Gradient časopis CREATIVE HILL COLLEGE jaro 2024

2024

Ti, co něco přihodili

Hana Pešáková Štěpa Buriánek

Alex Andělová Barbora Večerková

Michal Molek

Radovan Pilch

Tereza Valíková

Denisa Polínková

Anna Vašulínová

Jakub Doležel Blahoslav Fajmon

Míša Ptáčková

Nikol Svobodová

Obsah

Filmový klub:

Nechodíte do Filmového klubu?

O dost přicházíte.

Výmluvu si může vymyslet každý, ale už jste například viděli úžasný film Zvětšenina?

“Můžu si to pustit doma.” No jo no. A filmaři budou žrát co? Navíc filmy na velkém stříbrném plátně působí úplně jinak.

Takže…

• Co je Filmový Klub? Projekt studentů školy Creative Hill College

• Kdy a kde? Každé úterý v 17:15 máte možnost ve školním kinosále vidět ty nejzajímavější kinematografické počiny.

• Jaké filmy se promítají? Checkni jejich Instagram, kde mají aktuální program a další informace.

Tak přijďte v úterý do filmového klubu. Je to zdarma.

Autor: Radovan Pilch

Konceptuální umění: zdarma filmy v kinosále? no neber to!

neprávem

zavrhováno

Konceptuální umění je kontroverzní směr sám o sobě. Ať už je srovnáván s uměním vizuálním, či špatně pochopen očima diváků. Dle mého názoru je nesmyslné zavrhovat celé umělecké hnutí jen proto, že se nám „nelíbí“, jelikož krása umění je v tom, jak otevřené a individuální pro každého člověka je. V následujících řádcích se budu snažit alespoň trochu obhájit špatnou pověst umění konceptuálního a budu se snažit najít důvod, proč je tolika lidmi zavrhované.

„Je to líné umění.“

Kvalitu uměleckého díla nedefinuje pouze jeho estetická kvalita, ale jeho myšlenka. Konceptuální umění není umění vizuální, tedy zpracování myšlenky do podoby jak už nějakého hmotného předmětu nebo performance je čistě na umělci. Tedy myšlenku díla neovlivní to, jestli umělec na díle strávil měsíce či minuty. Lidé také často používají jen některé příklady konceptuálního umění, jako je například obrácený popsaný pisoár.

Tento směr je ale o hodně pestřejší a zařazovat všechna díla do jedné škatulky je nesmyslné, jelikož díla každého umělce jsou jinak časově náročná. Příkladem může být umělecké dílo „Totality“ od umělkyně Katie Peterson, která na rotující kouli přilepila téměř každou zdokumentovanou fotku zatmění měsíce, tato koule pod nasvícením vytváří na okolních stěnách dojem vesmíru.

„Nedokážu si pod tím nic představit, když se na to podívám.“

Jak už jsem zmínila, ano, na první pohled dílo nemusí vypadat pěkně ani nijak zajímavě. Pokud se na konceptuální dílo díváme pouze povrchově, tak nám většinou samozřejmě nic neřekne. Chce to u takového díla strávit nějaký čas a přemýšlet o tom, co tím vlastně umělec chtěl říct. Umělec pracuje s divákem a jde mu o vyvolání myšlenky či emoce a to může být i právě zlost či dokonce odpor.

„Konceptuální umění je výsměch! To by dokázal udělat úplně každý.“

Ano může, ale je to něco špatného? Dříve byli umělci pouze malé skupiny, ale nyní je umění otevřenější a každý může nějak vyjádřit svou myšlenku nebo nápad. Toto však nijak neubírá na hodnotě umění klasického, pouze umění jako takové rozšiřuje, což, podle mého názoru, není nic špatného.

Pro shrnutí, na konceptuální umění se lidé často dívají špatně a berou ho jako umění vizuální. Konceptuální umění nijak nebere hodnotu klasickému umění a existuje jako umění samo o sobě. Konceptuální umělec se jako každý jiný snaží vyjádřit myšlenku prostřednictvím média, které preferuje. To, že se nám finální dílo nemusí líbit, neznamená, že ona myšlenka tam není. Také souhlasím s tím, že v podstatě konceptuální umění je jednodušší než umění tradiční, kde musíme roky trénovat, aby naše malby či kresby vypadaly dobře. Je ale jednodušší proto, že dobře vypadat vůbec nemusí. Konceptuální umění otevřelo dveře široké veřejnosti a může udělat umělce z každého.

