STŘEDISKO TEIRESIÁS: nabídka pomoci studentům bez rozdílu

from UNIE 07-08/2024

Opustila nás kolegyně, přítelkyně, matka, manželka a skvělá tlumočnice

TEXT: Eva Vavříková, Ivana Hay Tetauerová / FOTO A ZDROJ: web a archiv Střediska Teiresiás, archiv dotazovaných

Rádi byste studovali, ale máte určitá omezení? Týkají se zraku? Sluchu? Pohybu? Nebo ADHD? Dobrá zpráva je, že v současné době to není žádný problém: Středisko Teiresiás na Masarykově univerzitě v Brně se snaží o zbourání těchto bariér. Nasměruje vás k jejich řešení a pomůže vám tak, abyste měli i přes jakékoli znevýhodnění plnohodnotný přístup ke studiu. V tomto článku vám přiblížíme, čím vlastně Teiresiás je a co může studentům se specifickými potřebami nabídnout. Vzhledem k tomu, že jsou čtenáři časopisu UNIE většinou neslyšící, poskytl nám na toto téma velice zajímavý rozhovor PhDr. PETR PEŇÁZ , zakladatel a bývalý ředitel střediska. Ing. BORIS JANČA , současný ředitel, nám k tomu dále prozradil, jaké plány má do budoucna. V závěru článku se dozvíme o zajímavém projektu LangSkills, jejž organizuje Středisko Teiresiás pod vedením Mgr. et Mgr. LENKY TÓTHOVÉ , Ph.D.

PROČ NÁZEV „TEIRESIÁS“?

Zakladatelé střediska se inspirovali slepým věštcem z řecké mytologie, který se jmenoval Teiresiás. O tomto muži se v řeckých bájích vypráví různé příběhy. I poté, co oslepl, viděl a znal tento věštec víc než kdo jiný. A proto se právě Teiresiás stal odkazem pro založení střediska, které ve svých počátcích nabízelo pomoc studentům se zrakovým postižením.

PRO KOHO JE STŘEDISKO TEIRESIÁS URČENO

Středisko Teiresiás, celým názvem Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky, vzniklo při Masarykově univerzitě (MU) v Brně v roce 2000. Jeho úkolem je zajišťovat, aby studijní obory akreditované na univerzitě byly v největší možné míře přístupné studentům se zdravotním handicapem. Jedná se například o studenty nevidomé, slabozraké, neslyšící a nedoslýchavé. Dále se na toto pracoviště mohou ohledně studia obracet také studenti s pohybovým handicapem, se specifickými poruchami učení (např. poruchou pozornosti, ADHD), s poruchami autistického spektra nebo s chronickým onemocněním apod. Středisko zajišťuje organizační, metodickou a technickou podporu ostatním vyučujícím a zaměstnancům MU s postižením nebo bez něj.

JAKÉ SLUŽBY STŘEDISKO TEIRESIÁS NABÍZÍ

Nabídka služeb střediska je propracovaná a bohatá. Na své si přijdou jak studenti s postižením, tak i vyučující (ať už s postižením, nebo bez). Služby se v tomto případě týkají studijního poradenství, tlumočnického a přepisovatelského servisu, knihovních služeb, technického servisu či osobní asistence včetně nácviku prostorové orientace. I ostatní zaměstnanci MU se na středisko mohou obracet ohledně řešení techniky a technologického zázemí, úpravy studijních materiálů (podle typu postižení studenta), přípravy na zkoušky, individuální výuky apod. Možné je zde také absolvovat vzdělávací kurzy, které souvisí s výukou studentů se specifickými potřebami (přístupné i pro jiné vzdělávací instituce). Všechny služby se odvíjí od požadavků konkrétního studenta, případně zaměstnance MU.

Středisko se účastní různých zajímavých projektů, vzdělávacích a sportovních aktivit, které jsou velmi podnětné a napomáhají osvětě. Nabízí také workshopy, dokonce ve svých prostorách pořádá tematické výstavy děl handicapovaných studentů. V případě zájmu o více informací je možné využít odkaz na webové stránky Střediska Teiresiás.

