Page 1

Úvod

Vida ty četné návštěvníky našeho staroslavného Mělníka, kterak bloudí městem, nevědouce, kam se mají jíti podívati a neznajíce těch četných památek a pozoruhodností, na něž město naše s okolím je tak bohato, rozhodl jsem se sepsati tohoto „průvodce“... Blížíme-li se z kterékoli strany k Mělníku, vidíme týž již z daleka, jak se na pěkném návrší malebně rozkládá. Jmenovitě majestátní věž kostela jeho je viditelna již nejen z Petřínské rozhledny, nýbrž i z Milešovky, Ještědu, Bezdězu a jiných vyšších míst severní polovice našeho království. K malebnosti polohy Mělníka nemálo ovšem přispívá, že trůní nad soutokem našich zemských veletoků Labe a Vltavy, k nimž se nyní připojuje jako trojče laterární kanál Hořínsko-Vraňanský. Půvabné položení doplňují kolem Mělníka rozkládající se zahrady, parky, háje a vinice, z nichž tyto poslední vydobyly Mělníku našemu světové pověsti co zdroje chvalně známého a proslaveného Mělnického vína. Však i různé památnosti a pozoruhodnosti, jež město naše v lůně svém chová, k nimž druží se v nejnovější době moderní vodní zdýmadlo Hořínské, vábí sem vždy více a více výletníků, kteří vše prohlédnuvše a pokochavše se čarovnou vyhlídkou na širé okolí, neradi se s městem a vínem našim loučí. B. Marjanko: Malebný průvodce po Mělníce a okolí, 1906

Slova sto let starého průvodce městem Mělníkem mohou i dnes otevírat stránky průvodce kdysi královským věnným městem. Dodnes návštěvníka vítá věž chrámu sv. Petra a Pavla, i když trojúhelníková silueta města s nejvyšším bodem právě v kříži věže již není tak jasně zřetelná díky rozlévající se zástavbě. Vinice nalezneme spíše ve vzdálenějším prstenci od historického jádra, v němž se nám ale nabízí řada možností vychutnat si mělničinu, podobně jako tomu učinil např. P. D. Bartoloni a následně ve Chvalozpěvu na mělnické víno napsal (1694): „… spějme všichni bez ustání – píti výtečné mé víno mělnické …“ Můžeme v klidu posedět na vyhlídce a hledět k obzoru s bájnou horou Říp či ještě o něco dále k vrcholkům Českého středohoří. A sklouzne-li náš pohled přes vinice dolů pod kopec, staneme se svědky neustálého spojování dvou největších českých řek, k nimž se připojuje laterální kanál, v době B. Marjanka stavba zcela nová, moderní, dnes však již zařazená mezi technické památky. Právě vyhlídka činí naše město jedinečným, avšak to nabízí i další náměty pro zastavení se při prohlídce města, která zahrnuje sice nevelký prostor, ale vede více než deseti staletími. A tak se na ni společně vydejme.

Průvodce městem Mělníkem

1


Historie

Letecký pohled na Mělník. Dodnes je v půdorysu města jasně zřetelná hranice původního města v hradbách.

Historie Mělník – místo spojené s počátky budování českého státu, věnné město českých kněžen a královen Historické jádro města Mělníka, tedy středověké město v hradbách, se vyvíjelo v prostoru původního hradiště, snad zvaného Pšov, jehož opevnění je prokázáno archeologickým výzkumem od 9. století. Sňatkem prvního historicky doloženého českého knížete Bořivoje v roce 874 s Ludmilou, dcerou knížete Slavibora, přešel Pšov pod správu Přemyslovců a stal se jedním z opěrných bodů po obvodu jejich středočeské domény a později jedním z center hradské soustavy, tedy správního uspořádání budovaného na konci 10. století knížetem Boleslavem II. Jeho manželka Emma, žena neobyčejného rozhledu (Kosmas o ní mluví jako „o ženě rodem nad jiné ušlechtilejší a ušlechtilostí mravů mnohem výtečnější“), zde nechala razit mince – denáry, na nichž se

2

objevuje její jméno (Emma Regina) a též pojmenování Mělník (Civitas Melnic), dokládající proměnu pojmenování místa. Nejen vlastní mince jsou dokladem výjimečnosti Emmy. Dalším je rukopis Gumpoldovy legendy o sv. Václavu, který na počátku 11. století kněžna nechala iluminovat proslulou malířskou školou ve Fuldě a na jehož první straně je samotná Emma klanící se sv. Václavu. Existují též názory, že za EmmiDenár kněžny Emmy na působení byla zalo(kolem roku 1000) žena na Mělníku kolegiátní kapitula při kostele sv. Petra a Pavla, patřící k nejstarším v Čechách. Jejím prvním doloženým proboštem byl Šebíř (Severus), jemuž Kosmas dedikoval svou Kroniku Čechů (1125). Snad právě od Emminých dob začíná tradice Mělníka jako věnného sídla českých kněžen a královen. Jako město je Mělník poprvé zmiňován v listině krále Přemysla Otakara II. z 25. listopadu 1274, kdy panovník uděluje Mělnickým privilegovaný podíl z obchodu po Labi. Město bylo držitelem řady dalších práv (např. právo míle, várečné, hrdelní, trhu, právo na užívání potoka Pšovky, výsada nezcizitelnosti a nezastavitelnosti městských statků). Roku

Průvodce městem Mělníkem

1449 získalo město právo rozhodovat o svých záležitostech samo, prostřednictvím konšelů v čele s purkmistrem. Dosavadní rychta se proměnila v radnici. Tehdy již mělo město za sebou neklidné období husitských válek, kdy se v roce 1421 přidalo na stranu umírněných pražanů a jako jediné město se vedle katolické Plzně podílelo na porážce táborů a sirotků kališnicko-katolickou koalicí v bitvě u Lipan 30. května 1434. V průběhu válek zanikla mělnická kapitula a město se stalo utrakvistické, konaly se zde i některé sněmy a sjezdy strany podobojí (1438, 1439, 1442). Na věhlasu získávalo město v první polovině 16. století díky vinařství, jehož počátky zde spadají již na konec 9. století, ovšem předpoklady pro jeho skutečný rozvoj byly vytvořeny až Karlem IV. (1346 – 1378), který dal dovézt na Mělnicko vinnou révu z Burgundska a zřídil na ochranu vinic zvláštní perkmistrovský úřad. Karel IV. vyhlásil také Mělník trvale jako královské věnné město. Na Mělníku sídlily Kunhuta Uherská, manželka Přemysla Otakara II., Eliška Přemyslovna, manželka Jana Lucemburského, které se zde narodil roku 1322 syn Jan Jindřich, pozdější markrabě moravský, Alžběta Pomořanská, manželka KarPečetidlo města la IV., Žofie, manželka z počátku 14. století


Historie

Václava IV., Barbora Celská, manželka Zikmunda Lucemburského, Johana z Rožmitálu, manželka Jiřího z Poděbrad, která na Mělníku v roce 1475 zemřela a byla zde pochována. Jejich sídlem byl hrad, původně románský, později gotický, který se od 16. století začal proměňovat v zámek, jenž měli nejprve v zástavním držení a následně ve vlastnictví šlechtické rody, z těch nejvýznamnějších jmenujme Berky z Dubé, Černíny a rod Lobkowiczů. První polovina 17. století s událostmi třicetileté války (1618 – 1648) přinesla městu řadu strastí. Do českého stavovského povstání (1618 – 1620) se Mělník zapojil umírněně (půjčkami direktorům, uznáním volby Fridricha Falckého), i přesto bylo město potrestáno – konfiskacemi majetku, začala postupná rekatolizace, a tak v roce 1628 bylo jeho obyvatelstvo již převážně katolické. Mělník se musel vypořádávat s nepřátelskými vojenskými vpády, zvláště Sasů a Švédů, postiženo bylo též pustošivými požáry (1646, 1652, 1681), do bran města vstoupila černá smrt. Poškozen byl kostel, zámek i radnice, „ke zkáze přišla škola, špitál, záduší, hradby a jiné stavby, zpustošena byla pole, vinice neobdělány“. I 18. století s válkami o rakouské dědictví (1740 – 1748) a sedmileZnak města Mělníka v kartuši na radniční budově. Znak v sotou válkou (1756 – 1763) bě spojuje českého lva jako přineslo městu značné znak zemský a královský a orlici škody, nejvíce však bylo jako znak přemyslovský.

Český překlad listiny Přemysla Otakara II. z 25. listopadu 1274

postiženo požárem v roce 1765, který zničil 42 domy včetně radnice a kapucínského kláštera. Po něm následovala další etapa barokní proměny města. K rozvoji města došlo v první polovině 19. století, v době rozvíjejícího se národního hnutí, jehož hlavními nositeli byli na Mělníku učitel Josef Věnceslav Vlasák a děkan Antonín Hnojek, svou roli sehrálo též mělnické divadelnictví. Skutečný rozvoj občanského života přinesl až pád Bachova absolutismu (1859). Vznikaly spolky a sdružení, z nichž některé byly obzvlášť aktivní, jako např. Zpěvácký spolek (1862) nebo Sokol (1868). V roce 1850 se stal Mělník městem okresním, v němž měly sídlo příslušné instituce – hejtmanství, četnická stanice, soud. Předpokladem pro hospodářský rozvoj byly komunikace – v roce 1874 byla do Mělníka přivedena železniční trať (Severozápadní dráha), roku 1888 byl vybudován most přes Labe, na konci 19. století vzniklo překladiště, základ pozdějšího přístavu. Zakládány byly peněžní ústavy

(např.: Občanská záložna 1862, Hospodářská záložna 1884). Druhá polovina 19. století přinesla též rozvoj odborného a středního školství. Dodnes existuje v roce 1885 zřízená ovocnicko-vinařská škola, jejíž vznik odráží vzrůstající zájem o vinařství. Zemědělská výroba se též orientovala na pěstování a zpracování cukrovky, v roce 1869 začal pracovat cukrovar, dlouhou dobu jediný průmyslový podnik ve městě. Ty začaly vznikat v blízkosti Mělníka po vyhlášení samostatné Československé republiky (1918) v obcích, které byly v roce 1923 připojeny k Mělníku (Pšovka, Mlazice, Rousovice). Začal slibný rozvoj města systematicky a odborně vedený nově založeným stavebním úřadem (1926) v čele s ing. J. B. Zeleným. Rozšiřovala se obytná zástavba o vilové čtvrti zvláště směrem ku Praze, byla budována městská technická zařízení (vodovod, kanalizace), nově byly upravovány ulice, vystavěny byly nové veřejné budovy (např.: poštovní úřad, kulturní dům, Hospodářská záložna, okresní úřad) i zařízení sloužící sportov-

Průvodce městem Mělníkem

3


Historie

do zajetí k Američanům. Zahynulo 27 mělnických občanů, kteří stojí na konci řady válečných obětí – vedle příslušníků druhého odboje domácího i zahraničního a židovských spoluobčanů. Zatímco prvorepublikový Mělník v sobě dokázal spojit historické s moderním, Mělník druhé poloviny 20. století byl již méně ohleduplný. Byla zlikvidována centrální historická část Pražského předměstí a nahrazena novou výstavbou, která město nevratně poškodila. V okolí vyrostly stavby průmyslu chemického a energetického. Přesto si město jedinečné svou polohou na vršku, který dává pocit volnosti a svobody, uchovalo své kouzlo a nese v sobě nadále výpověď o více než tisíci letech své historie. Město mne váhavce vybídlo ke schůzce jako rozjitřený poutník jsem čekal nad soutokem řek a prosil o přízeň J. Schnerch, 2006 Veduta města Mělníka, 1771; Kronika J. J. Albrechta, radního písaře královského věnného města Mělníka

nímu vyžití a odpočinku (např. veřejné lázně, veslařský klub), upravena byla radnice. Řešena byla též doprava ve městě s cílem ochránit historické jádro, vhodně spojit jednotlivé části města, vybudovat spojení komunikací místních a dálkových včetně řešení napojení přístavu. Všechny záměry však nebyly naplněny. Nadějně započatou urbanistickou proměnu města Mělníka, kde se vzájemně respektovaly a doplňovaly hodnoty historické zástavby s moderním rozvojem, zastavily události druhé světové války. Mělník se stal pohraničním městem protektorátu a sídlem okupačních úřadů. Osvobozen byl 10. května 1945 vojsky 1. ukrajinského frontu, v jehož rámci se bojů zúčastnila 2. polská armáda. Této radostné chvíli však bezprostředně předcházely chvíle tragické, kdy 9. května 1945, v okamžicích uvolnění, byl Mělník bombardován 2. sovětskou leteckou armádou s cílem zamezit ústupu německých jednotek

4

Průvodce městem Mělníkem

Mělník z ptačí perspektivy, 1771; Kronika J. J. Albrechta, radního písaře královského věnného města Mělníka


