team
Doležel Jakub
Večerková Barbora
Valíková Tereza
Buriánek Štěpán
Pánková Viktorie
Adams Joe
Zatloukalová Vendula
Königová Eliška
Psotková Ester Julie
Vašulínová Áňa
Kalčíková Tereza
Pešáková Hana
Pilch Radovan
Ptáčková Michaela
Kováčik Jozef
Buksová Anna
obsah
4/ 8/ 10/ 13/ 14/ 15/ 16/ 17/ 18/ 21/ 23/ 24/ 26/ 27/ 28/ 29/ 30/ 32/ 33/ 34/ 38/
Joe Adams
Allan Dark
Teorie Barev
Kniha
Shyfest
Bingo CHC
Recenze
Filmový klub
Recenze
Doporučení
Práce žáků
Rozhovor
Výška
Zviditelni se Básničky
17 cílů
Slovensko
TVONE
Dotazník
Eurovize
Esej
Adams Joe Buriánek Štěpán
Doležel Jakub
Doležel Jakub
Doležel Jakub
Doležel Jakub
Königová Eliška
Buksová Anna
Pánková Viktorie
Pilch Radovan
Práce žáků
Psotková Ester Julie
Ptáčková Michaela
Ptáčková Michaela
Ptáčková Michaela
Ptáčková Michaela
Slovensko
TVONE
Zatloukalová Vendula
Vašulínová Áňa
Esej
joe adams
Field day
Are you seeking a fun, exciting day outside to have fun with your friends and play some competitive games? Well, something big is coming: this June, we are having an American-style field day in Zlín! On Thursday, June 5th, each class will be competing against each other to participate in relay races, water balloon tosses, tug-of-war, and more classic team challenges, all designed to get you moving and to have fun working together. Plus, everything will be in English, so you'll be improving your communication skills while having a great time!
This isn't just any ordinary sports day. We will have some special guests to join us and help lead the games, including a few Americans who are living across the Czech Republic on the Fulbright program as well! You will get to meet new people, test your teamwork, and maybe even take home a medal or a special award like "Best Sportsmanship" or "Most Valuable Player." And there might be a sweet treat waiting for you at the finish line!
We have ten exciting games ready to play, including the three-legged race, spoon relay, hula hoop pass, and even a game of telephone, where your communication skills will be put to the test. Teams will be made up of students from different grade levels and study focuses, so you’ll get the chance to work together with your friends. Teachers and the Americans will be there to keep the energy up, explain the rules, and make sure everyone has a great time.
No matter your skill level, there is a game for everyone. In a few short months, get ready to experience an American high school tradition like never before. Let me know if you have any questions, and I can’t wait to see you on the field!
joe adams
Greece trip
At the end of March, I decided to take a short weekend trip to Greece, and got to experience some amazing historical monuments and incredibly tasty Greek cuisine. I started in Athens, where I was the first in line to see the breathtaking Acropolis. Getting to see this historical place and walk around a place that was constructed thousands of years ago was truly special. Seeing the Parthenon up close was a memory that will last me a lifetime.
As I traveled through the city, everywhere I went I saw the Acropolis on the hill, looking down on me. It was so cool to have that towering over the city, and made for some great views as I tried Greek food. For example, moussaka, rooster, Tzatziki with bread, Greek salad, baklava, gyros, and authentic greek yogurt from a sheep all tasted great and were so unique to Greece.
One of my favorite places I got to see was the Ancient Agora. This was the primary meeting place for people living in Athens thousands of years ago. Although most of the buildings were now ruins, it was really a once in a lifetime experience to be walking through what used to be the main busy square of Ancient Greece. I also climbed a hill to overlook this area, and got a nice photo with the Acropolis on the hill in the background. What a view!
After some museum visits and walking around, I climbed a mountain to watch the sunset. Unfortunately for me, I missed the funicular ride to the top, so I climbed over 1,000 steps to the top! By the time I got to the top, I was very tired and sweating. But, the view was amazing and worth it.
Another fun thing I was able to see was the island of Paros. It was one of the most beautiful places I have seen in the world! Everything was painted white, and the food was incredible. Each turn led me down a quiet street full of restaurants, shops, and great views. I also got to see the beach and walked in the water, though it was very cold.
One of my favorite memories was going for a morning run in the Panathenaic Stadium, where the first ever Olympics were held! It was so cool to be able to experience this and imagine that there were 60,000 fans cheering me on. I was able to run a half marathon around the 500 meter track. It seems like a lot, but with the cool location, it went by o quickly.
Greece was one of my favorite places that I have ever been. The people were so kind, the history was unique, and the weather was perfect. One day, I will return… maybe to run the original marathon route at the Athens Marathon!
Adams Joe
joe adams
joe adams
allan dark
Rozhovor s animátorem Alanem Galasem
(Allan Dark)
Alan Galas, vystupující pod přezdívkou Allan Dark, je animátor, jehož práce otřásají tradičními konvencemi. Ještě čerstvý absolvent naší školy se věnuje hlavně animacím, které často zrcadlí společenské a politické problémy, zesměšňují autority a odhalují absurditu současného světa. Jeho občas brutální a expresivní styl přitahuje pozornost nejen svou odvážností, ale také krutou upřímností. Nedávno ho přijali na vysněný obor Animovaná tvorba na UTB a na jeho práci můžete narazit i na stěnách školní jídelny.
Jak ses dostal k animaci?
Vlastně už od malička jsem měl k animaci nějaký vztah, ale nikdy jsem se tomu nevěnoval intenzivně. Pamatuju si, jak jsem jako dítě viděl reklamu s žábou a poprvé si rozkreslil storyboard. To byl můj první pokus. Ale vlastně až tady na střední škole jsem se tomu začal věnovat více, když jsem potkal pana učitele animace Martina Kukala. Ten mi ukázal, co animace vlastně znamená, jak úžasná je a jak studovat pohyb. To mě opravdu nadchlo – je to vlastně oslava života.
Tvůj styl je poměrně výrazný, setkal ses někdy s kritikou?
Dělám expresivní animace už asi čtyři roky a upřímně, s přímou kritikou jsem se až tak nesetkal. Lidé mi často říkají, e je to zvláštní, ale ne nutně špatné. S větší kritikou jsem se setkal spíš u mých performance art videí, tam byla reakce dost negativní. Ale co se týče samotných animací, mám spíše pozitivní ohlasy. Asi je to tím, že mě sledují především lidé, kterým se to líbí, a ti, kterým to nesedí, mě prostě nesledují. Myslím, že kritika je přirozenou součástí umění. Já mám právo tvořit a ostatní mají právo kritizovat. To je základ svobody slova a demokracie.
Jak ses vyvinul v tom, co děláš?
Vždy jsem měl takový expresivní rukopis. Nikdy jsem neprováděl klasické studijní cvičení, což je možná chyba. Ostatním začínajícím animátorům bych doporučil začít s nějakými základy. Já jsem ale vždycky kreslil po svém a postupně se ten styl vyvinul. Styl není něco, co by si člověk vědomě vybral. Vytváří se časem, zkušenostmi a experimentováním. A zvlášť v mladém věku bych se na jeden styl neupínal. Je důležité zkoušet nové věci.
Existují nějaké hranice, které bys ve své tvorbě neporušil?
Jak říká Bohumil Hrabal: Člověk má pořád usilovat o provokaci a narušování konvencí. To mě hodně ovlivnilo. Samozřejmě záleží na kontextu, době a publiku. Určitě existují hranice, ale těžko je popíšu – spíš to vnímám intuitivně. Někde ty hranice musí být, ale jak přesně vypadají, to záleží na konkrétní situaci.
Kde hledáš inspiraci pro svou tvorbu?
Většinu inspirace čerpám z okolí. Myslím, že člověk nesmí být uzavřený – musí být vnímavý k tomu, co se děje kolem něj. Hodně mě inspirovali Bohumil Hrabal a Miloš Forman, především jejich zobrazení absurdní společnosti.
Co tě na animaci nejvíce baví?
Nejvíc mě baví sledovat, jak ožívá postavička. Jak se něco statického stane živým, s emocemi a příběhem. A taky miluju reakce lidí. Někdy to jsou jen komentáře, jindy živé reakce, třeba: Co to sakra je? To mě fakt těší.
