SPORT A NESLYŠÍCÍ

TEXT: Milena Brožová / FOTO: archiv Julie Švecové

29. října 2021 se ve francouzském Verasailles konalo mistrovství světa neslyšících v Judu. Zlatou medaili pro ČR zde získala JULIE ŠVECOVÁ (37), která se tomuto sportu věnuje již 14 let. Hlavním sportem pro ni však zůstává vzpírání. Je nejen úspěšnou vzpěračkou, ale i propagátorkou tohoto odvětví. V kalendářích s odvážnými fotkami vzpěraček dokazuje, že i nejlepší vzpěračky jsou zároveň krásnými ženami.

Nemyslím si, že bych byla jako ona. ☺

Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, takže nevím.

Vzpírání je olympijský sport a má dvě disciplíny: trh a nadhoz. Trh znamená dostat činku ze země jedním pohybem rovnou nad hlavu. U nadhozu se činka nejprve přemístí na ramena a z ramen se vyrazí nad hlavu. Na závodech má každý tři pokusy na trh a tři na nadhoz. Závodí se ve váhových kategoriích, aby to bylo fér.

Když dá 100 kg nad hlavu někdo, kdo váží 50 kg, tak je lepší než ten, co dá nad hlavu stejně, ale váží sám 150 kg, nemyslíte? ☺

Dvojnásobek jen zvednout, nebo myslíte na nadhoz třeba? To je docela rozdíl. Já třeba mám jako jeden z cílů, kterých bych chtěla dosáhnout, dřep s činkou, která váží dvakrát více než já. Zatím jsem se tomu jen těsně přiblížila se 130 kg (při váze asi 68 kg). Kluci to mají samozřejmě jednodušší. Jsou fyzicky silnější než ženy. No, a když člověk trénuje a zkouší to, tak se mu to zpravidla povede.

Někdo klidně hned, někdo nikdy. Záleží kolik člověk váží, jakou má genetiku, talent atd. Spíše zvedne dvojnásobek své váhy silný, ale hubený a malý člověk, než obr vážící 160 kilo.

vzpěračka jíst? ☺ Moc to neřeším. Akorát bílkoviny se snažím trošku hlídat, myšleno tak, že by měly být v každém jídle. Jinak to nepovažuji za jídlo. Zeleninové rizoto nebo ovocné knedlíky na sportovním soustředění mě dokážou spolehlivě naštvat.

Je to sport, kde se závodí v základních silových cvicích: dřepu, benchpressu a mrtvém tahu. Dřep se provádí s činkou na ramenou, bench press je tlak velké činky v leže na lavičce a mrtvý tah je zvednutí činky od země do vzpřímeného stoje.

Takový sport, co mě nebaví.☺ Ale já ani v tom judu jako malá nebyla moc úspěšná. Dělám prostě sporty, které mám ráda, a jestli budu nebo nebudu dobrá, to nechávám na osudu. Prostě se snažím v rámci možností.

Dobře, který sport Vás opravdu nebaví? ☺ Nemohla bych dělat třeba bojové sporty, kde se lidé mlátí do obličeje.

Z pohledu prodeje šlo o prostřední tři ročníky, které se vyprodaly úplně. Může to však být i tím, že o kalendáři vědělo dost lidí a nebyl ještě koronavirus a s ním spojené finanční problémy. Letošní ročník se také prodává dobře. Mně osobně se

Fotky z mistrovství Evropy

nejvíce líbil ročník 2018, kde se fotilo podle ročních období. Z hlediska popularizace kalendář splnil svůj cíl, protože když jsem začínala, bylo vzpěraček v celé ČR asi jen 26, dnes je nás asi desetkrát tolik.

Chuť vzpírat. A pokud chce být opravdu dobrá, tak potřebuje navíc talent a vůli.

Někdy stačí mít dobrou tělesnou váhu. V nejnižších a nejvyšších kategoriích totiž není moc konkurence. No a ve více obsazených „váhovkách“ (59–71 kg) je to hodně o štěstí – někdy soupeřky přejdou do jiné kategorie, onemocní, nebo se jim to nepovede a vypadnou. No a někdy je to jen o tom, být vážně nejlepší. Na MČR jde pak spíše o taktiku.

Já sama nevím, kolikrát jsem MČR vyhrála. Musela bych to vyčíst ze statistik. Asi to bude více než čtyřikrát. Loni jsem byla druhá. První jen na MČR masters a na MČR v judu (žen i masters). Někdy jde opravdu o taktiku, někdy o štěstí a někdy jen o výkon celkově. V mých začátcích nebyla taková konkurence. Byla jsem první s mnohem menším výkonem, než jaký teď podá třeba čtvrtá závodnice ve stejné váhové kategorii. Proto si mnohem více vážím umístění v celkovém pořadí, kde se výkon přepočítává na Sinclairovy body. Ty se počítají podle zvednuté hmotnosti a tělesné hmotnosti. Letos jsem na MČR byla druhá s výkonem 82 kg v trhu a 94 kg v nadhozu. Celkově ze všech závodících jsem byla pátá. Pro porovnání – v roce 2018 jsem byla první s výkonem 72 kg v trhu a 87 kg v nadhozu. V roce 2017 jsem s výkonem 78 kg v trhu a 92 kg v nadhozu byla druhá, ale v celkovém pořadí všech žen (45) třetí.

Na stupni vítězů na MS neslyšících

Ano. Je to proto, že většina nejlepších vzpěraček má váhu kolem těch 65 kg, tak se prostě buď sejdeme v jedné váhové kategorii a bojujeme spolu o medaile, nebo se třeba i po domluvě rozdělíme, že jedna z nás shodí do nižší kategorie, druhá přibere či se vodou dopije vodou do vyšší váhové kategorie, a pak si všechny odvezeme zlatou medaili. Tak to bylo i v tom roce 2018.

