Kdo prožil rok 1989 s nadějí na to, že se staneme demokratickým státem, v následujících letech nutně utrpěl sérii občanských traumat. Poslední měsíce mají přesto ještě údernější charakter. Jako když do vašeho zatuchlého spacáku někdo kope kanadou a vy se probouzíte z mělkého a přerušovaného — ale přece jen demokratického — snu zase zpátky ve veksl-socialismu. Jediné, v co lze doufat, je, že česká literatura si třeba zase začne všímat politiky a společnosti. Jako Rakušan Robert Menasse, s nímž v tomto čísle najdete rozhovor, nebo jako Američan Jonathan Franzen, kterému je pro změnu věnováno Téma. Jenže černý mrak pochybností připlouvá — oni však přece nepotřebovali čtyřicetiletou zkušenost s represivním státem. Zato u nás to zatím vypadá tak, že literatura je naopak dobrá pro vysloužilé politiky — alespoň tomu nasvědčuje rubrika K věci věnovaná Dr. Rathovi a Dr. Mackovi.
