HLAVOU DOLU

HLAVOU

DOLU

KAŽDÝMU ZAČNE PO NĚJAKÝ DOBĚ JEŽDĚNÍ BÝT TEN LOKÁLNÍ SKATEPARK CELKEM MALÝ. KDO CHCE PROGRES, NUDU VYŘEŠÍ VÝLETY PO OKOLÍ, TY STATEČNĚJŠÍ PROJEDOU REPUBLIKU KŘÍŽEM KRÁŽEM A DAJÍ SI I NĚJAKÝ TEN TRIP DO ZAHRANIČÍ. NEJRADIKÁLNĚJŠÍ SE PAK SEBEROU A ODSTĚHUJÍ PRYČ. POJĎME SE SPOLEČNĚ PODÍVAT NA DRUHOU STRANU ZEMĚKOULE, KAM SE S DESKOU V RUCE PŘESUNUL DAN KAŠPAR A MATĚJ HAKL.

Pražský rodák Dan Kašpar se na Zéland přestěhoval v roce 2009, ve svých jednadvaceti. Tenkrát měl v Čechách celkem slušně rozjetou skate kariéru, sponzoroval ho Vehicle, X-Skates, Adio a jezdil pohárový závody. Jeho původní myšlenka na výlet na pár měsíců do tepla vzala na Zélandu za svý a dá se říct, že tam začal jeho nový život. bere jako zábava. To je ten největší rozdíl. A druhá odlišnost je v tom, že se na Zélandu vůbec nejezdí v noci. V Aucklandu není žádný osvětlený park, takže se skejtuje přes den a večer se pak čiluje.

To musí být problém přes zimu, kdy se dřív stmívá...

Tak v parku se jezdí třeba do půl sedmý a pak se de blbnout někam na osvětlený parkoviště. Někdy jedem

do krytý haly, je odsud celkem daleko a je to velkej shit. Navštívíš to jednou dvakrát za měsíc a seš z toho zhnusenej natolik, že tě zas chvíli nenapadne tam vůbec jet, hehe.

Skejtuje se na Zélandu nějak výrazně jinak než v ČR?

Tady je to hodně podobný jako v Austrálii, když se podíváte na nějaký videa, hned to poznáte. Není to tady moc o technických tricích, nějakej switch flip back tail, to se tady vůbec nedělá. Lidi spíš dělají dlouhý grindy a taky se hodně jezdí v bazénech. Některý lidi jsou tu dost gnarly.

Jak to maj Zélanďani s deskama, s hardwarem?

Jezdí se tu na dost širokejch deskách, každej si kupuje 8.4–8.5. Co si tak pamatuju z Čech, tak když měl někdo 8.25, tak to byla lopata, a tady je to standard, hehe. Desky se tu lámou asi stejně jako u nás, v tom rozdíl nevidím.

Zajezdil sis s lokálníma profíkama? Je tam vůbec za skateboarding někdo placenej?

Pokud jseš tady dobrej tak, že za to můžeš dostávat peníze, tak se hnedka odstěhuješ do Austrálie nebo do Ameriky. Zajezdil jsem si s Tommy Fynnem, ten teď tráví dost času právě v Austrálii. Pak třeba s P.O. Johnsonem, ten se taky odstěhoval do Států, stejně jako Gary Stair a Richie Jackson. Nový Zéland není zas tak bohatá země, takže pokud máš tu možnost se tomu věnovat jako pro, jdeš zkrátka jinam.

Určitě ale na Zéland jezdí různý americký pro na tour. Jak to vypadá?

Loni tady byl DC team, takže Wes Kremer, Chris Cole, Nyjah Huston a další. Přijeli se podívat do největšího skateparku, bylo tam takový demo na dvě hodiny a pak se tam se všema prostě nějakou dobu bavili a rozdávali podpisy. Večer byla party ve městě, kdo chtěl, moh dorazit, a normálně si povídat s profíkama na baru.

Jak vůbec vypadá na Zélandu sponzoring?

