NITRO DAYS LEOGANG

NITRO LE

O DAYS OGANG

ANI BĚHEM TÝHLE ZIMY NEBUDE NA STRÁNKÁCH NAŠEHO ČASÁKU CHYBĚT SÉRIE VÝLETŮ RŮZNEJCH ČESKEJCH SNOWBOARDOVEJCH TÝMŮ DO ZAHRANIČNÍCH RESORTŮ. JAKO PRVNÍ NA ŘADU PŘICHÁZÍ FIRMA NITRO SNOWBOARDS, KTERÁ VYRAZILA PROZKOUMAT RAKOUSKEJ RESORT LEOGANG A TAMNÍ SNOWPARK NESOUCÍ JMÉNO TÝHLE ZNAČKY.

text: Mirek Kvapil, foto: Peter Mercell Do Leogangu, kam se v létě dost vyráží i na kolo, je to z Prahy asi šest hodin jízdy autem, během kterejch to můžete střihnout buď přímo přes Budějovice a Linz, nebo Rozvadov a Mnichov. První varianta je sice o několik desítek kilometrů kratší, ale vzhledem k neomezený rychlosti na německejch dálnicích to přes bavorskou metropoli vyjde víceméně nastejno a cesta je tisíckrát příjemnější. Místní Skicircus, kam vás jednodenní permice v sezóně vyjde na 47 €, sdružuje tři původní resorty Leogang, Saalbach a Hinterglemm do jednoho, nabízejícího více než 200 kiláků udržovanejch sjezdovek a několik snowparků, z nichž nejzajímavější je Nitro Snowpark Leogang. Pokud byste se sem chystali, pro další info čekněte webowky Leoganger-bergbahnen.at nebo facebook stránky Nitro Snowpark Leogang, kde najdete aktuální setup parku. Středisko nám vyšlo maximálně vstříc a zařídilo nám tři dny focení, který proběhly v půlce ledna. Meeting na místě činu, a to přesněji v turistickym centru, byl plánovanej na pondělí 12. ledna v deset hodin dopoledne. Z matičky stověžatý se tedy muselo vyrážet před čtvrtou ranní, což není úplně příjemný, ale v tomhle případě bohužel naprosto nutný. A jaká tedy byla sestava? Kromě našeho redakčního fotografa Peťa Mercella na cestu vyrazil i kameraman Kudrnáč a s nima čtveřice Nitro riders, tedy Darek Bergmann, Martin Matoušek, Pavel Vyroubal a čerstvá posila týmu, vynikající jibber a stylař, Tomáš Císař. Jelo se dvěma autama, no a samozřejmě se to neobešlo bez zaspání a s ním souvisejícím zpožděním, jak to tak na snowboardovejch tripech bejvá. Desítka se ale nakonec stihla a moc příjemná paní nás nasměrovala do domluvenýho ubytka v jednom rodinnym pensionu. Po složení věcí a vyčkání na druhou káru se kolem poledne parta konečně odebrala na shooting. Navigačka byla ale maximálně zmatená a najít nástupní místo lanovky bylo nakonec mnohem složitější, než se původně zdálo. Asi hodinový bloudění se ale vyplatilo, protože v nedaleký obci Maria Alm se podařilo objevit jedinej použitelnej street spot v okolí. Přeskok plotu na tenisovej kurt se ale nechal na úterý a po další chvíli zmatkování bylo konečně možný vyzvednout permice a vyjet nahoru. Jak všichni moc dobře víme, letošní zima bohužel není až tak štědrá na sněhovou nadílku a ani v Alpách není situace úplně ideální. Sjezdovky pokrejvalo dostatek

