Práce a zároveň hobby – opravy a renovace

text: Klára Zaoralová

foto: archiv Karla Černého

V rubrice Živíme se rukama vám představujeme lidi, kteří svou prací dokazují, že řemeslo má zlaté dno. Tentokrát se zaměříme na člověka, jehož šikovné ruce a smysl pro detail proměňují obyčejné prostory v místa s duší. Ať už jde o citlivou renovaci v původním stylu, nebo kompletní přestavbu bytového domu, za každým projektem se skrývá obrovské úsilí, časová náročnost a především vášeň pro poctivou práci. V dnešní uspěchané době je inspirující vidět, že někdo dokáže obětovat svůj čas a energii, aby zachoval krásu a funkčnost prostoru pro další generace.

Než začneme mluvit o tvé práci, řekneš nám něco o sobě?

Jmenuji se Karel Černý, pocházím z Mostu. Vždy jsem miloval tanec, hlavně styl Michaela Jacksona. Vystupoval jsem a rád jsem lidem dělal radost (o Karlovi byla zmínka v minulém čísle UNIE – pozn. red.). Ve 34 letech jsem cítil, že bych chtěl dělat něco jiného. A tak jsem se vydal cestou řemesla – oprav a renovací. Stále mám své hlavní zaměstnání, renovacím se věnuji hlavně ve svém volném čase jako OSVČ.

Jak tě napadlo začít s renovacemi domů a bytů?

Když si to spočítám, bylo to asi před patnácti lety. Po návratu z Irska, kde jsem pracoval sedm let, jsme s tehdejší manželkou koupili dům. Přiznávám, že začátky byly těžké – nevěděl jsem, jaké nářadí použít ani jak postupovat. V Irsku je vybavení jiné než u nás. Nejprve mi pomáhal švagr, radil mi s materiály i postupy, později už jsem renovoval sám, a když jsem si s něčím nevěděl rady, obrátil jsem se na kamaráda. Po rozvodu jsem dům přenechal bývalé ženě a koupil byt v činžovním domě, který stále opravuji.

Rád bych zmínil i svého otce – sám byl velmi manuálně zručný, rád doma něco opravoval, předělával a vylepšoval. Zpočátku jsem ho jen pozoroval, ale jednou mi nabídl, ať to také zkusím. Vzal jsem kladivo a bouchal do zdi, ale moc mi to nešlo. Bál jsem se, že mi kousky betonu spadnou do obličeje, tak jsem přivřel oči. Otec se smál a řekl, že se chovám jako děvče, ať se vzchopím jako chlap. (směje se) Tehdy mě to ještě nechytlo, raději jsem se věnoval tanci. Otec mě ale respektoval a podporoval.

Pak jsem jednou přijel na oslavu jeho 50. narozenin a on si stěžoval, že se dveře do koupelny špatně zavírají. Zašel jsem do sklepa, našel potřebné nářadí a dveře opravil. Otec byl překvapený a měl radost, že jeho dovednosti nakonec přešly i na syna. To mě moc těší.

Bereš renovování jako hobby, nebo už jako své povolání?

Oboje. Opravám se věnuji ve svém bytě a zároveň i v práci. Kamarád mi jednou řekl, ať opustím své původní zaměstnání, stanu se OSVČ a začnu dělat to, co mě baví – renovovat nemovitosti do posledního detailu a pak je nabízet k prodeji. Jeho slova mi utkvěla v paměti. Dlouho jsem o tom přemýšlel a nakonec jsem sebral odvahu, zašel do banky, půjčil si peníze a koupil další byt na sídlišti určený k renovaci.

Jak zvládáš práci na dvou bytech a k tomu ještě zaměstnání?

A k tomu jsem ještě přijímal zakázky na drobné úpravy nebo renovace. Bylo to náročné období. Když jsem měl objednávku od zákazníka, dal jsem jí přednost, prioritou bylo samozřejmě hlavní zaměstnání, a pokud mi čas dovolil, věnoval jsem se i renovaci bytů.

