MUSIC/ ROYAL BLOOD

ROYAL BLOOD

NĚKDY NA PODZIM LOŇSKÉHO ROKU SE KE MNĚ DOSTALA DESKA OD – PRO MĚ DO TÉ DOBY NEZNÁMÉ BRITSKÉ DVOJKY – ROYAL BLOOD. FAKT, ŽE K TOMU, ABYSTE ZAHRÁLI NEBO NAHRÁLI POŘÁDNOU PECKU, MŮŽETE BÝT KLIDNĚ DVA, V MINULOSTI POTVRDILI UŽ THE WHITE STRIPES, DEATH FROM ABOVE 1979 NEBO THE BLACK KEYS. PROTO JSEM OD ZAČÁTKU K TÉHLE DVOJCE Z BRIGHTONU PŘISTUPOVAL BEZ PŘEDSUDKŮ. VZHLEDEM K MNOŽSTVÍ NOVĚ VYDÁVANÝCH DESEK JSEM VŠAK PŘEDEM NEOČEKÁVAL, ŽE BY MĚ JEJICH TVORBA MOHLA NĚJAK ZÁSADNĚ PŘEKVAPIT.

Po založení jejich debutu do přehrávače však věci nabraly velmi rychlý spád. Podobnou situaci, nebo chcete-li pocity, jsem v minulosti zažil u desek Nirvany, Rage Against The Machine nebo At The Drive-In – prostě jsem si sednul na prdel. Nejdřív z faktu, že všech 10 skladeb vám uběhne jakoby nic a vy stále nemáte dost, navíc vše v doprovodu „pouze“ bicích a basy… Samozřejmě nesmíme být naivní – na desce i na koncertech si chlapci pomáhají všelijak, ne však předtočenými smyčkami, samply a podobnými vychytávkami. Mike Kerr a Ben Thatcher pocházejí z anglického Brightonu. Podobně jako třeba The White Stripes nebo The Black Keys vycházejí z dřevního blues rocku, kritika v souvislosti s nimi nejčastěji hovoří o moderním garážovém rocku, ale koho dnes nějaký škatulky zajímaj, že? Jak už jsem zmínil, Royal Blood hrají ve velmi úsporném a unikátním nástrojovém obsazení baskytara a bicí. Nepoužívají žádné předtočené pásky nebo mašinky, přesto dokážou s pomocí pedálových efektů vytvořit plný a opravdu hutný zvuk. Jejich věhlas se začal šířit ještě dřív, než vydali první singl. Mají je v oblibě jak fanoušci a kritika, tak i mnohem slavnější kolegové z branže. Nikoho tedy nepřekvapí, že management Arctic Monkeys se skupinou obratem podepsal smlouvu o zastupování, v prosinci se pak Royal Blood dostali na seznam patnácti největších nadějí roku 2014, který pravidelně sestavuje slovutná BBC. Dave Grohl z Foo Fighters si je pak vybral jako předkapelu na své nadcházející turné a podle všeho budou tahákem nejrůznějších hudebních festivalů. Zní to jak scénář k nějakému hollywoodskému bijáku, ale Royal Blood jsou senzací posledních týdnů. Výčtem jejich úspěchů v hitparádách, rádiových žebříčcích nebo úspěšných koncertů bychom jen ztráceli čas. Zkrátka se po dlouhý době konečně objevila kapela, která by – hodně nadneseně řečeno – mohla zachránit rock‘n‘roll. A vše tomu nasvědčuje…

RECENZE DESKY

Nahrávka vznikala na přelomu roku 2013 a 2014 ve velšském studiu Rockfield, a to zakrátko poté, co se Mike a Ben dali dohromady. V případě Royal Blood bylo vše od začátku dané – desku natočili jen ve složení bicí, basa/zpěv. Žádná elektronika, podkresy nebo jiné přikrášlení, které dnes bývá zcela běžné. Řada písní se nahrávala živě a jediné, co Mike a Ben krom svých nástrojů použili, byly rozličné tamburíny a perkuse. Nahrávku produkoval Tom Dalgety, který má za sebou alba kapel Killing Joke, Siouxsie nebo Turbowolf. Tom je také podepsán pod zvukem desky, jen ve dvou případech přenechal mixážní pult jiným – skladbu Come On Over udělal Alan Moulder, Dave Sardy pak dostal na starost trek Little Monster. Samozřejmě, že se Royal Blood nevyhnuli nejrůznějším přirovnáním, které jsou vcelku na místě. Dnes už originálně a hitově zároveň zní máloco, Mike a Ben však rozhodně nekopírují, prostě přinášejí jen svůj upřímný pohled na rock 21. století… jakkoliv to bude znít jako klišé. Každopádně vše prověří druhá deska. Doporučené skladby: všechny.