KRÁTKÝ POHLED DO HISTORIE STŘEDISKA TEIRESIÁS

Počátky brněnského školství lze datovat již do 13. století (vznik klášterní školy v Brně), v průběhu následujících staletí byly zakládány další vzdělávací instituce, jako např. jezuitské gymnázium (zal. 1578), Moravsko-slezský ústav pro hluchoněmé (zal. 1832), Masarykova univerzita (zal. 1919) atd. Výraznou, až geniální neslyšící osobností, která vystudovala MU, byl doktor, archivář, historik a šachista Mojmír Švábenský (18. 5. 1924 – 28. 5. 2002). Pro zajímavost, i přes sluchové postižení ovládal několik jazyků, např. angličtinu, němčinu, latinu, italštinu, ruštinu a francouzštinu.

Již od 19. století se rozmáhalo i vzdělávání pro neslyšící (příkladem je založení Moravsko-slezského ústavu pro hluchoněmé). Masarykova univerzita nezůstala pozadu, činila se a roku 2000 založila Středisko Teiresiás, které s menšími obměnami funguje dodnes. Toto celouniverzitní pracoviště bylo zpočátku určené pouze pro studenty se zrakovým postižením, tehdy neslo název Středisko pro pomoc nevidomým a slabozrakým studentům. Netrvalo dlouho a na podzim roku 2003 se MU zaměřila i na své neslyšící a nedoslýchavé studenty – poprvé zahájila výuku s využitím vlastních tlumočníků ČZJ a umožnila též výuku přímo v ČZJ. Na základě toho se středisko přejmenovalo a jeho současný název zní Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky. V dalších letech Středisko Teiresiás otevřelo své dveře i ostatním studentům např. s pohybovým handicapem, chronickým onemocněním, psychickými potížemi apod.

Ing. BORIS JANČA

Ředitel Střediska Teiresiás

• Absolvoval studium ekonomie

• Studoval i několik dalších oborů (ty však nedokončil, např. pomocné vědy historické)

• Ve Středisku Teiresiás pracuje s krátkou přestávkou od roku 2012, původně působil jako projektový manažer

• Od listopadu 2023 vykonává funkci ředitele Střediska Teiresiás

• Na Masarykově univerzitě se podílí také na vzdělávání univerzitních vyučujících v Centru rozvoje pedagogických kompetencí

Se současným i bývalým ředitelem Střediska Teiresiás vedla rozhovor naše redaktorka Eva:

Máte za sebou skoro rok působení na pozici ředitele Střediska pro pomoc studentům se specifickými nároky. Jaké to bylo, přebírat post ředitele po panu Peňázovi, jenž středisko založil?

Nejsem ve Středisku Teiresiás nový, pracuji zde přes 10 let. S Petrem Peňázem jsme postupně navázali úzkou spolupráci a u mnoha činností z posledních let jsme tak byli společně. Nebyl to tedy až tak velký zlom, i když změna to pochopitelně je. Ovlivnilo mě to nejen pracovně, ale i osobně. Tou hlavní změnou je pochopitelně to, že před půl rokem jsem nenesl (s trochou nadsázky) zodpovědnost za nic, nyní ji nesu za vše. Petr Peňáz zůstává zaměstnancem Střediska Teiresiás, věnuje se nadále tématům jazykovědným nebo právním, garantuje a vede například náš předmět nabízený všem studentům univerzity (typicky tedy těm bez postižení) Univerzální design, inkluze jinakosti a přístupnost a já jsem velmi rád, že můžeme spolu dále jako kolegové pokračovat.

Jaké jsou vaše plány a představy do budoucna? Na co byste se rád ve vedení Střediska Teiresiás zaměřil?

