odboru stavebního řádu Ministerstva pro místní rozvoj, který shrnul dosavadní zkušenosti stavebních úřadů s aplikací nové vyhlášky o dokumentaci staveb. Upozornil na opakující se chyby v předkládaných dokumentacích. Problémem je i požadovaná nadměrná podrobnost materiálů určených pro dotčené orgány státní správy, např. pro Hasičský záchranný sbor, jelikož vyhláška stanovující podrobnost PBŘ nyní prochází novelizací. Objevuje se rovněž nesprávná volba příloh podle vyhlášky č. 131/2024 Sb., nepochopení míry podrobnosti dokumentace pro povolení záměru (např. u výpočtů parkovacích stání nebo technologických částí) a nedodržování předepsané struktury dokumentace. Daněk také upozornil na technické problémy spojené s digitalizací — zejména na nesprávné formáty PDF nahrávané do Portálu stavebníka, kde dokument nesmí být uzamčen, a na opakující se potíže s elektronickým podepisováním dokumentů. V závěru představil metodické aktivity MMR, které mají přispět ke sjednocení výkladu jednotlivých ustanovení a ke snížení rozdílů mezi praxí jednotlivých stavebních úřadů.

Diskuse ukázala, že architektonická obec se nenachází ve stavu odmítání nové legislativy, ale v náročné fázi transformace, kdy se staré procesy lámou a nové se teprve ustalují. Převládal názor, že směr legislativních změn je správný, ale je nezbytné doladit metodiku, dokončit digitalizaci, vyjasnit očekávání ohledně rozsahu dokumentace a nastavit jednotné postupy jak pro projektanty, tak pro stavební úřady. Výsledkem OTTA je množství konkrétních připomínek a návrhů na vylepšení vyhlášky i nabídka intenzivní spolupráce ČKA s MMR na

Vydání

její očekávané novele i novele částí NSZ, které ovšem nenastanou před očekávaným přeložením a následným schválením velké novely stavebního zákona, která zřejmě přinese návrat k původnímu záměru státní stavební správy, tedy odejmutí povolování staveb z přenesené působnosti na úřadech samospráv. Záznam a prezentace jsou pro autorizované architekty dostupné ke zhlédnutí na webu ČKA.

■ 9

OTTA: TA KOMORA – ZAMĚŘENÍ NA ŽENY

V ARCHITEKTUŘE

Dne 8. října 2025 uspořádala Česká komora architektů diskusní setkání OTTA: TA KOMORA, které se věnovalo tématům rovného přístupu a postavení žen v architektuře i v profesní samosprávě. Akce byla moderována členkami představenstva ČKA — Markétou Žáček Zdebskou, Štěpánkou Endrle a Karolínou Kripnerovou — a proběhla v rámci festivalu Den architektury 2025, letos pod mottem TA ARCHITEKTURA.

V úvodní prezentaci byl připomenut historický kontext před rokem 1989 a změny, které přinesl současný vývoj. Shrnutí bylo zaměřeno i na přetrvávající mýty — například že ČKA je „vedena pouze starými muži“ nebo že „ženy v architektuře nejsou vidět“. Komentován byl i název „Česká komora architektů“ a otázka změny příjmení po sňatku. Bylo sděleno, že název Komory, který bohužel obsahuje generické maskulinum, je součástí několika zákonů a jeho změna by znamenala značně složitý proces, kterému Ministerstvo pro místní rozvoj není momentálně nakloněno. Nicméně – pokud by mělo představenstvo vyvíjet snahu o změnu, je potřeba na Valné hromadě vyvolat konkrétní hlasování, na základě kterého tento úkol může být představenstvu zadán. Důsledkem bude zejména vysoký náklad, který

by byl hrazen z členských příspěvků. Zajímavostí pak zůstává, že tlaky na změny v chodu Komory v tomto ohledu vyvíjí zejména architektky, které autorizované nejsou, tudíž členské příspěvky neplatí. Přítomné ženy se například shodly, že jim název Komory nevytváří překážky ve vykonávání profese, nicméně byl vysloven předpoklad, že tato změna nejspíš nastane časem, s přirozeným posunem společnosti. Zajímavá byla prezentace statistických údajů: v současnosti tvoří ženy 28 % autorizovaných osob (1184 z 4226). Mezi nově autorizovanými je ale podíl žen viditelně rostoucí – z 36 % v roce 2020 stoupl na 41 % v roce 2024. Na fakultách architektury studuje až 70 % žen (v roce 2015 to bylo 55 %). Ženy se také častěji objevují v rolích porotkyň (28 %), městských architektek (21,7 %) a v orgánech ČKA (např. 25 % ve představenstvu). V rámci statistiky je pak důležité sledovat stejnou skupinu osob. Srovnávání poměrů dnes studujících žen vůči všem autorizovaným ženám nepřináší relevantní data.

V programu přednesla svoje zkušenosti i architektka Elke Duda, která představila festival Women in Architecture v Německu a srovnala vývoj zastoupení žen v německé komoře (BAK) s Českou republikou. Simona Binko připravila komparativní pohled na sociální politiku v Německu a ČR, zdůrazňujíc rozdíly v podpoře rodin, rovnosti při zakládání rodiny a dostupnosti péče.

Diskuse byla živá a dotýkala se témat jako slaďování práce a péče o rodinu, překážky založení ateliéru, potřeba ekonomického a právního vzdělání v praxi architekta/tky, společenská očekávání žen či přednosti, kterými ženy architektky přirozeně disponují (např. pečlivost, smysl pro týmovou spolupráci, kultivace prostředí).

Přítomní cítili velký prostor ke zlepšení na úrovní sociální politiky, která v porovnání s jinými státy nepodporuje kombinovanou péči a extrémně dlouhou rodičovskou dovolenou naopak prohlu-

Diskusní setkání OTTA – Ta Komora, foto Vojtěch Mervart

buje propad žen v rámci pracovních pozic i jejich finanční situace.

Markéta Zdebská rovněž zmínila, že ČKA v rámci své podpory uděluje novou Cenu Aleny Šrámkové (viz s. 21), dále je pro rodiče pečujícího o děti do 4 let snížen členský příspěvek a na valné hromadě je nově zajišťováno hlídání dětí.

Tématu rovného přístupu se Komora bude věnovat i nadále — mimo jiné v Bulletinu 1/2026.

ČESKÁ

CENA 2025

ZA ARCHITEKTURU

■ 10

VÍTĚZEM ČESKÉ CENY ZA ARCHITEKTURU 2025 JE DŮM PRO JULII

Dne 13. listopadu se uskutečnilo slavnostní vyhlášení výsledků 10. ročníku České ceny za architekturu na galavečeru konaném v pražském Foru Karlín a živě bylo přenášeno na iVysílání ČT. Organizátorem této soutěžní přehlídky je Česká komora architektů.

Houževnatá klientka, lidskost, společenský přesah, promyšlený návrh a do detailu dotažená realizace – pět zahraničních porotců, předseda Senátu Parlamentu ČR Miloš Vystrčil i veřejnost se shodli na tom, že si Českou cenu za architekturu zaslouží dětský hospic Dům pro Julii, jehož autory jsou Tomáš Págo, Milan Joja, Karel Kubza z ateliéru ČTYŘSTĚN architekti a krajinářský architekt Marek Holán. Jde o první dětský hospic v České republice, který citlivě propojuje odlehčovací péči s architekturou podporující klid, kontakt s přírodou a důstojné prožívání náročných životních situací. Společně s hlavním vítězem porota ocenila i další díla a jejich autory – pět realizací získalo titul Finalista, jedno dílo Cenu Aleny Šrámkové, jedna realizace obdržela čestné uznání.

Na galavečeru byly rovněž předány Cena Ministerstva pro místní rozvoj ČR za prosazování kvalitní výstavby prostřednictvím architektonických soutěží, Cena Ministerstva průmyslu a obchodu ČR za příkladnou revitalizaci brownfieldu, Cena Ministerstva kultury ČR za zkvalitnění veřejné-

ho prostranství a Cena Agentury ochrany přírody a krajiny za citlivé a šetrné řešení stavby ve venkovském prostředí. Tři realizace ocenili též dlouholetí partneři ze soukromého sektoru – společnosti Central Group, VEKRA a VELUX. Cílem celostátní přehlídky realizované architektury, urbanismu a krajinářské architektury je prezentovat kvalitní výsledky práce etablovaných i začínajících architektů, které vznikly na území České republiky v posledních pěti letech. Jedná se o jedinou soutěžní přehlídku, do které se mohou všichni zúčastnění přihlásit bezplatně, přičemž všechna přihlášená díla jsou bez rozdělení na jednotlivé kategorie hodnocena evropským pohledem, přesněji řečeno pěti zahraničními odborníky – architekty, kteří nejsou ovlivněni lokálními vazbami ani mnohdy komplikovanými okolnostmi vzniku. „Česká cena za architekturu letos slaví deset let své existence. Měřeno lidským věkem, jde zatím jen o žákyni základní školy, ale v oboru architektury představuje deset let pořádání soutěžní přehlídky úctyhodný počet oceněných staveb, jež byly postaveny na území naší země. A uznání si všichni – autoři, spolupracovníci, zhotovitelé a investoři – za své mnohdy náročné a dlouholeté úsilí určitě zaslouží. Rostoucí prestiž České ceny za architekturu dokazuje, že odborná i laická veřejnost má o kvalitní architekturu stále větší zájem. Mám z toho radost! Do dalších let přeji Ceně, ať se jí i nadále daří zviditelňovat a podporovat architekturu, která kultivuje veřejný prostor, pečuje o krajinu a přináší inspiraci soukromým i veřejným investorům. V neposlední řadě ať nezapomíná na práci kolegyň architektek,“ uvedl Jan Kasl, předseda České komory architektů a Grémia České ceny za architekturu.

Vyjádření porotců

V čele letošní poroty stál německý architekt, urbanista a akademik Roger Riewe, kterému byli partnery architekt a pedagog na fakultě architektury v Mariboru Boris Bežan (Slovinsko/ Španělsko), architektka a zakladatelka neziskové organizace Woman Architects podporující profesní rozvoj žen v architektuře Andrea Klimko (Slovensko/UK), krajinářská architektka, urbanistka a kurátorka Yael Moria Klain (Izrael) a architekt, který aktivně působí v mnoha profesních sdruženích, Jeroen van Schooten (Nizozemsko). Porotci na začátku září absolvovali architektonický maraton, během něhož osobně navštívili všech 25 realizací nominovaných do užšího výběru, setkali se přitom i s autory staveb a hovořili s nimi o jejich práci, inspiraci, postupech i širším kontextu, v němž dílo tvořili. Porota desátého ročníku České ceny za architekturu se sešla v mimořádně pestrém složení – její členové mají zkušenosti s architekturou, urbanismem i krajinářskou architekturou ve většině evropských zemí a v Izraeli, což jim umožňovalo spontánně debatovat o architektuře, kdykoli a stále! Tato rozmanitost vytvořila silné intelektuální i kulturní zázemí, které se promítlo do jejich diskusí i konečných rozhodnutí. „Díky našim zkušenostem jsme mohli díla, která jsme prohlédli, zasadit do kontextu evropské

architektury. Zjistili jsme, že jejich architektonická kvalita byla bezpochyby na stejné úrovni jako těch, která známe z většiny evropských zemí. Kvalita materiálů, detailů a provedení byly neuvěřitelně vysoké. Výběr finalistů byl vzhledem k nepopiratelné kvalitě, se kterou jsme se na těchto stavbách setkali, skutečně obtížným úkolem. Podrobně jsme diskutovali o kladech a záporech a naše rozhodnutí ovlivnil také fakt, že jsme četli i mezi řádky. Nakonec jsme nemuseli hlasovat, naše rozhodnutí byla hluboce konsenzuální a podporovaná všemi členy poroty, ať už šlo o výběr vítěze ČCA, finalistů či Ceny Aleny Šrámkové. Architektura, kterou jsme v České republice viděli, dokazuje, že dobrý návrh nemusí být jen esteticky působivý, ale především trvalý, funkční a odpovědný,“ uvedli členové mezinárodní poroty.

Podle porotců je právě schopnost českých architektů propojit racionální konstrukční myšlení s kulturní citlivostí a respektem k místu tím, co českou architekturu činí jedinečnou. Desátý ročník zároveň potvrdil, že kvalita a udržitelnost nejsou v rozporu – že nejhodnotnější stavby jsou ty, které obstojí v čase, přirozeně zapadnou do prostředí a zůstanou živou součástí krajiny i společnosti.

Hlavní cena a Finalisté

Podle mezinárodní poroty hlavní ocenění České ceny za architekturu 2025 zasluhuje dětský hospic Dům pro Julii v Brně (2024), jehož autory jsou Tomáš Págo, Milan Joja, Karel Kubza z ateliéru ČTYŘSTĚN architekti a krajinářský architekt Marek Holán. Jde o první zařízení svého druhu v České republice. Poskytuje dětem s nevyléčitelným onemocněním zejména odlehčovací péči, rehabilitace i terapie a zároveň vytváří prostor pro odpočinek, podporu a klid jejich rodin. Architekti vytvořili prostředí, které spojuje funkčnost s hlubokou lidskostí – otevřený, světlem prostoupený dům zasazený do svažitého pozemku přirozeně propojuje interiér s krajinou. Centrální atrium s jezírkem, stromy a květinovými záhony poskytuje pacientům i jejich blízkým místo pro ticho, setkávání i rozjímání. Budova je uspořádána do tří úrovní – provozní část se nachází ve spodním patře, hlavní obytné patro s pokoji dětí, společnými prostory a terasami je uprostřed, zatímco v horním patře je situováno ubytování pro rodiče a otevřené střešní zahrady. Použití přírodních materiálů (především dřeva) a betonu dodává stavbě hřejivost i důstojnost. Architektura tak přináší nový model péče, kde prostor léčí spolu s lidmi. „Dům pro Julii je ve svém celku mimořádně pečlivě promyšlený a architektonicky vyvážený projekt. Cílem bylo poskytnout dětem, které často tráví dlouhou dobu zavřené ve vnitřních prostorách, možnost zažít příjemné prostředí a pobýt venku na čerstvém vzduchu. Rodičům a rodině se tak zároveň nabízí příležitost k odpočinku a ulehčení jejich povinností spojených s péčí o děti. Pro vznik dobré architektury je vždy zásadní empatický vztah mezi architektem a klientem. Ředitelka Domu pro Julii svým ambiciózním přístupem významně přispěla k finální kvalitě funkčního programu, což archi-

Sekce

Strana Vydání

Oceněné týmy ČCA 2025. Foto Ondřej Besperát

Galavečer České ceny za architekturu již tradičně uváděli Martha Issová a Jiří Zeman

Předseda ČKA Jan Kasl, ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček, ministr pro místní rozvoj Petr Kulhánek a ředitelka Kanceláře ČKA Dagmar Mošnerová

Sekce

Strana

Vydání

tekt promítl do vyváženého návrhu. Dům pro Julii tak nabízí prostředí naplněné empatií, klidem a světlem – architekturu, která léčí. Porota ocenila komplexnost návrhu, harmonické začlenění do krajiny, práci se světlem i materiály a promyšlené funkční uspořádání. Dům pro Julii je vzorovým příkladem citlivé a funkční architektury, která překračuje hranice běžného navrhování a stává se prostorem lidskosti, důstojnosti a naděje.

Tato realizace může být vzorovým projektem pro podobné stavby v České republice i daleko za jejími hranicemi a právem jí náleží vítězství v České ceně za architekturu 2025,“ uvedla porota ve svém hodnocení.

Toto dílo zároveň získalo Cenu předsedy Senátu

Parlamentu ČR Miloše Vystrčila a Cenu veřejnosti.

Porotce České ceny za architekturu zaujala také

Rekonstrukce a přístavba výrobní budovy ERA v Pardubicích (2023), pod níž jsou podepsáni

Jiří Bíza a Tomáš Novotný z ateliéru Bíza architekti. Stavba představuje proměnu původního výrobního a administrativního objektu z 90. let v současnou provozní budovu s jasným architektonickým výrazem a funkční integritou. Architekti dokázali propojit přístavbu nového třípodlažního kancelářského křídla s postupnou rekonstrukcí trojlodní haly tak, aby nebyla přerušena výroba a zároveň vznikl celek s jednotným charakterem. Nový obvodový plášť, inspirovaný příhradovými konstrukcemi stožárů, sjednocuje jednotlivé části objektu a zároveň odráží technologické zaměření společnosti. Interiér je navržen střídmě, s přiznanými konstrukcemi a materiály, které jsou sjednoceny pouze povrchovou úpravou. Celek tak působí čistě, funkčně a přesně.

„Budova ERA zaujala porotu svou zdrženlivostí a technickou důsledností. Tmavá fasáda s rytmickým členěním a přiznanými prvky vytváří napětí mezi strohostí a elegancí, mezi technikou a architekturou. Projekt sjednocuje části vzniklé v různých fázích do přirozeného celku, v němž forma následuje funkci a řemeslné provedení je samo o sobě architektonickou hodnotou. Budova společnosti ERA představuje příklad kultivované průmyslové architektury, která se obejde bez okázalosti, a přesto zanechává silný dojem,“ ocenila porota.

Pozornosti poroty neunikl ani Park na Moravském náměstí v Brně (2023) navržený Martinem Sládkem a Janicou Šipulovou z ateliéru Consequence forma architects, který představuje komplexní revitalizaci významného veřejného prostranství v centru jihomoravské metropole. Projekt proměnil dříve nevyužívanou plochu v živý městský park založený na principech modrozelené infrastruktury, inkluze a biodiverzity. Ústřední část tvoří otevřená multifunkční plocha – „urban aréna“ – s vodní fontánou, jejíž proměnlivá hladina přitahuje návštěvníky k odpočinku, hrám i společenskému dění. Okružní lavice vytváří přirozený rámec místa, kterému místní začali přezdívat „brněnské moře“. Na okrajích parku stojí kavárna s dětským hřištěm a menším amfiteátrem, čímž se prostor otevírá městskému životu a získává novou společenskou funkci. „Revitalizace parku na Moravském náměstí v Brně je vynikajícím příkladem, jak dokáže promyšlená krajinářská architektura oživit prázdnou městskou plochu a proměnit ji v pulzující veřejné prostranství. Projekt obnovil esenciální funkci parku uprostřed města jako

místa, kde mohou různé skupiny lidí společně trávit čas a účastnit se veřejného života. Ústřední vodní plocha s velkorysou lavicí funguje jako katalyzátor společenského dění a symbol otevřenosti. Autoři přitom respektovali historickou strukturu a zdůraznili kontinuitu místa, které dnes působí přirozeně a velkoryse. Revitalizace tak navrátila parku jeho původní důstojnost i energii a učinila z něj opět pulzující srdce města,“ konstatovala porota po návštěvě místa. Pozn. organizátora: Park na Moravském náměstí v Brně získal v loňském roce Cenu Ministerstva pro místní rozvoj. Podle statutu ČCA je možné opakovaně přihlásit stavby s výjimkou pouze těch, které v předchozích letech získaly nominaci poroty ČCA, což Park na Moravském náměstí nezískal. MMR si v roce 2024 tento projekt vybralo z realizací přihlášených. Pocit štěstí z architektury dle porotců přináší další z finalistů, kterým je rodinný dům v Polance nad Odrou (2020) od Pavly a Martina Vymetálkových z ateliéru bydloarchitekti. Jedná se o novostavbu rodinného domu, jež vznikla na místě původního domu po předcích. Architekti zvolili kompaktní a úsporné řešení s důrazem na jednoduché hmoty, přiznané materiály a přirozené propojení interiéru s okolní krajinou. Dispozice ve tvaru H odděluje soukromé části domu – dětské pokoje a ložnici rodičů – od středové obytné zóny, která propojuje vstupní patio, kuchyň a obytný prostor s terasou. Jednoduchá, ale funkční je cihelná fasáda se šachovnicovým vzorem, která propouští světlo, stíní terasu a zlepšuje mikroklima. Materiálová střídmost, betonová podlaha a dřevěné a překližkové prvky vytvářejí klidnou atmosféru jednoduchého,

Vydání

Tomaš Pago, Karel Kubza a Milan Joja z ateliéru

architekti

ale promyšleného domova. „Nový, jednoduše tvarovaný bílý dům, který si architekti navrhli pro sebe a své děti, vyniká přirozeností a skromností. Autoři dokázali z vlastního zadání vytvořit dům s harmonickým vztahem k prostředí i životu uvnitř. Dispozice ve tvaru H chytře propojuje denní zónu se soukromými částmi a zároveň otevírá interiér směrem do zahrady. Bioklimatická fasáda z děrovaného cihelného zdiva není jen estetickým prvkem, ale také efektivní ochranou proti přehřívání a zdrojem světla a vzduchu. V jednoduchosti návrhu se skrývá síla – každý detail je promyšlený, každý materiál pravdivý. Výsledkem je dům, který ztělesňuje radost, nadhled a pokoru architektů k vlastnímu řemeslu,“ uzavřela porota ve svém hodnocení. Vila Sidonius (2023) nemůže žádného pozorovatele nechat chladným, a to platí i pro porotce České ceny za architekturu. Vznikla nad údolím Berounky v obci, jejíž charakter tvoří kombinace secesních, funkcionalistických i současných rezidencí. Pozemek s extrémně strmým severním svahem přivedl architekty Jána Stempela a Jakuba Tesaře z ateliéru Stempel Tesař architekti k neobvyklému řešení – vytvořit dům spočívající na dvojici železobetonových pilířů, který jako most překonává terénní rozdíl a otevírá panoramatické výhledy na krajinu Českého krasu i vzdálenou Prahu. Ocelová konstrukce s vloženým obytným prostorem tvoří technicky i vizuálně výjimečnou stavbu, jejíž architektonická i inženýrská přesnost je výsledkem úzké spolupráce architektů, odborníků z výroby i samotného investora. „Uprostřed historické vilové čtvrti se objevila odvážná novostavba, která působí jako technický objekt rozkročený nad svahem – ocelový a skleněný dům-most, spočívající na dvojici pilířů. Architekti vytvořili stavbu, která propojuje precizní konstrukční řešení s elegancí a lehkostí. Viditelná ocelová kostra, do níž je vložen tepelně izolovaný obytný box, je provedena s mimořádnou přesností a citem pro detail. Každý prvek, od zinkovaných spojů po tenké rámy oken, potvrzuje technickou preciznost projektu. Vila přitom zůstává překvapivě úsporná a harmonicky zapadá do krajiny díky promyšlenému zasazení a citlivému krajinářskému řešení. Porota oceňuje odvahu, důslednost i estetickou čistotu této architektury, která s jistotou navazuje na tradici moderních vil a přitom posouvá její hranice směrem k současnosti.“

Rekonstrukce bývalého nádražního skladu v Řevnicích – Komunitní centrum Sklad _13 (2024), pod níž je podepsána Šárka Sodomková z ateliéru Sodomka*Sodomková Architekti, proměnila zchátralý dřevěný sklad z 19. století v nové kulturní centrum města. Cílem projektu bylo zachovat autentickou atmosféru původní železniční stavby a zároveň jí dát novou funkci. Architektka zvolila kombinaci restaurované dřevěné konstrukce a nových prvků v podobě repasovaných lodních kontejnerů, které slouží jako zázemí sálu a zároveň odkazují k historii dopravy a překládky zboží. Kontejnery svým materiálem i barvami jasně odlišují nové zásahy od původního těla budovy, aniž by narušily její charakter. Dřevěné rampy a sedací schodiště navazující na veřejný prostor oživují vztah

Vydání

objektu k okolí a vtahují do něj každodenní život obyvatel. „Architekti se rozhodli zachovat autenticitu budovy tím, že ji nechali prohlásit za památkově chráněnou, čímž se vyhnuli nutnosti narušujících energetických zásahů. Tím otevřeli širší otázku, zda lze udržitelnost chápat také jako citlivé zachování kulturní hodnoty a ducha místa. Rekonstrukce probíhala s výjimečnou pečlivostí – od obnovy poloviny původních dřevěných prvků po detailní provedení spojů mezi starým a novým. Nové kontejnery integrované do areálu zajišťují potřebné zázemí, aniž by narušily otevřenost hlavního prostoru. Porota ocenila, že výsledek není jen záchranou historického objektu, ale i manifestem kulturní kontinuity: skromný sklad se proměnil v živé komunitní centrum, které propojuje minulost s přítomností, řemeslo s kreativitou a paměť místa s novou energií,“ uvedla porota ve svém hodnocení. Tato realizace zároveň získala Cenu Aleny Šrámkové.

Cena Aleny Šrámkové

Letos je poprvé udílena Cena Aleny Šrámkové, která byla založena s cílem zdůraznit a podpořit roli žen v současné architektuře. Cena je pojmenovaná podle „první dámy české architektury“, jedné z nejuznávanějších českých architektek 20. století, profesorky Aleny Šrámkové. Cena slouží nejen jako ocenění konkrétních děl, na jejichž návrhu se výrazným způsobem podílela architektka, ale také jako symbolické gesto, které má napravit historickou nerovnováhu v hodnocení přínosu žen v architektuře.

„V průběhu dějin byly ženy architektky často odsouvány do pozadí a jejich práce byla zastíněna mužskými protějšky. Mnoho známých architektů mělo manželky, partnerky nebo spolupracovnice, které významně přispívaly k navrhování a realizaci projektů, ale tyto ženy byly uznávány a představovány spíše zřídka. Ve většině evropských zemí podíl žen studujících nebo praktikujících architekturu zůstával až do 20. století zanedbatelný.

Dnes se situace mění. Ženy nyní tvoří většinu studujících na mnoha architektonických školách a tato demografická změna se postupně odráží i v profesním uznání. Například téměř polovina projektů nominovaných na Českou cenu za architekturu 2025 byla vytvořena nebo spoluvytvořena architektkami. Navzdory tomuto pokroku však stále existují významné překážky. Ženy jsou i dnes nedostatečně zastoupeny ve vedoucích pozicích ve větších architektonických kancelářích a výzva spočívající v nalezení rovnováhy mezi profesní kariérou a rodinnými povinnostmi na ně často vytváří další tlak. Tyto skutečnosti vyžadují přehodnocení toho, jak tato profese podporuje a oceňuje ženy, a podněcují k širší reflexi kariérních drah a struktur, které je formují. První realizací, která získává Cenu Aleny Šrámkové, je projekt objevující se také mezi Finalisty soutěže – Komunitní centrum Sklad_13 v Řevnicích od Šárky Sodomkové z ateliéru Sodomka*Sodomková Architekti. Volba měla dvojí význam: nejenže hlavním architektem projektu byla žena, ale další žena – Daria Balejová – také jako měst-

ská architektka zastupovala obec Řevnice, projekt vedla a umožnila jeho realizaci. Tato cena tak zdůrazňuje, že spolupráce mezi profesionálkami – jak v oblasti navrhování, tak v oblasti rozhodování – může být významným přínosem pro kulturu a architekturu,“ vysvětlila porota a zároveň vyjádřila naději, že „již brzy nebude nutné tuto kategorii jako nástroj pro zviditelnění přínosu žen používat, protože architektky se již nyní stávají významnými osobnostmi v rostoucím počtu oceněných realizovaných staveb.“

Čestné uznání

V obci vzdálené přibližně 30 km od Brna zatravnili 30 ha původních polí bohatými travinobylinnými směsmi, postupně realizovali šest terénních valů s retenční schopností a do krajiny vysázeli přes 1000 stromů kolem obnovených polních cest a do komunitních sadů. Tento projekt, jdoucí za hranice zastavěného území obce, si získal uznání poroty za mimořádnou syntézu technické preciznosti, ekologické vnímavosti a společenského rozměru. Porota na komplexu protierozních opatření a krajinářských úprav ve Vohančicích, jehož autorkami jsou Jana Janíková a Denisa Hrubanová z ateliéru Zahradní a krajinářská tvorba (2023), ocenila, že projekt překračuje rámec běžných krajinářských úprav a představuje architekturu utvářenou samotnou přírodou. Valy, průlehy, terasy či polní cesty zde nejsou dominantními prvky, ale přirozeně navazují na terén a reagují na vodní režim, půdní podmínky i místní vegetaci. Zároveň jde o kolektivní čin komunity, která se prostřednictvím projektu znovu propojuje se svou krajinou a chrání ji před erozí i záplavami. Podle poroty „ve Vohančicích architektky nepřidaly jen rostliny či modelaci terénu – přepracovaly samotnou krajinu jako infrastrukturu, která zadržuje, filtruje a znovu využívá vodu, posiluje půdu a podporuje život. Takovýto přístup ukazuje, že architektura může být i aktem regenerace a solidarity, kdy se krajina stává živým prostorem obnovy a spolupráce mezi člověkem a přírodou.“

Projekt obdržel zároveň i Cenu ministerstva kultury.

Cena předsedy Senátu Parlamentu ČR Miloše Vystrčila

Předseda Senátu PČR Miloš Vystrčil udělil svou cenu v rámci ČCA již počtvrté. Letos jej z nominovaných staveb, stejně jako porotce ČCA a veřejnost, oslovil dětský hospic Dům pro Julii v Brně (2024), jehož autory jsou Tomáš Págo, Milan Joja, Karel Kubza z ateliéru ČTYŘSTĚN architekti a krajinářský architekt Marek Holán. „K oblasti paliativní a hospicové péče mám osobně velmi blízko. Z vlastní zkušenosti vím, jak velmi záleží na tom, v jakém prostoru se odehrává. Architektura Domu pro Julii vytváří výjimečné prostředí pro zajištění péče o děti s vážným onemocněním a poskytuje tak možnost jejich rodičům alespoň na chvíli se o péči o své děti podělit. Dům pro Julii není sterilním nemocničním zařízením, ale i díky své architektuře je unikátním prostorem důstojnosti, souznění s přírodou a sdílení láskyplných

okamžiků. Ocenění si tedy rozhodně zaslouží,“ odůvodnil své rozhodnutí Miloš Vystrčil.