Osobnosti

Osobnosti Každé místo má své kamenné objekty, přírodní památky, zajímavosti a krásy, památné stromy, jejichž popis – stručnější, či podrobnější – je obsahem informačních materiálů. Méně pozornosti je již věnováno lidem, kteří dané místo utvářeli, posouvali jej v dalším vývoji, vdechovali mu život a pro jeho vývoj byli nepostradatelní. Museli být vždy slavní? Mnozí z těch, kteří byli známí v době svého života, dnes již upadli (neoprávněně) v zapomnění, někteří jsou známí obecně. Komu věnovat pozornost? Českým kněžnám a královnám, jimž Mělník patřil a mnohé zde pobývaly? Purkmistrům a starostům (ale i dalším konšelům či radním), voleným zástupcům obce, kterým byla dána důvěra, aby město spravovali? Máme hovořit o těch, kteří odsud sice pocházeli, ale jejich životní dráha je zavedla mimo hranice malého města, jako např. zvonaře Jakuba Mělnického nebo iluminátora Pavla Mělnického? Nebo se zmíníme o těch, kteří sem byli pozváni a ve městě se nesmazatelně zapsali svým umem, jako např. stavitelé Johann Spiess z Frankfurtu, Benedikt Ried, G. B. Maderna, architekti Jindřich Freiwald a Jaroslav Böhm, Bohumil Hübschmann, Jaroslav Fragner, malíři Karel Škréta (který zde vlastnil i vinice) či Josef Stern, Luděk MaIluminátor Pavel Mělnický rold či Otakar Nejedlý? v Lounském graduálu, 1530

Luděk Marold: Mělník od Sidonky; obraz v Masarykově kulturním domě v Mělníku

Zvláštní kapitolu by mohli tvořit čestní měšťané a později občané města Mělníka či nositelé řádu města. Úhlů pohledu je bezpočet. Připomeňme ty, o nichž mluví pamětní desky. Jindřich Matiegka (1862 – 1941) náměstí Míru 29, chrám sv. Petra a Pavla Prof. MUDr. et RNDr. h. c. Jindřich Matiegka, zakladatel antropologie u nás, rektor Karlovy univerzity, je nerozlučně spjat s městem Mělníkem. Jeho manželka Marie Stránská pocházela z Mělníka a město si oblíbil i Jindřich Matiegka a často zde pobýval, aktivně vstupoval do jeho dění (především přes Krajinský musejní spolek), v letech 1915 – 1919 uspořádal mělnickou kostnici v kryptě chrámu sv. Petra a Pavla. V roce 1932 se stal čestným občanem města Mělníka. Řada odborných Matiegko-

vých prací je věnována právě Mělníku a jeho okolí. V Mělníce roku 1941 zemřel a je zde také pochován v ambitu hřbitova při kostele Nejsvětější Trojice na Chloumku. Město Mělník se k odkazu J. Matiegky hlásí, je spoluorganizátorem Memoriálu J. Matiegky (od roku 2005 „Memoriál J. Matiegky a J. Malého“) ve spolupráci s Hrdličkový muzeem člověka Univerzity Karlovy. Jiří Malý (1899 – 1950) náměstí Míru 29 Prof. MUDr. Jiří Malý se narodil roku 1899 v Mělníku v domě čp. 29, který patřil rodině Matiegkových, resp. Stránských. Právě tady začíná spojení obou osobností, představitelů české antropologie – učitele Jindřicha Matiegky a jeho žáka Jiřího Malého. Jejich první „odborná spolupráce“ spadá do dob

Průvodce městem Mělníkem

5


Osobnosti

2002 čestným občanem města Mělníka, v tomtéž roce byl vyznamenán prezidentem Václavem Havlem Medailí 1. stupně Za zásluhy. Na dům čp. 29, kde se spojily životní osudy Mateigkovy a Malého, byla v roce 2003 umístěna pamětní deska, dílo Miroslava Kroupy. Jaroslav Krombholc (1918 – 1985) Krombholcova 329 Jednou z nejvýraznějších osobností, která je spojena s městem Mělníkem, je v oblasti hudby Jaroslav Krombholc, dlouholetý dirigent Národního divadla a Symfonického orchestru Čs. rozhlasu. Téměř pět desítek let bydlel v domě v dnešní Krombholcově ulici, ale nejedná se o jediné pojítko s městem. Jaroslav Krombholc např. spolupracoval s divadelním souborem Vojan, a to i s jeho ženou Marií Tauberovou (1911 – 2003), operní pěvkyní. Oba jsou pochováni na hřbitově v Pražské ulici.

Pamětní deska Jindřicha Matiegky a Jiřího Malého, 2003 Mělník, náměstí Míru 29

gymnaziálních studií Jiřího Malého, kdy pomáhal Jindřichu Matiegkovi při práci na uspořádání mělnické kostnice. Po absolvování studií na lékařské fakultě se stal Jiří Malý asistentem Jindřicha Matiegky, získával od něj zkušenosti a naopak později vypomáhal při vydávání Matiegkových vrcholných děl, některé práce vydali společně. Jiří Malý se stal v roce

6

Viktor Dyk (1848 – 1904) Bezručova 779, busta na vyhlídce Viktor Dyk, jako spisovatel řazený ke generaci protispolečenských buřičů nastupující na přelomu století, jako prvorepublikový politik poslanec a senátor národně demokratické strany, se narodil 31. prosince 1877 v Pšovce (tehdy) u Mělníka jako syn hospodářského správce. Rodný kraj prostupuje řadou děl Viktora Dyka: „Prvé mé sny inspiroval mělnický kraj. Prvé touhy vznikly právě na jeho půdě. Prv-

Josef Straka (1904 – 1976) ulice 5. května 140 Významný československý veslař, účastník dvou olympijských her, devíti mistrovství Evropy, vítěz řady nejvýznamnějších evropských závodů a sedmnáctinásobný mistr republiky na všech typech lodí (od skifu po osmiveslici). Člen Klubu veslařů mělnických, pro který v historických sklepích domu vybudoval pro zimní přípravu bazén s trenažerem. Pamětní deska, dílo MgA. Jana Brabce, byla odhalena na rodném domě Josefa Straky 10. července 2004.

Průvodce městem Mělníkem

Jiří Jílek: Viktor Dyk, 1934


Osobnosti

ní smutky ucítil jsme tam. Jak chcete, aby v mé literární práci nežilo, co žije ve vzpomínkách.“ Na Mělníce byla odhalena 13. května 1934 Viktoru Dykovi na rodném domě pamětní deska a na tehdy Štefánikově vyhlídce busta sochaře Jiřího Jílka. Při této příležitosti zazněla následující slova: „Kromě terasy pod Pražským hradem není snad v Čechách místa slavnostnějšího a pathetičtějšího nad tento vrchol mělnické skály. Za jasných večerů, kdy nebe zrůžoví západem a když se za Řípem vynoří modré kužely

Otakar Nejedlý: Před bouří, kolem 1940; obraz v obřadní síni mělnické radnice

Středohoří, je to pohled jedinečné a vpravdě královské krásy.“

Oskar Kozák: Pomník Otakara Jaroše, 1958

Otakar Jaroš (1912-1943) Nerudova 464, pomník v ulici U Sadů Otakar Jaroš nebyl mělnickým rodákem, ale v Mělníku prožil své dětství a studentská léta – na domě, kde žil, je umístěna pamětní deska – neod-

myslitelně patřil k místní organizaci Sokola jako cvičitel. V srpnu 1939 přešel hranice do Polska a odtud vedla jeho cesta dále do SSSR. Stal se velitelem 1. pěší roty 1. čs. samostatného praporu v SSSR. Padl při obraně Sokolova. In memoriam mu byla udělena hodnost kapitána. Jako první cizinec byl vyznamenán medailí Zlatá hvězda a titulem Hrdina Sovětského svazu.

Průvodce městem Mělníkem

7


Náměstí Míru

Náměstí Míru

Noční náměstí Míru

Centrem každého města bylo náměstí - rynek. Zde se konaly trhy, odehrávaly důležité okamžiky života města, manifestace, slavnosti, shromáždění, vítání významných návštěv, např. prezidentských, jak tomu bylo v roce 1922, kdy na Mělník zavítal T. G. Masaryk, v roce 1945 prezident Edvard Beneš, v roce 1998 Václav Havel a konečně v roce 2005 Václav Klaus. Náměstí má nepravidelný půdorys, který byl dán utvářením města v hranicích původního opevněného hradiště. Nejzachovalejší frontu domů představuje východní část s dochovaným loubím a s radniční budovou. Jedná se o domy vesměs gotického původu, v pozdějších dobách upravované a přestavované. Každý představuje hodnotné architektonické dílo a společně vytvářejí hodnotný urbanistický celek. Dochovány jsou v nich rozsáhlé gotické sklepy o dvou až třech úrovních. Kašna na náměstí je dílem architekta Jaroslava Fragnera z roku 1938, autorem sousoší Vinobraní je akade-

Radniční dvůr

mický sochař Vincenc Makovský. Jedná se o dílo poměrně mladé, kašna, která bývala na náměstí dříve, dnes zpříjemňuje chvíle odpočinku na radničním dvoře. Východní fronta domů

Mělnické podloubí

8

Průvodce městem Mělníkem


Radnice

Radnice

Radnice Dnešní budova radnice se rozkládá v místě původních čtyř gotických parcel. Dodnes čitelnou nejstarší vývojovou fází je gotický arkýř kaple sv. Barbory s půvabnými hlavicemi s karikaturními maskami na oblých sloupcích z konce 14. století. Tehdy stavba ještě byla rychtou, kde sídlil představený města (rychtář) zastupující vrchnost. V „rathúz“ (radnici) se rychta proměnila roku 1449, kdy město rychtu vykoupilo. Nejpůsobivějším

a nejdůstojnějším prostorem radnice je bezesporu renesanční mázhaus v poschodí, kde je prostor zaklenut šesti poli křížové klenby s hřebínky. Podíváme-li se na sloupy síně pozorněji, možná budeme překvapeni „výzdobou“ – řadou nápisů zaznamenaných červenohnědou rudkou. Ač jsou na 400 let staré, mnohdy mají co říci i k dnešku. Posuďte sami: „Darové oslepují moudré a činí z spravedlnosti nepravost. Synu muój, tož nepřijímej daruóv, chceš-li v nebi bejti.“ „Člověče, nehřeš.“ „Dobrý člověk nepořádným chováním umořen bejvá.“ Novověké stavební úpravy radnice spadají do konce 18. a konce 19. století. První dala radnici barokní věž, druhá pootočila střechy o 90°, takže její hřeben je souběžný s průčelím budovy, fasádu doplnila o medailony významných osobností českých dějin (na vikýřích sv. Ludmily a sv. Václava). Poslední významná přestavba byla vyvolána narůstajícími potřebami úřadu a proběhla v letech 1939 – 1941 podle návrhu ing. arch. dr. J. Šebka. Přikoupeny byly dva sousední domy, které byly s původní historickou budovou (střed) pohledově spojeny. Vystavěna byla nová křídla, čímž radnice získala půdorys ve tvaru

Římsa radniční budovy

Arkýř kaple sv. Barbory

Zlatá hvězda – barokní domovní znamení, které nese dům čp. 11

Domy před zavedením popisných čísel (1771 – 1775) bývaly označovány jmény svých majitelů, udáním polohy jmény majitelů domů stojících zleva a zprava, nebo jménem náměstí či ulice, popř. podle domovního znamení. Za vlády Marie Terezie bylo zavedeno číslování domů. Ač bylo obvyklé začít číslování radnicí (č. 1), na Mělníku začínalo netradičně u Pražské brány a radnice tak nesla až č. 12, které dodnes můžeme číst vpravo nad středověkým portálem vstupu do radnice.

Původní číslování radnice – No 12

Průvodce městem Mělníkem

9


Radnice • Kapucínský klášter s kostelem Čtrnácti svatých pomocníků

písmene U, v jehož středu vznikl reprezentační prostor radničního dvora. Ten je od roku 2002 po rekonstrukci otevřený pro veřejnost. Vpravo od hlavního portálu radnice jsou zazděny dva železné pruty, délkové míry zvané lokte. Český loket je prostší a kratší (59,14 cm) a také z dvojice starší. Loket vídeňský je delší (77,66 cm) a zdobnější, jeho kruhovité zakončení nese v hořejším oválu nápis Rakavski 1765, což je rok, kdy se stal obecně závazným. A proč zde byly umístěny? Na radnicích byly vystavovány vzorové míry a váhy, aby si kupující mohli ověřit, zda nebyli ošizeni.

Dům čp. 54 zakoupil 8. července 1742 Ignatius Zebisch (Czebiss, Čebiš). Vdova po něm Terezie Barbora Čebišová jej 31. července 1749 věnovala kapucínům. Na Mělník byli čtyři řádoví bratři z roudnického konventu uvedeni 20. září 1750 P. Serafínem, jenž byl za svého života třikrát provinciálem a v letech 1754 – 1756 generálem kapucínů v Římě. Již na konci roku 1751 se však ukázalo, že bývalý Čebišův dům nebude stačit pro provoz komunity a zřízení kaple či kostelíka. Proto byl získán i sousední měšťanský dům, na jehož místě byl v letech 1752 – 1753 zbudován kostel Čtrnácti svatých pomocníků. Kostel má tradiční kapucínskou dispozici se třemi poli lodi, na kterou navazuje hluboké, pravoúhle zakončené presbyterium rozdělené „zdí“. Odlišností, vysvětlitelnou pozdní dobou vzniku a omezeným prostorem stavební parcely, je nahrazení charakteristické boční

Průčelí kostela Čtrnácti svatých pomocníků

Průčelí kostela Čtrnácti svatých pomocníků je opatřeno kruhovým oknem se sluncem a s písmeny IHS (Iesus Hominum Salvator – Ježíš, spasitel lidstva) a nápisem „Sv. Františku, oroduj za nás“. Mezi dvojicí obdélných oken je umístěn štukový rám s obrazem sv. Františka z Assisi (dle obrazu B. Murilla „Svatý František z Assisi objímající ukřižovaného Krista“ pro kapucínský chrám v Seville).

