Master Plan of Evangelism- Czech Version by First Fruits Press

Master Plan of Evangelism Czech Version

BY Robert E. Coleman

ISBN: 9781648173141

Master plan of evangelism. Czech Mistrův plán spasení

Robert E. Coleman

Digital version at http://place.asburyseminary.edu/firstfruitsheritagematerial/5/

First Fruits Press is a digital imprint of the Asbury Theological Seminary, B.L. Fisher Library. Asbury Theological Seminary is the legal owner of the material previously published by the Pentecostal Publishing Co. and reserves the right to release new editions of this material as well as new material produced by Asbury Theological Seminary. Its publications are available for noncommercial and educational uses, such as research, teaching and private study. First Fruits Press has licensed the digital version of this work under the Creative Commons Attribution Noncommercial 3.0 United States License. To view a copy of this license, visit http://creativecommons.org/licenses/by-nc/3.0/us/.

For all other uses, contact:

First Fruits Press

B.L. Fisher Library

Asbury Theological Seminary

204 N. Lexington Ave.

Wilmore, KY 40390

http://place.asburyseminary.edu/firstfruits

Coleman, Robert E., 1928-

1 online resource 98 pages ; digital

ISBN: 9781648173134 (paperback)

ISBN: 9781648173141 (uPDF)

ISBN: 9781648173158 (Mobi)

OCLC: 1541832073

1. Evangelistic work. I. Title.

BT590.E8 C61275 2025eb 269/.2

Cover design by Amanda Kessinger

First Fruits Press

Te Academic Open Press of Asbury Teological Seminary 204 N. Lexington Ave., Wilmore, KY 40390 859-858-2236

frst.fruits@asburyseminary.edu asbury.to/frstfruits

Robert E. Coleman

Mistr\lv plan spaseni

Robert

Czech Master Plan of Evangelism

E. Coleman

Mistrllv pl3.n spaseni

Prvni vydani © Navrat domti, Praha 2004

Pi'elozeno z anglickeho origin.Hu The Master Plan of Evangelism.

Veskera prava ceskeho pi'ekladu vyhrazena. Zadna cast teto knihy nesmi byt publikovana bez pfsemneho svolenf vydavatele.

Biblicke citaty, nenf-li uvedeno jinak, jsou pi'evztay z Ceskeho ekumenickeho pi'ekladu (vydanf z r. I 988).

Pi'eklad: ©Navrat domu -revize samizdatoveho pi'ekladu

Obalka: ©Tomas Prchal

ISBN 80-7255-095-0

Navrat domu, P.O. Box 25, 150 06 Praha 56 www .navrat.cz

'llvod

Filosofove", napsal Karel Marx, ,,svet jenom ruzne vykladali. Jde vsak o to ho zmenit."

Ackoli se komunismus a kresfanstvi v zaklade tolik lisi, v tomto bode se shoduji. Shoduji se iv nekolika dalsich bodech - s tim rozdilem, ze kresfane zastavaji nazor, ze zmena sveta je zavisla na tom, zda se zmeni lide. Premyslivi lide vytvareji. nove filosofie, ale jen znovuzrozeni lide jsou zakladem opravdu nove spolecnosti.

A prave toto presvedceni zalozene na evangeliu, ze ,,V Kristu Buh smiril svet se sebou samym", cini evangelizaci necim daleko vetsim, nez je jen teorie nebo heslo. Evangelizace takto videna je nezbytnost.

Zde se vsak nabizi jedna otazka: Jak vest evangelizaci - tj. rozsifovani okruhu vefidch o dalsi a dalsi lidi, kteri by uverili v Krista jako Spasitele tak, ze by to promenilo jejich zivotyaby postupovala kupredu nepretrzite, nakazlive as premahajici silou?

V knize Mistruv plan zvestovdnf evangelia nam Robert Coleman, profesor evangelizace na Asburyskem seminari, predklada nekolik zasad a schemat, ktere nas pri peclivem studiu osvobodi od pohledu na evangelizaci jako na nejakou specializovanou nebo prilezitostnou cinnost -a zafadi ji tam, kam patri: do opravdoveho zivota spolecenstvi, ktere roste a vydava svedectvi.

Na nasledujicich strankach nenajdete nic, co by snad snifovalo dilo, ktere Duch Bozi vykonal a stale kona pri organizovanych masovych podnicich takovych evangelistu jako byli nebo jsou Moody, Sunday a Graham. Ale na druhou stranu je toho zde dost, co nas orientuje na ziskavani ucedniku pomoci prace v mensich skupinkach, ktere vedou vyucovanim a praci ke sve-

6/ :!v{i,struvpwn zvestovtini evange{ia dectvi celeho spolecenstvL Vsechno je postaveno tak, aby bylo videt spojeni mezi evangeliem, o nemz svedcime, a zivotem, ktery nam evangelium umoznuje.

