PROTI VĚTRU V TATRÁCH

PROTI VĚTRU

V

PROTI VĚTRU

TATRÁCH text: Radek, foto: Michal Kužela

ŠLAPAT SI PO HORÁCH A SJÍŽDĚT NEDOTČENÝ TERÉNY, TO JE KOUZLO, KTERÝ ČLOVĚK OBJEVÍ AŽ S VĚKEM. KDYŽ TI JE POD DVACET, NEJSPÍŠ HROTÍŠ ROTACE NA KICKERECH, DO TOHO ŠMIDLIKÁŠ BEDÝNKY A VŠECHNO OSTATNÍ MÁŠ V PÍČI. VĚŘ ALE, ŽE TAM ZA LESEM, KAM NEDOHLÍDNEŠ A VLEK NEVEDE, JE PLÁŇ, KDE ČEKÁ ABSOLUTNÍ TICHO A SVOBODA. JEDNOU NA TO PŘIJDEŠ, STEJNĚ JAKO KŮŽA Z PROTI VĚTRU, SE KTERÝM JE NÁSLEDUJÍCÍ ROZHOVOR.

Na začátek se Kůžo představ, aby si tě mohla za to, co řekneš, snáž najít policie.

Tak ahoj, já jsem Michal „Kůža“ Kužela z Hané, kde s kámošema již víc jak 20 let jezdím na snowboardu. Po určitý době jsem dostal chuť se s prknem podívat dál do lesa, netvrdnout jen na vleku, začal jsem šlapat a poznávat víc přírodu. Dá se proto říct, že díky splitboardingu se tak posledních pár roků věnuju přes léto i lezení.

Jak ses probojoval životem až ke splitboardu?

Začalo to někdy na přelomu základky a střední, kámoš objevil skateboarding. Smontovali jsme si svojí první desku a nějak jsme se lopatili před barákem. Pak přišla zima, skejtovat nebylo kde, a protože jsem jezdil

na lyžích, věděl jsem něco o snowboardingu a zkusil to. Samozřejmě mě to bavilo, pokračoval jsem v tom dál, začali jsme s klukama jezdit do parků, objížděli závody, ale nakonec jsem u toho zůstal sám. Chodil jsem na vejšku, na hory mě samotnýho nebavilo jezdit, flákal jsem se, ale pak jsem natrefil na Jirku Bůžka ze Snowbirds shopu, který byl jedním z prvních, kdo tu

1

A jak vznikla ta vaše parta Proti větru?

Dali jsme to dohromady právě s Jirkou Bůžkem, protože shodou okolností hned první sezónu, kdy jsme spolu začali šlapat po kopcích, jsme přes kámoše dostali šanci se podívat na Kamčatku. Přemejšleli jsme, jak to udělat, abysme lidem dali vědět, že někam jedeme, takže jsme si založili Proti větru. Nad názvem jsme přemejšleli dlouho, hodně jsem v tý době objížděl koncerty a natáčel a fotil kapely, a bývalá přítelkyně mi říkala, ať to s těma jejich názvama nějak zkombinujeme. Tak jsme jednoduše vzali anglický slovník a hned na první stránce našli piss against the wind. Čůrat proti větru nebudem, ale na horách chodíme proti němu furt. A bylo to! No a pak muj kámoš Otto Měrka si ten název vyložil, že jako větry vytvářej fazole alá plechovka Heinz, a tak jsme poprosili našeho lokálního grafika Martina Brnu a ten dal celému logu duši.

Nejoblíbenější destinace vaší party jsou Vysoký Tatry. Jak se tam jezdí?

Lidi kolem pětatřiceti se do Tater nejspíš podívali s rodiči ještě za společnýho státu. Já jsem se tam s tátou vrátil v nějakých dvaadvaceti, a hned se mi tam se snowboardem zalíbilo. Skalky u sjezdovky, pěkný terény, prostě jsem svoje návštěvy začal opakovat, pak jsem tam začal chodit se splitem, no a nakonec tam i přes léto horolezit. Dá se říct, že je to můj druhý domov. Nejspíš tím některý Slováky urazím, ale já to pořád beru tak, že ty hory jsou naše, československý. Hrozně mě baví, že tam přijedeš, dostaneš se na Štrbský pleso a hned po sto metrech už si můžeš vybírat první žlaby. Když chceš samotu, jdeš do Zlomisk či nějaké severy, a tam si skoro/úplně sám. Spousta lidí jezdí radši do Nízkých Tater, na Chopok a Dereše, ale mě v těch Vysokejch nejvíc baví, že za tu dobu, co tam jezdím, jsem tam potkal spoustu lidí, co ti mají do dalších let, jak splitových, tak i lezeckých, co dát!

Který místa jsou tvý nejoblíbenější?

Veĺká a Malá Studená dolina, tam je spousty možností. V každé dolině chata, Terinka či Zbojanda, v pátek večer se tam dotáhneš a pak máš krásný dva dny ježdění, kdy si jenom vybíráš. Koho baví širší stráně, ten si vybere Mengusovku a tam to může poslat z Volovek či Rysů. Kdo má rád žlaby, tak v té samé dolince má nachystaného Satana či místní výzvu Červený zářez. Snad tam letos již pořádně nasněžilo a padne. Začátečníkům bych doporučil Štrbské pleso a odtud šup do Mlynické doliny. Už na dohled od vleku jsou první žlaby ze Solisek, v klidu se dá dojít a jezdit Dámský žlab nebo si to můžete šlápnout na protější Patriu či do Širokého žlabu.

Kolik se tam toho za jeden den najezdí?