Vizí by mohlo být dost, ale více než na vlastní plány je teď bohužel potřeba zaměřit se na aktuální výzvy, před kterými spolu s dalšími pracovišti stojíme. Dramaticky přibylo studentů se skrytým postižením, zejména s psychologickými obtížemi. Studentů se smyslovým postižením na MU je méně. Těch, kteří používají český znakový jazyk, je dokonce ještě méně a jsou navíc rozprostřeni na více vysokých školách – nelze jim to vyčítat. Tito studenti sledují své zájmy a míří na ty školy, které mají třeba blíže k domovu nebo mají jednodušší přijímací řízení. Zároveň se nijak nezměnilo financování, na servis dostáváme stejné částky jako před 10 lety. Zatímco tak dříve vysoké školy suplovaly některé veřejné služby, ale dostávaly na to peníze, dnes mají jiné části veřejného sektoru – např. psychologickou péči – suplovat v ještě větším rozsahu, ale peníze tomu neodpovídají vůbec.

Cítíme, že je finančně těžké udržovat kvalitní servis a být připraven ho kdykoli poskytovat. Týká se to služeb ve znakovém jazyce, např. rozvíjení slovníku znakových jazyků nebo výuka cizích jazyků včetně znakových. Zároveň nabízet potřebnou oporu dalším znevýhodněným skupinám, aniž na cokoliv z toho dostáváme dostatek financí, to je ten oříšek, nebo spíše ořech, který budeme muset rozlousknout.

Natáčení materiálů v ČZJ ve Středisku Teiresiás

PhDr. PETR PEŇÁZ

Bývalý ředitel Střediska Teiresiás, nyní vědecký pracovník

• Vystudoval klasickou filologii a bohemistiku

• Od roku 1990 se na Masarykově univerzitě věnoval klasické filologii, později obecným otázkám jazykovědy a teorii komunikace

• Od roku 1997 se soustředí na otázky specifických lidských nároků: vybudoval Středisko Teiresiás Masarykovy univerzity, jehož cílem zprvu bylo zajistit profesionální servis pro nevidomé a slabozraké studenty, později středisko rozšířilo svoji působnost na neslyšící a nedoslýchavé studenty a konečně na studenty se specifickými nároky na vysokých školách obecně

• Jako ředitel tohoto střediska působil Petr Peňáz v letech 2000–2023, od té doby je sice v důchodu, ale nadále spolupracuje se střediskem jako jeden z jeho vědeckých pracovníků

Stál jste u vzniku Střediska Teiresiás Masarykovy univerzity a dlouhá léta jste v něm působil ve funkci ředitele, tedy až do loňského roku, kdy jste odešel do penze. Nicméně vím, že jste ve středisku i nadále aktivní – jaká je nyní vaše náplň práce?

Ano, jsem i nadále aktivní, i když ne na plný úvazek. Pracuji od listopadu 2023 jako vědecký pracovník a ve spolupráci s novým ředitelem Ing. Borisem Jančou se hlavně věnuji třem okruhům. Jednak řeším lingvistické otázky, které souvisejí s hmatovým zápisem pro nevidomé nebo se znakovými jazyky či s kompetencemi osob s poruchami učení. Dále se zabývám právními otázkami – řeším stížnosti v oblasti přístupnosti, individuálních adaptací a možné diskriminace. Posledním okruhem jsou některé mezinárodní projekty střediska, na nichž spolupracuji.

Jak vlastně Středisko Teiresiás vzniklo? Kde jste se inspiroval a co bylo jeho cílem?

Středisko má za sebou dlouhý vývoj, neustále se rozšiřoval okruh služeb, které poskytuje, i oblastí, jimiž se odborně zabývá, a inspirace byly v průběhu různé. Koncem 90. let minulého století jsem nejprve žádnou inspiraci neměl, úkolem bylo zajištění studia nevidomých a partnerem pro mě byla Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých. Pak přibyla inspirace v Centru Tereza na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT (dnes součást Centra Elsa ČVUT). Poté jsme čerpali první zkušenosti z Keplerovy univerzity v Linci a z Technické univerzity v Karlsruhe. Později přicházely další zkušenosti z jiných vysokých škol, např. z Centra pro výzkum rakouského znakového jazyka na Univerzitě v Klagenfurtu nebo z Gallaudetovy univerzity pro neslyšící ve Washingtonu, D.C.