I když nás může naštvat, že jdeme do galerie a vidíme židli v prázdné místnosti, konceptuální umění nabízí spoustu zajímavých myšlenek, nad kterými je radno se zamyslet.

Autorka: Denisa Polínková

GAME JAM 2024

Sedím za počítačem, kde už jsem si snad vyseděl důlek, za mnou stojí unavení kolegové, jako kdyby nahrávací proces snad mohli upřeným pohledem urychlit, a všude okolo jsou rozházené plechovky redbullu. Kamarád, kterého jsem potkal ani ne před 48 hodinami, chodí energicky v kruzích a anarchie vlastně putuje tak nějak celým sálem. Když tu se na obrazovce objeví: „Nahráno.“ Slovy bych nepopsal pocity, které nás všechny v tu chvíli zaplavily, jak jsme se plácali po ramenou a jak jsem ten večer ulehal do svojí postele, jako kdybych vstupoval do nebe.

To je jen střípek z celé mé zkušenosti z víkendu 8.–10. 3. 2024, kdy se konal druhý zlínský Game Jam pořádaný Fakultou aplikované informatiky UTB, který letos uvítal kromě studentů FMK a FAI i studenty středních škol. Akce pro všechny vývojáře, grafiky, herní designéry, scenáristy, dokonce i zvukaře je skvělou příležitostí, jak si vyzkoušet práci v týmu s lidmi napříč obory a pod časovým i silovým vypětím.

Cílem celého eventu je vytvořit ve čtyř- až šestičlenném týmu kompletní hru za 48 hodin. Jakmile všichni dorazí na místo, odhalí se téma, kterého se každá hra musí nějakým způsobem dotknout, a poté následuje rozřazování. Podmínkou je, že v každém týmu musí být jeden vysokoškolák z FAI a jeden z FMK, jinak už se skupiny dávají dohromady podle sympatií a známostí. Pak začíná 48 hodin strastí i radostí a po nich se hra nahrává na itch.io. Při čekání na výsledky probíhá představení všech her a poté vyhlášení. Soutěží se ve třech kategoriích: výtvarný styl, technické zpracování a absolutní vítěz, pro kterého byla letošní cena 10 tisíc korun.

Největším překvapením pro mě bylo, že se nás tam z CHC neobjevilo více, a proto, jestli vás tento článek alespoň malinko zaujal, překonejte své prvotní obavy a určitě se nebojte zkusit event příští rok taky. Nikde jinde totiž neuvidíte lidi, kteří by si spolu normálně nedali ani kafe, bezchybně spolupracovat, dokonce napříč až devítiletým věkovým rozdílem. Game Jam opravdu není jen pro vývojáře. Tak snad příští rok na viděnou!

Autor: Štěpa Buriánek

Eurovize soutěž 2024

Co je to Eurovize ?

Jelikož někteří z vás stále nevědí, co je to Eurovize (hamba), tak vám to trochu přiblížím: soutěž, která se vysílá od roku 1956, účastní se jí většina zemí Evropy + Austrálie. Každá země si vybere interpreta/kapelu idk … kdo je bude reprezentovat s vlastní písničkou.

Soutěž je rozdělená na 2 semifinále a 1 grandfinále, sleduje ji přes 200 milionů diváků celosvětově.

Letos se Eurovize pořádá ve švédském Malmö po předchozí výhře zpěvačky Loreen v Británii, Liverpoolu.

Česko posílá Aiko a její Pedestal, a i přes to, že na svém výkonu Aiko tvrdě pracuje, nemáme moc šanci na výhru, ale určitě ji uvidíme v 2. semifinále 9. května.

Pokud byste si chtěli poslechnout všech 37 písniček, tak tady máte kód Spotify.

Moji osobní favorité (nikdo se neptal): Určitě Europapa, kdo se pohybuje na Tiktoku, už určitě Joosta zaznamenal. I přes to, že Aiko má malé šance a je docela mid, tak jsem si ji velice oblíbila.

Z Finska určitě musím vyzdvihnout NO

RULES! – pokud se vám nedaří si udělat obrázek o Eurovizi, po zhlédnutí toho, co předvedli na národním finále, budete mít hned jasno, co to eurovize je, slovy to nedokážu popsat… Nesmí chybět Norsko (live laugh love Norsko) - Ulveham taková přírodní záležitost, zpívá norsky, což se cení.

Pokud chcete sledovat Eurovizi živě (Chcete. Nemáte na výběr)

Můžete sledovat 7., 9. a 11. května vždy od 21:00 buď Youtube - anglicky bez komentáře na oficiálním kanále Eurovize, nebo ČT2 – velice doporučuju, protože Jan Maxián se skvěle poslouchá a osobně si to živě bez jeho krásných komentářů už ani nedovedu představit

Semifinále trvají +2 hodiny a grand finále +4 hodiny (ano hodně se to protahuje).