Podobně jako v Čechách, lidi dostávaj věci zadarmo. Nejspíš tak jeden, dva lidi dostanou trochu peněz, ale z toho žít určitě nemůžou, takže každej chodí do práce. Sponzoři tady nevyžadujou nějakou přehnanou snahu, jsou tu dokonce skejťáci, kteří dostávaj věci jen za svoje ježdění. Je tu fakt pár

Jak ses na ten Nový Zéland vůbec dostal?

Neměl jsem v zimě co dělat, a tak jsme se s kámošem Jakubem Pávem rozhodli, že musíme někam za teplem. Už jsme za sebou měli pár výletů do Barcelony, a protože se na nový Zéland dá sehnat pracovní vízum, vypravili jsme se sem. Takže důvody byly teplo, zkusit něco novýho, chuť cestovat...

A už seš tam 5 let! Jak si teďka žiješ?

Pracuju jako manažer skateshopu Cheapskates, to je největší obchod na Zélandu, má několik poboček a já jsem v té v Aucklandu. Bydlím v centru města se svojí holkou, chodím skejtovat, mám se dobře.

Žiješ s lokálama, mluvíš víc anglicky než česky, takže dokážeš vidět věci z druhý strany. Jakej je ten největší rozdíl mezi zélandským a českým skaterem?

Řek bych, že v Čechách je skateboarding víc jako sport, kdežto tady to mají všichni jako zábavu. Novozélanďani si do toho nejdou tak naplno, spíš si to chtějí užít, bavit se tím. Nikdo tady nechodí někam do fitka, posilovat, nic takovýho. U nás špička na sobě maká, což je asi dobře, ale tady se skateboarding

dobrejch jezdců, kteří mají free produkty, ale vůbec nic nemusí fotit nebo točit, prostě věci dostávaj za to, jak jezdí, a ne jak se snaží. Třeba Toby Lock, ten má dokonce svuj promodel od jedný NZ skate firmy, jezdí super dobře, ale na jeho fotku nikde nenarazíš, občas tak na nějaký záběr na netu.

Kolik vůbec na Zélandu stojí deska?

Všechno se sem musí dovážet, takže je to o trochu dražší. Americká značková deska stojí na český koruny 2.000, lokální deska se pohybuje kolem 1.300 Kč.

A celkově je na tom skate scéna jak?

Řek bych, že skejtová scéna je trošku menší než v Čechách. Hlavně tu žije jen nějakých 5 milionů lidí, ale na dvakrát větším území než ČR, takže je to tady míň zahuštěný. Všechny skateparky tu jsou postavený z betonu, nikdy jsem tu nenarazil na dřevěný park. Všude stojí kromě streetu i velkej bazén, prostě je to celkem rozdíl proti tomu, co si pamatuju z Čech před pěti lety. Parky tu staví dvě firmy, jedna to dělá hodně dobře a druhá úplně na hovno. A bohužel ta horší dostávala dřív hodně zakázek, takže je tu spousta fakt špatných parků. Myslím, že v Čechách jsou parky o hodně lepší.

Jak vypadaj na Zélandu skate tripy?

Lidi se složej na dodávku, na benzín, každej dá tak na český čtyři kila, a jede se někam na čtyři dny, na týden. Docela jednoduše se tu cestuje, vzdálenosti nejsou zas až tak přehnaný. Většinou už známe místa ve městech, kde se dá jezdit, potkáme se s lokálama, někdy u nich přespíme. Každej si to užívá, prostě klasickej výlet.

A takovej tvuj klasickej skate den vypadá jak?

V týdnu jdu z práce rovnou do skateparku, tak to tady dělá většina lidí. Jezdím, dokud se nesetmí, no a druhej den to dělám úplně stejně, hehe, pokud teda zrovna nejdu někam se svojí holkou. O víkendech vstanu ráno, pošlem si s kámošema smsku, kde se potkáme, a pak jezdíme někde v parku nebo točíme na streetu.

A co kalby, dá se to nějak srovnat s ČR?

