COLOURS OF ETTALA

DOSTALI JSME PŘÍLEŽITOST UDĚLAT ROZHOVOR S FINSKOU STAR EEREM ETTALOU, TŘICETILETÝM ZABIJÁKEM Z HELSINEK. NA SNOWBOARDU JEZDÍ ZÁVODNĚ UŽ VÍC JAK ŠESTNÁCT LET, V ROCE 2010 SE MU PODAŘILO VYHRÁT ZLATOU VE SLOPESTYLU NA X-GAMES, A V LETECH 2005 A 2006 BYL OCENĚN TITULEM VIDEO PART ROKU ČASOPISEM SNOWBOARDER MAGAZINE. V SOUČASNOSTI SE VĚNUJE PŘEDEVŠÍM NATÁČENÍ SVÉHO NOVÉHO FILMU ENDER, A VLASTNĚ JE TO JIŽ TŘINÁCTÁ SEZÓNA V ŘADĚ, KDY PRACUJE NA NĚJAKÉM VIDEOPARTU. JEHO SPONZOŘI OAKLEY, NITRO, RED BULL ČI DVS Z NĚJ MUSÍ MÍT VYLOŽENĚ RADOST.

Rozhovor vznikal koncem února, po telefonu, Ettala právě relaxoval doma v Helsinkách a my se jako vždy potili v pražský redakci. Tak jak se dneska, Eero, cejtíš?

Docela dobře. Včera jsem se vrátil z Japonska, trochu si tam pochroumal koleno, ale nic vážnýho. Takže jsem to byl dneska rozcvičit, nejdřív water running, a pak plavání a jízda na kole. Snažím se co nejrychlejc dostat zpět do top formy, protože příští týden vyrážím do Alp za prašanem.

Celkem nabitej program, na to, že je teď jedna odpoledne...

Dneska jsem se probudil ve čtyři ráno, a snažil se dohnat svoji práci. Internet v Japonsku zas tak dobře nefunguje, a tak se mi nahromadila spousta emailů.

2

Na kolik to tak vyjde?

My jsme tam byli na dva týdny a bydleli jsme v celkem drahých hotelech, takže nás to i s letenkama stálo nějaký tři tisíce euro na hlavu... Jo a jsou v tom započtený i služby průvodců a různý poplatky za vstup do hor, takže si myslím, že i za dva tácy pořídíte super trip na čtrnáct dní. Letenka z Helsinek do Sappora vyjde na sedm stovek a zbytek byl právě na hotely, jídlo a dopravu.

Letos v létě jsi měl operaci menisku, takže si asi nějakej čas nejezdil... Japonsko pro tebe asi bylo takovej návrat na prkno, lázně na psychiku...

Byl jsem mimo jen šest týdnů, takže jediný, co utrpělo, byl můj skateboarding. Už v půlce prosince jsem ve Finsku natáčel nějaký věci na streetu, vlastně

V šest jsem zase usnul, a pak vstával něco před osmou. Doufejme, že teď vydržím vzhůru až do večera.

Tak snad neusneš při našem interview, hehe.

Ne, to ne, zrovna sem si dal Red Bull, takže budu v pohodě.

Jaký to vůbec bylo v Japonsku? Je to stále země nekonečnýho prašanu?

Byla to moje jedenáctá dvanáctá návštěva, a vždycky je to báječný výlet. První týden jsme jezdili v Asahidake, prašan byl neskutečnej a natočili jsme spousty záběrů. Potom jsme se přesunuli na ostrov Rishiri, který leží u nejsevernější části ostrova Hokkaido, a jede se tam lodí. Sníh měl krustu od sluníčka, od větru tu byly vyfoukaný plotny, takže se nám nepovedlo nic natočit, ale přesto si to jako výlet cením.

Byl ten váš trip hlavně o šlapání, nebo jste se dostávali na kopec jinak?

V Japonsku se nesmí používat sněžný skútry, takže vše bylo o šlapání. Zkrátka návštěva týhle země, to je jako nějakej ozdravnej tréninkovej camp, hehe. Strašně moc se nachodíš a jíš jen dobrou stravu, protože v horách nejsou žádný fast foody.

Pro nás Čechy je výlet do Japonska velkým snem.

skoro dva měsíce jsem v plným provozu, většina fotek v rozhovoru je právě z tohodle období. Výlet do Japonska byla pro mě taková přestávka od streetu, občerstvení se prašanem.