Autorka: Anna Vašulínová aka <0TPAT SP0L3CN0ST1>

Přespávačka

Po dlouhých přípravách se z 15. na 16. března uspořádala přespávačka na kopečku. Vše začalo v pátek okolo čtvrté hodiny, kdy se studenti začali opět scházet ve škole.

Zahajovací řeč v kinosále střídala hned první aktivita od Daniela Amica, improvizační show. Ti, kteří se chtěli zapojit, byli rozděleni do skupinek s přiděleným tématem, jako třeba hodina pana Davidova, Studenti přistiženi na unisexu nebo Zlínské autobusové nádraží. Po skvěle odehraných scénkách každá skupina dostala ještě tajný plot-twist, kdy témata byla něčím okořeněna. Hodina pana Davidova, který je ale Ježíš, Učitel přistižen na unisexu, Zlínské autobusové nádraží, ale přijde tam Adam Mišík. Všechny scénky byly famózní a celý kinosál se válel smíchy.

Po skončení první aktivity se rozběhly ostatní bloky.

V kinosále začaly pouštět filmy, které trvaly až do půlnoci. Někteří zavítali do počítačové učebny, kde mohli hrát videohry, a jiní prostě trávili svůj čas, jak chtěli, a bavili se. Nekonečnou řádku deskových her přinesl pan učitel Vráblík s panem Pometlem a pár studentů přineslo i kytary které, rozehrály celé Tau.

Proběhlo několik úžasných hudebních představení.

Okolo půlnoci byla plánována noční schovka, která nakonec nedopadla, neboť byla většina studentů vyčerpaná. Někdo už spal, ostatní se k tomu chystali, ale i přesto to někteří táhli do brzkých ranních hodin.

Myslím si, že se nám celá akce podařila a byla to nesmírná sranda, i přesto je prostor pro zlepšení. Věřím, že si to snad všichni užili, a doufám, že se nám podaří uspořádat i další ročník, kde uvidíme nějaké nové tváře. Nesmírně si vážím všech, kteří se přidali a pomohli s přípravou. Děkuji učitelům za jejich účast a stejně tak studentům, již se rozhodli přespat.

Autor a pořadatel akce: Jakub Doležel

Reporty účastníků

1.C

Štěpa Buriánek, Viktor Šimůnek, Tom Zapletal

Užili jsem si to, dlouho jsme hráli písničky, deskové hry, i na počítači. Šli bychom znovu, bavilo nás to, poznali jsme blíž spoluškoláky, bylo super, že tam byli s námi učitelé a mohli jsme s nimi interagovat. Spaní bylo kreativní - spali jsme ve Fí, vzali gauč z Tau, když jsem šel pro křeslo do Lambdy, něco se přihodilo, mise nebyla úspěšná...

2.B

Zuzka Bednaříková

Přišlo mně to strašně zajímavé, hodně aktivit pro každého, možnost zahrát deskové hry, i na filmy se dívat. Líbilo se mně, jak byla akce vcelku volná, uvolněná, nikdo nám nic nezakazoval, kdykoli jsme mohli ven, kdykoli spát. Tak jak má vypadat správná přespávačka. Bylo super, že jsme nemuseli být doma a mohli být tady s lidmi.

Jedním slovem - zábava.

3.C

Sam Žárský

2.C

Kuba Šnajdr

Strašně jsem si to užil až do toho pointu, že jsem byl s lidmi vzhůru až do 4 do rána, poznal jsem spoustu nových lidí, i prváků a doteď se bavíme.

Měli jsme vlastní program - byli za borovicemi, povídali si, byli vevnitř.

Sranda byla hrát s panem učitelem Vráblíkem poker, plus jeho novou karetní hru o škole.

Super bylo, že k borovicím přišli učitelé, vzájemně jsme si o všem popovídali, ptali se na všechno možné… Pan Molek se ptal: “Můžu se i jako nekuřák přidat?”

Byla to úžasná zkušenost, určitě bych šel příště.

Terka Hudečková

Terka souhlasí se Zuzkou a dodává, že přespávačka stmeluje, i minule se poznala s novými lidmi. Pořád bylo co dělat, nebyl moment, kdy nevěděli, co a jak, každý si našel to svoje. Jedním slovem - stmelující.