Jak vypadaly začátky poskytování služeb ve středisku?

Po založení střediska šlo nejdříve o technické zpřístupnění studijních materiálů pro nevidomé studenty, nad rámec tehdy běžně poskytovaných služeb zde však byly zpřístupňovány i materiály pro výuku cizích jazyků (např. i latiny, klasické řečtiny), historické mluvnice, statistiky, matematiky a informatiky, včetně velmi speciální odborné symboliky, grafů nebo map. Poté se k činnostem střediska přidala i metodika speciální výuky předmětů pro nevidomé studenty. Kolem roku 2003 přibylo tlumočení mezi mluveným a znakovým jazykem, přepis mluvené řeči a metodika výuky cizích jazyků pro neslyšící a nedoslýchavé. Podařilo se nám zrealizovat unikátní hybridní knihy ve znakovém jazyce (hybridní kniha je multimediální publikace, která umožňuje současně sledovat její obsah v textové, zvukové a obrazové podobě, je určena především pro uživatele s těžkým zrakovým nebo sluchovým postižením –pozn. red.). Úspěch máme také s online slovníkem znakových jazyků, s odbornými dokumenty ve znakovém jazyce, titulkováním videokonferencí a v neposlední řadě s LangSkills, evropskou jazykovou letní školou pro neslyšící. Současně zde vznikal bezbariérový přístup pro tělesně postižené. Otevřely se možnosti služeb i pro studenty s poruchami učení. Postupem času stále přibývaly další služby a aktivity.

Měl jste již předtím nějaké zkušenosti s neslyšícími a nedoslýchavými?

Zkušenosti jsem získával teprve postupně. Ještě kolem roku 2000 jsem byl přesvědčen, že vysokoškolské studium neslyšících je snadné zajistit. Myslel jsem si také, že komunikaci lze dobře nahradit psanými texty a že informace lze získávat četbou odborné literatury. Fakt, že rodilí neslyšící mohou mít potíže porozumět nejen mluvené, ale i psané češtině, natož pak dalším cizím jazykům, mi zřejmý nebyl. Až od roku 2002 jsem si tuto skutečnost uvědomil díky kontaktu s prvními neslyšícími studenty a absolventy (Lucie Kastnerová, Ivana Hay Tetauerová, Tomáš Sklenák). Z prvních nedoslýchavých bych rád zmínil Františka Šmolíka.

Technologie poskytovaných služeb a metodologie výuky se neustále vyvíjejí, jistě to mělo dopad i na vaše služby. Prošel Teiresiás v poslední době nějakými změnami?

Středisko Teiresiás již mnoho let používá vlastní systém Polygraf. Ten má celou řadu různých funkcí, které lze využívat na přednáškách. Například studentům se zrakovým postižením je možné nasdílet prezentace přímo do jejich vlastního mobilu či tabletu, aby si je zvětšili nebo jinak vizuálně přizpůsobili. Neslyšící mohou na svém zařízení sledovat přepis v reálném čase. Díky tomu nepotřebují mít přepisovatele ve své blízkosti a sledovat přepis na jeho notebooku, což bylo dřív běžné.

Jsme také hrdí na výkladový a překladový online slovník Dictio, za který zodpovídá naše Sekce jazyka a kultury neslyšících. Prezentuje jak běžnou, tak odbornou slovní zásobu jazyků znakových i mluvených. Z něj lze také získat informace o znacích, které se osvědčily v komunikační praxi při vysokoškolské výuce v ČZJ, to je vhodné například pro tlumočníky. Navíc nabízí i výběr znaků z několika dalších znakových jazyků (slovenský, rakouský, ukrajinský znakový jazyk, mezinárodní znakový systém).