Jaký vůbec bylo tvoje nejdelší období v kariéře, kdy si nemohl jezdit?

Dvakrát jsem měl operaci vazů v koleni, a to bylo vždy na půl roku. V 2010 jsem si natrhl vaz, šel jsem na operaci, šest měsíců se dával do kupy, vlezl jsem na prkno a po měsíci si to utrhl znovu. Takže vlastně to bylo, jako bych rok nejezdil. Naštěstí se mi ale během toho jednoho měsíce podařilo natočit skoro celý videopart, hehe.

Prostě seš progresivní rider. Chci se tě ale zeptat na skateboarding? Asi je to tvoje hlavní zábava na léto...

Já vlastně nikdy, a to ani dnes, nedokázal říct, jestli mám radši skateboarding, nebo snowboarding. Nějakým způsobem se to ale vyvinulo, že jsem se stal profíkem na snb, což mi vzalo čas skejtovat. Každý jaro se ale strašně těším, až desku vytáhnu a pořádně si zajezdim. Skateboarding je pro mě o tom pocitu. Když snowboarduju, tak jsem tak trochu pod tlakem se udržet na špičce a dělat ty nejhustější triky. Na skejtu si jezdim ve svym levelu a nikdo ode mě nic neočekává, nemusím se v parku kvůli lidem snažit o nějaký crazy kickflipy. Mít to jako hobby mně úplně vyhovuje a rád tak relaxuju.

Kdy si zjistil, že bys ježděním mohl dosáhnout na víc než právě jen na to ježdění?

Jezdil jsem asi tři roky a pak začal závodit v rampě, což mi docela šlo, takže mě pozvali do finský reprezentace a poslali na mistrovství světa juniorů do Francie. Tam jsem se potkal s Oakley manažerem, kterej mi zadarmo dal pár brejlí. Půl roku nato mi poslal email a nabídl mi menší smlouvu, trochu peněz, asi tisíc dolarů na rok, oblečení, brejle... To byl začátek všeho. Bylo mi asi čtrnáct a byl jsem z toho úplně hotovej, vůbec sem nechápal, jak mi někdo může dát tolik peněz za ježdění na snowboardu. Zanedlouho na to můj kamarád fotograf začal dávat dohromady finský Nitro team a pozval mě na jejich summer camp. Neměl jsem v tý době žádnej deal na prkna, tak jsem si řek, proč ne a jel zkusit štěstí do Garmische. Pujčil jsem si tam předváděčku Nitro, jezdil na ní celý týden, a na konci mi nabídli smlouvu. To bylo před nějakými třinácti lety,

už takhle dlouho jezdím za tuhle značku.

U nás nemáme mnoho jezdců, co by se prosadili na mezinárodním levelu. Moh by ses s náma podělit o svý tajemství úspěchu? Co dělat, aby ses v dnešní době prosadil?

Pro mě osobně asi nejdůležitější bylo, že jsem začínal v dobrý partičce jezdců, kámošů, a vlastně skoro půlka z nás se pak stala profíky. Chodili jsme na kopec každej den, pushovali jsme se, a jezdili, dokud nám síly stačily. Když se někdo naučil nový trik, zbytek ho musel taky hnedka vrátit, nejlépe stejnej den. To si myslím, že je klíč. Jezdit co nejvíc a užívat si to. Čim míň myslíte na to, že byste chtěli být sponzorovaný, tím líp budete snowboardovat. Nějaký uvažování o penězích, to by mělo být úplně to poslední, co byste měli mít na mysli. Když člověk miluje to, co dělá, tak ho to posune daleko. Prostě jezděte a užívejte si to, to je klíč k úspěchu... Všechny tyhle zkušenosti mám ze svýho mládí, teď je ale doba sociálních médií, všechno je trochu jinak. Teď bych radil, abyste zůstali sami sebou. Největší chyba je, když se lidi snaží kopírovat to, co už dělá někdo jinej. Jděte si svojí cestou, vytvořte si vlastní styl, to je jediný způsob, jakým se odlišíte od ostatních. V tom si myslím, že je i krása snowboardingu, že vám nikdo neříká, jak to máte dělat, a je jen na vás, jak to uchopíte a vyjádříte se. Já osobně se snažím být hodně aktivní, postovat věci každý den, vždy, když jsem na kopci, točit malý insta video, prostě abych byl vidět.

Díky moc, že nám takovýhle věci říkáš, je to pro naši scénu důležitý.