10

Jedna z hlavic v kapli sv. Barbory

Český a vídeňský loket, staré délkové míry, u vchodu do radnice

Kapucínský klášter s kostelem Čtrnácti svatých pomocníků – Regionální muzeum Mělník Kostel Čtrnácti svatých pomocníků spolu s objektem bývalého kapucínského kláštera, původně měšťanského domu (nyní čp. 54, sídlo Regionálního muzea Mělník), tvoří závěr bloku domů na východní straně náměstí Míru v místě, kde z něj vychází Erbenova ulice.

Průvodce městem Mělníkem

Bývalý kapucínský klášter (dnes Regionální muzeum Mělník) s kostelem Čtrnácti svatých pomocníků


Kapucínský klášter s kostelem Čtrnácti svatých pomocníků – Regionální muzeum Mělník

kaple Panny Marie pouhým mělkým výklenkem po levé straně kostela. V řádovém kostele je pochován již zmíněný P. Serafin, který zemřel v Mělníku 24. října 1763. Odpočívá zde i Terezie Čebišová, která vystavění kláštera umožnila a obdarovala ho dále obrazem Panny Marie kojící Jezulátko a zvláště pak PražKorouhvička – kapucínek na sanktusní věžičce kostela ským Jezulátkem, které si Čtrnácti svatých pomocníků mělničtí kapucíni vyvolili za své paladium (posvátný předmět uctívaný jako symbol ochrany). Roku 1785 (za Josefa II.) bylo rozhodnuto o zrušení kláštera kapucínů v Mělníku. V tu chvíli se za ně postavilo město – purkmistr a městská rada se obrátili se žádostí zrušit uvedené nařízení přímo na císaře. Zdůrazňovali v ní ty momenty, které panovník požadoval, tedy pastorační činnost, vyučování a služba nemocným. Úsilí Mělnických bylo tehdy úspěšné, až v listopadu 1950 byl kapucínský klášter zrušen v souvislosti s potlačováním církevního života komunistickou mocí v Československu. Útočiště v jeho prostorách našel zvláště výtvarný obor Lidové školy umění v Mělníku. V letech 1998 – 1999 proběhla celková rekonstrukce objektu a bývalý klášter se stal sídlem Regionálního muzea Mělník. Regionální muzeum Mělník se rokem vzniku 1888 řadí k nejstarším v Čechách. Odbornou specializací muzea je dokumentace vinařství v Čechách, jemuž je věno-

vána část expozice, a to i ve zpřístupněných středověkých sklepích, které jsou zde zachovány ve třech úrovních. Další části expozice nesou tyto názvy: Nahlédnutí do středověkého města, Dětský svět, Měšťanský interiér přelomu 19. a 20. století, Venkovský interiér 2. poloviny 19. století, Všední den obyvatel venkova, Lidová architektura, Příroda Mělnicka. Nejnověji byla vybudována expozice kočárků, umístěná v samostatné budově (čp. 59 v Ostruhové ulici, asi 100 m od sídla muzea). Ve dvou patrech je nainstalován průřez historií výroby a vývoje kočárků od poloviny 19. století do sedmdesátých let století dvacátého. V muzeu je možné nejen se vzdělávat, ale také ochutnat víno, posedět v kavárně a na parkánu, který byl součástí středověkého opevnění města a je spojen s radničním dvorem.

Domy v centru města skrývají pěkná zákoutí - nově upravený dvůr domu čp. 30 s pasáží U Koruny poskytuje zajímavý pohled na mělnický zámek

Dvorní část domu čp. 30 na náměstí Míru nabízí příjemné posezení u zurčící vody fontánky nebo v cukrárně, která doplňuje obchůdky v pasáži U Koruny. Tento název nesl v první polovině 19. století zájezdní hostinec, kde byly pořádány různé zábavy či plesy. Poté, co se Mělník stal v roce 1850 okresním městem, se dům stal sídlem úřadů. Paladium země české (kopie staroboleslavského paladia) v kostele Čtrnácti svatých pomocníků

Průvodce městem Mělníkem

11


Měšťanské domy

Měšťanské domy

Sv. Florian

K malebným doplňkům řady měšťanských domů patří též sošky svatých – ochránců před nebezpečími, která městu hrozila. Obavy budily především oheň a černá smrt, které opakovaně do města vstoupily. Proto se objevuje na domech a oltářích kostelů sv. Florian a sv. Roch či sv. Rosalie. Na Mělníku však najdeme ještě sv. Jana Nepomuckého v ulici Svatováclavské a barokní Pannu Marii Immaculatu v Palackého ulici.

Dům čp. 3, U Černého koníčka Dům U Černého koníčka má své domovní znamení v nové podobě umístěné pod podloubím. Je jedním z mála domů na mělnickém náměstí, který si uchoval štít, průčelí je upraveno novorenesančně. Pás s ornamentálním sgrafitem nad okny 1. patra je pouhým zlomkem původní výzdoby domu. Sgrafita pokrývala celý štít a fasáda mezi okny byla od roku 1899 vyzdobena na základě návrhu akademického malíře Skučka freskami Jeníka, Mařenky a Kecala, hlavních postav ze Smetanovy Prodané nevěsty, a to až do roku 1937. K domu čp. 3 přiléhá průchod, který již je součástí radnice. Jeho raně renesanční portál patřil původně průjezdu domu, průchod za hradby města zde samozřejmě neexistoval. Město mohli obyvatelé opustit pouze dvěma branami a jednou malou brankou. Když hradby přestaly plnit svou funkci a město se chtělo vymanit z jejich sevření, byly bourány a také vznikl pro snadnější spojení mezi jednotlivými částmi města tento průchod. Nechala ho vybudovat Spořitelna mělnická roku 1908.

Hláska bývalé bašty za domem čp. 9

12

Průvodce městem Mělníkem

Dům čp. 9, dříve zvaný U Zelené lípy Roku 1911 nechala původní patrový dům s domovním znamením lípy

(snad s odkazem na majitele Jana Lípu /1793/) přestavět v secesním slohu paní Anna Tuscherová podle plánů architekta Václava Klatovského z Prahy. Zatímco přední objekt domu se změnil během jednoho roku k nepoznání, v zadním traktu jako by se zastavil čas. Je zde zachována poslední hláska bývalé bašty. Zachovaly se zprávy, že odtud Ferdinand II. „obzvláštní vyhlídnutí k vejchodu míval“, když na Mělníku několik dní pobýval po bělohorské bitvě (1620). Roku 1965 byla hlásná věžička zakončena makovicí s půlměsícem. Dům čp. 10, U Zlatého beránka Dům U Zlatého beránka je zmiňován jako hostinský již v roce 1592, kdy byl jeho majitelem Eliáš Větrovský. Tehdy byl dům nazýván Lelátkovský (u Lelátků), a to podle předcházejícího majitele (od r. 1578) Jiříka, syna Václava Lelátky, kterého připomíná náhrobní kámen v kostele sv. Petra a Pavla (†1592). Pravděpodobně u tohoto domu zastavil dostavník, který na Mělník přivezl Karla Hynka Máchu, jak o tom sám píše v Doslovu ke Křivokladu (1834). Dům U Zlatého beránka prošel radikální přestavbou v roce 1894, kdy se tehdejší majitelé Karel a Emílie Stádníkovi rozhodli „dům ten částečně rozbourati a pak svýší 2 pater znovu vystavěti“, nakonec však byl dům vystavěn od přízemí. „U Stádníků“ bývalo živo, konaly se zde plesy, schůze, také se zde scházely po dlouhá léta na přelomu 19. a 20. století každý čtvrtek mělnické paní na odpolední kávu. Tento společenský kroužek dam se nazýval Klepárna. Mluvilo se o dětech, parádě, kuchyni, o nových receptech, ale došlo i na vlastenecká témata, zpěv, četbu, ba i politiku, dámy pořádaly také výlety (Roudnice, Litoměřice, pár se jich vydalo i na světovou výstavu do Paříže).


Měšťanské domy

Dům U Zlaté hvězdy

Dům U Zlaté hvězdy, čp. 11 Na počátku řady nám známých majitelů domu stojí jakýsi Líbal (rok 1540), vystřídaný Janem řezníkem a potom Janem Večeřadlej. Od jeho rodiny dům koupil roku 1570 Bartoš – konvař a zvonař. Ten se nám dodnes připomíná. Vstoupíme-li do podloubí, zdobí vchod do dnešního TIS Mělník polychromovaný renesanční portálek. Jeho součástí jsou štítky se zvonem a cínovou konvicí, tedy znameními odkazujícími právě na Bartošovo držení domu. Jeho výrobky se jistě hojně uplatnily nejen na stolech zákazníků, ale i u samotného výrobce, neboť v domě se vyrábělo a šenkovalo pivo (tedy nejen víno, jak by se u Mělníka předpokládalo). Na počátku 17. století dům koupil Martin Vyžral a právě z doby tohoto rodu pravděpodobně pochází raně barokní zlatá hvězda na nároží domu. Jenomže rod Vyžralů patřil k evangelíkům, kteří museli po porážce

stavovského povstání (1618 – 1620) opustit zemi. Spolu se zemí opouštěli samozřejmě i svůj dům, který připadl roku 1632 podkomořímu Filipu Fabriciovi z Rosenfeldu a Hohenfallu. Část historie domu přeskočíme, abychom mohli vstoupil do jeho další významné etapy. Roku 1832 se přiženil do rodiny Pachnerů, která dům vlastnila, Josef Valenta, první mělnický poštmistr, milovník a skladatel hudby, milovník a pěstitel vína. Jeho syn Antonín pokračoval v otcových hudebních šlépějích – a to už se vydáváme do domu čp. 12, zvaného U Zlatého hroznu, k Vykysalům. Renesanční polychromovaný portálek v loubí domu U Zlaté hvězdy

Zvon a konvice na portálu domu čp. 11, připomínka majitele Bartoše – zvonaře a konvaře

Studna lokalizovaná na náměstí vydlážděným nápisem je objektem nebývalé hodnoty v historickém jádru města, představuje unikátní hornické dílo. Byla vyhloubena pravděpodobně v době vzniku města. Nejnovější měření (rok 2000) uvádějí hloubku 54 m, přičemž výška vodního sloupce je 7,2 m, její průměr je 4 – 5 m. Nad studnou stávala mezi lety 1749 – 1893 „kaplička“, která nesla na vrcholu stříšky sochu Bohorodičky, na okrajích sochy sv. Floriana, sv. Prokopa, sv. Václava, sv. Ludmily, sv. Jana Nepomuckého a sv. Vavřince. Pro chatrnost byla na konci 19. století odstraněna, studna byla uzavřena cihelnou kupolí a místo bylo vydlážděno.

„Kaplička“ nad studnou – historické foto

Průvodce městem Mělníkem

13


Měšťanské domy

Renesanční sluneční hodiny na schodišťové věži zámku (1554)

Sluneční hodiny představují starý způsob měření času, jehož doklady máme dochovány i v Mělníce – na zámku a v bývalém augustiniánském klášteře. Zámecké hodiny nesou vročení 1554 a jsou doplněny nápisem: „Stín ukazuje hodiny. Kolikátá je, pozná se od stínu. Co jsi, poznáš, až přijde stín smrti.“

Pozdně barokní sluneční hodiny na severním dvorním průčelí bývalého konventu kláštera obutých augustiniánů v Pšovce (40. léta 18. století)

14

Dům čp. 12, U Zlatého hroznu Jižní stranu náměstí zaujímá novorenesanční dům s loubím v hlavním průčelí. Dnešní podobu získal přestavbou v roce 1903. Ale podívejme se do jeho minulosti, v níž se střídaly údobí vzestupů i pádů. Začněme tím lepším: jako první známý majitel vystupuje Hron Divický a jeho manželka Ludmila, rozená Metelicová. V historii Mělníka je známá tím, že darovala svůj dvůr na Pražském předměstí na vybudování „schrány pro chudé“, což sice realizováno nebylo, avšak na tomto místě vyrostl roku 1585 kostel sv. Ludmily. Za třicetileté války dům sešel do té míry, že musela být jeho tehdejší držitelka Anna Koracínka vyzvána, aby „dům buď zlepšiti aneb prodati hleděla“. Roku 1653 zvolila druhou možnost, a tak „dům v rynku nárožní, nyní spálený“ změnil majitele. Jejich dlouhou řadu těžko můžeme celou vyjmenovat, proto již pouze stručně. Roku 1674 dům koupil magistr filozofie Kašpar Mikuláš Hoffmann, který přestože získal ve městě významné postavení, nebyl příliš ctěn. Roku 1682 byl totiž Mělnickými obviněn, že „jeho nedbanlivostí věž vodní i s vasrkumštem shořela...“ A nyní už raději ke kladům. Roku 1856 přešel dům do majetku Václava Vykysala, který jej přeměnil v reprezentační hotel. A nejen to. Sál hotelu sloužil mělnickým ochotníkům a 4. dubna 1875 v něm byla uvedena Smetanova Prodaná nevěsta – poprvé na venkově v podání ochotníků, byť mírně zkrácená v nejnáročnějších částech. Operu nastudoval dirigent Antonín Valenta, který zároveň zpíval Kecala. Účinkující v rámci příprav jeli dokonce do Prahy na Prodanou nevěstu za Smetanova řízení, Smetana sám dal písemné svolení k provozování.