Kniha se soustfod'uje na vzor, ktery ma.me v Pa.nu a jeho ucednicich, a je proto je v ni hojne citovano z Pisma. Jeji styl neni ani v nejmensim vyumelkovany. Je jednoduchy a pffmy. Je odrazem dokonale otevfonosti, kterou si muze dovolit kazdy, kdo se dlouho zabyval svym tematem.

Dnes rano jsem v rozhlase slysel nekoho mluvit o tom, ze se vetsinou pohybujeme pouze dvema smery: bud' od slov k vecem, anebo naopak. To znamena, pokud neprikrocime od teorii a idealu ke konkretnimu jednani, brzy se nam ztrati pod nanosem slov.

Vefim, ze tato poctive myslena i napsana knizka by nam mohla pomoci se pred zminenym nebezpecim uchranit.

Proto vam ji s velikou radosti doporucuji.

- Paul Stromberg Rees

,,Jajsem ta cesta... ((J 14,6

Pfedm[uva

9vfistr- a jefio p[dn

Problem evangelizacnich metod

Nase prace ma dva zakladni kameny -postup a cil. Oboji se od sebe neda oddelit a vyznam celeho naseho snazeni je urcovan hlavne tim, do jake miry se nam podafi obojimu ucinit zadost. Muzeme vyvijet horecnou cinnost, muzeme k ni mit i predpoklady, ale to jeste neznamena, zenase cinnost bude mit nejake vysledky. Musime se proto vzdycky ptat: Chtel jsem de lat zrovna toto? A: le nutne to delat zrovna takto?

Tyto otazky bychom si meli ustavicne klast take pokud jde 0 evangelizacni praci V cfrkvi. Snazime se udrzet praci V chodu. Naplnujeme vsak skutecne Kristovo poslani? Jsou vysledkem nasi sluzby stale vzrustajici fady Pa.nu odevzdanych lidi, ktefi nesou svetu evangelium? Neda se popfit, ze ma.me V cfrkvi pine ruce prace, jak vymyslfme jeden evangelizacni program za druhym. Ale dosahujeme tim opravdu toho, ceho jsme chteli dosahnout?

Zpusob vyplyvd z ucelu

Jakmile se na to zacneme divat z tohoto hlediska, vidfme nutnost dobre promysleneho planu, jak postupovat ze dne na den, abychom dosahli konecneho cile -o kazdem kroku musime vedet, jak zapada do celkoveho Boziho planu s nasim zivotem, a pak ho udelame s vedomim poslani, ktere je velikou hnaci silou. Tak tomu je s kazdym postupem, s kazdou metodou, ktere uzijeme k sireni evangelia. Tak, jako se dum stavi podle toho, k cemu bude slouzit, musi i nase prace postupovat odpovidajicim zpusobem. Jinak se nase aktivita muze promarnit V praci bez cile a pine zmatku.

Afistrilv plan zvlstovani evangefia

Studie o zdsaddch

Proto byla napsana tato studie. Pokusil jsem se tu probrat zakladni zasady, ktere vedly Mistra v jeho jednani, nebof doufam, zeby se nase prace mohla fidit podobnym vzorem. Proto se tato kniha nepokousi vykladat Jezisovy zvlastni metody osobniho nebo masoveho zvestovani evangelia. Spise je to studie o zasadach, ktere staly za jeho sluzbou - ktere byly vychodiskem pro to, jak postupovat. Dala by se nazvat studii o jeho evangelizacni strategii, ktera byla osou jeho pozemskeho zivota.

Je potfeba zkoumat ddl

Timto zpusobem se jim zabyva prekvapive malo knih, i kdyz samozfejme vetsina knih o evangelizaci se k tomu dfiv nebo pozdeji dostane. Totez se da fici o studiich o Jezisovych metodach vyucovani a zrovna tak o knihach, ktere se zabyvaji obecne zivotem a dilem Jezise Krista. Nejpecliveji se Mistruv plan evangelizace zkouma V souvislosti s vychovou ucedniku - nejlepsi z techto praci je kniha

A. B. Bruce The training of the Twelve. Toto vypraveni o rustu ucedniku v Mistrove blizkosti vyslo poprve r. 1871, upravene r. 1899, a jeho objevy v tomto smeru se dosud nepodarilo pfekonat. Jina kniha, Pastor Pastorum od Henry Lathama, napsana r. 1890, venuje zvlastni pozornost Jezisovu zpusobu vychovy, i kdyz ho nerozebira tak podrobne. Po techto starsich studiich se objevila fada utlejsich knih, v nichz najdeme fadu dobrych podnetu k nasemu tematu. Tyto knihy nejsou vsechny napsany na zaklade evangelicke teologie, je ale zajimave si vsimnout, jak se vsechny shodnou, kdyz jde o popis zakladniho smeru Jezisovy prace s ucedniky.

