ESPRIT
1–2 7–8 2
1
2009 2014 ZDARMA ZDARMA 2013
TÉMA TÉMA
Jean Dubuffet: Longtělo et Chaise Septembre, 1961 Nikola Čulík: Nez Zatímco odpočívá duše putuje.
ČASOPIS PRO VŠECHNY KTERÝM DUŠEVNÍ STRASTI NEJSOU LHOSTEJNÉ časopis ČASOPIS pro PRO všechny VŠECHNY, kterým KTERÝM duševní DUŠEVNÍ strasti STRASTI nejsou NEJSOU lhostejné LHOSTEJNÉ
SEMINÁŘ PEER V SENÁTU STIGMA A DESTIGMATIZACE
V ČR vize jsou duševně (3) | jde Mezinárodní destigmatizace Nová ČAPZ (3)nemocní | Aktivizace (3) | Požadujeme Národní plánseminář péče o osoby s duševním(5) onemocněním (6) Pomoc se získáním práce (2)diskriminováni | bohnická léčebna v reformách příkladem (3) Stigma, strach, předsudky, odmítání (6)pomáhá | Zbláznit se může každý (8) se nerozhlíží, Rozhovor s Pavlem Říčanem: Pomáhat | První peer pracovníci u nás (10)odkud přiletí facka (7) Kolem reformy psychiatrické péče to vře (4) | Ivan(8) David – skeptik, který Kanada duševně respektuje |svému Kapitalismus s námi nepočítá Od dětských slzí knemocné pomoci jiným (12) (10) |nebo Když nebudeme jak potom blog: Kdy je pacient nebezpečný sobě okolí?snít, (10) | Zabil se přeměníme mi(12) syn (12)sny v realitu? (13) Psychoanalýza – cesta do hlubin duše (14) | Green Doors (17) | JakNěkteré lépe komunikovat pacienty (20) Na kávuPetra, do Dendrit Kafé (14)skrčený | Básně Zomerské (15) Příběh který už nesedí vDagmar koutě (15) | Nikola Čulík: kresby měsskoro stály život (16)
Archiv DPS Ondřejov
TÉMA:
2
ZPRÁVY Z ČAPZ
Vážení čtenáři, toto číslo Espritu jsme věnovali tématu peer. Slovo „peer“ (vrstevník) je anglického původu a označuje člověka, který prošel psychiatrickou zkušeností a má ji zvládnutu natolik, že o ní může povídat jiným psychiatrickým pacientům, a tak jim pomáhat. Peer pracovník je tedy zralý člověk, který něčím prošel a má co sdělit. Před nedávnem se používala i jiná označení převzatá z angličtiny – „bývalý uživatel“ (ex-user) a naštěstí jen krátce se používal termín „survival“, doslova „přeživší“. Vedle označení psychiatrický pacient se běžně používá také slovo klient. Já to rozlišuji tak, že psychiatrický pacient je člověk, který konzumuje nějaké zdravotnické, respektive psychiatrické služby. Klient je ten, který těch zdravotnických služeb konzumuje minimálně, je však i nadále v kontaktu s psychiatrií či psychologií, například alespoň přes sociální pracovní a jiné poradenství. Snaha zapojovat bývalé či současné psychiatrické pacienty, respektive klienty, kteří prošli nějakou psychotickou zkušeností, se u nás výrazněji projevila až po sametové revoluci. Zavál ji k nám vítr ze západní Evropy, kde už několik desetiletí fungovaly organizace sdružující uživatele psychiatrické péče a také organizace sdružující rodinné příslušníky či jiné blízké osoby psychiatrických pacientů. Po roce 1989 začala i u nás vznikat uživatelská hnutí a rodičovské organizace. Současně s tím se objevily snahy o respektování psychiatrických pacientů jako odborníků na vlastní zkušenost a snahy využít této jejich zkušenosti při pomoci druhým pacientům. V poslední době se objevují i peer lektoři, kteří na vyšší úrovni předávají své zkušenosti studentům medicíny, psychologie, prostě různým odborníkům, ale i širší veřejnosti. V pomalejším rytmu vznikají také peer skupiny, jejichž členové by se měli setkávat a navzájem si vyměňovat zkušenosti. Samozřejmě by měli pracovat pod supervizí odborníků, kteří by jim radili jak postupovat, jak nepostupovat, co udělali dobře, co neudělali nejlépe, atd. Je to nutné i vzhledem k tomu, že jde o poměrně živelný proces, který má různé dětské nemoci. Ne všichni peer pracovníci, kteří docházeli a docházejí za hospitalizovanými pacienty, jsou dostatečně psychicky stabilní na to, aby mohli s tak těžkou problematikou pomáhat. Peer konzultanti a peer lektoři se v současnosti stávají rovnocennými členy širších týmů, ve kterých jsou také psychologové, psychiatři, psychoterapeuti a sociální pracovníci. Mají výhodu vlastní zkušenosti s psychotickým onemocněním a také se začínají vzdělávat v sociální a psychologické práci. Zapojování peer pracovníků do erudovaných týmů je velmi bohulibá, pomáhající snaha, ale i tady platí základní psychoterapeutické pravidlo, že nemůžu dovést člověka dál, než jsem sám. MUDr. Martin Jarolímek, prezident ČAPZ
Terapeutická komunita Mýto zlepšuje komunikaci s rodiči klientů
Ú
spěšné absolvování pobytu v Tera peutické komunitě Mýto do znač né míry závisí na spolupráci terapeu tů s klientem a jeho rodinou. TK Mýto proto pravidelně pořádá tzv. Setkání s rodiči, během nichž se mohou rodinní příslušníci podrobně ji seznámit s životem komunity. Poslední Se tkání s rodiči se na bývalé faře v Mýtě uskuteč nilo v úterý 22. března. „Snažíme se, aby ro diče měli informace o smyslu komunity, aby měli představu o tom, co se v komunitě vlast ně děje, že to je fakt intenzívní a náročná prá ce,“ říká terapeut Ondřej Štulíř. Setkání se zúčastnilo celkem 13 rodin ných příslušníků. Po úvodním seznámení, Tento projekt je financován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.
které proběhlo hravou formou, následovala tématická skupina zaměřená na výměnu zkušeností a seznámení se životem v terapeutické komunitě. Na závěr proběhla individuální sezení rodiny s klientem a jeho klíčovým terapeutem. „Spolupráci s rodiči v poslední době hodně pilujeme, protože nám přijde velice důležitá. Setkání s rodiči jsou asi třikrát do roka, potřebovali jsme si ujasnit jejich smysl, co vlastně rodičům chceme sdělit a co od nich chceme získat,“ uvádí Ondřej Štulíř. Terapeutická komunita podle něj není jen místem, kde si klienti mohou odpočinout od rodičů nebo kam rodiče pošlou své nemocné děti, aby si od
nich sami odpočinuli. „Život v komunitě je pro klienty hodně náročný, protože přijdou do prostředí, které po nich chce, aby skutečně něco dělali. Nejen aby se účastnili společného programu, další součástí je individuální práce. Každý klient má svého klíčového terapeuta a nějaký individuální plán. Každý si do komunity přinese něco jiného, na čem potřebuje pracovat,“ vysvětluje Ondřej Štulíř. –red–
ZPRÁVY Z ČAPZ
Nová vize ČAPZ V Espritu 7–8/2013 vyšel rozhovor s novou fundraiserkou České asociace pro psychické zdraví (ČAPZ) Gabrielou Drastichovou o projektu Vize pro ČAPZ. Mělo se jednat o školení vedoucích pracovníků této organizace. Nejen o tom, jak tento projekt dopadl, jsme hovořili s ředitelem ČAPZ Janem Martínkem. Vize pro ČAPZ... Nezní to příliš honosně, to předtím ČAPZ neměl vizi? Přiznám se, že jsem byl až překvapen, co všechno nám účast na tomto projektu přines la. Nejzajímavější byl asi seminář strategické ho plánování, kterého se kromě čtyř vedou cích pracovníků ČAPZ zúčastnili také dva čle nové rady, Josef Gabriel a Jan Jaroš. Lektor Marek Šedivý se nás nejprve zeptal na poslá ní naší asociace a její vizi. Ocitovali jsme mu, jak jsme měli tyto dva texty formulované do dnes. Přitom jsme zjistili, že plány a úkoly, které máme teď, v nich buď chyběly, nebo se s nimi zcela neshodovaly. Není divu, vždyť oba dokumenty byly dvacet let staré. Přesto jsme se chystali plánovat konkrétní strategické cíle a kroky k nim vedoucí. Lektor nás však zasta vil zhruba těmito slovy: „Nemáte-li zformulo vané poslání a vizi, co chcete plánovat? Vždyť je možné, že pak podniknete akce, které se bu dou s nasměrováním vaší organizace míjet.“ Většinu semináře jsme tedy strávili kolektivní prací nad novou podobou poslání a vize. Jak tato nová vize vypadá, je někde k nahlédnutí? Ano, už jsme ji umístili na internet. Důležité při jejím tvoření bylo, aby byla pokud možno
Aktivizace
Č
eská asociace pro psychické zdra ví (ČAPZ) společně se spol kem Kolumbus v dubnu úspěš ně zakončily projekt Aktiviza ce osob se zdravotním postižením na trhu práce. Tento projekt s více než dvoumilio novým rozpočtem probíhal od května 2013 do dubna 2014. Jeho hlavní aktivitou byl Job klub, který nabídl účastníkům projektu pravidelné setkávání a konzultace s lektor kou a koučkou. V učebně v pražských Mod řanech bylo pondělní dopoledne vyhraze no setkávání s lektorkou Lenkou Papáčovou
Jan Martínek, ředitel ČAPZ
srozumitelná a zároveň obsahovala všech ny naše odborné cíle. Není snadné dosáh nout takového efektu, zastavovali jsme se skoro nad každým slovem. Lektor nás upo zorňoval, že text by měl být pozitivní, že cíle musí být splnitelné a že zvolená slova musí být přátelská a přístupná nejširší veřejnosti. Pak člověk zjistí, že si hraje s každým slovíč kem a přemýšlí, jestli říct duševní onemocně ní, duševní porucha, psychické onemocnění, každý na to měl jiný názor. Dále jsme si při formulaci vize uvědomi li, že se naše organizace chce vydat dvěma různými směry, a proto jsme si ji pracovně
3
rozdělili na dva pilíře. Prvním z nich by mělo být poskytování konkrétních služeb duševně nemocným, především z okruhu psychotic kých onemocnění. V rámci toho bychom rádi udrželi komunitu v Mýtě a vytvořili další ko munitu pro 10 až 12 lidí. Do této oblasti spa dá i naše Linka psychopomoci a nový velký projekt na vytvoření terénních týmů. Druhým pilířem je pak činnost řekně me asociačně politická a lobbistická. V jejím rámci bychom rádi znovu definovali kom petence ČAPZ jako zastřešující organizace. Chceme vytvořit konkrétní plán politických činností a akcí a seznámit s ním naše členy, jednotlivce i organizace. Slyšeli jsme výtky, že v této oblasti toho za stávající situace ČAPZ mnoho nedělá... Myslím, že je to dáno právě finanční situa cí organizace. Stále se snažíme vydávat as poň Esprit, dotace na něj pokryjí pouze dvě vydání ročně. Mimoto jsme činní v Misi pro duševní zdraví, to není málo. Ale souhlasím s vámi, že bychom chtěli dělat mnohem více. Zmínil jste se o novém velkém projektu. Můžete nám ho představit? Rád. Získali jsme od ministerstva práce pro letošní a příští rok tři miliony na vybudování tří terénních týmů v Ústí nad Labem, Kolíně a Berouně. Součástí těchto týmů budou nově zřízené pozice case managerů. Inspirací byla praxe ve Velké Británii, je to inovativní pro jekt v sociálních službách. Terénní týmy bu dou vyjíždět za duševně nemocnými do jejich domovů a na základě jejich potřeb s nimi bu dou pracovat. Celý projekt včetně nabírání zaměstnanců odstartuje 1. června. I když sa mozřejmě nezahálíme, s přípravami jsme už začali. –red–
aneb Jak začít dělat věci, které dávají smysl a středeční odpoledne měla na starost kouč ka Lucie Plíhalová. Původním záměrem projektu bylo spojovat lidi s různým dru hem postižení pod jednou střechou. Nako nec ale většinu účastníků projektu tvořili lidé s duševním onemocněním. Kromě Job klubu byly součástí projektu i exkurze k po tenciálním zaměstnavatelům a tří druhy re kvalifikačních kurzů. Ze zpětného pohledu se nejméně osvěd čil rekvalifikační kurz na pracovníka call cen tra. Snad proto, že pro duševně nemocné je tato práce náročná. Aktivní telemarketing,
zaměřený na množství hovorů a jejich úspěš nost, představuje i při kratším úvazku velkou stresovou zátěž. Úspěšnější byly kurzy na ad ministrativní pracovníky a fundraisery, při nesly svým účastníkům podstatné dovednos ti pro jejich další pracovní rozvoj. Třešničkou na dortu celého projektu bylo vytvoření tréninkových pracovních míst ve spolcích Kolumbus a Dobré místo a v call centru společnosti Formica group. Dnes už můžeme říct, že přestože místa byla vytvoře na z grantu od Evropského sociálního fondu pouze na půl roku, nově zaškolení pracovníci
4
ZPRÁVY Z ČAPZ
budou moci pokračovat ve své práci i nadále, pokud o to budou mít zájem.