Cena veřejnosti

Letos poprvé vybírala ze všech nominovaných realizací svého vítěze i široká veřejnost. Hlasování probíhalo od 19. června do 31. října na webu www.ceskacenazaarchitekturu.cz . Společně s porotou České ceny za architekturu a předsedou Senátu Parlamentu ČR Milošem Vystrčilem se hlasující shodli, že nejvyšší ocenění mají získat architekti Tomáš Págo, Milan Joja, Karel Kubza z ateliéru ČTYŘSTĚN architekti a krajinářský architekt Marek Holán za svou realizaci dětského hospice Dům pro Julii v Brně (2024). Dá se usuzovat, že veřejnost tímto rozhodnutím vzdává hold jak kvalitní architektuře, tak zejména společenskému přesahu projektu.

Ceny ministerstev

Cenu Ministerstva pro místní rozvoj ČR za prosazování kvalitní výstavby prostřednictvím architektonických soutěží získal Předprostor lesního hřbitova v Srbsku (atelier MED ARKITEKT / Johana Šimčíková, Jakub Med, 2024). Projekt je jednou z prvních realizací vycházejících z ucelené koncepce veřejných prostranství obce Srbsko, která vznikla na základě architektonické soutěže a je postupně naplňována prostřednictvím jednotlivých intervencí. Ministerstvo pro místní rozvoj ocenilo přístup obce, jež „touto formou přistoupila k promyšlenému a jednotnému rozvoji svého území nacházejícího se v chráněné krajinné oblasti Český kras. Řešení vstupního prostoru propojuje hřbitov s okolní krajinou, přirozeně navazuje na les a dodává místu důstojnost i jasný geometrický řád odkazující na vnitřní uspořádání hřbitova. Celkový dojem umocňuje precizní řemeslné zpracování litinové mříže, která nahradila původní neprůhlednou bránu.“

Cenu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR za příkladnou revitalizaci brownfieldu získal projekt Rezidence U Pergamenky – Bydlení Jankovcova – konverze skladového areálu bývalé Ferony v Praze-Holešovicích (ateliér A69 – architekti / Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig, 2023). Ministerstvo ocenilo citlivou konverzi industriálního dědictví, která ukazuje, jak lze respekt k historii skloubit s potřebami současného městského bydlení. Namísto radikální asanace návrh využívá původní konstrukční prvky a prostorovou logiku areálu bývalé výrobny ocelových prvků Ferona, čímž zachovává jeho charakter a atmosféru – tzv. genius loci. „Tato přeměna skladového areálu na obytný blok představuje udržitelný a inovativní přístup k rozvoji města, který efektivně pracuje s existující strukturou, podporuje komunitní život a rozvíjí městské prostředí bez zbytečného plýtvání zdroji. Projekt tak navazuje na tradici pražské urbanistické evoluce a stává se inspirativním příkladem proměny brownfieldu, kterou Ministerstvo průmyslu a obchodu dlouhodobě podporuje.“

Cenu Ministerstva kultury ČR za zkvalitnění veřejného prostranství obdržela realizace, která zároveň získala i čestné uznání mezinárodní poroty, tedy komplex protierozních opatření a krajinářských úprav ve Vohančicích (ateliér Zahradní a krajinářská tvorba / Jana Janíková, Denisa Hrubanová, 2023). Projekt ukazuje, že kvalitní veřejný prostor může vznikat i v otevřené krajině, kde je stejně důležitý jako v městském prostředí. Komplexní soubor opatření ve Vohančicích zadržuje vodu, brání erozi, obnovuje polní cesty, aleje a sady a navrací krajině její přirozený řád i estetickou hodnotu. Jak uvedlo ministerstvo, „skutečná kvalita veřejného prostoru spočívá také v trvalé a udržitelné péči o krajinu – v posilování její schopnosti zadržovat vodu, v podpoře biodiverzity a ve snaze navracet do ní biotopy a další krajinotvorné prvky,“ a zároveň věří, že „ocenění může motivovat k podobným úpravám krajiny na místech, kde je to potřeba“.

Cena Agentury ochrany přírody a krajiny

Cenu Agentury ochrany přírody a krajiny ČR za citlivé a šetrné řešení stavby ve venkovském prostředí získala Kaple Panny Marie Na Pískách u Čečelic ve Středočeském kraji (ateliér Chrama / Martin Junek, Adam Cigler, 2024). Nová kaple stojí na místě původní, v 60. letech zbořené stavby a v jednoduché, současné formě obnovuje paměť krajiny i křížení cest v otevřené zemědělské krajině. Je zděná ze starých cihel darovaných místními obyvateli, kteří se na její realizaci podíleli svépomocí, a uvnitř skrývá sošku Panny Marie vytištěnou na 3D tiskárně. „AOPK ČR oceňuje zejména záměr uchování paměti krajiny v podobě obnovení kaple v jednoduchém, ale současném pojetí. Netradiční konstrukční řešení s důrazem na detail kombinuje moderní prvky s tradičními motivy sakrální architektury a kaple svým vzhledem i umístěním v krajině láká návštěvníky k zastavení a přispívá k uchování paměti konkrétního místa,“ uvedla Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.

Ceny partnerů

Cenu společnosti Central Group za inovativní přístup k řešení nového bydlení získal bytový dům Victoria Palace v Praze-Dejvicích (ateliér Jakub Cigler Architekti / Jakub Cigler, 2024). „Projekt Victoria Palace představuje inovativní a zároveň kontextuálně citlivý přístup k řešení nového městského bydlení, který v sobě spojuje soudobé nároky na kvalitu života s respektem k lokalitě Vítězného náměstí i historickému prostředí Prahy 6, čímž vytváří inspirativní model pro kultivovanou dostavbu městských bloků,“ ocenila společnost Central Group. Cenu společnosti VEKRA za nadčasové řešení s důrazem na skloubení estetické a užitné hodnoty získala rekonstrukce historického vodárenského areálu bývalých městských vodojemů na Žlutém kopci v Brně (ateliér David Prudík architekti / David Prudík, 2023). Jedná se o areál tří dřívějších podzemních vodojemů, který byl po desítkách let zpřístupněn veřejnosti a doplněn o nový vstupní objekt s návštěvnickým cent-

rem, díky němuž vznikla unikátní kombinace technické památky, galerie a veřejného parku. „Rekonstrukce a zpřístupnění kulturní památky na Žlutém kopci v Brně je výjimečným příkladem citlivé obnovy technického dědictví, která doplnila funkční přesnost o nadčasovou estetickou kvalitu. Projekt ukazuje, že i ryze technická infrastruktura může být povýšena na architektonické dílo,“ zhodnotila společnost VEKRA. Cenu společnosti VELUX za práci s denním světlem získala Lesní školka Parukářka v Praze (ateliéry Terra Florida a ateliér Jasné / Zuzana Štemberová, Jana Šaňáková, 2024). „Projekt představuje výjimečný příklad promyšlené architektury, která spojuje udržitelnost, komunitní rozměr a respekt k prostředí. Architektky vytvořily zdravé, otevřené a přirozeně větrané prostředí, kde denní světlo a čerstvý vzduch hrají hlavní roli. Lesní školka je inspirativním příkladem, že právě tyto prvky formují kvalitu života i vztah k přírodě už od dětství,“ ocenila společnost VELUX ve svém hodnocení. Akademie ČCA každoročně uděluje také ocenění za výjimečné aktivity v oblasti architektury. Letos v červnu si toto ocenění na nominačním večeru ČCA v industriálním prostoru bývalé kotelny Uhelného Mlýna v Libčicích nad Vltavou převzali režisér Jan Zajíček a autor námětu Vladimir 518 za film Architektura ČSSR 58–89. Tento filmový projekt představuje mimořádně rozsáhlou a systematickou reflexi československé architektonické produkce v období mezi lety 1958 a 1989, které bývá v laickém i odborném diskurzu často zjednodušováno, opomíjeno nebo zatíženo ideologickými předsudky.

Poděkování

Česká cena za architekturu se již posedmé konala za podpory generálního partnera, jímž je společnost Central Group – největší rezidenční stavitel v ČR. Svoji přízeň přehlídce zachovávají také čtyři hlavní partneři – společnost VEKRA, KKCG Real Estate, VELUX a Centrum architektury a městského plánování v Praze. Partnery galavečera byly společnosti Lenovo a Sapeli. Děkujeme!

Všechna přihlášená díla a výsledky soutěžní přehlídky viz www.ceskacenazaarchitekturu.cz

Rozhovory s porotci a všechna přehlášená díla viz Bulletin ČKA 2/2025

K soutěži vyšel katalog. K prohlížení a stažení na www.cka.cz/svet-architektury/publikace/publikace-cka

Sekce

Strana Vydání

Hlavní cena

Dětský hospic Dům pro Julii / ČTYŘSTĚN architekti – Tomáš Págo, Milan Joja, Karel Kubza, Marek Holán

Finalista

Rekonstrukce a přístavba výrobní budovy ERA, a. s., Pardubice / Bíza architekti –Jiří Bíza, Tomáš Novotný

Finalista

Park na Moravském náměstí v Brně / Martin Sládek, Janica Šipulová

Finalista

Rekonstrukce bývalého nádražního skladu v Řevnicích – Komunitní centrum Sklad_13 / Sodomka*Sodomková Architekti – Šárka Sodomková

Finalista

Rodinný dům Polanka nad Odrou / bydloarchitekti – Pavla Vymetálková, Martin Vymetálek

Finalista

Vila Sidonius / Stempel Tesař architekti –Ján Stempel, Jan Jakub Tesař

Sekce

Strana

Vydání

Čestné uznání

Vohančice – Komplex protierozních opatření a krajinářských úprav / Zahradní a krajinářská

tvorba – Jana Janíková, Denisa Hrubanová

Ceny partnerů

CENA MINISTERSTVA PRO MÍSTNÍ ROZVOJ

ČR ZA PROSAZOVÁNÍ KVALITNÍ VÝSTAVBY

PROSTŘEDNICTVÍM ARCHITEKTONICKÝCH

SOUTĚŽÍ

Předprostor lesního hřbitova v Srbsku / MED ARKITEKT – Johana Šimčíková, Jakub Med

CENA MINISTERSTVA PRŮMYSLU A OBCHODU

ZA CITLIVOU KONVERZI

Rezidence U Pergamenky – Bydlení Jankovcova – konverze skladového areálu

bývalé Ferony, Praha / Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig

CENA MINISTERSTVA KULTURY ČR ZA ZKVALITNĚNÍ VEŘEJNÉHO PROSTRANSTVÍ

Vohančice – Komplex protierozních opatření a krajinářských úprav / Zahradní a krajinářská tvorba – Jana Janíková, Denisa Hrubanová

CENA PŘEDSEDY SENÁTU PARLAMENTU ČR

MILOŠE VYSTRČILA

Dětský hospic Dům pro Julii / ČTYŘSTĚN

architekti – Tomáš Págo, Milan Joja, Karel Kubza, Marek Holán

CENA AGENTURY OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ZA UCHOVÁNÍ PAMĚTI KRAJINY Kaple Panny Marie Na Pískách, Čečelice / Chrama – Martin Junek, Adam Cigler

CENA SPOLEČNOSTI CENTRAL GROUP ZA INOVATIVNÍ PŘÍSTUP K ŘEŠENÍ NOVÉHO BYDLENÍ

Victoria Palace, Praha / JAKUB CIGLER ARCHITEKTI – Jakub Cigler

CENA SPOLEČNOSTI VELUX ZA PRÁCI S DENNÍM SVĚTLEM

Lesní školka Parukářka, Praha / Zuzana Štemberová, Jana Šaňáková

CENA SPOLEČNOSTI VEKRA ZA NADČASOVÉ

ŘEŠENÍ S DŮRAZEM NA SKLOUBENÍ

ESTETICKÉ A UŽITNÉ HODNOTY

Rekonstrukce vodárenského areálu bývalých městských vodojemů, Žlutý kopec v Brně / David Prudík architekti – David Prudík

Cena veřejnosti

Dětský hospic Dům pro Julii / ČTYŘSTĚN architekti – Tomáš Págo, Milan Joja, Karel Kubza, Marek Holán

Cena Aleny Šrámkové

Rekonstrukce bývalého nádražního skladu v Řevnicích – Komunitní centrum Sklad_13 / Sodomka*Sodomková Architekti – Šárka Sodomková

Výjimečný počin ARCHITEKTURA ČSSR 58–89 / Jan Zajíček, Vladimir 518 – za zpracování současného pohledu na českou architektonickou tvorbu 2. poloviny 20. století.

Sekce

Strana

Vydání

Slavnostní vyhlášení výsledků přehlídky diplomových prací 8. prosince v

■ 11

Diplom.ky 2025: Cirkulární centrum, Komunitní škola i Haldy jako součást města

Vyhlášení výsledků 26. ročníku přehlídky diplomových prací proběhlo v pondělí 8. prosince 2025 v Centru architektury a městského plánování (CAMP). První místo letos získal David Budil se svou prací Cirkulární Centrum Plzeň, kterou obhájil na Akademii výtvarného umění v Praze pod vedením profesora Miroslava Šika.

Vítězné projekty 26. ročníku soutěžní přehlídky DIPLOM.KY ukazují architekturu jako nástroj změny – od cirkulárního centra u křižovatky U Jána v Plzni přes komunitní školu v bývalém industriálním areálu Praga, citlivé zásahy do struktury venkovských obcí a nové využití ostravských uhelných hald až po proměnu kotelny v kostel a komunitní centrum, vznik zeměděl-

ského výukového střediska na rozhraní města a krajiny či konverzi průmyslového areálu v centru Trutnova na bydlení.

Soutěžní přehlídku každoročně pořádá Česká komora architektů s cílem ocenit výjimečné diplomové projekty a jejich autory, stejně jako dostat do širšího povědomí zprávu o tom, jaká témata připadají nastupující generaci architektek a architektů důležitá.

Diplomové práce hodnotila odborná porota, v jejímž čele stála architektka Jana Janďourková Medlíková (atakarchitekti). Dalšími členy byla krajinářská architektka Štěpánka Endrle (L&SCAPE), architekti Tomáš Hanus (BYRÓ) a Nikoleta Slováková (Petr Hájek Architekti) a publicista Matěj Šišolák.

„Do letošního ročníku soutěžní přehlídky DIPLOM.KY přihlásilo své úspěšně obhájené závěrečné projekty 114 absolventů z českých architektonických škol. Při hodnocení jsme kladli důraz na komplexnost řešení, kvalitu architektonického a urbanistického návrhu, technické zpracování, grafickou prezentaci i společenskou a environmentální relevanci zvoleného tématu. Mezi diplomovými pracemi jednoznačně dominovala témata udržitelnosti, recyklace, dostupného bydlení, komunitní integrace či vztahu města a krajiny. Ocenění diplomanti prokázali schopnost přistupovat k úlohám s velkou odbornou jistotou a jejich projekty potvrzují, že české architektonické školy vychovávají autory připra-

vené reagovat na současné výzvy společnosti i prostředí, v němž žijeme,“ zhodnotila letošní ročník předsedkyně poroty.

První místo získal absolvent Akademie výtvarného umění v Praze David Budil za projekt Cirkulární Centrum Plzeň. Pod vedením profesora Miroslava Šika zpracoval konkrétní model pro udržitelnou a cirkulární architekturu v českém kontextu – navrhl objekt multifunkčního využití (výrobní zóna, dílny, ateliéry, co-working, kulturní prostory, sdílené formy bydlení, kantýna, maloobchod ad.), jenž je tvořen z opakovaně použitých železobetonových prvků, železničních kolejnic a dalších recyklovaných elementů získaných z okolí Plzně. Porotu zaujala komplexnost, přesvědčivost i hloubka propracování projektu. „Téma cirkulárního centra je pojato jako manifest v prostoru města, nikoli jako okrajová budova na periferii. Výrazná forma domu dává místu novou tvář, urbanisticky chytře doplňuje rozpadlý blok, přičemž zároveň nabízí současnou interpretaci nároží. V několika ‚tvářích‘ reaguje na různé účely a situace při zachování jednotného architektonického jazyka. Objekt umí být měkký, vrstevnatý a zároveň až technicistně tvrdý a strohý. Koncept působí velmi uvěřitelně a výrazová mnohost dává budově potenciál do budoucna vstřebávat změny bez ztráty charakteru,“ shodli se porotci na tom, že „za komplexnost řešených úkolů a nadhled při celkovém zpracování a uvažování nad zvole-

CAMP Praha. Foto Karla Zoufalá

ným tématem náleží této práci právem 1. místo“.

Autor obdrží finanční odměnu ve výši 50 000 Kč a roční předplatné časopisů Architect+, ASB, ERA21, INTRO a vstupenku na INTRO TALKS. Druhé místo patří Haně Sauko za práci Škola –komunita – město zpracovanou pod vedením Andrewa Kiela na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Autorka v práci reaguje na aktuální výzvy v oblasti vzdělávání a udržitelnosti a zabývá se možností transformace stávající budovy na komunitní školu v industriálním areálu bývalé Pragy v Praze 9. Architektura je zde přitom chápána jako aktivní nástroj pro rozvoj společenských vazeb. „Silnou stránkou práce je promyšlená koncepce a schopnost přenést teoretické principy do konkrétního urbanistického i architektonického řešení. Návrh přesvědčivě rozvíjí myšlenku prostupné, otevřené školy propojené s městem, nabízí kvalitní systém klastrových prostorů pro vzdělávání i komunitní aktivity a architektonicky působí vyzrále a přesvědčivě,“ uvedla porota, která ocenila hloubku, společenský přesah, profesionální zpracování, a především vizi školy jako otevřeného, adaptabilního a živého městského organismu. Autorka obdrží finanční odměnu ve výši 30 000 Kč a roční předplatné časopisů Architect+, ASB, ERA21, INTRO a vstupenku na INTRO TALKS.

Třetí místo udělila porota absolventce Fakulty architektury ČVUT v Praze Valentýně Zítkové za práci Obec k obci sedá. Pod vedením Tomáše Zmeka, Jonáše Krýzla a Jana Novotného zpracovala zajímavý podnět ke koordinované spolupráci více obcí, která by mohla pomoci v rozvoji potenciálu každé z nich. „Diplomová práce vyniká citlivým uchopením fenoménu současné české vesnice v regionálním kontextu a schopností porozumět vrstevnaté struktuře místa. Silnou stránkou je komplexní analytická část, která přináší hluboké porozumění vztahům mezi krajinou, infrastrukturou a obytnou strukturou sedmi zkoumaných obcí, a návrhový přístup založený na soustavě menších, na místní kontext přirozeně reagujících intervencí, jež chápou architekturu a urbanismus jako dlouhodobý proces postupné kultivace prostředí. Mimořádně kvalitní grafické zpracování vytváří konzistentní vizuální jazyk a spolu s poetickým, avšak racionálním přístupem dodává projektu vyzrálý a autentický charakter,“ vyzdvihla ve svém hodnocení porota. Autorka obdrží finanční odměnu ve výši 20 000 Kč a roční předplatné časopisů Architect+, ASB, ERA21, INTRO a vstupenku na INTRO TALKS. Čestným uznáním poroty byly letos oceněny dvě práce, které zaujaly svým tématem i zpracováním.

Marie Rovná (roz. Školová) ze Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně se ve své diplomové práci Haldy a město, vedené Danielem Matějkou, věnovala potenciálu ostravských uhelných hald. Autorka tento krajinný fenomén systematicky zpracovala formou katalogu, funkčně je vymezila podle charakteru a prioritizace nutnosti zásahu, přičemž hlavním cílem bylo využít jejich potenciál být součástí městské struktury, například v podobě nové smíšené čtvrti Zárubek nebo jako místa pro výzkum a rekre-

Předseda ČKA Jan Kasl a šéfredaktor časopisu ARCHITECT+ Matej Šišolák při zahájení ceremoniálu.

Ředitelka Kanceláře ČKA Dagmar Mošnerová, emeritní děkan FA ČVUT v Praze Ladislav Lábus a člen představenstva ČKA David Mateásko. Foto Ondřej Besperát

aci v případě Lihovarské haldy. „Práce se citlivě věnuje aktuálnímu tématu postindustriálních krajin. Systematický katalog hald přináší cenný přehled jejich typologií a potenciálu a tvoří pevný základ návrhové části. Oceňujeme komplexní propojení krajinářského a urbanistického přístupu i profesionální úroveň vizuální prezentace a grafického zpracování,“ uvedla porota. Za svou práci Kostel a komín byl oceněn i Matěj Šépka z Fakulty architektury ČVUT v Praze. V práci, kterou vedl Michal Juha, se zabýval adaptací nevyužívané kotelny na sídlišti Řepy v Praze na komunitní a duchovní centrum, čímž reaguje na nedostatek míst přirozeného setkávání i sakrálních prostor přístupných široké veřejnosti. „Autor citlivě pracuje s přirozenou dominantou stávajícího objektu, maximálně

využívá jeho konstrukci a formu a drobnými zásahy jej otevírá komunitnímu životu. Navržená monumentální dřevěná střešní konstrukce se světlíky přináší současnou odpověď na tradiční chrámové prostory, zatímco flexibilní dispozice umožňuje fungování objektu jako kostela, komunitního centra i kavárny. Kostel, jehož věž tvoří původní komín kotelny, je inspirativním příběhem o hledání nové náplně dosloužilých objektů s výrazným společenským přesahem,“ ocenili porotci. Autoři získají roční předplatné časopisů Architect+, ASB, ERA21, INTRO a vstupenku na INTRO TALKS.

Foto Karla Zoufalá

Autoři oceněných diplomových prací na slavnostním vyhlášení výsledků soutěžní přehlídky 8. prosince 2025 v CAMP Praha. Foto Ondřej Besperát

Ceny partnerů

Počtvrté se mohli diplomanti v rámci přehlídky ucházet i o Cenu Kaplicky Internship. Soutěž je samostatně pořádána nadací Bakala Foundation ve spolupráci s Nadačním fondem Kaplicky Centre a londýnským Design Museem již od roku 2015. Poskytuje čerstvým absolventům architektonických oborů možnost strávit tři měsíce na placené stáži v jednom z prestižních architektonických studií, přičemž v letošním roce vítěz vyrazí do tokijského ateliéru Kengo Kuma & Associates. Mezi nejznámější realizace tohoto ateliéru patří Olympijský stadion v Tokiu či Victoria & Albert Museum ve skotském Dundee. V České republice se studio podílí na návrhu Moravského židovského muzea Mehrin v Brně, což je jeho první projekt u nás. Do užšího výběru Kaplicky Internship postoupilo celkem sedm diplomových prací, vítěze pak na základě osobní prezentace projektu vybírala porota ve složení Eliška Kaplický Fuchsová, Marcin Sapeta, Jan Kasl, Regina Loukotová, Zdeněk Lukeš, Petra Ross a Deyan Sudjic. Cenu Kaplicky Internship získal absolvent Fakulty architektury ČVUT Vít Veselý se svou prací Pod korunami. Oceněný architekt získá 3měsíční plně hrazenou stáž v ateliéru Kengo Kuma & Associates v Tokiu. Společně s čestným uznáním poroty Diplomek získala Marie Rovná (roz. Školová) ze Zahradnic-

ké fakulty Mendelovy univerzity v Brně za svou diplomovou práci Haldy a město i Cenu ministerstva průmyslu a obchodu. „Autorka představila inovativní a odborně přesvědčivé řešení, jak mohou bývalé těžební haldy získat novou společenskou hodnotu a stát se plnohodnotnou součástí městské krajiny Ostravska. Haldy chápe nejen jako pozůstatek bouřlivé industriální minulosti, ale také jako jedinečný krajinotvorný prvek s výrazným potenciálem pro současné i budoucí fungování města. Velkým přínosem je také vytvoření katalogu hald,“ uvedlo ve svém hodnocení MPO. Autorka získá notebook. Cenu společnosti CEGRA obdržela Marie Hojná za práci Zemědělské výukové středisko, kterou na Fakultě architektury ČVUT v Praze vedli Michal Kuzemenský a Slavomír Peterka. Návrh proměňuje území mezi pražskou Libní a Trojou v areál, který reaguje na současné výzvy města – zadržování vody v krajině, zvyšování biodiverzity, regeneraci půdy i mezilidských vztahů – a kombinuje pobytovou funkci s racionálním zemědělským využitím. „Projekt má široký záběr: propojuje mikrourbanismus s několika stavbami a přesahem do krajinářské architektury a zároveň hledá správnou atmosféru i vztahy mezi místy a objekty,“ přičemž porotci dále ocenili „přehledný řád masterplanu, charakter utilitárních, ale vznešeně navržených staveb i příjemnou náladu celého areálu, který dokáže

fungovat pro různorodé uživatele“. Autorka získá licenci softwaru ArchiCAD.

Cenou společnosti HELUZ byla oceněna práce Štěpána Mareše s názvem Trutnov – Trutnov – průmyslový areál v centru města, kterou na Fakultě architektury ČVUT v Praze vedl Vojtěch Sosna. Autor se zabývá konverzí průmyslových objektů na bydlení, čímž přináší městu novou identitu a kvalitu života bez expanze do krajiny. „Diplomová práce představuje konkrétní a realizovatelnou strategii transformace brownfieldu, která reaguje na nedostatek dostupného bydlení i problémy suburbanizace. Projekt efektivně využívá cihelný konstrukční systém, vyniká proveditelností a materiálovou racionalitou. Využívá principy kompaktní zástavby, aktivního parteru a modulárního blokového členění, které podporují sociální interakci a komunitní život,“ ocenila hodnoticí komise. Oceněný projekt získá mediální prostor pro prezentaci na portálu archSPACE. diplom.ky

1. cena / Cirkulární Centrum

Plzeň / David Budil / AVU Praha / Miroslav Šik

Čestné uznání / Haldy a město / Marie Rovná (roz. Školová) / ZF MENDELU Brno / Daniel Matějka

2. cena / Škola – komunita – město / Hana Sauko / UMPRUM Praha / Andrew Kiel

1. 2. 3.

3. cena / Obec k obci sedá / Valentýna Zítková / FA ČVUT Praha – Tomáš Zmek, Jonáš Krýzl, Jan Novotný

Čestné uznání / Kostel a komín / Matěj Šépka / FA ČVUT Praha / Michal Juha

ču KI m po cad

Kaplicky Internship / Vít Veselý / Pod korunami / FA ČVUT Praha / Dalibor Hlaváček, Martin Čeněk

Zvláštní cena Ministerstva průmyslu a obchodu / Haldy a město / Marie Rovná (roz. Školová / ZF MENDELU Brno / Daniel Matějka

Zvláštní cena Cegra / Zemědělské výukové středisko / Marie Hojná / FA ČVUT Praha / Michal Kuzemenský, Slavomír Peterka

Zvláštní cena Heluz / Trutnov –průmyslový areál v centru města / Štěpán Mareš / FA ČVUT Praha / Vojtěch Sosna

DIGITAL BUILDING PERMIT CONFERENCE 2025

Spolu se svým kolegou Čestmírem Křížem jsme se vydali do Vídně na konferenci Digital Building Permit Conference 2025 (DBP '25) s jednoduchým úkolem: zjistit, proč je v ČR digitální stavební řízení (DSŘ) s využitím BIM (IFC) modelů stále jen dalekou vizí, proč je celosvětová realita jiná a na co se v rámci globální architektonické praxe musíme připravit.

Po třech intenzivních dnech přednášek a workshopů mohu potvrdit, že „vlak“ DBP/DSŘ nabírá v okolním světě na rychlosti. Zde přináším můj osobní pohled na to, co se děje v Evropě a ve světě a co to znamená pro nás.

Od teorie k praxi

V předchozích letech se diskutovalo o tom, proč by se mělo digitalizovat, letos se řešilo výhradně to, jak na to. Viděli jsme „Practice-Track“ s reálnými implementacemi z Estonska, Finska, Španělska, Ukrajiny, Dubaje a z mnoha dalších zemí včetně zámořských.

Je zcela nezpochybnitelné, že digitální povolování staveb se pro okolní svět stává, nebo již je, hmatatelnou realitou, kterou bychom si v ČR neměli dovolit ignorovat.

Zúčastnil jsem se také workshopu „Jak začít s povolováním na základě BIM“, kde jsme rozebírali počáteční překážky přechodu od podávání žádostí v PDF k pracovním postupům s využitím IFC modelů.

Co jsem si z toho odnesl? Potřebujeme jasně definovanou vizi DSŘ v ČR včetně postupných kroků, které určí účely užití modelů BIM/IFC v DSŘ: tedy jaké přesné informace a v jaké struktuře musí být v těchto modelech obsaženy. A to včetně jejich nejdříve poloautomatické a následně plně automatické kontroly, jak projektantem/ architektem, tak i stavebním úřadem.

Globální vize: AI a otevřené standardy

Diskuse ovládly dva hlavní trendy, které představují budoucnost našeho povolání:

1. AI: Dochází k masivnímu rozmachu využívání umělé inteligence (konkrétně velkých jazykových modelů) k interpretaci složitých textových stavebních předpisů a norem. Vize je taková, že AI brzy pomůže převést, alespoň z nějaké podstatné části, naše „lidské“ zákony do strojově čitelných pravidel, která software dokáže automaticky kontrolovat.

2. IDS: Hodně se mluvilo o specifikaci dodávky informací / Information Delivery Specification (IDS). Jedná se o otevřený standard, který umožňuje úřadům přesně určit, jaké informace (vlastnosti, klasifikace) musí být obsaženy v modelech IFC. V budoucnu by tedy mělo být automaticky jasné, jaké informace stavební a dotčené orgány požadují.

Moje doporučení pro další kroky

Na základě toho, co jsem viděl, se domnívám, že v českém kontextu musíme prosazovat zejména tři konkrétní oblasti:

→ Zavést „předběžné kontroly“: Neměli bychom čekat na oficiální podání, abychom zjistili, že něco není v pořádku. Potřebujeme digitální nástroje pro „předběžné konzultace“, které nám umožní nahrát model a získat okamžitou zpětnou vazbu o souladu předtím, než začne běžet formální administrativní lhůta.

→ Upřednostnit ověření geometrie: Než se vůbec začneme zabývat kontrolou požární bezpečnosti nebo územního plánování, potřebujeme nástroje, které ověří samotnou geometrii – zajistí, že nedochází k protínání nebo „rozbitým“ prostorům. Pokud je geometrie špatná, žádné množství umělé inteligence nepomůže opravit proces povolování.