Průvodce městem Mělníkem

„Úspěch byl dokonalý a kritiky i pražských listů, zejména Dalibora, rozplývaly se chválou.“ Jak jste již pochopili, ocitli jsme se v samém centru kulturního, ale i společenského a politického dění tehdejšího Mělníka.

Karel Vik: Mělník (dům čp. 12 a ulice Svatováclavská,1950)


Zámek

Zámek Současná podoba zámku je výsledkem tisíciletého vývoje od románského a gotického hradu českých kněžen a královen po renesanční a barokní zámek šlechticů. Všechny slohy dodnes na stavbě můžeme vysledovat. Nejstarší část se ukrývá v jihozápadErb rodu Lobkowiczů nad vstupní ní části dnešního zámku. branou zámku Období vrcholného středověku je zapsáno např. v podobě pozdně gotické vstupní brány s přetínavými pruty ve vrcholu oblouku. Hned vedle brány, již na nádvoří, se zachoval zbytek gotického zdiva, pravděpodobně hlásné věže (možný stavitel: Johann Spiess z Frankfurtu). V rámci prohlídky interiéru zámku, příp. v době konání mše je přístupná gotická kaple sv. Ludmily (pův. sv. Ludvíka) z doby lucemburské. Severní křídlo zámku představuje hodnotné dílo české renesance, jímž F. M. Schieffer: Křest sv. Ludmily byla započata přeměna (detail oltářního obrazu zámecké původního hradu v nové kaple; 1696)

Hodiny Pražské brány, 1536

Jihozápadní nároží zámku v sobě ukrývá nejstarší (románskou) etapu vývoje

Zbytek gotického hradu – torzo hlásné věže na nádvoří zámku

pohodlnější zámecké sídlo. Jeho výstavba je spojena se jménem Zdislava Berky z Dubé, jemuž Mělník zastavil roku 1542 Ferdinand I. Datace křídla s otevřenými arkádami a sgrafitovou výzdobou se pohybuje v rozmezí tří let - nad dveřmi 1. patra je uveden letopočet 1552, nad středním pilířem 1. patra rok 1553 a nad slunečními hodinami schodišťové věže rok 1554. V loggii prvního patra najdeme čtyři znaky. Dva patří Černínům, opatřeny jsou českým a německým nápisem, věnovaným Janu Humprechtu Černínovi. Datovány jsou rokem 1677. Další dva patří Lobkowiczům. První připomíná Jiřího Kristiána z Lobkowicz (1931), druhý Otakara Lobkowicze, držitele zámku v letech 1932 – 1941, 1945 – 1948 a 1992. Vymalovat ho nechal současný majitel Jiří Jan Lobkowicz (2003). Oba zmíněné rody byly hlavními šlechtickými držiteli zámku. Černínové z Chudenic ho nejprve získali roku 1646 do zástavy a nakonec panství roku 1687 koupili.

O mechanických hodinách, „klenotu města“, hovoří prameny v závěru 15. století, i když přesně nevíme, kde byly instalovány. Jistotu máme až od roku 1536, což je letopočet uvedený na ostění kolem hodin na Pražské bráně směrem do města. Hodiny jsou na Pražské bráně, radniční věži, věži evangelického kostela i kostela sv. Petra a Pavla. Jejich pravidelný chod doplňují cimbály, na radnici údajně pocházející z jezuitské novoměstské pražské koleje (osazeny 1793) a na kostele sv. Petra a Pavla z Prašné brány (1886).

Cimbály Pražské brány

Průvodce městem Mělníkem

15


Zámek

Pozdně gotická klenba kostela sv. Petra a Pavla

Síťová klenba chrámu sv. Petra a Pavla může někomu připomenout příběh apoštola Petra, kterého Kristus zvolil, aby byl „rybářem lidí“ – síť je vetkána do klenby presbytáře i hlavní lodi. V polích klenby presbytáře jsou vyobrazeni apoštolové, doprovázeni Kristem jako dobrým pastýřem a sv. Janem Křtitelem. V polích závěru presbytáře píší jejich příběh evangelisté Marek, Matouš, Lukáš a Jan. Tyto postavy křesťanského nebe doplňují postavy andělů držících např. nástroje umučení Krista či kalich s hostií. Na svorníku nad oltářem je vymalována tvář Kristova, na dalších se objevuje osmicípá hvězda a růžice. Na klenbě jsou vyobrazeny též znaky habsburský, český a městský. Nad ním je nápisová stužka se slovy „Sigillum majus civitatis Melnik“, pod ním v kartuši nápis „Wymalowan tento kůr L. P. XXXIII.“ (1533)

16

Zámecké renesanční komíny

Zanedlouho poté zahájili dle projektu G. B. Maderny raně barokní stavební etapu výstavby zámku (1690 – 1694) v podobě jižního křídla a zděné nástavby nad vstupní branou. Tím byl v podstatě stavební vývoj zámku ukončen. Další práce, realizované rodem Lobkowiczů, v jejichž vlastnictví je zámek od roku 1753, již měly pouze charakter oprav a úprav, neboť zámek byl využíván k vinařskému provozu (do roku 1986). Roku 1992 byl zámek vrácen po 44 letech v restituci rodině Lobkowiczů, kteří přistoupili nejprve k rekonstrukci interiérů (byla vybudována nová zámecká expozice, novou podobu dostala zámecká restaurace) a později exteriéru. Na počátku těchto úprav stojí restaurování sgrafit schodišťové věže (2002), následovala restaurátorská oprava fasád nádvoří, rekonstrukce obytné věže nad vstupní branou a postupná oprava vnějšího pláště do-

Průvodce městem Mělníkem

provázená náročným statickým zajištěním celého objektu. Zámek po určitém útlumu po roce 1992 ožívá, stává se součástí života Mělníka. Je otevřen nejen pro návštěvníky expozic, jejíž součástí jsou díla předních mistrů českého baroka a část souboru map a vedut, ale pořádány jsou zde koncerty, plesy, společenská setkání, konference, svatební obřady i hostiny. Kromě toho se zámek stal i obytným prostorem pro jeho majitele. Vyhledávanou součástí návštěvy mělnického zámku je prohlídka vinných sklepů s možností degustace vín z produkce lobkowiczkého vinařství. Plocha sklepů je 1 500 m2, stálá teplota v nich se pohybuje mezi 8 –12 °C. V zámeckých sklepích najdete jak sudy, v nichž dozrává víno a jsou dokladem vinařské přítomnosti, tak sudy (největší o obsahu 12 500 l), které jsou dokladem dlouhé tradice lobkowiczkého vinařství, jež si v roce 2003 připomínalo 250 let své existence. Západní průčelí zámku lemuje vyhlídka, která patří k turisticky nejnavštěvovanějším místům města díky výhledu, který se zde otevírá do Polabské nížiny se dvěma hlavními body: horou Říp a soutokem Labe s Vltavou. Nádvoří zámku ožívá různými akcemi, např. ve Dnech evropského dědictví nebo v době konání folklorního festivalu Mělnický Vrkoč


Chrám sv. Petra a Pavla

Pohled na chrám sv. Petra a Pavla a zámek

Chrám sv. Petra a Pavla Kostel sv. Petra a Pavla prošel dlouhým stavebním vývojem, kdy na počátku měl pravděpodobně podobu románské trojlodní baziliky. Gotika vstupovala do chrámu po etapách. Nejstarší dnes představuje sakristie. Chrámové trojlodí spolu s věží vzniklo v 80. letech 15. století (stavitel Johann Spiess z Frankfurtu), zvýšení hlavní lodi a výstavba honosného presbytáře spadají do doby kolem roku 1520 (stavitel Benedikt Ried). Na síťové klenbě presbytáře ožívá křesťanské nebe, ze svorníku nad oltářem na nás shlíží tvář Kristova. Další stavební úpravy byly vyvolány především požáry v letech 1555 (renesanční štíty) a 1681 (barokní báň gotické věže). Stávající podobu kostelu vtiskl Kamil Hilbert při rozsáhlé obnově v letech 1910, resp. 1913 – 1915. V interiéru jsou pozoruhodné nejen malby na klenbě presbytáře. Tak např. různou podobu mají svorníky kří-

žových kleneb („W“, znak města, znak Království českého, veraikon,…), výpovědí o životě Mělníka mohou být náhrobky osazené především v bočních lodích kostela, vysoce kvalitní prací je pozdně gotické kamenné sanktuarium v presbytáři. Běžně nepřístupné jsou nejhodnotnější prostory kostela, a to přízemí – kaple Božího hrobu – a první patro (pokladnice) velké věže, či interiér románské věže s bývalou kaplí sv. Jana Nepomuckého. V pokladnici gotické věže byla v nevhodných podmínkách uložena vyřezávaná skříň barokních varhan (1712) kostela, která je nyní postupně restaurována s cílem zachránit tuto jedinečnou řezbářskou práci a dát kostelu nástroj odpovídající po stránce zvukové i vizuální důstojnosti tohoto prostoru. Mobiliář kostela je barokní, dominuje mu hlavní oltář s obrazem od Karla Škréty a sochami světců (sv. Václav, sv. Ludmila, sv. Rosalie, sv. Florian) z dílny kosmonoských Jelínků. Z několika bočních oltářů upozorníme

Ukřižování, poč. 16. století

Proboštský chrám sv. Petra a Pavla

Význam chrámu sv. Petra a Pavla a při něm existující kapituly dokládají i umělecké předměty zhotovené pro jejich potřebu a výzdobu. Z oblasti knižní kultury je možné uvést Mělnický evangeliář z 1. poloviny 12. století, z výtvarného umění deskový obraz Ukřižování (poč. 16. stol.), či Brokofovo Snímání z kříže. Vrcholné umělecké řemeslo představují gotické monstrance, z nichž menší (výška 71 cm, šíře 24 cm) představuje pravděpodobně nejstarší dochovanou monstranci na našem území (kolem roku 1380), patrně z parléřovské zlatnické dílny. Proto repre-

Průvodce městem Mělníkem

17


Chrám sv. Petra a Pavla

zentovala naši zemi na výstavě „Prague – the Crown of Bohemia (1347 – 1437)“ v New Yorku (The Metropolitan Museum of Art, 2005/2006) a stala se jedním z exponátů výstavy „Karel IV., císař z boží milosti (kultura a umění za vlády posledních Lucemburků; 1347 – 1437)“ na Pražském hradě (2006).

Snoubení slohů – svědectví po staletí trvajícího vývoje kostela

Vrcholně gotická mělnická monstrance

18

Interiér chrámu sv. Petra a Pavla

na oltář Snímání z kříže od F. M. Brokofa (po r. 1724, jižní loď kostela) v jižní lodi a v čele severní lodi na oltář sv. Ludmily s obrazem zachycujícím sv. Ludmilu učící vnuka Václava (Filip Massanec, 1679), jejichž kult byl na Mělníku vždy živý. Jedno z nejhodnotnějších děl chrámu – Ukřižování, vzniklé pod vlivem díla A. Dürera, je dnes zapůjčené do expozice Národní galerie Středověké umění v Čechách a ve střední Evropě v Anežském klášteře v Praze. Mnoho zajímavého nabízí i exteriér stavby. Pozornost kolemjdoucího poutají bezesporu především velká chrámová okna presbytáře, ale vnímavější chodec si může povšimnout řady detailů: andílka – štítonoše se znaky města Mělníka a Českého království, sv. Petra a Pavla nad deskou informující o Hilbertově obnově chrámu, mračícího se maskarona, gryfů,…

Průvodce městem Mělníkem

Klenba kaple Božího hrobu

Svorník v „pokladnici“ gotické věže

Samotný prostor chrámu je od roku 2004 pro veřejnost přístupný nejen tradičním vchodem přes severní předsíň, ale také od západu z vyhlídky. Vstoupit do chrámu můžete novogotickými dveřmi z doby Hilbertovy restaurace.

Nejsvětější Trojice v nástavci hlavního oltáře kostela sv. Petra a Pavla


Chrám sv. Petra a Pavla – Kostnice

Kostnice Pod presbytářem kostela sv. Petra a Pavla se nachází krypta, jejíž prostor slouží jako kostnice, a to od 30. let 16. století. Její vznik souvisí se hřbitovem, který od nepaměti obklopoval celý kostel. Jeho prostor se však nemohl zvětšovat a je tedy logické, že po určité době již nestačil, zvláště pak v době morových epidemií. Proto byly ostatky vybírány a ukládány do kostnice. Mělnická kostnice sloužila svému účelu do roku 1775, kdy bylo pohřbívání u kostela sv. Petra a Pavla zastaveno a přeloženo na hřbitov u kostelíka sv. Ludmily. Zrušena měla být i kostnice, avšak Mělničtí toto nařízení vyřešili jejím uzavřením. Později se proto mohla stát studijním materiálem pro profesora Jindřicha Matiegku, zakladatele české antropologie. Jím byla kostnice v letech 1915 – 1919 upořádána, na což nás upozorňuje pamětní deska u vstupu. Sestoupíme-li po schůdcích dolů do krypty, uvidíme ostatky 10 – 15 000 osob. Z nich sestavená stěna na západní straně nese název Kalvárie, vkládáním lebek mezi dlouhé kosti v dalších částech vznikly jednoduché obrazy kotvy a srdce, symbolizující naději a lásku, či nápis „Ecce mors“ (Ejhle smrt). Na tabulce si můžeme přečíst nápis: „Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i vy.“ Právě tehdy si asi nejspíše uvědomíme pomíjejícnost lidského života a fakt smrti.

