MUSIC

EMERICA MADE: CHAPTER TWO

POČÍNAJE TÍMTO ČÍSLEM PRO VÁS MÁME NOVINKU – ROZHODLI JSME SE VÁM PŘIBLÍŽIT HUDEBNÍ PODKRES V ZAJÍMAVÝCH SK8 VIDEÍ. DNES ZAČNEME S LOŇSKÝM TITULEM EMERICA – MADE: CHAPTER TWO. JSME VELMI MILE PŘEKVAPENI, ŽE NA SOUNDTRACKU SE SÁZÍ NA SPÍŠE NEZÁVISLEJŠÍ, ALE O TO KVALITNĚJŠÍ JMÉNA, KTERÉ SE VÁM POKUSÍME TROCHU PŘEDSTAVIT, PROTOŽE SI MYSLÍME, ŽE ROZHODNĚ STOJÍ ZA VAŠÍ POZORNOST.

JEZDCI A JEJICH SKLADBY

Intro, Jon Dickson: Psicomagia – El Congreso Pt. 1 Bryan Herman: Earthless – Acid Crusher Andrew Reynolds: Explosions In The Sky – The Ecstatics Rob Maatman, Eniz Fazliov: Psicomagia – El Memorioso Kevin Long: Explosions in The Sky – Disintegration Anxiety Jerry Hsu: Mogwai – Remurdered Justin Figueroa: Earthless – From The Ages Credits: Mogwai – No Medicine For Regret (vznikl v Německu v 60. letech). Rozhodně si nepředstavujte, že Earthless se prezentují skladbami v klasické stopáži, protože je zcela běžné, že na jejich deskách najdete pouhé dvě kompozice, z nichž každá má okolo 20 minut. U zrodu, tohoto mýty opředeného tria, stál bubeník a vášnivý skater Mario Rubalcaba, který dříve působil například v Rocket From The Crypt nebo Off!. S jeho spoluhráči Isaiahem a Mikem ho pojí láska k psychedelické hudbě a do dnešního dne nechali vzniknout třem studiovým a dvěma koncertním albům. Jejich vystavěné instrumentální opusy zazněly i před pár lety na pražské 007, kde se odehrála koncertní premiéra Earthless u nás. Skladba, která doprovází jízdu Bryana Hermana, se jmenuje Acid Crasher a v podstatě jde o nejauktálnější ukázku z tvorby Earthless, protože vyšla v roce 2016 na splitovém LP s kapelou Harsh Toke. Justin Figueroa pro změnu jezdí na stejnojmennou skladbu z vrcholného díla From The Ages. V loňském roce Earthless mimo jiné spolupracovali i s Baker Skateboards.

Sestava kapely: Isaiah Mitchell (kytara), Mike Eginton (basová kytara), Mario Rubalcaba (bicí) Doporučené album: From The Ages (2013) Kapela pro fanoušky: Kyuss, Om, Fu Machu, Masters Of Reality, Monster Magnet

EXPLOSIONS IN THE SKY jsou důkazem, že i Texas může být domovem kytarové kapely s evropským zvukem, od roku 1999 je jejich působištěm hlavní město Austin. Kvartet dal o sobě poprvé vědět v roce 2000, tedy pouhý rok poté, co se ustálila jeho sestava. Skladby od Explosions In the Sky mají také delší stopáž, 8 až 10 minut žádný problém, ale oproti tvorbě Earthless jde v podstatě o kratičké záležitosti. Poslední ze sedmi studiových

alb vyšlo kapele vloni a dostalo se mu stejně kladného přijetí jako jeho předchůdcům – obecně lze říci, že všechny desky EITS jsou velmi pozitivně hodnoceny kritikou i fanoušky. Přestože se jedná v podstatě o instrumentální rockové skladby, jejich stavba a gradování nálad jsou velmi působivé. V roce 2004 kývli poprvé na nabídku filmové hudby a k dnešnímu dni mají na kontě hned čtyři filmové soundracky – žádné blockbustery však nečekejte, spíše kvalitní nezávislé filmečky. 18. října loňského roku u nás Explosions In The Sky svojí atmosférickou tvorbou totálně rozsekali návštěvníky pražského klubu Roxy, jednalo se o jejich první koncertní návštěvu u nás.