Co říkají účastníci Job klubu
„Do Job klubu jsem šel s tím, že ho musím nějak přetrpět, protože mé pracovní návyky byly nemocí značně zasaženy. Nakonec mě překvapila příjemná atmosféra, kterou kouč ka s lektorkou vytvořily. I když jsem měl ně kdy zrovna horší den a byl skoupý na slovo, nebyl to problém. Rád jsem se poznal s dal šími lidmi, většinou také duševně nemocný mi, a na některá setkání nejen Job klubu, ale i kurzu administrativního pracovníka budu rád vzpomínat. Kromě toho, že se mi v rám ci projektu podařilo získat práci v Dobrém místě, zvládl jsem díky přípravě na pracov ní pohovory, kterou jsme na Job klubu probí rali, i příjimací pohovor do projektu peer lek torů v Centru pro rozvoj péče o duševní zdra ví. Zvláště u tohoto pohovoru jsem cítil, jak dobře mě na Job klubu připravili na zvídavé otázky potenciálních zaměstnavatelů,“ vzpo míná s povděkem Tomáš. Jana, které se delší dobu nedařilo zavadit o práci, se svěřuje se svou zkušeností: „Celé to vnímám jako cestu. Byla jsem asi tři roky bez práce, šla jsem do toho s tím, že chci už víc než být jen doma. Chci začít dělat věci, které dáva jí smysl i do budoucna. Těšila jsem se na nové lidi a myslím, že jsem od toho projektu dosta la víc, než jsem čekala. Nabídli mi práci v re dakci Dobrého místa. Když jsem teď zaměst naná, pracuji z domova a některé úkoly musí být brzy hotové, tak už nemám na Job klub to lik času. Smyslem a cílem projektu byla na bídka práce a to se mi podařilo využít.“ Potvr zením úspěšnosti celé Aktivizace je také fakt, že si práci našlo i mnoho účastníků, na které v rámci projektu nezbyla tréninková místa.
Co komu jde a na jakou práce se hodí?
Největší díl práce na projektu odvedly lektor ka a koučka, které se jednou týdně setkávaly se všemi účastníky. Kromě nich byla angažová na ještě psychoterapeutka Pavla Krátká, kte rá se měla starat o duševní pohodlí těch frek ventantů kurzu, kterým by se případně zhoršil zdravotní stav. Co se vlastně za celý rok ode hrálo? Došlo k navýšení pracovních doved ností i osobnostních kvalit všech pravidelných účastníků. Pootevřeli se vrátka k jejich zařaze ní do většinové pracující společnosti. Byla ra dost sledovat, jak jimi jeden po druhém pro cházejí, i když třeba ne vždy zcela samostatně, ale přece jen se vztyčenou hlavou. Lektorka Lenka Papáčová vytvořila pro středí, které bylo částečně terapeutické a čás tečně pracovní. Bezpečí byla jedna z jeho hlavních kvalit. Existoval prostor pro nejisto ty i staré zasuté vzpomínky na neúspěch. Na
BYLA JSEM ASI TŘI ROKY BEZ PRÁCE, ŠLA JSEM DO TOHO S TÍM, ŽE CHCI UŽ VÍC NEŽ BÝT JEN DOMA. CHCI ZAČÍT DĚLAT VĚCI, KTERÉ DÁVAJÍ SMYSL. všechno byl čas, nebylo výjimkou, že téma se tkání vzešlo z podnětů samotných účastníků projektu. Přesto tu byly velké tematické okru hy, které bylo potřeba projít. „Začínali jsme vždycky takovým kolečkem, kde jsme probí rali, co komu přinesl týden nového,“ říká Len ka Papáčová a pokračuje: „Za ten rok jsme prošli také těmito velkými tématy. První byla sebeprezentace, v rámci které jsme mluvi li také o slabých a silných stránkách každého z účastníků. Toto téma jsme pojali interaktiv ně, nahrávali jsme se na kameru a vzájemně si poskytovali zpětnou vazbu. Pak jsme přešli k asertivitě, ne jako k manažerské dovednosti, ale spíš jako k součásti životního stylu. Velmi často se profesní dovednosti setkávaly s uplat něním i v soukromém životě klientů. Jeden z klientů si například zkoušel, jak je možné ukončit slušně a rozhodně nepříjemný roz hovor s otcem. Dalším tématem byl boj pro ti stresu. Zde jsme si vyzkoušeli různé relaxač ní techniky. Poté jsme věnovali prostor prá ci s časem, komunikačním dovednostem a na závěr celého programu jsme nacvičovali pra covní pohovory, jeden z účastníků hrál ucha zeče a ostatní představovali komisi.“ Koučka Lucie Plíhalová probírala s účast níky jejich osobní kvality, všímala si, co komu jde a na jakou práci se hodí. Modelové situa ce tady postupně dostávaly praktickou náplň. Během středečních setkání byl opět čas na ro zebírání vlastních životních pocitů a zároveň přípravu i trénink pracovních dovedností. Ka ždý dostával osobní úkoly, z jejichž plnění se koučce zodpovídal. V druhé polovině roku se začaly hodnotit pocity v průběhu týdne na kvalitativní škále. Po odevzdání prvních do tazníků se povinnosti frekventantů zvyšova ly navzdory jejich ne vždy jednoduchým život ním podmínkám. Náročnost klubu tady měla asi svůj vrchol. Po sesbírání osobních zkuše ností se ustanovilo téma deprese a její zvlá dání. Následovalo několik měsíců teoretické přípravy a zároveň sdílení zkušeností při boji s automatickými myšlenkami a dalšími depre sivními příznaky. Téma bylo tvrdé, nikdo však klub neopustil a účastníci si i díky Luciiným lidským kvalitám z této části hodně odnesli. V době, kdy již vět šina z nich pracovala, koučka bděla nad jejich
pracovními úspěchy i prohrami. „Je ohromně důležité, aby člověk pracoval, ale ještě důleži tější je, aby vůbec mohl pracovat. Takže i když někdo napíše životopis, pokud se z té postele nevykope a nenajde odvahu, je mu hezký živo topis k ničemu. Takhle já na to pohlížím. Jsou tu ještě věci, které jsou dobré, kterým je potře ba se také věnovat. Někdy člověk řeší, jestli na to vůbec má. Mnohokrát zaznělo téma sebevě domí, sebehodnocení. Řešení těchto věcí pat ří do terapie a myslím, že podpůrně se na tom může pracovat i tady, a byla bych ráda, kdy by lidé odcházeli více opevněni a vyzbrojeni do práce. Ne tak, aby ty problémy neměli, to je ne reálné, ale aby si jich byli vědomi a méně se za ně styděli,“ sděluje svůj postoj koučka Lucie Plíhalová.
Aktivizace na dlouho poslední?