Buriánek Štěpán
allan dark
teorie barev
Je barevná psychologie nesmysl?
Tohle téma už v našem časopisu bylo pojato dříve, každopádně je to něco tak důležitého, že cítím potřebu se k němu ještě vrátit.
Barva má moc ovlivnit naše chování a rozhodování (např. „Kterou si mám koupit - červenou, nebo modrou?“).
Vznikla spousta příruček, infografik a teorií, které se snaží definovat nebo přiřadit různé barvy k různým značkám, produktům, rozhraním a dalším aspektům. Základní infografika vypadá takto:
Mnoho designérů a firem slepě používá tyto příručky k určení barvy svých děl a značek bez ohledu na kritické výzkumy, výsledky.
Je potřeba říct, že teze - každá jednotlivá barva vyvolává u každého člověka stejné emoce - je zcela irelevantní.
„Naše preference pro určitou barvu může souviset s tím, jak se cítíme v jakékoli situaci, jak se chceme cítit, a dokonce i s tím, jak si pamatujeme určité zážitky.“ - Joe Hallock, hlavní manažer designu ve společnosti Microsoft
teorie barev
Existují aspekty různého vnímání barev:
1. kulturní a náboženský aspekt
2. symbolika
3. osobní prožitky a citová vazba 4. relativita barev
1. Kulturní a náboženský aspekt
Zjistilo se, že vnímání barev se v jednotlivých kulturách a náboženstvích liší. V západní kultuře je bílá barva běžně vnímána jako barva pro svatby a slavnostní události, zatímco ve východní kultuře (především v jihovýchodní) je bílá barva vnímána jako barva smuteční. Stejně jako pro křesťanství je černá barva barvou smuteční, zatímco pro islám je urážlivé takto označovat černou barvu.
2. Symbolika
Stejně jako v kultuře jsou různým symbolům přiřazeny jednotlivé barvy, které vyjadřují odlišný význam. Žlutá může znamenat slunce, zatímco někde znamená čekat nebo probíhat. Červená barva navozuje pocit romantiky nebo lásky, ale také znamená nebezpečí.
teorie barev
3. Osobní zkušenosti a citové vazby
Události, kterými člověk prochází, způsobují, že se u něj mění i vnímání barev. Také někdo může být k určité barvě citově připoután. Výzkumy říkají, že někdo, kdo je v lásce podveden, může červenou barvu nenávidět, protože znamená romantiku a lásku. Někomu může modrá barva připomínat oceán, svobodu, a jinému zase samotu a smutné zážitky.
4. Relativita barev
Komunikace barev se liší v závislosti na jejich podání a kombinaci. Pro tento aspekt může hrát zásadní roli kontrast. Níže je uveden příklad, jak se stejná barva mění s okolními barvami:
Jediná barva jako tři
Je tedy psychologie barev nesmysl? Možná ne.
Je pravda, že vztah mezi barvou a emocemi se u jednotlivých lidí liší, ale existují aspekty, podle kterých je barva vnímána globálně. Nemůžeme říci, že bleděmodrá barva je klidnější než jasně červená a žlutá. Existují určité přirozené procesy vnímání barev a naší náklonnosti k nim bez ohledu na další okolnosti. Např. zejména červená a žlutá jsou varovné barvy, na které mozek reaguje. Výzkumy ukazují, že barvy a světlo mohou ovlivňovat naši náladu, srdeční tep, spánek, a dokonce i naši pohodu.
Možná, že příručky a teorie psychologie barev byly vytvořeny shrnutím výše uvedených aspektů a interakcí mozku s barvou. Psychologii barev jsme nemohli zcela odmítnout - je to přece jen teorie. Jen je třeba ji používat správným/ rozumným způsobem.
Doležel Jakub
kniha
Kraď jako umělec – kniha, kterou by měl číst každý
kreativní člověk!
Austin Kleon ve své knize “Kraď jako umělec” rozebírá zásadní otázku, kterou si klade každý umělec: Odkud brát inspiraci? A jeho odpověď je vcelku uspokojivá, neboť – všichni kradou.
No, pojďme si to trošku upřesnit! Tohle není myšleno ve smyslu plagiátorství, ale spíše sbírání nápadů, myšlenek a různých vlivů, které nás obklopují a které se zároveň snažíme přetvořit do něčeho vlastního. Kleon v knize zdůrazňuje tvoření vlastní “složky nápadů” - záměrného sledování různorodých podnětů okolo nás a jejich následné sbírání, neboť velmi pravděpodobně při tvorbě následujícího projektu si nevybavíte vše, co jste viděli a líbilo se vám. Díky tomu budete vědět, kam se vrátit.
Ať už jde o knihy, filmy, umění, přírodu nebo rozhovory s lidmi, vše může být zdrojem inspirace. Klíčem je nedívat se na kopírování jako na krádež, ale jako na způsob jak absorbovat a následně vytvořit něco jedinečného.
Již zmíněná myšlenka mi byla blízká ještě před tím, než jsem knihu otevřel. Zjistil jsem, že i já jsem intuitivně sbíral nápady a přetvářel je podle svých potřeb. Číst v knize prakticky svou vlastní myšlenku bylo nejen potvrzení, že jsem na správné cestě, ale i nesmírně motivující zkušenost.
„Kraď jako umělec“ doporučuji každému bez ohledu na grafický obor, ke kterému to může svádět. Vztahuje se na všechna kreativní zaměření, pro která je tato kniha doslova „must-read“. Ukazuje, že kreativita není o čekání na geniální nápad, ale o poctivé práci s tím, co už existuje, a přetváření toho do něčeho nového. Knížka je poměrně krátká, takže její četba zabere jen chvilku, a rozebírá i jiná obohacující témata, která si ale budete muset přečíst sami, protože vám nechci vyspoilerovat celou knihu :D
Doležel Jakub
shyfest
ShyFest 2025
Když mě Šimon oslovil a začali jsme společně plánovat ShyFest, nebyli jsme si úplně jistí, co z toho nakonec vznikne. Ne, že bychom si nevěřili, prostě tam byly jisté obavy, jestli naplníme očekávání. Čím více se blížil samotný den akce, začaly přicházet různé problémy a organizace byla občas krušná, i přesto jsme dokázali vše rychle a efektivně vyřešit. A nakonec to dopadlo skvěle!
Atmosféra v Dílně byla od začátku úžasná. Lidé se usmívali, bavili se, tleskali, tančili… a já měl radost, že děláme něco, co má smysl. Že i menší studentská akce může vytvořit něco tak silného a opravdového. A i když se nejednalo o obří festival, podařilo se nám maximálně zaplnit kapacity. Zájem byl velký, a o to víc si vážím každého, kdo dorazil.
Na pódiu se vystřídala skupina The Sklep, výborná zpěvačka Aimee Zia a celý večer zakončil Šimon Čepický s kapelou svého dědy The Old Demons. Každé vystoupení vynikalo svou unikátností a zároveň všechna spojovala úžasná energie. Během přestávek nechyběl ani rozmanitý výběr občerstvení, které se za celý večer snědlo. Neoddělitelnou částí bylo i financování akce, které dopadlo úspěšně. A kdo ví, třeba to nebylo naposledy…
Za mě to byl zážitek, na který budu dlouho a rád vzpomínat – jak z pohledu organizátora, tak i jako divák. Byl to večer plný hudby, emocí a skvělých lidí.
Doležel Jakub
bingo chc
recenze
Filmy, které byly za poslední dobu uvedeny, a ukázka toho, že se díváme opravdu na cokoliv
Chléb a sůl (2022)
Damian Kocur / 2022 / Polsko / 99 minut
Po revolučním převzetí filmáče do rukou Přemka Pnioka nám on sám představil tenhle polský film. Sledujeme příběh mladého talentovaného pianisty Tymoteusze, který se vrací na prázdniny do svého rodného města, kde se setkává s napětím mezi místními mladíky a přistěhovalci, kteří pracují v kebab bistru. Film postupně ukazuje, jak malé konflikty a předsudky mohou vést k tragédii. Film je natočený velmi realisticky a působí jako sociální drama s hlubokým poselstvím.