bílýho pokladu, ale ve snowparku to s ním až tak slavný nebylo. Po nějakejch velkejch kickerech tu zatím nebylo ani vidu ani slechu, a ani o raily, který naše skupina riderů povětšinou vyhledává, tu bohužel člověk nezavadil. Pondělí se tedy neslo v duchu rozježďování a doufání v lepší zítřky. Vzhledem k nedostatku spánku během předešlý noci jsme usnuli jako dudci a po příchodu na barák se akorát tak dohodlo, že další den se vstane brzy. To nakonec vyšlo a hned po snídani, kde do sebe každej narval, co mohl, byl v plánu street. Když pán, u kterýho jsme bydleli, slyšel, že máme namířeno do vedlejší obce, zachoval se jako patriot a sám od sebe nás zavezl na spot o pár stovek metrů dál, kterej se mu zdál použitelnej. On by asi byl, ale kolem by muselo bejt tak o metr sněhu víc. Ale díky! Dál jsme se už nezdržovali a tradá na to hřiště, co jsme našli o den dřív. Tenisovej kurt byl součástí nějakýho sportovního a relaxačního střediska na okraji vesnice. Nechyběl ani velkej bazén s tobogánem, kterej parta hnedle čekovala, ale postavit tu nějakej smysluplnej náskok,

3 aby se dalo něco vyfotit, by bohužel zabralo tak dva dny. Navíc se při cestě k bazénu muselo přelízt zábradlí, a tak nebylo kvůli fízlům úplně bezpečný se tu vyskytovat. Přeskok plotu na tenisovej kurt byl o dost bezpečnější. Náš pan domácí nám půjčil super hrablo a s dalšíma třema lopatama vytváření odrazu a dopadu netrvalo dýl než hodinu. Nakonec se přišlo na to, že to není úplně dvoumetrovej jump a trefit se na správný místo nebude prdel. První to hecnul Císi, ollie ustál, a byla tu tedy naděje, že se tu dá dát i něco víc... Nakonec vznikla skvělá fotka Tomášova macatýho frontsidu a Pavel odjel ještě parádní backside. To už ale bylo skoro poledne a po menší přestávce ve Sparu, věnovaný nákupu piveček a konzumaci sekanejch v housce, se zase jelo vesele nahoru na kopec. V parku se naštěstí dopoledne dost máklo a přibyla lajna menších kickerů. Proběhla session na největším skoku, kterej ale měl tak maximálně pět metrů,

1

2 3

vrátily se nějaký stylovky jako Martinova fs 360 early indy grab nebo Pavlova sedma. Pak se šlo k boudě nahoře v parku, kde se podařilo nafotit Dárův luxusní invert. Čtvrtá se blížila a následoval už jen chilling na křesílkách u hlavního sídla shaperů, což byla taková umpalumpí místnost vytesaná ve svahu do kamene. Úterý teda nakonec nebylo až tak špatný a s množstvím fotek i záběrů jsme mohli bejt spokojený. Další prosluněnej den byl za náma a teď hurá na ubytko za tradičním weizenbierem, kterym se zapíjely desítky toastů v low cost stylu. Vstávačka, snídaně, rychle na kopec a poslední den tripu je tady. Sněhu v Leogangu sice v tu dobu nebyly tuny, ale i tak se dalo trochu zaprášit. Peťo s Matesem se rozhodli vyrazit kousek dál od lanovek a vyfotit nějakou fajnovou zatáčku. To se nakonec na druhej pokus podařilo a kluci si při výstupech zpátky ze žlabu na sjezdovku slušně potrénovali plíce. Ostatní mezitím blbli na skalkách uprostřed snowparku, easy lajně nebo na funny kickerech a užívali slunečnýho počasí. Poslední fotosession byla naplánovaná na bonku, tedy na kládě čouhající ze spiny. Nejvíc to tu zabil Darek, kterej odjel bonk late bs 360 out, což můžete vidět vytisklý tady v článku. No a to je vlastně všechno. Nitro Days v Leogangu si všichni zúčastnění užili, a to hlavně kvůli dokonalýmu počasí, který celou dobu panovalo, a ježdění bez front. Setup sice bohužel neumožnil z kluků vyždímat maximum, ale to je prostě věc, která se ovlivnit nedá. Celkově bychom tohle středisko doporučili všem lidem, co se snowboardingem hlavně bavěj a chtěj si v klídku zajezdit na překážkách s kámošema, nebo třeba rodinám, protože si tu každej najde to svoje. Tak zase na viděnou příště s jinou skvadrou na jinym místě!