Evangelický kostel musel ustoupit materiálu, na kterém stál. Zmizel jako první a naštěstí jediný z Chabařovic kvůli uhlí. Ve vzpomínkách mnoha lidí však existuje a existuje i ve vzpomínce domů a ulic, kde nám výška jeho věže chybí. Místo něj zůstal neurčitý plácek bez identity. Chabařovice dál žijí a s nimi i jejich historie.
Kostel není jen chrám, budova s monumentálním prostorem, ale jsou to i věci, kterých se přímo dotýkali obyvatelé Chabařovic. Lavice, oltář, křtitelnice, dveře, makovice jsou objekty, které se ztratily. Propadly se do temné země s kostelem. Hlouběji než je uhlí.
Rozhodli jsme se to napravit, být spravedlivý a vrátit místu identitu a dotek vzpomínek. Uhlí kostel zbořilo a nyní z uhlí ze země se ztvární. Chabařovice stály v blízkosti dvou industrií – uhelné a chemické, které si žádaly svou daň, kterou chceme vrátit.