Ještě jsem chtěl dodat, že v dnešní době to vnímám tak, že je nás třeba patnáct lidí v teamu a každej jezdí na přibližně stejným levelu. O tvým úspěchu pak rozhodují detaily, malý věci, který vytváří velký rozdíly. Takže bych radil, že když se vám povede získat sponzora, snažte se s firmou spolupracovat a nebuďte jen člen snb teamu. Vymejšlejte si vlastní projekty, přicházejte s nápady, a nabízejte to ve svý formě, prostě spolupracujte, co nejvíc to půjde. Když pak nastane den, kdy je potřeba velký team ořezat a propustit nějaký jezdce, zůstanou ti, kteří nejvíc makali. Moje rada tedy ve zkratce zní: pracujete

se sponzorem, ne pro sponzora.

Na tom něco je. Jsem rád, že to našim čtenářům říkáš.

Vím, o čem mluvím. Už několikrát jsem byl v situaci, že se na schůzce u sponzora řešilo, že se musí ořezat team. Mluvilo se o jezdcích, kteří sice jezdí dobře, ale nedělají tolik co já. Začal jsem teda přemejšlet, co dělám jinak, a to je právě ta spolupráce se značkou. Vždycky se snažím dívat, co ta která firma dělá, porozumět jim, a pak je jednodušší si vymyslet, jak s nimi spolupracovat.

Finsko nemá žádný super hory, přesto u vás jezdí stovky jezdců na špičkový úrovni. Jak je to možný?

Hehe, nejspíš asi tím, že přestože máme malý resorty, tak v každém najdeš alespoň pár skoků a railů, často i rampu. A čím menší resort, tím lepší na učení. Například já docela nenávidim ježdění v Alpách, třeba na Hintertuxu, než se dostaneš ze spodku zase nahoru, zabere to půl hodiny a každej run ti tak přijde jako první jízda dne, protože vystydneš. Ve Finsku seš zahřátej pořád, z vleku vidíš skok, to je prostě nejlepší způsob k učení.

Když vás Finy pozoruju, tak mi přijde, že držíte hodně při sobě, celá snb scéna.

To máš pravdu. Já osobně jsem se vždycky snažil pomoct ostatním riderům se posunout dál, myslím, že je to vlastně taková naše finská mentalita. Ukázat cestu a poradit, to tě nic nestojí. Takže když já

pomůžu kámošovi, je velká pravděpodobnost, že se taky chytí u sponzora, nebude muset pracovat, víc si spolu potom zajezdíme, a to je i pro mě ve finále o hodně lepší. Všechny kontakty, které jsem získal, rád použiju a předám lidem, o kterých si myslím, že si místo na slunci zaslouží. A tak by to mělo být. Jakmile si jednou uděláš jméno, měl by si pomáhat ostatním, aby se dostali tam, kde jsi ty. Dnes jezdí spousta lidí velmi dobře a je těžký se prosadit, takže je důležitý mít nějaký kámoše, kteří ti pomůžou se potkat s těma správnýma lidma. Mám velkou radost z toho, že jsem v situaci, že dokážu jezdcům pomoct se posunout.

Jak to pozoruju tady z Čech, tak vám ta finská mentalita vzájemný pomoci fakt pomáhá. V současným TTR rankingu je čtvrtý Peetu Piiroinen, sedmý Roope Tonteri a mezi holkama první Enni Rukajarvi. Co vůbec ty a závody?

2

a dokonce jsme s tebou vyrobili pohlednici. Potkal jsi se s našim fotografem Hofikem někde v Garmisch, vzpomínáš si na to?

Hele, to bych musel asi vidět tu fotku, to si takhle z hlavy nevzpomenu. Ale příště, až se potkáme, tak mi to můžeš ukázat a já budu určitě vědět, hehe.

A znáš nějaký jiný český nebo slovenský ridery? Víš něco o naší zemi?

Nikdy jsem u vás nebyl, ale pár jezdců jsem potkal, třeba za Nitro jezdí „Ján“.

Ján? Hmm... nebude to Honza Zajíc, měl dřív dlouhý vlasy, je vysokej.

Jo, to je on, ten je úplně v pohodě a pořád jezdí hodně dobře. A pak si ještě vzpomínám na „Pítra“, ten jezdí za DC. Potkal jsem se s ním před pár lety na Mt. Hoodu a je to cool dude. Ale bohužel tyhle dva jsou ty jediný jezdci, který si nějak pamatuju.