Dalo by se říct, že to nebyl vůbec špatný zážitek. Vizuálně příjemný, dojemný, ale někdo by mohl vytknout rychlost. Je to sice pomalejší film, ale zato se nad obsahem dokážete zamyslet, vnímat okolí a naladit se na poklidnější vlnu.
Caché (2005)
Michael Haneke / 2005 / Francie / 117 minut
Tento film je jako definice subjektivního názoru. Je to jako balíček, který ti leží před dveřmi – nevíš, kdo ho poslal, proč je tam a jestli ho chceš vůbec otevřít (pro ty, co ví). Haneke si hraje s divákem jak kočka s myší – napětí se plíží pomalu, ale jistě, a když si myslíš, že už to přijde, nepřijde nic. A právě v tom je ten joke! Kamera stojí jak socha, herci se tváří jak při hodině DVK a ty si mezitím říkáš: „Je tohle ještě film, nebo už šachová partie s mojí trpělivostí?“ Výsledek? Nečekaný pocit viny, který tě nutí podezírat úplně každého.
Whiplash (2014)
Damien Chazelle / 2014 / Spojené státy / 107 minut
Pouštíme si i ty klasiky. Film Whiplash ukazuje, jak moc může bolet snaha být nejlepší z nejlepších. Andrew, mladý bubeník a talent, skončí v rukou Fletchera – učitele, co místo slovníku motivace používá židle a urážky. Výsledkem je psychologický souboj plný potu, krve a jazzových rytmů, co by rozbrečely i metronom.
Je to jízda, při které zapomeneš dýchat, a po finální scéně máš bradu na zemi. Rozhodně nejlepší film o hudbě, kde se víc křičí než zpívá.
BTW, film si vysloužil jak početné publikum, tak i potlesk, což si, údajně, v minulosti vychutnalo opravdu jen pár filmů.
Königová Eliška
filmový klub
Jestli k naší škole něco neodmyslitelně patří, tak je to tradice filmového klubu. Při jeho organizaci se už vystřídalo mnoho ročníků. Tento rok štafetu převzal po 4. A první ročník mediální tvorby pod vedením Přemka Pnioka.
Naše vize do budoucna je jasná. Myslíme si, že by filmový klub měl být co nejpestřejší a zároveň zajímavý pro diváky jakéhokoliv druhu. V nabídce najdete filmy z různých koutů světa – americké, japonské, francouzské… cokoli, co vás napadne. Každý si díky našemu programu přijde na své.
Od konce března je filmový klub aktivní i na sociálních sítích, kam pravidelně přidáváme příspěvky o snímcích, které budeme ve filmovém klubu pouštět.
Každý čtvrtek se v kinosále sejde parta nadšenců, kteří se přišli kulturně vzdělat a strávit fajn večer v příjemné společnosti. Filmáč nabízí možnost rozšířit si obzory, co se filmové tvorby týče. Možná zde narazíte na filmy, na které byste se jinak nepodívali, ale díky filmovému klubu zjistíte, o jaký klenot jste mohli přijít. Přijďte se sami přesvědčit a užít si příjemný podvečer. Těšíme se na vás!
Buksová Anna
recenze
RECENZE Monsters: The Lyle and Erik
Menendez Story
(Info okénko)
"Bratři Menendezovi byli odsouzeni v roce 1996 za vraždy svých rodičů, Josého a Kitty Menendezových. Obžaloba tvrdila, že se snažili zdědit rodinné jmění, bratři tvrdili – a zůstávají neoblomní dodnes, protože si odpykávají doživotní tresty bez možnosti podmínečného propuštění – že jejich činy pramenily ze strachu z celého života – z fyzického, emocionálního a sexuálního zneužívání.“
9dílný seriál od Ryana Murphyho vyšel na Netflixu 19. září 2024 a vypráví o případu z roku 1989. V roce 2022 vyšel Murphyho seriál Monstrum, který byl celkem úspěšný a dost se o něm mluvilo. Oba případy jsou mezi milovníky true crime příběhů známé, takže seriálové zpracování mělo velká očekávání. Já seriál viděla hned, jak vyšel, a pocity jsem měla smíšené.
recenze
Na seriálu mě nejvíc potěšily herecké výkony jak Coopera Kocha (Erik) a Nicholase Alexandera Chaveze (Lyle), tak Javiera Bardema (José) a Chloë Sevigny (Kitty). Koch a Alexander byli pro mě oproti známým tvářím Bardema a Sevigny úplná novinka a role zahráli skvěle. Cooper Erikovi motorické manýrismy nastudoval opravdu pečlivě a i jeho hlas zněl někdy velmi podobně. Ari Graynor, která hrála právničku Leslie Abramson, se ztvárnění jak povahově, tak vzhledově povedlo nejvíc. Především scény, kde jsou bratři u soudu, jsou v porovnání s reálnými záznamy velmi podobné. Seriál je dobře natočený, tvůrcům se podařilo dát seriálu nádech devadesátek kostýmy i soundtrackem. Soundtrack je velmi chytlavý a má dobrou originální skladbu Hum. Ta dala scéně velmi melancholickou a temnou náladu. Zajímavá je taky Epizoda 5 "The Hurt Man", kde se Erik zpovídá o násilí právničce Leslie Abramsonové. Celý díl má 36 minut a odehrává se jen v jednom záběru s pomalým přibližováním kamery k postavě. To divákům umožňuje se doopravdy vžít do dialogu a postavy Erika.
Scéna, kde bratři zavraždí své rodiče, je velmi explicitní a detailní. Je provedena skutečně věrohodně, ale já osobně bych se bez detailů obešla.
V seriálu je mezi bratry dvakrát naznačen romantický vztah, což je nepravdivé, velmi nevhodné vůči jejich minulosti a životu a příběhově úplně zbytečné.
Erik v seriálu bojuje se svou identitou a několikrát je zmíněno, že je homosexuál (on to v seriálu popírá, ale i tak se objevuje spousta scének, které to potvrzují). Erik v reálném životě jasně prohlásil, že homosexuál není a v současné době má manželku.
Seriál v prvních týdnech nasbíral hodně negativních komentářů, které se týkaly i výše uvedených problémů, takže se Ryan Murphy při rozhovorech nevyhnul otázkám reportérů. Bránil se tím, že si myslí, že je seriál dostatečně postavený na násilí, které si bratři prožili, a že měli tvůrci povinnost vyprávět příběh i z pohledu obou rodičů.
Dál bylo až při rozhovorech zmíněno, že je seriál také založen na teoriích, které se v té době psaly o bratrech v seriózních i bulvárních novinách. Do příběhu jsou také přidány úhly pohledů lidí, kteří v případu hráli menší roli. To znamená, že můžou být některé věci úplně smyšlené, a je těžké rozeznat, co je pravda a co lež.
Myslím, že to měli tvůrci seriálu o tak citlivém tématu napsat rovnou na začátku, aby lidé věděli, do čeho jdou. Je tam mnohem méně podstatných teorií, u kterých si člověk není jistý, zda jsou pravdivé, nebo ne, a ty potom dál podrývají ty zásadní a důležité věci, jako vraždu samotnou a zneužívání.
Seriál jsem probírala i s paní učitelkou Chytkovou v UAV.
Obě jsme se shodly, že casting byla opravdu silná stránka tohoto seriálu, a 5. díl nás zaujal tím, jak umožňuje nahlédnout do nitra a pocitů postavy, což je ještě umocněno pohybem kamery. Také často dochází k romantizaci záporných postav, což je fenomén, který v divákovi vyvolává sympatie k postavám, které jsou v tomto případě vrahy. Nicméně v seriálu byl záměr možná opačný. Byť tam sympatie stále nějaké jsou, tvůrce Ryan Murphy tohoto fenoménu nezneužil příliš. Pokud totiž srovnáme obsahově fakta ze skutečného života bratrů a vykreslení postav v seriálu, tak v seriálu jsou smyšlené události, které bratrům spíše škodí. Na druhou stranu je nutné brát v úvahu, že se stále jedná o seriál, který e potřeba pro diváky zdramatizovat. O pár dní později vyšel o bratrech dokument, který dává divákovi opět jiný pohled na věc a my se opravdu nakláníme na stranu bratrů.
recenze
Na závěr bych řekla, že samotný případ je velmi kontroverzní a lidé mají různé názory na to, kdo je oběť a kdo je agresor, takže mi nevadilo, že se seriál nestaví ani na jednu, ani na druhou stranu. Byla by z toho ale lepší drama show než seriózní crime seriál. Děj je zdramatizovaný a dobře se na to dívá, ale u true crime seriálů bych takhle nepokračovala. Kdyby se chtěl někdo podívat na podrobnější příběh o bratrech, který je založený převážně na faktech, doporučila bych dokument The Menendez Brothers na Netflixu nebo díl o jejich případu z Law & Order.