Aktivizace v Praze nebyla jediná, stejný pro jekt probíhal paralelně také v Českých Budě jovicích. Přínos obou projektů hodnotily jejich týmy v posledním dubnovém týdnu. Asocia ce by na zkušenosti s pořádáním tak velké ho vzdělávacího programu ráda v budoucnos ti navázala. V dnešní době se bohužel s chvá lyhodnými projekty musí zpravidla čekat na evropské výzvy. ČAPZ tedy na Aktivizaci v tom to roce nenaváže druhým ročníkem. „S prů během projektu i jeho výsledky jsme spokoje ni. Máme velmi dobrou zpětnou vazbu od jeho účastníků. Některé věci bychom však v bu doucnu dělali jinak,“ říká ředitel ČAPZ Jan Martínek a pokračuje: „Pokud bychom se příš tě soustředili jen na cílovou skupinu osob s du ševním onemocněním, nenabízeli bychom kurz operátora call centra. V Praze nebyly na šim účastníkům v call centru prodlouženy smlouvy a v Českých Budějovicích se nikdo do call centra nepřihlásil. Vyhodnotili jsme to tedy tak, že přestože je na úřadech práce stálá na bídka této pozice, už ji do projektů nebudeme zahrnovat. Také zvažujeme, že bychom zkráti li dobu vzdělávání v Job klubu z jednoho roku jen na dobu, dokud účastníci projektu nezískají práci. Naši lektoři a koučové se shodli na tom, že takové zkrácení by zabránilo poklesu účas ti na školení Job klubu, zároveň však považu jí za klíčovou supervizi tréninkových pracov ních míst, která nyní probíhala právě v rámci Job klubu. Je nutné, aby existoval člověk, který zná potřeby zdravotně postižených lidí a záro veň i potřeby zaměstnavatelů a zprostředková val komunikaci mezi nimi. O tuto podporu se mohlo opřít všech 12 lidí zaměstnaných z pro jektu a samozřejmě i ti další, kteří získali prá ci na volném pracovním trhu. Jsme spokojeni s tím, že se lidé z naší cílové skupiny skutečně aktivizovali a většina z nich si práci udržela i po skončení projektu.“ Michal Kašpar a Tomáš Vaněk
AKTUALITY
Evropská dotační naděje
N
a konci dubna se v Denním psy choterapeutickém sanatoriu On dřejov uskutečnil další seminář Mise pro duševní zdraví. Diskusi na téma vý voj reformy psychiatrické péče moderoval MUDr. Martin Jarolímek. Přibližně dvacít ka účastníků (převážně z pacientských a ro dičovských organizací) měla příležitost rea govat na úvodní prezentaci Ing. Olgy Laak sonen, která pracuje na odboru evropských fondů ministerstva zdravotnictví a má na starosti dotační programy ze Strukturálních fondů EU. Její informace o stavu příprav operač ních programů v období 2014–2020, ze kterých by bylo možné financovat reformu
psychiatrické péče, měla u přítomných vel mi příznivou odezvu. „Podařilo se nám do stat problematiku duševního zdraví do dvou operačních programů pro příští období, jedním je operační program zaměstnanost a druhým je integrovaný regionální operač ní program,“ říká Olga Laaksonen s tím, že zmíněné operační programy se liší tím, z ja kého evropského fondu jsou financovány a na co mohou být finanční prostředky po užity. Z operačního programu zaměstnanost, který řídí Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, by podle ní mělo jít na tzv. měkké aktivity v oblasti psychiatrické péče (nové služby, destigmatizační a vzdělávací aktivity)
5
přibližně 2,5 až 3 miliardy korun. „Na ten to program už bylo alokováno zhruba 7,3 mi liardy korun, nicméně jsme součástí většího celku, o tu částku se musíme dělit ještě s in tervencemi, které se budou týkat čistě soci ální péče, třeba péče o lidi bez domova nebo o drogově závislé,“ uvádí O. Laaksonen. Integrovaný regionální operační pro gram, který je financovaný z jiného evrop ského strukturálního fondu, řídí Minister stvo pro místní rozvoj ČR. „Podle posledních informací by se zdravotnické části tohoto operačního programu mělo týkat 8 miliard korun a spadají sem i investice do infrastruk tury psychiatrické péče, na kterou jsme po žadovali 4 miliardy korun,“ říká O. Laakso nen. Podle ní se tvrdé investice do infrastruk tury budou týkat výhradně komunitní péče, protože o něčem jiném Evropská komise ne chce mluvit. Podrobnější článek o semináři přineseme v příštím Espritu. –ga–
Green Doors: pomoc se získáním práce
O
bčanské sdružení Green Doors po delší pauze znovu otevírá službu Začleňování na trh práce. Služba je bezplatně poskytována lidem, kteří potřebu jí individuální podporu při hledání, získává ní a udržení zaměstnání na otevřeném trhu práce. Ve spolupráci s pracovní konzultant kou se mohou uživatelé zaměřit na mapová ní vlastních osobnostních předpokladů, zlep šování pracovních a sociálních dovedností (práce na PC, tvorba životopisu), zlepšování
kognitivních schopností (paměť, soustředě ní), vyhledávání a oslovování potenciálních zaměstnavatelů. Mohou také využít podporu konzultantky při výběrovém řízení a nástupu do zaměstnání. V případě zájmu si domluvte schůzku s příjmovou pracovnicí Mgr. Jarmilou Ku báňkovou. Kontakty: tel.: +420 773 913 051 (volat možno v úterý od 13.00 do 18.30, a ve čtvrtek od 11.00 do 18.00), e-mail: zacleno vani.prijem@greendoors.cz.
FAJN JOB se Sdružením Práh edním z nejdůležitějších faktorů při procesu zotavování osob s dušev ním onemocněním je mít práci. Díky dvouletému projektu financované mu z Evropského sociálního fondu a z roz počtu ČR (Práh-podpora zaměstnávání osob s duševním onemocněním v Brně, CZ.1.04/3.3.05/75.00266) mohlo Sdruže ní Práh podpořit integraci zdravotně postiže ných osob na trh práce a umožnit zaměstná ní některým svým klientům. V projektu bylo zapojeno 51 klientů a pro 37 z nich se podařilo najít práci u 14 part nerských zaměstnavatelů nebo přímo ve Sdružení Práh. Vzniklo 22 nových pracov ních míst na zkrácené úvazky v délce od 6 do 20 měsíců. Klienti nalezli uplatnění jako
pracovníci služeb (restaurace a jídelny, ka várny, knihovna), pracovníci administrati vy a recepce, pracovníci zásobování ve skla dech, úklidu, provozu a údržby. Mezi zaměstnavateli byly neziskové or ganizace, ale i běžné komerční společnos ti a živnostníci, kteří se nebáli vyzkoušet ne prošlapané cesty a lidem s duševním one mocněním dali šanci. Úspěchem je, že významná část partnerských zaměstnavate lů byla s novými zaměstnanci natolik spoko jena, že jim nabídla pokračování i po skonče ní projektu. V každém případě klienti získali nové důležité pracovní zkušenosti, které jim usnadní další pracovní kariéru. Ne všechny ambice se ale podařilo naplnit, někteří lidé Tento projekt je financován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.
Pokud máte další dotazy, je-li vám něco nejasné, případně pokud byste potřebova li poradit v jiné oblasti (pracovní právo, za městnanost, sociální zabezpečení, bydlení, aktuální nabídka sociálních služeb, nemo ci a problematika duševního zdraví…), ne váhejte kontaktovat pracovní konzultantku a pracovnici sociální poradny Anetu Hoško vou (tel.: +420 774 913 029, e-mail: porad na@greendoors.cz). Další informace najde te na www.greendoors.cz. –red–
sami zrušili pracovní poměr ještě ve zkušeb ní době a některá pracovní místa provázela dlouhodobá pracovní neschopnost zaměst nance. Sdružení Práh vytvořilo 13 nových pracov ních míst. V průběhu projektu začal fungovat prodejní stánek v brněnské Galerii Vaňkov ka s výrobky chráněných dílen z celé ČR. Díky novým pracovním pozicím se zlepšily pravi delné kulturní programy v Cafe Práh. Aby vstup do zaměstnání byl co nejú spěšnější, doprovázela projekt řada podpůr ných aktivit: motivační setkání, exkurze do firem, informační brožurky a videa, bilanč ní diagnostika a zvýšení sociálních doved ností. Samozřejmostí byly pravidelné indivi duální schůzky klientů s pracovními konzul tantkami. Jména partnerských zaměstnavate lů a další informace naleznete na stránkách www.prah-prace.cz –red–
6
AKTUALITY
Požadujeme Národní plán péče o osoby s duševním onemocněním Stanovisko Platformy pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR k připravované reformě psychiatrické péče
M
inisterstvo zdravotnictví ČR v září 2013 schválilo Strategii reformy psychiatrické péče. Její implemen tace měla být zahájena v roce 2014. Přípravné prá ce se však prvním čtvrtletí roku 2014 téměř zastavi ly. Vzhledem k tomu, že dosud není uzavřeno jednání o prostředcích z Evropských strukturálních fondů, určených na úhradu nákladů přechodové fáze, obáváme se zpomalení a v horším případě i zpo chybnění reformy. Byla by to špatná zpráva zvláště pro lidi s vážným duševním onemocněním a jejich rodinné příslušníky. Oddalování systematicky a cíleně prováděné transformace zvyšuje riziko zane dbání péče o vážně duševně nemocné. Cílem reformy má být „zvýšit kvalitu života osob s duševním one mocněním.“ Péče o duševně nemocné v České republice neodpoví dá soudobým požadavkům a nutně vyžaduje reformu, což ve Strategii konstatuje také ministerstvo zdravotnictví: „Dostupnost psychiatrické
péče je neuspokojivá, obor psychiatrie je v ČR dlouhodobě nedostateč ně finančně zajištěn a jeho rozvoj je ve srovnání s většinou zemí Evrop ské unie zanedbán a opožděn.“ Oceňujeme, že ministerstvo zdravot nictví pravdivě pojmenovalo současný stav a zahájilo přípravu reformy psychiatrické péče, ale vidíme vážné nebezpečí v rozmělnění reformy. Platforma pro transformaci péče o lidi s duševním onemocně ním, jako seskupení zástupců pacientských a rodičovských organi zací, odborných společností i poskytovatelů služeb, přijala 19. červ na 2012 Deklaraci platformy pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR. V této Deklaraci se uvádí, že jedi ným řešením dlouhodobě neutěšené situace v oblasti péče o lidi s du ševním onemocněním v České republice je transformace celého sys tému, který má vedle zdravotnické také složku sociální, a je provázán s dalšími oblastmi (právní, školství a další). V Deklaraci proto žádáme, aby vláda: 1. formulovala Národní plán péče o osoby s duševním onemocně ním s cílem transformace psychiatrické péče, 2. vytvořila Národní skupinu pro transformaci sytému péče o lidi s duševním onemocněním se zapojením příslušných resortních
AKTUALITY
7
ministerstev, odborných společností, střešních organizací posky tovatelů a uživatelů péče, 3. uskutečnila kroky k přeměně systému péče o lidi s duševním one mocněním s využitím strukturálních fondů.
cíle je nutná koordinovaná spolupráce na úrovni vlády. Pokládáme za nezbytné, aby skutečně vznikla Národní skupina pro transformaci sytému péče o lidi s duševním onemocněním, která zpracuje Národ ní plán péče o osoby s duševním onemocněním.
