CAYMAN ISLANDS

CAYMAN

ISLANDS

UŽ JE TO NĚJAKEJ TEN PÁTEK, CO PANKER SEKNUL S FOTOGRAFOVÁNÍM V BOARDU, VYBĚHAL SI DIPLOMATICKEJ PAS A ROZHODL SE VĚNOVAT KARIÉŘE ZAMĚSTNANCE ČESKÉ AMBASÁDY V ZAHRANIČÍ. TAHLE PRÁCE V SOBĚ SKRÝVÁ MNOHO VÝHOD A ASI TA NEJZAJÍMAVĚJŠÍ JE, ŽE SI POSKEJTUJETE NA MÍSTECH, KAM SE MNOHO ČECHŮ JEN TAK NEPODÍVÁ. TAK SE NÁM PANKÁČI POCHLUB, KDE SIS BYL ZAJEZDIT TENTOKRÁT!

Už potřetí jsem zažil, jaký to je se stěhovat do jiný země. A pokaždý to znamenalo strávit trochu času hledáním, jak pak to v té dané destinaci se skateboardingem vypadá. Většinou sedneš k internetu a najdeš spoustu informací, ale moje současný místo pobytu je Kuba. A tady je všechno jinak. Zadal jsem Cuba skatepark, Havana skatepark a podle fotek tu mají tři parky, akorát se stejnejma překážkama. Ve skutečnosti je tu jeden park, který přesouvají z místa na místo, podle toho, jak je úřady vyhazují. Takže ťukám Mexico, to je z Kuby kousek. Napíšu Yucatan skatepark a vyskočil na mě Black Pearl Skatepark na Cayman Islands. Ten park sem znal z videí, byl to můj sen se tam projet, a najednou dostávám šanci se do něj dostat během 45 minut letadlem.

Říkám o tom Matesovi Lucukovi, hlavnímu staviteli z Mystic Construction, kterej se tou dobou právě chystal někam na dofču za teplem a přemejšlel, že za mnou vyrazí na Kubu. Hej, až přijedeš, co takhle si dát vejlet za humna? Do Black Pearl Skateparku? Počkej, počkej, jak je to daleko? Tři čtvrtě hodiny a letenka asi za 350 dolarů... A bylo rozhodnuto. Následně jsme zjistili, že nákup letenky bude celkem oříšek. Cayman Airways nemá na Kubě kancelář a přes nějaký turistický agentury po nás chtěli pětikilo v dolarech. Zkusili jsme proto zajet na letiště v době odletu Cayman Airways a letenky koupili přímo na odbavovací přepážce. Pak už jen stačilo vyřešit víza, protože na Kubu ti daj do pasu jen jednorázový turistický vstup. Nakonec nás ale zachránily Cayman Airways, protože se vízum dalo zařídit u nich. Ubytko vychytala Matesova Danča, která sehnala postele u někoho v bytě za velmi slušnou cenu. Kajmany jsou totiž velmi drahá turistická destinace. Mates si třeba psal se správcem skateparku, aby zjistil, jak bude v provozu, a jen tak mezi řečí se zmínil, jestli neví o nějakým levným ubytku. Správce odpověděl, že ví, že kousek od skateparku mají slušný levný hotel, asi za 100 euro na osobu za noc... Pak už stačilo jen online zarezervovat auto a mohlo se v březnu vyrazit na rodinnou dovču. Kajmanský ostrovy jsou nádherný a dají se projet autem za tři dny. A to stíháš skejtovat každej večír, protože skatepark má otevírací dobu od tří do tmy, což znamenalo asi osmá, půl devátá. Dopoledne jsme se vždy váleli na pláži nebo šnorchlovali, případně si třeba proběhli botanickou rezervaci, delfinárium, želví farmu a podobně. Odpo byl na programu skatepark. První den nám bylo vedro, navíc tu mají obrovskou vlhkost, takže jsme usoudili, že další den půjdeme o něco později, cca ve čtyři odpoledne. Vstup do parku je 10 cajmanskejch, což je jedna k jedný s eurem. Park je velký, hodně členitý, plný překvápek. Mají tu sekci streetovou, různý kravinky jako rejlíky a podobný píčoviny, menší bazénky, klasický bazény, přísný bazény se čtyřma kapsama a magora