Pánková Viktorie
doporučení
Filmová doporučení od prosince 2024 až do jara
2025
Výběr je velmi různorodý, aby se zde našlo něco pro každého.
Babygirl
“Good girl.”
Nicole Kidman v roli šéfky velké společnosti, která náhle díky novým stážistům ve firmě objevuje své skryté touhy. Ohrozí románek její pozici ve firmě? A není to riziko přesně tím, co si užívá?
Black Bag
“ - What’s on the menu? - Fun and games.”
Tajný agent (Michael Fassbender) pracuje na vysoké pozici v tajných službách. Ve firmě však dojde k úniku informací a hlavním podezřelým je jeho žena (Cate Blanchett).
Na kolik jí může věřit? Film rozehrává komplexní chytrou detektivku v kulisách špionážního prostředí a krouží kolem tématu udržitelnosti manželství.
A Complete Unknown
“You can be beautiful or you can be ugly, but you can’t be plain.”
Portrét písničkáře Boba Dylana vyprávěný stylem jeho písniček, pocitově, toulavě. Skvěle napsaný film, který plyne skoro sám od sebe.
Hans Zimmer & Friends: Diamond in the Desert
“When your music carries across generations, it’s timeless.” Záznam živého vystoupení Hanse Zimmera v Dubaji prokládaný rozhovory s filmovými režiséry a jinými hudebními tvůrci. Jedná se o velkolepý zážitek zhmotňující skladatelovu povahu a tvorbu.
doporučení
Kinds of Kindness
“Sweet Dreams by Eurythmics”
Povídkový film od režiséra filmů Chudáčci nebo Favoritka. Že se jedná o divný zážitek by bylo slabé slovo. Šest herců ve třech různých příbězích, které protíná jen záhadná postava R.M.F., která létá, pak umře, a nakonec si vychutná sendvič.
Maria
“I would like to walk with you through your life. Should I call you Maria or La Callas?”
Maria Callas je největší operní pěvkyně 20. století. Artový snímek skrz její poslední dny života alegoricky představuje velkou umělkyni La Callas i jako Marii, její neoddělitelnost od opery a její snahu za každou cenu zvrátit stav věcí.
Snow White
“Magic Mirror on the wall, who’s the fairest of them all?”
Disney se podařilo natočit dobrý film. Předělávka známé klasiky nepřináší sice žádné velké změny, ale funguje velmi dobře, a kompletně zachovává atmosféru originálu. Jedná se tedy hlavně o obnovu, což z této nové verze dělá tu klasiku pro všechny, kteří se teprve budou s příběhem Sněhurky seznamovat.
The Room Next Door
(knocking on door)
Komorní konverzační drama napsané jako román, podle románu a se spisovatelkou v hlavní roli od Pedro Almodóvara je prostě must-watch pro všechny milovníky intimních reálných konfliktů. Tento snímek nepotřebuje ohromit, chce pouze vyprávět.
Vingt dieux! (Ty Krávo!)
“ - C'est quoi ce truc d'Obélix? - Pour faire du fromage.”
Nezávislý nízkorozpočtový francouzský debutový film z prostředí vesnického chování dobytka. Mladý hrdina si musí projít spoustou selhání, aby nakonec dospěl a našel si své místo ve společnosti.
Pilch Radovan
práce žáků
Kudláčová Barbora, 3.B
Hudečková Terezie, 3.B
rozhovor
Sup people, myslím, že každý z nás si někdy položil otázku “potřebujem uměleckou školu k tomu, abychom byli úspěšní artists?”, na tuhle a další otázky jsem se zeptala Petra Simona, režiséra videoklipů, reklamních spotů a čerstvě i short filmu “RAKLO”.
Jak vnímáš umělecké školy, myslíš, že můžou být pro umělce spíš výhodou, anebo naopak kvůli nim můžeme být i v nějakém směru blinded?
Umělecké školy určitě svoje místo mají, já osobně je vnímám jako skvělé místo pro začínající umělce, jelikož jim dávají prostor a nástroj tvořit. Nicméně taky vnímám to, že pokud člověk v sobě sám o sobě nic nemá - ve stylu nápad, chtíč atp., tak to tou školou nezíská. Umělecká škola z vás neudělá dobrého umělce, ale může velmi dobře pomoct těm, kteří mají dobře nakročeno.
Bereš si k sobě na plac studenty? Jak vnímáš jejich workflow a knowledge v porovnání s tebou v našem věku?
Práce se studenty mě baví dost, jelikož jsem si v jejich věku vše hledal na internetu atd. A jsem moc rád, že můžu studentům předat nějaké vlastní zkušenosti. Předávají ale také oni mně. Přijdou mi hodně cílevědomí a mají náplň v tom, co dělají.
Čím ses chtěl v našem věku živit? Táhlo tě to vždy k tvorbě vizuálu/audiovizuálu?
Celý život jsem měl k audiovizi blízko, ve 14 jsem se začal věnovat grafice a potom fotce a od fotky už je to k videu přece jen blízko. Nikdy nebyl můj sen být režisér, do třeťáku na střední jsem si myslel, že budu ajťák.
Navštívil jsi nějaký mainly studentský plac? Jestli ano, jaké to bylo?
Byl jsem na spoustě studentských placů, i moje placy byly ze začátku studentské a hodně lowbudget. Hlavně pravidla setů vypadají vždy hodně podobně, hlavní rozdíl, který vnímám, je budget a měřítko.
Jak moc velkou svobodu potřebuješ při tvorbě videoklipu? Jak moc si do toho necháš kecat?
U klipů je to hodně individuální, když mám volnost, je pro mě hodně důležitý feedback interpreta, hlavní je v tom najít balanc. Vědět, co chce interpret trackem předat, a já se mám od čeho odpíchnout.
Přijde ti důležité propojit message tracku a vizuál? Jak moc odrážíš interpretova slova v obraze?
Záleží na emoci tracku. Ale spíš mi to nepřijde důležitý, jdu spíš po vlastní emoci, co z tracku mám. Hodně používám vizuální metafory.
rozhovor
Měl jsi besedu v UH, kde byli také studenti naší školy, jak sis ji užil?
Já jsem si to užil moc, byl jsem rád, že tam byl Viktor a lidé mohli slyšet jak pohled interpreta, tak režiséra.
Nedávno jsi dotočil short film “RAKLO”, jaké byly točky? Bylo tam něco, co tě překvapilo?
Já jsem si natáčení užil moc, beru to jako mé vyústění tvorby, natáčení mě strašně bavilo, ale bylo samozřejmě náročný - ale s tím se počítalo. Bylo hodně noček, takže i hodně spánkových deficitů. Štáb byl skvělej, těším se na výsledek.
Jaký byl největší fuck up, co se ti stal na place? Na co bychom si měli dávat bacha?
Fuck upy se dějou, vlastně mě i nějakým stylem baví je řešit. Práce je díky tomu zajímavá. Párkrát mi interpret nedojel na plac - to se teď naštěstí neděje.
Máš nějakou message/radu pro mladé filmaře?
Nebát se tvořit, nebát se, že nebudu nejlepší. Buďte více nebojácní, co se týče tvoření.
Psotková Ester Julie
výška
Já si můžu vyzkoušet fakulty vysoké
už na střední?
O co jde?
Jde o program organizovaný Masarykovou univerzitou v Brně pro zvědavé a zvídavé studenty, probíhající jednu sobotu v každém měsíci školního roku.
Pro koho program je?
Do programu se mohou přihlásit všichni studenti od 9 do 18 let. Nejde o to, odkud jste, ale je nutno myslet na to, že na výuku je nutno osobně dojíždět.
Jak se mohu přihlásit a jak to později probíhá?