Totez plati i o cetnych praktickych knizkach o ruznych obdobich zivota a sluzby cfrkve, ktere vychazely v poslednich letech, a to pfedevsim o tech, ktere pojednavaji o vzrustajicim hnuti malych skupinek a laickeho svedectvi. Musime mit na pameti, ze se tito autori nezameruji pfedevsim na strategii evangelizace - zaroveii vsak nam nezbyva nez pfiznat, zejim vdecime za poznatky o hlavnich zasadach ve sluzbe a poslani naseho Pana.

Presto vsak sotva nekdo venoval otazce Jezisovy zakladni strategie pozornost, jakou si zaslouzi. I kdyz uznavame praci tech, kteri se ji zabyvali, a neprehlizime jeji vysledky, stale citime potrebu dalsiho zkoumani a objasiiovani - a to pfedevsim pokud jde o studium zakladnieh pramenu.

Plan naseho studia

Abychom skutecne poznali Jezisuv plan, musime otevtit Novy zakon, zvlasf evangelia. Konec koncu, jde o jedine zaznamy ocitych svedku Mistrovy prace (L 1,2-3; J 20,30; 21,24; I J 1,1). Evangelia byla ovsem napsana pfedevsim proto, ,,abyste verili, ze Jezis je Kristus, Syn Bozi, a abyste veriee meli zivot v jeho jmenu" (J 20,31). Nekdy si ale neuvedomujeme, ze soucasti tohoto zivota V jeho jmenu je take poznani, jak zil on sam a jak ucil zit ostatni. Musime mit na pameti, ze svedkove, kteri tyto knihy psali, nejenom pravdu videli - ta pravda je take promenila. Proto nam ve svem vypraveni ustavicne predkladaji to, co na ne i na jine natolik zapusobilo, ze opousteli vse, co meli, a sli za Jezisem. Samozfejme nevypocitavaji vsechno. Pisatele evangelii postupovali, jak vypraveci bezne postupuji - celkovy obraz vytvafeli tak, ze se zamerili na nekolik charakteristickych osob a zkusenosti a zduraznili urcite klicove momenty ve vyvoji udalosti. A zanechali nam to, co pod vedenim Ducha svateho vybrali a zaznamenali v dokonale ucelenosti, a my si muzeme byt jisti, ze je to psano, abychom vedeli, jak Mistra nasledovat. A proto jsou zaznamy Pisma o Jezisi nasi'.nejlepsi - a jedinou neomy lnou - ucebnici evangelizace.

Pujdeme tedy v Kristovych stopach, jak nam je podavaji evangelia, a jen v pripade nutnosti se uchylime k druhotnym pramenum. Proto jsem inspirovany zaznam o jeho zivote a praci procetl mnohokrat a z mnoha ruznych pohledu, abych odhalil, z jakeho duvodu postupovat pri napliiovani sveho poslani zrovna timto zpusobem. Rozebfral jsem jeho taktiku z hlediska jeho sluzby jako takove, abych odhalil hlubsi vyznam jeho metody prace s lidmi. Pripoustim, ze to nebyl snadny ukol, a budu prvni, kdo prizna, ze lze v teto oblasti zjistit jeste vie. Pan vecne slavy toho proste V sobe zahrnuje tolik, ze bude vzdy presa-

:Mistnlvpran zvestovani evangeCia hovat hranice lidskeho porozumeni jeho dokonalosti -a cim dele se na nej divame, tim vice vidime, ze je tomu tak.

Kristus dokonaly pfiklad

Neni uzitecnejsiho studia nez toto. I kdyz jsou nase pozorovaci schopnosti omezene, vime, zemame v Mistru dokonaleho ucitele. Nikdy neudelal chybu. Tfebaze s nami sdilel nas zivot a vsechna nase pokuseni, nebyl telem, ktere prijal pro nasi zachranu, omezen s konecnou platnosti. I tehdy, kdyz prave nehodlal pouzit svou bozskou vsevedoucnost, byla jeho mysl jasna. Vzdycky vedel, co je spravne, a jako dokonaly clovek zil tak, jako by mezi lidmi zil Buh.

