
3 minute read
Kolik je u nás neslyšících vězňů?
from UNIE 07-08/2024
by casopisunie
TEXT: kpt. Mgr. Markéta Prunerová, DiS., tisková mluvčí Vězeňské služby České republiky / FOTO: archiv Vězeňské služby České rebubliky
Vězeňská služba ČR nedisponuje přesnými statistikami, kolik obviněných či odsouzených se potýká se sluchovým handicapem. Zpravidla jsou tyto osoby umisťovány na odděleních pro trvale pracovně nezařazené. Těchto osob je v našich vězeňských zařízeních zhruba 600.
Odborní zaměstnanci věznic se snaží aktivně předcházet tomu, aby vězni se sluchovým postižením trpěli omezeným přístupem k informacím, měli obtíže s komunikací či se izolovali od ostatních vězňů a personálu. Ve většině věznic dokáží sluchově handicapovaní velmi dobře odezírat, případně se spolehlivě domluví pomocí gest a psaného textu. Samozřejmostí je přístup k veškerým potřebným informacím v písemné podobě.
Jeden dokonce ve věznici pracoval jako pánský kadeřník
Například ve Věznici Odolov vykonávali v nedávné době svůj trest odnětí svobody dva neslyšící muži. Oba se velmi dobře začlenili do kolektivu. Byli schopní poměrně efektivně odezírat, co bylo potřeba vysvětlit přesně, to si se zaměstnanci napsali. A další jejich spoluvězeň uměl hovořit znakovým jazykem, protože měl sluchově handicapovaného bratra.
Jeden ze zmiňovaných dvou neslyšících odsouzených dokonce ve věznici pracoval jako pánský kadeřník. Díky tomu, že měl povolený volný pohyb mimo areál věznice, se mohl zúčastnit i extramurálních akcí se zaměstnancem věznice a měl opakovaně povolováno opustit věznici při návštěvě maminky, která za ním pravidelně chodila. Místo klasického telefonování využíval komunikaci prostřednictvím Skype.
Pomáhají i dobrovolníci z neziskovek
Komunikace přes Skype se u sluchově handicapovaných využívá i v dalších věznicích. V té pardubické, kde je umístěn také jeden neslyšící vězeň, který má zároveň uznanou invaliditu II. stupně, se se zaměstnanci dorozumívá hlavně písemně a gesty. V rámci soudních jednání je mu zajištěn soudní tlumočník.
Soudní tlumočník docházel za neslyšícím obviněným například do Vazební věznice Hradec Králové. Prostřednictvím tlumočníka mohli zaměstnanci a příslušníci vykomunikovat s neslyšícím vše potřebné. Tohoto neslyšícího obviněného také navštívili dobrovolníci z neziskové organizace pro neslyšící. S rodinou muž komunikoval prostřednictvím znakového jazyka.
Pouze pomocí psaného textu a gestikulace se dokáží domluvit zaměstnanci a příslušníci s jedním z neslyšících vězňů ve Věznici Rapotice. Tento muž sice dokáže bezvadně odezírat, ale vzhledem k tomu, že je zároveň téměř němý, vykazuje pouze náznaky řeči, svá sdělení podával písemně. Druhý tamní sluchově handicapovaný odsouzený taktéž perfektně odezírá a je schopen srozumitelné hlasové reakce. Výhodou pro neslyšící ve Věznici Rapotice je, že zde pracuje sociální pracovník, který ovládá znakový jazyk.
Komunikace je nezbytná
Ve Věznici Plzeň je umístěn odsouzený s kochleárním implantátem, který zároveň trpí dysartrií, čili poruchou řeči, pro kterou je typická špatná artikulace. Dorozumívání s tímto mužem probíhá odezíráním a psaním.
Přímo neslyšících obviněných či odsouzených v našich vězeňských zařízeních tedy příliš není. Spíše se jedná o osoby s vadou sluchu, jimž zpravidla jako sluchová opora slouží naslouchadla a dorozumívání s nimi je možné adekvátním zvýšením hlasitosti mluvy. Určitě je ale namístě aktivní řešení dalších způsobů komunikace. Vždyť i sluchově handicapovaní jednou opustí brány věznic. Komunikace s nimi je tedy nezbytná nejen pro zajištění jejich práv a důstojnosti, ale také pro jejich úspěšnou rehabilitaci a reintegraci do společnosti po propuštění.