Tyto požadavky zatím nebyly splněny. Platforma ve své Deklaraci po žadovala vytvoření organizačního rámce spolupráce pro tvorbu a im plementaci národní strategie transformace péče o osoby s duševním onemocněním, zajišťujícího transparentní zapojení a komunikaci mezi relevantními rezorty, uživateli péče a jejich rodinnými přísluš níky, poskytovateli péče, profesními a odbornými společnostmi. Pra covní skupina na MZ, která má připravovat implementaci Strategie, sice svou strukturou odpovídá uvedeným požadavkům, ale nemá po stavení (váhu) a kompetence Národní skupiny pro transformaci sy tému péče o lidi s duševním onemocněním. Přijatá Strategie reformy psychiatrické péče by se mohla a měla stát základním materiálem pro vypracování Národního plánu péče o osoby s duševním onemocněním. Je však nezbytné, aby Národ ní plán zahrnoval i související sociální problematiku včetně trans formace systému lůžkové psychiatrické péče. Jen tak je možné reali zovat záměr Strategie „naplňovat lidská práva duševně nemocných v nejširším možném výkladu“ a její hlavní cíl: „zvýšit kvalitu života osob s duševním onemocněním.“ Strategie reformy psychiatrické péče vytvořila pro restruktura lizaci služeb a sítě zařízení poměrně široké mantinely. Mnoho kon krétních otázek (například pokud jde o nově plánovanou síť Cen ter duševního zdraví) zůstává nezodpovězených. Největší nebezpe čí, že se reforma psychiatrické péče odkloní od uvedeného záměru a cíle, vidí zástupci Platformy v nedůsledném uplatňování princi pů péče o osoby s duševním onemocněním. Hlavně v její orienta ci na nestigmatizující a přirozené prostředí (viz příloha) a v nere spektování mezinárodních zkušeností s transformací systému psy chiatrické péče. Proces transformace institucionální péče v péči dominantně se odehrávající v běžných podmínkách života není ve Strategii popsán. Hovoří se zde pouze o humanizaci psychiatrické péče, která je v sou časnosti soustředěna v psychiatrických nemocnicích (léčebnách). V popisu strategického cíle 7 Humanizovat psychiatrickou péči se uvádí: „Rozvoj péče poskytované v rámci CDZ a dalších extramurár ních služeb, optimalizace sítě a modernizace lůžkového fondu s vaz bou na definovaný cílový stav, kdy přirozeným důsledkem rozvinuté extramurární péče bude redukce lůžkové kapacity, patří mezi klíčová opatření pro dosažení cíle humanizace péče.“ Platforma upozorňuje, že proces transformace institucionál ní péče (na základě zásad a principů OSN úmluvy o právech lidí se zdravotním postižením) je dlouhodobou záležitostí. „Ukazují to zku šenosti ze zemí, kde transformace proběhla či probíhá. Avšak čím déle se odkládá její cílené, systematické zahájení a provedení, tím déle trvá její průběh a tím delší je období neefektivního využívání fi nančních i lidských zdrojů,“ uvádí Deklarace. Z ekonomických důvodů není možné dlouhodobě financovat vy budování a provoz systému komunitní péče (CDZ a další služby) bez paralelně probíhající transformace systému lůžkové psychiatric ké péče a odpovídajícího přesměrování finančních toků. Pokud by k tomu nedošlo, hrozí, že prostředky ze strukturálních fondů EU ur čené na pokrytí tranzitních nákladů budou vyčerpány, ale ke změně systému v předpokládaných termínech nedojde. Proces transformace systému lůžkové psychiatrické péče není ve Strategii popsán a musí být doplněn v rámci přípravy komplexního Národního plánu péče o osoby s duševním onemocněním. Systema tickou transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním nelze realizovat v rámci jednoho ministerstva. Pro dosažení tohoto
Podpisy autorů deklarace Mgr. Aleš Lang za Asociaci komunitních služeb Pavel Novák za Fokus MUDr. Martin Jarolímek za Českou asociaci pro psychické zdraví Jan Jaroš za KOLUMBUS, o. s. Mgr. Jana Poljaková za Sympathea, o. p. s., OSPDN ČR MUDr. Ondřej Pěč za Asociaci denních stacionářů a krizových center Mgr. Jitka Styblíková za VIDA, o. s. Mgr. Lucie Broukalová za Green Doors, o. s. Mgr. Josef Gabriel za Misi pro duševní zdraví Mgr. Barbora Wenigová za Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví Mgr. Andrea Scheansová, Ph.D. za Rain Man, o. s. MUDr. Jana Vevera člen výboru Psychiatrické společnost ČLS JEP MUDr. Jan Pfeiffer za sebe MUDr. Martin Hollý za sebe MUDr. Petr Příhoda za sebe MUDr. Denisa Jasová, Ph.D. za sebe
inzerce
Kolektory Praha, a. s. Navštivte pražské technické podzemí, jeden z nejdelších kolektorových systémů na světě.
. Společnost Kolektory Praha nabízí možnost prohlídky podzemních tunelů – kolektorů, kde jsou uloženy inženýrské sítě potřebné pro život velkoměsta. Kolektory jsou přístupné ve středu, v pátek a poslední sobotu v měsíci. Prohlídku je možné zakoupit prostřednictvím rezervačního systému společnosti TICKETSTREAM. Více informací najdete na www.kolektory.cz.
8
ROZHOVOR
Pomáhat pomáhá Rozhovor o peer programech s Pavlem Říčanem Stal jste se ředitelem Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví (CRPDZ). Máte představu o tom, co je teď důležité pro tuto organizaci a jaké má priority? Centrum vidím jako perspektivní organizaci, která má za sebou spous tu zkušeností a úspěšných projektů – máme vzdělávací institut, anga žujeme se ve vyjednávání o podobě péče o duševně nemocné, realizuje me destigmatizační projekty, zabýváme se přenášením úspěšných za hraničních praxí do českého prostředí. Právě v té souvislosti usilujeme o strukturované rozšíření tzv. peer programů (princip zapojení lidí se zkušeností s psychickým onemocněním do péče o duševně nemocné). Myslím, že se nám to daří a baví nás to. Naším záměrem je vybudovat zázemí pro aktivní ex/uživatele psychiatrických služeb, propojit je na vzájem, ale i s poskytovateli služeb, angažovat je v profesionálních tý mech, ve výuce na vysokých školách, ve výzkumu... Co vás přivedlo k oblasti péče o duševní zdraví? Pracoval jsem předtím s lidmi z ulice, kteří byli nejednou z různých dětských domovů a často měli i psychické problémy. S lidmi s du ševním onemocněním jsem se poprvé potkal v roce 1999 ve Fokusu v Pelhřimově v garáži, kde jsem vedl dílnu, která měla opravovat jízd ní kola. Svět duševního zdraví a nemoci mě oslovil, vtáhl, zůstal jsem u toho. Teď se nejvíc pohybuji okolo tématu recovery, což je pojem, se kterým jsem se blíže seznámil v souvislosti se svojí doktorskou prací, kterou mám rozepsanou. V pojmu recovery (zotavení, úzdrava) jsem objevil něco, co mi hodně sedí – to téma se mi spojilo s tím, co jsem vždycky vnímal jako klíčové ve své praxi sociálního pracovníka – s hlu bokým respektem a nadějí. Místo modelu „služba – klient“ preferu ji model „člověk se zkušeností – pomáhající pracovník“. Česká společ nost nezažila antipsychiatrické hnutí šedesátých let dvacátého století. Některé radikálnější pacientské skupiny ve Spojených státech hovo ří o sobě jako o „přeživších psychiatrické péče“. Patricie Deegan, jed na z nejvýraznějších postav hnutí recovery je velmi rozumná energic ká dáma, i když i ona o sobě hovoří jako o „přeživší“. Náš projekt peer lektorů, ta společná práce, setkávání na kolegiální úrovni, to je vlastně taková recovery-orientovaná praxe. Pojďme tedy k tématu peer... V našem českém prostoru to jsou zatím novinky. Posláním CRPDZ je mimo jiné přinášet sem přístupy a metody, které se jinde osvědčily.
PEER LEKTOR JE ČLOVĚK, KTERÝ MÁ VLASTNÍ ZKUŠENOST A NAVÍC ZNÁ I TEORII, KTEROU MŮŽE PŘINÉST DO VÝUKY. PEER LEKTOŘI BUDOU MÍT ROLI UČITELŮ, MUSÍ UMĚT VYPRÁVĚT SVŮJ PŘÍBĚH JAKO JEHO HRDINOVÉ, NIKOLIV OBĚTI SYSTÉMU.
Nakolik se nám to v tomto případě podaří, ukáže čas. Spoustu věcí ještě nevíme. Myslím si však, že peer konzultanti pracující přímo v pomáhajících týmech mají obrovský potenciál. V tuto chvíli realizujeme dva projekty, mezi kterými má urči tě smysl rozlišovat. Ten první nazýváme projekt peer konzultan tů. V USA měli už v 90. letech ve standardu asertivní komunitní léč by (terénní týmy, které zajišťují intenzivní péči) povinnost zaměstnat peer konzultanta. My jsme se tenkrát snažili přeložit, co ten pojem znamená. Princip zapojení lidí se zkušeností do péče o duševně ne mocné tehdy nikdo neznal. Dnes je to v zahraničí běžná záležitost, jaké jsou klady zapojení peer konzultantů? Podle současných výzkumů funguje zapojení peer konzultantů dob ře, není tam riziko, že by služby týmů s peer konzultanty byly méně kvalitní. Navíc tady je předpoklad dvou hlavních přínosů. Peer v týmu je nositelem naděje a životní perspektivy pro lidi, kteří jsou v danou chvíli v roli pacientů nebo klientů. Dalším přínosem pro tým je, že jim kolega může zprostředkovat perspektivu příjemce pomo ci. Někdy je lepší tolik nespěchat nebo nevidět jenom ten cíl. Profe sionálové se často upnou k cíli a přestanou vidět člověka tam, kde je, bývají netrpěliví. To je důvod, proč tento koncept přijali Holanďané. V tuhle chvíli v Centru čerpáme hlavně z holandské zkušenosti, kde je peer legálně uznaným specialistou a povinnou součástí terénních FACT týmů. Jak je u nás legálně zakotvena práce peer konzultantů? Když chce někdo pracovat v sociálních službách, musí mít kvalifi kační předpoklady, které nejsou až tak vysoké – postačuje speciali zovaný 150 hodinový kurz, který je třeba absolvovat do roka a půl od nástupu. V rámci našeho projektu jsme peer konzultantům nabídli financování tohoto vzdělávání. Pokud se tedy nějaká organizace, dej me tomu Fokus, rozhodne zaměstnat peer konzultanta, není tu zá važná překážka v legislativě. Vaše zkušenost s peer konzultanty...? S peer konzultanty mám zkušenost ze dvou stran, jednak jsem se po dílel jako lektor na školení první peer konzultantské skupiny u nás v Centru, a pak také z Fokusu Vysočina, kde to perfektně klaplo a ten člověk byl plnohodnotnou součástí týmu. Duševně nemocný tedy zvládne kvalifikovanou práci... Je potíž, že naprostá většina prací, které se nabízejí člověku s dušev ním onemocněním, je na takzvaných chráněných pracovních mís tech a zpravidla se jedná o manuální práce. Takže jsem hrozně rád za každý džob, který je třeba novinářský nebo ve výzkumu, v pomoci druhým, kde je možné svoji zkušenost využít a zároveň jde o placené zaměstnání. To je jeden z velkých přínosů obou peer projektů, že vy tvářejí nemanuální pracovní místa. Jak funguje váš projekt peer lektorů? Ten je vlastně založený na nápadu, že lidé s vlastní zkušeností s du ševním onemocněním by mohli být důležití při vzdělávání budoucích
ROZHOVOR
9
PAVEL ŘÍČAN Sociální pracovník, vysokoškolský pedagog a ředitel Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví (CRPDZ). Pavel Říčan (41) se k práci s duševně nemocnými dostal poprvé ve Fokusu Vysočina, kde stále působí jako vedoucí rehabilitace. Oblast duševního zdraví ho dlouhodobě zajímá, zasazuje se o to, aby duševně nemocní mohli pracovat v kvalifikovaných profesích. Zabývá se zejména konceptem recovery (zotavení, úzdrava), který jako lektor pomáhá uvádět do českého prostředí. CRPDZ se navíc pod jeho vedením soustředí na tak zvané peer programy. Lidé se zkušeností s duševním onemocněním se tu školí k tomu, aby pomáhali jiným, ať už přímo jako členové podpůrných týmů, anebo nepřímo jako učitelé budoucích odborníků.