Já přestal závodit v roce 2010, což byla pro mě celkem úspěšná sezóna. Vyhrál jsem Freestyle.ch, byl druhý na Toyota Big Airu v Japonsku a pak vyhrál X-Games. Bohužel jsem si potom pochroumal koleno, půl roku nejezdil, pak zase začal a po měsíci si udělal opět koleno a zase půl roku nejezdil. Dohromady to byl skoro rok bez snowboardu a musel jsem udělat rozhodnutí, jestli se chci do závodního kolotoče vrátit, když jsem přišel o tolik tréninku. Takže místo návratu a pokusu vyhrát X-Games znovu jsem veškerou svoji energii věnoval do natáčení, který mě vždy bavilo víc.

Závodit už nebudeš? Ani olympiáda tvuj názor nezmění?

Hehe, fakt závodit nebudu. Třeba na závody ve slopestylu už nemám kolena, a po pravdě už ani nejsem tak dobrej, abych se dokázal kvalifikovat. Kdybych se asi na to rok soustředil a dřel triky, asi by to šlo, ale necejtim to. V hlavě to mám nastavený na natočení super videopartu, tam má člověk svobodu, může být kreativní.

Před třinácti lety jsme měli v časáku tvůj plakát, Co bys tak doporučil českým riderům navštívit, kdyby se vypravili do Finska?

Záleží, jestli přijedou v zimě, nebo v létě. Takže pokud přijedou se snowboardem, měli by navštívit jeden z resortů u Helsinek, takže buď Serena nebo Talma, to jsou dvě nejlepší místa na ježdění. A pak ve městě, když je dost sněhu, tak je to jeden urban spot vedle druhýho, a dá se tam spousta nafotit a natočit. V centru města máme spousta dobrejch restaurací, a i hodně klubů a dobrý party. Akorát to bude asi krapátko dražší než Česko, hehe, jedno pivko stojí asi šest éček.

Skejtovat se u vás dá taky celkem dobře, viděl jsem hezký fotky...

Zrovna teď, tak dva tři roky, je skejt celkem nahajpovanej a jede to tu. Dřív se u nás dělaly parky jen z překližky, ale nyní se všechno staví z betonu a kolem Helsinek vyrostlo tak deset parků. Takže na letní výlet desku s sebou! Teda v zimě si ji můžete vzít taky, protože máme v Helsinkách tři krytý skateparky.

Slyšel jsem, že ty rozhodně nejseš člověk, co by kazil srandu. Poděl se s náma o nějakou veselou historku. První, co tě napadne?

Tak teď jsem se vrátil z Japonska a zrovna odtamtud mám jeden příběh, stalo se to tušim v roce 2010. Byl jsem na afterparty po Toyota Big Airu, celkem jsem se vožral a motal si to po ulici zpátky na hotel. Přede mnou šel nějakej Japonec a v zadní kapse měl zastrčenou čepici, no a mě napadlo mu tu čepici vzít a začít utíkat. Přišlo mi to jako dobrej fórek, ale on se strašně nasral a zkoušel na mě pak karate. Já ve svý opilosti takovou reakci vůbec nečekal, protože Japonci jsou normálně stydlivý lidi, který se vůbec neprojevujou a jenom klopěj oči. Ale né tenhle chlápek.

Ty jo, já si myslel, že seš slušňák, co nepije a chová se vždy, jak bible káže.

No, hehe, třeba tuhle sezónu jsem naposled chlastal na Silvestra, takže to už jsou dva měsíce... Teď jak natáčím ten svůj film, tak se snažím zůstat soustředěnej, jak nejvíc to jde.

Slyšel jsem, že máš přezdívku Shittila, hehe. To jak vzniklo?

Ani nevim. Myslim si, že já furt melu nějaký hovna, takže místo Ettala mi řikaj Shittila, protože to zní celkem podobně, hehe. Prostě taková legrační přezdívka pro někoho, co furt vypráví nějaký fóry a nesmysly. Ale je to spíš taková skate přezdívka, mezi snowboarderama mi tak skoro nikdo neříká.

Jseš jezdcem Nitro třináct let, už jsi měl deset pro modelů. Víš, kolik se dohromady vyrobilo desek s tvým jménem?

Hehe, vůbec netušim. Ze svých promodelů nedostávám žádnou provizi, takže jsem ani nikdy neviděl žádný statistiky prodeje. A ani se radši neptám, vždycky jsem měl strach tuhle otázku položit, kdyby se náhodou ty prkna prodávaly blbě, hehehe. Ale teda vzhledem k tomu, že už ty moje modely vyrábí deset let, tak se určitě hodně dobře prodávaj!