Mel jasny cil

Jeho pozemsky zivot byl jen zjevenim vecneho Boziho planu V nasem case. To mel ustavicne na mysli. Chtel ze sveta zachranit lidi pro sebe a vybudovat vecnou cirkev Ducha. Obcas hledel vstric chvili, kdy jeho kralovstvi prijde V moci a slave. Tento svet mu patril pravem Stvoritele, ale nemel V umyslu V nem prebyvat natrvalo. Jeho domov byl v nebesich. A svemu lidu sel pripravit misto, ktere bude mit v nebesich vecne zaklady.

Nebyl nikdo, koho by jeho laskavy plan vylucoval. Jeho laska byla vseobjimajici. V tom bychom se nemeli plest. Byl to ,,spasitel sveta" (J 4,42). Pan Buh chtel, aby byli vsichni lide spaseni a poznali pravdu. Proto dal Jezis sam sebe, aby vykoupil odpusteni hrfchu pro vsechny lidi. Zemrel za kazdeho zvlasf a za vsechny dohromady.

Na rozdil od nas s nasim povrchnim uvafovanim nedelal Jezis rozdil mezi domaci a zahranicni misii. Pro Jezise to vsechno byla svetova evangelizace.

Mel v planu zvitezit

Jeho zivot byl rizen timto cilem. Cokoli rekl nebo udelal, melo sve pevne misto V jeho planu. Vsechno melo svuj vyznam prave proto, zeto vedlo k naplneni celkoveho zameru jeho zivota - zachranit svet Bohu. To byla predstava, ktera ho vedla ve vsem jeho jednani. Dala smer vsem jeho krokum. To je dulezite. Jezis neztratil svuj cil z oci ani na chvilicku.

Proto musime peclive sledovat, jakym zpusobem ke svemu dli postupoval. Nas Mistr nam odhalil Bozi strategii na dobyti sveta. Mohl mft duveru V budoud veci proste proto, ze V prftomnem okamziku zil presne podle planu.

V jeho zivote nebylo nic nahodneho - zadna ztracena energie, ani jedno marne slovo. Slo mu o vec jeho Otce (L 2,49). Zil, zemrel a vstal z hrobu tak, jak to bylo naplanovano.

Bozi syn pripravil svuj boj jako general, ktery pocita s vitezstvim. Nemohl si dovolit neco zkouset, jestli to nahodou vyjde. Zvazil vsechny moznosti, vsechny promenlive faktory V lidske zkusenosti a pripravil plan, ktery nemohl selhat.

Zaslouzi si to dukladne zamysleni

Studovat tuto problematiku je nesmfrne plodna prace. Kdyz nad tim bude kresfansky student vazne premyslet, jiste dospeje k hlubokym a mozna prevratnym zaverum, i kdyz to zrejme bude pomala a narocna prace. Na prvni pohled by se totiz mohlo zdat, ze Jezfs dokonce nemel vubec zadny plan. Na podruhe se mozna ukaze sem tam nejaky ojedinely postup, ale uz ne ten zakladni plan, ktery je vsechny spojuje. To je prave to pekne na jeho strategii. Je tak ticha a neokazala, ze ji uspechany cfrkevnik ani nezpozoruje. Ale kdyz nakonec nabyde v mysli vnimaveho ucednika zfetelnych obrysu, jiste ho prekvapi svou jednoduchosti, takze se bude divit, jak to, ze ji nevidel drfv. A prece, kdyz se nad tfm planem zamyslfme, pozname, ze je zalozen na filosofii tak naprosto odlisne od mysleni moderni cfrkve, ze jeho dusledky budou vylozene revolucnf.

Na nasledujidch strankach se pokousim vysvetlit osm hlavnich zasad Mistrova planu. Musim vas vsak jeste upozornit, ze nejsou mfneny tak, ze musi byt vzdy pfesne zachovano jejich pofadi, takze nelze zacit s dalsf, dokud jsme nezvladli tu predchozf. U kazde z nich jsou vlastne zahrnuty vsechny ostatni a s prvni zacfnajf do jiste mfry vsechny. N as rozvrh ma jen jeho plan nejak utfidit a odrazit jeho logiku, ktera se ukaze az pri zpetnem pohledu. Jiste zpozorujete, jak se s postupem Jezisovy sluzby stavaji jednotlive zasady stale jasnejsi a jejich naslednost vice a vice zfejma.