pracovníků v pomáhající profesi, ať už jsou to psychologové nebo so ciální pracovníci. Je důležité, že jejich zapojení nepočítá jenom se sdě lováním vlastního příběhu, ten úmysl je širší. Peer lektoři budou mít roli učitelů, musí umět vyprávět svůj příběh jako jeho hrdinové, niko liv oběti systému. Je také důležité nevyřizovat si při výuce účty s minu lostí. Peer lektor je člověk, který má vlastní zkušenost a navíc zná i te orii, kterou může přinést do výuky, je schopný pracovat se skupinou – vést cvičení apod. Ze své zkušenosti by měl peer lektor umět vytáhnout věci, které se týkají probíraného tématu a jsou přínosné pro studenty. Může to být náročné, není to lehká role, ale věřím, že má smysl. Zpátky k projektu peer konzultantů. Co může takový pracovník změnit? Peer pracovník přináší naději a optimismus už tím, že pracuje, na víc v pomáhající profesi. Za úspěch peer konzultanta bych považoval třeba to, že tým bude citlivější k nedobrovolným hospitalizacím. Za hraniční studie také říkají, že se zvyšuje zapojení pacientů do péče, což lze číst tak, že služby, ve kterých pracují peeři, jsou lépe akcepto vané lidmi, pro něž jsou určeny. Slyšeli jsme, že v některých zemích se v terénních týmech prosazuje týmové rozhodování. Nebude psychiatrům zatěžko vzdát se svých kompetencí ve prospěch týmu? A o čem může rozhodovat peer konzultant? Myslím si, že využívat psychiatra na řízení týmu je plýtvání jeho od borností. Psychiatr je odborník na krizové stavy, nepochybně na far makoterapii a nevím, proč by nutně musel být zároveň někým, kdo koordinuje práci ostatních. Ani mi nepřipadá tak idealistická před stava, že tým podobně jako v Holandsku řídí sociální pracovník nebo zdravotní sestra nebo prostě někdo, kdo má manažerské schopnos ti. Peer pracovníka pak vidím jako člena týmu se všemi právy podílet se na rozhodování. Nevím, proč by měl stát stranou a mít méně nebo více moci nebo proč by měl mít v tomto smyslu nějaké jiné postavení. Co přinese zapojení peer pracovníků nového? Chvíli potrvá, než si na to zvyknou lékaři, zdravotní sestry, sociál ní pracovníci, že peer pracovník může být členem týmu, než si na to zvyknou pacienti a klienti služeb... Záleží hodně na samotných peer pracovnících, nakolik se jim podaří tuto myšlenku u nás prosadit. My jako CRPDZ se jim pokusíme poskytnout veškeré zázemí, bu deme například prezentovat oba projekty na konferencích. Rádi by chom také po vzoru Angličanů a Holanďanů vytvořili „recovery col lege“, výzkumnou a hlavně vzdělávací instituci. Ta by angažovala lidi
se zkušeností s nemocí na různých pozicích a zajišťovala supervizní a konzultační podporu peerům i organizacím. Jak zapadá vaše činnost do kontextu reformy psychiatrie? Centrum dlouhodobě prosazuje to, aby se vyplnila mezera v péči a aby se snížila fragmentarizace. Služby jsou u nás málo propoje né, potřebujeme systém terénních služeb, které sníží potřebu hospi talizací. V rámci toho všeho, co si můžeme představit pod pojmem reforma, považujeme za prioritu vznik Center duševního zdraví, ve kterých budou hlavním prvkem terénní multidisciplinární týmy. Ty budou schopny poskytovat zdravotní i sociální péči včetně krizových intervencí. Jde tedy o nějaké zlidštění péče? To se mi moc nelíbí, to by byla spíš humanizace péče a to se dá taky chápat jako takový ten blahosklonný, laskavý přístup. O to při zapojo vání peerů nejde. Já bych hlavní přínos hledal spíš ve změně uvažování o duševní nemoci ne jako o nějakém neléčitelném zakletí, ale spíš jako o stavu, který je možné překlenout a ze kterého je možné si vzít i cenné zkušenosti. Je dobré, když změnu budou přinášet peer konzultanti. Je to výzva. Budou narušovat ustálené představy o tom, kdo je to napří klad schizofrenik, a už představu, že člověk je definovaný nějakou dia gnózou, by myslím měli peer konzultanti a peer lektoři úplně rozme tat, protože to není pravda. Duševní nemoc je nepochybně velmi ob tížná, drsná životní zkušenost, zároveň to není definitiva, nemá to být rozsudek. Jde snad o zkušenost, kterou je možné začlenit do životní ho příběhu. Tohle je pro mě recovery, vzít nemoc i s omezeními, která může přinášet, jako výzvu a nenechat se jí převálcovat. Myslíte, že takové poslání dokážou uskutečnit lidé s nemocnou duší? Pomáhat pomáhá, to znamená, a tomu věřím, že ve chvíli, kdy mám možnost pomáhat a vidím, že to funguje, tak to zpětně pomáhá i mně. Já to znám ze sociální práce, ale je to obecný jev, platný i pro peer pracovníky. Ve chvíli, kdy mají roli učitele, nemají roli pacienta, a to je obrovský posun a rozdíl. Připadá mi jako dobrá cesta k úzdra vě, když má člověk třeba roli učitele nebo pracovníka výzkumné ho týmu. Dnes víme, že být pacient a mít jenom tuto roli nevede k úzdravě. Může to vést jistě k utlumení symptomů, ale to je všechno. K uzdravení je dobré mít víc rolí a mít role, které jsou normálně re spektované. A takových příležitostí bylo u nás dosud pro duševně ne mocné velmi málo. Michal Kašpar, Tomáš Vaněk
TÉMA: PEER
Kit NG, flickr.com
10
Peer pracovník může často pomoci víc než psychiatr nebo psycholog, jednoduše proto, že je kamarád a pluje na stejné lodi.
První peer pracovníci u nás Co je v zahraničí prověřeno roky dobré praxe, stává se v Česku teprve průkopnickým aktem v kontextu reformy psychiatrické péče. Mají-li vzniknout Centra duševního zdraví s terénními multidisciplinárními týmy, přímo se nabízí, aby jejich součástí byli i peer pracovníci. Neboli lidé se specifickou zkušeností duševního onemocnění, kteří by pomáhali podobně nemocným. S prvními dvěma projekty na zapojení peer pracovníků do služeb a do vzdělávání přišla organizace Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví (CRPDZ).
P
rvní odstartoval projekt Zapojení peer konzultantů do péče o duševně nemocné, jehož úvodní setkání se odehrálo v úno ru 2013. Poté proběhly v létě téhož roku dvě stáže v Nizoze mí a v říjnu bylo školení peer konzultantů úspěšně zakon čeno. Deset z nich získalo v rámci projektu dotovaná místa v nezis kových organizacích zabývajících se péčí o duševně nemocné.Tento celorepublikový projekt si zaslouží pozornost i proto, že by do budouc na mohl pozměnit standardy péče o duševně nemocné. Peer konzul tanti jsou zaměstnanci organizací, které poskytují sociální služby, tu díž musejí splňovat kritéria stejně jako ostatní. Jsou považováni za rovnoprávné, rovnocenné. Musí si ovšem vydobýt své místo na slun ci a je už na konkrétních organizacích, budou-li s nimi chtít prodlou žit smlouvu i po vyčerpání dotace z projektu. Zatím jsou však zkuše nosti veskrze dobré. Ze zákona je dáno, že si peer konzultanti musí do plnit vzdělání a stát se pracovníky v sociálních službách, kurzovné jim hradí CRPDZ. Převážně pracují na poloviční úvazek, navštěvují klien ty a zúčastňují se jako plnohodnotní členové porad týmu.
První vlaštovka v sokolovském týmu
Peer konzultantka Dagmar Zomerská je zaměstnankyní Fokusu a pra cuje v týmu v Sokolově. Kdysi si prošla těžkým obdobím prvních atak schizofrenie. V roce 2003 ji nechal bývalý manžel hospitalizovat i s asi stencí policie. Měla problémy s pamětí a rozpoznáváním blízkých osob. „Ze začátku jsem si musela tak trochu pomoci sama, psala jsem si zápis ky, vrátila jsem se k psaní básní – měla jsem tehdy velké problémy psát a číst, písmo bylo velmi rozhárané a myšlenky těžko uchopitelné,“ vzpo míná Dagmar. Pro její klienty z řad duševně nemocných je velmi důle žité, když vidí, jak se z těchto obtížných situací Dagmar dostala. Nyní
studuje druhým rokem sociální práci na vyšší odborné škole, a tak se z role peer konzultantky připravuje i na roli sociální pracovnice. „Mé první zážitky z práce s klienty s duševní nemocí jsou velmi klad né. Celkově byla má cesta k této pomáhající profesi trochu složitěj ší, absolvovala jsem kvalifikační kurz pracovníka v sociálních služ bách, měla jsem příležitost poznat práci holandských kolegů. Dále jsem absolvovala několik kurzů v různých oblastech práce s dušev ně nemocnými, také stáže – zde jsem získala příklady z dobré praxe,“ popisuje Dagmar Zomerská své předpoklady pro práci peer kon zultantky. Svěřuje se s tím, že někdy je poměrně náročné jít příkla dem druhým. Je to velká zodpovědnost. „Počáteční entuziasmus to tiž není stabilní, musím pečovat o své duševní i fyzické zdraví, abych tuto náročnou roli zvládala,“ vypráví Dagmar.
První zkušenosti
Když porovnává kompetence peer konzultanta a sociálního pracov níka, spatřuje Dagmar Zomerská hlavní přínos právě ve spoluprá ci obou jmenovaných profesí. Peer konzultant si prochází zotavo vacím procesem, může tak i ostatním členům týmu přiblížit situ aci duševně nemocného klienta. „Provázanost profesí se ukazuje jako velmi efektivní a podstatně zkracuje dobu nezbytně nutnou k tomu, aby se klient našel sám v sobě a naučil se brát svůj han dicap. Zoceluje se v boji se zákeřnou nemocí, učí se zvládat péči o svou osobu, učí se respektovat své omezení a svůj status ve spo lečnosti bere více samozřejmě, sžívá se s omezeními a učí se je zmenšovat,“ popisuje ideální situaci Dagmar. Ve své domovské or ganizaci má možnost supervizí, které ji vzdalují od syndromu vyho ření. Dagmar jen lituje, že u nás není peer pracovníků více a nejsou
TÉMA: PEER zastupitelní, jak je to běžné třeba v Nizozemí. Bylo by pak možné ještě účinněji spolupracovat.