Všechny tvoje signature prkna byly dobrý, ale jaký bylo to nejlepší?

Co se grafiky týče, tak mě vždycky nejvíc baví to nejnovější prkno. Jezdíš na desce vždy jednu sezónu, pak máš už chuť mít pod nohama něco jinýho, dostaneš nový prkno a samozřejmě z něj máš ohromnou radost. Proto mě teď nejvíc baví moje letošní prkno. Ale co se týče nějaký technologie a rozměrů, tak se deska za těch deset let moc nezměnila – trošku tvar, výška hran, skluznice... Ale prkno funguje pořád tak dobře jako to moje první, takže žádný velký změny jsem nikdy nechtěl.

Spolupracuješ se svými sponzory nějak víc na návrzích signature produktů?

Záleží značka od značky. Třeba s Nitro je vše pouze o mý chuti a času, takže můžu navrhovat od designu až po technický detaily, a opravdu se snažím na tom pracovat. Co se týče Oakley, tak tam je to spíš o tom, že jim pošlu nějakých pár fotek brýlí nebo jejich detailů, co se mi líbí, a oni vytvoří svůj vlastní design a dají na něj moje jméno. Je to velká firma, korporace, a tam je těžký prosadit svůj názor. Platí takový pravidlo, že čím menší firma, tím jednodušší je se zapojit. A třeba s DVS botama, tam se mě zeptají, v jakých barvách chci ušít ten který model bot a jestli tam chci mít nějakou vychytávku.

Je za tebou celkem dlouhá a velmi úspěšná kariéra.

Určitě nemyslíš na konec, to je jasný, ale máš už třeba nějakej záložní plán, co pak?

Teď už jsem ve věku, že se vždy na konci sezóny sám sebe zeptám, jestli teda do toho půjdu ještě příští rok. Poslouchám řeč svýho těla, chci, abych mohl chodit, až moje snb kariéra skončí. Zdraví je pro mě důležitější než vydělávání peněz snowboardingem. Tahle sezóna je pro mě osobně hodně důležitá, protože natáčím svůj vlastní film a podřizuju tomu vše. Co se budoucnosti týče, to se uvidí. Jsem spolumajitelem firmy Black Eye Lens, a doufejme, že se firma rozjede, a až skončím s ježděním, budu tam moct pracovat.

Black Eye jsou ty objektivy na mobilní telefony, ne?

Založili jsme to s Arto Ekmanem a Fredu Sirviöem před dvěma lety. Viděli jsme na trhu objektiv k mobilu

a rozhodli se, že budeme vyrábět něco podobnýho, ale soustředit se na to, aby se to dalo používat na akční sporty. Já vždy točil videa na Instagram a musel si složitě po večerech nahrávat záběry z GoPro do počítače a pak to postovat. Takže naše snaha s Black Eye je, abys mohl mít kvalitní záběry a fotky rybím okem hnedka v telefonu ready na sociální sítě. Celkem se nám to s firmou daří, rozrůstáme se po celým světě.

A až přestaneš jezdit na snb, jakým koníčkům se budeš věnovat?

Hodně jsem se teď začal věnovat ježdění na silničnim kole, to bude dobrej sport na důchod, to je o hodně lepší na nohy a kolena než snowboarding. Taky je to celkem skvělá věc pro zdraví. Teď jsem se zapsal do charitativního bike závodu, pojede se z Hamburku do Paříže, bude to trvat týden, docela se těším.

To ti vychází minimálně tak na 150 km denně... Uff!

Hehe, já ještě nikdy nejezdil na pořádným silničním kole a tohle bude poprvé, co něco tak dlouhýho pojedu. Zatím je můj rekord z Helsinek do Porvoo, a to je tak šedesát kilometrů, dávám to jednou za rok s kámošema. Zpátky jedeme lodí a vožereme se.

Tak to máš co trénovat, 150 km, to budeš mít prdel v jednom ohni, hehe. Ale zpátky k důležitým tématům rozhovoru. Chtěl jsem se zeptat

1

na support, který si měl za mlada od rodičů?