Po ježdění se jde vždy k někomu domu. Největší rozdíl je tu v tom, že každý jezdí autem. Řidičák můžeš mít

od patnácti, takže za volantem vidíš malý děti, hehe. Lidi do hospod moc nechodí, protože je pohodlnější být u někoho doma, můžeš si dát v klidu pivo, cigáro... Na Zélandu je totiž zákaz kouření v restauracích a na veřejných místech.

Je něco, na co si nemůžeš zvyknout?

Stejská se mi po ježdění v noci, po nějakým parku jako Štvanice. Tady neni po setmění co dělat, maximálně tak jezdit někde na osvětlenym parkovišti.

Myslíš, že se někdy vrátíš do ČR?

Nevím, co se stane, to asi ukáže budoucnost. Letos v létě ale přijedu do Čech na dovolenou, podívat se za rodinou, za kámošema. Po Čechách se mi někdy zasteskne, ale líp se rozhodně žije na Novým Zélandu.

Doporučil bys lidem přestěhovat se do zahraničí kvůli skateboardingu?

Určitě. I kdybyste v zahraničí nezůstali na dlouho, je to dobrá zkušenost. Poznáte život jinak, než jste z domova zvyklí, otevře vám to oči a změní vás to. Je to dobrá věc!

2

3

Skater z Českých Budějovic, sedmadvacetiletý Matěj Hakl, už jezdí od dětství. Za svou kariéru se párkrát dostal v českém poháru na bednu, posbíral nějaký Best triky, objel evropský závody, měl pro model u španělský firmy Eina. V současnosti je sponzorován Horsefeathers, Vans, Silver trucks, Eina a podporuje ho i Sydney skateshop STM.

Jak tě vůbec napadlo odjet do Austrálie?

Když jsem byl mladší, už jsem o takovýmhle výletu přemýšlel, ale nikdy jsem na to neměl peníze. Pak všude stromy, tráva, někdy to vypadá až skoro vesnicky, a přitom tu žije skoro 5 milionů lidí. Mně tohle vyhovuje, já jsem z malýho města, když jsem žil dva roky v Praze, tak mi to tam připadalo strašně betonový, žádný parky. Tady je člověk v přírodě.

Jakej to byl v Austrálii ze začátku pocit, když sis šel zajezdit jako neznámej noname. V porovnání s Čechama, kde si přeci jen známější skater...

Já se vždy v zahraničí, kde mě lidi neznali, cejtil líp. Nikdo ode mě nic neočekával, je to víc vyrelaxovaný. Poprvý sem šel jezdit s Honzou Duškem a Petrem Humplem, a rovnou do Waterloo, místní skateplazy.

1

jsem začal pracovat v rodinný firmě, něco si našetřil, a nějak v ten moment jsem se bavil s Honzou Duškem, který mi říkal o svém plánu odjet do Austrálie za sestrou. Mě to strašně zaujalo a začal jsem cestu taky plánovat. Zjistil jsem, že se dá sehnat studijně pracovní vízum, a se svou přítelkyní pak vyrazil do neznáma, protože jsme ještě nikdy takhle v zahraničí na dlouho nebyli.

Bylo to drahý, udělat tenhle krok?

Na začátku je potřeba zaplatit hodně peněz za vízum, za školu. My jsme s holkou dostali partnerský vízum, což znamená, že studuje jen jeden a druhý pracuje, takže jsme naštěstí museli zaplatit jen za jednu školu. Vízum je na devatenáct měsíců, platí se i zdravotní pojištění, no a s letenkama nás to vyšlo na 140 tisíc.

Jak se ti v Sydney žije?

V porovnání s Čechama se žije naprosto krásně, člověk za práci dostává správně zaplaceno a má díky tomu pohodovej život. Navíc je tu oceán, skvělý lidi, člověk tu neupadne do žádný deprese, do žádný šedi.... Hrozně mě překvapilo, jak je tu hodně zeleně, Tam choděj úplně všichni a hned první den jsme tam narazili na Chimu Fergusona, s kterým jsem jednou jezdil v Čechách. A překvapivě si mě pamatoval, to mi udělalo radost.

Jakým stylem se v Austrálii skejtuje?