Empatie jako nástroj
Úlohou peer konzultantů nebo peer pracovníků v multidisciplinár ních rehabilitačních týmech je přinášet klientům, kteří jsou v du ševní krizi, relevantní informace o nemoci, o možnostech zotavení, o službách a o světě, který se jim nemusí uzavřít, podpořené vlastní životní zkušeností. Mohou zprostředkovávat ostatním členům týmu na základě empatického vcítění do situace daného klienta jeho poci ty, obavy a potřeby. Není to žádná mytologie, ale zkušenost, ke které se připočítává kvalifikace. Duševní nemoc potkává i manažery, aka demiky, lékaře.
V Brně jsou s peer konzultantem spokojení
„Pozice peer konzultanta pro mě znamená možnost pomáhat lidem se stejným duševním onemocněním. Před lety mě postihla schizofre nie, která má stále negativní vliv na mé zdraví a kvalitu života obecně. Ze svého vlastního příkladu vím, že je důležité nevzdávat se a s nemocí bojovat za každou cenu. Bohužel spousta pacientů svůj boj během ži vota někdy vzdá a tady je práce pro peer konzultanta, aby na svém pří kladu ukázal, že jsou ještě další možnosti zotavení se,“ říká Václav Ro lenec, peer konzultant v brněnském Prahu. Vystudovaný inženýr, který měl zkušenosti ze svépomocné skupiny, tak převzal odpovědnost v po máhající profesi. Jeho nadřízení jsou s jeho prací spokojení a těší je i poselství, které angažování peer konzultanta sděluje ostatním dušev ně nemocným. „Tím, že pozici peer konzultanta v organizaci máme, tak také ostatním říkáme, že jsou pro nás lidé s duševním onemocně ním důležití jako partneři a že chceme znát jejich pohled na to, co se jim přihodilo,“ říká odborný vedoucí služeb ve sdružení Práh Jiří Šupa a pokračuje: „Možnost získat místo peer konzultanta v rámci projektu CRPDZ byla úžasná kvůli tomu, že nám umožnila konečně najít něko ho, o kom si myslíme, že bude užitečný a zdatný v šíření myšlenky dů ležitosti vzájemné podpory lidí s duševním onemocněním mezi sebou a kdo také tyto myšlenky promění v činy.“
Na vysokých školách budou působit peer lektoři
Druhý projekt CRPDZ s jen těžko zapamatovatelným názvem Za pojení uživatelů péče do vzdělávání v oblasti péče o duševní zdraví, zkracovaný pro pracovní účely na projekt peer lektorů, má za cíl při pravit deset lidí se zkušeností s duševním onemocněním k tomu, aby přednášeli na vysokých školách. Projekt se rozběhl setkáním se za hraničními hosty z Nizozemí a Velké Británie. V nynější fázi se účast níci projektu školí v lektorských dovednostech a zároveň připravu jí čtyři vzdělávací moduly. To jsou ucelená vystoupení, která obsahují přednášky, cvičení, audiovizuální prvky a vyprávění na základě vlast ních zkušeností na zadané téma. Témata jsou celkem čtyři: recovery, destigmatizace, self management, práce s peer pracovníky. Na kaž dý z těchto modulů připadá šest vyučovacích hodin. Jsou určeny pro školy, kde se studenti připravují na pomáhající profese: budoucí so ciální pracovníci, psychologové a lékaři.
Duševně nemocní si zaslouží partnerský přístup
Manažerka projektu peer lektoři Petra Kubinová říká: „Jednou z my šlenek a ambicí projektu je ovlivnit postoje budoucích pomáhají cích pracovníků. Například bychom byli rádi, aby si osvojili part nerský přístup k lidem s duševním onemocněním. Chtěli bychom podpořit schopnost studentů předávat naději na zotavení. Také by chom je rádi připravili na možnost, že budou ve své budoucí práci mít v týmu kolegu z řad lidí se zkušeností s duševním onemocněním. Jedním z předsudků je názor, že se nedá nemoc vyléčit. S ním se mla dí lidé budou setkávat i během praxe na psychiatrických odděleních.
11
Vyplývá z faktu, že pracovníci se nejčastěji setkávají s nemocnými, kteří se vrací opakovaně do léčeben a jejichž stav se zhoršuje. Exis tuje však mnoho těch, kteří se vyléčí a na své cestě osobní recovery (úzdravy) se k nim už nevrátí. Další ambicí projektu je to, aby do vel kých zdravotnických zařízení přicházeli noví pracovníci, kteří mají zkušenost a osobní zážitek s tím, co lidé, kteří buď takovéto zaříze ní vyhledají, nebo je jim vyhledáno, opravdu potřebují. Aby se dnešní studenti potom v těchto nemocnicích ptali: ‚Máte tady někoho, kdo vám pomáhá přiblížit se k těm, pro koho tady jste?‘“ S předsudky profesionálů i běžných lidí souvisí i téma stigmatiza ce, tj. nálepkování duševně nemocných jako neschopných, případně potenciálně nebezpečných lidí, kteří se vyčleňují z „normální“ spo lečnosti. Velmi zajímavé je také téma self managmentu: „K němu mají naši budoucí kolegové lektoři odlišný přístup, než je běžné tře ba v manažerské sféře. Chtěli bychom, aby budoucí pomáhající pra covníci naslouchali těmto hlasům, které upozorňují na to, že někdy může být obtížné i vstát z postele,“ pokračuje Petra Kubinová a do dává: „S peer lektory jsme se shodli na tom, že i oni musí zaujmout partnerskou pozici, aby ji pak mohli očekávat od studentů. Přednáš ky by měly obsahovat kvality, které chceme předávat.“
Hlasy peer lektorů
Peer lektoři mají teď před sebou první testovací přednášky a naostro vypukne jejich činnost po letních prázdninách. Zároveň bude v květ nu a červnu jejich odborná příprava završena spoluprací s odborní kem na prezentační dovednosti. Tvorba modulů bude pokračovat až do konce prázdnin. „Stále je ještě co doplňovat, dodělávat a připra vovat,“ uvádí Jana Nováčková, peer lektorka s odbornou zkušenos tí s koučováním ve sféře byznysu. „Na práci mě těší, že je kreativní, sepisujeme materiály k výuce sami i společně. Vymysleli jsme řadu zajímavých cvičení a jsme zvědaví, jak na ně studenti budou reago vat. Prezentace a přednášky, které připravil Pavel Říčan nebo Pet ra Kubinová, tvoří jen nutný informační základ, který navíc sami do plňujeme o cenné zkušenosti, které vycházejí z naší expertízy. Jsme experti na vlastní zkušenost, a to nejen s duševním onemocněním, ale i s prací na různých kvalifikovaných pozicích,“ říká Jana Nováč ková. Jiná s účastnic kurzu, ředitelka České společnosti pro duševní zdraví (ČSDZ), Lenka Flášarová o kurzu říká: „Mně velmi pomohlo, když jsem začala o svém onemocnění v práci mluvit, bylo to význam né pro mnoho mých klientů. Inspirovaly mě k tomu kurzy s peer lek tory. Velmi mě baví, sešli se tu skutečně zajímaví lidé a já se nedívám na hodinky.“
Nový smysl života
Diagnózy peer lektorů se různí, od depresí přes schizofrenii, bipolár ní poruchu až k závislostem a kombinovaným poruchám. Není sfé ra okolo duševního zdraví, která by byla tabu. Všechny informace zpracovávají lektoři společně a zároveň se i věnují samostudiu. Úko ly si dělí mezi sebou, vše se podřizuje jen cíli – vytvořit účinné a pou tavé vzdělávací moduly. Práce na nich prospívá i jim, nacházejí nové pohledy na svou nemoc a uzdravování, na svůj význam ve společ nosti a smysl v životě. „Jedním z vedlejších cílů projektu bylo nabíd nout lidem s duševním onemocněním kvalifikovanou práci,“ říká ga rant projektu Pavel Říčan a dodává: „Co se týče studentů vysokých škol, chceme ohýbat stromek, dokud je mladý. Koncept zotavení (re covery) ve světě natolik známý, že si ho organizace píší na svůj vývěs ní štít, nebyl u nás zanesen do žádných strategických plánů. Děláme tady takovou malou revoluci zespoda. Lidé s duševním onemocně ním si upevňují během projektu sebevědomí a sebedůvěru, vzájemně sdílejí zkušenosti, myšlenky a postoje, a jsou pak lépe vybaveni pro to, aby se aktivně brali za svůj život.“ Michal Kašpar, Tomáš Vaněk
12
TÉMA: PEER
Od dětských slzí k pomoci jiným Rozhovor s Laurou Schlepper, expertkou na vlastní zkušenost
V
pátek 21. března proběhla v Pra ze v Divadle Na zábradlí mini konference, kterou pořádal škol ský projekt Blázníš? No a! Foku su Praha. Kromě mnoha hostů z různých pomáhajících organizací, škol a úřadů se konference zúčastnily i všechny týmy škol ského projektu z Čech, partneři ze Sloven ska a také tvůrci projektu z Německa. S Ma nuelou Richter-Werling (Rozhovor s ní a reportáž ze školského dne vyšly v Espritu 5-6/2012) a Norbertem Göllerem přijela i Laura Schlepper, dvaadvacetiletá „expert ka na vlastní zkušenost“. Podobně jako češ tí „experti“ dochází Laura do škol, kde se bě hem jednoho dne v komponovaném progra mu představí žákům a přiblíží jim, jak může vypadat život s duševním onemocněním. Jak ses k téhle aktivitě dostala? V Irsinnig Menschlich, mateřské organizaci školského projektu, jsem začínala jako pra covník PR. Tato práce byla jen předzname náním mého dnešního angažmá ve výzku mu pořádaném fakultní nemocnicí v Hamb urku. Pracuji tam jako pomocná vědecká síla a zkoumám duševní zdraví mladé genera ce v Německu. Manuela Richter-Werling mě přemluvila k přímému účinkování na škol ských dnech projektu Blázníš? No a! Maturovala jsi již v 16 letech, byla jsi výjimečně nadané dítě? Na základní a střední škole ani tolik ne, ale to bylo spíš tím, že jsem až tak moc ráda necho dila do školy, měla jsem problémy se šikanou ve třídě. Bydleli jsme na venkově, nebylo tam moc možností, takže jsem se nudila. Samot né studium na vysoké škole pak pro mě bylo mnohem jednodušší, hlavně proto, že jakmi le jsem se dostala na univerzitu, měla jsem možnost najít si lidi, kteří se mi podobali. Co se týká toho nadání, řekla bych, že nejspíš to bylo tím, že na univerzitě jsem spíš mohla dě lat věci, které mě zajímaly a už mě nijak ne brzdili ostatní žáci nebo učitelé. Šikanu jsem už nezažívala, přesto to ale nebylo lehké. Psychické problémy začaly daleko předtím? Ano, začalo to tak v 10 nebo 11 letech, kdy jsem se cítila hodně špatně. Prvním názna kem toho, že nejsem psychicky v pořádku,
znevýhodněním. Na konferenci v Praze jsem prezentovala například skutečnost, že se v Ně mecku za poslední roky významně zvýšil podíl duševních nemocí na odchodech do invalid ního důchodu z 15,4 procent v roce 1993 na 41 procent v roce 2011.