V čem bylo dříve studium pro neslyšící studenty těžší a co se pro ně v současné době změnilo k lepšímu?

Neslyšící nebyli nikdy vylučováni ze studia na MU, ale servis si museli v minulosti zajišťovat sami, například individuální tlumočení. Zařizování mohlo být náročnější. V dnešní době se u zaměstnanců vysokých škol zlepšilo povědomí o studentech se specifickými potřebami. Je více informací a lepší dostupnost služeb, což se nedá s dřívějškem srovnávat.

Lze říci, že v dnešní době univerzity obecně nabízí a snaží se poskytovat služby studentům s handicapem, i když jsou na jednotlivých školách v možnostech poskytování určité rozdíly. Co se ale nezměnilo, je problém finanční a personální. Bohužel prostředky, které MŠMT nabízí, k proplácení nákladů nestačí. Přetrvává také nedostatek pracovníků, kteří by dokázali poskytovat služby na potřebné profesní úrovni.

Tlumočníci, přepisovatelé a také učitelé se znalostí metodiky výuky neslyšících – to všechno jsou odborníci dostupní jen na některých školách.

Co musí student udělat, aby mohl využívat služby Střediska Teiresiás?

Postup je velmi jednoduchý a na MU stejný pro všechny uchazeče o studium se specifickými potřebami, bez ohledu na typ postižení. Při podání elektronické přihlášky ke studiu je každý uchazeč o studium vyzván, aby uvedl, zda má nějaké specifické potřeby. Pokud uchazeč žádá o přiznání specifických nároků a o možnost využívat služby střediska, musí dodat scan své zdravotní dokumentace. Na základě těchto informací se upraví postup u přijímacího řízení (uživatelé znakového jazyka získají přístup k zadání přijímacích zkoušek v ČZJ).

V případě přijetí uchazeče ke studiu následuje funkční diagnostika, při níž se konkrétně u studentů se sluchovým postižením posuzuje jejich zvládnutí češtiny, angličtiny, případně ČZJ. Zjišťuje se též, zda student používá kompenzační zařízení (kochleární implantát, FM systémy, sluchadla apod.). To vše následně rozhoduje o tom, na co má student nárok, které předměty bude nutné řešit pomocí přepisu či tlumočení nebo využitím nějakého technologického řešení. Na závěr se sestavuje písemná dohoda, kterou podpisem stvrzují student, zástupce fakulty a zástupce střediska.

Vnímáte nějaký rozdíl mezi nevidomými a neslyšícími studenty, především co se kultury a jazyka týče?

Ten rozdíl je samozřejmě veliký a právě tyto dvě skupiny se běžně považují z hlediska komunikace za velmi rozdílné a téměř neslučitelné. O to raději vzpomínám na to, jak se nám roku 2008 podařilo zorganizovat výstup na horu Olymp v Řecku, jehož se účastnili jak nevidomí, tak neslyšící studenti MU. Za jednu skupinu jsem zodpovídal přímo já, za druhou dr. Alexandr Zvonek, ale obě se pravidelně setkávaly a studenti mohli své zkušenosti a problémy srovnávat. Bylo vidět, že se obě skupiny při zdolávání tak náročného výstupu odlišují, ale ani o jedné se nedá říct, že by byla jasně zvýhodněna. Nevidomí mají výhodu v tom, že jsou schopní bezpečně zvládnout mluvený i psaný jazyk. Zároveň na svém těle vnímají slunce, vítr, déšť nebo dotyky lidí či zvířat a tímto tělesným vnímáním do značné míry nahrazují vnímání vizuální.

Neslyšící mají tu výhodu, že se mohou samostatně pohybovat v neznámém terénu a potěšit se pohledem na krajinu. Ale protože při praktické komunikaci s okolím potřebují tlumočníka a při lezení po skále musejí stejně spoléhat na hmat a nemají zpětnou sluchovou vazbu (o praskajícím dřevě, valícím se štěrku apod.), zažívali ve výsledku při výstupu složitější situace.