U nás je scéna taková stalinovská, tady je to do různých směrů. Vidíš tu partičky starších kluků, kteří si jdou zajezdit po práci, a dávají si jak bazény, tak třeba railík, prostě směs stylů. Teď by tu mělo mít premiéru Sydney video, který vzniklo po čtyřech letech ničeho. Prej to bude dost hardcore. Scéna je tu taková undergroundová, připomíná mi to devadesátý léta v Čechách, kdy se jezdilo po závodech a dělal se všude bordel. To skejtový srdce je tu pořád cejtit. Ale samozřejmě se to míchá i s mlaďasama, kteří se nechávaj inspirovat mainstream skaterama, jako je P-Rod a tak.

Jak velká je místní scéna?

Vídám tu hodně nosičů, strašně lidí tu jezdí na longboardech a cruiserech, takže když pak vidíš někoho, kdo opravdu skejtuje, poznáš ho na první

2

pohled. Myslím si, že tu bude skejťáků jednou tolik co v Praze, a určitě víc jich jezdí hodně dobře, že se na ně dá koukat.

K jakým trikům tě to prostředí ovlivnilo?

Já si zachovávám svůj technickej směr, možná jsem začal dělat víc no comply, protože to tu strašně jede a všichni ho pořád dělaj, hehe.

Jak vypadá taková klasická australská skejtovačka?

Když je o víkendu pěkný počasí a nemusím do práce, tak si ráno vstanu, dám si snídani s kávičkou a jdu se vykoupat do moře. Na oběd se vrátim domu, jim tak ve dvanáct, čim dřív, tim líp, a jdu skejtovat. Spicha máme v parku nebo někde na spotě, pak jezdíme a točíme. Docela často se stane, že nás vykopnou,

takže se přesuneme jinam, naštěstí je tu spotů dost. Hodně se teď rozšířily skatestoppery, což je fakt špatný. No a jezdí se až do večera a pak se někde cestou domu člověk zastaví na pivko. Lidi tu nějak extrémně nepijou, já už taky ne, spíš si člověk dá chill. Samozřejmě občas se to tady rozjede, ale hospody a kluby tu zavíraj ve dvě ve tři a pak se končí někde na bytě.

Byl jsi už na nějakých závodech?

Jako divák jsem se šel podívat na Bowl‘A‘Rama na Bondi, ale závody jsem tu ještě nejel. Maj je tady v dost blbejch termínech, třeba teď byl v pátek, a to já musel pracovat. Teď by měl něco pořádat ten STM shop, za který jsem začal jezdit, tak jsem je prosil, aby to udělali v neděli, abych se toho moh zúčastnit. Dostal jsem totiž novej job jako kameraman, takže teďka budu makat často i soboty. Snad se jim ten skate contest povede přehodit na tu neděli... Ale musim se přiznat, že mi závody vůbec nechybí.

Který známý spoty jsi už se skejtem projel?

V Sydney je spousta spotů, projel jsem jich většinu a těžko se to takhle popisuje. Ale třeba jak byl na Martin place ten terorista, to jste určitě viděli ve zprávách, tak to je jedno z nejznámějších míst, tam se dá legálně o víkendech a po večerech jezdit. Byl jsem se podívat i v Melbourne, třeba u Muzea, kde měl Shane O‘Neill strašlivej last trik ze svýho novýho profilu. Dělá tam switch backside flip 360 z takovýho gapu, kde já dělal switch hell, a to sem čuměl jak puk, že to tam dokázal. Mám z těch různejch spotů natočeno docela dost materiálu, chystám z toho video pro Vans, takže uvidíte sami.

Do Austrálie jezdí asi hodně zahraničních profíků. Potkal jsi někoho?

Teď je tu zrovna Sheckler, Pudwill a Reyes, kteří natáčí něco pro Shecklerův youtube seriál. Ale ještě jsem je nepotkal. Jezdí sem opravdu hodně lidí, viděl jsem tu třeba Dane Burmana, Grant Taylora, Eric Kostona, Dustin Dollina, pak legendy jako Tony Hawk či Steve Caballero. Jinak třeba ve skateparku vidíš jezdit zajímavý lidi, koukáš na ně a ani je nepoznáš, dokud tě někdo neupozorní. Dohledáš si to pak doma na netu a nechápeš, co je to za zabijáka, přitom v parku ti to ani nepřišlo.