,,... a vyvofi{ z nicli avanact'' £ 6,13

Jeho metodou byli lide

I. 'Vyvofeni

Vsechno zacalo tak, ze Jezis povolal nekolik lidi'.,aby ho nasledovali. Tak se hned zkraje ukazalo, jak bude jeho zvestovatelska sluzba vypadat. Nezabyval se programy, ktere by ovlivnily zastupy, ale lidmi, ktere by zastupy nasledovaly. Mofoa nas trochu zarazi'.,kdyz si uvedomi'.me, ze Jezis tyto lidi shromazd'oval dfi'.v,nez se zvestovani'.m evangelia zacal, ba dokonce dfiv, nez vubec poprve kazal na verejnosti. Jeho metodou, jak zi'.skat svet, byli lide.

Prvni'.m dlem Jezi'.sova planu bylo zi'.skat lidi, ktefi'.by svedcili o jeho zivote a pokracovali v jeho praci, az se vrati'.k Otci. Kdyz Jezi'.sodchazel z Betanie za Jordanem, dejiste velikeho probuzeni kolem Jana Kftitele, povolal prvni'.dva: Jana a Ondreje (J 1,35-40). Ondrej zase privedl sveho bratra Petra (J 1,41-42). Pfi'.stiho dne nalezl Jezis cestou do Galileje Filipa a Filip Natanaela (J 1,43-51). Ve vyberu techto ucedniku neni'. ani sti'.n zbrklosti - jen ajen dlevedoma rozhodnost. Jakub, Januv bratr, je zmi'.nenaz tehdy, kdyz jsou vsichni ctyri rybafi povolani znovu o nekolik mesicu pozdeji u Galilejskeho jezera (Mk 1,19; Mt 4,21). Kratce pote, kdyz Jezis prochazel skrze Kafarnaum, byl k nasledovani Mistra vyzvan Matous (Mk 2,13-14; Mt 9,9; L 5,27-28). Podrobnosti ohledne povolani'. dalsi'.ch ucednfku nejsou v evangelifch zaznamenany, ale vetsinou panuje nazor, ze se k Panu vsichni pfipojili behem prvni'.ho roku jeho sluzby. 1 J ak se dalo cekat, mely tyto prvni'. kroky k ziskani'. lidi'.maly nebo vubec zadny okamzity dopad v soudobem nabozenskem zivote, ale na tom temef nezalezelo. Pozdeji se prece ukazalo, ze techto par prvnich obracenych naseho Pana bylo urceno k to-

mu, aby se z nich stali vudci jeho cfrkve, ktera pujde s evangeliem do celeho sveta.

Z hlediska jeho konecneho zameru bude jejich pusobenf znat vecne. A to je to jedine, co rozhoduje.

Lide ochotni se ucit

Jedna vec nas, pokud jde o tyto osoby, dovede jeste kousek dal - totiz to, zena nas zpocatku nedelajf dojem lidf nejak zvlasf dulezitych. Nikdo z nich nezaujfmal zadne vyznacnejsf mfsto V synagoze ani nepatril mezi levitske knezstvo. Vetsinou to byli obycejni pracujfd lide a jedine, cemu se kdy ve svem oboru ucili, byly pravdepodobne zakladni znalosti potrebne pro jejich povolani. Nekterf z nich snad pochazeli z ponekud zamoznejsich rodin, naprfklad synove Zebedeovi, ale o zadnem z nich nemuzeme rfci, ze by byl bohaty. Nemeli zadne akademicke tituly v soudobych umenich a filosofii. Jejich formalni vzdelanf zrejme sestavalo, stejne jako vzdelanf jejich Mistra, jen z toho, co se naucili v synagogach. Vetsinou byli povolani v chude casti zeme kolem Galileje. Zrejme jediny z nich, kdo pochazel z kultivovanejsf oblasti Judeje, byl Jidas Iskariotsky. Af uz je hodnotime podle kterehokoli meritka kulturni spolecnosti, dostavame obrazek skupinky takovych trochu otrhanych lidicek. Tmer se divime, jak si jich Jezis vubec mohl pouzit. Byli prudd, vznetlivf, urazlivi, meli vsechny predsudky sveho okoli. Tito lide, ktere si Pan vyvolil za sve pomocniky, byli proste zcela prumerni predstavitele jedne vrstvy spolecnosti sve doby. Nebyla to takova skupina, od jake bychom cekali, ze ziska svet pro Krista.