Sestava kapely: Mark Smith (kytara), Michael James (basová kytara), Munaf Rayani (kytara), Christopher Hrasky (bicí) Doporučená alba: Those Who Tell the Truth Shall Die, Those Who Tell the Truth Shall Live Forever (2001), The Wilderness (2016) Kapela pro fanoušky: Caspian, Mogwai, Godspeed You! Black Emperor, Mono, Sigur Rós, 65daysofstatic

MOGWAI, skotský kvartet, který vznikl v roce 1995 se prezentuje tvorbou, pro kterou jsou typické dynamické skladby s dlouhými instrumentálními pasážemi s melodickou basovou linkou, vše pak těžce zkreslené nejrůznějšími efekty. Celková nálada skladeb je spíše melancholická s pomalejším tempem. Přestože svojí tvorbou na první pohled přímo nezapadají mezi punkové skupiny, je pro ně, podle jejich slov, punkové cítění důležité. Mogwai přiznávají vliv kapel jako Fugazi, MC5, My Bloody Valentine, Sonic Youth, Pixies nebo The Cure na svoji tvorbu. Od roku 1997 až dodnes nechali Mogwai vzniknout osmi řadovým nahrávkám, řadě singlů, remixů, EP a několika soundrackům. O tvorbě této formace se velmi těžko hovoří, nejlepší je jí zažít na vlastní uši i oči. V České republice se poprvé představili před devíti lety v rámci turné k desce The Hawk Is Howling.

Sestava kapely: Stuart Braithwaite (kytara, basa, vokál), Dominic Aitchison (basa, kytara), Martin Bulloch (bicí), Barry Burns (kytara, basa, klávesy, flétna, vokály) Doporučená alba: Hardcore Will Never Die, But You Will (2011), Rave Tapes (2014) Kapela pro fanoušky: This Will Destroy You, Russian Circles, Pelican, Arab Strap, Slint, The Twilight Sad

PSICOMAGIA již podle názvu může napovědět, ale nemusí. Zároveň je velmi těžké o tomto projektu najít bližší informace. Místem událostí je opět San Diego, v hlavních rolích pak hudební styly psychedelie a krautrock. Kapelu založili multiinstrumentalista Brian Ellis, baskytarista Trevor Mast, který působil v kapele Joy, Paul Marrone, Bernardo Nunez a Tyler Daugh. Největší devizou kapely je zvláště jedinečný zvuk, který jako by měl kořeny v 70. letech, přesto zní výsledek velmi originálně. Stěžejní a v podstatě jedinou jejich nahrávkou je debutové album Psicomagia, které vyšlo v roce 2013 a ze které pocházejí i obě dvě skladby, které na videu zazní. Úvod i jízda Jona Dicksona jsou podbarvené trackem El Congreso Pt. 1, Roba Maatmana a Enize Fazliova pro změnu doprovází tóny El Memorioso.

Sestava kapely:Tyler Daughn (klávesy), Trevor Mast (basa), Paul Marrone (bicí), Brian Ellis (saxofon), Bernard Nunez (words), Daniel Guttierez (words) Doporučená alba: Psicomagia (2013) Kapela pro fanoušky: Soft Machine, Seid, Hawkwind, La Revolución de Emiliano Zapata, Iceberg, Earthless meets Heavy Blanket

DAVID BOWIE – Black Star

Důkaz, že stylově se dá odejít i z tohoto světa – 25. album Blackstar vznikalo v naprosté tajnosti, produkoval ho Tony Visconti a vyšlo přesně v den Davidových 69. narozenin. O dva dyn později Bowie navždy opustil tuto planetu.

LEONARD COHEN – You Wanted Darker

Krátce před svou smrtí vydal dvaaosmdesátiletý Kanaďan svůj testament, který je hudebně nejpestřejší od dob nahrávek, které vydával v 70. letech.

KINGS OF LEON – Walls

Upřímně, nejde o nějaké zásadní dílo, spíše o příjemnou comebackovou nahrávku této čtveřice z Nashville. Ale chlapi jsou ve formě, a deska tak trochu připomíná úspěšné tituly Because Of The Times nebo Only By The Night.

BIFFY CLYRO – Ellipsis

Tohle skotské trio nezpomaluje a v kvalitě svých nahrávek nepolevuje – deska Ellispis patří k tomu nejlepšímu v diskografii Biffy Clyro – najdete na ní hymnický kytarovky stejně tak jako příjemný oplodňováky.

IGGY POP – Post Pop Depression

Pokud vám záda kryjí Josua Homme, Dean Fertita a Matt Hellders, nemůže být výsledek špatný, a přesně to je i případ poslední nahrávky Iggyho Popa, která svou atmosférou připomíná jeho legendární berlínskou éru v 70. letech.

FAT WHITE FAMILY – Songs For Our Mothers

Deska č. 2 je ještě temnější než dva roky starý debut. Kdo je letos viděl v rámci české koncertní premiéry, ten ví, že tenhle sextet z jižního Londýna se s ničím nemaže, a to se týká i loňský nahrávky.