V průběhu letních prázdnin je spuštěna registrace (nutno napsat si datum do kalendáře a čas spuštění, místa mizí rychle!). Jako registraci vyplníte všechny žádané informace a čekáte na mail o potvrzení, jelikož na kategorii 15-17 let je méně míst než na ostatní. S informačními maily také obdržíte pozvánku na imatrikulaci, která je pojata jako úvod do daného školního roku, tak jako nácvik na VŠ.
Imatrikulace a promoce jsou vysokoškolské slavnostní události, kde probíhají imatrikulační akty a promoční předání diplomu.
Také dostanete přihlášení do IS MU, což je univerzitní informační systém, kde si každé pondělí před výukou registrujete témata.
Jakožto absolvent MjUNI mohu říct, že příležitost podívat se na jednotlivé fakulty a vyzkoušet si nové věci, zkusit nová témata je opravdu úžasná. Nejen, že jsem poznala mnoho lidí se zájmem o MUNI, ale také lidí z oboru, což je v praxi velmi důležité.
MjUNI mi také dalo příležitost se rozvíjet hned v několika směrech a zapojit se do aktivity na fakultách díky svým shrnutím výuky formou krátkých videí, díky čemuž mám od Masarykovy univerzity také pracovní a vzdělávací doporučení.
Ptáčková Michaela
zviditelni se
Jak se zviditelnit jako student?
Mnozí z nás už někdy přemýšleli, jak si najít praxi, jak o sobě dát vědět, a jestli na to vůbec existují odpovědi. Pravděpodobně ano – ale kde je hledat? Často slýcháme o networkingu, portfoliu nebo osobní značce, ale málokdy někdo vysvětlí, jak s tím vlastně začít, což je přesně to, co posledních pár let zjišťuju.
Možností je víc, než se zdá. Super akce pro kohokoliv jsou různé semináře, workshopy nebo soutěže. Soutěže, na které se určitě musíš podívat, jsou Můj první milion a Solve for Tomorrow. Pokud jsi v IT nebo děláš grafiku, podívej se na hackathony, případně pro IT na stránky MUNI, kde najdeš například Korespondenční seminář z informatiky. A pokud tě zajímá od všeho něco, mrkni na konferenci Czechopes. Spoustu akcí a stáží najdeš i na Kamdu a skvělým zdrojem je i portál Pro středoškoláky, kde najdeš spoustu dalších příležitostí. Není důležité, kde začneš – důležité je vůbec začít.
Tudíž jak na to?
To, že něco děláš, ještě neznamená, že si toho někdo všimne. Životopis uvidí pár lidí, kterým ho pošleš, ale na LinkedInu tě může sledovat kdokoliv. Sdílej, co tě baví, co tvoříš, kam jdeš – lidi zajímá cesta, nejen výsledek. Přidej si, co umíš, a začni sledovat lidi, které znáš, ale i lidi, kteří jsou ti inspirací.
Zároveň mluv s lidmi i offline a ptej se jich i na otázky, na které čekáš, že řeknou “ne”. To mi vždy připomene Dartmouth scar experiment – výzkum, který ukázal, jak silně naše očekávání ovlivňuje to, jak vnímáme chování ostatních. Účastníci studie věřili, že mají na tváři jizvu, a přestože ji ve skutečnosti neměli, připadalo jim, že je ostatní kvůli ní hodnotí negativně. Když čekáš odmítnutí, často ho taky uvidíš – i když tam reálně není.
Nemusíš mít dokonalé portfolio. Stačí začít. Přihlásit se do soutěže, ukázat projekt, mluvit o něm. Viditelnost začíná tím, že se ukážeš.
Ptáčková Michaela
básničky
Michaela Ptáčková
Ozvěna
jsi jako má vizuální ozvěna jen tebe nikdo nezná nikdo tě tak často nevídá ale tak už to v životě bývá
oči unavené jako bys noci nespala vlasy méně jasné i tak ale vypadáš jako bys z nebe spadla
a udeřila se do hlavy prošla si měsíci únavy nespočet bojů s vnitřními démony jakoby ti v hlavě neustále bouchaly zvony
vypadáš jako květina zvadlá a já vím že umírám ale stále to nevzdávám jediné co nevím je, že celou dobu se do zrcadla na sebe dívám
Fialky
kráčíš
trny růží
prořezávají se kůží kytici v ruce vláčíš
rudá v ruce
hledáš květy jsi mezi světy pumpuje srdce
ven z těla
ruka ti bělá život máš jeden
hlava, srdce vedou války co chceš –a koho miluješ proč s kyticí růží trháš fialky
Tik-tak
Tik
A tak jako čas plyne den za dnem zas a znovu myslím na ten okamžik
Tik za tiknutím tichým
Tak-ové jako byl tvůj krok
Dnes je to na den přesně rok Kdy pro tebe nejsem nikým
A nejsem, nikdy nebudu
Jak tik hodinek tvého dědy
Zaznamenává počítá padající hvězdy Kolikrát přál jsem si tě ve svém osudu
17 cílů
17 cílů
Země v posledních letech řeší čím dál více kritických problémů, mezi které patří například změny klimatu nebo změny půdního systému. Těmto problémům říkáme planetární meze.
Planetární meze jsou kritické limity, které nesmíme překročit, abychom zabránili katastrofickým změnám na Zemi.
Těchto mezí, které je možné překročit, je celkem devět. V roce 2009 jsme překročili 3 meze, v roce 2015 to byly 4 meze a v roce 2023 jsme se dostali na 6 mezí
Ale co s tím my můžeme dělat?
Organizace spojených národů (OSN) stanovila 17 cílů udržitelného zdroje, které představují komplexní plán pro řešení největších globálních výzev do roku 2030. Tyto cíle, známé pod jménem Sustainable Development Goals (SDGs), zahrnují problémy jako kvalitní vzdělání, klimatická opatření nebo život ve vodě.
Oficiální stránka s těmito cíli je https://sdgs.un.org/, kde také můžete najít jednotlivá témata a k nim přiřazené texty či infografiku o dané látce.
Tato témata mohou znít, že s nimi nic sami neuděláme. A to je pravda, sami je zcela nevyřešíme, ale dokážeme tomu pomoct. Za tímto účelem vznikl v Česku web https://17cilu.cz/, kde se s cíli máte možnost nejen seznámit pod jednotlivými tématy formou textů a odkazů, ale najdete zde i tipy, jak můžete i vy pomoct
“Be the change that you want to see in the world.” — Mahátma Gándhí
Ptáčková Michaela
slovensko
Liliana Bohdana Kohlmayerová
Študujem virtuálnu grafiku na Súkromnej strednej škole filmového priemyslu v Košiciach. Na tejto škole som si vyskúšala 3D modelovanie v blenderi ktoré ma začalo aj baviť na to že som to nikdy nerobila. Bolo to super vyjsť z komfortnej zóny a vyskúšať niečo nové. Na škole sú skvelí a milý učitelia ktorý mi pomáhali pri tvorení či plagátu alebo rezania do lina.
Lea Miháľová
Študujem na Súkromnej strednej škole filmového priemyslu v Košiciach odbor kamera, zvuk, strih. Do Creative Hill Collage som prišla na 3 týždne vrámci programu Erazmus+. Na tejto škole sa mi páčil najviac prístup učiteľov aká bola ich ochota nám pomôcť s čím koľvek a takisto žiaci tiež. Veľmi sa mi páčil SITCOM bolo to niečo nové čo som sa na tejto škole naučila.
Timea Laura Kováčová
Študujem na Súkromnej strednej škole umeleckého priemyslu v Košiciach, kde sa venujem virtuálnej grafike a neustále hľadám nové spôsoby, ako sa zlepšovať v oblasti vizuálneho umenia. Creative Hill v Zlíne bol pre mňa neuveriteľným zážitkom, najmä vďaka možnosti vyskúšať si videomapping , ktorý ma v posledných rokoch veľmi fascinoval. Vždy som obdivovala svetelné projekcie na budovách, najmä počas silvestrovských osláv po celom svete. Rovnako som si užila 3D modelovanie izby a tvorbu plagátu pre Zlín Film Festival, čo mi umožnilo rozvíjať svoje grafické zručnosti. Veľmi ma potešilo aj to, že som sa mohla aspoň na chvíľu vrátiť k výtvarnej príprave a opäť sa ponoriť do kreatívnej tvorby. Tento Erasmus+ pobyt mi dal veľa nových skúseností a inšpirácií do budúcnosti. Zároveň si veľmi cením milý prístup učiteľov aj žiakov, ktorí mi vždy ochotne pomohli a vytvorili príjemnú atmosféru.