→ Propojte BIM a GIS: Musíme přestat považovat budovu a pozemek za oddělené světy. Integrace BIM (budova) a GIS (okolí) je nezbytná pro automatizaci kontrol územního plánování, venkovních prostor (včetně dopravní a technické infrastruktury) a dopadů na životní prostředí.

Dopad na naši praxi a náš honorář

Přechod na DSŘ s využitím IFC změní dosavadní způsob práce architekta. Přechází od role autorů výkresů k roli správců informací o stavbách, samozřejmě při zachování autorství návrhu stavby.

Konference také zdůraznila kritickou otázku: nové procesy = nové služby. Vytvoření plně kompatibilního, strojově čitelného modelu BIM pro povolení vyžaduje, zejména v počátečních fázích návrhu, výrazně více úsilí / času než vytvoření 2D/3D výkresů. Jedna z prezentací se zabývala tím, jak současné struktury honorářů (HOAI v Německu) nezahrnují tyto další úkoly týkající se tvorby a správy dat architektem.

Jako autorizovaní architekti bychom si měli zajistit, že pokud poskytujeme informačně bohaté modely, které státu velmi podstatně šetří čas a peníze, naše by měly odrážet tuto výraznou přidanou hodnotu naší práce.

Digitální povolování zcela správně slibuje transparentnost a rychlost, ale také klade břemeno zvýšené informační kvality návrhu na bedra architekta.

Je tedy na nás, členech ČKA v komoře, abychom se na budoucí změnu naší praxe připravili: po stránce technické, smluvní i potřebné časové dotace pro tvorbu IFC modelů využitelných v DSŘ.

Aleš Marek předseda pracovní skupiny Digitalizace dbp25.conf.tuwien.ac.at

13 CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

Do působnosti ČKA patří mimo jiné také podpora odborného vzdělávání a napomáhání šíření odborných informací. Komora si je vědoma nutnosti poskytnout svým členům kvalitní nabídku vzdělávacích možností. Pracovní skupina pro celoživotní vzdělávání vyhledává a doporučuje vhodné semináře a další aktivity, zároveň ČKA organizuje vlastní kurzy.

Aktualizovaný seznam akcí a postup, jak se autorizovaný architekt může zapojit do celoživotního vzdělávání – viz www.cka.cz/sluzby/ clenum/celozivotni-vzdelavani

Cirkulární stavebnictví v praxi 16. 1.–6. 2. 2026

UCEEB ČVUT, Třinecká 1024, 273 43 Buštěhrad

Organizátor: Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT

www.recyklujmestavby.cz/blog/kurzy-cirkularniho-stavebnictvi-2026

Kurz Cirkulární stavebnictví v praxi nabídne komplexní přehled principů cirkulární ekonomiky ve stavebnictví. Účastníci se seznámí s předdemoličními audity, postupy selektivní demolice, cirkulárním designem, hodnocením udržitelných materiálů a dalšími tématy. Během čtyř pátečních dní získají účastníci praktické návody a know-how pro zavádění cirkulárních strategií do praxe v souladu s aktuální legislativou. Kurz je určen zástupcům stavebních, demoličních a recyklačních firem, odborníkům ze sektoru i studentům stavebních oborů. Součástí programu jsou případové studie z praxe, prostor pro networking a sdílení zkušeností napříč obory.

Architektonické soutěže: školení porotců

V úterý 27. ledna proběhne v rámci diskusního setkání OTTA rekapitulace architektonických soutěží roku 2025. Akce je určena soutěžícím, organizátorům, porotcům, zadavatelům i všem, kdo se o architektonické soutěže zajímají, a bude ji možné sledovat také online.

Ve stejný den se uskuteční rovněž školení porotců. Představenstvo ČKA v prosinci rozhodlo, že architekti budou do budoucna muset absolvovat školení každé tři roky, mají-li zájem být evidování jako „proškolení porotci“. Pravidlo vstoupí v platnost v lednu 2027. Doporučujeme proto architektům absolvovat školení porotců v roce 2026; podle zájmu budou nabídnuty minimálně dva termíny.

Vydání

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ 13 KOMOR ZŘIZOVANÝCH ZÁKONEM

Představitelé třinácti profesních komor zřízených zákonem, včetně České komory architektů, se 1. prosince 2025 sešli ve Fantově sále na pražském hlavním nádraží a společně se ohradili proti tomu, aby byly komory podle nového zákona č. 168/2025 Sb., o regulaci lobbování, považovány za lobbistické skupiny.

I přesto, že profesní komory sdružují bezmála 150 000 vysoce kvalifikovaných odborníků, je hlas profesních komor na úrovni zákonodárců naprosto nedostatečně reflektovaný. A navzdory tomu, že jsou zřizovány zákonem, mají na zákonné podmínky a legislativní prostředí v Česku jen omezený vliv, pokud vůbec nějaký. Také proto se třináct klíčových profesních komor rozhodlo využít nové složení Poslanecké sněmovny PČR a vlády ČR a spojilo síly za účelem efektivnější ochrany veřejných zájmů, zdraví a bezpečnosti obyvatel České republiky. „Vedle změny Zákona o regulaci lobbování chceme dosáhnout zásadní změny ve způsobu vedení legislativních procesů,“ shrnuje výsledky prosincového setkání vedení třinácti profesních komor Ing. Robert Špalek, předseda České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT), která setkání profesních komor organizovala. Zástupci profesních komor (Česká advokátní komora, Česká komora architektů, Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, Česká komora zeměměřičů, Česká lékárnická komora, Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora, Exekutorská komora, Komora auditorů ČR, Komora daňových poradců ČR, Komora veterinárních lékařů ČR, Komora patentových zástupců ČR, Notářská komora ČR) připomněli, že profesní komory vykonávají z pověření státu část veřejné moci, chrání veřejný zájem a garantují odbornost i nezávislost svých členů – a jejich hlas by proto měl být v legislativním procesu systematicky využíván, nikoli formalisticky zařazován mezi lobbing.

Prohlášení třinácti profesních komor zřizovaných zákonem

Je nutné změnit zákon o lobbingu a způsob vedení legislativních procesů. Cílem je zapojit nejlepší odborníky z daných profesí a zlepšit kvalitu života a ekonomickou výkonnost celé společnosti.

Pokud totiž věcné záměry, návrhy, projednání a často i konečné podoby příslušných právních předpisů nereflektují odborná stanoviska a připomínky profesních komor, vzniká prostor pro nejednoznačné, zavádějící nebo dokonce účelové právní formulace, které jsou v rozporu s veřejným zájmem na kvalitní a bezpečný život občanů této země. Z pohledu profesních komor je problémem České republiky velké množství

legislativní práce spojené s nízkou kvalitou připravovaných zákonů a podzákonných norem. Profesní komory se zároveň zásadně ohrazují proti tomu, aby právní prostředí určující výkon profesí jejich členů a přímo tak dopadající na životy všech obyvatel České republiky bylo ovlivňováno, a v některých případech dokonce i přímo řízeno zájmovými skupinami odpovídajícími charakteristice taxativně uvedené v již zmiňovaném zákonu č. 168/2025 Sb., o regulaci lobbování. Členství v profesních komorách je na rozdíl od účelových spolků vázáno na dosažené vzdělání, doloženou odbornou praxi v oboru a složení zkoušek odborné způsobilosti, resp. atestačních zkoušek. Členové profesních komor pak vykonávají příslušné vybrané činnosti nezávisle a s vysokou osobní odpovědností, což vytváří základní předpoklady pro přenesení části výkonu státní správy na tyto odborně způsobilé osoby.

Profesní komory dále varují před účelovými politickými zásahy do fungování profesních samospráv a upozorňují politickou reprezentaci, že snahu o průlom do činnosti nebo nezávislosti kterékoliv z profesních komor budou považovat za ohrožení všech profesních samospráv.

Plné znění tiskové zprávy a společné prohlášení viz www.cka.cz

■ 15

MAPY SOUTĚŽÍ A MĚSTSKÝCH ARCHITEKTŮ

NA WEBU ČKA

Na webových stránkách ČKA lze v přehledných mapách regionů vyhledávat, ve kterých obcích působí městští architekti. Stejně tak je možné rychle dohledat výsledky architektonických soutěží.

Kromě výsledků soutěží mohou zájemci do vyhledávače zadat také připravované a probíhající soutěže a předmět zakázky. Rovněž je možné blíže specifikovat požadavky na vyhledávání

městských architektů, a to nejen podle krajů, ale také např. podle počtu obyvatel atd.

■ 16

DALIBOR HLAVÁČEK ZNOVU ZVOLEN DĚKANEM FAKULTY ARCHITEKTURY ČVUT

Akademický senát Fakulty architektury ČVUT v Praze zvolil 5. listopadu 2025 Dalibora Hlaváčka do funkce děkana. Po jmenování rektorem naváže v únoru 2026 na své první funkční období. Z patnáctičlenného Akademického senátu Fakulty architektury ČVUT pro něj hlasovali všichni senátoři a senátorky.

Jako největší škola architektury v zemi FA ČVUT během posledních let rozšířila své působení vedle tradiční výuky architektury a urbanismu také o krajinářskou architekturu, design, plánování a development. V nadcházejícím čtyřletém období plánuje Hlaváček dokončit revizi studijních programů, rozšířit výuku v angličtině a otevřít nové možnosti pro zahraniční mobilitu. Fakulta také posílí propojení s praxí a mezioborovou spolupráci, vznikne platforma pro společné projekty s městy, institucemi a firmami. Další prioritou bude modernizace zázemí fakulty pro tvůrčí činnost. Fakulta rovněž připravuje online knihovnu, která bude v režimu open access zpřístupňovat výsledky vznikající na fakultě. Plánuje

Mapa zobrazující počet architektonických soutěží v regionech – vyhledávání na webu ČKA

Dalibor Hlaváček

také zahájit vydávání recenzovaného časopisu, který bude publikovat původní výsledky výzkumu v oblasti architektury, krajinářské architektury, urbanismu a prostorového plánování včetně uměleckého výzkumu.

Dalibor Hlaváček je autorizovaný architekt a absolvent FA ČVUT v Praze, kde byl také jmenován docentem. Absolvoval stáž v Renzo Piano Building Workshop v italském Janově a od roku 2008 vede vlastní architektonický ateliér dh architekti. Mezi významné projekty ateliéru patří rekonstrukce funkcionalistické vily Indiánská loď nebo železniční stanice Praha-Veleslavín a Praha-Letiště Václava Havla. Na fakultě působí nepřetržitě od dob studií. Vedl tým studujících ČVUT, který se solárním domem AIR House uspěl v mezinárodní univerzitní soutěži Solar Decathlon. Byl dlouholetým členem řídící rady European Association for Architectural Education, která se věnuje rozvoji architektonického vzdělávání v Evropě. Na FA ČVUT vede ateliér, je garantem studijního programu Architektura a urbanismus a od roku 2022 je děkanem. Dlouhodobě podporuje dobročinné a vzdělávací projekty v Africe.

Z tiskové zprávy FA ČVUT v Praze, kráceno.

■ 17

MICHAL SBORWITZ – CENA MINISTERSTVA KULTURY

Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury získal v roce 2025 Michal Sborwitz za nadčasovou architekturu, která se nepředvádí, která staví na nesobeckém přístupu k zadáním, investorům a komunitám, jimž pokorně slouží; za citlivou práci s veřejným prostorem, porozumění historickému kontextu, smysl pro harmonii a detail při obnově památek. Ocenění Ministerstva kultury si z rukou ministra Martina Baxy ze slavnostního večera 12. 10. 2025 ve Stavovském divadle odneslo dalších pět osobností české kultury, další získaly státní cenu.

Narozen 1944 v Praze. Mezi lety 1961 a 1967 studoval architekturu a pozemní stavitelství

Vydání

na ČVUT u Josefa Kittricha a Karla Neumanna. Zkušenosti pro svoji tvorbu aktivně sbíral v Holandsku, inspirovalo ho Středomoří. Od roku 1968 pracoval s Alenou Šrámkovou ve Státním projektovém ústavu obchodu. Byl průkopníkem české architektonické postmoderny, zaujal interiéry květinářství v Praze na Můstku z roku 1978 nebo Domu techniky a mládeže na Národní třídě (1981). Navrhl jeden z mála katolických kostelů z období normalizace, kapli sv. Václava v Mostě (1981–1989). Návrhem zahrádkářské kolonie (1986) našel své téma, urbanistickým řešením centra Kladna (1988) se demonstrativně rozešel s panelovou prefabrikací. V 90. letech založil vlastní ateliér. Přestože se zabývá všemi druhy projektů, postupně se stal vyhledávaným autorem rekonstrukcí. Jako vůbec první získal v roce 2003 Cenu Klubu za starou Prahu za dostavbu zámku v Praze-Komořanech pro Český hydrometeorologický ústav. Pozornost si zaslouží postupná rekonstrukce a dostavba Muzea umění Olomouc (1993–2024), rekonstrukce kubistické Bauerovy vily od Josefa Gočára v Libodřicích (2006), secesní tančírny v Račím údolí u Javorníka (2015) nebo obnova puristické vily Vladimíra Müllera v Olomouci (2018). Citlivě přistupuje také k úpravám center měst a vesnic, jak to dokládají Velká Bystřice, s jejímž starostou systematicky spolupracuje od roku 2007, nebo obec Bukovany, kde jeho architektura nastartovala komunitní život (2005).

I přes pokorné upozadění vlastní architektonické invence má jeho tvorba charakteristický rukopis, v běhu let odolává módním trendům, jeví se nadčasovou.

Cena se uděluje od roku 2009 k ohodnocení výjimečných uměleckých tvůrčích nebo interpretačních počinů nebo za dlouhodobé umělecké zásluhy v oblasti architektury. Nositelem ceny se může stát fyzická nebo právnická osoba. Cena se uděluje na návrh poroty jmenované ministrem kultury.

■ 18

ODEŠLA VYNIKAJÍCÍ KRAJINÁŘSKÁ ARCHITEKTA RADMILA FINGEROVÁ

Ve věku 69 let opustila řady autorizovaných architektů krajinářka Radmila Fingerová, spoluautorka revitalizace Kostnického náměstí v Praze. O rozvoj krajinářské architektury se zasloužila aktivní prací v Autorizační radě České komory architektů a v řadě dalších institucí. Od roku 2008 předávala své zkušenosti studentům Fakulty architektury ČVUT v Praze. Byla známá svou velkorysostí, laskavostí, vždy ochotně spolupracovala na všech činnostech spojených s krajinářskou architekturou.

Ing. Radmila Fingerová (*1956 Praha – †2025) vystudovala v roce 1981 Fakultu agronomickou na Vysoké škole zemědělské v Brně – obor sadovnicko-krajinářský v Lednici na Moravě. Poté nastoupila ve výstavnické organizaci Flora Olomouc jako projektantka. Od roku 1989 pracovala se svým manželem, významným zahradním architektem Ing. Jiřím Fingerem, v samostatném ateliéru zaměřeném na zahradní a krajinářskou tvorbu. Žili a tvořili v Olomouci, společně se podíleli na desítkách projektů. V roce 1993 se stala členkou České komory architektů (číslo autorizace 00221).

Od roku 1996 spolupracovala s profesními organizacemi architektů, krajinářských architektů a realizačních zahradnických firem – Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, Svaz zakládání a údržby zeleně, rovněž byla generální tajemnicí mezinárodní federace krajinářských architektů IFLA. Více než 15 let působila v Autorizační radě České komory architektů, byla také členkou pracovních skupin, zasedala v porotách architektonických soutěží a byla činná i v dalších aktivitách spojených s krajinářskou architekturou.

Michal Sborwitz při převzetí Ceny Ministerstva kultury 2025 dne 12. října ve Stavovském divadle v Praze

Rehabilitace Kostnického náměstí v Praze, 2019, autorky: Radmila Fingerová, Hana Špalková

Paralelně se zaměřovala na pedagogickou činnost – v roce 2008 začala vyučovat na FA ČVUT v Praze předmět Krajinářská architektura, od roku 2018 vedla ateliér krajinářské architektury. Věnovala se i teorii a výzkumu. Mezi nejznámější realizovaná díla z poslední doby patří bezesporu rehabilitace Kostnického náměstí v Praze 3 (ve spolupráci s Ing. arch. Hanou Špalkovou, 2019), za niž získala ocenění Finalista v přehlídce Česká cena za architekturu 2021, rehabilitace Havlíčkových sadů v Praze (s Ing. arch. Hedvikou Hronovou, 2014) nebo zahradní úpravy památkově chráněné vily Lídy Baarové v Praze (2008). V naší paměti zůstane jako osobnost, která celý svůj profesní život zasvětila kultivaci prostředí, obhajobě architektonické kvality a vstřícnému zacházení s veřejným prostorem i lidmi kolem sebe.

Je nám to nesmírně líto. Čest její památce.

■ 19

ZA JIRKOU VASILUKEM

Dne 1. 12. 2025 zemřel ve věku nedožitých osmdesáti let architekt a pedagog Jiří Vasiluk. Architektonická tvorba byla jeho pracovní celoživotní náplní, malba, kresba pak jeho největším koníčkem. Jeho pavilon mateřské školy v Kostelní ulici v Praze, který navrhl s kolegy v ateliéru PROARCH, získal v roce 2014 Cenu veřejnosti v rámci soutěže Stavba roku 2014.

Tužka a štětec v jeho ruce byly jeho radostí i posláním. Jirka věnoval svých více než 60 tvůrčích let architektuře. Jirku jsem poznal v šedesátých letech ještě za studia na fakultě stavební, kdy se podílel na formulování nové Školy architektury a byl představitelem nastupujících architektů v hledání nových cest v roce 1968. To jej přivedlo i k jeho prvnímu zaměstnání na katedře teorie architektury. Souběžně se však pustil do velkých mezinárodních evropských soutěží: na Vídeň – Jih a na Centre Pompidou-Chateau, Beaubourg – Paříž a do domácí koncepční soutěže Průmysl bytové výstavbě. V ní formulované zásady potom rozvíjel i ve své kandidátské práci „Flexibilita soudobé stavební struktury objektu“. Nejvyšší ocenění v soutěžích Běchovice-Újezd nad Lesy a Uhříněves – Kolovraty nás potom oba přivedlo v roce 1978 do atelieru UA v Pražském projektovém ústavu, kde se Jirka podílel na více než 20 územních plánech a urbanistických a architektonických studiích pro Prahu. Největší jeho realizací té doby však byly dva obytné soubory v Kuvajtu, které tam odjel realizovat. Po roce 1989 spolu se svými kolegy založil atelier PROARCH, který v nových podmínkách realizoval v osmdesátkách připravený územní projekt zóny na přestavbu Přednádražního prostoru Vysočany, podílel se na rozvoji veletrhu FOR ARCH a přípravě výstaviště pro něj, realizoval řadu budov pro Prahu, ale zajišťoval i plány na rozvoj celé řady obcí v okolí Prahy. Své malířské výsledky představil na řadě výstav, vzpomínám zejména na dvě souborné výstavy obrazů a kreseb v Nadaci pro rozvoj architektury

Vydání

a stavitelství, na knihu „Jiří Vasiluk – Obrázky a obrazy“ a každoroční kalendáře a novoročenky s jeho kresbami.

Jirka byl skvělý kamarád, laskavý, pozorný a pracovitý člověk, který uměl přinést a aktivovat tvůrčí atmosféru do každého týmu, se kterým spolupracoval. Jeho obrázky i projekty jsou svědectvím o vysoce lidském a praktickém pohledu na svět a na poslání a tvorbu architekta.

Budeme na něj vzpomínat.

Jan Fibiger

□ 20

ZEMŘEL ARCHITEKT FRANK GEHRY

Ve věku 96 let zesnul 5. prosince slavný americký architekt Frank Gehry, klíčový představitel dekonstruktivismu. V Praze realizoval v roce 1996 Tančící dům, mezi jeho nejvýznamnější stavby však patří Guggenheimovo muzeum v Bilbau.

Frank Gehry navrhoval stavby v dekonstruktivistickém stylu, který charakterizují fragmentované, zdánlivě chaotické tvary, deformace a nepravidelnosti. Gehry popíral tradiční architektonické konvence a vytvářel dynamické budovy – sochy, často využívající nerezovou ocel a hliník a technologie, které umožňují složitější tvary. Za neznámější stavby můžeme považovat Guggenheimovo muzeum ve španělském Bilbau (1997), které spustilo tzv. Bilbao efekt – fenomén, kdy ikonická architektonická stavba přitáhne masivní pozornost a ovlivní rozvoj města. Ještě rok před tím byl dokončen Tančící dům v Praze (s Vlado

Milunićem), na němž si údajně vyzkoušel některé své dekonstruktivistické tendence použité v Bilbau. Dále je třeba zmínit koncertní halu Walta Disneyho v Los Angeles (2003), Vitra Design Museum v německém Weil am Rhein (1989) nebo Experience Music Project v Seattlu (Museum of Pop Culture – MOPOP, 2000).

Frank Gehry se narodil v roce 1929 v kanadském Torontu jako Ephraim Owen Goldberg v chudé rodině druhé generace polských Židů pocházejících z Lodže. Rodina se později přestěhovala do Los Angeles, kde Gehry v roce 1951 absolvoval Jihokalifornskou univerzitu. Poté v letech 1956 až 1957 studoval urbanismus na Harvardu. V roce 1962 si založil vlastní firmu v Los Angeles, zpočátku pracoval na projektech obchodních center a obdobných komerčních zakázkách. V roce 1989 získal Pritzkerovu cenu za architekturu, v roce 1999 Zlatou medaili AIA a o rok později Zlatou medaili RIBA.

■ 21

CENA NADACE VIZE 97 – EVA JIŘIČNÁ

Architektka Eva Jiřičná získala Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 za proměňování architektury v dialog mezi technologií, estetikou a lidskostí. V Pražské křižovatce cenu převzala od Dagmar Havlové.

Ceremoniál se uskutečnil tradičně v den narození dramatika a bývalého českého prezidenta Václava Havla. Laureát obdrží diplom a artefakt v podobě berly svatého Vojtěcha od Jiřího Plieštika. Součástí akce byla také panelová diskuse s laureátkou a dalšími účastníky. Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 uděluje nadace od roku 1999. Loni ji převzal filozof a teoretik výtvarného umění Miroslav Petříček, který se specializuje na současnou francouzskou filozofii a vztahy mezi filozofií a uměním. Cena je určena myslitelům, kteří svým dílem překračují tradiční rámec vědeckého poznání, přispívají k chápání vědy jako integrální sou-

Mateřská škola v Kostelní ulici, Praha, 2013. Autoři: PROARCH / František Prajer, Jiří Vasiluk

části obecné kultury, nekonvenčním způsobem se zabývají základními otázkami poznání, bytí a lidské existence.

■ 22

ROZHOVOR PETRA PELČÁKA S VIKTOREM RUDIŠEM V ČASOPISE KONTEXTY

Brněnský architekt Viktor Rudiš, architekt československého pavilonu na Expo ’70 v Ósace, oslaví za dva roky stovku. Profesor Petr Pelčák si s ním povídal o životě a práci architekta jeho generace v Brně. Obohacující dvacetistránkový rozhovor vyšel v říjnovém čísle časopisu Kontexty (č. 4/25), který vydává Books & Pipes.

Rozhovor je rovněž ke stažení na www.pelcak.cz/wp-content/uploads/2025/10/ Kontexty_4_2025_blok_PP_60-80.pdf

■ 23

CENA ZA CELOŽIVOTNÍ DÍLO – MARTIN RAJNIŠ

Cenu uděluje každoročně Rada Obce architektů v rámci soutěže Grand Prix architektů – Národní cena za architekturu. V letošním roce ji obdržel z rukou předsedy Obce architektů Olega Hamana profesor Martin Rajniš (* 1944) na Galavečeru GPA dne 20. 10. 2025 v Nové Spirále na pražském výstavišti.

Jan Vondrák, člen rady Obce architektů, partner ve studiu Mjölk architekti, k ocenění Martina Rajniše uvedl: „K Martinovi jsme jezdili na chatu stavět podivuhodné konstrukce, které tehdy vyjadřovaly odpor k rigiditě stavebních úřadů a zároveň s nadhledem doplňovaly okolí chaty na Maxově. Scházela se tam spousta studentů, kteří dychtivě naslouchali Martinovým úvahám o světě, architektuře i životě. Přenášel na nás své nadšení i zarputilost buldočí povahy, která ale neseděla každému. A ejhle – z těch studen-

tů vyrostla celá generace úspěšných mladých architektů. Sebevědomých a zapálených lidí, kteří milují život a nebojí se stát si za svými názory.“

Laudatio prof. Vladimíra Šlapety přečtené Janem Vondrákem při slavnostním předávání Ceny za celoživotní dílo: Milý Martine, je to téměř k neuvěření, že už uběhlo šedesát let od chvíle, kdy ses objevil – ty, rodilý Malostraňák od Vltavy – mezi námi, kolejáky v Zikově ulici 19. Tam totiž bydlelo jádro rodící se skupiny, která po studiích odešla spontánně ke Karlu Hubáčkovi do SIALu. Zvláštní bylo, jak se od sebe navzájem lišili rozmanitou náturou, a přece vytvořili partu, která začala věci a debaty posunovat kupředu. Ke kolejákům, přivandrovalým z českých a moravských provincií, patřil Emil Přikryl z Bílovce se zjevným kreslířským nadáním a jeho spolubydlící intelektuál Dalibor Vokáč z Plzně a vedle nich vždy elegantní Mirko Baum z Mladé Boleslavi, zahleděný do studia submarín, anebo Jirka Suchomel z Kladna, jehož projekt kulturního centra na Střeleckém ostrově visel na hlavním schodišti fakulty v Zikovce. A nejvyšší patro ovládala marciální postava Standy Švece z valašského Zubří, připomínající Gustava Frištenského, jehož aureola byla podložena oceněním v celosvětové soutěži na vilu v Kalifornii, jurovanou Richardem Neutrou. Do tohoto bzučícího hnízda docházeli i Pražáci – Zdeněk Zavřel, Johny Eisler a k tomu Petr Vaďura, připomínající jezuitského kazatele, a samozřejmě i Ty. Sršela z Tebe energie Franty Péráka. Pamatuji si na Tvůj rozkročený postoj, roztřepenou kštici a vypoulená kukadla: jako bys naznačoval, že na Tebe si nikdo nepřijde. Bylo jasné, že se nebojíš ani čerta, natož komunistických dignitářů stavební fakulty. Na konci letního semestru jsi vystavil svůj provokativní návrh kulturního domu na náměstí Republiky – v duchu brutalismu jsi navrhl soustavu robustních betonových trub jako kulturní centrum, které se vznášelo od kapucínského kostela až k Obecnímu domu. Děkan Stašek Ti nadělil kouli

a projekt jsi musel předělat, ale od té doby si Tě každý pamatoval. Patřil jsi i k těm, kteří se ozvali proti tomu nesmyslu, že nám v přednáškách z typologie byla jako vzorný příklad představovány moskevské stalinistické činžáky, zatímco Le Corbusierovy kolektivní domy jako příklad odstrašující… Výstava Apelace, dirigovaná Petrem Vaďurou v rondelu, pak naznačila nové interpretace historie i výhledů do budoucna Tvé generace. A pak jste všichni, oslnění projektem Ještědu a charismatem jeho tvůrce odešli do Liberce a na Jedlové žili v diasporní komuně, v níž povstal – v trojici Masák-Eisler-Rajniš –Obchodní dům 02 – Máj, jako česká reflexe ranného Stirlinga a hnutí high-tech. A krom toho jsi ještě stačil vyhrát prestižní designérskou soutěž na Pneu-lampu v Miláně. Hubáček ve školce SIALu zajistil unikátní pracovní klima, nemohl Vám však dát dostatečné finanční zabezpečení a Ty jsi ho v rozhovorech přesvědčoval, že ke svobodě je potřeba i peněz. A tak jsi po ocenění v soutěži

■ 23

Sekce

Strana

Vydání

Martin Rajniš převzal Cenu za celoživotní dílo GPA 2025

Eva Jiřičná převzala Cenu Nadace Vize 97

Viktor Rudiš a Petr Pelčák při rozhovoru. Foto Jakub Hanžl, archiv časopisu Kontexty

na přístav v Západním Berlíně – Tegelu odešel na volnou nohu. Měl jsi totiž více talentů –nejen výtvarný a technický, ale také manažerský čich a v jejich kombinaci jsi to dokázal. Dosáhl jsi úspěchu výstavní instalací ve Vancouveru a půvabnou dětskou ordinací s Alešem Lamrem na Mrázovce. Na přelomu 80. a 90. let jsem jako člen poroty mohl zblízka sledovat, jak Tvůj návrh na vládní čtvrť v St. Poeltenu upoutal Vittoria Gregottiho a patřil k nejvýše oceněným v konkurenci 160 projektů. Tím jsi vplul do sametové revoluce, kde jsi patřil k triumvirátu zakladatelů předsedajících Obci Architektů s Alenou Šrámkovou a Mirkem Masákem a brzy ses stal i profesorem UMPRUM. Tam jsi radikálně reformoval výuku směrem k praxi a řadou exkurzí rozšiřoval studentům rozhled. Mladí Ti pak doslova „zobali z ruky“ nejen v Praze, ale i v Liberci a v Brně. A v A.D. Studiu, z něhož se rekrutovala řada skvělých architektů (Prouza, Zima, Fiala aj.), jsi prováděl velké projekty na Smíchov i jinam. Řadu zajímavých návrhů – např. konverzi Zengerovy transformační stanice na Klárově – zastavila jen zaslepenost a úzkoprsost památkové péče. Ve zralém věku a po mnoha vandrech po celé zeměkouli jsi dospěl k překvapující proměně –opustil jsi ty všechny avantgardní vize a objevil jsi v přírodě nové kouzlo architektury: „Struktura, která se skládá z množství substruktur, jež se vzájemně ovlivňují, ale zachovávají si svou vnitřní identitu, která není naplánovaná, ale vzniká interakcí mezi jednotlivými rostlinami: jakýmsi vnitřním jazykem plným tichých not, jak tu pospolitost vytvořit. Tam se ke mně snesl anděl architektury,“ jsi o tom sám napsal. A od té doby jsi obohatil naši krajinu, ale nejen ji, také Jerusalem, spoustou rozhleden, postavených s klukovskou radostí tradičními metodami, z nichž můžeme shlížet náš ne vždy k lepšímu se měnící svět. A kromě inspirativních staveb jsi nám zanechal ještě něco důležitého – ODVAHU. Schopnost se nikdy nevzdávat a bojovat za věci, které pokládáme za správné, až do posledního dechu. Jak kdysi řekl Churchill – „We shall never surrender“. I za to Ti děkujeme. Svět Tě již dávno ocenil prestižními cenami – Vídeň Cenou Ernsta Plischkeho (jehož rodina mimochodem pocházela z Liberce) a Paříž Global Award for Sustainable Architecture. Nyní Tě oceňuje i Obec architektů, kterou jsi v prosinci 1989 zakládal. BRAVO Martine! Drž se i nadále!