Měří se to na výškové metry, dáme jich tak 1.500, což znamená dva dobrý sjezdy. Skialpinisti toho zvládnou daleko víc, oni jsou takový nabušení žiletkáři a taky mají úplně jiný materiál než my. Kilometrově to může být se splitem třeba deset nahoru a deset dolu.

Jsou Vysoký Tatry nebezpečný?

Když to v zimě někomu řeknu, že jedu šlapat do Tater, tak se každej hned zajímá, co a jak laviny. Po těch letech už to tady mám nakoukaný, hlavně z léta, podle čeho pak poznám skutečné množství sněhu v zimě. Taky sleduju reporty od lidí na ksicht-knize, kde byli a jaké jsou aktuální podmínky, plus místní horská dává dobré informace. Musím zaťukat, že jsem tu zatím

2 3 žádnou velkou masovku nezažil. Chce to prostě vědět, kam a kdy jít, a hlavně se furt učit. Loni bylo dva metry prašanu ve žlabech, člověk by tam nevlez, ale skialpinisti věděli, že to nesjede, takže se tam šlapalo a bylo to úžasný.

Ono se to chce nejspíš učit už od zkušených splitařů. Může vás někdo takhle nakontaktovat přes FB a jít s váma?

Když se někdo přidá, budeme jedině rádi. Nás je v partě tak deset, ale někdy na víkend se nedáme dohromady ani tři. Takže každej novej člen je vítanej. Musíte se ale připravit na to, že je to dřina. Jak přes den venku, tak večír na chatě, haha. Už sem na split vzal hodně kámošů, o kterých vím, že něco dělají, sportují, ale jak je to šlapání jinej pohyb, tak je to celkem prověřilo a zabolelo. Chce si to prostě nejdřív vyzkoušet a pak člověk teprv může machrovat, že je něco kousek a že tam dojde hned.

Některé fotky k článku máme z vašeho velikonočního tripu do Tater. Zavzpomínej...

To se hodně povedlo. V zimě moc nepadalo, sem tam něco, ale na Velikonoce tam nad 1.800 metrů slušně nasypalo. Do toho se přidalo krásný počasí, prázdná chata, prostě skvělý. V sobotu ráno jsme přišli na Terinku, 2.045 metrů vysoko, akorát Honza Koukol měl nějakou virózu a byl z tý cesty vyšisovanej. Museli jsme všechno nést na zádech, sníh začal až těsně pod chatou. Řekli jsme si, že si to dáme v klidu, tak jsme si šlápli a sjeli Priečne sedlo, a pak si dali vedlejší Sedielko. Jsou to takový klasiky, nic prudkýho, sklon tak 35 stupňů, maximálně 40 navrchu. Druhej den se šla krásně vysněžená Žltá lávka, která touhle dobou vyjíždí, ale prostě jsme tam zkusili nalézt, v půlce zjistili, že to drží, a dorazili to až nahoru. Následoval asi jeden z nejhezčích sjezdů loňskýho roku, prašan minimálně nad kolena, bylo to super. Pak jsme si dali pívo na Terince a že to teda ponesem dolů. Moc se nám nechtělo, ale jak se udělalo ještě lepší počasí, rozhodli jsme se, že si to dáme přes Baranie sedlo, odkud je sjezd 2 kilometry. Nahoře na sedle jsme pak zjistili, že ten severní svah má úplně skvělý podmínky, a následoval asi nejlepší sjezd Baranieho sedla, co jsem si kdy dal. Veselý Velikonoce!

S vaší partičkou Proti větru jezdíte i na jiný kopce, že jo?

Tak nás nastartovala ta Kamčatka, a proto víme, že nás výlety baví. Loni jsme byli v Japonsku, na Hokkaidó, a teď v lednu v Gruzii, kam se v březnu ještě vrátíme, ale na jiný kopce. V plánu máme Kanadu, zrovna teď by se to hodilo, snad podobný podmínky budou i příští rok.

Naděl nám na závěr nějaký moudro. Začal si skejtem, pak klasika ježdění na snowboardu v parku, freeride v lese, až si skončil na splitu. Co na lidi na rozpolcenym prkně čeká?

Čeká na vás krásná dřina, kdy se všechno řídí podle hesla: Nešlapeš, nejedeš. Možná to bude znít jako klišé, ale cejtíte tam ten pocit svobody. Něco podobnýho, jako když jste začínali jezdit na skejtu, na snowboardu, kdy člověk zkoušel ty svý první triky. Když přijdete se splitem do dolinky a jste ve správnou chvíli na správným místě, bude tam jen samota a kámoši. To jsou nádherný pocity. Uprostřed přírody jste hrozně malí a rychle pochopíte, co a kdo vlastně jste.

4

8 2

6

5

7 9

JAN LOHYNSKÝ

EXKLUZIVNÍ FOTKY Z JEHO STUDIJNÍHO POBYTU V SALZBURGU

1/ Když v září přijedete do města a jdete se podívat, kde budete studovat dalšího půl roku...

2/ Ze Salzburgu jsem si střihl trip do

Innsbrucku na premiéru Ísland Born, kde jsme dali pivko s Eikim. 5/ Mnichovskej Eisbach je vyhledávanej celoročně. Úlet!

6/ Podzimní Dachstein byl fajn.

7/ My Kristina in my hood!

8/ S pivní basou upgradovaným city bikem jsem si pohrál a hodně toho s ním v Salzburgu zažil. Díky za něj panu Svobodovi na Orlík!

162

Krásu ledovce Hintertux si v rychlosti prohlíží Venca Kříž. (foto: Aleš Foff)

162