3 4

5 s oververtem, cradlema a nekonečnym surfováním. Beton je tu od sluníčka dost hrubý, což Mates hnedle na svym těle ocenil. Součástí parku je i umělá surfová vlna, ale bohužel v době našeho pobytu nebyla v provozu už asi rok. Škoda. Co nás zarazilo, že v parku skoro nikdo nejezdil. Smradi na koloběžkách tam ale byli. Takže si představ, když jezdíš v 3,5metrovym korytu v kudle a za zatáčkou, kam nevidíš, vyjede dvacetikilový cipís na kolobrndě... Naštestí tam dorazila slušná parta Amíků, která nám nezkazila věkový průměr, a protože už to tam najezdili, mohli jsme od nich odkoukat nějakou tu cestičku. V takhle velkém parku to nejni jednoduchý. Máš chuť si zajezdit všude, ale nohy jen jedny! A když k tomu připočteš teplotu nějakejch 33 stupňů a 90procentní vlhkost, tak z tebe pot jen leje. Nosili jsme si s sebou denně jeden asi čtyřlitrový barel gatoradu a další plnej vody... V životě jsem snad

2

nikdy víc nevypotil. Další nástraha byla sluníčko, který před západem bylo hodně nepříjemný, svítilo přímo do očí a chvilkama si nevěděl, kam jedeš. Proto jsme šli další den jezdit hned od tří hodin, a jelikož už nás měli za stálý zákazníky, dali nám každýmu poloviční cenu. Bonus pak byl i to, že se tam motalo míň lidí. Ve velkých rádiusech mám naježděno docela dost, ale v Black Pearlu je to jiné. Žádný stěny nejsou naproti sobě, špatně projedeš zatáčku a hodí tě to někam jinam, než si měl v plánu. Nejni vůbec k zahození si s sebou do takovýhleho parku vzít bezbarvej lak na kachle ve spreji, což Amíci už dávno vědí a měli ho s sebou. Mates se toho nebál, a na to, že jezdil bez chráničů, projížděl a škrtal betonový kachle, kde se dalo, čtyřlístek projel celý. Já v něm byl marnej. Tři nižší kapsy, vysoký metr šede, jsou dost přísný, s rádiusem asi 110 cm a zavřený. V jedný se mi nepodařilo ani objet schody, tim pádem to neprocítíš. Mates se mi smál: „Jo jo, to nejní jako u Zrzy v Lišově,“ a projel přes schody bs carving v grindu. Respekt! Já měl nejradši tu velkou část parku. Využít toho, že nic podobnýho jsem nikdy nejezdil, a vychutnat si tu parádu, kde je to o úplně jiný rychlosti než-li na Štváně. Musíš bejt pořád ve střehu, když skočíš do chráničů, je potřeba se pořadně zapřít, aby ses kvůli hrubosti nezasek a neudělal kotrmelec. Za ty tři dny jsem prodřel úplně nový recapy, jednou mi sjel chránič, a to znamenalo asi metrovou čárku na betonku... a to nemluvím o kolenu. Tohle vše ti dává respekt něco vyzkoušet. Dva Amíci slušně dávali, hlavně ten mladší Joe Storm. Asi to nej bylo, když prosurfoval zatáčku, naproti bs air a dál na o metr vyšším extensionu rock‘n‘roll bez chráničů. A ve čtyřlístku nádherně projetý bs smith přes deathbox. Lenny Byrd předved fs air indy v zatáčce a našikmo v dalším rádiusku invert. Já se v té zatáčce snažil o bs laiback, ale nepovedlo se. Mates mi vyfotil krásnou fotečku, když sem to skoro odjel. Bohužel smůla – příště. Měli jsme v plánu se tam s Ivem Práškem v zimě vrátit, zlegalizovat fotečku a najet si parčík víc, ale bohužel Iva zradily záda a nemůže skejtovat. Tak snad se tam vydáme příští rok. No a možná, kdyby měl někdo z vás cestu tim směrem, tak dejte vědět, já bych se určitě přidal.

3