Šimon Čepický a Dominik Krupař Souhlasí s holkami, největší přínos je sblížení mezi ročníky. Bylo to uvolněné a pecka.

Za mě byla skvělá akce, příležitost seznámit se s ostatními třídami, pokecat mimo školu. Hrál jsem na kytaru, s ostatními asi 2 nebo 3 hodiny. To jsem si fakt užil, bylo to supr.

Niké Janochová

Líbilo se mi to, bylo to příležitost potkat nové lidi, seznámit se mimo ročníky, třídy, účastnila jsem se programu, hrála deskovky, na hraní v Tau se šla také podívat. Určitě bych akci udržela do dalších let.

Recenze filmů

Hororové/znepokojivé snímky

Považuji se za filmového fanouška a hororového fanatika, teď v létě jsem se rozhodla, že si udělám maraton starých hororů považovaných za dnešní klasiky. Z některých jsem byla znepokojena, z některých mile překvapená a z některých zklamaná. Do toho jsem zhlédla několik takzvaných icebergových1 schémat na téma znepokojivých filmů, některé z nich už jen z popisu a ilustračních záběrů znechutily tak, že jsem si musela od videa odpočinout. A tak jsem se rozhodla vybrat za sebe ty nejzajímavější a ve zkratce vám je představit, ať nemusíte jako já zabít hodiny a hodiny poslechem videí na toto téma.

Theshining

Pojďme začít klasikou od Stanleyho Kubricka, každý známe alespoň jednu referenci na The Shining v nějakém jiném díle. Já jsem byla po zhlédnutí tohoto díla velmi mile překvapena. Hudba, scény, hraní, vše je geniální, a co se mi líbí nejvíce: každý si dílo může vyložit po svém. Je to, co se tam děje, reálné? Co se Jackovi (hlavní postava) honí v hlavě? Detail, který jsem si oblíbila, je, že při natáčení herci Jacka hraje jiná hudba než ta, kterou slyší divák, což vytváří iluzi toho, že Jack je úplně v jiném světě než ostatní postavy a my. Hudba u filmu je neskutečně důležitá a dokáže ovlivnit náladu, aniž bychom si to uvědomovali. (Malý tip pro vás, pokud sledujete horor či thriller a nějaké scény jsou na vás až moc extrémní, zkuste si na chvíli vypnout zvuk a jen pozorovat obraz). U tohoto díla je hlavním hororovým aspektem psychika. A to je za mě nejděsivější forma hororu. Nikdy nevíme, co Jack udělá, ani nevíme, proč se mu tohle děje. Tuto klasiku bych vážně doporučila každému a je to dobrý horor pro začátečníka.

Subjektivní hodnocení: 4.5/5

Autorka: Alex Andělová

Gummo

Z filmu ‘Gummo’ mám hodně smíšené pocity. Tento snímek jsem našla přibližně uprostřed icebergu nejznepokojivějších filmů, tak jsem do něj šla s velkým očekáváním a byla jsem trochu zklamaná. Na nahotu, silnou mluvu a požívání různých látek jsem už dost zvyklá, a tak to se mnou nic moc neudělalo. Část, která by mohla znepokojit mnohé, je explicitní zobrazení týrání koček a jejich usmrcení. Ale vypíchla bych jednu velmi zvláštní a nečekaně znepokojivou scénu, kde jedna z hlavních postav jí špagety ve vaně. Ano, zní to absurdně, ale při sledování této scény se cítíte jaksi špinavě či poskvrněně. Jak napsal jeden z recenzentů na platformě Letterboxd: „Nikdy jsem nevěřil, že jezení špaget může vypadat tak znepokojivě“. A s tím souhlasím. Film ale jako celek byl spíše než znepokojivý prostě jen divný. Nemá skoro žádnou dějovou linku ani nic, co předat divákům. I tak se mi z nějakého důvodu film zvláštně líbil. Doporučila bych ho spíš pustit do pozadí a kouknout se na poslední scény. Jedinou zprávu, kterou vám předám z tohoto filmu je - netýrejte kočky, prosím.

Subjektivní hodnocení: 3/5

Iceberg - Icebergové schéma se často využívá ve videoesejích a jejich princip je jednoduchý. Z těch nejznámějších a ne-extrémnějších děl po ty nejhorší a pro obyčejné lidi neznámé.

Autorka: Alex Andělová

Autism awareness month

Co vlastně je autismus?