Kalvárie

„Huic loco aderat Slaup de Žluticz. Anno Dom. 1535“ – „Na tomto místě byl Sloup ze Žlutic. L. P. 1535.“ Uvedené datum je nejstarší, které se zachovalo na zdech kostnice, i když jsou zde podle typu písma nápisy ještě starší, ale bez udání letopočtu.

Pozdně gotická mělnická monstrance

Průvodce městem Mělníkem

19


Gotická věž chrámu sv. Petra a Pavla

V řadě významných památek dokládajících bohatou historii města přední místo zaujímá tzv. mělnický poklad uchovávaný na radnici. Tvoří ho pozdně gotická monstrance (bohoslužebný předmět z ušlechtilého kovu sloužící k vystavení Nejsvětější svátosti oltářní) z konce 15. století a pixida (schránka na hostie) - oboje ze stříbra a zlacené. Jeho třetí částí je dřevěný vyřezávaný renesanční pohár. Mělnická velká pozdně gotická monstrance z konce 15. století, dosahuje výšky 112 cm, šíře až 32 cm, hmotnosti 6,61 kg. Svou podobou připomíná část gotického chrámu – s věžičkami zakončenými fiálami, s bohatou figurální výzdobou, chrliči a dalšími stavebními prvky. Nejčestnější místo v samém středu monstrance patří skleněnému válci se zlatým půlměsícem (lunelou), kde se uchycuje hostie. Větší postavy po stranách válce patří sv. Petru a Pavlu, menší představují sv. Víta a Václava. Ve střední věžičce nad válcem je umístěna postava Krista bolestného, dvojice andělů nese symboly Kristova utrpení. „Chrám“ završuje korunovaná Panna Marie s dítětem.

Gotická věž chrámu sv. Petra a Pavla Už více než půl tisíciletí vévodí širému kraji na soutoku Labe a Vltavy pozdně gotická věž kostela sv. Petra a Pavla. Jistě měla své předchůdkyně, nejprve v podobě románské a později starší gotické, kterou dnes připomíná opuková dlažba při vstupu do věže před západním průčelím kostela. Se stavbou věže bylo započato na počátku 80. let 15. století. Tehdy byl kostel přestavován díky odkazu královny Johany z Rožmitálu, která v Mělníku roku 1475 zemřela a dle dobových pramenů byla ve zdejším chrámu pochována. Věž na mělnickém vrchu vyrostla v průběhu několika let, což její stavitelé zaznamenali na několika místech. Rok 1486 nese klenba přízemí věže, kaple Božího hrobu, která patří spolu s komnatou prvního patra k nejhodnotnějším prostorům kostela. Letopočet 1487 nalezneme na římse pod velkým gotickým oknem na východní straně a konečně římsa nad ním je opatřena letopočtem 1488. Ten je součástí kryptogramu (nápisu skrytého významu) prozrazujícího jméno stavitele Johanna Spiesse z Frankfurtu.

Římsa pod velkým oknem na východní straně nese letopočet 1487

20

Průvodce městem Mělníkem

Římsa nad velkým oknem s kryptogramem (J. Spiess, 1488)

Původně byla věž zakončena gotickou jehlancovou střechou, jak je patrné na obraze Filipa Massance s námětem sv. Ludmila učící sv. Václava (1679) na bočním oltáři v severní lodi. Pozadí ústředního výjevu tvoří silueta města Mělníka v podobě před ničivým požárem roku 1681. Následující oprava dala věži raně barokní cibulovitou báň doplněnou cibulkami nad nárožními věžičkami ochozu. Věž sloužila jako strážní místo i jako zvonice. Požár roku 1681 roztavil původní zvony, které byly následně nahrazeny třemi novými zvony z dílny Jana Pricqueye. Dva z nich, „Sv. Petr a Pavel“ a „Sv. Václav a Ludmila“, jsou na zvonici dodnes zavěšeny. Třetí roku 1767 pukl, byl přelit, avšak za 1. světové války byl rekvírován. Jeho nástupce zase nepřežil běsnění následné-

Gotická věž kostela sv. Petra a Pavla

Zvon Sv. Petr a Pavel (1690)


Gotická věž chrámu sv. Petra a Pavla

Pohled na Mělník z gotické věže chrámu sv. Petra a Pavla

ho válečného konfliktu. Na jeho náhradu se muselo čekat dlouhou dobu, a to až do roku 1993, kdy zde byl zavěšen zvon posvěcený ke cti sv. Anežky a tehdy ještě blahoslavené Zdislavy, patronky litoměřické diecéze. Roku 2006 byla zahájena náročná oprava věže s cílem jejího zpřístupnění. A jakým výhledem bude návštěvník po náročném výstupu odměněn? Co vše z věže shlédneme, záleží na tom, zda se podí-

Pohledu z věže směrem západním a severním dominuje hora Říp

váme z ochozu přímo pod sebe, nebo se zahledíme do dáli. Ochoz věže (ve výšce 37 m) nás přivítá na své západní straně. Hned pod námi je Stará škola, zámecká vyhlídka s bustou Viktora Dyka a zámek. Pod lobkowiczkou vinicí Sv. Ludmila se třpytí voda řek – Labe, Vltavy – a laterálního kanálu se zdymadlem. Vpravo od něj se ukrývá za anglickým parkem obec Hořín s hodnotnou stavbou barokního zámku (nepřístupný). Za dobré viditelnosti je možné dohlédnout např. na města Kralupy nad Vltavou i Kladno, stejně jako severněji na vrcholky Českého středohoří, před nimiž „sedí“ homole hory Říp. Směrem ku Středohoří směřuje stužka Labe, na níž jsou navázány mnohé obce – Vliněvěs s běloskvoucí věží pseudorománského kostela Stětí sv. Jana Křtitele, Dolní Beřkovice, Liběchov s dominantou kraje, již představuje kostelík sv. Ducha, a Horní Počaply – nadechněme se – s komíny a chladící věží Elektrárny Mělník. Pod samotnou věží se na její severní straně rozprostírá zámek a dále bývalé Labské předměstí a městské části Pšovka s bývalým augustiniánským klášterem a kostelem sv. Vavřince a Mlazice. Odsud, tedy ze severní strany ochozu, stejně jako ze strany východní máme jako na dlani historické jádro města s náměstím s radnicí a kapucínským kostelem Čtrnácti svatých pomocníků. Vrcholku „naproti“ domi-

Ježíš v zahradě Getsemanské (víčko pixidy)

Pozdně gotická pixida je válcovitou nádobkou o průměru 12 cm a hmotnosti 0,595 kg. Její nejhodnotnější část představuje víčko s výjevem Ježíše v Getsemanské zahradě. S náměty z Nového, ale i ze Starého zákona se setkáme také na vzácném vyřezávaném poháru z roku 1582 o výšce 44 cm a průměru 10,5 cm. V pásu vinoucím se po jeho povrchu jich neznámý mistr zachytil 32 a pokud bychom je chtěli detailně prostudovat, museli bychom použít lupu.

Ukřižování (dřevěný pohár, 1582)

Průvodce městem Mělníkem

21


Gotická věž chrámu sv. Petra a Pavla • Proboštství

Pozdně gotické sanktuarium v chrámu sv. Petra a Pavla

Pozdně gotické sanktuarium na evangelijní straně presbytáře dosahuje výše 6 m a je zakončeno věžičkou s fiálou. Bylo zhotoveno z pískovce a polychromovováno. Podstavec zdobený akantovými listy již odkazuje k renesanci. Hlavní část, kamenná schránka, je dole opatřena kamenickou značkou, která se již nikde v kostele neobjevuje.

Kamenická značka na sanktuariu

22

nuje kostelík sv. Jana Nepomuckého. Pata této stavby „se nalézá ve stejné výši s vrcholem věže kostelní na Mělníce“. Nicméně tato výška nemůže zastínit další významné body horizontu – kromě vrcholků Českého středohoří (vlevo) můžeme zahlédnout Ještěd se třpytící se špicí, vrcholky Bezdězů či bližší Vrátenskou horu s rozhlednou. Jako místo výhledu může posloužit ve městě též Pražská brána (případně i Vodárenská věž), která nás přivádí na Pražské předměstí a otevírá pohled přes zeleň parku Na Polabí směrem ku Praze, které ovšem předchází komíny Spolany Neratovice. A to už se dostáváme opět k řekám a jejich spojení – k výchozímu bodu naší pohledové procházky po místech blízkých i vzdálenějších, která se z věže kostela mohou jevit jakoby nadosah. Probošstství, čp. 18, Roku 1895 bylo na Mělníku obnoveno proboštství, které sice patřilo k nejstarším v Čechách, avšak zaniklo v dů-

Soutok Labe a Vltavy pod mělnickým vrchem

Průvodce městem Mělníkem

sledku husitských válek. K příležitosti obnovy byla pořádána slavnost, a to v den sv. Václava 1896. Její součástí bylo vysvěcení nové budovy proboštství, na jejíž výstavbě se rozhodující částkou podílelo město Mělník. Proto nacházíme ve vstupní chodbě proboštství nejen jeho znak, ale také znak města Mělníka. Proto také tehdejší purkmistr Václav Haupt odevzdával klíče od nové budovy nově jmenovanému proboštu mělnickému Josefu Bernatovi (1835 – 1925). V době jeho působení byla pod vedením Kamila Hilberta prováděna obnova chrámu sv. Petra a Pavla i oprava kostela sv. Ludmily. Novogotická budova proboštství byla postavena sice podle nákresů mělnického architekta Antonína Kamaráda, ale podle vzoru, jímž bylo Nové proboštství na Pražském hradě. Původní návrh tedy pochází od architekta Josefa Mockera.

Novogotická budova proboštství z věže chrámu sv. Petra a Pavla


Vila Karola • Stará škola

Vila Karola, čp. 41 a 40 Pseudogotická vila Karola je jednou ze subdominant Mělníka. Čp. 41 představuje její starší část (1876), čp. 40 je její přístavbou z roku 1886. Ten také nese název vily „Karola“, který snad má původ ve jménu manželky jejího stavebníka Františka Vinklera, paní Karolině. František Vinkler (1839 – 1899) byl od roku 1865 okresním tajemníkem, krátce poté se stal i členem obecního zastupitelstva. Stál u vzniku mělnického Sokola, jehož byl prvním starostou, se svou ženou aktivně působil mezi mělnickými ochotníky. Od roku 1871 řídil noviny Mělničan a Pšovan. Roku 1897 však zkrachovala Hospodářská záložna, jejímž byl vedoucím úředníkem, což znamenalo Vinklerův pád. Zemřel v závěru století chudý a opuštěný, vila potom byla po určitou dobu nazývána Kradlovka. Od roku 1981 sídlí ve vile Karole Městská knihovna Mělník.

Stará škola z parku u kostela sv. Petra a Pavla

Stará škola, čp. 159 Objekt bývalé školy v parku u chrámu sv. Petra a Pavla býval kdysi sídlem mělnické kapituly. Jednalo se o kolegiátní kapitulu, tedy sbor kněží při významném kostele, v jejichž čele stál probošt (představený). Datum založení kapituly není přesně známo, zánik je spojen s husitskými válkami. Následně se stala budova sídlem městské partikulární latinské školy, jejímiž významnými učiteli byli, jak uvádí pamětní deska, Matouš Hosius Vysokomýtský (1576 – 1577), jenž byl přítelem nakladatele Daniela Adama z Veleslavína, podobně jako další mělnický učitel Jan Civilius – Měšťánek Lomnický. Škola vydržela na tomto místě po staletí, až roku 1787 přesídlila do dnešní Husovy ulice. Stará škola bývala součástí opevnění města. Se zámkem ji spojovala dnes již Západní průčelí Staré školy neexistující jednoduchá hradební zeď, na její jižní nároží se připojuje příčná zeď se čtyřmi střílnami, která uzavírala prostor parkánu, obíhající město až k Labské bráně. Příčná parkánová zeď se střílnami, napojující se na jihozápadní nároží Staré školy

Evangelista Lukáš v mělnickém evangeliáři

Mělnický evangeliář, památka objevená v roce 1894 a dnes uchovávaná ve Státním okresním archivu Mělník, pochází z 1. poloviny 12. století. Jedná se o knihu, v níž je svázáno 167 pergamenových listů 29,5 cm vysokých a 20,5 cm širokých, dřevěné desky jsou potaženy bílou kůží. Latinský text je úhledně psán minuskulí, nápisy a počáteční písmena odstavců jsou psány červenou majuskulí. Původně zde byla celostránková vyobrazení všech evangelistů, tedy Marka, Matouše, Lukáše a Jana, list s Matoušem byl později vystřižen, zcela dokončen je pouze Lukáš. Vyobrazení s příslušným atributem oznamuje autora evangelia, které začíná na protější straně iniciálou. Zajímavé jsou pozdější přípisy v knize, mezi nimiž zaujme inventář ze 13. století zdejšího kapitulního chrámu sv. Petra a Pavla, který dokládá bohatství kapituly zaniklé za husitských válek roku 1421.