DEPRESE JE V PODSTATĚ DOCELA NUDNÁ VĚC. ČLOVĚK JE PASIVNÍ, SEDÍ NĚKDE Laura V KOUTĚ A BREČÍ. Schlepper bylo, že jsem ve 13 letech začala se sebepo škozováním. Ve škole jsem hodně trpěla, musela jsem ji kvůli špatným vztahům změ nit a k tomu se samozřejmě přidaly depre se. Šlo to se mnou neustále z kopce. V 16 le tech jsem začala trpět anorexií a odstěhovala jsem se z domova od rodičů, se kterými jsem to také měla těžké. V 17 letech jsem začala studovat a poprvé si našla terapeutku, proto že jsem si prostě uvědomila, že to takhle ne jde dál. A pak už to bylo docela typické. Bra la jsem antidepresiva, byla jsem dvakrát hos pitalizovaná a účastnila jsem se terapie. Tu jsem absolvovala v průběhu vysoké školy. Co jsi vlastně studovala? Vystudovala jsem psychologii a sociologii. Po vysoké škole jsem byla nejprve na stáži v Ma nuelině týmu, a pak jsem začala pracovat ve výzkumu. Je mi blízké téma duševního zdraví, a tak jsem se rozhodla podílet se na výzkumu duševních nemocí v dětství. Některá zjištění, ke kterým jsme došli, jsou docela překvapivá. Zjistilo se, že skoro 20 procent dětí a mladist vých trpí příznaky psychického onemocnění a že 80 procent lidí, kteří trpí psychickým one mocněním, onemocní v době školní docházky. A pak se ještě zkoumala souvislost mezi psy chickým onemocněním a socioekonomickým
Jaká je spolupráce s Manuelou? Na mě působí velmi charismaticky... Myslím, že Manuela je velice autentická, když vypráví o celém školském projektu a často také o věcech, které se během školských dní skuteč ně staly. To samozřejmě působí důvěryhodně. Umí velice dobře vyprávět, ví, co chce, a doká že to realizovat. Vždycky najde způsob, jak zís kat peníze a přesvědčit lidi. Skutečně to dělá z celého srdce. Manuela byla má první nad řízená a já u ní měla velkou svobodu a mohla jsem se věnovat tomu, co mě zajímá. Bláznila jsi někdy doopravdy? Někdy mi přijde škoda, že nejsem takový po řádný blázen, že jsem tomu nikdy opravdu ne propadla. Měla jsem jen deprese, a když jsem byla hospitalizovaná, říkala jsem si, že depre se je v podstatě docela nudná věc. Člověk je pa sivní, sedí někde v koutě a brečí. Kromě toho tenkrát jsem byla v psychosomatické léčebně. Nikde se člověk tolik nenasměje jako v tako vé léčebně. Terapie sice byla náročná, ale po bývat s ostatními pacienty a smát se sám sobě a dělat si ze sebe legraci, opravdu blbnout bylo očistné, protože jsme si říkali, já jsem teď stej ně v léčebně, tak se klidně můžu chovat jako malé dítě a vyvádět nesmysly. Beztak to nikoho nezajímá, beztak jsme blázni. A jaké pro tebe bylo pražské setkání? Velice mě udivilo to velké množství práce, kte ré tu členové projektu odvedli, i to, jak se tady v Čechách šíří. Zjistili jsme, že je tady spous ta nadšených lidí, kteří do toho dávají straš ně moc energie. Měli jsme dojem, že se vaše práce dostala zrovna do takového zásadní ho bodu. Že je teď potřeba přeskupit síly, že je potřeba najít další lidi, kteří by převzali odpo vědnost. Jinak myslím, že jste v poměrně po dobné situaci jako my v Německu. To se týká především shánění financí na další rozvoj pro jektu. Každé takové setkání mi dodá chuť po kračovat, v Praze jsem byla poprvé a jako čte nářka Kafky se sem ráda vrátím. Michal Kašpar
TÉMA: PEER
Když nebudeme snít, jak potom přeměníme sny v realitu? Parafrází výše uvedených slov Martina Luthera Kinga s námi navázala kontakt peer specialistka Annette Furnemont, která se svojí profesí zabývá již osm let. Potkali jsme ji letos v březnu během stáže v holandské organizaci GGZ Noord Holland Noord v městečku Alkmaar.
N
aše pestrá osmičlenná skupina se v průběhu stáže stala součás tí různorodých místních týmů a mohla tak sdílet zkušenost ko legů z Holandska, kteří pracují s lidmi s váž ným duševním onemocněním. Organizace GGZ se zaměřuje na poskytování zdravotní a sociální péče duševně nemocným. Pokrý vá oblast části severního Holandska. Cíli fun gování organizace jsou péče o duševně ne mocné v jejich domácím prostředí, předchá zení hospitalizacím, začleňování klientů do společnosti a podpora při hledání zaměstná ní. Stáž poskytla vhled do možností spolu práce mezi sociální a zdravotní oblastí, což je aktuálním tématem pro současný vývoj v České republice s ohledem na plánovanou reformu psychiatrické péče.
S Annette za Edgarem
Po úvodním dni, kdy se nám s velkou péčí vě noval Michiel Bähler v rámci teoretických výkladů, jsem nejvíce času strávila ve FACT -Wijkteam. Byly jsme tam dvě Češky, kolegy ně Martina z Chebu a já. Měly jsme to štěs tí, že jsme byly přiděleny právě k Annette Furnemont a mohly jsme s touto zkušenou peer konzultantkou navštěvovat její klien ty v terénu. Emočně intenzivní bylo setká ní s Edgarem, který trpí schizoafektivní po ruchou. Bez vyzvání nám začal vyprávět celý svůj příběh, který byl moc poutavý, překva pila nás jeho otevřenost. Annette nabídla Edgarovi po mnoha letech, co ho zná, prá ci peer specialisty. Edgar je velice motivován mít dobrou práci, potažmo vzdělání. Přesto se podle svých slov necítí na práci peer pra covníka dostatečně připraven, bylo pro něj překvapením, že jej Annette vnímá jako sil nou osobnost. Edgarovi se podávají léky de potně. On sám o tomto způsobu léčby do jatě sdělil, že mu obrátilo život naruby, že je šťastný, že žije a cítí se jako člověk.
Ubytovací komplex, marihuana, hip hop, schizofrenie…
Jeden den jsme s peer specialistkou Annet te navštívily na naše české poměry luxusní ubytovací komplex chráněného bydlení. Za jímavé je, že se jedná o budovu, ve které žijí i běžně začlenění zdraví lidé. Case manager ka Berber se nám svěřila, že spory mezi uby tovanými lidmi s duševním onemocněním a běžnými obyvateli domu bývají na denním pořádku, ale že se situace zlepšila. Navští vili jsme společně dva klienty se schizofre nií, Marleye a Moniku. Marley je dvoumetro vý černoch, je mu 18 let. Když jsme k němu vcházeli, jeho bytem se nesla vůně marihua ny, všude ležely boty, rozházené snad do ryt mu hlasitého hip hopu. Během naší návštěvy nám Marley řekl, že by chtěl mít holku a hle dá si práci. Bohužel je hodně doma, nechce se mu mezi lidi. Miluje facebook. Má prý do voleno kouřit marihuanu jen večer. Jeho pů vodní závislost byla mnohem větší, zejména v době, kdy žil na ulici. Byl zvědavý, jak žijí
MÝM HLAVNÍM CÍLEM JE POMOCI KOLEGŮM K TOMU, ABY TAKÉ Annette VĚŘILI V ZOTAVENÍ. Furnemont
13
klienti v Česku, a se zájmem poslouchal naše vyprávění.
Cílem FACT týmu je „udržet lidi doma“
Osudů, o kterých bych mohla vyprávět, je skutečně hodně. Vybavuje se mi třeba pří běh Elzy, která nám ukazovala své obráz ky a svěřila se nám s tím, že to byla právě Annette, ke které pojala důvěru. Stalo se tak poté, co jí Annette vyprávěla svůj životní pří běh přes dveře. Na Elzu nejspíš zapůsobilo, že Annette také trpí schizofrenií, že se léčila ze závislosti na alkoholu a několik let žila na ulici. Teď už spolupracuje s FACT-Wijkteam osmým rokem. Na rozdíl od většiny Holan ďanů nerada jezdí na kole, výjezdy vlastním autem za klienty jí hradí GGZ. „Má pozice ve FACT týmu je zcela rovnocenná s ostatními členy týmu, kteří oceňují můj přínos. Mým hlavním cílem je pomoci kolegům k tomu, aby také věřili v zotavení. Už jen tím, že jsem tam a působím jako příklad. Také klientům FACT týmu sloužím za vzor a dodávám jim naději, že i oni se uzdraví. V pozitivním du chu pracuji s ‚negativními‘ zkušenostmi. Práce mi dala strukturu, pocit, že jsem uži tečná, a díky tomu sílu zůstat čistá. Dozvědě la jsem se o sobě mnoho nového, takže nyní vnímám svou ‚nemoc‘ jako výzvu“, svěřila se mi Annette.
Nezastupitelnost peer pracovníků
Role peer konzultantů je v Nizozemí neza stupitelná natolik, že je pravidlem, že každý FACT (Flexible Assertive Community Treat ment) tým má ve svém středu člověka se zku šeností s duševním onemocněním. Zúčast nily jsme porad FACT-Wijkteamu, do které ho jsme byly přiděleny, a získaly tak mnoho cenných poznatků o práci holandských kole gů. Jedním z hlavních cílů celého holandské ho modelu je poskytovat klientům komplex ní péči přímo v jejich přirozeném prostředí, doma, bez zbytečných hospitalizací, což po važuji za velkou inspiraci pro nás. Bližší in formace o holandském modelu se už nevešly do této reportáže, kde jsem chtěla především zachytit své nejsilnější vzpomínky z holand ské stáže. Koho by však zajímaly více, může se zúčastnit konference na téma FACT tým a holandský způsob transformace péče o du ševně nemocné, kterou pořádá Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví 16. června v Pra ze. Speciálním hostem této konference bude právě Michiel Bähler, který stál u zrodu zapo jení peer specialistů do FACT týmů a později i do práce akutních oddělení. Lenka Vagnerová, projektová manažerka Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví (CRPDZ)
14
ZKUŠENOSTI v kavárně velmi spokojený, a kdyby to bylo možné, vydržel bych tu i déle,“ říká Zbyněk Švarc a dodává: „Není to složité. Musíte se naučit točit pivo, pracovat s kávovarem, udě lat toast, ale na tom vážně nic není.“
Dendrit Kafé Hekrova 805, Praha 11. Informace o aktuálním programu najdete na facebooku.
Otevřeně o duševních nemocech
Na kávu do Dendrit Kafé Do Dendrit Kafé nezavítáte náhodou. Stojí ukryté mezi paneláky na pražském Jižním Městě. Hloubavé povahy však mohou přece jen podle různých indicií nalézt cestu až na místo, které překvapí svou vlídností a útulností. Jsou zde oddělené prostory pro (ne)kuřáky a také malá venkovní zahrádka s několika stolky a velkým slunečníkem. Pod ním můžete strávit příjemné odpoledne meditováním o tom, proč jste vlastně přišli.