Při vysokoškolském studiu mají nevidomí oproti neslyšícím výhodu v tom, že jsou schopní porozumět rozsáhlým písemným textům a sami sepsat odborný článek česky či anglicky. Obdivuji některé rodilé neslyšící komunikující v ČZJ za to, že dokáží nejen psát v češtině a angličtině, ale také rozvíjet znakový jazyk pro potřeby vědy a výzkumu. Pokud vím, dosud ale neexistuje diplomová práce vypracovaná v českém znakovém jazyce. Nikdo se totiž zatím ke zpracovávání takového textu z důvodu technické náročnosti neodhodlal.

Jaké mají díky vám neslyšící studenti možnosti studia v zahraničí? Slyšela jsem o několika úspěšných neslyšících studentech, kteří měli díky své práci a výzkumům možnost v zahraničí zanechat svou stopu.

Pro ty neslyšící vysokoškolské studenty, kteří se nemohou opírat o mluvený jazyk, jsou zahraniční pobyty stále organizačně nedomyšlené, i když se evropské orgány, MŠMT a další organizace tváří, jako by takové výjezdy do zahraničí nebyly problém. Ovšem problém je, že ne všichni neslyšící studenti mají v předchozím studiu přístup ke kvalitní výuce o znakovém jazyce. Chybí jim povědomí o správném používání gramatických pravidel a struktuře znakového jazyka. Slyšící žáci se již od mateřské školy neustále vzdělávají a cvičí jak ve svém rodném jazyce, tak i v angličtině (případně dalších cizích jazycích). Mohou je mezi sebou srovnávat, všímat si gramatických rozdílů mezi nimi a na základě těchto zkušeností se pak rychle zvládnou naučit i další jazyky během studijního pobytu. Na vysoké škole tohle rodilým neslyšícím chybí a jejich znalost fungování znakového jazyka není taková, jakou by potřebovali.

Uvědomil jsem si také, že je tu ještě další problém – studentům chybí znalost užívání mezinárodního znakového systému, který se od nich ale při účasti na mezinárodních akcích očekává. Slyšící studenti na vysokých školách získávají zkušenosti s angličtinou navíc také tím, že stále více oborů akreditovaných v češtině nabízí také některé předměty v angličtině. Neslyšící studenti se při nich ale musejí opírat o přepis v angličtině, což je samozřejmě náročnější než pracovat s přepisem češtiny. Ve výsledku tedy studium v zahraničí u neslyšícího studenta předpokládá vlastně znalost čtyř jazyků: českého znakového jazyka, mezinárodního znakového systému nebo místního znakového jazyka, angličtiny a češtiny. Přitom zvládnout čtyři jazyky se daří jen málokterému studentovi, ať už je slyšící, nebo ne – jde o zcela mimořádný výkon. Pokud se ho naši studenti nebojí, mohou využít jak výměnné studijní pobyty Erasmus+, většinou s přepisem nebo alespoň zápisem mluvené angličtiny, tak například i partnerskou smlouvu s Gallaudetovou univerzitou ve Washingtonu, D.C., na kterou v minulosti již několik našich studentů vyjelo, například neslyšící Jakub Peřina a Anna Pangrácová.

Mgr. et Mgr. LENKA TÓTHOVÁ, Ph.D.

odborná asistentka – ředitelství Střediska Teiresiás

• Vystudovala obory Španělský a portugalský jazyk a literatura a Učitelství španělštiny a portugalštiny, aprobaci si doplnila o rozšiřující studium Učitelství angličtiny

• Ve Středisku Teiresiás pracuje od roku 2012, nejprve jako externí pracovnice, nyní jako zaměstnankyně střediska

• Vyučuje angličtinu zejména neslyšící a nedoslýchavé studenty MU, ale také slabozraké nebo studenty s poruchou autistického spektra