■ 24

GRAND PRIX ARCHITEKTŮ 2025 – NÁRODNÍ CENA ZA ARCHITEKTURU

Galavečer s vyhlášením výsledků XXXII. ročníku GPA 2025 – Národní ceny za architekturu se konal v pondělí 20.10. v Nové Spirále na pražském Výstavišti. Hlavní cenu získal projekt Kaple Panny Marie Bolestné, jejímž autorem je Jan Říčný z ateliéru RCNKSK. Celkem se přihlásilo 155 prací.

grandprix.grandprixarchitektu.cz/rocnik/2025

Porota: Daniel Libeskind (Polsko, USA), Yama Karim (USA), Ana Luengo (Španělsko), Špela Videčnik (Slovinsko), Andrea Bacová (Slovensko), Anna Svobodová (Česká republika)

Národní cena za architekturu 2025

Kaple Panny Marie Bolestné Jan Říčný / RCNKSK

Šetrná stavba

Administrativní budova – Arché Eva Jiřičná a Petr Vágner / AI Design

Krajinářská architektura a zahradní tvorba

Park U Vody

Tereza Rapsová, Alice Boušková, Martina Tománková, Marie McClellan, Marie Pourghasem, Tereza Lacigová / YYYY

Interiér BLUERIOT | KANCELÁŘE DEVERON

Tomáš Císař / CISARSTUDIO

Architektonický design, drobná architektura a výtvarné dílo v architektuře

Rošťák

Jan Tyrpekl, Adam Ulrich, Jaroslav Kejř, Jan Hyk / Studio Primitive

Rodinný dům

Bytový dům s galerií – Malá Strana, Praha 1

Ladislav Lábus, František Košař, Lukáš Grasse / Ladislav Lábus – Architektonický ateliér

Rekonstrukce

Padel Powers Smíchov

Martin Štrouf, Petr Portych / Apostrof architekti s. r. o.

Novostavba

Rezidence Starokošířská

Oleg Haman, Adam Homola, Petr Neuman / CASUA

Sekce

Strana

Vydání

1. Čestné uznání v kategorii

Rekonstrukce

Bellarie v zahradě zámku Český Krumlov –záchrana a památková obnova

Miroslav Tupý, Miloslav Hanzl / ATELIER DOMUS, MH arch. Miloslav Hanzl

2. Čestné uznání v kategorii

Novostavba

Usedlost na Slapech

Ivan Boroš, Juraj Calaj, Vítězslav Danda / edit!

3. Čestné uznání v kategorii

Rekonstrukce

Rekonstrukce chalupy Borová Lada

Petr Vávra, Lenka Vávra, Kateřina Vávrová / Studio Plyš

4. Čestné uznání v kategorii

Novostavba

Základní škola Duhovka

Radek Lampa, Libor Hrdoušek, Kateřina Havlová, Hana Púčeková, Oksana Džabarjan, Oleg Kovalyuk, Jana Věnečková, David Skalický / ra15

5. Čestné uznání v kategorii

Rekonstrukce

Komunitní centrum Sklad_13 (rekonstrukce bývalého nádražního skladu v Řevnicích)

Šárka Sodomková / Sodomka*Sodomková

Architekti

6. Čestné uznání v kategorii

Rekonstrukce

Rekonstrukce objektu DOV fa Leemon

Kamil Mrva Architects s. r. o

■ 25

CENA JOSEFA MARIA OLBRICHA 2025

Regionální cena za architekturu na Opavsku byla ze sedmi nominovaných staveb udělena projektu rekonstrukce a nástavby mateřské školy v Kravařích od WMA architekti.

Vítězná realizace – mateřská škola v Kravařích – se stala symbolem toho, že i z obecních prostředků lze vytvořit současnou a nadčasovou architekturu, která pozitivně ovlivňuje život celé komunity. Investorem stavby bylo město Kravaře. Porota se dále rozhodla udělit i jedno čestné uznání, které získala rekonstrukce Modrého pavilonu v arboretu Nový Dvůr. Objekt architektky Anny Fiedlové z roku 1967 byl zdárně zrekonstruován Slezským zemským muzeem a nyní slouží návštěvníkům arboreta jako výstavní prostor. Cílem udílení regionální soutěže Ceny J. M. Olbricha je propagovat kvalitní architekturu, informovat veřejnost o zdařilých stavbách v jejich okolí, iniciovat diskusi a zájem o architekturu a prostředí, které nás obklopuje. O udělení ceny, která je udělována každé dva roky, rozhoduje odborná porota jmenovaná organizátorem Spolkem architektury města. Tato regionální cena za architekturu je vyhlašována pravidelně již od roku 2007. Do roku 2023 ji pořádal spolek Za Opavu.

Vydání

■ 25

■ 25

■ 26

CENA RUDOLFA EITELBERGERA

Spolek Za krásnou Olomouc vyhlásil v říjnu laureáta letošní Ceny Rudolfa Eitelbergera. Osm finalistů získalo diplom v podobě grafiky Zbyňka Baladrána, vítěz si odnesl tradiční trofej od sochaře Jaroslava Koléška.

Devítičlenná porota vybírala z 23 vytipovaných staveb. Absolutním vítězem ceny, která mapuje architekturu v Olomouckém kraji, se tentokrát stala novostavba tělocvičny v Drahotuších od olomouckého ateliéru PAB Pavla a Jana Pospíšilových. Diplom si však převzala také ředitelka školy a starosta Hranic, pod něž Drahotuše správně spadají. Už potřetí v dějinách ceny se do

finále dostal ateliér Sborwitz architekti (Michal Sborwitz, Marie Sborwitzová, Karel Prášil), tentokrát za rekonstrukci kina Central v budově Muzea umění Olomouc. Tam také proběhlo slavnostní vyhlášení. Letošní porota pracovala ve složení Rostislav Švácha, František Chupík, Sabina Soušková, Jiří Šobr, Tomáš Pejpek, Martina Koukalová, Lukáš Ehl, Petra Coufal Skalická, Vít Janků.

Rekonstrukce a nástavba mateřské školy v Kravařích, WMA architekti, Cena Josefa Maria Olbricha 2025

Rekonstrukce Modrého pavilonu v arboretu Nový Dvůr, autorka původního objektu z roku 1967 Anna Friedlová, Čestné uznání v Ceně Josefa Maria Olbricha 2025

Cena Rudolfa Eitelbergera, tělocvična ZŠ Drahotuše, StudioPAB / Jan Pospíšil, Pavel Pospíšil, Cena Rudolfa Eitelbergera 2025. Foto Adam Bělunek

Český pavilon na světové výstavě EXPO 2025 v Ósace, Apropos Architects ■ 27

■ 27

ČESKÝ PAVILON NA EXPO 2025 ZÍSKAL OCENĚNÍ ZA ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ STAVBY

Český pavilon na světové výstavě EXPO 2025 v Ósace získal Stříbrnou cenu Mezinárodního úřadu pro výstavnictví (BIE) za architekturu v kategorii malých a středně velkých pavilonů. Na samotném závěru světové výstavy si tak připsal již čtvrté významné ocenění – po zlaté medaili People’s Choice a stříbru za nejlepšího maskota v soutěži World Expolympics a po ocenění Evropské unie za výjimečnou pohostinnost.

Do českého pavilonu v japonské Ósace zavítalo přes milion a půl lidí. Design pavilonu ve tvaru skleněné spirály vzešel z otevřené architektonické soutěže, kterou v březnu 2023 vyhrálo studio Apropos Architects. Podoba pavilonu odkazuje na staletou českou sklářskou tradici a propojuje moderní architekturu s odvážným sochařským přístupem. Jako materiál nosné konstrukce totiž architekti nepoužili kov, ale dřevo. Na fasádu pak použili umělecké sklo. Nosnou konstrukci českého pavilonu tvořily moderní dřevěné CLT panely.

The Architecture of Sharing, UMPRUM, foto Apolena Typltová

■ 28

THE ARCHITECTURE OF SHARING: FROM CRISIS TO RESILIENCE

Dostupné bydlení je v České republice stále větším problémem. Na tuto výzvu reaguje projekt The Architecture of Sharing: From Crisis to Resilience z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM), který zkoumá participativní a komunitní bydlení jako alternativu k tradičnímu nájmu nebo vlastnictví.

Autorkami projektu jsou absolventky UMPRUM Klára Peloušková a Veronika Miškovičová (SHIFT – Laboratoř pro přechod k udržitelnosti) a doktorandka Kateřina Krebsová. Inspirují se českou iniciativou Sdílené domy, kde lidé společně spravují své bydlení, využívají stávající nemovitosti a kladou důraz na dlouhodobou udržitelnost a komunitu. Pro širokou veřejnost připravily autorky animovaný film (youtu.be/sbh9cHFxH1E?si=8lR9f4KxMlqWXA23), který kombinuje dokumentární záběry, rozhovory a animaci. Diváci se seznámí s fungováním komunitního bydlení, právními a finančními aspekty družstevnictví i možnostmi jeho rozšíření. Film ukazuje, jak může architektura podporovat odolnost a dlouhodobou dostupnost bydlení.

Více informací: architectureofsharing.site

■ 29

NOVĚ AUTORIZOVANÍ ČLENOVÉ ČKA V ROCE 2025

I v letošním roce proběhlo několik ceremoniálů spojených s autorizačním slibem nových členů. Dne 5. března 2025 se konal slib v Hlavním sále Valdštejnského paláce Senátu ČR, další slib se uskutečnil dne 18. června 2025 v aule Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy (Profesní dům) a poslední slib se konal opět v aule Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy dne 20. října 2025.

Slanostní slib nově autorizovaných architektů v Hlavním sále Valdštejnského paláce Senátu ČR dne 5. března 2025. Foto Milena Ondráková

Slib složen 5. března 2025 Číslo autorizace

Ing. arch. Lenka Bažík, Ph.D. A1 5 685

Ing. arch. Matúš Jánsky A1 5 686

Ing. arch. Jan Urbášek A1 5 687

Ing. arch. Jan Kříž A1 5 688

Ing. arch. Viktor Schwab A1 5 689

Ing. arch. Zdeněk Navrátil A1 5 690

Ing. arch. Matěj Ondruch A1 5 691

Ing. arch. Martin Švec A1 5 692

Ing. arch. Hana Zatloukalová A1 5 693

Ing. et Ing. arch. Lucie Kostková A3 5 694

Ing. Ivo Paulus A3.1 5 695

MSc. Vladimír Novák A3 5 696

Ing. Renáta Bartková A3 5 697

Ing. arch. Lukáš Němeček A1, A2 5 699

MgA. Marek Skoták A1 5 700

Ing. arch. Ondřej Smolík A1 5 701

Ing. arch. Jiří Jeřábek A1 5 702

Ing. arch. Ján Hobrľa A1 5 703

Ing. arch. Jakub Bilan A1 5 704

Ing. arch. Jan Kubát A1 5 705

Ing. arch. Aleš Karlík A1 5 706

Ing. arch. Dominik Cvrček A1 5 708

Ing. arch. Ondřej Buš A1 5 709

Ing. arch. Tereza Komárková A1 5 710

Ing. arch. Igor Antalík A1 5 711

Ing. arch. Michal Smilek A1 5 712

Ing. arch. Lukáš Procházka A1 5 713

Ing. arch. Vojtěch Vyskočil A1 5 714

Ing. arch. Andrej Siman A1 5 715

Ing. arch. Tomáš Němec

A1, A2 5 716

Ing. arch. Petr Cimbulka A1 5 717

Ing. arch. Michal Egly A1 5 718

Ing. Ing. arch. Jitka Mazurková A1 5 719

Ing. arch. Vít Brus A1 5 720

Ing. arch. Kryštof Trpělka A1 5 721

Ing. arch. Dan Gronwaldt A1 5 722

Ing. arch. Jan Vagaday A1 5 723

Slib složen 18. června 2025 Číslo autorizace

Ing. arch. Jozef Kijonka A1 5 698

Ing. arch. Jitka Kojanová A1 5 707

Ing. arch. Matej Halinár A1 5 724

Ing. arch. Leona Kotoulková A1 5 725

Ing. arch. Josef Dundáček A1 5 726

Ing. arch. Michal Solár A1 5 727

Ing. arch. Ela Vrlová A1 5 728

Ing. arch. Markéta Grénarová A1 5 729

Ing. arch. Iveta Šikulová A1 5 730

Ing. arch. Jan Lefner A1 5 731

Ing. Robert Václavík A1 5 732

Ing. arch. Alžběta Ronovská A1 5 733

Ing. Anna Petříková A3 5 734

Ing. Sandra Chlebovská A3 5 735

Ing. arch. Lenka Dvořáková A1 5 736

Ing. arch. Lukáš Hodek A1 5 737

Ing. arch. Samí Abdulnour A1 5 738

Ing. arch. Jaroslav Minařík A1 5 739

Ing. arch. Veronika Kronich A1, A2 5 740

Ing. arch. Jan Harciník A1, A2 5 741

Ing. arch. Diana Voseček Kunešová A1, A2 5 742

Ing. Pavel Čermák A1 5 743

Ing. arch. Anna Matoušková A1 5 744

Ing. arch. Veronika Černá A1, A2 5 745

Ing. arch. Oleg Kovalyuk A1 5 746

Ing. arch. Linda Svobodová A1, A2 5 748

Ing. arch. Kateřina Havlíková A1, A2 5 749

Ing. arch. Jan Bárta A1 5 750

Ing. arch. Ing. Markéta Míšková A1 5 751

Ing. arch. Jan Lebl A1 5 752

MgA. Ing. arch. Milan Valeš A1 5 753

Ing. arch. Lucie Zouharová A1 5 754

Ing. arch. Anna Laubová A1 5 755

Ing. arch. Jan Tůma, Ph.D. A1 5 756

Ing. arch. MgA. Jindřich Ráftl, Ph.D. A1 5 757

Ing. Kristýna Greinerová A1 5 758

Ing. arch. Barbora Jandejsková A1 5 759

Ing. arch. Anna Kutuzova A1 5 760

Ing. arch. Eva Waszut A1 5 761

Ing. Jiří Ouřada A3.1 5 762

Ing. arch. Marek Svoboda A1 5 763

A1 5 764

Ing. arch. Andrea Blažková

Ing. arch. Alena Mičeková A1 5 766

Ing. arch. Petr Samohýl A1 5 767

Ing. arch. Jiří Suchý A1 5 768

Slib složen 20. října 2025 Číslo autorizace

Ing. arch. Magdaléna Buza A1 5 747

Ing. arch. Jaroslav Šiška A1 5 769

Ing. arch. Jan Novotný A1 5 770

Ing. arch. Pavla Večeřová A1 5 771

Ing. arch. Martina Formánková A1 5 772

Ing. arch. Pavel Heřmanský A1 5 773

Ing. arch. Lea Koncerová A1 5 774

Ing. arch. Lenka Honková A1 5 775

Ing. arch. Andrea Geržová A1 5 776

Ing. Natália Polesňáková A3 5 777

Ing. Martina Ošťádalová A3 5 778

Ing. arch. MSc. Jitka Molnárová, Ph.D. A2 5 779

Ing. Jan Cihlář, Ph.D. A2 5 780

Ing. arch. Václava Dandová A2 5 781

Ing. arch. Karel Goláň A1 5 782

Ing. arch. Ondřej Machač A1 5 783

Ing. arch. Filip Vlach A1 5 784

Ing. arch. Marek Saňa A1 5 785

Ing. et Ing. arch. Filip Klozar A1 5 786

MgA. Jakub Herza

Ing. arch. Tomáš Rain

Ing. arch. Barbora Lopraisová

A1 5 787

A1 5 788

A1 5 789

Ing. arch. Michaela Košařová A1 5 790

MSc Lukáš Drda

Ing. arch. Zdeněk Václavík

Ing. arch. Anna Zikmundová

Ing. arch. Sebastian Sticzay

Ing. arch. Tereza Nová

Ing. arch. Martin Smola

Ing. arch. Pavel Jelínek

Ing. arch. Daniel Mochnacký

Ing. arch. Barbora Šebková

Ing. arch. Petra Křivánková

Ing. arch. Anežka Hubálková

Ing. arch. Jakub Meloun

Ing. arch. Ondřej Jelínek

Ing. arch. Bernadeta Szalaiová

Ing. arch. Pavel Kabíček

Ing. arch. Jana Guliford

Ing. arch. Sára Rajniak

Ing. arch. Helena Špinlerová

Ing. arch. Daniel Boruch

Vydání

A1 5 791

A1 5 792

A1 5 793

A1 5 794

A1 5 795

A1 5 796

A1 5 797

A1 5 798

A1 5 799

A1 5 800

A1 5 801

A1 5 802

A1 5 803

A1 5 804

A1 5 805

A1 5 806

A1 5 807

A1 5 808

A1 5 809

Ing. arch. Aleš Jeřábek

A1 5 810

Ing. arch. Edita Sapíková, Ph.D. A1 5 811

Ing. arch. Peter Máťuš A1 5 812

MgA. David Kovařík, Ph.D. A1 5 813

Ing. arch. Marek Prchlík A1 5 814

Ing. arch. Bohdan Bonka A1 5 815

Ing. arch. Petr Šulc A1 5 816

MgA. Ing. arch. Slavomír Peterka A1 5 817

Seznam usazených osob

Slib složen 5. března 2025 Číslo autorizace

Ing. arch. Ing. Tomáš Popadič, Bardejov A1 00 143/R

Ing. Roman Bahník, Marianka A1 00 144/R

Ing. arch. Branislav Blažek, Borský Svatý Jur A1 00 145/R

Slib složen 18. března 2025

Ing. arch. Dušan Jurkovič, Povážská Bystrica A1 00 146/R

Ing. arch. Magdalena Krotil, Lety A1 00 147/R

Ing. arch. Peter Čavara, Bratislava A1 00 148/R

Slib složen 20. října 2025

prof. Ing. arch. Zdeněk Zavřel, Praha A1 00 149/R

MSc Marek Nosek, Ostrava A1 00 150/R

Dott. Arch. Ian Med, Stránčice A1 00 151/R

Ing. arch. Martin Houska, Praha A1 00 152/R

□ 30

V ROCE 2025 ODEŠLI

Na konci roku 2024 a v roce 2025 navždy opustili řady autorizovaných osob někteří členové ČKA. Se vzpomínkou uvádíme jejich jména.

Ing. arch. Václav Strnad 02 675 21. 12. 2024

Ing. arch. Vlastimil Vagaday 01 526 2. 12. 2024

Ing. arch. Jaroslav Hošek 01 271 8. 1. 2025

Ing. arch. Jan Línek 00 018 20. 1. 2025

Ing. arch. Jiří Vácha 00 623 24. 1. 2025

Ing. arch. Vladimír Lacina 00 681 12. 3. 2025

Ing. arch. Jaroslav Habarta 00 084 15. 3. 2025

Ing. arch. Petr Vaneš 01 720 15. 3. 2024

Ing. arch. Renata Zahara Breneau 03 110 20. 4. 2025

Ing. arch. Tomáš Kupka 01 558 15. 4. 2025

Ing. arch. Soňa Kolmanová 01 428 15. 5. 2025

Ing. arch. Karel Svoboda 02 038 23. 5. 2025

doc. Ing. arch. Juraj Koban 02 993 23. 6. 2024

Ing. arch. Petr Suske 01 000 7. 7. 2025

doc. Ing. arch. Milan Rejchl, CSc. 00 881 22. 7. 2025

Ing. arch. Luděk Staněk-Štefan 01 321 31. 8. 2025

Ing. arch. Zdeněk Baueršíma 02 564 6. 10. 2025

Ing. arch. Martin Krise 02 452 2. 12. 2025

Ing. Radmila Fingerová 00 221 5. 12. 2025

Ing. arch. Jiří Vasiluk, CSc. 02959 1. 12. 2025

STAVBA JE NÁŠ SVĚT

Společně tvoříme budoucnost

Společnost PERI je spolehlivým partnerem v oblasti bednění a lešení. Na stavbách zajišťujeme hospodárnější, rychlejší a bezpečnější výstavbu díky špičkovým technologiím, inovacím a blízkosti k zákazníkovi. Podporujeme všechny uživatele našich systémů – jak v teorii, tak v praxi – a poskytujeme služby na nejvyšší úrovni.

Bednění Lešení Služby

výsledky soutěží

Jednou ze stěžejních oblastí, kterým se ČKA plně věnuje, je podpora architektonických soutěží jako základního nástroje k výběru projektanta. Z tohoto důvodu Komora posuzuje soutěžní podmínky, vydává rozhodnutí o regulérnosti nebo neregulérnosti soutěží, propaguje dobré příklady a působí na zlepšení zákonného předpisu. Zadavatelům nabízí odborné konzultace zdarma a pořádá semináře na téma architektonických soutěží pro porotce, zadavatele i organizátory.

Představujeme výsledky soutěží ukončených v uplynulém čtvrtletí. Výsledky všech architektonických soutěží stejně jako přehled probíhajících a připravovaných soutěží viz www.cka.cz

Terminál Kořenice –Bečváry VRT

Jednofázová otevřená projektová architektonicko-urbanistická soutěž 11 odevzdaných návrhů

1. cena

Boele, s. r. o. / Pavel Fajfr, Petr Šuma, Petr Rospopčuk, Marek Kociolek

Dům městských služeb, Ostrava

Dvoufázová otevřená projektová architektonická soutěž 20 odevzdaných návrhů

1. cena Építész Stúdió Ltd. / Gergely Kenéz, Barbora Kubická, Csenge Király, Luca Mudry, Júlia Bobríková

Bezručovka – Konverze a novostavba bytového domu v Jablonci nad Nisou

Jednofázová otevřená projektová architektonická soutěž 13 odevzdaných návrhů

1. cena atelier gram + büro hacke

Rozšíření hřbitova Kluk v Poděbradech – nová smuteční obřadní síň a pietní prostor

Jednofázová otevřená projektová urbanisticko-architektonickokrajinářská soutěž 41 odevzdaných návrhů

1. cena

Karel Filsak architekti, s. r. o. / Karel Filsak, Přemysl Jurák

Dolní centrum, Jablonec nad Nisou – územní studie

Jednofázová užší projektová urbanistická soutěž 12 odevzdaných návrhů

1. cena gogolák + grasse s.r.o.

Polyfunkční dům Mutěnice

Jednofázová užší projektová architektonická soutěž 13 odevzdaných návrhů

1. cena

Studio reaktor, s. r. o. / Jan Kačer, Jakub Heidler, Petr Mandík, Magdaléna Svobodová

Mariánské náměstí a okolí, Brno-jih – nové centrum Komárova

Jednofázová užší projektová urbanistická soutěž o návrh 5 odevzdaných návrhů

1. cena gogolák + grasse / Ivan Gogolák, Lukáš Grasse

Rekonstrukce Českého domu, Frýdek-Místek

Dvoufázová otevřená projektová architektonicko-urbanistická soutěž 3 odevzdané návrhy

1. cena

Filip Vítek, Petr Gilar, Daniel Matějka, Jana Zavřelová, Katarina Ambrosová, Nikol Dlabačová, Hana Fridrichovská, Kristina Molnárová

Svazková škola Zbuzany

Jednofázová otevřená projektová architektonická soutěž 16 odevzdaných návrhů

1. cena

Choc, s. r. o. / Josef Choc, Filip Rašek, Barbora Lopraisová, Jonáš Mikšovský, Natálie Kristýnková, Michail Nužnyj

Nástup do Skalního města Adršpach

Dvoufázová otevřená projektová architektonicko-urbanistická soutěž o návrh 22 odevzdaných návrhů

1. cena

Michal Šrámek, Josef Krejčí, Ladislav Dvořák, Ondřej Toman, Marie Blahová, Steiner a Malíková krajinářští architekti, Miroslav Vondřich

Téma připravila a překlady z anglického

a slovenského jazyka upravila

Markéta Pražanová

Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny

Sekce

Strana

Vydání

Ve čtvrtek 13. listopadu 2025 se v Míčovně Pražského hradu uskutečnila mezinárodní konference

Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny (Affordable and Quality Housing for All), kterou Česká komora architektů uspořádala ve spolupráci s Radou architektů Evropy (ACE).

Přetiskujeme některé přednášky

Evropská konference o dostupném bydlení v Praze

Přítomní zástupci evropských a českých institucí, veřejné správy, akademické sféry a architekti z více než 30 zemí Evropy se sešli, aby společně diskutovali, jak čelit současné bytové krizi a jak zajistit dostupné, udržitelné a kvalitní bydlení napříč Evropou.

Evropa čelí prohlubující se bytové krizi – nedostatku dostupného bydlení, tlaku na kvalitu nové výstavby a zanedbanému fondu stávajících bytů. Evropská komise proto připravuje Evropský plán dostupného bydlení a Evropskou strategii pro bytovou výstavbu. Pražská konference nabídla prostor, jak mohou architekti a urbanisté přispět k tvorbě cenově dostupných, udržitelných a kvalitních domovů. Konference byla financována z evropského programu Creative Europe.

V programu vystoupili mimo jiné prezident ACE Carl Bäckstrand, ministr pro místní rozvoj v demisi Petr Kulhánek, praktikující architekti a architektky, zástupci Evropské komise, akademických institucí i měst. Přednášející sdíleli zkušenosti z Vídně, Říma, Basileje, Ženevy, Bratislavy, Mikulova a dalších měst – od městských nájemních bytů a družstevního bydlení přes regeneraci sídlišť a konverze průmyslových a administrativních budov až po dřevostavby a modulární nájemní domy.

Společným jmenovatelem prezentací byla potřeba vnímat bydlení jako veřejný zájem a pracovat s celým životním cyklem budov: od využívání

existujícího fondu, kvalitního architektonického návrhu a promyšleného veřejného prostoru až po energetickou náročnost, recyklaci materiálů a odolnost vůči klimatické změně. Zazníval důraz na komunitní rozměr bydlení, sdílené prostory, dostupnost služeb a dobrou dopravní obsluhu stejně jako nutnost efektivnější legislativy a stabilního financování.

Významnou součástí konference byly panelové diskuse, které se věnovaly opětovnému využívání budov, zapojení lokálních řemeslníků a materiálů, roli architektonických soutěží a odpovědnosti veřejného sektoru. Shrnutí průběhu konference s. 6

Závěrem konference byla přijata Pražská deklarace – viz s. 44.

Pražská deklarace, prezentace i další detaily k programu a účastníkům konference jsou k dispozici na webu ČKA. Záznam konference je ke zhlédnutí v češtině youtu.be/yHV_HMWI51I a v angličtině youtu.be/ tZEVVcaOCJ8

Tématu dostupného bydlení v ČR se věnoval Bulletin ČKA 3/2025.

Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny

Bydlení není jen trh. Je to základní lidská potřeba, veřejný statek a základ důstojnosti a sociální soudržnosti. Domovy a sousedství utvářejí naše životy, naše komunity, naše ekonomiky a – v konečném důsledku – naše demokracie. V celé Evropě čelíme podobným výzvám: rostoucím nákladům, demografickým změnám, tlaku na veřejné rozpočty, nutnosti adaptace na změnu klimatu a poptávce po větším sociálním začlenění, požadavku na odolnost a důstojné každodenní životní podmínky.

Ale my, architekti, máme společné silné stránky. Máme tradici, odborné znalosti, kreativitu a schopnost se od sebe navzájem učit. A především sdílíme přesvědčení, že cenová dostupnost nesmí nikdy ohrozit kvalitu. Kvalita není luxus – je to efektivita, udržitelnost, dlouhodobý přínos a pohoda, v souladu s Novým evropským Bauhausem. Je to kulturní a sociální pojivo zdravé Evropy.

Při této konferenci se ohlédneme zpět, ale budeme se zároveň dívat dopředu. Připomeneme si ponaučení z historie, stejně jako se seznámíme se současnými přístupy a modely. Budeme zkoumat politiku, finance, plánování, architekturu a design. Budeme diskutovat o opětovném využití stávajících staveb, čemuž dáváme přednost před demolicí, hovořit o inovativních stavebních metodách a participativních procesech jako klíčových nástrojích pro lepší zajištění bydlení.

Naším cílem není pouze sdílet myšlenky, ale proměnit vzájemné porozumění ve společný pokrok. Konference vyvrcholí Pražskou deklarací – výzvou k tomu, aby se právo na odpovídající bydlení stalo středem veřejné politiky; aby se upřednostňovala renovace a opětovné využití; aby byla zajištěna kvalita návrhu a podporovány inovace, data a digitální nástroje. Je to prohlášení pro koordinované, ambiciózní a zodpovědné jednání, které spojuje tvůrce politik, odborníky a občanskou společnost při budování cenově dostupného, udržitelného a vysoce kvalitního bydlení pro všechny. Řešení musí být systémová – a musí být společná. Jen tak můžeme pomoci utvářet budoucnost, kde každý občan bude mít přístup nejen k bydlení, ale k dobrému bydlení – zdravému, krásnému, odolnému a zakořeněnému v komunitě.

Sekce

Vydání

Carl Bäckstrand

prezident ACE – Architects’ Council of Europe (Rada architektů Evropy)

Jan Kasl předseda České komory architektů

Marco Corradi

prezident Housing Europe, Evropské federace veřejného, družstevního a sociálního bydlení

Deklarace přijatá v Praze dne 13. listopadu 2025 u příležitosti konference Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny

Pražská deklarace – Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny

Evropa čelí krizi bydlení, kterou charakterizuje výrazný nedostatek dostupných bytů, klesající kvalita nové výstavby a zhoršující se stav stávajícího bytového fondu. Uznávajíc zásadní roli bydlení pro sociální soudržnost, ekonomickou odolnost a klimatickou transformaci, učinila Evropská unie z bydlení strategickou prioritu. Cílem je budovat odolná, inkluzivní a na člověka zaměřená města, kde má každý přístup k bezpečnému a dostupnému domovu.