Když to tak shrneš, cejtíš, že odjezd z Čech tvýmu skateboardingu pomoh?

Hlavně jezdim celej rok v kuse, takže nemám tu šílenou zimní pauzu jako v Čechách. Možná jediný, na co je to u nás dobrý, že si přes zimu odpočine tělo a nejseš tak zdemolovanej. Přesto, že se protahuju a snažím se do sebe dostat i nějakej protein, tak bývám někdy úplně vyřízenej. Ale pro skateboarding je to úplně super, člověk tu má progres, jezdí s různejma lidma a na různejch místech.

A jakej máš teď v Austrálii plán?

Víza máme do září a já osobně bych se nejradši nevracel. Takže se budu snažit nějak si to zařídit, abych tu mohl zůstat dýl a vracet se do Čech jen na léto. Najmu si na to nějakýho agenta, který by mi s tím měl pomoct, můj plán je získat rezidenci, abych se mohl kdykoliv do Austrálie vrátit či tu žít.

A až se přijedeš do Čech podívat, budeš dál skejtovat?

Stoprocentně. Dokovaď můžu, dokavaď tělo

dovolí, budu jezdit. Věřím, že mě to nikdy neomrzí a budu se dál snažit posouvat a zkoušet nový triky. Skateboarding je neomezená věc, strašně mě to baví a vlastně na nic jinýho ani nemyslim. Teda, ještě mám v hlavě svojí holku a cestování, hehe.

Doporučil bys lidem přestěhovat se do zahraničí kvůli skateboardingu?

Určitě bych to doporučil lidem, kteří doma nemaj podmínky pro ježdění, vyvíjí se a mají chuť to někam dotáhnout. Když cejtíte, že už na svým místě nemáte žádnej progres, neni lepší věc než se sebrat, cestovat a poznávat. Lidi kolem skejtu jsou přátelský na celým světě, takže ať přijdete kdekoliv do skateparku, vždy tam bude někdo, s kým se budete moc bavit. A nový místa vám dodaj novou energii. A jestli si nevěříte na cestu do zahraničí, začněte aspoň s cestováním po republice.

1

MIKI

PAJER

PEC POD SNĚŽKOU

ONE DAY ONE RESORT/ NA ZKONTROLOVÁNÍ PECE POD SNĚŽKOU JSME VYZVALI MIKI PAJERA, SEDMNÁCTILETÝHO PRAŽÁKA, KTERÝ VŠAK VĚTŠINU ZIMY TRÁVÍ VE ŠPINDLU. NA SNOWBOARDU MU TO JEŽDĚNÍ CELKEM JDE, JIŽ TŘIKRÁT VYHRÁL ČESKÝ POHÁR V KATEGORII JUNIOR, SPONZORUJE HO BURTON, ANON A ANALOG, TAKŽE JE TÍM SPRÁVNÝM ADEPTEM NA NÁŠ JEDNODENNÍ VÝLET.

text: Radek, foto: Peter Mercell Pec pod Sněžkou je, jak už název napovídá, vesnice nedaleko naší nejvyšší hory Sněžka. Současně se bude jednat asi o naše druhý největší lyžařský středisko, ale neradi bychom tady na to sázeli, protože majitelé českých ski areálů dokážou se statistikama dělat divy. Nicméně tu najdete čtyřsedačku, deset vleků a celkem jedenáct kilometrů sjezdovek. Co vás ale bude zajímat víc, tak to je snowpark, o který se tu prvním rokem

stará partička Freestyle Area, a to je záruka kvality. Navíc tu mají i sranda trať Funline, na kterou můžete vyrazit se svojí holkou za romantikou v klopenkách a bouličkách. Permice vás odlehčí o 650 Kč za den, 560 pro juniory, a můžete jí využít jak v Peci, tak třeba na Černý hoře, v Černým Dole, v Úpě a několika dalších resortech. Pro víc informací mrkejte na Skipec.com. Letošní sezóna Miki Pajera začala pozvolna, na RookieFestu v Laaxu a Livignu kvůli viróze nezajel vůbec dobře. Neměl pak čas se z nemoci vyležet,