Na začátku to bylo těžké – neměl jsem organizační schopnosti, někteří zákazníci se zlobili, že na zakázku čekají dlouho. Časem jsem se zlepšil, ale nakonec jsem služby zákazníkům přestal nabízet a začal jsem se plně věnovat jen renovacím vlastních bytů.

Proč jsi přestal pracovat pro neslyšící zákazníky?

Nerad to přiznávám, ale kvůli jejich chování. Měli jsme dohodnutou částku za službu – levnější než u nějaké firmy, protože pracuji sám, a navíc jsem jim dával slevu pro neslyšící komunitu, která je mi blízká. Zákazníci ale během práce často přidávali další požadavky, a když se cena zvýšila, byli rozzlobení. Moji práci často neocenili, chyběla osvěta. To mě zklamalo a rozhodl jsem se s tím skončit. Někdy přijmu slyšící zákazníky, ale raději se věnuji svému.

Jak se slyšícími zákazníky komunikuješ?

Například moje sousedka zjistila, že opravuji byt, a tak mě poprosila, jestli bych se nepodíval na prasklou zeď u ní v bytě. Stěžovala si, že ji před pár lety opravila firma, ale po dvou třech letech znovu praskla. Dorozumívali jsme se psanou formou, ukazovala mi fotky z internetu pro lepší představu.

Rozuměli jsme si. Ukázal jsem jí, jak to spravit – dal jsem k prasklině kus železa, aby držela.

Za pár dní přišla další paní, která prosila o zarovnání zdi. Na chvíli jsem přerušil svou práci, zeď jí opravil, zaplatila mi a moc mi děkovala. Mrzí mě, že u neslyšících něco takového chybí.

Jaké máš plány do budoucna?

Rád bych dokončil opravy bytu, které se blíží ke konci, a brzy ho prodal. Jakmile dostanu peníze, část schovám do rezervy a za zbytek koupím další byt. Takto bych chtěl pokračovat, dokud nebudu mít dostatečnou finanční rezervu. Nakonec bych rád koupil větší nemovitost – třeba dům. Víte, že dům není levná záležitost.

Renovuješ podle sebe, nebo podle návrhu zákazníka?

Renovuji podle sebe, snažím se, aby se to budoucím zákazníkům líbilo. Dělám vše – od elektřiny, drobných stavebních prací, montáží až po malování. Co se týče elektřiny, radím se se zkušeným elektrikářem – na to jsou přísné normy. Například zásuvka nesmí být blízko umyvadla apod.

Jak dlouho trvá renovace bytu?

Těžko říct. Kdybych se tomu věnoval naplno, bez zaměstnání, stihl bych to za tři až pět měsíců. Záleží na velikosti bytu – momentálně pracuji na garsonce, a to už rok a půl. Důvodem zdržení je má práce, péče o syna, cestování, čekání na vybavení z e­shopu a fakt, že jsem veškeré vybavení nechal bývalé ženě, takže jsem ho musel postupně dokoupit.

Byt je už téměř hotový a brzy ho nabídnu k prodeji. Uvažuji také o ukončení zaměstnání a plném přechodu na živnost. Dělal jsem si průzkum – prodej bytu může trvat od dvou týdnů do tří měsíců.

Máš nějaké koníčky, u nichž upustíš páru?

Už dlouho rád cestuji po světě, vyrážím na turistické výlety. Nedávno jsem objevil via ferraty – moc mě baví. Je to adrenalinová nálož, po které se cítím velmi odpočatý. V práci jsem v jednom kole, je to fyzicky i psychicky náročné, a právě díky via ferratám si skvěle odpočinu.

Chtěl bys ještě něco dodat?

Ano. Nerad chodím do společnosti, necítím se tam dobře. Jsem raději sám, pracuji sám. Vyhovuje mi to –nikdo na mě nekřičí, nikdo mě nehlídá. Pracuji podle svých časových možností, podle sebe a sám si hledám inspiraci. To mi vyhovuje nejvíc. Proto uvažuji, že opustím zaměstnání a budu se naplno věnovat práci, která je zároveň mým koníčkem.