Táta s mámou mě vždy podporovaly v ježdění, ale zároveň i chtěly, abych dokončil školu. Povedlo se mi to a jsem opravdu rád, patří jim za to velký dík. Když jsem byl malej, tak táta přišel v pět odpoledne domu z práce, sed do auta a vezl mě hodinu do ski resortu. Tam tři hodiny čekal, pak mě nandal do auta a zase vezl zpátky domu. To si zaslouží velký uznání, po celodenní dřině v práci mě každej den vozit na kopec. A rodiče mě vlastně podporují do dnešních dnů, starají se o byznys stránku mýho ježdění, takže já se nemusím soustředit na smlouvy a finance, a jen se koncentruju na snowboarding.

Jak vznikaly fotky, který máš v tomto rozhovoru?

Většina je z letošní sezóny, z natáčení filmu. V Helsinkách nebylo moc sněhu, tak jsme jezdili víc na sever, projeli jsme asi sedm měst a všechno jsou to noční fotky a záběry. Padaly mi různý triky na různých stylech překážek, mám nějaký klasický raily, triple kinky, velký gapy a různý věci na sekačku. Podařilo se mi odjet i nový trik, switch boardslide to double underflip out, z toho mám fakt radost, protože jsem to dal jako první na světě.

Prohlížel jsem si tvý videa na youtube a přijde mi, že se před nějakými patnácti lety dal videopart udělat skoro celej ve snowparku. Teď je samozřejmě všechno jinak... S jakými cíly, s jakým přístupem jdeš do svého nového filmu?

Naplánoval jsem si to jako dobrou směs různých stylů. Chci tam mít nějakých patnáct záběrů z urban ježdění, nějakých pět až deset opravdu dobrých věcí z prašanu a podobný počet věcí z parku. Cejtím, že jsem nejsilnější na streetu, že dokážu udělat věci, který ještě nebyly k vidění, takže proto dávám nejvíc váhy urban sekci. Ale umím zajezdit na všem, proto to chci v partu samozřejmě ukázat... Natáčení v začátcích bylo lehčí, fakt se dalo hodně jezdit ve snowparku, a to stačilo. V dnešní době padaj parkový edity na internetu každej den a už na tom neni nic zvláštního. Ten můj nový film bude mít název Ender a jeho myšlenka je, že to bude poslední full video part mý kariéry. Měl by to být padesátiminutový dokument, který vyjde u Red Bull Media House, a bude to i takový malý flashback mý kariéry, uvidíte spousty různých starých záběrů. V týhle sezóně se snažíme navštěvovat a točit v destinacích, které mají nějakou spojitost s mým ježděním, abychom ve filmu mohli ukázat moje záběry z minulosti.

Takže po filmu Ender už nebudeš nic natáčet?

Jak stárnu a moje tělo slábne, tak je jasný, že jednou přijde okamžik, kdy už nedokážu natočit tak dobrý záběry, jaký by chtěl. Proto jsem se na vrcholu rozhodl udělat tlustou čáru a natočit svoje poslední video, protože ještě cejtím, že mám na to ukázat pořádný triky a být s výsledkem spokojen. Po skončení týhle sezóny budu dál natáčet, ale už jen jako součást malých projektů nebo filmů ostatních riderů, už se nechci stresovat s vlastním full partem.

Takže něco jako Cooking with gas?

To míň, protože natáčení Cooking with gas zabere celou sezónu a je to skoro jako natáčení full partu. Prostě když natáčíš velkej projekt, tak se dostaneš do situace, že sezóna má pět měsíců a ty víš, že musíš strávit dva měsíce ve Finsku a posbírat 30 záběrů, pak 10 z Japonska a zbytek z parků z US. Prostě se snažíš z tý zimy vyždímat maximum. Když ale nejseš pod tlakem kvůli vlastnímu partu, můžeš se klidně sebrat a vyrazit s Nitrem na Sibiř. Pokud se to nepovede a nic se tam nenatočí, můžeš bejt v klidu, protože nejseš pod tlakem padesáti super záběrů do svýho profilu... Hrozně mě to láká, jezdit si takhle pro sebe, poznávat nový destinace místo toho, aby se člověk vracel pořád na stejný místa, protože musí. Uvidíme, jak to všechno dopadne. Letos mi končí všechny moje smlouvy, takže se ukáže, co mi na ty mý nápady sponzoři řeknou, a jestli mě vůbec budou chtít podporovat dál. Rozhodně mě to nestresuje, mám za sebou krásnou kariéru, dostal jsem od snowboardingu daleko víc, než jsem vůbec očekával.

A jaký máš plány na zbytek sezóny?