Hana Volšíková
Študujem na strednej škole umeleckého priemyslu filmovej v Košiciach. Na tri týždne som prišla v rámci projektu Erasmus + do Creative Hill Collage v Čechách. Na škole sa mi najviac páčila kreatívna voľnosť študentov, nápomocnosť učiteľov a z aktivít najmä točenie sitcomu, keďže ma to naučilo pracovať s živou kamerou.
slovensko
tvone
TVONE: Nový projekt internetové televize ze Zlína
Na Creative Hill vzniká zbrusu nový projekt, který má šanci stát se skutečnou studentskou televizí pro 21. století. TVONE je internetová platforma, kterou vytvářejí sami teenageři – pro sebe i pro ostatní.
— Videa stříháme na výšku (9:16) – ideální pro YouTube Shorts, TikTok a Instagram.
— Maximální délka 3 minuty.
Projekt podporuje kreativitu, samostatnost a chuť tvořit. Studenti si zkouší práci na různých formátech – od nápadu a scénáře až po natáčení, střih a zveřejnění. Ačkoliv jde o projekt vznikající ve škole, cílí i na veřejnost a jeho ambicí je oslovit širší publikum.
Na co se můžete těšit?
— Joystick – herní pořad pro všechny, které zajímá, co právě frčí, co stojí za to si zahrát nebo jak se v hrách orientovat, i když nepaříte od rána do večera.
— Have to See in Czechia – cestování po zajímavých místech v Česku očima studentů. A to celé v angličtině –ideální i pro trénink poslechu.
— Co ve světě nového? – lehce reportážní, lehce zábavný formát o tom, co se děje ve škole, ve městě nebo na zajímavých akcích.
Tohle je jen začátek – v zákulisí už se připravují další pořady a nápady.
Projekt s podporou školy
TVONE vzniká za podpory učitelů, ale vše stojí hlavně na nápadech a iniciativě samotných studentů. Aktuálně probíhá první veřejné představení projektu a vznikají pilotní díly. Oficiální spuštění online kanálu je v přípravě.
Sledujte nás – o TVONE určitě ještě uslyšíte.
dotazník
Dotazník na nové učitele v roce
2024
1. Kolik knedlíků si dáváte ke svíčkové?
2. Jaké by bylo vaše jedno přání od zlaté rybičky?
3. Je na světě víc kol, nebo dveří?
4. Kolik párů bot vlastníte?
Gabriela Slezáčková
čtyři knedlíky (svíčkovou neodmítnu ani v dietě a když už, tak už..)
To se říkat nesmííííí, ono se to pak neplnííí!
Jak se to vezme…, ale dejme tomu, že dveří.
Napočítala jsem 26, ale asi to bude ještě vyšší
číslo… Půlka z nich jsou ale sportovní a turistické.
Rozália Škvarková
čtyri malé alebo tri veľké Neviem, určite nejaká blbosť.
Ak kolo = koleso, tak viac kolies. Ak kolo = bicykel, tak dverí.
Myslím, že osem.
Zatloukalová Vendula
Radovan Výsmek
Záleží na tom, kolik té svíčkové mám a jak jsou velké knedlíky. Mám rád jedno s druhým, takže talíř do sucha a žádný knedlík bez omáčky. Běžně čtyři.
Aby mi dala ještě další tři přání.
Pokud se nejedná o jízdní kola, tak kol. Kola jsou vidět na každém kroku, třeba když prší na hladinu vody.
To je docela proměnlivé v čase. Budu-li počítat lyžáky a papuče, tak sedm až deset.
Tomáš Jura
čtyři deset dalších přání :-) více kol
eurovize
Käärijä – fanouškovský šampión Eurovize 2023
Netuším, jak uvést tento článek, jediné, co vím, je, že vás chci obohatit o cool umělce.
Kdo je Käärijä?
Je to finský (do nedávna) underground zpěvák. Je mu 31 let a žije ve městě Vantaa, Käärijä je jeho umělecké jméno, irl se jmenuje Jere Pöyhönen.
Na co se zaměřuje?
Jeho vztah k hudbě se vytvořil v době, kdy se učil hrát na bicí, v roce 2014 začal hudbu i vydávat. Žánry, kterým se především věnuje, jsou: pop rap, elektronická hudba, punk rap, synthpop, rap metal a někdy používá prvky šlágru. Jeho hlavní inspirací jsou Rammstein.
Eurovize 2023 lore
Minulý rok reprezentoval Finsko na Eurovizi (nekecej) s Cha Cha Cha, hned po ohlášení jeho reprezentace se skladba stala naprostým hitem snad po celé Evropě, okamžitě byl oblíbený a jeho šance na výhru byly docela vysoko. Dokud ovšem nezakročila Loreen a se silnou, nádhernou skladbou Tattoo převálcovala celou neonově zelenou divokou alkoholickou párty. Souboj mezi nimi byl velice napínavý. Nakonec vyhrála Loreen (už po 2. BTW). Smolec no…
Top picks by me (nikdo se neptal)
Pokud jste došli až sem, všichni povinně pustit Cha Cha Cha na Spotify nebo videoklip na YouTube HNED TEĎ (nebo vás sním) – nejdůležitější jeho skladba, prostě bomba, odstartovala jeho kariéru.
TRAFIK! – počkat, cože kolaborace mezi dvěma ikonami Eurovize?!? No tak to jo ale!
ROCK ROCK
Paidaton riehuja
Välikuolema
It's Crazy, It's Party (feat. Tommy Cash) Fantastista – moc dobrý ano ano velice, jeho první album.
Fun(?) facts na konec
Käärijä je přezdívka od kamarádů, v inteligentním překladu to znamená – někdo, kdo vyhrává v gamblingu. S Käärijou většinou bývá i Häärijä, který má představovat starší fáze jeho hudebního vývoje nebo taky někdy představuje mladšího bratra, který musí chodit všude, kde je Käärijä. Teorií je spousta. Ve skutečnosti jsou to ale nejlepší kamarádi.
eurovize
Eurovize !!!!! 2025
OMG EUROVIZE!
Doufám, že už všichni vědí, co je to Eurovize :D Znova to vysvětlovat nebudu.
Letošní ročník Eurovize se koná ve Švýcarsku v Basileji a jde o 69. ročník.
Eurovize se ve Švýcarsku odehrává již po 3. a dalo by se říct, že Švýcarsko je rodná země této soutěže, protože se zde konal i první ročník.
Oproti minulému roku se na Eurovizi vrátila Černá Hora a odstoupilo Moldavsko kvůli nedostatku financí a talentů, takže se letos účastní dohromady 37 zemí.
Přenos bude vysílat Česká televize, a to 13., 15. a 17. května od 21:00, show můžete sledovat taky online třeba na YouTube. POKUD SE NEBUDETE DÍVAT, TAK VÁM SEŽERU RODINU!
Česko letos bere svou účast velice vážně, se skladbou Kiss Kiss Goodbye nás bude reprezentovat ADONXS, který vyhrál v roce 2021 SuperStar.
Já osobně se nechávám překvapit až druhým semifinále, kde jeho skladbu uslyším poprvé, idk proč mě to tak napadlo :D
Nyní se vrhneme na favority a DRAMA!!!!!
Severské státy se letos nepřišly jen bavit, ale soutěž pojaly velmi vážně, a některé země se opravdu vžily do spiritu čísla 69, které tento ročník provází:
Finsko – Erika Vikman – ICH KOMME – doslovný překlad a význam si najděte sami :D Nechme pro teď dvojsmysly a připomínky stranou, protože Eričin výstup na národním finále byl naprosto famózní a celá produkce písničky a všeho okolo byla udělaná fakt profesionálně. Samozřejmě by to nebyli borci z EBU, aby nám nějak neznepříjemňovali celkový prožitek z Eurovize a nedomáhali se změn slov a celkového výstupu. To je absolutní krok zpátky k dvojitým standardům.