DINOSAUR JR. – Give A Glimpse Of What Yer Not

Starej mazák J Mascis je zpět a spolu s ním i Murph a Lou Barlow. Na desce znějí jak na nahrávkách z 90. let a ve videu ke skladbě Going Down předvedli svojí lásku ke skateboardingu. Sázka na jistotu.

CHRISTINE & THE QUEENS – Chaleur Humaine

Za tímto projektem se skrývá mladá a sympatická Francouzka, jejíž tvorba zní velmi originálně a nás hned chytla za srdce. Christine má před sebou zářivou budoucnost. Jo a budou se vám líbit i její videa.

SAVAGES – Adore Life

Konečně nějaký holky, který dobře vypadaj i hrajou! Těch už dneska moc není. Jejich loni vydaná druhá deska Adore Life nabízí syrové kytarové skladby. Oslavte život se Savages!!!

WARRPAINT – Heads Up

Americké indie-divoženky Warpaint loni vydaly třetí desku, která se nestane zásadním počinem roku, ale její přednost je především v tom, že se dobře poslouchá.

JAGWAR MA – Every Now & Then

Tuhle australskou trojici si dobře zapamatujte, možná o nich ještě uslyšíte. Na letošní dvojce najdete příjemné kousky s tanečními podklady i zasněné kytarovky.

PRIMAL SCREAM – Chaosmosis

Po třech letech vydali tihle skotští kaliči novinku, a přesto, že jsou to páni ve středních letech, mají stále hudebně co nabídnout. Spokojeni budou nejenom jejich příznivci. Jo a žádný lovesongy nečekejte.

JAMIE T –Trick

Bez zbytečnejch keců, tohle je jedna z desek loňského roku. Stojí za to od začátku až do konce. Nutnost!

FRANK OCEAN – Blonde

Na tuhle desku se čeká od roku 2014, kdy měla původně vyjít. Frank nic neuspěchal a je to dobře. V nahrávacím studiu mimo jiné vypomohli i Jamie XX, André 3000 nebo Kendrick Lamar.

A TRIBE CALLED QUEST – We Got It From Here... Thank You 4 Your Service

První deska po osmnácti letech a zároveň i poslední, protože před dokončením zemřel Phife Dawg, který byl pro tuhle partu z New Yorku klíčovým.

BANKS & STEELZ – Anything But Words

Tento projekt tvoří Paul Banks z kapely Interpol a RZA z Wu-Tang Clanu, velmi pestré spojení stejně jako celá deska. Překvapení roku!

BLOOD ORANGE – Freetown Sound

Devonté „Dev“ Hynes se světu v minulosti představil coby Lightspeed Champion a teď ho dobývá pod pseudonymem Blood Orange. Tvorba tohoto projektu se těžko popisuje, ale o to snadněji poslouchá.

UNDERWORLD – Barbara Barbara, We Face A Shining Future

Devátá studiová placka od těchto veteránů britské elektro scény vyvolala nadšení i rozpaky. My zastáváme názor prvního z táborů a desku doporučujeme.

THE AVALANCHES – Wildflower

Šestnáct let trvalo těmhle Australanům vydat druhou desku. A začínají na ní tam, kde na té minulé končili – připravte se na veselé tracky plné ještě veselejších samplů. The Avalanches vás vezmou na výlet do pouště, k moři i do města.

RADIOHEAD – A Moon Shaped Pool

U Radiohead člověk nikdy neví – je tahle deska poslední, nebo ne… kapela k tomu podle všeho přistupuje stejně a jejich devátá studiovka je krásná a melancholická zároveň.

foto: Peter Mercell Při pohledu z okna, kde slunce a smog čaruje ponurý obrazce na sibiřským mrazem sežehlou oblohu, by se člověk nejradši teleportoval časem na konec března, kdy bude vycházet další Board. Teploty už budou určitě příjemnější, vzduch dejchatelnější, ulice skejtovatelnější. O ještě větší pohodu se postará náplň časáku, jako lahůdku jsme si uschovali reportáž ze Spot Questu v Rize, kam se vypravili výherci soutěže s Monster energy, Daniil Platonov a Dan Beringer. V souboji s místními spoty se jim dařilo, třeba Daniil tam vracel nollie 360 flip přímo pod nohama vojáků. Největším lákadlem čísla však bude velká reportáž o nový český skate krvi. Redakční fotograf objel republiku křížem krážem a nafotil talenty budoucnosti z věkový kategorie 12 až 14 let. Podle výsledku se dá soudit, že nám tu skejtová scéna hned jen tak neumře!

UVIDÍTE SAMI 29. BŘEZNA, KDY VYCHÁZÍ BOARD #163