Není to jen slovo, které někdo používá jako nadávku. Není to jen slovo, které se občas zmíní v diskusi o zdraví či vzdělání. Je to neurovývojová porucha, což už v názvu naznačuje, že se jedná o taková onemocnění, která postihují vývoj nervového systému člověka. Důsledkem jsou funkce mozku a nervové soustavy, které mohou ovlivňovat celou řadu procesů a dovedností. To může být třeba chování, zvládání emocí, komunikace a další. Pro některé lidi s autismem může být běžný den plný výzev a nejistot, které pro ostatní mohou být obtížné si představit.

Autismus je spektrum, což znamená, že každý jedinec s touto poruchou má svůj vlastní unikátní způsob projevu. Takto se autismus dělí do tří skupin na vysoce funkční, středně funkční a nízko funkční. Někteří jedinci s autismem mohou mít vysokou míru funkčnosti a zvládat každodenní úkoly samostatně, zatímco jiní mohou potřebovat podporu v mnoha oblastech života.

Dříve bylo několik diagnóz, které bylo těžké rozlišit, proto se dnes označuje jen jako porucha autistického spektra. Tato změna funguje od roku 2022, proto může být stále dohledatelné rozdělení na několik poruch.

U všeho si alespoň jednou řekneme: Ale jak zrovna já můžu pomoci? Hlavní by mělo být vytvoření pohodlného prostředí, a to nejen pro lidi s autismem, ale i pro ostatní. Po přednášce na speciální pedagogiku jsem zjistila, jak je těžké být pořád inkluzivní. Vlastně nejen pořád, ale i trochu. Většina lidí s viditelným i neviditelným postižením či znevýhodněním byli exkludováni ze společnosti nebo dokonce šikanováni. Tady bych tudíž poradila více inkluze, více zapojení lidí s autismem do kolektivu, skupinových prací, dbát na jejich potřeby a přání.

Mimo to, autismus je neustále se rozvíjející téma, které vyžaduje naši pozornost a podporu. Je důležité, abychom nejen rozšiřovali povědomí o této poruše, ale také aktivně pracovali na vytváření prostředí, ve kterém se všichni lidé, bez ohledu na své rozdíly, cítí přijímáni a respektováni.

„Autismus není volba, porozumění ano.“

Pokud byste chtěli podpořit nějakou organizaci pomáhající lidem s autismem, zde přikládám QR na darování organizaci NAUTIS.

Autorka: Michaela Ptáčková

Zamyšlení

“Nečekej na inspiraci, ta přijde, zatímco budeš pracovat.”

Henri Matisse

Ve srovnání s dobovým imperativem nečinit si příliš velké násilí a věci dělat jen tehdy, když nás baví (když se nám do nich chce, když to jde samo), zní tato Matissova slova jak z jiného vesmíru. K životní rovnováze nicméně potřebujeme postřehy, které jdou tak trochu proti srsti, které jsou skutečně (ne jen rádoby) alternativní.

Francouzský malíř a sochař nám prozrazuje, že umění není až tak posvátné a speciální. Že s uměleckou tvorbou je tomu vlastně stejně jako s jakoukoliv jinou lidskou činností. Pokud v ní chce být člověk co k čemu, musí se naučit pracovat i tehdy, když se na to zrovna necítí. Ve sportu bude člověk těžko excelovat, když bude chodit na tréninky, jen když se mu zrovna chce. Proč by to mělo být v umění jinak? Existuje snad múzické perpetuum mobile?

I umělecká činnost, pokud není jen volnočasovým koníčkem nebo autoterapií, je nakonec typem práce. A pracovat znamená vytvářet změnu v systému, který klade odpor. Proto nemá smysl čekat vždy na vhodnou situaci, na správnou inspiraci, na to, až to půjde samo. Někdy je potřeba prostě jen začít, někdy je naopak nutné donutit se projekt dokončit. Školní práce jsou v tomto ohledu výborným prostorem k tréninku.

Každý jednotlivý projekt je především důkazem schopnosti našich absolventů pracovat. Někdy je těžké začít, někdy je náročné projekt dotáhnou do konce. A musíme uznat, že Matisse má pravdu. Inspirace se nakonec dostaví.

Autor: Blahoslav Fajmon učitel, antropomorfní jazykový model

Maturitní práce – 1st part

Grafici 4.B

Alan Galas

Tomáš Jura

Barbora Luxová

Tomáš Jura

Dan Janečka

Štěpán Hrdlička

Alan Galas

Molek TV

Do druhého pololetí s novým cvičebním sálem!

Prostory tělocvičny byly nově vybaveny cvičebními stroji a dalšími pomůckami. Studenti si tak v zimním období kromě tradičního posilování jednotlivých partií těla mohou také zaběhat nebo zajezdit na různých trenažérech (běžecký, cyklistický, eliptical, veslovací). Velké oblibě se těší také bungee fitness!