Vašulínová Áňa
eurovize
Let me explain:
Malta – Miriana Conte – SERVING (KANT)! – s Maltou přichází další kontroverze a drama ze strany EBU týpků. Ti jí zatrhli zpívat slovo KANT a dokonce ho zakázali použít i v názvu, přičemž doslovný překlad slova kant je v maltštině (nebo jak se tam mluví idk) „singing“. Ano, všichni jsme stejně pochopili, jak to Queen Miriana myslí, ale EBU muselo vše zkazit. Nevím, jak vy, ale mně tato její oklika přijde docela kreativní a ftipná.
Austrálie – Go-Jo – Milkshake Man – někteří toho zpěváka naprosto nesnáší a díky bohu, že nejsem mezi nimi, Go-Jo je sympaťák, který zpívá ve své písničce o mléku a kromě dvojsmyslů taky o nějakém seberozvoji a sebelásce, motivy písní jsou hluboké a asi nemám kapacitu to nějak popisovat do detailu, sorry guys.
Estonsko – Tommy Cash – Espresso Macchiato – veliký kámoš Joosta Kleina (pro 2024 drama si počkejte na Gradient na DODčku 2026).
Je to borec a je hot, text jeho skladby mnou hluboce rezonuje a vámi určitě bude taky. Po tom, co jsme s kámoškou e srandy na obědovce ochutnaly latte macchiato z automatu, jsem přesvědčená, že letos zůstanu u milkshaku. I přesto, že Tommy EBU prudí, jak já B. Večerkovou, tak mu to stále prochází a žádné hloupé omezení si na něj ještě nenašli, doufám, že se mi to taky povede :D
eurovize
Letos na Eurovizi máme dva umělce, kteří v minulosti měli kolaboraci s Käärijou.
Je to Tommy Cash z Estonska a Erika z Finska.
Švédsko – KAJ – Bara Bada Bastu – nebylo by to Švédsko, aby nebylo podle bookmakerů někde nahoře s šancí na výhru – TŘEBA PRVNÍ, HALÓ?!? CO SE TO DĚJE?!
KAJ je trojice týpků zpívajících o sauně, nepřekvapivě pochází z Finska. Borci. Ale myslím, že Švédsko po minulém roce po dalším hostování moc neprahne minimálně tak na 10 let.
Norsko – Kyle Alessandro – Lighter – další severská země, která tryhardí letošní Eurovizi. Na národním finále týpek vypadal, jak kdyby právě doběhl z Kingdom Come: Deliverance herního maratonu. A to je na něm úžasné.
Moji favorité (už druhým rokem se nikdo neptal) + top šance na výhru k datu 3. 4. 20:10
Finsko Ich Komme
Austrálie Milkshake Man
Estonsko Espresso Macchiato
Norsko Lighter
Švédsko 25 %
Rakousko 22 %
Francie 12 %
Izrael 7 % :I
Nizozemsko 5 %
Finsko 4 %
Spotify kód, ať si to můžete poslechnout.
Vašulínová Áňa
esej
Colleen Hoover narušila spisovatelský průmysl
Veronika Vašátová
Colleen Hoover se stala fenoménem současné literatury, zejména díky sociálním sítím a platformám jako TikTok. Její knihy si získaly spoustu věrných fanoušků, zároveň s nimi ale přišla z druhé strany i vlna kritiky. Hoover bývá kritizována především za to, že jsou její díla nekvalitní, tedy plná klišé, jednoduchého jazyka a primitivního děje těžícího z problematických vztahů. Přestože s tímto názorem souhlasím, myslím, že faktor „kvality“ je pro tuto esej příliš obecný, a proto se raději zaměřím na konkrétnější příklady problematiky jejích děl.
Problematika děl Colleen Hoover bývá tématem především ve vztahu k jejím fanouškům, jimiž jsou většinou mladé dívky. Ve svých knihách totiž běžně romantizuje toxické vztahy a násilí. Pro její mladé čtenářky se tak pozitivní pohled na tyto aspekty stává přirozeným a negativně ovlivňuje jejich vnímání mezilidských vztahů. Řekla bych, že i přes to, že je toto tvrzení do značné míry pravdivé, se příliš spoléhá na emocionální nezralost čtenářek. Myslím, že většina čtenářů je schopná kritického myšlení, díky čemuž můžou její knihy sloužit jako prostředek pro rozšíření veřejné debaty o daných tématech.
Pozitivním faktorem, který je Hoover připisován, je to, že pomohla přitáhnout mladší generace zpět ke knihám. v době, kdy lidé tráví většinu času na sociálních sítích a streamovacích platformách, je její schopnost oslovit masy a přimět je číst pozitivním přínosem pro literární průmysl. Tato její schopnost je ale v realitě dost dvojsečná. Jelikož se Hoover stala díky své popularitě na sociálních sítích určitým symbolem novodobé literatury, často se setkávám s tím, že si díky ní lidé, kteří jejím knihám nepřišli na chuť, zaškatulkují všechny moderní knihy jako „špatné“. Tak nejen že diskredituje ostatní autory dnešní doby, ale zároveň odrazuje čtenáře od hlubšího prozkoumávání moderní lieratury, což je podle mě velká škoda.
Asi největším tématem, které se ve spojení s Hoover řeší, je způsob, jakým ovlivnila spisovatelský průmysl. Popularita Hoover znamená, že její knihy ovládají žebříčky bestsellerů a knihkupectví se soustředí především na jejich prodej. o ztěžuje situaci pro méně známé autory, kteří nedostávají stejný prostor pro propagaci a distribuci. Problém ale sahá už i k samotnému vydávání knih. Vzestup Hoover způsobil, že mnoho čtenářů nyní upřednostňuje knihy s rychlým dějem, jednoduchým jazykem a silnými emocionálními zápletkami. To vedlo ke snížení zájmu o literaturu s náročnější stylistikou a hlubším filozofickým přesahem. Tato dominance Hoover na trhu tak ztěžuje novým autorům možnost vydání knihy, jelikož vydavatelé preferují knihy stylisticky podobné Hoover, u nichž mají jistotu výdělku. Na druhou stranu nám dominance Hoover dokázala ukázat novou cestu v marketingu literatury. Využití sociálních sítí, přímý kontakt se čtenáři a budování komunity kolem knih jsou přístupy, které mohou pomoci i dalším autorům uspět v dnešním digitálním světě.
Colleen Hoover nepochybně změnila dynamiku literárního průmyslu, ať už v pozitivním, nebo negativním smyslu. Zatímco někteří tvrdí, že její popularita degraduje literární standardy a narušuje tradiční trh, jiní oceňují její schopnost přilákat nové čtenáře a modernizovat způsob, jakým se knihy dostávají k publiku. Já osobně se přikláním ke kritice jejích děl a byla bych ráda, kdybychom v budoucnu mohli vidět na vrcholu žebříčku knihy s větší uměleckou hodnotou.
esej
Argumentační esej o důležitosti vnitřního klidu
Karel Hána
Myslím si, že by se většině lidí dařilo lépe, kdyby během svého rozhodování kladli větší důraz na dosažení vnitřního klidu.
Vnitřní klid je stavem mysli. Je charakteristický emoční stabilitou a odolností vůči externím vlivům, a tím neoplývá jen tak leckdo. Vnitřnímu klidu totiž předchází sada schopností. Kde sochař ví, jak uhodit, aby z kamene vznikla nádherná socha, tam mistr mysli zná, kam upírat svou pozornost, aby v jeho mysli zavládl vnitřní klid. a nejen to, mistr také ví, které vnější okolnosti samotným stavem mysli nahradit nelze. v následujících odstavcích chci obhájit důležitost schopnosti dosahovat vnitřního klidu.
Nejčastěji vyskytující se kritika vnitřního klidu zní následovně: kdo se oddá vnitřnímu klidu, upadne do pasivity a v této pasivitě postupem času přijme nepříznivé okolnosti. To platí i pro rozhodování, kde by se takový člověk vždy podřídil okolnostem, bez ohledu na jejich nepříznivost.