Průvodce městem Mělníkem

23


Opevnění města Mělníka

Pohled na vinici Sv. Ludmila

Vinice dříve obklopovaly celé město Mělník, dnešní historické jádro. Jak se město rozrůstalo, výstavba vinice pohlcovala. Dnes patří k nejznámějším vinice Sv. Ludmila na svahu pod zámkem, založená roku 1895. K nejstarším patří vinice zvaná Na Svini, doložená od poslední čtvrtiny 14. století. Mezi vinicemi byly rozesety lisy, strážní věžičky, viniční kaple, svahy rozdělovaly bělostné opukové viniční zdi.

Detail výzdoby štítu domu U Zlatého hroznu

24

Parkánová zeď a torzo hlavní hradební zdi v Jungmannových sadech

Poslední dochovaná parkánová bašta v Jungmannových sadech

Opevnění města Mělníka

do níž byla zapojena budova zdejšího hradu a kanovnického domu, pozdější první mělnické školy), vyžadoval snazší přístup k městu od východu a jihu použití výše popsaných fortifikačních prvků. Město sevřené hradbami bylo přístupné Pražskou a Labskou branou, které ležely na hlavní komunikaci procházející městem. Z těchto dvou bran se zachovala pouze Pražská brána, a to v podobě z počátku 16. století. Na místě menší branky pro pěší – fortny – stojí v České ulici dva empírové sloupy z roku 1837. Z osmi bašt se v hlavní hradební zdi zachovala jediná, ovšem již v klasicistní úpravě, za domem čp. 9. Pozornost si jistě zaslouží jedna z parkánových bašt hlásící se svým provedením do 15. století. Lze ji vidět v Jungmannových sadech, kde se zájemcům o středověké opevnění nabízí též pohled na hradební val, parkánovou zeď (nově opravenou), na torzo hlavní hradební zdi, ovšem již bez cimbuří, a ši-

Jedním z atributů středověkých měst bylo jejich opevnění. Měl je i Mělník, město založené v areálu staršího slovanského hradiště. Podle zachovaných zbytků fortifikace se jednalo o hradební zdi s cimbuřím, opatřené osmi věžemi – baštami, dvěma branami a menší brankou pro pěší (fortnou). Tato část opevnění vznikla již ve 13. století, později došlo k výstavbě vnější parkánové zdi a úpravě prostoru takto vzniklého mezi oběma pásy hradeb na chodník, zvaný parkán. Parkánová zeď, zvaná též poprsní, vyrůstala z hradebního příkopu, v případě Mělníka suchého, do něhož byl přístup z vnější strany chráněn valem. Poloze města na kopci odpovídala také různá míra potřebného zajištění opevňovacími prvky. Zatímco prudký svah mělnického kopce směrem k Labi na západě a severozápadě zabezpečoval město bez další potřebné ochrany (kromě hlavní hradební zdi,

Průvodce městem Mělníkem

V místě bývalé fortny v České uličce jsou dnes sloupy s empírovými vázami


Opevnění města Mělníka • Pražská brána

pro některý z historických slohů byl v nejvyšším patře umístěn vodojem opatřený přítokovým (výtlačným), odtokovým a přepadovým potrubím. Voda sem byla čerpána z potoka Pšovky. Zatímco o přesném datu vzniku tak důležitého zařízení, jakým byl pro Mělník s jedinou studnou uvnitř hradeb vodovod, můžeme podle nepřímých dokladů (zmínek v městských knihách, analogií s pražskými vodovody) jen spekulovat, ukončení funkčnosti věže jako vodojemu známe přesně. Byl jím rok 1882, kdy byl vodojem přenesen do výše položené Pražské brány. Stavební materiál mělnických hradeb a jejich věží – opuka – se snadno rozpadá (mělní – odtud název města Mělník), a proto kromě jiných aspektů i tato skutečnost přispěla k rychlému chátrání a na mnoha místech úplnému zániku zdejší fortifikace. Dnes je to, co se z opevnění města zachovalo, po zásluze udržováno a chráněno.

Vodárenská věž

roký hradební příkop. Jiný typ hradební zdi se střílnami, uzavírající parkán na jihozápadní straně města, je zachován u budovy výše vzpomenuté Staré školy v parčíku za kostelem sv. Petra a Pavla. Jako předsunutá součást ostrahy města mohla sloužit též Vodárenská věž nad Podolskou úžlabinou. Vodárenskou věž, která tvoří subdominantu v panoramatu města, je možno spolu se středověkým vodovodem doložit od 16. století. V této čtyřhranné, asi 20 m vysoké stavbě bez architektonických prvků charakteristických

Pražská brána Pražská brána, jíž se vstupuje do města od jihovýchodu, je nejzachovalejší součástí středověkého opevnění Mělníka. Její dnešní podoba pochází ze 30. let 16. století, což dokládá portálek ciferníku hodin na straně obrácené do města, který je datován rokem 1536. Z té doby také pocházejí všechny původní architektonické detaily brány – klíčové střílny, ostění oken (částečně) a zejména průjezd zaklenutý na obou koncích lomeným obloukem. Do brány se vstupovalo točitým schodištěm vedeným v síle severní zdi ze sousedního domu (dnes čp. 110), na němž vázla tzv. služebnost –

Josef Max: Karel IV.

Socha Karla IV. od Josefa Maxe, dar rytíře Jana z Neubergu mělnické obci, má své místo na vyhlídce nad vinicí Sv. Ludmila od roku 1925 (odhalena 1878 v ulici J. Seiferta). Nepředstavuje Karla IV. jako krále českého a císaře římského, ale jako zvelebitele českého vinařství. S tímto tématem souvisí i sousoší Vinobraní (1938), dílo Vincence Makovského.

Vincenc Makovský: Vinobraní

Průvodce městem Mělníkem

25


Pražská brána

Deska na štítu sakristie kostela sv. Petra a Pavla

KH jsou iniciály architekta Kamila Hilberta, který vedl obnovu chrámu sv. Petra a Pavla v letech 1913 – 1915 a vtiskl mu jeho současnou podobu. Iniciály jsou na počátku textu desky nad štítem sakristie, která může připomenout obálku, do níž jsou „nacpáni“ patroni kostela sv. Petr a Pavel. Ztvárnil je Vojtěch Sucharda. Jméno Kamila Hilberta je na Mělníku spojeno nejen s restaurací kostela sv. Petra a Pavla, ale též s úpravami radnice (1909 – 1911) a Pražské brány (1916 – 1920).

Deska na zdivu novorománského patra věže kostela sv. Petra a Pavla, které vystavěl Kamil Hilbert, nese letopočet 1914

26

povinnost umožnit přístup. Schodištěm se vstupovalo do druhého poschodí brány. Dnes je vstup bohužel zazděn. Současné schodiště vedoucí z průjezdu brány je stejně jako přístavek, jímž vede, z 19. století. Pražská brána částečně vystupovala z líce hlavní hradební zdi do parkánu. Protože nenese žádné stopy po padacím mostu, jaké jsou patrné na přibližně stejně staré bráně do dnešního zámku, bývalého hradu, je téměř jisté, že přístup k ní kryla další brána (barbakán), která toto zajištění měla. Ve věži brány střežil vstup do města branný, který měl za povinnost ráno bránu otevírat a navečer ji opět zavírat. Dozíral také na vězně, kteří si zde ve vězení odpykávali svůj trest. Pražská brána na konci 19. století

Pražská brána

Průvodce městem Mělníkem

Pražská brána v současnosti

Podobně jako městským domům se ani bráně v průběhu věků nevyhnuly různé pohromy, především požáry. Po požáru z roku 1562 bylo změněno původní rozvržení pater a po dalším z roku 1653 dostala věž, krytá původně strmou valbovou střechou, vysoký barokní štít a střecha byla ukončena věžičkou s cibulovitou bání. K další úpravě střechy, a tím i vzhledu stavby, došlo po požáru roku 1799. Velká pohroma postihla střechu brány 7. prosince 1868, kdy se nad městem přehnala vichřice. Barokní zakončení bylo potom strženo a nahrazeno nízkou valbou krytou břidlicí. Tuto podobu brány již zachycuje fotografický snímek. Svou hlavní funkci ztratila Pražská brána odprodejem vrat v dražbě dne 17. října 1836. Potom ji čekal nový úděl, stala se roku 1882 vodojemem starého městského vodovodu. Ten sem byl přemístěn z níže položené vodárenské věže. V letech 1916 – 1920 byla Pražská brána restaurována architektem Kamilem Hilbertem. Její zdivo


Pražská brána • Podzemí

Podzemí

Nad střechami města

budované z lomového kamene dostalo omítku z vápenné malty, bylo doplněno, případně vyměněno kamenné ostění oken, nově pořízen otvor pro ciferník hodin na straně směrem k Pražskému předměstí a vztyčena byla nová ostřejší valbová střecha s námětky a arkýřem pro cimbály hodin. Po zrušení vodojemu v roce 1930 ztratila brána i tento úkol a byla ceněna již jen jako výrazná subdominanta v panoramatu města. Pro současné nové poslání ji objevil a připravil akademický malíř Vladimír Veselý. Je dnes originální galerií s názvem Galerie ve věži. Snoubí se zde požitek z prohlídky vystavovaných děl, nevšední výhled do ulic města i dále k východu a posezení s občerstvením.

Pod historickým jádrem města se nachází další město, které je tvořeno sítí chodeb a různě velkých prostor. Mělnické podzemí, pro mnohé zahalené rouškou tajemství, se stalo od 70. let minulého století předmětem průzkumů, přičemž podnětem k nim není pouze přirozená lidská zvídavost, ale také určitá nebezpečí, jež v sobě skrývá. Podzemí vznikalo pravděpodobně od konce 13. století souběžně s výstavbou města. Chodbový systém, v podstatné části ražený v pískovci v hloubce 8–10 m pod dnešním povrchem, byl a ve většině případů je dodnes součástí téměř každého objektu v historickém jádru města. Dříve však byly jeho jednotlivé stavby propojeny, dnes je toto znemožněno četnými zazděními, zásypy a závaly, v jejichž důsledku jsou mnohé úseky podzemí nepřístupné, není objasněn ani jeho skutečný rozsah. A protože se Mělník nachází na kopci, jehož hornina se mělní, objevovaly se na různých místech propady vozovek či chodníků (např. roku 1875 se v Husově ulici propadl pivovarský vůz, roku 1996 došlo k propadu do hloubky 8 m v Legionářské ulici v prostoru proluky po čp. 65 – hostinec Hamburk, v roce 2006 následovaly propady v Palackého ulici), dochází ke statickým poruchám objektů. To jsou také okolnosti, které stály za rozhodnutím vedení města přistoupit k systematickému průzkumu podzemí. Jeho 1. etapa proběhla pod vedením RNDr. Vladimíra Havelky v letech 2000 – 2003, přičemž se počítalo s pokračováním. Vždyť co se nachází za zmíněnými přehrazeními chodeb? Mnohá překvapení na nás jistě ještě čekají, např. v roce 2003 byly náhodně objeveny dosud neznámé prostory pod čp. 26, v roce 2007 pod budovou radnice.

Sv. Jan Nepomucký v parčíku u kostela sv. Vavřince, kam byl přenesen od potoka Pšovka

Na sochařskou výzdobu v exteriéru je Mělník poměrně chudý. Za nejstaršími sochami – barokními sv. Jany Nepomuckými – bychom se museli vydat mimo historické jádro, a to jednak na Pšovku, do parčíku při kostele sv. Vavřince, nebo bychom museli stoupat po staré poutní cestě směrem na Chloumek.