2 pořád to přecházel, a to na jeho formu moc pozitivně nepůsobilo. Přesto však dokázal na českým poháru sbírat jednu bednu za druhou, což mu pak na konci sezóny hodilo další titul vítěze ČP. Jenže focení tohodle článku se odehrálo ještě před jeho odletem na mistrovství světa juniorů do Číny, a tou dobu Miki ležel tejden v posteli a dával svoje tělo do kupy. Srázek na photosession byl rovnou v Peci, fotograf Peťo jel z Prahy, Miki se přiřítil ze Špindlu. Předpověď počasí byla proměnná, kluci chtěli začít už hned horního parku. Tam to padlo hnedka, Miki nejspíš viděl výraz fotografovi tváře, a tak se vyhecoval. Přeci jen má fs boro na litry, takže to nebyl zas až takový problém. Jediná potíž byla v tom, že z odrazu nebylo vidět na dopad, a protože parkem pořád projížděly nějaký lyžácký děti, stávalo se to životu nebezpečným. Překvapivě ne pro ty haranty, ale pro Peťa, který s foťákem seděl právě v půlce dopadu, aby fotka vypadala co nejlíp. Naštěstí se nic nestalo. Třetí trik si Miky nachystal na poslední skok v parku,

od rána, ale trochu se zasekli při hledání místa na parkování, který je v Peci opravdu složitý. V půl jedenáctý se konečně dostali do snowparku a na rozehřátí si vybrali bonkovací sud. Miki dělal fs 3 bonk a překvapivě se na tom zasek asi na dvě hodiny. Překážka totiž byla postavená spíš pro začátečníky, odraz byl hrozně blízko barelu, a Miki to pořád přelítával, a ne a ne to dát do perfektu, aby to na fotce vypadalo super. Fotograf Peťo je naštěstí vybaven obrovskou dávkou trpělivosti a v krizových chvílích si v duchu přeříkává jednotlivé kapitoly z Kama Sutry, zvláště pak tu o Posezení na kolíku. Protože se jednalo o první překážku v parku, Miki to šlapal nahoru a hezky se u toho zahřál. Začínal v bundě a s helmou, podvacátý už to běhal jenom v mikině a konečně to padlo. Pohled na oblohu nevěstil nic dobrýho. Peťo, který kvůli úspěchu vstával ve čtyři ráno, prosil Krakonoše, ať si to rozmyslí a ztrestá chumelenicí radši někoho jinýho, nejlépe o dvě údolí vedle. Na další trik se kluci přemístili na street rail, což je poslední překážka pořádnej vystřelovák do patnácti dvacetimetrový dálky. Skoky má nalítaný, vůbec o sobě nepochyboval a bs 7 indy odjel hned napoprvý. Chvíli pak přemejšlel o nějaký vyšší rotaci, ale protože to ještě nemá tak na litry a na sekačku by to nevypadalo stylově, zůstalo u tý sedmičky. Nebe už se v tý době netvářilo vůbec dobře, takže s focením byl ámen a naším jedním dnem jakbysmet. Na závěr jsme ještě požádali Mikiho, aby nám skiresort Pec zhodnotil: „Středisko mně přijde celkem super, akorát to parkování je fakt šílený. Nemám to tady moc projetý, jezdil jsem spíš jenom v parku a ten je super. Šejpři tu fungují skvěle, všechny překážky byly připravený, vše dobře označený. Ježdění si tu užijou jak pokročilý, tak začátečníci, stojí tu dva perfektní skoky, první deset metrů, druhý asi patnáct. Ze začátku mně přišlo, že ten druhý skok má divně nakoplej odraz, ale ve finále jsem si na to zvyknul a je to fakt v největšim topu, s dlouhým airtimem a bezpečným dopadem. Za mě je to jeden z nejlepších parků v Čechách.“