Tato kritika se snaží vytyčit jasnou hranici mezi dosahováním vnitřního klidu a aktivním podílením se na tvorbě okolností vlastního života. s tím ale nemohu souhlasit, protože vnitřní klid rozhodně neznamená, že se člověk soustředí pouze na práci s vlastními myšlenkami, zatímco poddajně přijímá cokoli, co k němu z vnějšího světa přichází. Naopak, vnitřní klid tvorbu okolností vlastního života zefektivňuje, protože člověku ukazuje, kam své úsilí směřovat. Asi všichni by se shodli, že bojovat proti vlastní smrtelnosti je boj s větrnými mlýny. Bylo by ale už těžké přesvědčit stejné množství lidi v případě, kde partner, do kterého jsme se bláznivě zamilovali, způsobuje tomu druhému jedno trápení za druhým. v tomto případě by poddajné přijetí romantických emocí a pocitu závislosti vůči partnerovi bylo v přímém rozporu s dosahováním vnitřního klidu. To stejné platí o pokusech tohoto partnera změnit. k dosažení vnitřního klidu by bylo naopak zapotřebí akce v podobě ukončení vztahu.
Od konkrétního k obecnému, vnitřní klid umožňuje člověku rozpoznat, kde jeho moc začíná a končí tam, kde vložené úsilí něco změní a kde nikoli. Dále se zmiňuje sebestřednost. Kritici tvrdí, že ten, který se snaží dosahovat vnitřního klidu, je příliš zahleděný sám do sebe. Sebestřednost by byla špatná, pokud by byla na úkor ostatních. Já však sleduji něco odlišného. Lidé, kteří oplývají vnitřním klidem, jsou naopak více tolerantní, méně výbušní a chápaví. Také se domnívám se, že asociace se sebestředností se opírá o prvotní představy o vnitřním klidu. Tak, jak nám je představili stoikové, kteří vylučovali jakýkoliv nepříznivý vnější faktor, která by nebyl uchopitelný stavem mysli. Já ale netvrdím, že může být absolutně vše podřízeno vnitřnímu nastavení mysli, jinak řečeno, že zahleděností do sebe samého lze vyřešit vše. Pouze tvrdím, že drtivá většina záležitostí každodenního života lze zpracovat zevnitř. Pokud tak jednotlivec učiní, disponuje poté více silami pro ty záležitosti, které interakci s vnějším světem již vyžadují.
Někteří kritici navíc tvrdí, že je vnitřní klid mylně považován za kompletní řešení k dosažení spokojeného žití. Dále pak vyjmenovávají externí okolnosti, které jednoduše nelze nahradit pouhým stavem mysli.
esej
Epiktétos a Buddha, dva filosofové, kteří do středu svého učení vkládali vnitřní klid, by se mnou na následujících řádcích nejspíš nesouhlasili. Prezentovali totiž vnitřní klid jako stav, který sám o sobě dokáže zajistit vše ke spokojenému žití. Přestože jejich pohled v mnohém rezonuje s tím mým, v tomto případě se přikláním na stranu kritiků. Hluk, stud, dojíždění a vztahy, to vše a mnoho dalšího bylo výzkumníky ze směru pozitivní psychologie uznáno za vnější okolnosti, jejichž negativní dopady nelze obejít pouhou tolerancí spadající do vnitřního klidu.
Na základě uvedených argumentů lze odvodit, že kritika směřovaná vůči životnímu stylu upřednostňující vnitřní klid pramení z jejího absolutního pojetí jakožto všeléku. Troufám si říct, že po vyloučení určité skupiny vnějších vlivů ze sféry vnitřního klidu lze vnitřní klid jakožto cestu ke štěstí obhájit. a nejen to. Dále si dovolím tvrdit, že vyloučením některých vnějších vlivů dochází ne k oslabení ale k posílení jedincovi schopnosti vnitřního klidu dosáhnout.
Je v pořádku využívat nástroje umělé inteligence jako umělec.
Lena Navrátilová
Mezi umělci se často objevuje otázka umělé inteligence a zacházení s ní při tvorbě uměleckých děl. Někteří tento pokrok považují za úžasný a jiní se ho zase bojí. Už od vynálezu fotky se umělci začali bát, že přijdou o své vlastní řemeslo, ale nakonec se naučili nějak koexistovat s fotografií, což vlastně vedlo k vývoji a velkému skoku v umění a osobně si myslím, že podobně to dopadne i s AI. Zároveň mnohdy i usnadní profesionálním umělcům práci. Umělá inteligence s největší pravděpodobností umělce nikdy nenahradí, ačkoliv se nyní děsíme toho, že lidé AI používají k vlastnímu prospěchu a výdělku, tento typ podvodníků tu bude skrze všechny obory vždy. Firmy, které by si normálně vytvořili příšerné logo, budou mít příšerné logo od AI. Rozvoj umělé inteligence nikdy nezastavíme, spíše je potřeba najít nějakou vyváženou rovinu pro práci s ní.
Najdou se zde ale lidé, kteří si generují umělou inteligencí práce a vydávají je za své vlastní, dokonce si za ně nechávají platit. Takové případy samozřejmě pobuřují davy umělců, kteří do svých děl dávají velký kus práce a mají naprosté právo. Lidé, kteří si generují „AI umění“, za mě nejsou a neměli by být považováni za umělce, a proto do této kategorie stěží spadají. Tomu fenoménu bohužel neunikneme a byl tady i dlouho před umělou inteligencí. v každém zaměření se najdou nečestní lidé, kteří kradou a tomu se stěží vyhneme. Jako obyčejní lidé můžeme pomoct tím, že tyhle „tvůrce“ nebudeme podporovat a naopak je nahlašovat, nebo jinak bránit jejich úspěchu.
Dobře, lidé by tedy tvorbu umělé inteligence neměli považovat za svou a šířit ji dál. Jasným faktem ale je, že naopak umělá inteligence se trénuje, čerpá a generuje nové obrázky na základě z internetu dostupných, již vytvořených děl ostatních umělců, takže tato díla vlastně krade.
Z etického hlediska je toto téma morálně problematické a spíše se pak váže na otázku autorských práv. v právní rovině se používá koncept „spravedlivého užívání“ (fair use), který umožňuje využívání děl pro určité účely, jako je kritika, výzkum nebo vzdělávání. Je pravda, že umělá inteligence může využít jakékoliv dostupné dílo na internetu a s tím nejspíš nic neuděláme. Pokud jako umělci nechceme, aby byla AI trénovaná na naší tvorbě, většina platforem pro tvůrce
esej
umožňuje v nastavení možnost zákazu. Pokud s tímto i přesto máme problém, původní umělci mohou mít nárok na určitou formu odměny za to, že jejich práce byla použita k tréningu AI, zejména pokud je generováno něco, co na jejich práci přímo odkazuje nebo ji reprodukuje.
Mnozí tvrdí, že AI může generovat umění, ale chybí jí lidský prvek, autentický prožitek a originální myšlenka, kterou umělec vkládá do svého díla. s tím pak přichází otázka toho, jestli i samotní umělci nezleniví a z jejich tvorby se nevytratí osobitý styl, pokud budou využívat funkce umělé inteligence.
Pro mnohé umělce je stejně tak důležitý proces jako výsledek díla (ne-li i více), a proto to nemusí brát jako hrozbu. AI by měla být vnímána jako nástroj, který umělcům pomáhá rozvíjet jejich kreativitu, nikoliv jako náhrada lidské kreativity. Umělá inteligence může nabídnout nápady, které umělci nemusí mít na mysli, čímž podněcuje nové směry a inspiraci. Místo toho, aby zlenivěli, mohou umělci AI využít k objevení nových možností. Díky tomu mohou umělci dosahovat vyšší úrovně detailu, složitosti nebo efektivity, které by jinak byly časově nebo technicky náročné.
Místo toho, aby AI byla považována za konkurenta, může být vnímána jako partner. Umělci mohou spolupracovat s umělou inteligencí na tvorbě, což vytváří nové způsoby interakce mezi technologií a lidskou kreativitou. Umělci mohou využít AI k obohacení svých děl, ale nikdy neztrácejí roli hlavního tvůrce, což umělcům umožní soustředit se na to, co je pro ně skutečně důležité: samotnou kreativní vizi.
Creative
Hill College
Tereza Kalčíková