A prece Jezis v techto obycejnych lidech videl mozne budoud vudce pro sve kralovstvf. Skutecne byli ,,neucenf a prosti" podle meritek sveta (Sk 14, 13), ale byli ucenlivi. I kdyz se casto mylili v usuddch a jen pomalicku si osvojovali duchovni pravdy, byli to lide cestni, ochotni priznat, ze neco potrebuji. Snad meli trapne zpusoby a omezene schopnosti, ale s vyjimkou zradce meli urcite dobra srdce. A mozna nejdulezitejsi byla jejich uprfmna touha po Bohu a skutecnem zivote s nim. Povrchnost nabozenskeho zivota, ktery je obklopoval, v nich ne-

14/ :MistruvpCanzvlstovani evange[ia udusila nadeji na prichod Mesiase (J 1,41.45.49; 6,69). Pokrytectvi vladnouci aristokracie meli az po krk. Nekteri z nich se uz pripojili k probuzeneckemu hnuti Jana Krtitele (J 1,35). Tito lide hledali nekoho, kdo by je vedl na ceste spaseni. Takove lidi, poddajne V Mistrovych rukou, bylo mozne formovat V novou podobu - Jezis si muze pouzit kazdeho, kdo se pouzit da. Soustfedil se jen na nekolik

Kdyz vsak uz o tom mluvime, nesmime nechat stranou ani zpusob, jakym to Jezis prakticky delal - a on to delal opravdu moudre. Kdyz tedy sledujeme jeho praci, vracime se k zakladni zasade soustredit se na ty, ktere si hodlal pouzit. Svet nemuzeme zmenit, pokud se nezmeni jednotlivi lide ve svete, a jednotlivi lide se meni pouze pod Mistrovyma rukama. Z toho plyne, zeje mozne nejen vybrat nekolik laiku, ale i udrfovat tu skupinu natolik malou, abychom s nimi mohli s uzitkem pracovat.

Kdyz tedy pocet Jezisovych nasledovniku vzrustal, bylo ho asi tak po puldruhem roce jeho sluzby potreba snizit, aby byl trochu prehlednejsi. Proto Jezis ,,zavolal k sobe sve ucedniky a vyvolil z nich dvanact, ktere take nazval apostoly" (L 6, 1317 viz tez Mk 3,13-19). Kdyz nechame stranou symbolicky vyznam cisla dvanact, ktery v nem radi hledame, 2 je celkem jasne, ze Jezis mel V umyslu dat temto lidem zvlastni prava i odpovednost v praci pro jeho kralovstvi.

To ovsem neznamena, ze by Jezisovo vyvoleni dvanacti znemoznilo ostatnim ho nasledovat, nebot' - jak vime - je mezi jeho spolecniky jmenovano mnoho dalsich, z nichz nekteri se stali v cfrkvi velmi vyznamnymi delniky. Sedmdesat ucedniku (L 10,1), evangeliste Marek a Lukas i jeho vlastni bratr Jakub (1 K 15,7; Ga 2,9; viz tez J 2,12 a 7,2-10) jsou toho dobrym prikladem. A prece musime pripustit, zepostaveni dvanacti se dalo postupem casu stale mene srovnavat s postavenim tech ostatnich.

Totez se vsak delo i opacnym smerem, nebot' uvnitr skupinky apostolu se Petr, Jakub a Jan zrejme tesili zvlastnimu spolecenstvi s Panem oproti ostatnim deviti. Jenom tito vyvoleni byIi pozvani ke smrtelne posteli <leery Jairovy (Mk 5, 37; L 8,28)

av zahrade Getsemane, mezi olivami vrhajfcfmi zlovestne stfny ve svetle velikonocnfho uplnku, cekali tito tfi nejblizsf tesne u sveho Pana, kdyz se modlil (Mk 14,33; Mt 26,37). Vysady, ktere meli tito tfi, jsou tak zrejme, ze kdyby Kristus nebyl vtelena nesobeckost, mohlo by to v ostatnich apostolech vzbudit vuci nim odpor. A nemame-li zadne zmfnky, ze by ucednici hubovali na jejich vysadni postavenf, trebaze bruceli nad jinymi vecmi, je to dukazem, zenemusi dojit k zadnym pocitum uktivdenosti, pokud se nekomu dava prednost v dobrem duchu a z dob, h do do 3 rye uvo u.

