Beachvolejbalový turnaj v zemi vycházejícího slunce

TEXT: Jan Semerád

FOTO: archiv Šimona Bambase a Jana Žídka ml.

Naši neslyšící beachvolejbalisté se o víkendu 18.–19. března účastnili charitativní akce v dalekém Japonsku ve městě Oita. V rámci ní se na pláži Tanoura odehrál turnaj v beachvolejbalu slyšících a poté i turnaj neslyšících. Akci pořádala Japonská asociace beachvolejbalu.

Do Japonska odletělo celkem pět Čechů: trenér Jan Žídek starší a dvě dvojice hráčů – Jan Žídek mladší, Šimon Bambas, Oldřiška Žídková a Anna Pavlovová. Naši beachvolejbalisté oba turnaje vyhráli a odvezli si tak celkem čtyři zlaté medaile. UNIE vám nyní s našimi nadějnými mladými hráči přináší rozhovor.

Jak jste se o turnaji dozvěděli a proč jste se rozhodli tam letět, i přes takovou dálku?

JŽ: Pozvali nás přímo sami Japonci, dokonce nám nabídli i to, že nám kromě letenek proplatí veškeré náklady a výdaje. To byla příležitost, která se neodmítá.

Mohli byste našim čtenářům přiblížit, jak je příprava na takový turnaj náročná? Co všechno jste museli před odletem zařídit?

JŽ: Zaprvé se musely zajistit letenky, pak si všichni museli zařídit v práci dovolenou nebo omluvenku ze školy. Doporučovali nám, abychom si také přečetli, jak to v Japonsku chodí, co dělat a co nedělat atd., abychom se co nejlépe přizpůsobili tamější kultuře a vyhnuli se nedorozuměním.

ŠB: Měli jsme pravidelné tréninky u nás v nafukovací hale, ale kvůli tomu, že turnaj v Japonsku se odehrával pod širým nebem, museli jsme letět o několik dní dříve, abychom se aklimatizovali. Intenzita tréninků se před odletem stupňovala, protože jsme měli nejvyšší cíl – 1. místo.

Když to porovnáte s loňskou deaflympiádou v Brazílii, odkud si odvážíte větší zážitek? A jaký?

JŽ: Zážitek z Japonska byl určitě příjemnější, jak cesta, tak i celková organizace. Zázemí kurtů bylo také mnohem lepší, byli jsme u pláže Tanoura u Beppu Bay. Sice někdy hodně foukalo, ale to k beachvolejbalu patří, zvlášť když se hraje na takovém místě.

ŠB: Z obou zemí si odvážím neskutečné zážitky, jsou to velmi rozdílné kultury. Snažím se vidět na každé zemi pouze pozitiva, ty negativní věci vždy rychle zapomenu. (smích) V Brazílii byl sportovní význam celé akce samozřejmě větší, na deaflympiádě je krásné to, že se sjedou sportovci z celého světa. Těžko se to porovnává, Japonsko nám také hodně dalo.

Jaká byla v Japonsku konkurence? Hráli jste celkem dva turnaje, jeden s neslyšícími, jeden se slyšícími, který byl pro vás těžší?

JŽ: Řekl bych, že celková konkurence je podstatně nižší než u nás v ČR, a také nám hrálo do karet, že jsou Japonci zpravidla nižšího vzrůstu. Nejsme spolu se Šimonem Bambasem úplně nejvyšší postavy a v beachvolejbalu je to na vyšší úrovni celkem podstatný faktor, který může ovlivnit celkový výsledek zápasu.

ŠB: Ano, hráli jsme dva turnaje a v obou turnajích byla úroveň protivníků podobná. Momentálně nejsou Japonci tým, který by nám měl v turnajích dělat problémy, takže porazit je byla pro nás vlastně povinnost. Zdůrazňuji ale, že říkám „momentálně“, protože jsme viděli, že se jejich výkonnost zlepšuje a začínají se objevovat nové tváře, které jsou příslibem budoucí konkurence.

Co vás v Japonsku nejvíc překvapilo, co jste vůbec nečekali?

JŽ: Nejvíc mě překvapila japonská kultura celkově a také to, jak moc jsou Japonci milí, ochotní, čistotní. Jejich auta jsou poměrně malá a spíš krabicovitého tvaru. Typické popelářské a hasičské auto je tak 2x menší než u nás. Na ulicích nejsou odpadkové koše a všechny odpadky se musí brát na hotel nebo domů.

ŠB: Překvapil mě japonský smysl pro pořádek a jejich disciplinovanost. Z jejich péče o přírodu bychom si měli vzít příklad, není divu, že jsou oproti nám ve všem o krok napřed.

Jak se vám v Japonsku líbilo? Přece jen je to velmi odlišná kultura.

JŽ: Bylo to skvělé, určitě bych se tam rád podíval znovu a navštívil i Tokio. Jídlo je tam úplně jiné, takže jsme pořád ochutnávali nové pokrmy a zkoušeli nové věci. Byl to někdy docela adrenalin. Sice jsme potom nemohli nějakou dobu vidět čínské restaurace u nás v Česku, ale myslím, že to je úplně normální. (smích) Ke konci turnaje už jsme se hodně těšili na naše tradiční česká jídla, která nám chyběla.

ŠB: Japonsko jsem zařadil ve svém žebříčku na 1. místo, protože je to země s krásnou přírodou. Města tam mají moderní, velmi čistá a celkově se mi tam moc líbilo. Těch deset dní strávených v Japonsku byl opravdu šok.

Podařilo se vám v Japonsku navštívit i nějaké kulturní nebo přírodní památky? Jak se vám líbily?

JŽ: Bohužel jsme toho moc neviděli, místo, kde jsme pobývali, bylo kolem dokola obklopené samými obchodními domy, hotely, restauracemi a na nějaké cestování už také nezbývalo moc času.

ŠB: Čas na cestování moc nebyl, jakžtakž jsme si to vynahradili typickými japonskými uličkami. Samozřejmě byla škoda, že jsme se nedostali na nějaká známější místa, ale snad si to někdy vynahradíme.

Oba jste letos nastoupili na vysokou školu, jak je těžké skloubit studium s tréninky a přípravou?

JŽ: Naštěstí jsem si našel takovou vysokou školu, kde pro tento typ aktivit a reprezentaci mají pochopení a pomáhají mi společně najít takové řešení, které všem vyhovuje. Je to samozřejmě celkově náročnější, ale že by se to nedalo zvládnout, to se říct nedá.

ŠB: Vloni mě na vysokou školu bohužel nepřijali a nastupuji až v letošním školním roce, ale i tak je to občas těžké, protože dojíždím do Prahy na tréninky z Příbrami, kde bydlím. Do toho mám ještě tréninky šestkového volejbalu za slyšící klub VK Příbram.

Jakými třemi slovy byste popsali Japonsko?

JŽ: Ochota, vlídnost, zážitek.

ŠB: Příroda, moderní, poctivost.