Sv. Jan Nepomucký v Chloumecké ulici (1720)

Průvodce městem Mělníkem

27


Podzemí

Sv. Ludmila ve výklenku velké věže kostela sv. Petra a Pavla (Jaromír Čermák, 1915)

Sv. Ludmila a Mělník Z Mělníka, dříve zvaného Pšov, pocházela kněžna Ludmila, která v roce 874 uzavřela sňatek s Bořivojem, prvním historicky doloženým českým knížetem. S jejich jménem je spojena nejvýznamnější událost našich nejstarších dějin: uvedení křesťanství do naší země. Ludmila přežila svého muže o celých třicet let. Byly vyplněny péčí o její vnuky Václava a Boleslava i spory se

Proč podzemí vůbec vzniklo? Takovéto prostory nejsou raritou pouze města Mělníka. Nacházíme je v řadě historických měst, jakými jsou např. Jihlava, Plzeň, Tábor, Kutná Hora či Slavonice. Podzemní prostory sloužily jako sklady, mohlo se jednat o sklepy vinařské či pivovarské, poskytovaly také útočiště v případě nebezpečí ať již vojenského či v podobě požáru. V našem městě jsou sklepy ve dvou až třech úrovních, ve svrchních patrech jsou vyztužovány obezdívkami, v nižších nás obklopuje už jen hornina (opuka, pískovec). Nebyly hloubeny pouze pod jednotlivými domy, ale často vybíhají mimo jejich půdorys pod veřejná prostranství a tvoří dnes již narušený systém chodeb, přičemž je prokázána chodba ústící až za hradbami či chodba vedoucí ke studni. Hornina vyrubaná z podzemních prostor sloužila našim předkům při stavbách nadzemních objektů, domů či hradeb. Na místo, kde je ve skále vyhloubená studna, jež představuje unikátní hornické dílo, upozorňuje

Sv. Ludmila na hlavním oltáři kostela sv. Petra a Pavla (1749)

28

Průvodce městem Mělníkem

na náměstí Míru kruh s nápisem vyskládaný v dlažbě. Byla vyhloubena pravděpodobně v době vzniku města a po dlouhé období se jednalo o jeho jediný zdroj vody. Dříve byla udávána hloubka studny 60 m - potom by se rovnala výšce věže kostela sv. Petra a Pavla, nejnovější měření (rok 2000) však uvádějí hloubku 54 m, přičemž výška vodního sloupce je 7,2 m. Její průměr je mnohem větší, než udává kruh v dlažbě, a to 4-5 m. Současný, avšak ne původní přístup ke studni je podzemní chodbou vedoucí z čp. 51. Chodba je ražena v pískovci v hloubce 8 m. Na konci chodby je průraz do cihelného pláště studny o rozměrech 0,5 x 0,5 m, v poslední době upravovaný. Cihlová vyzdívka představuje asi 11 m hloubky studny, nížeji se nachází prostá hornina. Podzemní prostory dosud nejsou přístupné veřejnosti (výjimku představují zámecké sklepy, sklepy v muzeu a prostory, jež jsou součástí provozu vináren Modrá hvězda, Sv. Václav, Rytíř), avšak město Mělník by rádo alespoň část těchto prostor pro návštěvníky města otevřelo.


Kostel sv. Ludmily

Kostel sv. Ludmily se zvonicí

Kostel sv. Ludmily se zvonicí Kostel sv. Ludmily se nachází v Pražské ulici těsně pod náměstím Karla IV. Dříve byla tato část města nazývána Pražským předměstím, tudy bylo opouštěno město Pražskou branou směrem ku Praze, hlavnímu městu Českého království. Podle pověsti byl kostel postaven v místech, kde přespala brzy po přijetí křesťanství kněžna Ludmila, když ji Mělničtí, tehdy ještě pohané, nechtěli vpustit do města (v době Ludmilině však ještě město neexistovalo, stejně jako název Mělník). Kostel sv. Ludmily byl postaven z odkazu mělnické měšťanky Ludmily Hronové, rozené Metelicové, vdovy po prvním císařském rychtáři. Jednalo se teprve o třetí kostel v Čechách zasvěcený této české patronce, dnes je nejstarším existujícím kostelem sv. Ludmily. Od doby jeho vysvěcení v roce 1585 neuteklo mnoho času k válečné vřavě, jež zachvátila Evropu v letech 1618 – 1648. Pustošení se nevyhnulo ani Mělníku,

při švédském vpádu roku 1639 byl kostelík vypálen a pobořen, což byl i osud celého předměstí. Na vysvěcení kostela obnoveného stavitelem Francescem Cerasollou museli Mělničtí poměrně dost dlouho čekat, a to až do roku 1685. V základu tato stavba existuje dodnes, i když prošla opravami a úpravami včetně jejího okolí. Roku 1828 při rozšiřování hřbitova (nejprve vedlejšího a v letech 1775 – 1880 hlavního) došlo k odstranění dřevěné zvonice a kostnice. Zvony našly své místo v přístavku (asi z roku 1789) při jižní straně lodi, který zde vydržel do rozsáhlé opravy kostela sv. Ludmily v letech 1906 – 1907. Tehdy se zvony ukryly v nově vybudované zvonici navržené architektem Antonínem Wiehlem, hlavním tvůrcem české novorenesance, pod jehož vedením probíhaly stavební práce. V interiéru útulného kostelíka mj. zaujme návštěvníkovu pozornost mramorový náhrobek pěti dětí Sixta

snachou Drahomírou, které vyvrcholily Drahomířiným spiknutím proti Ludmile a jejím zavražděním 16. září 921 na Tetíně. Smrtí sice skončil její pozemský život, ale brzy začal nový, a to život mučednice a světice. Sv. Ludmila byla v Mělníku vždy ctěna. Dokladem je nejen kostel sv. Ludmily a zámecká kaple téhož zasvěcení, ale také četná vyobrazení v kostelech i na stavbách profánních. Příkladem může být fasáda radnice i Kroupův triptych v jejím přízemí, kde je výjev Svatá Ludmila vyučuje sv. Václava, téma objevující se též na bočním oltáři v kostele sv. Petra a Pavla. Častým mělnickým námětem je též Ludmilin křest.

Renesanční náhrobek rodiny Sixta Dvorského (1599)

Relikviář s kůstkou z ruky sv. Ludmily, dar jeptišek z kláštera sv. Jiří, centra svatoludmilské úcty, Mělníku (darováno před rokem 1669)

Vázy na pilířích vstupní brány – lebky připomínají skutečnost, že u kostela sv. Ludmily býval hřbitov

Průvodce městem Mělníkem

29


Kostel sv. Ludmily • Evangelický kostel

Dvorského, mělnického měšťana (1599). Hlavní oltář s obrazem křtu sv. Ludmily pochází z roku 1746 a je dílem sochaře Jana Pursche ze Pšovky. Kazatelna datovaná rokem 1699 nese na řečništi desky s vyobrazeními čtveřice svatých otců (sv. Jeroným, sv. Ambrož, sv. Řehoř, sv. Augustin), parapet schodiště doplňují vyobrazení sv. Ondřeje a malého Ježíše řečnícího v chrámu. Kostel sv. Ludmily i přilehlý parčík prošly na počátku 90. let 20. století obnovou, následovala oprava zvonice. Nejnověji byly v roce 2006 osazeny na pilíře vstupní brány do parku, bývalého hřbitova, repliky váz v podobě uren, jejichž dekoraci tvoří festony, zavěšené v tomto případě na lebkách. Memento mori.

Evangelický kostel

Sanktusní věž kostela sv. Ludmily a střecha zvonice

Na starých vedutách města dominují v jeho panoramatu věž kostela sv. Petra a Pavla, věž radnice, Pražská brána, sanktusní věžička kapucínského kostela a kostela sv. Ludmily a vodárenská věž. V průběhu let však přibývaly další, a tak mnohdy zrak pozorného chodce směřuje do výšin, aby obdivoval řadu různých detailů věží, věžiček a vížek, které doplnily stavby a domy v historizujících slozích (např. evangelický kostel) či stavby secesní.

30

V místě, kde se dnes nachází novorenesanční stavba kostela Českobratrské církve evangelické s 23 m vysokou věží, bývala dříve vinice (ostatně jako v celém okolí) nazývaná Damiánka. Ke stavbě chrámu Páně v Mělníce přistoupilo „presbyterstvo evanjelické reformované církve“ ve Vysoké na základě poslední vůle paní Rosalie Titěrové. Žádost o povolení stavby, jejíž návrh zpracoval architekt František Červenka, byla podána 7. června 1896, základní kámen byl položen v témže roce 13. září. Neuplynul ani rok a nový „chrám Páně evanjelický“ byl 18. srpna 1897 slavnostně posvěcen, čímž se vytvořil základ pro rozvíjející se evangelický život v regionu. Odrazem bylo založení evangelického sboru v Mělníku roku 1901. Jeho prvním farářem byl zvolen ThDr. František Žilka, osobnost nadregionálního významu (od roku 1920 profesor novozákonní vědy na Husově českoslo-

Průvodce městem Mělníkem

Evangelický kostel

venské evangelické fakultě bohoslovecké, autor řady teologických prací, překladatel Nového zákona – 1. vydání v roce 1933). Z hlediska stavebního vývoje brzy poté došlo k proměně areálu kostela. Jižně od něj byla v roce 1903 vybudována přízemní fara, v roce 1937 přestavěná a doplněná přístavbou Husova domu. Vybavení chrámu je jednoduché, což vyplývá z charakteru a způsobu vedení bohoslužby reformovaných církví. Hlavní symbol církve, kalich, se nachází na několika místech v dominantní poloze. Československá církev evangelická vychází z české reformace, hlásí se k dílům reformačních teologů, z nichž


Evangelický kostel • Parky města Mělníka

jmenujme alespoň Jana Husa a Jana Amose Komenského. Přímým dokladem v mělnickém evangelickém kostele je pamětní deska M. Jana Husa na východním průčelí kostela a také nápisy na dvou zvonech ve věži. Třetí zvon byl za 2. světové války rekvírován. Za levými bočními dveřmi jsou dnes uschovány kameny, které pravděpodobně dříve bývaly umístěny na vinici Damiánce. Připomínaly zakladatele vinic Karla IV. i držitele vinice ve 40. letech 19. století Josefa Neumanna.

Parky města Mělníka Nevelké historické jádro města Mělníka, tedy středověké město v hradbách, nenabízelo možnosti pro budování zahrad a parků. Město samo bylo obklopeno vinicemi, malá zahrada přiléhala k severnímu zámeckému křídlu. První (a poslední) park v hradbách vznikl na místě bývalého hřbitova při kostele sv. Petra a Pavla, který byl zrušen v době josefínských reforem. Prostor proměněný v zelenou plochu byl nazýván Kostelním náměstím, později Bernatovými sady (dle probošta Josefa Bernata). Nejstarším skutečným mělnickým parkem jsou Jungmannovy sady, jež Zimní park byly založeny v polovině u kostela sv. Petra a Pavla

60. let 19. století na podnět tehdejšího purkmistra Josefa Valenty v místech zavezeného hradebního příkopu podél parkánové zdi. Oproti původní rozloze se jejich plocha zmenšila zastavěním části Pražského předměstí. Nejnovější událost jejich historie se odehrála 5. května 2000, kdy zde byl odhalen pomník obětem 2. světové války V těsné blízkosti Jungmannových autora Miroslava Kroupy. sadů po desetiletí na jaře rozkvétá Park Na Polabí byl vy- magnólie budován zásluhou Mělnické spořitelny, města a za vydatné pomoci vinařsko-ovocnické školy – podle návrhu jejího učitele Arnošta Pethse. Měl být okrasou města a odpočinkovým prostorem jeho obyvatel, zároveň však měl sloužit školským účelům. Představoval vlastně botanickou zahradu, bylo zde soustředěno na 300 druhů a odrůd dřevin. Deska zakladateli parku Arnoštu Pethsovi byla slavnostně odhalena 20. dubna 1999. Nejmladším mělnickým parkem je park Na Podolí, který se rozprostírá na levém břehu říčky Pšovky. Buduje se po etapách a jeho konečná rozloha bude celkem 4 ha. První část, slavnostně otevřená 18. června 1998 v sousedství autobusového nádraží, zachovává charakter údolní nivy s mokřady a vodní plochou včetně domácích dřevin charakteristických pro tuto oblast. Nachází se zde poslední lokalita výskytu vzácných druhů obojživelníků ve městě. V dalších částech je park koncipován

Mělnické hřbitovy Nejstarší mělnický hřbitov se rozkládal kolem kostela sv. Petra a Pavla, a to až do roku 1775, kdy zde bylo pohřbívání zastaveno a přeloženo na hřbitov u kostelíka sv. Ludmily, který se tímto stal hlavním, a to až do roku 1880. Tehdy byl založen hřbitov sv. Václava v Pražské ulici, který má svou část katolickou a evangelickou. Starého založení je i hřbitov při kostele Nejsvětější Trojice v Mělníku – Chloumku, písemné prameny ho zmiňují již od závěru 16. století. Projít se jím znamená seznámit se s částí historie města Mělníka, neboť zde našla místo posledního odpočinku řada vynikajících osobností města. Do výčtu mělnických hřbitovů je třeba ještě zařadit rozlohou nevelký, ale působivý hřbitov pod korunami stromů Na Ráji.

Náhrobek rodiny Hauptovy (autor: B. Schnirch?) na chloumeckém hřbitově

Průvodce městem Mělníkem

31


Parky města Mělníka

Mělnický židovský hřbitov je památkou, která nám připomíná, že našimi sousedy před druhou světovou válkou byli také židovští občané, pro něž však nebylo návratu zpátky domů. Hřbitov byl založen roku 1878 a patřil Židovské náboženské obci Mělník. Užíván byl do války, symbolicky jsou zde pochovány čtyři členky rodiny Kantorovy, které zahynuly v koncentračním táboře.

již jako městský park s různými druhy dřevin včetně exotických a se dvěma dětskými hřišti. Při příležitosti 80. výročí vzniku samostatného Československa zde byla vysazena lípa – Strom republiky, který doplnily 8. února 2001, v den židovského svátku Nového roku stromů,

Cesta podél potoka Pšovky

další památné stromy, které mají být připomínkou zavražděných židovských spoluobčanů v období holocaustu (šoa). V katastrálním území Mělník se nachází též anglický park. Byl založen v 60. letech 19. století Janem Eduardem rytířem z Neubergu u letního zámečku Neuberk poč. 18. století.