Spojeny společnou vizí spravedlivé a udržitelné budoucnosti bydlení, Rada architektů Evropy (Architects’ Council of Europe) a Housing Europe spojují síly, aby své ambice proměnily v konkrétní kroky. Společně vyzývají Evropskou unii k činnosti na evropské, národní, regionální i místní úrovni, k přijetí následujících doporučení a k tomu, aby dostupné, udržitelné a kvalitní bydlení bylo realitou pro všechny.

1

Bydlení jako lidské právo a veřejný statek

Bydlení je víc než jen přístřeší – je základem důstojnosti, zdraví a bezpečí. Stávající bytový fond Evropy má silný kulturní rozměr, odráží historii, tradice a identity komunit, které jej vytvořily. Přesto bylo bydlení po desetiletí stále více vnímáno jako komodita, nikoli jako veřejný statek. Aby se tento trend zvrátil, musí veřejné politiky upřednostňovat veřejný zájem, stavět lidi a přírodu do centra rozvoje měst a zároveň omezovat spekulace.

Vyzýváme proto Evropskou unii a členské státy, aby:

→ zakotvily právo na přiměřené bydlení (článek 31 Evropské sociální charty) do centra politik bydlení na úrovni EU i členských států;

→ podporovaly komunitní, družstevní a sociální formy bydlení, které zachovávají dostupnost, rozmanitost a trvanlivou hodnotu;

→ rozvíjely participativní procesy navrhování a plánování, které zajistí začlenění a místní zapojení do bytových projektů;

→ vytvářely finanční rámce pro veřejně-soukromou spolupráci, které budou přizpůsobeny nové výstavbě a renovaci staveb pro bydlení.

2 Renovace na prvním místě: od demolice k opětovnému využití

a péči

Při 38 milionech neobsazených domů v Evropě a nespočtu nevyužívaných budov – zejména kancelářských – spočívá největší příležitost nikoli v nové výstavbě, ale v oživení toho, co již existuje. Renovace stávajícího bytového fondu zachovává vloženou uhlíkovou stopu a nabízí šanci přizpůsobit naše obytné prostředí klimatické změně a zároveň zlepšit kvalitu bydlení a života v domech i čtvrtích. Aby se tyto přínosy maximalizovaly, měla by být renovace řešena v měřítku celých čtvrtí, a to včetně zlepšování sociální infrastruktury, veřejných prostranství a systémů obnovitelných zdrojů energie.

Vyzýváme proto Evropskou unii a členské státy, aby:

→ zavedly snížené sazby DPH nebo osvobození od DPH pro udržitelné renovační projekty a opětovné využití budov;

→ přesměrovaly veřejné i soukromé financování na komplexní renovaci čtvrtí a na opětovné využití prázdných budov;

→ podporovaly potenciál nástaveb, přístaveb a urbánní zahušťování v rámci stávající struktury území;

→ zavedly zrychlené postupy pro projekty opětovného využití budov v rámci územního plánování i povolování staveb.

3

Kvalita díky návrhu: bydlení, které posiluje kvalitu života

Dostupné bydlení nesmí znamenat kompromis v kvalitě. Krátkodobé úspory dosažené snižováním kvality návrhu vedou v dlouhodobém horizontu k vyšším nákladům na údržbu, energie, zdravotní dopady i oslabení sociální soudržnosti. Uvolňování standardů návrhu s cílem splnit krátkodobé cíle výstavby přináší rizika opakování chyb minulosti a produkci bydlení, které není ani odolné, ani sociálně udržitelné. Kvalitně navržené domovy jsou zdravé, adaptabilní a kulturně ukotvené, podporují pohodu obyvatel a komunitní život. Kvalita návrhu je investice, nikoli luxus.

Vyzýváme proto Evropskou unii a členské státy, aby:

→ učinily kvalitu návrhu základním kritériem ve veřejných zakázkách a dotačních programech a nahradily výběr podle nejnižší ceny hodnocením celého životního cyklu a společenské hodnoty staveb;

→ rozvíjely celoevropská kvalitativní kritéria pro bydlení vycházejíce z Davoské deklarace a z principů Nového evropského Bauhausu;

→ podporovaly takové návrhy, které umožňují byty v čase zmenšovat, zvětšovat či přeskupovat v reakci na demografické změny a proměňující se životní styl („rightsizing“, tj. přiměřené dimenzování);

→ zohledňovaly potřebu blízkosti každodenních služeb a vybavenosti včetně vzdělávání, zdravotnictví, kultury, sportu, volnočasových aktivit a přístupu k přírodě.

4 Inovace a digitalizace: nástroje pro škálovatelné a udržitelné bydlení

Digitalizace celého řetězce výstavby je klíčová pro dodání dostupného a kvalitního bydlení. Digitální nástroje nám umožňují navrhovat, testovat a spravovat projekty efektivněji, optimalizovat energetickou výkonnost,

snižovat náklady na výstavbu v průběhu životního cyklu, usnadnit budoucí recyklaci při odstraňování staveb a posílit jejich dlouhodobou trvanlivost.

Průmyslově realizovaná výstavba mimo staveniště (off-site construction) musí být uznána jako zásadní strategie pro urychlení dodávek bydlení, omezování odpadu, řízení nákladů a zvýšení kvality výstavby. Přístup skládání staveb z prvků je třeba upřednostnit jako základ inovace a adaptability, zatímco sériové, masově vyráběné modely, které vytvářejí uniformní a místu nepřizpůsobená řešení, musí být odmítnuta. Architekti nesou klíčovou odpovědnost za vedení této transformace – za to, aby sériová a prefabrikovaná výroba respektovala vysokou kvalitu návrhu, kulturní relevanci a smysluplné začlenění do městského prostředí.

Vyzýváme Evropskou unii a členské státy, aby:

→ podporovaly sběr dat v průběhu celého životního cyklu stavby jak u novostaveb, tak u rekonstrukcí – za účelem zvýšení efektivity, udržitelnosti a hospodárnosti;

→ při využívání zprůmyslněné výstavby upřednostňovaly navrhování z prvků – adaptabilní, inteligentní a citlivé ke kontextu – a odmítly sterilní opakování masově vyráběných typových modelů, které potírají charakter místa;

→ financovaly výzkum a pilotní projekty, které propojují digitální inovace, průmyslové metody a principy cirkulární ekonomiky ve škálovatelných a udržitelných řešeních bytové výstavby.

Výzva k akci

Tváří v tvář krizi bydlení požadujeme odvážné a rozhodné kroky, které se zaměří na její kořeny: rostoucí náklady na výstavbu, nadměrnou regulační zátěž a trvalé podfinancování. Kvalita musí stát na stejné úrovni jako dostupnost. Musíme se poučit z neúspěchů minulosti a stavět na ověřených úspěšných příkladech napříč Evropou.

Jsme připraveni a plně odhodláni podpořit Evropskou unii, členské státy a města při proměně těchto principů v konkrétní, měřitelné kroky.

Vydání

Sabine Pollak

Architektka, spoluzakladatelka ateliéru

Köb&Pollak architecture, zabývá se historií a teorií bydlení a feminismu (Rakousko)

Rakouský pavilon na Bienále architektury v Benátkách 2025, který jsem kurátorovala společně s Michaelem Obristem a Lorenzem Romitem, se zaměřil na téma bytové krize. Situace v téměř každém evropském městě a víceméně po celém světě je kritická. Už si nemůžeme dovolit žít ve městech. Města se gentrifikují, bydlení se stalo předmětem spekulací, každodenní životní náklady jsou vyšší než kdy dříve a nezaměstnanost, izolace, osamělost a chudoba určují naše životy. A to vše společně s rostoucími nájmy?

1 kuchyně, 1 dům, 1 sousedství

V mnoha evropských městech vydávají lidé více než polovinu svého příjmu na bydlení, zatímco vznikají stále luxusnější byty nebo jsou města rozprodávána a pronajímána turistům. Co tedy můžeme jako architekti dělat?

V pavilonu „AGENCY FOR BETTER LIVING“ jsem představila dvě města, dva možné způsoby, jak se vypořádat s bytovou krizí: Vídeň („top-down“ model s dostupným nájemním bydlením zajišťovaným městem) a Řím („bottom-up“ model se samosprávným bydlením zajišťovaným uživateli bytů).

Jak to Vídeň dělá už více než sto let?

Vídeňské městské části už více než století nakupují pozemky a systematicky rozmisťují dostupné bydlení napříč celým městem. Vídeňská městská rada je největším správcem nemovitostí v Evropě: 220 000 městských bytů pro 500 000 lidí s nájemními smlouvami na dobu neurčitou. K tomu je třeba připočítat dalších 200 000 bytů, jejichž provoz je dotovaný městem. Po desetiletích úbytku obyvatel Vídeň opět roste a má dnes o 500 000 obyvatel více než v roce 1989. Přesto jsou nájmy stále dostupné. Od dvacátých let 20. století Vídeň nakupuje parcely pro realizaci projektů sociálního bydlení – a činí tak dodnes. Takzvané „superblocky“ z dvacátých let se staly vzorem bydlení doplněného o celou řadu funkcí přesahujících samotnou potřebu bydlet. Budovy jako Karl-Marx-Hof (Karl Ehn, 1930) nabízely centrální prádelnu, lázně, sportovní zařízení, mateřskou školu, divadelní

Vydání

prostory, obchody s potravinami, knihovnu a další. Pokud tedy uvažujeme o dostupnosti, měli bychom se ptát: Co vlastně znamená dostupnost? A co vše do ní patří? Můžeme sdílet místnosti, služby, dovednosti? Co vše lze do dostupnosti započítat?

1 kuchyně

V roce 1998 Vídeň přijala komplexní genderové plánování. Město už dlouho otevřeně diskutuje témata jako sexualita, genderová identita nebo koncepty bydlení přesahující tradiční rodinu. Nejradikálnější experiment v tomto směru sahá do dvacátých let 20. století: „Dům s jednou kuchyní“ Heimhof, iniciovaný Augustou Fickert v roce 1911 a postavený mezi lety 1921 a 1926 v 15. vídeňském obvodu. Celkem 246 malých bytů bez kuchyně sdílelo jednu centrální kuchyni, kde ženy vařily – ale tentokrát za mzdu. Stejně tak fungovala prádelna a další služby. Heimhof osvobodil ženy od domácích prací, a tím jim poskytl prostor pro vlastní zaměstnání i volnočasové aktivity.

Projekt ženského bydlení ro*sa Donaustadt od Köb & Pollak Architecture (2009) na tento model navazuje. Návrh vznikal společně se ženami, které se měly stát obyvatelkami domu. Nabízí 40 bytů pro uživatelky všech věkových kategorií a celou řadu sdílených prostorů. V tomto případě si

Sekce

ženského bydlení ro*sa Donaustadt, Vídeň – dům Johanny Dohnalové, součástí konceptu je flexibilita a otevřenost prostor, žádný obývák ani chodby, univerzální místnosti, polosoukromé prostory. Autoři Köb & Pollak Architectur, 2009. Foto Pez Hejduk

obyvatelky přály soukromé kuchyně. Všechny byty však byly navrženy bez tradičního obývacího pokoje – ten byl nahrazen množstvím sdílených prostor, jako je centrální obývací pokoj, knihovna, dílna, sauna a prádelna napojená na střešní terasu. Jádrem projektu je široká a dobře osvětlená chodba, která rozšiřuje obytný prostor a je vhodná pro multifunkční využití (společné večeře, workshopy atd.).

Teze 1: Když odstraníte jeden pokoj z každého bytu, získáte více sdílených prostor pro všechny.

1 dům

V 70. letech Vídeň ztrácí obyvatele, ale nadále staví dotované městské byty. Jedním z mála vídeňských sídlišť je Wohnpark Alterlaa na jihozápadním okraji Vídně (Harry Glück, Kurt Hlawenicka, Requat & Reinthaller, 1973–85). Nachází se zde 3 200 bytů pro asi 9000 lidí. Na střechách domů jsou ikonické bazény. Sídliště mělo fungovat jako soběstačné satelitní město s obchody, restauracemi, školami, ordinacemi lékařů, parkem a sportovními hřišti. Od začátku fungovalo dobře. Zatímco v jiných městech se takto velké komplexy staly problematickými, ve Vídni je to dodnes jedno z nejoblíbenějších míst k životu. Terasovité budovy vytvářejí krásné byty s bohatou zelení na fasádách, ale zároveň se vypořádávají s problematickými místy ve „velkém břiše“ spodní části objemné budovy, tedy se špatně osvětlenými vnitřními prostorami. Tyto prostory byly nabídnuty k užívání obyvatelům a dnes je intenzivně využívá více než 30 různých klubů — od fanklubu Freddyho Quinna přes tango klub až po keramickou dílnu či fitness klub.

Teze 2: Když poskytnete obyvatelům další prostor, využijí ho. Může být prostý a špatně osvětlený, ale musí být flexibilní.

1 sousedství

V roce 2022 byla Vídeň hostitelem mezinárodního stavebního veletrhu IBA. Kdykoli se taková událost koná, město prochází změnami. Při přípravách veletrhu se město zaměřilo na téma sousedství. Toto téma se stalo motivací pro rozvoj superblocků. Ty jsou rozmístěny na jednotlivé stavební parcely s různorodou architekturou a programovým využitím.

Vydání

Současné superblocky mají menší měřítko, ale nabízejí podobné množství sdílených kolektivních prostor, jako měly velké projekty v minulosti. Nyní jsou ale kolektivní prostory sdíleny napříč více budovami. Novým typologickým prvkem jsou tzv. „sousedské domy“, z nichž každý musí nabídnout nějaký program či funkční využití, které mohou sdílet všichni obyvatelé sousedství.

Teze 3: Každý dům nemusí obsahovat všechno. Společné sdílené prostory mohou být rozprostřeny po celé sousedské komunitě.

A nakonec pět rad, jak začít vytvářet funkční strategii dostupného a kvalitního bydlení pro všechny:

1. Zdaňte bohaté.

2. Města a obce by měly aktivně kupovat pozemky do svého vlastnictví.

3. Vytvářejte sousedskou komunitu místo samostatných domů.

4. Zrušte některé soukromé místnosti a tím zajistěte podlahovou plochu pro společné prostory.

5. Nešetřete na lidech a firmách, které zajišťují každodenní údržbu a provoz.

Projekt

Alterlaa, terasovité balkony se zelení.

Půdorys bytu bez kuchyně –dům měl centrální kuchyň, Heimhof. Zdroj Archivfoto Bezirksmuseum Wien 15

Rakouský pavilon na Bienále architektury 2025 v Benátkách, interiér. Foto Hertha Hurnaus

Rakouský pavilon na Bienále architektury 2025 v Benátkách, „Agency for Better Living / Agentura pro lepší život“, kurátor

a Lorenzo Romito. Foto

Wohnpark

Foto Sabine Pollak

Reumannhof,

autor: Hubert Gessner, 1923. Foto Thomas Ledl

Wohnpark Alterlaa, autoři: Harry Glück, Kurt Hlawenicka, Requat & Reinthaller, 1973–85. Foto Sabine Pollak

Sabine Pollak, Michael Obrist

Hertha Hurnaus

Henrieta Moravčíková

Architektka a teoretička architektury, profesorka na Fakultě architektury a designu STU v Bratislavě a vedoucí katedry architektury v Historickém ústavu SAV v Bratislavě, je předsedkyní slovenské pracovní skupiny mezinárodní organizace pro výzkum a ochranu moderní architektury DOCOMOMO (Slovensko)

Jedním z frekventovaných témat současné architektonické diskuse je role architekta ve společnosti. Často se přitom zdůrazňuje snaha prostřednictvím architektury zlepšit, resp. změnit společenskou situaci. Nadšení, které zaznívá v pozadí, jako by naznačovalo, že jde o výjimečnou historickou situaci.

Experimenty v bydlení v Bratislavě ve třicátých letech 20. století

Při pohledu do minulosti však nacházíme paralely takového jednání od utopických socialistů přes architektonickou avantgardu až po radikální architektonické kolektivy 60. let. Architektonické strategie se měnily podle doby a probíhajících krizí. Vždy je ale spojovala snaha zajistit společné blaho pro nejširší vrstvy populace.

L’architecture engagée

V roce 2012 připravil Winfried Nerdinger v mnichovské Pinakotéce moderny výstavu L’architecture engagée – Manifesty ke změně společnosti. Poprvé tehdy ve vztahu k architektuře použil pojem, který byl do té doby vyhrazen literatuře a jiným druhům umění. Zdůraznil přitom, že v případě architektury, která vždy usiluje o určitou změnu existující hmotné struktury, se tato stává angažovanou teprve tehdy, pokud směřuje ke „strukturální změně a nastolení nového společenského řádu“. Výstava jasně ukázala, že tématem, k němuž se architekti opakovaně vracejí a které podle nich představuje klíčový nástroj ke změně společenských poměrů, je bydlení.

Představa, že důstojné bydlení může ovlivnit celospolečenské souvislosti, motivovala také realizaci obytných souborů Unitas a Nová doba v Bratislavě v roce 1930.

Společenský a legislativní rámec bytové výstavby v ČSR

V meziválečném Československu mělo překonání bytové nouze zajistit několik legislativních opatření. Rozhodující význam však měl až zákon č. 45/1930 Sb., o stavebním ruchu, přijatý vládou v dubnu 1930. Zákon stanovil podmínky státní záruky na hypoteční úvěry, daňové osvobození domů s malými a nejmenšími byty, různé poplatkové úlevy a zároveň poprvé definoval jednotlivé plošné kategorie bytů včetně malého a nejmenšího bytu. Obce a družstva byly v systému podpory zvýhodněny před jednotlivci vyšším procentem krytí úvěru státní zárukou až do výše 50 % nákladů. Tato legislativní úprava byla jedním z podstatných iniciačních impulzů pro rozvoj sociálního bydlení v meziválečném Československu.

Vedla k celkové mobilizaci státní správy a samosprávy v otázce bytové politiky, k zakládání stavebních bytových družstev, k vyhlašování desítek architektonických soutěží na bytové domy s malými byty a následně k celkovému posílení bytové výstavby, zejména v největších městech bývalého Československa – v Praze, Brně a Bratislavě.

V Bratislavě se výstavba malých a nejmenších bytů dařila poměrně dobře již od počátku. Svůj podíl na otevřenosti místního prostředí těmto trendům měla bezpochyby blízkost Vídně, kde se projekt sociálního bydlení úspěšně realizoval, relativně silný vliv sociální demokracie v městské radě i fenomén družstevnictví, které se tehdy na Slovensku rychle rozvíjelo. O prosazení nových forem zástavby a moderní výstavby se však zasloužila především městská regulační komise a její členové, progresivně naladění architekti. Nemalý vliv na otevřenosti města ve vztahu k moderní architektuře měl i hlavní architekt města. Názory architektonické avantgardy na moderní bydlení se tak v Bratislavě promítly právě do obytných souborů s malými byty, jakými jsou Unitas a Nová doba.

Unitas

Družstvo Unitas, stavební družstvo pro výstavbu malých bytů, vzniklo v dubnu 1930 z iniciativy tajemníka Obchodní a průmyslové komory v Bratislavě Františka Vaverky. Mezi členy výboru nechyběli představitelé bratislavského veřejného života, například referent Zemědělské rady pro Slovensko František Vodička či socialista a zakládající člen Komunistické strany Eugen Singer. Od počátku záměr výstavby provázel „osvícenský, eticky motivovaný postoj a představa, že dílo může ovlivnit celospolečenské souvislosti a vychovat jednotlivce“, jak vzpomínal později předseda družstva Vaverka. Na realizaci „velkého díla Unitas“ si vybral architekta Friedricha Weinwurma, známého tehdy nejen jako zkušený architekt, ale také jako angažovaný příslušník avantgardy.

Architekti Weinwurm a Vécsei navrhli Unitas jako řadovou zástavbu, čímž naplnili dobový ideál narušení tradičního městského bloku a vytvoření společných poloveřejných prostorů, považovaných za nezbytné pro kolektivní typ bydlení. Důležitou součástí koncepce byl pavlačový typ domu, podporující rovněž myšlenku kolektivního bydlení. Použití jediného typu domu v celém souboru odpovídalo principu typizace. Ten se projevil i v návrhu typizovaného vybavení bytů a v unifikaci stavebních prvků. Architekti využili několik nových stavebních výrobků a technologií, například železobetonový skelet a tehdy čerstvě patentovaná sdružená komínová tělesa umožňující větší flexibilitu půdorysů.

Urbanistická koncepce, stovky malometrážních bytů ve stejných pavlačových domech, vybavení jednotlivých domů společnými prádelnami, obchodními provozy se základním sortimentem a například i knihovnou s veřejnou čítárnou ukazují, že soubor skutečně plánovali jako bydlení pro komunitu.

O širším společenském rozměru Unitas svědčí nakonec i další aktivity družstva, které krátce po dokončení domů založilo pro obyvatele obytného souboru „vlastní úvěrové a potravinové družstvo“. Duchem socialistické sounáležitosti byla prodchnuta i publikace, již družstvo o výstavbě domů vydalo nedlouho po jejich kolaudaci. Nemůžeme se proto divit, že i hlavní mluvčí pražské architektonické avantgardy Karel Teige v publikaci Nejmenší byt referoval o Unitas jako o „kolektivním bydlení“.

Také na Nové době se architekti snažili uplatnit novátorské myšlenky nejen v urbanismu a v půdorysném a konstrukčním řešení budov, ale jejich prostřednictvím chtěli také podpořit myšlenku nové organizace společnosti.

Aby vyhověli požadavku stavebníka na širší prostorové uspořádání bytů od garsoniér po jednopokojové a dvoupokojové byty, koncipovali domy jako schodišťové sekce se čtyřmi byty na podlaží. Díky důmyslnému uspořádání bytů v rámci jednotlivých podlaží docílili přímého osvětlení a odvětrání všech místností při zachování určité intimity jednotlivých bytů.

Největší novinkou však byla ocelová nosná konstrukce, poprvé použitá na obytném domě v místních podmínkách. Montovaný ocelový skelet měl nejen urychlit výstavbu, ale unifikací jednotlivých stavebních prvků zároveň snížit stavební náklady.

Pozoruhodná architektonická koncepce, ale i způsob organizace výstavby a její finanční zabezpečení poutaly pozornost i v širokém kontextu státní bytové politiky. Představitelé rezortních ministerstev dávali Novou dobu za vzor i „velkým pražským družstvům“ a z hlavního města republiky dokonce vyslali „úřední komisi“, aby nastudovala místní situaci a získala tak „vzor pro výstavbu podobných domů v Praze“.

Angažovaná architektura

Unitas a Nová doba –a odkaz tohoto experimentu

sociálního bydlení

Obytné soubory Unitas a Nová doba zůstaly po znárodnění v roce 1948 v rukou stavebních družstev. Jejich původní obyvatelé, respektive jejich děti, v nich nadále bydleli. V roce 1985 byly oba soubory prohlášeny za národní kulturní památku. K největší změně došlo v polovině 90. let po privatizaci bytového fondu. Tehdy se uživatelé bytů stali jejich vlastníky. Dnes jsou sdruženi v tzv. společenství vlastníků, což je legislativní rámec pro společné provozování bytového domu. Ani tato radikální změna však nedokázala zničit původní koncepci obou souborů. Ty i dnes fungují víceméně ve stejném režimu: zachovány zůstaly malé byty, společné komunikační prostory, sdílené poloveřejné prostory, ale i lokální komunity, které si stále zakládají na historii svých domovů.

Historické příklady nám ukazují, že aby se angažovaná architektura mohla posunout od teoretického manifestu k realizovaným dílům, jednou z klíčových podmínek je podpora ze strany státní politiky, místní samosprávy a městských společenských elit. Týká se to především dosažení společenské dohody o potřebě řešit bytovou krizi. Dalším krokem je vytvoření vhodného legislativního rámce a podpora alternativních modelů financování a organizace výstavby, stejně jako uplatnění inovativních stavebních metod a technologií. Na místní úrovni je nezbytná flexibilní, otevřená a ambiciózní samospráva a rovněž spolupráce architektů, politiků a městských elit. Cílem by mělo být především zajištění veřejného blaha.

Nová doba

Úspěch Unitasu povzbudil místní socialisty i samotné architekty k dalšímu odvážnému kroku: výstavbě ještě komplexnějšího a většího obytného souboru. V roce 1932 založilo několik funkcionářů Československé sociálně demokratické strany dělnické stavební družstvo soukromých zaměstnanců a dělníků s příznačným názvem Nová doba.

Původní plán počítal s výstavbou 162 malých a nejmenších bytů s obchodními, skladovými a dílenskými provozy v parteru. Architekti navrhli domy jako dvojici paralelních řad kolmých na hlavní ulici. Na podnět stavebního úřadu však nakonec museli dvojici domů ze strany ulice doplnit tak, aby vznikla souvislá uliční fronta.

Vydání

Strana

Sekce

Strana

Sekce

Vydání

Nová doba, současný stav. Foto Klub priateľov bývania

Kresba bytu v obytném souboru Unitas. Zdroj: Archiv Národnej banky

Obytný komplex Unitas, Šancová 21–63, Bratislava, autoři: Fridrich Weinwurm, Ignác Vécsei, 1931, Bratislava, stav v roce 1949. Foto Archív h. mesta SR Bratislavy

Nová doba, Vajnorská 50–96, Bratislava, autoři: Fridrich Weinwurm, Ignác Vécsei, 1934–1942. Foto Archív Oddelenia architektúry HÚ SAV

Projekt je první realizací prototypu prefabrikovaného domu s hrázděnou konstrukcí, vyvinutého na Technické univerzitě v Braunschweigu. Navzdory své poloze v centru města (Görschstraße 48/49 v berlínské čtvrti Pankow), kde se dříve nacházelo parkoviště, si budova klade za cíl nabídnout obyvatelům výhody života uprostřed zeleně. Tři zelené prvky (3×Grün): první zeleň = prostorné předzahrádky, druhá zeleň = společná zahrada v zadní části, která je doplněna grilovacím prostorem, pískovištěm a bylinkovými záhony, třetí zeleň = sdílená střešní terasa – klidné, slunné místo pro relaxaci a společenská setkání, zatímco zahrada pod ní je primárně využívána rodinami a dětmi. Pětipodlažní dřevostavba nabízí 13 bytů o ploše 100 až 200 m2. Pět z nich je mezonetových a jsou umístěné v přízemí a prvním patře. Ve druhém až čtvrtém patře najdeme jednopodlažní byty o rozloze 130 až 160 m2 a také jeden další mezonet. Celková hrubá podlahová plocha je 2880 m². Uvnitř domu se nachází foyer s prostorem pro setkávání a oslavy. V suterénu je umístěn kotel na pelety a technické instalace. Budova je navržena jako dřevostavba se železobetonovými prvky – stropy jsou z křížem lepeného dřeva a konstrukci tvoří dřevěné rámové stěny. Všechny dřevěné komponenty jsou prefabrikované, stejně jako železobetonové stěny. To umožňuje postavit podlahu o rozloze 450 m² za pouhé dva týdny. Přízemí a suterén jsou z železobetonu. Všechny dispozice byly plánovány individuálně s budoucími uživateli. Jedná se o participativní bydlení (baugruppe), komunita si zajišťovala výstavbu bez developera a stavebníka, čímž došlo k výraznému snížení nákladů. Tyto iniciativy jsou součástí berlínského hnutí „Self-Made City“ – městské laboratoře, kde občané, architekti a obce zkoumají nové formy družstevního bydlení a vlastnictví.

Realizaci představila ve svém vystoupení Susanne Sturm.

1. 3×Grün, bytový dům, Pankow, Berlín; autoři: IfuH - ArGe Atelier PK, roedig schop, ROZYNSKI_STURM Architects, 2013

2. Stropy zůstaly pohledové dřevěné, stěny jsou obloženy sádrokartonem a podlahy se skládají z kročejové zvukové izolace, stěrky a finální vrstvy dřevěných parket

3. Půdorys; všechny byty mají orientaci na východ i na západ, což zajišťuje dobré přirozené osvětlení a větrání

Kolektivní bydlení 3×Grün, Berlín

Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny

Sekce

Strana

Vydání

V přístavbě rezidenčního objektu k bývalé školní budově se nyní nachází 34 bytů s asistovaným bydlením pro osoby s HIV, AIDS a dalšími chronickými onemocněními. Celková podlahová plocha činí 3130 m². Výzvou bylo začlenění nového objektu do stávající městské zástavby. Pětipatrová přístavba byla založena na původních základech historické budovy a nachází se mezi dvěma budovami z přelomu století. Přístavba navazuje na stávající čtyřpatrovou zapuštěnou stavbu ze 60. let 20. století. Opětovným využitím stávajících konstrukcí autoři ušetřili jak emise CO2, tak náklady. V otevřeném přízemí se nacházejí společné prostory. Jednopokojové byty jsou vybaveny vlastní koupelnou a malým kuchyňským koutem. Cílem je umožnit obyvatelům samostatný a zodpovědný život ve vlastních bytech. Celá budova je volně přístupná. Prostornou terasu nacházející se na střeše stávající budovy mohou užívat všichni obyvatelé. V případě potřeby lze novou i stávající budovu rozšířit o další patro. Jedná se o železobetonovou konstrukci, jejíž opláštění se skládá z vysoce izolovaných dřevěných rámových stěn s kovovým obložením. Plášť budovy, dřevěná konstrukce a technické zařízení byly postaveny učni z Knobelsdorff School. Budova je vytápěna vlastní kogenerační jednotkou.

Realizaci představila ve svém vystoupení

Susanne Sturm.

Bytový dům v berlínské čtvrti Kiez

Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny

2.