Zasada zblizka

Je nesmirne pusobive, jak Jezis promyslene pfizpusobil svuj zivot tern, ktere chtel vychovat. Take je to vystiznou ilustraci jednoho zakladniho principu vyufovani: za stejnych podminek je vyucovani tim ucinnejsi, cim mensi je pocet vyufovanych. 4

Vetsinu sveho zbyvajiciho pozemskeho zivota Jezis venoval temto nekolika ucednikum. Vylozene na ne vsadil vysledek cele sve sluzby. Svet k nemu mohl byt lhostejny, a prece by to nijak neohrozilo jeho vitezny postup. Dokonce se ho nijak zvlasf nedotklo ani to, kdyz jeho okrajovi nasledovnfci neunesli pravdu o jeho kralovstvi a nasledovani se vzdali (J 6,66). Nemohl ale dopustit, aby se jeho blizci ucednici minuli cile. Museli pravde porozumet a byt jf posveceni (J 17, 17), jinak by bylo vsechno ztraceno. Proto se modlil ,,ne za svet" ale za tech par, ktere mu Buh ,,dal ze sveta" (J 17,6.9)5. Na jejich vernosti zalezelo vsechno, pokud v neho mel svet uvefit: ,,skrze jejich slovo ve mne uveri" (J 17,20).

N ezanedbaval zastupy

Byla by ale chyba predpokladat na zaklade toho, co jsme tu zduraznili, zeJezis udelal vsechno, co bychom mohli od cloveka chtit, a jeste daleko vie, aby je ziskal. Na pocatku sve sluzby se nejprve smele pfiznal k velikemu soudobemu probuzeni, kdyz se dal od Jana pokrtit (Mk 1,9-11; Mt 3,13-17; L 3,2122) a o neco pozdeji rekl snad vsechno, co se dalo povedet k chvale prace tohoto velkeho proroka (Mt 11,7-15; L 7,2428). Sam bez ustani kazal zastupum, ktere se kupily kolem jeho

16/ Afi.strnv pfan zve.stovcinievangefia zazraku. Ucil je. Sytil je, kdyz meli hlad. Uzdravoval jejich nemocne a z posedlych vymftal <lemony. Zehnal jejich detem. Touto sluzbou stravil treba i cely den, az nekdy dokonce ,,nemeli ani cas se najist" (Mk 6,31). Vsemi moznymi zpusoby daval Jezis zastupum najevo opravdovy zajem. To byli lide, ktere prisel spasit - miloval je, plakal pro ne a nakonec zemrel, aby je vykoupil z jejich hrichu. Nikdo nemuze rici, ze by se Jezis vyhybal masove evangelizaci.

Zdstupy se daly do pohybu

Jezisova schopnost zapusobit na zastupy mu vlastne zpusobila V jeho sluzbe vazny problem. Dal jim svuj soucit i svou moc najevo s takovym uspechem, ze ho jednou chteli ,,zmocnit se ho, aby ho provolali kralem" (J 6,15). Jedna zprava nasledovniku Jana Krtitele pravi, ze se ,,vsichni" dofaduji jeho pozornosti (J 3, 26). Dokonce i farizeove mezi sebou pripustili, ze ,,cely svet se dal za nim" (112,19) a ackoli takove priznani bylo bezpochyby horke, predni knezi v tom s nimi byli zajedno (J 11,47-48). V evangeliich ani pri sebedukladnejsim cteni nikde nenajdeme zminku o tom, zeby Jezis navzdory nestale vernosti davu nekdy postradal jeho prizen, a to az do konce. Ano, vzdyf prave strach z teto Jezisovy obecne oblibenosti primel jeho nepratele, aby ho dali zajmout nekde, kde by nebyli lide (Mk 12,12; Mt 21,26; L 20,19).

Kdyby byl Jezis tyto pratelsky naladene zastupy jen trochu povzbudil, byl by mel brzy u svych nohou vsechna kralovstvi sveta. Stacilo jen, aby svou nadprirozenou mod uspokojoval jejich casne potreby a zajmy. 0 neco podobneho slo take tehdy, kdyz ho satan na pousti pokousel a vybizel ho, aby promenil kameny v chleb nebo se vrhl z vrchu chramu dolu, aby ho vzali na ruce Bozi andele (Mt 4,1-7; L 4,1-4.9-13). Kdyby byl predvedl takovou podivanou, jiste by byl sklidil bourlive ovace. Satan vlastne nenabizel Jezisi vubec nic, kdyz mu sliboval vsechna kralovstvi zeme za to, ze se mu bude klanet (Mt 4,8-10). Tenhle mistr svudce vedel az moc dobre, zeby je Jezis ziskal automaticky, jen kdyby se na chvilku prestal pine soustredit na to, na cem zalezi v Bozim kralovstvi. 5