N
evýhodu své polohy kompenzuje Dendrit Kafé mnoha plusy. Jed nak je to skutečnost, že zde přes den zpravidla najdete volný stůl; častými návštěvníky jsou především studen ti z Pražské vysoké školy psychosociálních studií, která sídlí v druhém křídle budovy. Další devízou kavárny je její cenová dostup nost i pro chudé invalidní důchodce. Káva je tu o trochu levnější než jinde a navíc ji dosta nete s prvotřídním servisem. V létě také oce níte možnost objednat si ve džbánku vodu se šťávou. Večer se kavárna zpravidla zaplní a místní ji znají také z toho důvodu, že si zde mohou zakoupit kvalitní stáčená vína a od nést si je do svých domovů. Avšak nejen mol davským vínem, svijanským pivem a sýro vými toasty živ je člověk. Kafé Dendrit tvoří také menší kulturní centrum nejbližšího oko lí. Probíhají zde výstavy, cestovatelské večery a v současné době se tu dokonce pravidelně promítají filmy z festivalu Jeden svět.
Na slovíčko s barmanem
Dendrit Kafé je mimo jiné tréninkovou reso cializační kavárnou, a tak se vám může stát, že se o vaše pohodlí bude starat vystudova ný inženýr Zbyněk Švarc (39 let). Podobně
jako další zaměstnanci kavárny má diagnos tikovanou duševní poruchu. Po delším po bytu v Bohnicích nastoupil na radu svého psychiatra Martina Jarolímka do tamějšího Klubu V. kolona, známé tréninkové kavár ny o. p. s. Green Doors. Zde strávil půl roku prací v kuchyni a dělal i číšníka. Ještě než po stoupil k barmanské práci, došly místní tera peutky k názoru, že je jeho cesta sociální re habilitace v podstatě zakončena. Natolik se jim zdál pevný ve svých pracovních návycích. Doporučily mu pokračování v Dendrit Kafé, které už jedenáctým rokem provozuje praž ská organizace Eset-Help. Zbyněk nachá zí na své nové práci jediný nedostatek. Tím je skutečnost, že klientem programu může být pouze na krátký čas. Po prvním měsíci, kte rý je tréninkový, s ním Eset-Help uzavřel do hodu o provedení práce na 150 hodin. Za ka ždou odpracovanou hodinu mu náleží odmě na ve výši 48 korun, něco si však vydělá i na spropitném. Může se zdát, že je to pro člo věka, který pro mobilního operátora progra moval sítě, přece jen trochu málo. Zbyněk se na to však tímto způsobem nedívá. „Při znávám, že je mým snem si najít v budouc nu opět práci v oboru a pan doktor Jarolí mek mě v tom podporuje, přesto jsem tady
Sociální pracovnice Jana Šímová přebírá nyní nově odpovědnost za chod celé kavár ny. Přestože jejím povoláním je pomáhat kli entům – barmanům, musí zvládnout i prá ci provozní. Klienti se tu střídají v tříhodi nových směnách a zpočátku je Jana s nimi. Když získají větší jistotu, nechává je v celé kavárničce samotné a věnuje se práci v kan celáři. Pro každý případ mají klienti po ruce zvonek, kterým Janu nebo jejího kolegu Mi chala mohou přivolat. „Diagnózy našich kli entů jsou různé, většinou z okruhu psycho tických onemocnění, ale i poruch osobnos ti. Naše hosty na to upozorňujeme v úvodu nápojového lístku, i když víme, že je to cit livá informace. Chceme říci, že jsme něčím zvláštní a pomáháme lidem,“ říká Jana Ší mová, která zde pracuje a zároveň dokonču je studium oboru Studia občanského sektoru na Univerzitě Karlově. „Když se někdo uchá zí o tréninkovou práci u nás, zatelefonuje me nejprve jeho psychiatrovi s otázkou, zda je pro něj zkušenost v naší kavárně vhodná. Po kladné odpovědi přistoupíme k přijímací mu pohovoru a klienta zaměstnáme. Pravi dla naší služby nejsou přísná, ale jsou situa ce, kdy můžeme spolupráci předčasně ukon čit. Například na doporučení psychiatra při zhoršení zdravotního stavu nebo při závaž ném porušování pravidel. Vždy se však snaží me zjistit co nejvíc o důvodech porušení pra videl, a zda to není něco, na čem by klient potřeboval v průběhu rehabilitace v kavár ně pracovat (např. včasná docházka apod.). Většina našich klientů je velice motivova ná a celý program dokončí,“ popisuje Jana Šímová a dodává: „Naši zaměstnanci jsou zvyklí pracovat pod vedením sociálního pra covníka a připraveni řešit běžné situace za barem. Spolupráce s jinými tréninkovými ka várnami není nijak neobvyklá. V případě, že mají o našeho klienta zájem třeba v partner ské organizaci Green Doors, mohou se s ním přijít seznámit k nám. Komu práce v kavár ně tolik nevyhovuje a chtěl by se vydat jiným směrem, může využít dalších služeb na pod poru zaměstnávání u nás v Eset–Helpu.“ Dendrit Kafé je otevřeno každý den od 11 do 22 hodin, po páté hodině zde podobně jako v jiných tréninkových kavárnách pracují barmani, kteří nejsou klienty sociální služby. Pro aktuální informace o kulturním progra mu sledujte facebookovou stránku kavárny. Tomáš Vaněk a Michal Kašpar
BLÁZNIVÉ UMĚNÍ
Dagmar Zomerská Tanec s ďasem
Bez dotyku
Svírání na srdci slaný déšť oči mučí z nesvobody do svobody
Rozkošná... Bez dotyku Hledám dveře hledám kliku Abych vyšla vstříc tvému tělu tvému duchu dopřej prosím svému sluchu odhoď stud svůj přede mnou zas stůj – – v plné polní nezrazuj!
Celá se zalykám slzami tak hořkými kolem postele alej mokrých kapesníků... Ten, který mou tvář odkryl v slzách dobyl mé srdce a nechal je být Šeptání o výdrži duše zmučená úzkostí Nevím pro koho jsou určeny tvoje radosti? Tvá tvář zářila jasem a nyní mám opustit co získala jsem časem? I kdyby to nebyla tak krátká chvíle za zmínku stojí že chytla jsem se s ďasem!
Dala jsem cit dala jsem i víc tys vzal vše co ti nabídnuto bylo se zřejmou samozřejmostí Co ti přát a poté nelkat nad odpovědností víry v celek urputností času sblížení Buď jako mlha pokryj moje nahotou vonící tělo... Spíš?
ESPRIT
časopis pro všechny, kterým duševní strasti nejsou lhostejné Ročník XVIII, číslo 2 VYCHÁZÍ 22. 5. 2014 CENA VÝTISKU Zdarma MK ČR 13874, ISSN 1214-2123
VYDAVATEL
Česká asociace pro psychické zdraví Vladislavova 12, Praha 1, 110 00 TEL. 777 783 019, E-MAIL esprit@capz.cz Josef Gabriel Kamila Heinzová GRAFIK Josef Gabriel ml. TISK Tiskárna PRATR, a. s.
Básně ze sbírky Orlí hnízdo (2009)
Když přetínají
Letmo
Nezapomenutelnosti duše chroptících hrdel tančících chryzantém a lučních kobylek skryté v jasu kamene průsvitného jako okov hladiny vody zapomínajíc na vše minulé co s urputností bičovalo ruce obětí okovy nemilosrdnosti přeťaté ledví... Jen srdce a duše zůstaly osvobozeny od kruté zlovolnosti a já se táži zda víly bolí umírání tolik co lidské duše Co má a co nemá být kdo skropil krví nepřeťatou nit života aby oslabil víru v Boha a jeho načasování
Kapka rosy skví se jako tvé oči ústa tvá a ústa má políbíš mne? Souhra ohňů boj s větrnými mlýny je boj s láskou kterou cítím beze zbytku Na ulici zaleskla se láska jako zlatá rybka splň si přání – jemně, mile splním přání, pohleď na mne!
Redakce si vyhrazuje právo krácení a úpravy příspěvků způsobem, který nezmění jejich smysl. Nevyžádané materiály nevracíme. Názory autorů uveřejněné v článcích se nemusí shodovat s názory ČAPZ. Své názory, připomínky a články zasílejte nejlépe e-mailem nebo na adresu redakce.
ŠÉFREDAKTOR KOREKTORKA
15
Časopis Esprit vychází za finanční podpory Úřadu vlády České republiky a Vládního výboru pro zdravotně postižené občany.
POMŮŽEME TI
LINKA PSYCHOPOMOCI
NABÍZÍME Podporu v psychické krizi. Pomoc při orientaci v nepříjemné situaci. Informace, které vám pomohou najít východisko.
224 214 214 Volejte každý všední den od 9 do 21 hodin. Můžete nám napsat i e-mail.
psychopomoc@capz.cz ČESKÁ ASOCIACE PRO PSYCHICKÉ ZDRAVÍ
Kvalifikované odpovědi na otázky z oboru psychologie a psychiatrie.
Česká asociace pro psychické zdraví, o. s. Klánova 300/62, 147 00 Praha 4
KOLUMBUS
BLÁZNIVÉ UMĚNÍ
Kontakty na odborníky a zařízení z oblasti problematiky psychického zdraví.
t: 224 212 656, e: info@capz.cz www.capz.cz
SDRUŽENÍ UŽIVATELŮ PSYCHIATRICKÉ PÉČE NABÍZÍ PRAXI NA BÁZI DOBROVOLNICTVÍ
HLEDÁME Moderátora diskuzních skupin Jedná se o užitečnou práci s lidmi s vážným duševním onemocněním ve stabilizovaném stavu, kteří se angažují v neziskovém projektu Mapování strategie reformy psychiatrické péče. Diskutují nad tématy strategie reformy psychiatrické péče.
Tazatele Sběr názorů a zkušeností osob s duševním onemocněním pro podklad k projektu Mapování strategie reformy psychiatrické péče. Vyplňování dotazníků, rozhovory s uživateli psychiatrické péče (především s návštěvníky nízkoprahových klubů neziskových sdružení pro uživatele psychiatrické péče). Možnost využít výzkum pro studijní účely.
Studenta práv, který se zajímá o reformu psychiatrické péče či práva osob s duševním onemocněním.
Studenta ekonomie zajímajícího se o reformu psychiatrické péče, či péči o osoby s duševním onemocněním.
CO ZÍSKÁTE
→ Zaučení (vlastní kreativitě při formování projektu se meze nekladou) → Cennou praxi v přímé práci s lidmi s duševním onemocněním (potvrzení školní praxe)
→ Možnost zapracovat výzkum, zkušenost do bakalářské, diplomové práce → Možnost budoucí spolupráce na jiných projektech a v jiných rolích → Možnost finanční odměny při dlouhodobější spolupráci s organizací
Kontakt: Karolina Vanek, tel.: 602 618 001, e-mail: karolina.vanek@gmail.com
www.os-kolumbus.cz