3. Půdorys

Sekce

Strana

Vydání

1. Asistované bydlení v Kiezu, autoři: Rozynski Sturm Architects, spolupráce Harald Haertwig, Anna Rödde

Pohled ze dvora

1. Vítězný soutěžní návrh bydlení pro mladé lidi v Coburgu, autoři: CKRS Architects, spolupráce Phillip Mischa Sandner, Theresa Schirmer, 2020, vizualizace

Bavorské město Coburg si klade za cíl stát se pulzujícím místem pro mladé lidi. Klíčovým prvkem tohoto úsilí je rekonstrukce a přestavba bývalé obytné a komerční budovy z 50. let 20. století na bydlení, které budou využívat obyvatelé ve věku 18 až 28 let. Kromě bytů má budova nabízet sdílené plochy a také servisní zázemí a prostory pro kulturu. Návrh hybridní dřevostavby o celkové podlahové ploše 3 610 m², který zvítězil v architektonické soutěži, přišel s principem vytváření a využívání prostoru mimo domov „Third place living“. Na prvním místě je bydlení / domov (soukromý prostor je minimalizován a je určen pro každodenní činnosti, jako je vaření, praní, studium, odpočinek atd.), na druhém místě je prostor pro práci a na třetím je sdílení prostoru s ostatními. Třetí místo v oblasti bydlení tedy patří v tomto případě komunitě – sdílení a komunikaci v kavárně, parku, knihovně, restauraci atd., což podporuje sounáležitost, duševní zdraví a občanský život. Tento přístup je důležitý obzvláště v digitálním světě. Třetí místo musí být přístupné, neutrální území, kde si lidé budují vztahy, vyměňují si nápady a nacházejí smysl života nad rámec každodenní rutiny. V přízemí bytového domu proto autoři v souladu s konceptem Third place living navrhli kavárnu, coworkingové prostory, recepci s půjčovnou knih, kanceláře a knihovnu se čtecím a studijním koutkem. V horních patrech jsou umístěny byty, každý s vlastním balkonem orientovaným na jihozápad, zatímco prostorná dvoupatrová společná zóna je situována na severovýchodě. Mobilní stěny umožňují slučování mezonetových bytů do skupin. Šest obyvatel sdílí jednu jednotku se společnou kuchyní a dvěma koupelnami. Zmenšením individuálního obytného prostoru a nabídkou velkorysých sdílených prostor můžeme zajistit cenově dostupné bydlení, které stále nabízí vysokou kvalitu života. Uspořádání stávající budovy je konvenčnější, její fasádu dotváří dřevěný obklad ze zvětralých panelů. Novostavba navazuje na rastr fasády stávající budovy. Je obložena neošetřenými dřevěnými panely, které časem zvětrají a získají šedou patinu, což umožní bezproblémové propojení nového a starého. Stropy a stěny novostavby jsou také vyrobeny ze dřeva. Návrh předpokládal realizaci energeticky plusové budovy. Teplá voda je ohřívána solárními kolektory. Průběžné balkony a chodníky poskytují pasivní ochranu před sluncem. Zadržování dešťové vody zelenou střechou přispívá ke zlepšení klimatu.

Realizaci představila ve svém vystoupení Susanne Sturm.

Bytový dům pro mladé lidi, Coburg

Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny

2. Pohled ze zahrady – sdílení je zábava (dílna na opravu kol, velké otevřené schodiště spojující galerie, střešní terasy, kombinace sdílených a soukromých prostor)

3. Axonometrie

Sekce Strana

Vydání

Město Baden vděčí za svůj název horkým pramenům v Limmatknie. Römerstrasse vede z centra města do průmyslové zóny. Právě zde byl v roce 1891 založen švýcarský energetický koncern Brown, Boveri & Cie – dnešní ABB. Vila zakladatelů a rozsáhlý průmyslový areál svědčí o zašlé slávě lokality. Poněkud okrajově, na zalesněném svahu s výhledem na řeku Limmat, stojí čtyři budovy z roku 1959. Díky úspěšné soutěži v roce 2010 mohly být filigránské kancelářské budovy přestavěny na 78 bytů a předány v roce 2022 k užívání. Projekt zpracoval curyšský ateliér Michael Meier Marius Hug Architekten. Základem návrhu je enfiláda veřejných přízemních průchodů –sottoportegos, která tvoří nosnou komunikační osu čtyř hmot a zajišťuje jejich propojení. Schodiště je nově integrováno do vnitřního prostoru budovy a zpevňuje tak konstrukci. Téma enfilády pokračuje i v prostorných bytech. Konstrukčně nezbytné zásahy do betonového kazetového stropu se projevují v podobě masivních, prostor členících sloupů a dělicích stěn bytů. V kontrastu k tomu se kolem budov vine fasáda připomínající zástěnu, která je vytvořena z textilních markýz.

Realizaci představila ve svém vystoupení

Doris Wälchli.

Konverze kancelářských budov, Römerstrasse, Baden

Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny

Sekce

Strana

Vydání

Foto Markus Bertschi, Roman Keller

Michaela

Janečková

Architektka, teoretička architektury, vědecká pracovnice Oddělení uměleckohistorické topografie Ústavu dějin umění AV ČR

Většinou si představujeme, že v období socialismu téměř neexistovalo soukromé vlastnictví bytů a lidé pouze pasivně čekali na přidělení státního bytu v panelovém domě. Právní řád v roce 1955 však definoval čtyři formy vlastnictví – státní, družstevní, osobní a soukromé. Československý stát se všemožně snažil omezit družstevní i soukromou výstavbu, brzy však bylo jasné, že není možné vybudovat potřebný počet bytů pouze za státní peníze.

Dostupné bydlení jako politikum v době státního socialismu

V roce 1958 bylo dojednáno a v roce 1959 vešlo v platnost usnesení Ústředního výboru Komunistické strany Československa k řešení bytového problému, stanovující cíl postavit do roku 1970 celkem 1,2 milionu bytů.1 Naplnění tohoto požadavku by znamenalo okamžité trojnásobné zvýšení roční produkce. Oproti ostatním evropským státům Československo v počtu nových bytů na počet obyvatel zaostávalo, v poválečné situaci nedostatku stavebních materiálů také naprosto stagnovala výstavba rodinných domků.

Usnesení z roku 1959 s cílem postavit za dvanáct let 1,2 milionu bytů bylo taktéž rázným argumentem pro využití prefabrikace, která měla výstavbu zrychlit a zlevnit, zároveň ale bylo zřejmé, že zátěž výstavby bydlení nemůže zůstat jen na státu samotném. Neúspěšné plnění plánů druhé pětiletky (1956–1960) nepřidávalo státním plánovačům na optimismu a přispívalo k hledání pro stát ekonomičtějších řešení, mezi něž patřilo i umožnění a podpora družstevního a soukromého stavění. Kromě státní výstavby tak bylo počítáno také s výstavbou podnikovou, družstevní a soukromou. Zejména ta družstevní skýtala obrovské možnosti. Na konci padesátých let se už ekonomická situace obyvatel zlepšila, mnoho rodin si začínalo šetřit a poté si kupovat domácí spotřebiče nebo motocykly či auta. Státní představitelé si tuto situaci uvědomovali: „Až dosud se účast obyvatelstva na bytové výstavbě omezovala na individuální výstavbu rodinných domků. Je však nutno a možno ji rozšířit. Za tím účelem bude

Vydání

stát poskytovat rozsáhlou podporu obyvatelstvu organizováním různých forem bytové výstavby, zejména výstavby družstevní,“ zaznělo ve zprávě k usnesení z roku 1959.2

Družstevní forma výstavby byla před rokem 1953 zcela potlačena, přestože po druhé světové válce operovalo na československém území přes čtyři stovky bytových družstev a během dvouletky se jim podařilo postavit kolem dvou třetin všech nových bytů. V roce 1948 narostl počet těchto družstev asi na dva tisíce, poté byl jejich počet drasticky snížen, družstva nesměla stavět a mohla jen spravovat svůj majetek. To se opět změnilo v roce 1953, ale fakticky družstva znovu stavěla až od roku 1959.3 Šedesátá a poté sedmdesátá léta zaznamenala skutečný boom družstevního stavění. Počet družstev činil v roce 1967 téměř dva a půl tisíce s 368 tisíci členy, v sedmdesátých letech kvůli slučování družstev jejich počet sice klesl, ale členů přibylo na 420 tisíc. Již v polovině šedesátých let byla více než polovina nových bytů stavěna družstevní formou výstavby.4

Po roce 1959 se také ustanovil systém státní podpory družstevníkům, jehož princip fungoval s jistými obměnami až do konce socialistické éry. Stát poskytoval příspěvek do 30 % nákladů na stavbu, dále dlouhodobý úvěr do výše dalších 30 %, zbylých 40 % hradili samotní družstevníci, mohli však požádat o další, často prominutelné půjčky. Stavební náklady pokryli finančním vkladem, popřípadě vlastní prací. Kromě přímé finanční podpory

stát upustil od některých daní a poplatků a přiřkl družstevní výstavbě další drobné výhody. Mezi ně patřilo například právo volně s bytem nakládat, prodat jej nebo odkázat, čímž se vlastnictví bytu družstevního blížilo vlastnictví soukromému.

Největší podíl na produkci nových bytů měla družstevní forma výstavby v roce 1967, kdy to bylo přes 65 %, poté klesala. Nejmenší podíl měla v roce 1976 (necelých 26 %), tehdy ovšem vrcholila státní výstavba sídlišť, počet dokončených bytů v družstevní výstavbě se tak umenšil spíše relativně, v absolutních číslech klesnul jen mírně a dočasně. Od sedmdesátých let také vzrůstal počet dokončených bytů v rodinných domech, jejich podíl konstantně rostl od 20 % v roce 1971 do téměř 30 % v roce 1989.

Z pohledu architekta bylo družstevní stavění zajímavým úkolem. Vznikaly rozsáhlé katalogy projektů, často se na nich podíleli špičkoví architekti. Družstva stavěla vše od rodinných domků až po velké bytové domy. Speciální kapitolou byly domky řadové, terasové nebo atriové, protože stát na ně dával další finanční úlevy. Při výhodné kombinaci různých slev mohl stát dotovat družstevní výstavbu skupinových domků až do výše 60 %. Tyto výhody měly jistě vliv na to, že v Praze bylo letech 1976–1978 více než 30 % nových rodinných domků postaveno jako atypické skupinové domy. V Praze najdeme dost souborů, kdy stavební družstvo využilo prázdných svažitých pozemků, o které nebyl ve státní ani podnikové výstavbě zájem, protože vyžadovaly atypický projekt.

Často se ve skupině družstevníků našel architekt či architektka, kteří svou prací spláceli členský podíl. Další možnost vypracování projektu skýtala tzv. Architektonická služba, založená roku 1967 jako jistá forma legálního podnikání za socialismu. Přes Architektonickou službu si družstva či soukromí stavebníci mohli „najmout“ architekta či architektku, kteří jim vypracovali projekt a smlouvu, její plnění, splátku honoráře i odvod daní zprostředkovala právě Architektonická služba. V Brně vzniknul v roce 1967 státní ateliér zaměřený na družstevní výstavbu s názvem Drupos, kde byly nejenom vypracovávány projekty novostaveb, ale také byla nabízena jako služba inženýrská činnost a údržba bytového fondu. Další legální možnost, jak se uplatnit jako architekt pracující pro družstva nebo soukromé klienty, představovala registrace u Českého fondu výtvarných umění, této cesty využíval v Brně například Ivan Ruller.5 Od roku 1970 bylo také přípustné projektovat na základě povolení uděleného pro jednu konkrétní stavbu, kdy architekt sepsal s klientem smlouvu o občanské výpomoci.

Už tehdy bychom v rámci dobových dokumentů narazili na jakési „honorářové řády“. Z nich vyplývá, že nejlevnější bylo objednat si typový projekt podle katalogu, třeba od Druposu. Takový projekt byl velmi levný, převedeno na dnešní hodnotu6 by cena představovala asi 30 tisíc korun. Dražší pak byl opakovaný projekt, tedy projekt původně vypracovaný individuálně, ale znova použitý s úpravami, nejdražší pak individuální projekt, který měl stát 150 až 300 tisíc korun.

Na pomoc družstevníkům při výběru vhodného projektu tehdy vycházela celá řada publikací, katalogů, příruček i nákladnějších publikací s příklady současného bydlení.7 Tituly jako Stavba svépomocí, Budeme stavět rodinný domek nebo Projektování rodinných domků8 byly tištěny opakovaně ve vysokých nákladech, nejčastějším vydavatelem těchto příruček bylo Státní nakladatelství technické literatury (SNTL).

Na stránkách oborového časopisu Architektura ČSR se téma bydlení objevovalo často, ale první celé číslo se zaměřením na rodinné domy bylo vydáno až v roce 1969. Právě tehdy začal stoupat počet bytů v rodinných domech, a to nejen družstevních, ale také soukromých. Rovněž pro výstavbu rodinných domů v soukromé výstavbě existoval už systém půjček a podpory, což je zřejmé na podobě mnoha českých a slovenských vesnic. Zatímco fenomén panelových sídlišť často vytvořil okruh kolem historických měst, na vesnicích to byl okruh nových rodinných domků, mezi které patřil třeba také tehdy populární „šumperák“.9 I mezi tehdejší produkcí soukromých domů však najdeme velice zdařilé příklady, často navržené těmi nejlepšími architekty.

Bytové domy v ulici Terasovitá, Praha-Podolí, autor Ing. Mulač

Rodinné domy i družstevní bydlení tvořily výraznou část produkce bytů v době státního socialismu. Státní politika už od konce padesátých let vycházela vstříc těm, kteří chtěli do těchto forem bydlení investovat své úspory a čas. Samotní občané nebyli odkázáni jen na čekání v pořadníku na přidělení státního bytu, a přestože bylo často těžké sehnat materiál na stavbu nebo prováděcí podnik, a stavba domu tak představovala komplikovanější řešení než dnes, mnoho stavebníků tuto cestu podstoupilo. Řada architektů či architektek tehdy zpracovávala projekty pro družstva nebo soukromé stavebníky a mezi tehdejší produkcí můžeme najít řadu kvalitních příkladů. Státní představitelé si i tehdy uvědomovali, že spokojenost obyvatel s bydlením je pro ně zdrojem legitimity, stejně jako dnes je pro politiky zdrojem podpory voličské základny. Bydlení je zkrátka součástí politiky a jeho dostupnost je proto nutně politickým tématem. Architekti a architektky mohou kvalitu bydlení svými projekty zvyšovat, základní rámec otevírající jim možnosti toto bydlení navrhovat je však značně vymezen existující (či absentující) bytovou politikou.

Text vychází z publikované studie Družstevně do osobního vlastnictví. Činnost stavebních bytových družstev a družstev pro výstavbu rodinných domků, in: Veronika Rollová, Karolina Jirkalová (eds.), Budoucnost je skryta v přítomnosti. Praha 2021, s. 361–402.

1. Viz Usnesení a dokumenty ÚV KSČ od 11. sjezdu do celostátní konference 1960, Praha 1960, s. 260–278.

2. Ibid., s. 264.

3. Více o historii bytových družstev např. Karel Martin Pernica, Družstevnictví, Praha 1968, k obnově družstevního stavebnictví přispěly zákony č. 106/1953 a č. 53/1954 Sb. o lidových družstvech a družstevních organizacích a zákon č. 27/1959 Sb. o družstevní bytové výstavbě.

4. K počtům členů viz Pernica (pozn. 3) a Boleslav Pospíšil, Lidová družstva a družstevní organizace, Praha 1978. Údaje o počtech postavených bytů pak jsou v celém textu čerpány ze zdrojů Českého statistického úřadu.

5. Informace o některých architektech pracujících pro družstva viz Barbora Klímová, My jsme tím projektem žili, Praha 2011.

6. Převod byl učiněn na základě srovnání tehdejšího a dnešního průměrného platu.

7. Mezi nejrozšířenější patřily publikace Františka Kobosila a Stanislava Koláčka Rodinné domky v zahraničí, Praha 1972 a Rodinné domky v ČSSR a v zahraničí, Praha 1979.

8. Radomír Měšťan, Stavba svépomocí, Praha 1977, 1985 a 1989; Miroslav Fess a kol., Budeme stavět rodinný domek, Praha 1976 a 1981; Miroslav Fess – Bohumil Došla, Projektování rodinných domků, Praha 1982.

9. Viz Tomáš Pospěch, Šumperák, Praha 2015.

Strana

Sekce

Vydání

Jiří Havlín, agitační plakát na podporu družstevní bytové výstavby, 1960. Zdroj: Ne boltai! Collection

Jiří Havlín, propagace proudové metody zvyšující produktivitu práce, 1960. Zdroj: Ne boltai! Collection

Ferdinand Čulík, dobový plakát k usnesení XI. sjezdu KSČ k řešení bytového problému do roku 1970, 1959. Zdroj: Ne boltai! Collection

K podpoře družstevní výstavby byla v šedesátých letech vydávána rozsáhlá literatura, od praktických příruček po katalogy s projekty významných architektů. Zde ukázky projektů Jindřicha Malátka pro pražské Střešovice a terasový dům pro pražskou Krč Milana Rejchla a Květoslava Přibyla. Zdroj: Katalog projektových řešení skupinových bytů, Praha 1969.

Rozdvržení nákladů na jednotlivé byty

Druh bytu

Podpora družstevního bydlení byla obnovena v roce 1953, reálně však družstva začala stavět až v roce 1959. Stát tehdy zavedl finanční podporu, kdy poskytoval příspěvek do cca 30 % nákladů na stavbu, dále dlouhodobý úvěr do výše dalších cca 30 %, zbylých 40 % hradili samotní družstevníci. V tabulce rozpočítány náklady na různé formy družstevního bytu v roce 1961. Zdroj: Domov II, 1961, č. 1, s. 57.

Vydání

Období

4. pětiletka

5. pětiletka

6. pětiletka

7. pětiletka

Tabulka ukazuje vzrůstající počet dokončovaných rodinných domů od poloviny šedesátých do začátku osmdesátých let na přibližně čtyřnásobek během daného období. Zdroj: Miroslav Fess a Bohumil Došla, Projektování rodinných domků, Praha 1982, s. 12.

Podnik Drupos, specializující se na družstevní výstavbu, vyhlásil v roce 1985 vnitropodnikovou soutěž na řadové domky. Právě tato forma výstavby byla od sedmdesátých let značně zvýhodňována. Projekt pražského týmu Jana Kasla. Zdroj: Architektura ČSR XL, 1985, č. 5, s. 209 a 211.

Během sedmdesátých a osmdesátých let vycházely zájemcům o bydlení v rodinných domech vstříc také příručky z řady Polytechnické knižnice SNTL. Publikace Jaký domek si vybereme byla vydána dvakrát, a to v roce 1978 a 1981. V knize byl otištěn také studentský projekt rodinného bydlení Jana Kasla a Petra Namyslova. Zdroj: Miroslav Fess a kol., Jaký domek si vybereme, Praha 1978 a 1981.

Způsob zástavby u nových rodinných domků v letech 1976–1978

Podíly jednotlivých způsobů zástavby

Kraj

absolutně v procentech celkem z toho

izolované

ČSR 60 776 52 355 8 421

Hl. m. Praha

Středočeský kraj 8 763

Západočeský

Východočeský kraj 7 992

Jihomoravský kraj 16 697 13

Severomoravský

Tabulka ukazuje vysokou míru preference výstavby skupinových rodinných domů zejména v Praze a Brně (zahrnuto pod Jihomoravský kraj) ve druhé polovině sedmdesátých let. Zdroj: Miroslav Fess a Bohumil Došla, Projektování rodinných domků, Praha 1982, s. 21.

Vydání

Továrna na výrobu hodinek Zodiac byla založena v roce 1882. Své brány uzavřela v roce 1997. V roce 2013 vytvořila města Le Locle, La Chaux-de-Fonds a Neuchâtel společnou platformu Urbaine.ch na podporu udržitelného územního plánování. V rámci této platformy byla financována také rekonstrukce původní tovární budovy postavené na konzolách zapuštěných do skal s výhledem na vlakové nádraží a centrum města Le Locle. Tovární budova byla navržena v roce 1956 architektem Paul-André Davoinem, který projektoval také továrnu Rolex. Řadu let byla neobývaná, v roce 2020 zde vzniklo podle návrhu architekta Cédrica Schärera 20 bytů s asistenční službou pro seniory. Autor musel zachovat průmyslový charakter bývalého výrobního areálu a promítnout ho i do interiérů. Stavba je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Budova má pět podlaží, každé z nich obsahuje čtyři byty a společný prostor pro aktivity obyvatel. Velká dřevěná okna, která osvětlovala bývalé dílny, byla zachována (pouze nahrazena PVC). Každý byt má vlastní uspořádání kolem velkého světlého centrální prostoru a je navržen pro osoby se sníženou pohyblivostí. Aby mohla být zachována velká pásová okna, musely být některé provozy (např. koupelny) umístěny do centra dispozice bytu a nemají tudíž okna. Centrální schodiště připomíná bývalé průmyslové využití budovy.

Realizaci představila ve svém vystoupení

Doris Wälchli.

Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny

Adaptace továrny Zodiac, Le Locle

Sekce

Strana

Vydání

Foto R. Leuenberger, Le Locle

Nemocniční budovu navrhli Fritz Rickenbacher a Walter Baumann v roce 1967. Výsledkem byla vysoká hmota obklopená rozlehlými přízemními objekty. Pokoje pro pacienty se orientovaly na jih a přístup k nim vedl dlouhou chodbou. Nemocnice Felixe Plattera byla v té době považována za nejmodernější ve Švýcarsku a svými urbanistickými, typologickými a designovými kvalitami patří k nejlepším budovám poválečného modernismu. O necelých 50 let později, ani po mnoha rekonstrukcích, však stavba nesplňovala současné konstrukční a provozní požadavky moderní nemocnice a vedení považovalo kompletní rekonstrukci za neefektivní. Uvažovalo se o demolici. Nakonec v severní části areálu vznikla nová nemocniční budova. Původní nemocniční budova byla díky iniciativám odborníků zachována a v roce 2023 byla přeměněna podle projektu Müller Sigrist Architekten + Rapp Architekten na více než 130 cenově dostupných bytů různých velikostí (od jednopokojových po mezonetové nebo dvanáctipokojové skupinové byty). Rekonstrukce zachovala exteriérové kvality budovy, zároveň uvnitř vytvořila nové, osobité obytné prostory a ušetřila náklady. Energeticky úsporná renovace jižní fasády by byla možná, pouze pokud by došlo k její kompletní výměně, která byla ale pro družstvo finančně nereálná. Proto byla citlivě přidána druhá vrstva fasády. Protilehlé záhyby vnitřní fasády vytvářejí individuálně tvarované prostory, které slouží jako klimatické zóny a lodžie – sezónní místnosti. Přestože je plocha rámu relativně velká, jeho bílá barva jej prosvětluje a rámuje výhled na město.

Realizaci představila ve svém vystoupení Doris Wälchli.

Bydlení v nemocniční budově Felix

Platter Spital v Basileji

Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny

Sekce

Strana

Vydání

Foto Kathrin Schulthess

Irina Tulbure

Pedagožka na Katedře dějin a teorie architektury a ochrany kulturního dědictví na „Ion Mincu“ – Univerzitě architektury a urbanismu v Bukurešti. Zabývá se výzkumem poválečné architektury v Rumunsku, je jednou ze zakládajících členek Docomomo Romania

Šedesátá léta 20. století představovala výchozí bod pro výstavbu velkých sídlišť v Rumunsku, která zhmotnila přísliby ideálního bydlení. Architekti prezentovali význam občanské vybavenosti a kvality veřejného prostoru a líčili je jako magnetizující prvek nových čtvrtí. V následujících letech však potřeba ekonomické efektivity v rámci centralizovaných investic formovala původní architektonické koncepty a vynutila si hustější zástavbu a minimalizaci veřejných nebo sdílených prostor.

Sny o šťastném životě. Masová bytová výstavba na začátku 60. let

v Rumunsku

Dnes je patrná silná vazba obyvatel těchto čtvrtí (zejména těch vybudovaných počátkem 60. let) právě k veřejným prostranstvím. Projevuje se občanským aktivismem a může být chápána jako barometr naznačující, že odpověď na dostupné bydlení je neoddělitelně spjata s existencí kvalitního společného prostoru.

Vývoj poválečné (masové) bytové politiky v Rumunsku sledoval obecný trend, který do konce 80. let vedl k úplné institucionalizaci bytové výstavby. Při sledování bytové problematiky zjistíme, že na počátku tohoto období soukromé investice do individuální výstavby převyšovaly centralizované investice do kolektivního bydlení. V polovině 60. let se situace mění a soukromé a státní investice se vyrovnávají. Nakonec v pozdních 80. letech došlo k drastickému omezení soukromého financování.

Tento stručný přehled otevírá další perspektivu spojenou s koncepty, které stály za státními investicemi, a také skutečností, že 60.–70. léta představovala období experimentování v rámci státem financovaných oblastí masové bytové výstavby. Ve většině případů první státní investice do bydlení odrážely ideální koncepty architektů, založené na myšlence minimálního obyvatelného (soukromého) prostoru – jako naplnění závazku zajištění dostupného bydlení pro všechny, a to včetně rozsáhlých společných zelených ploch a občanské vybavenosti navázané na obytné čtvrti.

Vydání

Tři vybrané případové studie, které vznikly v letech 1955–1970, odpovídají tomuto obrazu. Další rozvoj v 70.–80. letech, vedený nutností investiční efektivity, se vyznačoval nárůstem hustoty prostřednictvím výstavby vyšších a kompaktnějších bytových domů a redukcí veřejných prostranství a občanské vybavenosti.

Sídliště Floreasca

Floreasca byla jedním z prvních experimentů státem financovaného kolektivního bydlení. Čtvrť byla situovaná v severní části Bukurešti a stala se doplněním již existující obytné čtvrti, částečně vybudované v meziválečném období. Prezentována byla jako úspěšné řešení dostupného bydlení pro všechny, neboť první projekty individuálního bydlení z let 1920–1940 se ukázaly jako neefektivní a do konce 40. let nerealizované kvůli vysokým nákladům. S průměrnou výměrou 50 m² u dvoupokojového bytu (který byl základní obytnou jednotkou) a s přibližně třípodlažní výškou bytových bloků se oblast postupem času proměnila ve velmi domácké prostředí díky příjemnému hlavnímu parku a předzahrádkám i dvorkům, obklopujícím přísně uspořádané bytové objekty. Centrální část sídliště zahrnovala občanskou vybavenost (mateřskou školu, školu, kino) a přibližně 25 000 m² parku.

Sekce

Cirkus Park a okolní budovy. Publikováno v Arhitectura, č. 5, 1963

Park Cirkus (Circului)

Park byl navržen jako reprezentativní veřejný prostor, který měl sloužit všem obyvatelům Bukurešti. Kromě toho ale projekt zahrnoval také investice do několika okolních bytových domů, které byly částečně budovány paralelně s parkem. Sídliště vybudované v 60. letech zahrnovalo přibližně 1 000 bytů (převážně dvoupokojových, s maximální podlahovou plochou 50 m²). Výška budov dosahovala až sedmi podlaží, ale původní návrhy počítaly i s výstavbou několika věží v blízkosti parku. Další zásahy byly odloženy a realizovány až v polovině 70. let, kdy už výstavbu charakterizovala vyšší hustota. Nedostatek zelených ploch na nově vzniklých sídlištích však proměnil tuto lokalitu v periférii.

Sídliště Drumul Taberei

Drumul Taberei představuje jedno z nejúspěšnějších velkých sídlišť v Bukurešti. Od 60. let byly dvěma hlavními zónami hromadného bydlení v Bukurešti východní a západní okraje města, v souladu s umístěním dvou hlavních průmyslových zón, které se měly rozvíjet. Lokalita, kde byla čtvrť Drumul Taberei vybudována, byla předtím jen řídce zastavěna, což architektům poskytlo výhodné podmínky – bez regulací a omezení, které jsou často vyvolány předchozí městskou strukturou. Výstavba sídliště směrem od východu k západu započala v 50. letech a byla ukončena koncem 80. let. Čtvrť tak představuje ideální případovou studii, na níž lze detailně porovnat vývoj systému výstavby, na kterém je jasně patrný nesoulad mezi architektonickými návrhy a rigidním centralizovaným systémem. Čtvrť byla budována v několika investičních etapách; každá z nich byla završena dokončením jasně vymezených celků (mikrorajonů – podjednotek čtvrti). Centrální část čtvrti zahrnuje výstavbu z let 1960–1970. Kromě modernistického výrazu sídliště, v němž architekti pracovali s variacemi hmot a výšek obytných bloků, se sídliště může pochlubit rozmanitostí typů bytů. Co se týče veřejného prostoru a občanské vybavenosti, návrh plně odpovídal tehdejším teoriím: různorodá silniční síť členěná na široké a rovné komunikace pro auta a klikaté stezky pro pěší; zeleň obklopující obytné bloky a centrální zelené plochy umístěné v srdci sídliště; vzdělávací a zdravotnická zařízení dimenzovaná podle hustoty obyvatel; a místní multifunkční komplexy (obchodní, administrativní, kulturní), navržené v odlišné architektonické formě a zamýšlené jako identifikační dominanty jednotlivých obytných celků.

Projekt bytových domů budovaných později v Drumul Taberei musel projít úpravami, důraz byl kladen na maximální efektivitu výstavby. I když celkový koncept zůstal stejný, transformace návrhu probíhala až do 80. let 20. století v několika fázích, které lze znázornit v hrubém schématu, jak je uvedeno níže. V polovině 60. let byly během stavebních prací některé plochy původně určené pro občanskou vybavenost přebudovány na obytné bloky. Druhá etapa omezila občanskou vybavenost, která měla sídliště činit příjemnější pro život, zmizely garáže i větší rozestupy mezi domy atd. – tyto prvky byly omezeny již během projekčního a povolovacího procesu. Třetí fáze ovlivnila návrh opatřeními na zvýšení efektivity, která byla zavedena před zahájením projektování a která zcela změnila původní architektonický a urbanistický koncept.

Aktivismus občanů

Spolu s několika dalšími jsou výše uvedené tři případové studie dnes ve veřejném diskurzu idealizovány, nikoli však bez značné dávky nostalgie zastřené inherentním nadšením. Pro nahlížení na tyto případové studie z vyváženější perspektivy se jeví jako užitečný nástroj sledování občanského aktivismu soustředěného kolem těchto specifických území sídlištní zástavby.