A s úspěchem proběhl také bowlingový týden!

Autor: Michal Molek

Básně

Untitled

Každým dnem jako snem procházím, Po cestě neviditelné krabice nacházím,

A já si říkám, Co když krabic až mnoho mám?

A jak osud se změnit dá?

Snaha odhodit je je nemožná, Velikost a tíha krabic závažná, Ale já si i tak říkám, Jak osud přát bude nám?

Jestli se jich někdy zbavím, Jestli se někdy zastavím, A nezastaví mě jen konec, Nezastaví mě jen země kopec.

Autorka: Michaela Ptáčková

Stars

Fog covering the land like the desert is covered by sand. When i look up at the sky, or so when i try,

I see the stars, reminding me of my scars on my heart and arms, because sometimes don‘t see everywhere, but we still know they are there and living in our soul and bleeding vein, we could once stop the pain.

Autorka: Michaela Ptáčková

Zbrusu

nová internetová televize pro mladé

Je projekt Filipa Chluda, který ho představil studentům prvního, druhého, třetího ročníku.

“Buď u toho, jak vzniká nový kanál, který co do obsahu nemá v ČR obdoby, a staň se součástí televizní historie!

Projdeme si celý proces tvorby krátkého (cca 5 min) pořadu od vzniku námětu až po zveřejnění.

14 premiér týdně na kanálu YT, první náměty jsou již připraveny, ale na tvorbě dalších námětů a scénářů spolupracujete přímo vy!”

TV ONE je pracovní název, televize se může jmenovat jakkoli jinak.

Takže zájemci o práci na projektu TV ONE či jakkoli jinak se s Filipem sešli 10. 4. v Golden Apple Cinema, kde pro ně byla připravena zdarma projekce krátkých hraných filmů letos nominovaných na Oscara a drobné občerstvení.

Pro práci na tomto projektu se přihlásilo 8 studentů, což pro začátek bohatě stačí.

Těšme se tedy na první díly této internetové televize.

Filip Chlud

- možná ho znáte ze stand up comedy Na stojáka

- 7. 5. bude premiéra jeho ONE MAN SHOW - studoval JAMU, 10 let jezdil jako instruktor na filmový tábor

- loni dělal Dialog Couch na filmu Poberta

- je 6 let zastupitelem města Strážnice - 2 roky předseda Kulturní komise - 7 let provozuje letní kino Strážnice

Autorka: Barbora Večerková

N IGN RE GALLERY

Ať chcete nebo ne, na naší škole se zajímáte o umění (což vám přináší mnohá vámi ještě neobjevená pozitiva).

Někteří z vás k němu mají bližší vztah, pro jiné je třeba umění neoblíbený pojem a tito si raději zajdou o přestávce do automatu na bagetu a kafe, než by se rozplývali nad umělci z Artstation. A právě vám a vlastně úplně všem tato studentská galerie nenásilnou formou zprostředkuje to, co byste jinak sami nevyhledávali.

Naší galerii se prostě nejde vyhnout. Naši galerii nelze ignorovat!

Proto NO IGNORE gallery!

A teď vážně.

Jsme výstavní prostor asi 2,5*2m, který nelze přehlédnout a který je ideálním místem pro začínající umělce s ambicemi etablovat se na místní i světové scéně. Výstavní panely umožňují prezentovat jak fyzická, tak digitální díla (vytištěná nebo prostřednictvím qr kódů). Kurátory jsou studenti, vše probíhá pod záštitou pedagogů a vedení školy.

Budeme vyhlašovat dostatečně široká témata tak, aby na výstavách mohli participovat studenti všech oborů. Lze také prezentovat konkrétní soubor prací jedné třídy, práce jednoho autora nebo navrhnout jiný vlastní koncept, vždy záleží na domluvě s organizátory.

Kurátoři výstav se budou střídat.

Brzy očekávejte bližší informace!

Autorka: Barbora Večerková

Autorka konceptu: Veronika Klementová

CHÁBR – APP

CHÁBR: Kamarád pro Výběr (nejen) Maturitní Četby

Projekt CHÁBR (Creative Hill Advanced Book Recommender) je nová aplikace, která pomáhá středoškolákům najít správnou knihu pro svůj seznam maturitní četby.