Chystám se teď do Alp, doufám, že se mi tam podaří natočit nějaký další prašanový záběry a naskákat něco backcountry skoků. Pak mě čeká rychlá návštěva Ameriky, pojezdím místní snowparky, a zbytek sezóny strávím ve Skandinávii, pozval jsem spoustu kámošů, a budeme spolu jezdit v parku a natáčet do mýho filmu.

A až roztaje poslední sníh, tak se sebereš a přiletíš do Prahy si zaskejtovat!

To je jasný. Pokud mě pozvete, určitě přijedu. Docela se na to těším, přiletět na pár dnů se skejtem a užít si to u vás... To vaše dobrý, a hlavně levný pivo, hehe.

LÁĎA HR

COMING SOON/ NENÍ TO TAK DÁVNO, CO JSME NA STRÁNKÁCH BOARDU PŘEDSTAVOVALI LÁĎU JAKO MALÝHO ŠPUTNA V MINIPROFILU. JEZDIT NEPŘESTAL, ŠLAPE DO TOHO DÁL, SNAŽÍ SE A PRÁVĚ TEĎ DOSÁHNUL NA COMING SOON. SCHVÁLNĚ, CO JE U NĚJ NOVÝHO.

text: Radek, foto: Peter Mercell

Tak jaká byla letošní sezóna?

Suprová. Začal jsem na závodech ve Flachau na Jib King, kde jsem skončil třetí. Pak jsem jel do Laaxu na World Rookie tour do rampy, jezdil jsem tam poprvý, takže se mi to moc nepovedlo. Hned potom jsme ale jeli do Livigna na slopestyle, a tam sem zajel sedmý místo. Z toho jsem byl hodně překvapenej! A pak jsem vyhrál zastávku QParks tour v Turracher Höhe. Jinak jsem u nás objel Snowboard Zezula tour, vyhrál tři zastávky, a stal se tak vítězem celý série.

Co triky, který sis letos vychytal?

Naučil jsem se cab 5 a povedlo se mi už odjet cab 7, ale zatím ne úplně úžasnou, takže to musím vypilovat. Teď jsem na Master class campu a chtěl bych se tu

STKA

naučit fs 9. Na zábradlí jsem konečně udělal fronbor, ten sem vůbec neuměl, a backside lipslide.

Pro lidi, co tě moc neznaj, bys moh popsat začátky svýho ježdění na snb.

Poprvý sem jel ve třech letech, na takovým tom plasťáku s vázkem z provázků, jen dolu s kopce na zahradě. Jezdil jsem pak na lyžích, asi do pěti, kdy jsem dostal první pořádnej snowboard. Po nějakým čase jsem viděl kluky na Lipně, jak skáčou, chtěl to zkusit taky, a už se tomu věnuju sedm sezón.

V tvých 13 letech bude škola asi ta hlavní náplň života. Jak ti to jde?

Chodim do sedmý a jsem docela překvapenej, protože mám zatim samý jedničky. Takže v pohodě. Když někam jedu, dostávám učení s sebou, a pak mě učitelé vyzkoušej nebo píšu extra test. Když to umim, tak v pohodě, a kdybych měl špatný známky a průsery, tak mě ze školy nepustí. Minulej rok sem měl zameškaný asi tři měsíce, dělá to víc jak sto hodin na pololetí.

Když jezdíš po horách, tak to jseš asi většinou se staršíma klukama, který se zajímaj už o jiný věci. Jaký to je vrátit se do školy mezi ty „třináctiletý“?

Já se umim vždycky přepnout ze školního módu do snowboardovýho a pak zase nazpátek. Ale teďka jezdí v reprezentaci i Martin Brza, kterýmu je taky třináct, takže jsme spolu dohromady. Nikdy mi ale to ježdění se staršíma problémy nedělalo.

V čem si teď vůbec jedeš, co tě zajímá? Hudba, hry, seriály?

Když jsem doma, tak se většinou učim. Ale jinak poslouchám rap, spíš americký party. Když zapnu počítač, koukám se třeba na Simpsonovi nebo Big Bang Theory. Hry hraju na telefonu, různý, třeba Asphalt 8, Board & Ski, Crossroads, Subway a podobný kraviny.

Máš spočítáno, kolik dnů za zimu odjezdíš na horách?