Kolem roku 2000 čelilo postsocialistické Rumunsko rostoucímu zájmu občanské společnosti o městské otázky. Teprve v posledním desetiletí se začala objevovat spontánní participace a lokální aktivismus na některých velkých sídlištích, obyvatelé začali zakládat občanská sdružení. Analýza z roku 2022 uvádí, že 13 z 28 občanských sdružení v Bukurešti vzniklo na hustě osídlených periferních sídlištích vybudovaných před rokem 1989. Mezi prvními, nejhlasitějšími a nejaktivnějšími skupinami jsou právě ty, které fungují na třech prezentovaných sídlištích. Ze zmíněné studie vyplývá, že občanská sdružení požadují údržbu veřejného prostoru (zelených ploch a vybavenosti), chtějí zamezit výstavbě na veřejných prostranstvích ze strany lokální či městské správy nebo soukromých investorů, usilují o zlepšení kvality drobných venkovních zařízení (parkovací a garážové plochy, městský mobiliář atd.). Prozatím občanská sdružení nebo aktéři v nich angažovaní jen zřídka vyvíjejí snahu o získání specifické právní ochrany architektonických a urbanistických hodnot sídlišť. Nicméně průnik obou perspektiv – historické a současné – se zdá v tomto momentě důležitý. Uvědomujeme si, že se požadavky a potřeby komunit zaměřují na redefinici původních ideálních projektů pozměněných procesem zahušťování. A že reagují na možné současné hrozby dalšího zahušťování, tentokrát vytvářeného nekontrolovaným procesem privatizace veřejných ploch uvnitř sídlišť.

Zdroje:

1. Cristi Borcan, Marinela Raţă Panaite, București Civic. Carografierea activismului civic urban. Grupuri de Iniţiativă civică din București, 2022, Research Project, oar.archi/wpcontent/uploads/2022/11/Raport-GC-OAR_FINAL.pdf

2. Dragoș-Constantin Marian, „Sălbăticie Urbană și Civism“ in Zeppelin, online edition: e-zeppelin.ro/salbaticie-urbana-sicivism-in-floreasca

3. Miruna Stroe, Locuirea între proiect și decizie politică. România 1954-1966, Ed. Simetria, 2015

4. Ioana Tudora, „Avem un cartier! Cum Procedăm? Despre Floreasca ca patrimoniu construit“ in Revista Monumentelor Istorice, 2019–2022

5. Irina Tulbure, Dana Vais, Romeo Emanuel Cuc, Cristian-Andrei Bădescu, „Post-war large housing estates in Romania“ in Inês Lima Rodrigues, Dalit Shach-Pinsly, Kostas Tsiambaos, Vlatko P. Korobar, (Working Group 1 MCMH Atlas) European Middle-Class Mass Housing: Past and Present of the Modern Community, 2020

6. Victor Agent, „Blocuri de locuinţe în Cartierul Tei –București“ in Arhitectura, no. 5, 1963

7. Gustav Gusti, „Consideraţii privind zona rezidenţială urbană“ in Arhitectura, No. 5, 1969

8. Corneliu Rădulescu, „Cartierul de locuinţe Floreasca“ in Arhitectura RPR, No. 8, 1955

Bytový dům s komerčním parterem na sídlišti Floreasca. Foto arhiva.uniuneaarhitectilor.ro

Sídliště Drumul Taberei. Foto: 1960–1970, soukromá sbírka

Návrh sídliště Floreasca. Publikováno v Arhitectura RPR, č. 8, 1955

Sídliště Drumul Taberei. Foto: 1960–1970, soukromá sbírka

Jitka Molnárová (Unit architekti)

Architektka, urbanistka, zaměřuje se především na územní plánování a regeneraci měst v postsocialistických zemích. Je součástí týmu Unit architekti, a neziskové organizace Centrum kvality bydlení. Od roku 2025 zastává pozici městské architektky v Kolíně.

Modernistická sídliště představují jednu z nejvýznamnějších urbanistických výzev v postsocialistických zemích. Ačkoli byla původně koncipována jako efektivní řešení poválečného nedostatku bydlení, jejich dlouhodobé nedostatky vedly ke vzniku široké škály regeneračních strategií po celém světě.

Regenerační politiky modernistických sídlišť: poučení a vize kontextproČR

Tento článek syntetizuje poznatky z komparativní studie regeneračních politik v Německu, Francii a Nizozemsku a zkoumá jejich relevanci pro český kontext. Zároveň poukazuje na zdola vedené prostorové transformace sledované na sídlištích po celém světě a navrhuje kombinovaný rámec shora-dolů a zdola-nahoru pro budoucí intervence.

Modernistická sídliště byla ve velkém měřítku budována po druhé světové válce jako rychlé řešení akutního nedostatku bytů. Ačkoli byla zpočátku oslavována pro svou efektivitu, tato sídliště brzy odhalila strukturální, sociální a prostorové nedostatky. Západoevropské země reagovaly na tyto problémy poměrně brzy a od konce sedmdesátých let 20. století zaváděly cílené regenerační programy. Naproti tomu postsocialistický kontext se vyvíjel odlišně – rozsáhlá sídliště byla budována až do počátku 90. let, což dnes vede k významnému podílu obyvatelstva žijícího v těchto lokalitách. V České republice je to téměř třetina populace.

Vzhledem k rozsahu a přetrvávajícímu vývoji těchto čtvrtí zůstává otázka regenerace modernistických sídlišť zásadní. Tento článek vychází z výzkumu podpořeného Technologickou agenturou ČR, realizovaného na Fakultě architektury ČVUT v Praze ve spolupráci s Centrem kvality bydlení,

který porovnal regenerační strategie v Německu, Francii a Nizozemsku se zaměřením na prostorová řešení i politické rámce.

Prostorové strategie v západní Evropě

Západoevropské země rozvinuly jasnou, dlouhodobou vizi proměny modernistických sídlišť. Jejich přístup se jednoznačně odklání od monotónních, monofunkčních čtvrtí směrem k udržitelnému, sociálně smíšenému a typologicky rozmanitému městskému prostředí.

Ve všech třech zkoumaných zemích se regenerační strategie obvykle zaměřují na:

→ kultivaci veřejného prostoru, → komplexní revitalizaci budov včetně selektivních demolic, → diverzifikaci typologie bydlení,

→ integraci občanské vybavenosti a komerčních aktivit, → propojenou uliční síť.

Tyto zásahy přetvářejí nejen budovy, ale také hierarchii a funkčnost otevřených prostranství, přičemž zavádějí poloveřejné a polosoukromé prostory, které modernistickým sídlištím zpravidla chybějí.

Politické rámce a nástroje

V Německu, Francii a Nizozemsku se objevily jako reakce na velké socioekonomické či migrační krize regenerační politiky zacílené na komplexní transformaci modernistických struktur. Všechny tři země vytvořily dlouhodobé programy založené na experimentálních pilotních projektech, víceúrovňové správě a provázanosti dlouhodobého strategického a prostorového plánování.

V Německu se regenerace sídlišť zrychlila po znovusjednocení, kdy masová migrace z východu na západ zanechala některá sídliště až ze 40 % prázdná. Během devadesátých let 20. století vláda spustila 11 pilotních projektů, které se staly podkladem pro dva významné národní programy, fungující paralelně dosud: Soziale Stadt (Sociální město) a Program městské obnovy (Stadtumbau). Zatímco Sociální město se soustředí na sociální rozvoj čtvrtí, soudržnost komunity a financování lokálních občanských iniciativ, včetně komunitních koordinátorů, kteří usnadňují komunikaci s městskými úřady, Program městské obnovy se zaměřuje na architekturu, urbanismus a infrastrukturu. Klíčovým požadavkem pro získání finanční podpory je existence komplexní, dlouhodobé strategie urbánní obnovy, obvykle podpořené masterplanem, nikoli pouze územním plánem. Tato podmínka je zárukou, že projekty jsou promyšleně zasazeny do vize regenerace čtvrtí. Německo nedávno posílilo svůj institucionální rámec vytvořením Spolkového úřadu pro městskou obnovu, interního výzkumného a poradního orgánu, který identifikuje nedostatky v politice, podporuje osvědčené postupy a průběžně informuje vládu o možnostech zlepšení regeneračních politik.

Francie a Nizozemsko prošly podobně iterativním vývojem: desetiletími pilotních projektů, vytvářením silných legislativních a finančních nástrojů a institucionalizací komplexní regenerace jako národní priority. Ve Francii vedl trvalý sociální a ekonomický úpadek velkých sídlišť v sedmdesátých letech k experimentům realizovaným v letech osmdesátých a devadesátých, které nakonec vyústily k vytvoření trvalého Národního programu urbánní obnovy, který pokračuje v navazujících fázích dodnes. Francie kombinuje fyzickou, ekonomickou a sociální obnovu se silnou participací obyvatel a opírá se o sofistikované právní nástroje pro koncentrování investic. Patří mezi ně například vyhlašování Zone urbaine sensible (ZUS) – nástroj, který státu umožňuje upřednostnit vybrané čtvrti a aplikovat speciální správní a daňové podmínky pro efektivnější obnovu. Dalším důležitým nástrojem jsou Městské smlouvy, které slouží jako závazné dohody mezi státem, obcemi a bytovými družstvy a koordinují odpovědnosti jednotlivých aktérů během implementace. Francie rovněž v roce 2003 vytvořila silnou centrální instituci – Národní agenturu pro městskou obnovu (ANRU), která vybírá prioritní čtvrti (ZUS), nastavuje pravidla pro městskou obnovu a sdružuje finanční prostředky státu a soukromých subjektů.

V Nizozemsku se prostřednictvím Akčního programu regenerace čtvrtí z konce devadesátých let kladl důraz na obnovu budov. Postupně se cíle regenerace posunuly ke komplexní transformaci čtvrtí, zahrnující revitalizaci a restrukturalizaci veřejných prostranství a kompletní rekonstrukci bytového fondu. Stejně jako ve Francii i v Nizozemsku jsou pro celkovou koordinaci dlouhodobých intervencí využívány rámcové dohody – smlouvy mezi obcemi a bytovými družstvy. Důležitým nástrojem je také Investiční fond pro obnovu měst, který umožňuje obcím jednorázově požádat o kompletní financování regenerace sídliště na základě dlouhodobé strategie. To významně snižuje administrativní roztříštěnost. Fond vyžaduje, aby každé euro z veřejných prostředků „přilákalo“ alespoň deset eur ze soukromých

Proměna panelového domu a rozhraní mezi soukromým a veřejným prostorem, Leinefelde, Německo, foto Unit architekti

Parkování, Hoyerswerda-Neustadt, Německo, foto Unit architekti

Aktivní parter, Tirana, Albánie, foto autorka

Příklady zásahů zdola, které jsou realizovány obyvateli na sídlištích v České republice. Sdílená zahrada, Sloup na Moravě. Foto archiv autorky

Strana

Sekce

Vydání

Možný vývoj politik regenerace sídlišť v ČR. Schéma městského prostředí vychází z teorií N.J. Habrakena. Zdroj Bottom-up transformation of modernist housing estates, Molnárová (2025)

1. zahušťování novostavbami

4. sdílené zahrady

7. vymezování hranic drobnými stavebními prvky

10. přístavby v horních patrech

13. otevřená parkování

2. předzahrádky

5. sdílené dvorky

8. individualizované vchody 11. budování balkonů a lodžií

14. parkovací přístřešky

3. zahrádka za domy

6. zvyšování podílu veřejného prostoru

9. přístavby v přízemí 12. aktivní partery

soukromé garáže

15 intervencí zdola, kterými obyvatelé proměňují modernistická sídliště v ČR i v zahraničí. Zdroj Bottom-up transformation of modernist housing estates, Molnárová (2025)

Vydání

15.

investic. Dochází tak k multiplikačnímu efektu a synergii investic z veřejného a soukromého sektoru.

Výzvy v České republice

Český kontext se výrazně liší kvůli relativně velkému rozsahu sídlišť, fragmentované vlastnické struktuře vzniklé v důsledku rozsáhlé privatizace a omezeným zkušenostem s integrovanou regenerací. Stávající programy se zaměřují samostatně na rekonstrukce budov a revitalizaci veřejných prostranství. Investice realizované na sídlištích často nejsou vzájemně koordinované a provázané. Nedochází tak k synergii jednotlivých intervencí a významnému zlepšení celkové kvality obytného prostředí.

Současně obyvatelé samostatně proměňují sídliště prostřednictvím zdola vedených intervencí. Napříč sídlišti po celém světě lze identifikovat patnáct opakujících se typů zásahů zdola. Patří mezi ně využívání nezastavěných ploch pro novou výstavbu, vytváření předzahrádek, soukromých zahrádek, sdílených zahrad a dvorů, kultivace veřejných prostranství, drobné přístavby, nástavby, individualizované vchody, doplňování balkonů a lodžií, přeměny parterů na komerční prostory a různá řešení parkování. Tyto zásahy odhalují nenaplněné potřeby a touhu obyvatel po větší prostorové adaptabilitě a transformaci i jejich schopnost k prostorové proměně přispět vlastní invencí, energií, časem i financemi.

Směrem ke kombinovanému přístupu top-down bottom-up

Vývoj sídlišť odráží širší společenské proměny. V období socialismu měli obyvatelé jen minimální vliv na rozhodování o městském prostředí. Demokratizace a privatizace v devadesátých letech přenesly odpovědnost na jednotlivce a společenství vlastníků. Po třiceti letech učení se kolektivní správě budov vyvstává otázka, zda by obyvatelé neměli mít možnost podílet se i na rozhodování, proměně, užívání a správě venkovních prostor v bezprostřední blízkosti jejich domovů, tedy prostor kolem panelových domů.

Budoucí model regenerace postsocialistických sídlišť by mohl kombinovat:

→ přístupy shora-dolů: státem iniciované dotační programy, územní a regulační plány či územní studie a stavební předpisy;

→ přístupy zdola-nahoru: úpravy veřejného prostoru realizované obyvateli či SVJ v rámci jasně definovaných pravidel prostorových úprav i následné správy pozemků.

Tento hybridní „top-down – bottom-up“ model by mohl nastartovat procesy proměny, které na sídlištích zvýší pobytovou kvalitu, ale díky zapojení samotných obyvatel také efektivitu implementace i tolik potřebnou komunitní soudržnost.

Závěr

Regenerace modernistických sídlišť zůstává zejména v postsocialistických zemích naléhavou urbanistickou výzvou. Západoevropské zkušenosti ukazují přínosy koordinované komplexní regenerace podporované silnými institucemi a promyšlenými finančními mechanismy. Současně je z neformálních, zdola vznikajících proměn patrná schopnost i ochota obyvatel kreativně a funkčně přizpůsobovat své prostředí.

Kombinace těchto dvou přístupů představuje slibnou cestu k dlouhodobé, udržitelné obnově, která respektuje místní kontext, reaguje na měnící se sociální i prostorové potřeby a posiluje kvalitu života komunit na českých sídlištích.

Tento článek vychází z výzkumu TIRSMMR916 Revitalizace městských obytných celků sídlištního typu s důrazem na řešení jejich prostorového uspořádání a organizaci veřejného prostranství podpořeného Technologickou agenturou České republiky a provedeného v rámci Centra kvality bydlení a Fakulty architektury ČVUT, a z disertační práce autorky s názvem Proměna modernistických sídlišť odspodu.

Systém regenerace sídlišť ve Francii. Zdroj ANRU, 2020

service shaft element

potential kitchen/bathroom potential division between units, non-load bearing

spatial units

Core structure

service shaft element

spatial units

Core structure

service shaft element

spatial units

potential kitchen/bathroom potential division between units, non-load bearing

potential kitchen/bathroom potential division between units, non-load bearing

The spatial units can be easily combined and separated into different sizes of apartments and workspaces throughout the lifespan of the building.

The spatial units can be easily combined and separated into different sizes of apartments and workspaces throughout the lifespan of the building.

The spatial units can be easily combined and separated into different sizes of apartments and workspaces throughout the lifespan of the building.

Example of one possible configuration of dwellings/units

Example of one possible configuration of dwellings/units

Example of one possible configuration of dwellings/units

All spaces in the building are in connection with load-bearing service shaft which means that the spaces can be specialized and changed into any room en, bathroom, toilet, other living space)

Strana

Sekce

Vydání

Diagram 1. Prostorové jednotky.

Diagram 2. Možnosti uspořádání bytových jednotek. Jednotky lze snadno propojovat a upravovat, čímž vznikají byty nebo pracovní místa různých velikostí po celou dobu životnosti budovy.

Diagram 2. Možnosti uspořádání bytových jednotek. Jednotky lze snadno propojovat a upravovat, čímž vznikají byty nebo pracovní místa různých velikostí po celou dobu životnosti budovy.

“Plug and play” - all the utility connections are preplaced in the service shafts and can be taken in to use or left hidden as needed. The changes are easy, resource-efficient and reversible.

Diagram 3. Konstrukce budovy – půdorys typického podlaží. Šachtové prvky probíhají vertikálně celou budovou.

4. Šachtový prvek.

Diagram 5. Konstrukce budovy + technické zařízení realizované pomocí šachtových prvků.

Strana Sekce

Vydání

Diagram

Petra Korlaar Politička, kulturní manažerka a publicistka. Od roku 2022 působí jako místostarostka města Mikulov. Ve své práci se zaměřuje na místní rozvoj v oblasti kultury a cestovního ruchu, ochranu kulturního dědictví a podporu aktivního občanství. V její gesci je správa městského majetku a bytová agenda.

Mikulov se řadí mezi významné turistické destinace v České republice.

Mimořádně krásná krajina a malebnost přitahují návštěvníky, ale zároveň tak zesilují tlak na trh s byty.

Dostupné bydlení v atraktivních historických městech: případ Mikulova

Mikulov je jedním z kulturně nejvýznamnějších měst jižní Moravy, po staletí představuje centrum intelektuálního života, obchodu a diplomacie. Jeho strategická poloha mezi Vídní a Brnem z něj udělala důležitou křižovatku kultur střední Evropy, což se odráží v jeho vrstevnatém architektonickém dědictví a hluboce zakořeněné kulturní identitě, která procházela prudkými proměnami a výměnami vlivem historických událostí, jako byla například napoleonská tažení či pobělohorská doba. Druhá světová válka, poválečné přesuny obyvatelstva a komunistická kolektivizace v uzavřeném městě přímo na železné oponě v této tradici radikálních proměn obyvatelstva pokračovala. V roce 1989 se hranice opět otevírají a město se od té doby neustále rozvíjí a obnovuje. Dnes stojí místní ekonomika na vinařství, cestovním ruchu, službách lehkém průmyslu. Rozsáhlé vinice, historické památky a nedaleká biosférická oblast Pálava zapsaná na seznamu UNESCO i nadále určují charakter města.

Za touto kulturní vitalitou se však skrývá demografický profil, který je mnohem méně stabilní, než naznačuje historická fasáda města. Mikulov, kde žije zhruba 7 600 obyvatel, si udržuje téměř stejnou populaci již více než 150 let, ale struktura této populace se výrazně proměnila. Podle analytické studie města1 v posledních letech převažuje počet úmrtí nad počtem narození, přičemž celkový nárůst obyvatel je udržován především nově příchozími. Průměrný věk se zvýšil z 37 na 43 let, podíl seniorů se zdvojnásobil a počet ekonomicky aktivních obyvatel se snížil přibližně

o čtvrtinu. Data o nově přistěhovalých rovněž ukazují kolísavé pohyby osob ve věku 20–34 let, což zdůrazňuje výzvu v oblasti atraktivity a udržení mladých domácností.

Tyto demografické tlaky se odehrávají v mimořádně krásné krajině, kde jsou architektura a topografie neoddělitelné. Vápencová silueta Pálavských vrchů, vinice obklopující město a historická struktura zakořeněná ve staletích středoevropské výměny vytvářejí prostředí výjimečného charakteru. S 29 hotelovými lůžky na 100 obyvatel a téměř 278 000 návštěvníky ročně se Mikulov řadí mezi nejnavštěvovanější destinace v zemi. Avšak právě tato malebnost — důvod, proč si Mikulov jeho návštěvníci tak cení — zároveň zesiluje tlak na trh s byty. Turismus je pro město velkým kulturním a finančním přínosem, ale i strukturální zátěží. Podporuje místní podnikatele, ale zároveň zvyšuje poptávku po krátkodobých pronájmech, investičních nemovitostech a rekreačním bydlení ve městě, které už nyní limituje nedostatek prostoru i přísné regulace památkové péče a pravidla ochrany přírody.

Dostupnost bydlení je nyní jednou z hlavních výzev Mikulova. Za poslední desetiletí bylo dokončeno více než 550 nových bytů, což je na město této velikosti pozoruhodné číslo. Ceny však neustále rostou. Náklady na koupi bydlení do osobního vlastnictví dosáhly 4 200 EUR/m², což je srovnatelné s velkými českými městy. Tržní nájemné se pohybuje ve výši 10–13 EUR/m²,

Sekce

Vydání

což je pro mnoho domácností nedostupné. Poptávka investorů po apartmánech ke krátkodobému pronájmu dále deformuje trh, což trvalým obyvatelům stále více znesnadňuje získat stabilní bydlení. (Analýza OECD2)

Jako místostarostka vnímám tuto nerovnováhu každý den. Mikulov je živé město se silnou reputací, avšak řada profesí, na nichž jeho fungování stojí – učitelé, zdravotní sestry, pracovníci v pohostinství či mladé rodiny – naráží na obtíže, které jim brání v usazení. Trh s bydlením pro trvalé rezidenty je pod tlakem, a je otázkou, jak ho nasměrovat k dlouhodobé stabilitě, aniž by byl ohrožen architektonický a kulturní charakter, který město definuje.

Jedna ze silných stránek Mikulova je zároveň jeho největší výzvou: město vlastní více než 380 obecních bytů, z nichž většina se nachází v památkově chráněných objektech. Tyto bytové jednotky poskytují klíčové bydlení pro místní obyvatele, ale jejich údržba je stále nákladnější. Rekonstrukce historických budov vyžaduje specializované materiály, pečlivé řemeslné zpracování a systematickou koordinaci s orgány památkové péče. Městské nájmy ve výši 3–5 EUR/m² udržují tyto byty cenově dostupné, ale pokrývají jen zlomek skutečných nákladů na údržbu a energie. Současně s tím demografické stárnutí zvyšuje poptávku po bezbariérovém, energeticky úsporném a plošně menším bydlení – typologiích, které tradiční budovy bez významného zásahu jen zřídka nabízejí.

Toto napětí – mezi památkovou ochranou, kvalitou života a cenovou dostupností – definuje „mikulovský paradox“. Život ve městě je atraktivní, ale pro lidi, kteří ho udržují v chodu, je stále těžší zajistit si dlouhodobé bydlení. Památky, cestovní ruch a trh s bydlením nejsou v souladu a každé si jde svou cestou, což vytváří komplexní výzvu v oblasti navrhování a projektování staveb i politiky.

Co je třeba změnit?

Čtyři kroky k udržitelnému systému bydlení:

1 Modernizovat územní plánování a povolovací

procesy

V případě historických měst se povolovací řízení stává často místem střetu architektonických ambicí s byrokratickou realitou. Zpoždění zvyšují náklady, odrazují od zpracování vysoce kvalitních projektů a ztěžují obcím reakci na měnící se potřeby bydlení. Rychlejší a předvídatelnější povolování — podpořené jasnými památkovými pravidly — by umožnilo architektům a developerům pracovat s jistotou, aniž by byla ohrožena integrita historického prostředí.

2

Posílit kapacitu a financování města

Údržba stárnoucího, památkově bohatého bytového fondu vyžaduje dlouhodobé investice a technické znalosti. Města potřebují lepší finanční nástroje: upravené rozpočtové určení daní, předvídatelnou státní podporu a ucelený národní rámec dostupného bydlení. Takové nástroje by umožnily obcím jako Mikulov strategicky pracovat s vlastními pozemky, plánovat víceleté rekonstrukce a podporovat inovativní typologie bydlení.

Vydání

3 Regulovat tlak způsobený turismem

Cestovní ruch je pro mikulovskou ekonomiku zásadní, ale bez vyvážené regulace může vyprázdnit trh s bydlením.

→ Krátkodobé pronájmy musí být řízeny tak, aby nenahrazovaly dlouhodobé bydlení. Registrační systémy, limity a územní regulace mohou chránit rezidenční funkci historického centra.

→ Spekulativní investice nesmí destabilizovat komunitu. Příspěvky na místní infrastrukturu, transparentní pravidla rozvoje a kvalitativní standardy mohou zajistit, že soukromé investice budou v souladu s veřejnými cíli, nikoli na úkor stávajících obyvatel.

4 Inspirovat se mezinárodními modely

Vídeň ukazuje, čeho je možné dosáhnout, když se dlouhodobé veřejné investice spojí s vysokými architektonickými standardy. Její smíšený model bydlení — kombinující obecní, družstevní a soukromé nájemní byty — podporuje sociální rozmanitost i architektonickou kvalitu. I malá města mohou převzít prvky tohoto přístupu, ať už prostřednictvím nájemného založeného na nákladech, dlouhodobých pronájmech, družstevních bydleních či partnerství veřejného a soukromého sektoru.

Závěr: Návrh města pro život

Cenová dostupnost není jen finanční pojem. Znamená schopnost nabídnout domovy, které jsou zdravé, důstojné, udržitelné a v harmonii se svým prostředím. Když města staví levně, často za to později zaplatí — vyššími provozními náklady, zhoršeným veřejným prostorem a oslabeným komunitním životem. V Mikulově je tato rovnováha obzvlášť křehká. Rekonstrukce historických budov je ze své podstaty nákladná a výstavba nového bydlení splňujícího moderní energetické standardy potřebuje významné počáteční investice. Tyto výzvy vyžadují spolupráci: architekti, památkáři, ekonomové a energetičtí specialisté musí společně hledat řešení respektující jak historii, tak současné potřeby. Poučení z Vídně i mnoha evropských měst je jasné: kvalita a dostupnost mohou koexistovat. Díky promyšlenému návrhu, dlouhodobému financování a strategickému plánování je možné tvořit bydlení, které je architektonicky ukotvené a zároveň sociálně inkluzivní.

Jako místostarostka předávám jednoduché poselství:

→ Pokud chceme, aby města jako Mikulov byla živá a autentická i za dalších 150 let, musíme lidem zajistit místo, kde mohou opravdu žít — ne jen přespávat nebo přijet na víkend.

→ Dostupné bydlení není jen o stavbách a metrech čtverečních. Je to naše společné rozhodnutí o tom, jakou budoucnost si přejeme. Je to péče o kulturu, o krajinu i o komunitu, která drží město pohromadě.

→ Když má člověk domov, může zakořenit. A když zakoření lidé, zakoření i Mikulov — ne jako kulisa pro turisty, ale jako město, které dýchá, roste a žije dál.

1. www.mikulov.cz/obcan/mikulov-2035-strategie-rozvoje-mesta

2. www.oecd.org/content/dam/oecd/en/topics/policy-sub-issues/ structural-reforms/country-tailored-policy-reforms/CZE_POL_ Housing_Reforms_ExeSum_CZE.pdf

Sekce

Strana

Sekce

Vydání

Panorama města Mikulov. Foto: Jan Miklín

V roce 2013 získala nadace Habitat velkou část průmyslové čtvrti

Lysbüchel v Basileji s cílem vytvořit zde dostupné bydlení. Dvanáct z patnácti parcel předala družstvům a tři z nich sama zastavěla –včetně bývalého vinného skladu maloobchodního družstva Coop.

Studio Esch Sintzel Architekten přeměnilo tento sklad na vícepodlažní bytový dům se 64 byty, které poskytují dostupné bydlení pro více než 150 lidí. Výrazné houbovité sloupy železobetonového skeletu z 50. let 20. století jsou přiznány v celé budově. Do roku 1973 měl vinný sklad tři nadzemní podlaží, dvě podlaží přistavěná v roce 1973 nemohla být již rekonstruována a musela být zbourána. Po třech nadzemních podlažích z roku 1955 nyní následují tři nová podlaží s byty a šesté podlaží se společenskou místností, prádelnou a střešní terasou. Betonový skelet architekti zajistili proti zemětřesení dvěma masivními horními konstrukcemi, mezi nimiž se po obou stranách nacházejí byty s balkony. Byty jsou různých velikostí – od 1+kk po 7+kk doplněné mnoha sdílenými prostorami. V přízemí je umístěna kavárna a fitness. V suterénu budovy je 175 parkovacích míst pro jízdní kola, parkoviště pro 50 aut a 7 zkušeben pro kapely. Podle vyjádření autorů byla přestavba stejně finančně nákladná jako novostavba stejné velikosti. Aby se ušetřily náklady a zdroje, omezila Nadace Habitat energeticky vztažnou plochu v domě – včetně schodišť, chodeb a společných prostor – na 45 m² na osobu. Půdorysy bytů jsou založeny na třímetrovém rastru, přičemž pilíře jsou vždy umístěny uprostřed místnosti. To platí i pro nové přístavby. Vytápění zajišťuje tepelné čerpadlo země-voda a v létě lze podlahové vytápění provozovat jako podlahové chlazení. Prakticky všechny střešní plochy jsou pokryty fotovoltaickými systémy. Tato opatření pokryjí 60 % potřebné energie v domě.

Realizaci představila ve svém vystoupení Doris Wälchli.

Konverze vinného skladu v Basileji

Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny

Sekce Strana

Vydání

Foto Philip Heckhausen

Budova pojišťovny navržená Jeanem-Marcem Lamunièrem v roce 1978, která se nachází v srdci ženevské čtvrti Champel, prošla ambiciózní přestavbou, jejímž cílem bylo vytvořit 121 bytů. Projekt zpracovala architektonická kancelář Brauen Wälchli Architectes z Lausanne v roce 2020, kolaudace proběhla v roce 2025. Stavba, která je památkově chráněna, se vyznačuje prefabrikovanými betonovými sloupy a kovovými ochozy, které se v současné době restaurují, aby se zachovala architektonická identita budovy. Byty mají neobvyklé dispoziční uspořádání s diagonálními stěnami, které navazují na rytmus fasády s pravidelně rozmístěnými centrálními nosnými sloupy. Plně prosklené lodžie maximalizují přístup přirozeného světla do půdorysu bytu a umocňují výhled na okolní krajinu. Projekt kombinuje pečlivou rekonstrukci, modernizaci dle současných technických standardů a seismické zesílení, vylepšení původních prostorových kvalit a vytvoření nových možností využití, čímž zajišťuje současný komfort a zároveň respektuje ducha původní stavby. Budova bude doplněna moderní přístavbou, která je v současné době ve výstavbě.