• Mezi její další úkoly patří zpřístupňování možností studia v zahraničí z pozice koordinátorky mobilit, projektová práce a organizace různých vzdělávacích akcí

Redaktorka Iva položila několik otázek i Lence Tóthové, která vyučuje neslyšící studenty angličtinu a zabývá se mobilitami a vzdělávacími projekty ve spolupráci se zahraničím:

Účastníci mezinárodního projektu LangSkills v polském Lublinu v roce 2023

Lenko, vím, že pro Středisko Teiresiás pracujete již dlouhou dobu. Poprvé jsme spolu byly v kontaktu, když jsem dálkově konzultovala s neslyšícími studenty při online výuce BSL. Komunita Neslyšících vás asi nejvíce zná díky mezinárodním projektům - letním školám s názvem LangSkills. Můžete prosím rozvést, o co se jedná?

Je to tak, vlastně se už „virtuálně“ známe celkem dlouho, ale osobně jsme se poznaly až díky projektu LangSkills II na letní škole v Telči v roce 2022. Je to vlastně pokračování prvního projektu LangSkills, který byl úspěšný, a proto jsme se rozhodli na něj navázat. Oba LangSkills projekty usilují o zlepšení jazykové vybavenosti neslyšících a nedoslýchavých studentů a zároveň vytváří příležitosti, jak tyhle znalosti aktivně využít. Díky LangSkills totiž pořádáme mezinárodní letní školy, workshopy a konference a připravujeme studijní materiály.

Na MU také učíte neslyšící studenty angličtinu. Jak byste popsala své dosavadní poznatky a zkušenosti?

Ano, ve středisku jsem začínala právě jako lektorka angličtiny pro neslyšící studenty, které jsem vedla většinou individuálně nebo ve skupinách po dvou. Ta práce mě od začátku nadchla a ohromně mě baví dodnes. Velká část mé práce byla zejména v počátcích „motivační“. Mnozí neslyšící studenti angličtinu berou jako další z mnoha překážek, zatěžující a otravnou povinnost, kterou je potřeba splnit, aby mohli studovat na MU. Snažím se proto ukazovat, že angličtina je skvělý nástroj, který otevírá dveře k mnoha příležitostem v současném světě, a neslyšící by se o tuhle možnost neměli připravovat, ale naopak ji využívat ve svůj prospěch.

Partneři projektu LangSkills II vás 12. a 13. 9. 2024 srdečně zvou na závěrečnou konferenci.

CÍLEM KONFERENCE JE: vytvořit prostor pro dialog, výměnu myšlenek a zkušeností v oblasti výuky a učení se cizích jazyků a internacionalizace neslyšících a nedoslýchavých studentů. Konferenčními jazyky jsou angličtina a mezinárodní znakový systém. Přihlášku a informace najdete na facebooku Střediska Teiresiás nebo na webových stránkách zde: https://www.teiresias.muni.cz/cz/veda-a-vyzkum/konference-a-jine-akce/zaverecna-konference-projektu-langskills-ii

Co dalšího v rámci Střediska Teiresiás pro vysokoškolské studenty nebo pedagogy se sluchovým postižením organizujete?

Pořádáme už několikátým rokem letní školy pro studenty, ale i učitele. Je skvělé, že díky projektům v rámci programu Erasmus+ můžeme propojovat učitele a studenty mimo školní prostředí, využívat cizí jazyky v reálném životě při řešení zajímavých projektových aktivit a zároveň poznat různé země a kultury. Ale to není všechno. Kromě samotného zpřístupňování vysokoškolského studia kolegové třeba dlouhodobě pracují na slovníku znakového jazyka Dictio nebo vylepšují systém Polygraf pro přepis.

Co byste ráda vzkázala případným zájemcům se sluchovým postižením o studium na MU?

Chtěla bych vzkázat, aby neváhali, a pokud si chtějí splnit sny o vysokoškolském studiu, aby na nich pracovali a podali si přihlášku. My ve Středisku Teiresiás je rádi podpoříme.