To ne. Ale když se nad tim zamyslim, tak přes podzim do Vánoc strávím s reprezentací po ledovcích tak tři čtyři týdny. Od Novýho roku do konce sezóny jsou to spíš víkendy po závodech, většinou po Čechách, a někdy s taťkou vyrazíme i do ciziny. V pátek je

většinou trénink, v sobotu závody, no a v neděli už jsem doma a jdu si zajezdit k nám na Lipno. Pondělí až čtvrtek jsem ve škole, odpoledne si někdy zacvičim nebo na zahradě zaskáču na trampolíně. Kdybych to sečet, tak leden až duben budu dohromady taky tak měsíc na sněhu.

V tvym věku to máš asi jednodušší než většina z nás, protože tě sponzorujou rodiče. Kdo ti třeba balí tašku na hory?

Tak ještě loni mi to dělala máma, ale letos už balím sám. Vždycky jí to pak před odjezdem ukážu, ona mám vosky a můžu si koupit nějaký věci za levnějc. Podporuje mě i Skiareál Lipno a teď mám nově 7/9/13, což jsou tkaničky do kalhot na štýlo.

Štýlo je potřeba, zvlášť na sedmačky, hehe. Jak se připravuješ na ježdění přes léto?

Taky trampolína a pak mi táta postavil na zahradě rail s rozjezdem z kartáčů. Takže si tam jibuju. Jezdíme i do Železný Rudy na Harakiri Water jump, kde skáču do vody, což je na léto super. Hodně taky skejtuju, prostě léto mě baví.

Určitě sleduješ ostatní jezdce, kdo je tvůj vzor?

hehe. Jinak asi nejlepší snb výlet, co jsem kdy měl, tak to bylo s reprezentací do Ameriky, do Colorada, kde jsme jezdili v Keystonu a Breckenridge.

Jakej máš snb cíl?

Určitě bych se chtěl dostat na olympiádu... Uvidíme, musím se snažit.

Co myslíš, že proto musíš udělat, aby se to povedlo, co bude to nejdůležitější?

Nejdůležitější bude ze sebe vydat maximum. Tohle je pro mě ta moje motivace. Maximum. A učit se, učit se, učit se!

mi to zkontroluje a jsem připravenej. Nic si proto nezapomenu, i když teda teď jsem nechal doma peněženku, hehe. Jinak prkno si voskuju sám, taťka mně pomáhá v tom, že mě natáčí a fotí, a zařídí pro mě všechno, co potřebuju.

Na jakejch deskách vůbec jezdíš? Je to těžký sehnat tu správnou funkční výbavu pro „dětskou“ kategorii?

Je to celkem problém, a já jsem navíc docela malej. Prkna jsou hodně měkký, ale třeba na raily je to dobrý. Na větších skocích mě to tolik nepodrží, ale už jsem zvyklej a vždycky se s tím nějak poperu. Jezdím Nitro Swindle 141. Mám rád středně tvrdý vázka, a přesně takový Nitro dělá, k tomu si vezmu měkčí boty a mám to úplně v pohodě. Oblečení mám od Horsefeathers, tam neni co řešit, to je super. Teď mě začali sponzorovat Oakley, smlouvu mám udělanou tak, že když budu vidět, budu dostávat věci...

Tak snad si tenhle rozhovor přečtou a daj tobě, a i nám, hehe.

A pak jezdím ještě za 4riders, což je e-shop a od nich Ze špičky Yuki Kadono, hehe, Halldor Helgason a Mark McMorris. Teď mě zaujal Marcus Kleveland, kterýmu bylo třináct, když dal triplecork. To je zabiják!

Ty se taky cejtíš na trojitou rotaci?

Stačil by mi double, hehe. Do vody už dávám double backflip a chtěl bych to ještě víc natrénovat, abych to moh šoupnout na sníh.

Když už tvý vrstevníci dělaj triple, tak už nemůžeš přemejšlet jen o doublu!

No tak já ten double teda rovnou přeskočim, hehehe.

S kym zajímavym sis tak zajezdil?

Já jezdim rád se všema klukama z český repre, Martin Mikyska, Horis, Dušan... Vždycky je nahoře poprosim, ať se mi kouknou, co dělám špatně, a oni mi jízdu pak dole okoučujou, a klidně to vydržej dělat celej den.

Byl sis letos zajezdit někde v zahraničí jen tak pro sebe nebo na nějakým team výletu? Nebo samý závody?

Pouze jen na repre trénincích, jinak jezdím po závodech. I když teda teď jsem byl s Peťem Mercellem na Planai, fotili jsme článek pro Board,