Realizaci představila ve svém vystoupení

Doris Wälchli.

Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny

Normandie – přestavba kancelářské budovy na byty, Ženeva

Sekce Strana

Vydání

Foto Brauen Wälchli Architectes

Patrycja Haupt

Profesorka Fakulty architektury Krakovské technické univerzity. Zabývá se kvalitou bydlení a městského prostředí, především proekologickými tendencemi v navrhování a jejich dopadem na současný městský prostor. Projektovala řadu rezidenčních staveb a bytových komplexů.

Zajištění vysoké kvality architektonického návrhu v dostupném bydlení představuje klíčovou výzvu pro evropské i národní politiky v oblasti bytové výstavby, udržitelnosti a správy.

Návrh staveb pro bydlení

Přestože cenová dostupnost zůstává prioritou, zkušenosti napříč EU ukazují, že trvalá kvalita bydlení, sociální inkluze a environmentální aspekty jsou stejnou měrou závislé na kvalitě návrhu, lokalitě a integraci do komunity. V celé Evropě odrážejí systémy dostupného bydlení rozličné přístupy ke státnímu sociálnímu zabezpečení, institucionálnímu uspořádání a možnostem vlastnictví, zároveň se však stále více sbližují kolem společných problémů: rostoucích nákladů na bydlení, nedostatečné nabídky, energetické chudoby a narůstající sociální nerovnosti.

V západní a jižní Evropě hrají dlouhodobě zavedené modely sociálního bydlení a bydlení s omezeným ziskem klíčovou roli při stabilizaci bytových trhů. Francie spravuje jeden z největších sektorů sociálního bydlení v Evropě, přičemž francouzský systém regulovaného nájemného – habitations à loyer modéré (HLM) tvoří přibližně 17 % celkového bytového fondu. Tento systém je podporován národní legislativou, dlouhodobým veřejným financováním a požadavky na inkluzivní územní plánování, které ukládají obcím povinnost zajistit minimální podíl sociálního bydlení. V Itálii naproti tomu funguje více fragmentovaný systém edilizia residenziale pubblica, s relativně malým sektorem veřejného nájemního bydlení a silnou závislostí na rodinných formách bytové podpory, což vede k výrazným regionálním rozdílům a omezenému přístupu mladších domácností k bydlení.

Často uváděným evropským benchmarkem je Vídeň, kde bytová družstva a sdružení s omezeným ziskem zajišťují dlouhodobou dostupnost bydlení prostřednictvím systému nákladového nájemného, městské územní politiky a vysokých standardů architektonických návrhů. Přibližně 60 % obyvatel Vídně žije v městských nebo družstevních bytech, což ilustruje, jak lze ve velkém měřítku udržet dostupnost, architektonickou kvalitu a sociální mix. Na úrovni EU jsou důležité iniciativy, jako je Iniciativa pro dostupné bydlení (Affordable Housing Initiative), Nový evropský Bauhaus (NEB) a Evropská zelená dohoda (European Green Deal), které stále více vnímají bydlení jako nezbytnou sociální infrastrukturu a propojují cenovou dostupnost s energetickou efektivitou, kvalitním veřejným prostorem a dlouhodobou společenskou hodnotou, spíše než s krátkodobými tržními výsledky.

Střední Evropa

Ve střední Evropě se systémy dostupného bydlení vyvíjely za výrazně odlišných historických a správních podmínek. Po postsocialistické transformaci v 90. letech vedla rozsáhlá privatizace veřejného bytového fondu k mimořádně vysoké míře vlastnického bydlení, často přesahující 80–90 %, zatímco netržní nájemní sektor zůstal nedostatečně rozvinutý. V důsledku toho se nabídka dostupného bydlení v regionu opírá především o ojedinělé

Strana

Sekce

Vydání

veřejné intervence, nikoli o univerzální systémy sociálního bydlení. Polsko představuje institucionálně nejrozmanitější model, který kombinuje obecní bydlení, sociální stavební spořitelny (Towarzystwa Budownictwa Społecznego – TBS), iniciativy sociální bydlení (Społeczne Inicjatywy Mieszkaniowe – SIM) a nově vznikající družstevní a nájemní programy s následnou koupí (rent-to-own) modely zaměřené na domácnosti se středními a nižšími příjmy, vyloučené jak z vlastnického, tak z tržního nájemního bydlení.

Česká republika a Slovensko udržují skromné množství obecních nájemních bytů, které jsou podporované státními fondy bydlení, obvykle s důrazem na nákladovou efektivitu a standardizovanou výstavbu, zatímco Rumunsko čelí přetrvávajícím problémům s kvalitou bydlení, energetickou chudobou a omezeným množstvím obecních bytů, zejména mimo větší městská centra.

V celé střední Evropě je dostupnost bydlení stále více chápána nejen ve smyslu výše nájemného či pořizovací ceny bytu, ale z hlediska nákladů životního cyklu budovy, energetické náročnosti a dostupnosti služeb. Projekty postupně začínají prokazovat soulad s evropskými politickými cíli díky integraci energeticky úsporných standardů, participativního plánování a citlivého navrhování. Namísto prostého přejímání západoevropských modelů sociálního bydlení klade středoevropský přístup důraz na hybridní formy vlastnictví, přístup obcí a postupné budování dostatečného množství bytů, čímž nabízí regionálně specifickou cestu k dostupnému bydlení, která vyvažuje ekonomická omezení s dlouhodobými sociálními a environmentálními cíli.

Evropská úroveň a budoucí

priority

Na evropské úrovni se zdůrazňují priority Evropské komise (prezentované mimo jiné i v rámci iniciativ jako Affordable Housing Initiative, New European Bauhaus a European Green Deal). Jedná se o integraci udržitelnosti, inkluze a estetiky do bydlení. Zajištění kvality proto musí být zakotveno v kritériích pro financování, požadavcích na energetickou náročnost, efektivitu v rámci celoživotního cyklu a ve stavebních předpisech. Cíle politik EU v oblasti dostupného bydlení se zaměřují na zajištění přístupu ke kvalitnímu, udržitelnému a inkluzivnímu bydlení pro všechny občany. Klíčové cíle zahrnují řešení nedostatku bytů a problémů dostupnosti, podporu inovativních a kontextově citlivých modelů sociálního a dostupného bydlení a posílení stavebních předpisů a dalších právních rámců za účelem urychlit výstavbu při zachování urbanistické a architektonické kvality měst. Usiluje se o integraci klimatických a energetických cílů, rozvoj dovedností a odolných dodavatelských řetězců a mobilizaci finančních nástrojů, které zaručí dlouhodobou dostupnost bydlení. Politiky jednotlivých států také kladou důraz na koordinovanou činnost, a to jak na evropské, tak na národní i místní úrovni správy s cílem dosáhnout spravedlivých a udržitelných systémů bydlení.

Polsko jako případová studie

Polsko ilustruje řadu strukturálních výzev, kterým v současnosti čelí evropské bytové systémy. Země vykazuje jeden z nejnižších ukazatelů bytového fondu v Evropské unii – přibližně 392 bytů na 1 000 obyvatel, ve srovnání s průměrem EU, který činí téměř 495. Zároveň zůstávají veřejné výdaje na bytovou výstavbu hluboko pod evropským průměrem, zatímco nájemné rostlo neúměrně rychlým tempem. Tato strukturální nerovnováha vedla k rozvoji různorodých modelů bydlení zaměřených na rozšíření nabídky dostupného bydlení.

Towarzystwa Budownictwa Społecznego (TBS), založená v polovině 90. let 20. století, fungují jako nezisková sdružení sociálního bydlení zaměřená

především na poskytování dlouhodobého nájemního bydlení. V poslední době SIM navazují na model TBS posílením institucionální spolupráce mezi obcemi a státem, čímž zvyšují možnosti realizace – viz graf na s. 80. Tyto nástroje doplňují družstevní nájemní bytové programy a nově vznikající bytová družstva vedená obyvateli, která kladou větší důraz na participaci uživatelů, kolektivní vlastnictví a dlouhodobou cenovou dostupnost. Srovnávací analýza polského modelu ukazuje, jak institucionální formy, způsoby zadávání veřejných zakázek a standardy regulace ovlivňují prostorovou a architektonickou kvalitu. Příklady jako Nowy Nikiszowiec v Katovicích a nedávné investice realizované prostřednictvím SIM ukazují, že dostupné bydlení může dosahovat vysoké architektonické, sociální i environmentální kvality, pokud je podpořeno vhodným institucionálním zajištěním i způsobem zadání zakázky. V modelech TBS i SIM je poskytování bydlení obvykle zajišťováno prostřednictvím veřejných nebo poloveřejných subjektů, přičemž obce vystupují jako klíčoví iniciátoři a dlouhodobí aktéři. Procesy zadávání veřejných zakázek se nejčastěji opírají o výběrová řízení typu „design and build“ nebo „build-only“, kdy zadání a projektovou dokumentaci připravuje bytový subjekt a dodavatelé jsou vybíráni v následném výběrovém řízení. Přestože je kritérium nabídkové ceny stále nejvýznamnější, praxe ukazuje, že se mezi kritéria postupně začleňují kvalitativní požadavky související s prostorovými standardy, bezbariérovostí, energetickou náročností a trvanlivostí materiálů.

Architektonické soutěže jako nástroj kvality

Stále významnějším mechanismem pro zvyšování kvality návrhu v projektech SIM a TBS je využívání architektonických soutěží, zejména ve větších městech a strategicky významných lokalitách. Soutěže – organizované jako otevřené nebo užší – umožňují obcím a bytovým subjektům hodnotit více návrhů řešení na základě jasně definovaných kvalitativních kritérií. V tomto modelu vítězný soutěžní návrh často slouží jako podklad pro výběrové řízení na zpracovatele projektové dokumentace a výběr zhotovitele.

Tyto postupy umožňují již v rané fázi posuzovat urbanistickou a architektonickou kvalitu, návrh veřejných prostor a adaptabilitu dispozic bytů – aspekty, které je obtížné adekvátně hodnotit při výběrovém řízení, jehož jediným kritériem je nabídková cena za zpracování projektu. V kontextu SIM jsou architektonické soutěže stále častěji využívány u pilotních projektů, kde obce usilují o kontrolu nákladů na bydlení, jedná se o příklady dobré praxe v souladu se širšími městskými a sociálními cíli.

Developerský projekt Nowy Nikiszowiec v Katovicích, realizovaný v rámci programu Mieszkanie Plus, ukazuje výhody přístupu orientovaného na kvalitu obecního, státem podporovaného bydlení. Projekt, který se nachází v těsné blízkosti historického dělnického sídliště Nikiszowiec, demonstruje kvalitní urbanistickou kompozici, architekturu v lidském měřítku a silný vztah mezi budovami a veřejným prostorem. Zahrnutí veřejných a poloveřejných prostor, aktivního parteru a ucelený architektonický výraz posiluje místní identitu a každodenní sociální interakci. Kvalitní dostupné bydlení bylo oceněno v řadě soutěží včetně nominace na Miese van der Rohe Awards jako pozitivní příspěvek k městské kultuře a regeneraci.

Přetrvávající problémy

Navzdory těmto pokrokům přetrvávají systémové problémy. Architektonické soutěže jsou využívány málo a nerovnoměrně – častěji se objevují ve větších městech. V mnoha menších sídlech je i nadále omezené odborné zázemí, chybí zkušenosti, obce jsou pod časovým i finančním tlakem, a proto upřednostňují zjednodušené zadávací postupy zaměřené na nejnižší cenu. Nedostatečná koordinace mezi územním plánováním, stavebním právem a kritérii pro zadávání veřejných zakázek navíc může

Strana

Sekce

Vydání

omezovat efektivní přenos soutěžních návrhů do realizovaných projektů. Posílení kapacit obcí, posílení kritéria kvality v zákoně o zadávání veřejných zakázek a podpora architektonických soutěží jako standardního nástroje pro projekty SIM a TBS by proto představovaly důležitý krok k rozšíření kvalitního dostupného bydlení v Polsku.

V souladu s doporučeními Poradního sboru pro bydlení Evropské komise (Housing Advisory Board) musí budoucí bytová politika v Evropě přehodnotit dostupné bydlení jako klíčovou sociální infrastrukturu, odklonit se od finančních spekulací s bydlením a upřednostnit dlouhodobou dostupnost, udržitelnost a sociální inkluzi. Poradní sbor se zasazuje o posílení role nákladového nájemného a sociálně orientovaných řešení bydlení, o zlepšení systému státní správy a samosprávy a územního plánování, o integraci cílů Green Deal a o mobilizaci kapitálu např. z Evropských investičních fondů pro dostupné bydlení a také usiluje o cílené reformy státní podpory. Příklady dobré praxe ukazují, jak lze tyto principy uvést do praxe: vídeňský sektor družstevního bydlení nebo bydlení s omezeným ziskem poskytuje jeden z nejodolnějších modelů dostupného bydlení v Evropě, který kombinuje politiku územního plánování, principy nákladového nájemného, silná práva nájemníků a architektonickou kvalitu, aby byla zajištěna stabilita a sociální mix ve velkém měřítku. Podobně fungují italské regionální programy sociálního bydlení a rozsáhlý francouzský sektor bydlení s regulovaným nájemným (HLM). Ty dokládají význam veřejné správy, právních předpisů a koordinovaného plánování výstavby, které zajišťují přístup k bydlení zranitelným skupinám a zasazují bydlení do širších městských systémů.

Polská zkušenost ukazuje, že rozmanité institucionální modely – pokud jsou v souladu s jasnými standardy kvality a participativními procesy – mohou zajistit dostupné bydlení, které pozitivně přispívá městům a komunitám. Vyvíjející se polské systémy SIM a TBS, spolu s architektonickými soutěžemi a participativními plánovacími procesy, ukazují hybridní institucionální modely, které vyvažují kontrolu nákladů s kvalitou návrhu a energetickou náročností. Tyto smíšené přístupy – zahrnující koordinované zadání, kvalitní architektonický návrh, posouzení nákladů životního cyklu a víceúrovňovou správu – nabízejí cenné vzory pro země střední a východní Evropy, které se snaží rozšířit nabídku dostupného bydlení a zároveň respektovat místní kontext a možnosti. Přijetím těchto modelů v rámci strategických priorit formulovaných na úrovni EU mohou členské státy pracovat na bytových systémech, které jsou inkluzivní, udržitelné a odolné a které propojují investice, kvalitu návrhu a sociální dopady napříč městskými a venkovskými regiony Evropy.

POČET BYTŮ V ROCE 2015

Soukromé vlastnictví 10 804 106 (76,99 %)

Bytové družstvo 2 185 387 (15,57 %)

Obecní byty 886 667 (6,32 %)

Nezisková sdružení sociálního bydlení (SIM, TBS) 96 850 (0,69 %)

Státní byty

Další subjekty

Zdroje:

1. Berisha, E., Cotella, G., Evers, D., & Katurić, I. (2023). Research in action: Enhancing the policy impact of planning research through an interactive approach. Planning Practice & Research, 39(3), 375–391. doi.org/10.1080/02697459.2023.22750 87

2. Elsinga, M., Hoekstra, J., Sedighi, M., & Taebi, B. (2025). Toward sustainable and inclusive housing: Underpinning housing policy as design for values. Housing, Theory and Society. doi. org/10.1080/14036096.2025.2567115

3. EUMiesAwards / Mies van der Rohe Foundation. (n.d.). Nowy Nikiszowiec — Affordable housing settlement in Katowice (project page).

4. European Commission. (2025). Affordable Housing Plan (Policy document). Publications Office of the European Union.

5. European Commission / Eurostat. (2023). Housing in Europe — 2023 edition (interactive publication). Publications Office of the European Union.

6. Eurostat. (2024). Housing — interactive and statistical indicators (2024 edition). European Commission / Eurostat statistics.

7. Główny Urząd Statystyczny (GUS). (2024). Gospodarka mieszkaniowa i infrastruktura komunalna w 2023 r. GUS.

8. Housing Advisory Board. (2025). Recommendations to the European Commission (Housing Advisory Board Report, Nov. 2025). European Commission.

9. HousingCoop. (2025). Vienna — Housing cooperatives and limitedprofit housing overview. HousingCoop.

Vydání

29 908 (0,21 %)

29 697 (0,21 %)

POČET BYTŮ V ROCE 2020

Soukromé vlastnictví 12 012 912 (80,42 %)

Bytové družstvo 1 981 762 (13,27 %)

Obecní byty 806 666 (5,40 %)

Nezisková sdružení sociálního bydlení 106 711 (0,71 %) (SIM, TBS)

Státní byty 29 517 (0,20%)

Počet a typy bytů v Polsku v letech 2015 a 2020. Pro zajímavost –mezi lety 2015 a 2024 ceny bydlení v EU vzrostly v průměru o 53 %. Největší nárůst byl zaznamenán v Maďarsku (+209,5 %), v České republice (+207 %), Litvě (+135 %) a Portugalsku (+124,4 %), v Polsku ("jen"+ 106,7 %).

10. Housing Europe. (2025). France — The state of housing in the EU 2025 (country profile). Housing Europe.

11. Micelli, E. (n.d.). [Additional housing policy reference — details to be completed].

12. Mullins, D., & Jones, P. (2015). From ‘housing markets’ to ‘housing systems’: A framework for comparative housing policy analysis. Housing Studies, 30(8), 1226–1246.

13. OECD. (2024). Social rental housing stock (PH4.2). OECD Affordable Housing Database.

14. Priemus, H. (2005). How to make housing sustainable? The Dutch experience. Environment and Planning B, 32(1), 5–19.

15. PwC Poland. (2024). What’s behind the boom? Changes in the Polish housing market (analysis). PwC Polska.

16. Scanlon, K., & Whitehead, C. (Eds.). (2008). Social housing in Europe. LSE.

17. Środowisko Mieszkaniowe (Housing Environment). (2024). No. 49 (2024): Implementation of New European Bauhaus ideas in the housing environment (special issue). Politechnika Krakowska / HEAL.

18. Stachura, E. (2010). Środowisko mieszkaniowe w Polsce. Politechnika Krakowska.

19. Tonin, S. (2025). Revitalizing Italy’s housing stock: Policies and economic instruments for sustainable residential renovation. Land, 14(6), Article 1151. doi.org/10.3390/ land14061151

20. Tsenkova, S. (2009). Housing policy reforms in post-socialist Europe: Lost in transition. Physica-Verlag.

Sekce

Sídliště Nowy Nikiszowiec v Katovicích, realizace 2021, projekt: 22 Architekci, nominace na Mies van der Rohe Award, 513 nájemních bytů o velikosti 36–95 m² a komerční prostory. Program Mieszkanie Plus, Fond rozvoje bydlení (2016–2023), nájem s možností odkupu. Foto Piotr Krajewski, Patrycja Haupt

Návrh dvou bytových domů v ulici F. Padniewského v Krakově, 125–148 nájemních bytů, nájemníci mohou žádat o dotace na nájemné v rámci programu Místo pro start, Spółka KZN SIM Ziemia Krakowska

Obytný soubor na ulici A. Szwed-Śniadowské v Krakově, 481 bytů v 8 čtyřpodlažních domech. Program Mieszkanie Plus, Fond rozvoje bydlení (2016–2023), nájem s možností odkupu. Foto Patrycja Haupt

Strana

Sekce

Vydání

1 Résidence

Paris Nation

2 Résidence Hosta 3 Fabra & Coats

Nové bytové domy se 14 bytovými jednotkami v srdci Paříže jsou sestavené z prefabrikovaných dřevěných komponentů vyrobených mimo staveniště. Model tzv. offsite timber construction iniciuje francouzské ministerstvo ekologické transformace. Výstavba mimo staveniště zajišťuje kontrolu kvality výstavby a termínů a zároveň minimalizuje dopad na životní prostředí během stavby samotné i nepříjemnosti s hlukem a prašností. Mars Architectes, realizace 2020.

Multifunkční komplex se studentskými byty a obchodními plochami vznikl přímo nad pařížským okruhem. Dřevěná konstrukce byla připravena mimo areál, aby nebyla narušena doprava ve městě. Celkem je k dispozici 114 bytových jednotek a 2 retailová pracoviště. Hardel Le Bihan Architectes, realizace 2025

Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny

Sklad v Barceloně se proměnil na studentské bydlení se 46 jednotkami. Dřevěná konstrukce Design for Disassembly (DfD) je plně demontovatelná a lze ji použít znovu. Byla připravena mimo staveniště a je demontovatelná, materiály jsou recyklovatelné, budovu je možné vrátit do původní podoby z roku 1905. Rodan + Berengué architekti, realizace 2019

Sekce

Strana Vydání

Résidence Paris Nation

Résidence Hosta

Fabra & Coats

4 Wood I Like 5 Stockholm Wood City 6 Sociální bydlení Cornellà

Nový bytový dům s 30 byty v pařížské ekologické čtvrti Île de la Marne v Noisyle-Grand vznikl rovněž z prefabrikovaných dřevěných dílů vyrobených mimo staveniště. Šest bloků nabízí až pětipokojové byty s lodžiemi, zahradami a terasami. JBMN, realizace 2018

Celkem 85 bytů v pětipatrové dřevěné novostavbě je uspořádáno okolo dvora ve španělském městě Cornellá. V jeho rozích se nacházejí vertikální komunikační jádra napojená na terasy. Bytové jednotky jsou tvořeny čtvercovými moduly, které je možné variabilně využívat. Peris + Toral Arquitectes, realizace 2021 4 6 5

Největší projekt dřevěné městské výstavby na světě (rozloha přes 250 000 m²). Kombinuje se zde bydlení, kanceláře, restaurace a obchody. Dřevěné konstrukce primárně z CLT panelů vznikají na základě počítačového numerického řízení (CNC) a robotické výroby. Díky tomuto postupu lze přesně a rychle řezat spoje, což je jinak velmi pracné a cenu stavby to prodražuje. Henning Larsen a White Arkitekter, návrh 2023

Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny

Sekce

Strana

Vydání

Wood I Like

Sociální bydlení Cornellà

Stockholm Wood City

7 Cube 11 8 Bydlení Staufen 9 Moos Euterpe

Prefabrikované dřevěné krychle v německém Ludwigsburgu vznikly jako modelový projekt sériové výstavby, která je rychlá a budovy energeticky efektivní. Domy nabízejí různé dispoziční uspořádání i design fasád (včetně velikosti otvorů). Objekty budou dále optimalizovány s ohledem na výsledky vědecké studie zpracované Technickou univerzitou v Darmstadtu. Schlude Ströhle Richter Architekten BDA, realizace 2017

Klimaticky neutrální a dostupné bydlení ve Staufenu v Německu využívá rovněž prefabrikace a inovativní přístupy k dřevěné výstavbě. Komplex by měl vyrábět více energie, než spotřebuje. Dostupné bydlení je nabízeno formou odstupňovaného nájemného a je o 30 % levnější, než je jeho komerční výše. Franz und Geyer Freie Architekten, realizace 2022

Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny

Udržitelné a modulární sociální bydlení v Maaslandu je příkladem toho, jak lze řešit nizozemskou bytovou krizi sociálně a udržitelně tím, že se staví vysoce kvalitní domy pro každého. Moos znamená „uprostřed naší ulice“ a odkazuje na cíl vytvořit pulzující komunitu, kde se každý cítí jako doma. Prefabrikované domy jsou v případě potřeby plně demontovatelné a znovu použitelné (DfD). Concrete, 2023

Sekce

Strana

Vydání

Bydlení Staufen

Moos Euterpe

11 11

Modulární

Cosmic 11 Blok Three Sisters

Pro výstavbu nového bydlení potřebného po lesních požárech v Los Angeles vznikla ve stanu „mobilní robotická továrna“. Je vybavena jedním velkým robotickým ramenem, které skládá dohromady dřevěné desky o rozměrech 5 × 15 cm. Na vzniklý rám se poté připevní další díly, čímž vzniká standardizovaný stěnový panel pro stavbu domu. Panely se pak používají k výrobě různých zakázkových modulárních rodinných domů. Cosmic Buildings, ABB Robotics, realizace 2025

Modulární výroba může podle australských architektů snížit náklady na bydlení a zároveň zvýšit kvalitu a rychlost výstavby. Na ostrově North Stradbroke v Queenslandu proto vznikla trojice identických rekreačních domů postavených pro sourozence. Jednotlivé části domu byly prefabrikovány v továrně Blok Modular v Brisbane, než byly jeřábem dopraveny na místo a smontovány. Vokes and Peters & Blok Modular (off-site construction), realizace 2023

Dostupné a kvalitní bydlení pro všechny

Příklady dobré praxe představila na konferenci Corinne GirardYoung z pracovní skupiny pro transformaci měst a bydlení ACE.

Modulární jednotka Cosmic

Blok Three Sisters

oficiální čtvrtletník České komory architektů

číslo 4/2025, ročník XXXII

Datum expedice 31. 12. 2025

Náklad 5 000 ks

Registrace MK ČR E 11062

ISSN 1804-2066

Vydavatel

Česká komora architektů

Josefská 34/6, 118 00 Praha 1 +420 273 167 480 www.cka.cz

Redakce

šéfredaktorka

PhDr. Markéta Pražanová marketa.prazanova@seznam.cz

Redakční rada doc. Ing. arch. Ondřej Beneš, Ph.D. Ing. arch. David Hlouch Ing. arch. Miroslav Holubec Ing. arch. Jan Kasl Ing. arch. Petr Lešek Ing. arch. Pavel Martinek

Jazyková korektura

Mgr. Josef Šebek, Ph.D.

Grafický design MEANWHILE

(Jakub Straka, Barbora Malo)

Tisk Triangl, a. s.

Distribuce

Bulletin ČKA je bezplatně rozesílán všem architektům autorizovaným ČKA a investičním odborům magistrátů a větších měst.

Upozornění

U inzerce a podepsaných článků se redakce nemusí ztotožňovat s obsahem. Pokud není uvedeno jinak, obrázky pocházejí z archivu autorů textů.

PDF Bulletinu ČKA je ke stažení na: www.cka.cz

Kancelář Praha

Josefská 34/6, 118 00 Praha 1 cka@cka.cz +420 273 167 480

úřední hodiny po, st, čt 8–16 h út 8–17 h pá 8–15 h

agenda recepce

Vanesa Bušková recepce@cka.cz

+420 731 508 028

ředitelka Kanceláře ČKA Ing. Dagmar Mošnerová dagmar.mosnerova@cka.cz

+420 702 035 234 +420 257 532 430

sekretář ČKA

Ing. arch. Petr Buryška, Ph.D. petr.buryska@cka.cz

office manager Monika Pohanková monika.pohankova@cka.cz

+420 273 167 486

zástupkyně ředitelky Kanceláře ČKA, právní poradce představenstva ČKA, právní poradna

Mgr. Ing. Daniela Lastovecká (dříve Rybková) daniela.lastovecka@cka.cz

+420 273 167 481

tisková mluvčí Mgr. Barbora Sedlářová barbora.sedlarova@cka.cz

+420 273 167 485

+420 777 464 453

Kancelář Brno

Starobrněnská 16/18, 602 00 Brno +420 542 211 809

sekretář PS Soutěže, PS Krajinářská architektura, PS Urbanismus, PS Udržitelnost, PS Památková péče, PS Digitalizace, autorizace Kateřina Slaná katerina.slana@cka.cz +420 542 211 809

právní poradce

Stavovského soudu ČKA, PS Legislativa, právní poradna Mgr. Eva Faltusová eva.faltusova@cka.cz

+420 273 167 481

právní poradna, supervize soutěžních podmínek

Mgr. Barbora Veselá barbora.vesela@cka.cz

+420 773 792 928

autorizace, databáze, dozorčí rada ČKA, autorizační rada ČKA

Milena Ondráková milena.ondrakova@cka.cz

+420 273 167 483

+420 608 976 912

Stavovský soud ČKA

Radka Kasalová radka.kasalova@cka.cz

+420 257 532 430

členské příspěvky, profesní pojištění

Helena Jiříková helena.jirikova@cka.cz

+420 608 975 312

manager akcí ČKA

Bc. Marek Job marek.job@cka.cz

+420 771 126 426

grafická designérka

Ing. arch. Radka Fořterová radka.forterova@cka.cz

+420 771 508 346

webmaster, sekretář PS Vzdělávání, PS Zahraniční aktivity, PS Celoživotní profesní vzdělávání, PS Standardy a honoráře Ing. Ludmila Ševčíková ludmila.sevcikova@cka.cz +420 773 765 416

Vydání

Strana

Poznej Prahu v multimediální galerii

Výstavy

Přednášky

Workshopy Diskuze

Kino Kavárna

Knihkupectví

C entrum A rchitektury a M ěstského P lánování úterý—neděle, 9.00—21.00, vstup zdarma Vyšehradská 51, Praha 2, www.praha.camp

NEJVĚTŠÍ rezidenční stavitel v ČR

Již více než 30 let stavíme novou

Prahu. Prodali jsme přes 20.000 bytů, domů a parcel ve 200 úspěšných rezidenčních projektech

V Praze vlastníme 1,5 milionu m2 pozemků a brownfieldů pro výstavbu více než 40.000 bytů

Spolupracujeme s těmi nejlepšími architekty a urbanisty z ČR i ze zahraničí (např. Josef Pleskot, Eva Jiřičná a další)

Mnoha desítkami milionů korun ročně pomáháme různým charitám a iniciativám, přispíváme na obecně prospěšné účely a veřejné stavby

Jsme generálním partnerem Sdružení pro architekturu a rozvoj, Iniciativy pro dostupné bydlení a také prestižních pololetních Summitů stavebního rozvoje a Summitů dostupného bydlení