Je to Váš společník, který Vám pomůže s výběrem knihy jako ve vyhledávači a nejen to, podle předchozí četby vám může doporučit, co číst dál podle literárního druhu, žánru či doby – stačí si jen vybrat pár děl, která se vám opravdu líbila. CHÁBR Vám také může pomoct najít i volnočasovou četbu, na první stránce stačí pouze vybrat celosvětovou četbu místo maturitní, dále si zase vyberete, jestli chcete vybírat podle předešlé četby (resp. četby, která odpovídá vašemu stylu) nebo jestli chcete knihu vyhledat pomocí formuláře. Časem budeme projekt aktualizovat, tak nezapomeňte číst a vybírat s CHÁBRem!

Autorka: Michaela Ptáčková

CHÁBR

Soutěž Březen: měsíc knihy na CHC

Březen jako měsíc knihy se slaví už od roku 1955. V rámci této čtenářské události jsme poprvé vyhlásili soutěž i na naší škole. Nástěnka naproti kinosálu lákala studenty i učitele k zapojení prostřednictvím čtyř kreativních úkolů dle vlastního výběru. Někteří k plnění výzvy využili svůj čas během čtenářských dílen a pokoření úkolů se věnovali přímo ve výuce. Po splnění výzvy čekala na vylosované poukázka na vlastní útratu v Luxoru a sladká odměna. Na výběr ze zaslaných prací se můžete podívat tady. Některým se povedlo také úspěšně přispět v kampani www.ctenipomaha.cz

Zkuste si to taky! Přečtěte knihu, odpovězte na otázky v kvízu a pomozte dobré věci :)

Tady je několik tipů od soutěžících, třeba vás inspirují také!

Kniha autora ze země, kde jsem ještě nikdy nebyl/a:

Pygmalion (Irsko) fonetik si na ulici vybere vesnickou holku ze které udělá experiment tím že ji naučí mluvit, ona se to naučí, opustí je (protože si jí nevážili) a zůstane u matky fonetika. Nicholas Eames je autorem mé oblíbené knihy Králové Wyldu a žije v Kanadě. Nečekaně jsem tam nikdy nebyla.

Sebastian Barry - Old God’s Time. A beautiful, haunting novel in which nothing is quite as it seems. It is about what we live through, what we live with, and what may survive of us.

Kniha, podle které je natočen film, který jsem neviděl/a:

Dítě číslo 44, doteď jsem ani netušila, že to má film (našla jsem to náhodou, když jsem psala do Google adaptace z mé knihovny).

Malý princ. Psychologický román o princi z malé planetky zažívajícím dobrodružství na jiných planetkách a později i na Zemi.

Kniha, která poprvé vyšla dřív, než jsem se narodil/a:

Původně jsem chtěla číst Honzíkovu cestu pro nostalgii, ale mimo to jsem si přečetla i Máj (už zase).

Zaklínač - Poslední přání vyšlo roku 1993, já jsem ročník 2004. Kniha, kterou jsem miloval/a v dětství:

Magnus Chase a bohové Ásgardu - Prastarý meč od Ricka Riordana, tuhle knihu jsem milovala natolik, že jsem si pak koupila od autora další 4 série inspirované mytologií.

Diamantová sekera. Celá kniha je soubor pohádek, ale moje oblíbené příběhy byly Diamantová sekera a hoře přehoře.

Kniha oceněná Magnesií Literou:

Markéta Baňková - Straka v říši entropie jsou bajky pro dospělé i děti. Zvířata v nich luští záhady existence a fungování světa. Zjistíme, proč se hroch udrží na vodní hladině i proč někteří samci nepohrdnou samičkou z igelitu.

Souostroví Gulag Solženicyn s textem přichází ve chvíli, kdy zejména příslušníci mladší generace začínají ztrácet i elementární povědomí o fenoménu gulagu.

Autorka: Tereza Valíková

Výzva

VÝZVA Č. 1 - ORANŽOVÁ

Jedná se o novodobou českou knihu

Kniha ze série (2 slova):

Název knihy je (2 slova):

VÝZVA Č. 4 - ZELENÁ

Nejméně a nejvíce stran - Nejméně stránek: Büyük-Küçük (12 stran)

Autor Çağrı Odabaşı (je to v turečtině)

Nejvíce stránek: Série Písně ledu a ohně - Střet králů (879 stran)

Autor George R.R. Martin

VÝZVA Č. 2 - RŮŽOVÁ

Převorství u pomerančovníků; autor Samantha Shannonová Tloušťka 70 mm

VÝZVA Č. 3 - MODRÁ

3D Zvíře - Udělala jsem kachnu

odpovědi na výzvu č. 1:

1. - Krysy Apokalypsy

2. - Bouřný úsvit

Autorka: Tereza Valíková

Maturitní práce – 2nd part

Grafici 4.B

Denisa Polínková

Barbora Luxová

Denisa Jahodová

Andrea Plánková

Lucie Staníková

Barbora Luxová

Andrea Plánková

Denisa Jahodová

Ilustrace 3.B

3.B digitální malba ilustrace k básni Jabberwocky (báseň z Alenky v říši divů, Lewis Carroll, její různé překlady do češtiny)

Elen Gašparová

Sandra Bařínková

Markéta Skokánková

Markéta Pavková

Eliška Baranová

Lena Navrátilová

Anet Kovářová

Nikol Svobodová

Veronika Martínková

MAMI?

Byla jsem malá holka. Jen malá holka, která nikdy neposlouchala.

Byl normální den. Středa. S maminkou jsme byly samy doma, brácha s tátou jeli pryč. Měly jsme se o sebe postarat. Vždy ses o mě starala. Odešla jsem ven. Byla jsem s Petrem. Vždycky ti přišel divný. Byl štíhlý a měl kaštanové vlasy, které mu seděly ke studánkovým očím. Vždy nosil mikinu a šedé tepláky v různých odstínech. Byli jsme na hřišti, došla jsem domů s rukou od krve. Shodil mě. Shodil mě z houpačky a já spadla na zem, kde se povalovalo sklo. Bolelo to. Zase ses o mě postarala.

Nepřestalo to bolet a my jely do nemocnice. Řekli nám, že si mě tam nechají. Byla jsem tam týden a ty ses bála. Tak moc ses bála. Byla jsem v pořádku. To jsme si ale jen myslely. Chodíval se na mě dívat, jak mi je. Začala jsem ho mít ráda. A on mi ubližoval.

Řekli mi, že mám zlomenou ruku. A ty ses o mě víc bála. Nemohla jsem nic dělat. Milovala jsem Petra, ale ubližoval mi. Nesnášel mě.

Už jsme dospělí a já si ho chtěla vzít. On mě taky. To jsem si pouze myslela. Plánovali jsme svatbu. Nechtěli jsme nic velkého. Bylo to za dva týdny ve středu. Sladili jsme ji do bílé. Měla jsem ráda bílou. A ty jsi to věděla. Koupila jsi mi překrásné šaty. Táta s bratrem si koupili oblek. Koupila sis šaty podobné těm mým. Slušely ti. Byly na nich malé růžičky, stejně jako na mých. Obě jsme milovaly růže. Petr mě začal mít rád. Myslím. Neměla jsem.

Jednou, když jsme šly nakupovat dekorace, tak mě někdo zatáhl do uličky. Petr. Byli tam další kluci. Začali mě bít a ty jsi došla. Chytli ti ruce mezitím, co jsem ležela na zemi. Brečela jsi. Začali tě bít. Téměř jsem byla v bezvědomí a tekla mi krev. Tobě taky.

Místo svatby se konal pohřeb. Všichni plakali. Bylo to tu hodně bílé, ty růže se sem hodily. Je mi to tak líto mami, tak moc. Je divné tam jen tak vidět to tělo. Vypadá to, že se každou chvíli nadechne a probudí se. To bychom si přáli. Ale je to nemožné. Často jsi to se mnou měla těžké, ale zvládla jsi to. Nevím, co to se mnou bylo. Chci tak moc vrátit čas.

Mami, ty sedíš rovně a křečovitě, díváš se na dřevěnou rakev, v níž je tělo, hypnotizuješ ji pohledem. Sluší ti to. Vím, musí tě to bolet. Vás všechny.

Byl to krásný život, ale i tak. Bylo to příliš krátké. Moc krátké. Mami, je čas rozloučit se. Už je čas. Pamatuješ, co jsi mi řekla, když mi umřel králíček? Ano, abych se podívala nahoru. Na oblohu. Na hvězdy. Takže vždy, až ti bude smutno, tak se podívej nahoru. Budu na tebe dávat pozor. Na vás všechny. Jen škoda, že mi nikdo neřekne teto nebo mami. „Maminka řekla, že můžeme.“ Jak hezké.

Už tu jsem moc dlouho. Musím se rozloučit. Ale já nechci. Chci tě vidět se zase smát. Usínat. Jít ven. Běhat. Chci, abyste byli všichni rádi z každé chvíle. A nesmíte být smutní, to bych byla taky.

A to vaší princezně udělat nemůžete, že ne, mami?

Autorka: Michaela Ptáčková

Bonusový meme od editora