Srovnáte‑li literární časopisy z devadesátých let s jejich dnešní podobou, neunikne vám podstatný rozdíl: důraz, jaký je v těch nynějších věnován společensko‑politickým tématům. Může to souviset s tím, že po roce 1989 bylo stále co objevovat z dříve zakázané literatury, nebo s tím, že si literatura dopřávala luxus být po mnoha letech politického angažmá opět „jen“ sférou estetična. Koneckonců i tehdejší spisovatelé tato témata obcházeli velkým obloukem. Že je tomu nyní jinak, může být zprávou o tom, že literatura konečně srovnala krok s životem společnosti. Anebo o tom, že společenský vývoj nabízí taková dramata, která nutí spisovatele, kritiky, a tudíž i časopisy k jejich reflexi. V únorovém čísle Hosta je to například nový pohled na devadesátá léta nebo Gustáva Husáka. A pokud literatura neztratila schopnost být seismografem dějinných pohybů, bylo by prozíravé si takových signálů všímat.