V Maroku na MS veteránů v Judu a v gruzínském Tbilisi (2015) nebo Batumi (2019) či v norském Førde (2016) na ME ve vzpírání.

Ne, bohužel Portugalsko nastavilo podmínky tak, že se sportovci mnoha zemí rozhodli tuto soutěž bojkotovat a mezi nimi 4 byla i ČR. Ač nakonec jeden judista jel, já to nebyla. Nebylo mi to až tak líto, protože by nás tam stejně kvůli koronaviru nikam na výlet nepustili. I když… trošku mě to celé mrzí. Portugalsko jako země mě moc láká a jednou se tam chci podívat. Závody byly dobrá příležitost, proč tam jet. Týden po těchto závodech bylo to MS neslyšících ve Francii, kam jsem jela.

Rušily se závody a přesouvaly na léto, podzim... Nic nebylo jisté. Kvůli karanténě jsme s mým oddílem nedokončili některé ligové soutěže, protože nám chyběli závodníci.

Nejsem si jistá, jestli vůbec budou. Už se dva roky odkládají. Nepřipravuji se nijak a ani s tím radši nepočítám. Zatím nejsem ani přihlášená.

Když jsem pracovala v nemocnici, bavila mě ta rozmanitost a práce s lidmi. Jinak spíš využívám při vzpírání to, co mě škola a hlavně praxe naučily. Když mě nebo někoho poblíž něco bolí, většinou vím, co s tím. A jak pokračovat v tréninku s tím, že jej obměním. V jednom roce, po příjezdu z nemocnice s popáleninou od horkého čaje.

Julie si hraje se sestrou na Diogéna v sudu u babičky ve Vilémově, kde teď bydlí.

S nejlepší kamarádkou Julií, znají se z juda

Narovnat záda, držet ramena dole, stáhnout bradu (tlačit ji dozadu) a lehce u toho předklánět hlavu. Ty cviky se špatně popisují bez ukázky. ☺

Trenérku dělám déle než vzpírání. Od roku 2005 jsem trenérka fitness, od 2012 trenérka vzpírání a od roku 2016 mám trenérskou první třídu na vzpírání. Fyzioterapie se dá dělat mnoha způsoby, já to spíš propojuji s tím vzpíráním. Už nepracuji v nemocnici.

Já byla trenérka fitness, pak jsem začala vzpírat a pak jsem se stala trenérkou vzpírání. To je velký rozdíl – fitness a vzpírání.

Vzpírám momentálně v Náměšti na Hané, kde jsem založila spolek Vzpírání Haná, z.s., takže vlastně „ve svém“. Na judo jezdím trénovat do Hranic (závodím za Hranice) a občas do Olomouce. Dříve jsem trénovala v Prostějově, ale tam chodí spíš jen děti.

Prvního místa na MČR žen v judu a 1. místa na European Masters Games v Itálii ve vzpírání, kde jsem zároveň byla i druhá v judu. Získat dvě medaile v srdcových sportech jen den od sebe je nezapomenutelný zážitek.

Od 9 let, kdy jsem měla ztrátu 60 %, pak se to zhoršovalo až do skoro 100 %, kterou mám nyní. Nikdo nepřišel na to, proč neslyším. Jsem úplně zdravá.

V době, kdy jsem přestávala rozumět tomu, co ostatní říkají, jsem začala víc číst. Svou pubertu jsem „utopila v knihách“. Přečetla jsem skoro celou naši knihovnu v Prostějově, od pohádek, přes horory, dívčí romány, sci-fi a fantasy až k beletrii. Něco jsem i odložila, když mě knížka nezaujala. Zpravidla jsem si odnášela deset knížek a četla si i ve škole pod lavicí. Doma jsem se pak nějak sama učila.

Nijak. Jen mi rozhodčí ukáže rukou povel „zahodit“ při zaznění zvukového signálu, který neslyším. V judu se mě rozhodčí musí dotknout, když chce zápas přerušit. V judu neslyšících je to rutina, u zápasu se slyšícími protivníky vždy upozorníme rozhodčího i soupeřku, že slovní pokyn neslyším.

Byla jsem nominována na olympijské hry neslyšících v Brazílii, ale podmínkou je očkování, které nemám. Má účast na deaflympiádě je zatím ještě nejistá, čekáme, zda se nezmění podmínky, zda organizátoři podmínku očkování zruší. Zdá se, že je pandemie díky omikronu u konce. Tak čekáme, jak to dopadne.

Nebojte se žít ve světě slyšících. Neizolujte se dobrovolně tím, že si budete stát za „svým jazykem neslyšících“, jste v ČR, domluvíte se i se slyšícími a můžete dělat cokoliv, co dělají oni. Možná nebudete tak dobří ve zpěvu, ale pokud ho neslyšíte, ani ho neoceníte. Po čem skutečně toužíte, to je možné. Nikdo vám nebrání, jen vy sami si můžete klást překážky. Sport je pro všechny.

Tlumočník David Studýnka, Julie po výhře na MS neslyšících, Marie Holčáková, která zařídila vše potřebné k soutěži (pracuje jako trenérka dětí juda v Hranicích), a rozhodčí Marek Šimsa z ČR. Díky němu jsme se dozvěděli, že existují závody i pro neslyšící závodníky.

Úspěšné zakončení magisterského studia

S kamarádkou Androu a jmenovkyní Julií

U Písecké brány. Julie jako malá hrála na klavír, dodnes si ráda zahraje a noty si pamatuje.

Foto pro kalendář 2022. Autor: Jakub Štěpán.