Náhrobky židovského hřbitova

Většina náhrobků připomíná svým tvarem křesťanské, jsou žulové či mramorové, s českými či německými nápisy, s židovskými symboly (Davidova hvězda, ruce kohenů, levitská konvice, desky Desatera atd.).

Park Na Podolí – zastavení v přírodě

32

Průvodce městem Mělníkem


Moderní architektura

Moderní architektura Nárožní dvoupatrový dům s věžičkou (čp. 26) na náměstí Míru, náležející dnes Komerční bance, nechala vybudovat v letech 1907 – 1908 Mělnická spořitelna na místě jednopatrového domu se sochou Krista v nároží. Projektantem stavby v secesním slohu byl pražský architekt F. Buldra, vlastní realizace byla svěřena mělnickému staviteli Karlu Novákovi. V roce 1933, kdy spořitelna slavila 70. výročí existence, přistoupila ke stavebním úpravám. Návrh na přestavbu sklepů, přízemí a patra vypracovaly dvojice architektů - pražští inženýři zvučných jmen Jindřich Freiwald a Jaroslav Böhm a mělničtí Josef Širc a Bedřich Zeman. Tehdy dostala spořitelna svou dnešní podobu - průčelí přízemí bylo obloženo mramorovými deskami. Budova na nároží ulic Pražské a Fibichovy (čp. 220), dnes sídlo České spořitelny, pochází z let 1936 – 1937. Nechala ji vystavět Okresní hospodářská záložna na zá-

Secesní maskaron na domě čp. 26

Nárožní objekt čp. 220 (Česká spořitelna)

kladě návrhu Jindřicha Freiwalda a Jaroslava Böhma, kteří nároží dali konkávní prohnutí, do něhož zasadili válcovou výseč. Celé přízemí sjednocuje smetanový keramický obklad, a to včetně válcového středu, do kterého je vložen pravoúhlý portál vstupu obložený leštěnou žulou. Omítnutá patra křídel jsou hmotově předsunuta. Autorem sochařské výzdoby je akademický sochař Oskar Kozák. V tomto rozsáhlém objektu sídlila nejen záložna, ale též kavárna a vinárna, avšak tuto funkci již objekt ztratil. Žilkovu vilu (čp. 204) v Nové ulici, dnes sídlo Úřadu práce, nechala postavit v letech 1906 – 1907 Marie Neumannová podle návrhu Quida Bělského. Současné ustálené pojmenování vily má svůj původ ve sňatku dcery Marie Neumannové s ThDr. Františkem Žilkou. Patrová vila ve stylu geometrické secese je dochována do značné míry v původním stavu. Její hladká bílá fasáda je členěna pásy hrubé okrové omítky, které jsou střídány ob-

Laterální kanál se zdymadlem Nepřehlédnutelnou stavbou ze zámecké vyhlídky je hořínské zdymadlo, součást vodního díla – plavebních komor na hořínsko-vraňanském kanálu, vybudovaném v letech 1902 – 1905 v důsledku špatné splavnosti dolního toku Vltavy. Zdymadlo, secesní objekt z kamene, cihel a kovových konstrukcí, je jedním z nejvýznamnějších děl pražského architekta Františka Sandera (1871 – 1932), autora návrhů četných vodních děl. Je zachováno v perfektním stavu a představuje významnou architektonickou a technickou památku, kterou doplňuje obytný dům pro obsluhu zdymadla. Vyústění kanálu do řeky Labe je často mylně považováno za soutok.

Laterální kanál se zdymadlem ze zámecké vyhlídky

Průvodce městem Mělníkem

33


Moderní architektura

Secesní vila čp. 204, zvaná Žilkova

Mistr IW: votivní obraz s Kristem, Smrtí a prosebníkem (153?)

K nejhodnotnějším dílům, která vznikla pro klášter augustiniánů v Pšovce, je votivní obraz Mistra IW z období na přelomu pozdní gotiky a renesance. Jedná se o oboustranně malovanou dřevěnou desku. Na jedné straně je uprostřed zobrazen Vítězný Kristus, u jehož nohou klečí se sepjatýma rukama prosebník (donátor), zprava přichází Smrt – kostlivec s kosou a přesýpacími hodinami vyměřujícími čas.

razci z glazovaných kachlů a doplňují je vyřezávané barevné dřevěné štíty a zábradlí balkónů. Asymetrickému uličnímu průčelí se sloupovým vstupem dominuje sdružené okno s barevnou vitráží s motivem páva. V podobném duchu navrhl Quido Bělský ještě vilu čp. 2 v Radniční ulici, která nese jméno surrealistického básníka Oldřicha Wenzla (1921 – 1969). Pozornosti by neměla uniknout ani vila čp. 210, jež vznikla v těsné návaznosti na Vodárenskou věž dle návrhu pražského architekta Bohumila Hübschmanna, Wagnerova žáka z vídeňské umělecké akademie. Vila, dnes sídlo Okresního státního zastupitelství v Mělníku, nese název jejího stavebníka JUDr. Františka Valiny, advokáta, předsedy Spořitelny mělnické a též starosty města (1908 – 1919, 1923 – 1925).

Valinova vila pod Vodárenskou věží

34

Okno s barevnou vitráží s pávem

Průvodce městem Mělníkem

Masarykův kulturní dům (čp. 323) je výsledkem neúnavného dlouhodobého úsilí Mělnických o vznik kulturního centra města. Vystavěn byl v letech 1935 – 1936 na základě návrhu mělnických architektů Josefa Širce ml. a Bedřicha Zemana, s nimiž následně úzce spolupracoval ing. dr. Jan Bohuslav Zelený. Puristický objekt představuje členitý pravoúhlý prostor na jihozápadě s půlkruMasarykův kulturní dům hovým zakončením. Na jeho fasádě se uplatňuje řada materiálů: břízolitová omítka, režné zdivo z glazovaných cihel červené barvy, doplňující prvky jsou z mědi, kamene a dřeva. Příchozího překvapí velkoryse pojatý vstupní prostor, s nímž souvisí i velkorysý nástupní prostor venkovní. V něm končí ulice 28. října, která směřuje do středu objektu a tato osa vrcholí ve vyvýšené soše T. G. Masaryka (dílo Vincence Makovského) na podestě stejně velkoryse řešeného trojramenného schodiště. Ulice Tyršova s novorenesanční stavbou sokolovny a školními budovami – secesní a kubistickou


Kostel sv. Vavřince

Kostel sv. Vavřince (Mělník – Pšovka) Kostel sv. Vavřince vznikl jako součást kláštera obutých augustiniánů, který byl v Pšovce u Mělníka založen v 60. letech 13. století Smilem z Cítova a Pavlem z Luštěnic. Původně se jednalo o kostel s protáhlým klenutým presbytářem, k němuž přiléhalo bazilikální dvoulodí. Severní boční loď však zanikla po husitských válkách, které znamenaly dočasné zrušení kláštera. Dnešní podoba kostela je dána především barokními úpravami, jež nastoupily po ničivém zpustošení kláštera mělnickými odvedenci v roce 1611 a po třicetileté válce. Převážně barokní je i mobiliář kostela. V současnosti v interiéru není v úplnosti, neboť kostel v roce 2002 zaplavilo rozvodněné Labe a poškodilo stavbu samu i mobiliář. Byly restaurovány ty jeho části, které jsou nezbytné pro fungování kostela, tzn. hlavní oltář včetně

obrazů a bohatě vyřezávané kostelní lavice. U obrazu s námětem „Sv. Vavřinec uzdravuje slepého římského vojína“ bylo potvrzeno v pramenech zmiňované autorství Karla Škréty. Restaurován byl i obraz Panny Marie, Matky dobré rady (nad svatostánkem), která spolu s Pannou Marií, Matkou potěšující (na bočním oltáři v presbytáři) patří ke zvláště uctívaným v augustiniánském řádu. Celková obnova kostela přinesla řadu objevů dokládajících staletí trvající stavební vývoj. Již v roce 1996 při obnově pláště kostela bylo objeveno velké hrotité okno ve východním průčelí kostela, jehož existence byla předpokládána díky dochované rytině zachycující drancování kláštera roku 1611. Naopak překvapivé byly nálezy v interiéru kostela při pracích po povodni roku 2002. V presbytáři se jednalo o raně gotické sedile s vloženou raně barokní štukovou úpravou a o renesanční sanktuarium, v lodi dřevěné boční barokní oltáře ukrývaly starší barokní iluzivní oltáře s výjevy Ukřižování a Sv. Jan Nepomucký od J. E. Vodňanského. Kostel sv. Vavřince byl až do roku 1789 kostelem klášterním, po zrušení kláštera Josefem II. se stal farním. Konvent začal sloužit pro potřeby správy panství Lobkowiczů, později zde sídlilo odborné učiliště a nyní objekt čeká na nové využití. Kostel sv. Vavřince byl zaplaven v srpnu roku 2002 vodou do výše 80 cm. Někomu to nemusí připadat mnoho, avšak voda, která vtrhla do kostela spodem, měla velkou ničivou sílu. Důsledky povodně se staly podnětem k zahájení celkové obnovy kostela, který byl znovuotevřen pro veřejnost 15. srpna 2004. Konají se v něm nejen bohoslužby, ale stal se i místem pořádání kulturních akcí.

Mistr IW: Nejsvětější Trojice

Druhá strana desky nese vyobrazení Nejsvětější Trojice s gloriolou andílků. Dnes je tento votivní obraz vystaven v prostorách Galerie a muzea litoměřické diecéze v Litoměřicích.

Kostel sv. Vavřince

Průvodce městem Mělníkem

35


Další památky

Anděl se štítky se znakem městským a zemským na věžičce kostela sv. Petra a Pavla

Andělé – boží posli, ochránci lidí, jejich pomocníci, inspirátoři lidské činnosti, zvláště v oblasti umělecké – mohli být Vašimi průvodci při putování městem, alespoň v některých jeho částech. A pokud jste si jich nevšimli, podívejte se do jejich vlídné tváře alespoň nyní.

Hlavička andílka z výplně barokních lavic kostela sv. Vavřince

36

Kostel Nejsvětější Trojice (Mělník – Chloumek)

Kaple sv. Jana Nepomuckého (Mělník – Chloumek)

Poutní kostel Nejsvětější Trojice je gotického založení (pravděpodobně 2. polovina 15. století). O jeho nejstarší historii vypovídají nejen prameny písemné, ale i hmotné – konkrétně malba na skle z jižního okna kostela (dnes v muzeu) připomínající jména těch, kteří pravděpodobně měli na starost správu kostelního jmění. V textu s vročením 1585 je kromě chvály Boha připomenuto jméno sv. Ludmily. Úpravy na počátku 17. století dosvědčují malby na klenbě presbytáře. V 2. polovině 17. století byl asi vybudován ambit uzavírající ze tří stran prostor kolem kostela. Na jeho střed směřuje vstupní brána do areálu. Ambity zakončovaly dvě kaple – severní zasvěcená sv. Gothardu a jižní Panně Marii. Dnes je v nich umístěna márnice a druhá slouží jako „čekárna“ pro pozůstalé, což souvisí se změnou funkce kostela, kdy v něm byla vybudována přes protesty církve, památkářů i veřejnosti smuteční síň. I přesto je poutní kostel Nejsvětější Trojice místem s neopakovatelným geniem loci. Od 16. století jsou zde doloženy poutě ve svátek Nejsvětější Trojice. Konaly se po celá století až do 50. let minulého století. Obnovena byla Svatotrojická pouť, koláčová, roku 2005 díky společnému úsilí Mělnického osvětového a okrašlovacího spolku Kostel Nejsvětější Trojice a Proboštství Mělník.

Krajině na severovýchod od Mělníka vévodí již téměř po 300 let barokní kostelík sv. Jana Nepomuckého. Postaven byl roku 1708 díky Eufrosině Schmiedové, rozené Jaroměřské ze Štromberka, mělnické měšťanky. Svému účelu sloužil do josefínských reforem a po obnově v polovině 19. století ještě po následujících 120 let. V roce 1971 byl pronajat a je tomu tak dodnes. Jeho poloha, která nabízí rozhled po šírém kraji, přilákala řadu poutníků. Kostelík se stal zastávkou na pouti K. H. Máchy do Krkonoš v roce 1832, z Obříství sem putoval Svatopluk Čech (1896) a zastavil se zde v roce 1920 i T. G. Masaryk. Na připomínku jejich návštěv zde byla roku 1933 odhalena bronzová pamětní deska. A protože sem směřoval ze Pšovky i Viktor Dyk, byla po něm vyhlídka, dnes nepřístupná, pojmenována.

Průvodce městem Mělníkem

zámek Neuberk Zámeček nechal vystavět v barokním slohu počátkem 18. století Jan Fridrich Neumann rytíř z Neubergu. Anglický park, který zámeček obklopuje, byl založen až mnohem později za Jana Eduarda rytíře z Neubergu v 60. letech 19. století. V rukou Neubergů byl zámeček do prvorepublikové pozemkové reformy. Roku 1921 věnoval objekt s přilehlými pozemky okresní úřad vinařsko-ovocnické škole. Dnes je v budově internát Střední zahradnické školy Mělník, pozemky tvoří základ školního statku.

Průvodce městem Mělník  
Průvodce městem Mělník