KONCERT ROYAL BLOOD

(12/1/2015 Berlin – Astra, support: Mini Mansions) Šance, že Royal Blood uvidíme v dohledné době v našich končinách živě, mně přijde mizivá, tedy pokud nepřekvapí některý z domácích promotérů... Proto jsem na nabídku vyrazit na jejich koncert do Berlína okamžitě kývnul. K cestě bych řekl asi jen tolik, že nesmíte podceňovat i slepě věřit navigaci! Koncert, na základě velkého úspěchu přemístěný z Postbahnhof do podniku Astra, který disponuje kapacitou cca 1500 lidí, byl dlouho dopředu vyprodán. Přestože jsme dorazili na poslední chvíli, našli jsme fajn místa a mohli se věnovat předkapele. Tou byli Mini Mansions, což je parta, kterou si v době nečinnosti Queens Of The Stone Age založil jejich basák Michael

Shuman. Trochu bláhově jsem čekal pěknej mazec, a nakonec se mi dostalo jakéhosi mixu elektroniky, basy a bicích, která neurazila, ale ani nějak zásadně nenadchla. Prostě všichni v sále byli natěšeni na hvězdy večera a v přestávce řešili, zda kapela opravdu hraje jen ve dvou a jestli nepoužívají samply či jiné předtočené smyčky. Nepoužívají… a že mají zvuk jak z desky, potvrdili hned při první skladbě. Bylo zajímavý sledovat, s jakou lehkostí hraje Ben na bicí a jak Mikovy prsty jezdí hbitě po hmatníku. Na to, že fungují zhruba rok, působí vyhraným dojmem. Do diváků neprali žádný chytrý nebo politický kecy, jen nabízeli jeden hit za druhým, takže se zhruba po 20 minutách a 5 odehraných skladbách nabízela otázka, kolik toho kluci mají v zásobě a jakže vlastně dlouho budou hrát. Zahráli všechny skladby z desky + jednu věc navíc a s tímto setem se vešli do hodiny. Co říct? Na fesťák ideál, na samostatný koncert trochu málo, ale návštěvníkům koncertu to evidentně nevadilo a v klidu a pokoji se rozešli do svých domovů. Pro naši posádku byla cesta k domovům o něco delší, ale o to příjemnější díky fajn koncertnímu zážitku. Je jasné, že Royal Blood jsou už teď tak trochu senzace a podle všeho jejich hvězda bude padat vzhůru. Takže pokud budete mít příležitost Royal Blood vidět živě, neváhejte, i těch 53 minut za to stojí.

OFF! – Wasted Years

Kalifornská hardcore punková partička OFF! A jejich třetí studiová deska přináší šestnáct jedovatejch skladeb, jejichž stopáž ve většině případů nepřesáhne 3 minuty.

JAMIE T – Carry On The Grudge

Britský spratek Jamie T se po pěti letech vrátil s novinkou, která není úplně na první poslech. Přináší klasicky nezávislej zvuk a originální projev na hranici zpěvu a rapu.

RUN THE JEWELS – 2

Podivná hip-hopová dvojka ze států, kterou tvoří velkej černoch a pobledlej zrzek, vydala druhou desku plnou hustejch beatů a striktních názorů.

FUTURE ISLANDS – Singles

Elektro trio z Baltimore natočilo svůj debut v kamarádově skateshopu, kritiky výborně přijatou druhou desku In Evening Air pak v obývacím pokoji. Tohle je už jejich čtvrtej albovej zářez… a stojí za to!

SUN KILL MOON – Benji

Máte rádi spíše pomalejší a jemnější záležitosti? Tak zapomeňte na vše, co jste doposud slyšeli, tohle je ta nejkřehčí nahrávka roku 2014. Ideální jako podkres pro různé interesantní činnosti.

St. VINCENT – s/t

Pokud si nějaká roštěnka zaslouží vaši pozornost, tak určitě tahle dvaatřicetiletá umělkyně z Oklahomy. Na jejích kvalitách se shodnou kritika, fanoušci i její kolegové z branže. Mix indie, popu a rocku.

THE AFGHAN WHIGS – Do To The Beast

Greg Duli a jeho parta opět vstala z mrtvých a je z toho pěkně temná kytarová nahrávka. Žádný oplodňováky nečekejte, jen bolest a smutek.

MASTODON – Once More ´Round The Sun

Jestli má někdo v rukou budoucnost heavy metalu, tak jsou to bezpochyby Mastodon!

TV ON THE RADIO – Seeds

Pro někoho zklamání, pro jiného deska roku. Možná nejpřístupnější deska tohoto newyorského kvarteta vůbec… A první od smrti jejich basáka.

FKA TWIGS – LP1

Temná a futuristická směsice popu a elektroniky. Tahle sedmadvacetiletá Angličanka ještě před pár lety tancovala u Kylie Minogue nebo Jessie J, a teď tyhle holky strká s přehledem do kapsy.

10 PLACEK, KTERÝ DLE NAŠEHO NÁZORU STOJÍ ZA VAŠI POZORNOST

AKCE V ÚNORU

10. 2. DJ SHADOW / CUT CHEMIST – Roxy 13. 2. THE AFGHAN WHIGS – Lucerna Music Bar 27. 2. CROWBAR – 007 Strahov

PRÁVĚ VYCHÁZÍ

SLEATER-KINNEY – No Cities To Love ENTER SHIKARI – The Mindsweep THE CHARLATANS – Modern Nature NAPALM DEATH – Apex Predator – Easy Meat A PLACE TO BURY STRANGERS – Transfixiation WU-TANG CLAN – A Better Tomorrow