'llyvofeni / 17

Jezfs ale neziskaval lidi timto zpusobem. Pnive naopak. Znovu a znovu venoval zvlastnf usili tomu, aby mfrnil povrchni nadseni, ktere V lidech vzbuzovala jeho zazracna moc (napf. J 2,23; 3,2; 6,26-27). Casto dokonce pfikazal uzdravenym mlcet ve snaze zabranit mozne reakci zastupu, ktery se dal tak snadno roznitit. 6

Podobne ucednikum, kteri byli svedky jeho promeneni na bore, pfikazal, ,,aby nikomu nevypravovali, co videli, dokud Syn cloveka nevstane z mrtvych" (Mk 9,9; Mt 17,9). Jindy zase, kdyz mu zastupy provolavaly slavu, se Jezis se svymi ucednfky potichu vytratil a sel slouzit jinam. 7

Tento jeho styl nekdy ty, ktefi mu nerozumeli, trochu rozciloval. Dokonce i jeho vlastni bratfi a sestry, ktefi v nej dosud nevefili, ho zadali, aby teto taktiky nechal a prokazal se svetu zjevne, ale on tuto jejich radu odmitl (J 7,2-9).

Rozumeli zfejme jen mdloktefi

Kdyz se na to divame z tohoto hlediska, neni nic zvlastniho na tom, ze se behem Jezisovy sluzby obratilo -tj. jednoznacne obratilo -jen par lidi. Samozfejme jich mnoho uvefilo v Krista v tom smyslu, ze uznali jeho sluzbu jako Bozi, 8 ale pomerne malo jich asi pochopilo podstatu evangelia. Konecny pocet jemu oddanych nasledovniku zfejme nebyl o mnoho vyssi nez onech pet set bratfi, kterym se Jezfs ukazal po svem vzkfiseni (1 K 15,6), a jenom kolem sto dvaceti jich vyckavalo v Jeruzaleme, aby obdrzeli kfest v Duchu svatem (Sk 1,15). Neni to sice tak male cfslo, kdyz uvazime, zejeho sluzba netrvala dele nez tfi roky, ale kdybychom v tu chvfli chteli merit ucinnost jeho zvestovanf poctem obracenych, asi by se Jezfs nezafadil mezi ty nejvykonnejsf masove evangelisty.

Jeho taktika

Proc toto vsechno? Proc venoval Jezfs zamerne svuj zivot takovemu pomerne malemu mnozstvi lidi? Nepfisel snad spasit svet? Zastupy, kterym dosud znela v usfch strhujfci slova, jimiz Jan Krtitel Jezfse uvedl, by Mistra okamzite nasledovaly v tisicfch, jen kdyby byl chtel. Proc tedy nevyuzil svych mofoosti a s obrovskou armadou verfcfch si bleskovym utokem nepodma-

18/ 'Jvfistruvpfan zvestovani evangefia nil svet? Bozi Syn si jiste mohl dovolit lakavejsi zpusob ziskavani lidi. Neni to tak trochu zklamani videt ho, jak mel k dispozici vsechny sily vesmfru, jak zil a zemrel pro spasu sveta, a vysledkem jeho prace byl nakonec hloucek otrhanych ucedniku?

Odpoved' na tuto otazku nam okamzite stavi pred oci pravy cil jeho zpusobu zvestovani. Jezis se nesnazil ovlivnit zastupy, On prisel zridit Bozi kralovstvi. To znamena, zepotreboval lidi, kteri by zastupy vedli. J ak by jeho konecnemu cili prospelo, kdyby si ziskal davy nasledovniku, kdyby ti lide potom nemeli zadny dohled ani vedeni na jeho ceste? Pri mnoha prilezitostech uz se ukazalo, ze se zastupy stavaji snadnou koristi falesnych bohu, kdyz se jim nevenuje patricna pece. Zastupy byly jako ovce bez pastyre, ktere se toulaji sem a tam (Mk 6,34; Mt 9,36; 14,14). Okamzite by nasledovaly temer kohokoli, kdo by k nim prisel se slibem nejakeho zajisteni, at by to byl pfitel ci neprftel.

Prave to bylo tehdy to nejsmutnejsi: Jezis V lidech snadno vzbudil uslechtile touhy, ale lstivi nabozensti vudcove jich stejne snadno zneuzili. Trebaze bylo nabozenskych vudcu Izraele - duchovne slepych (J 8,44; 9,39-41; 12,40; viz tez Mt 23,139) - pomerne malo, meli vsechno, co se lidu tykalo 9 , pine v rukou. Proto pokud by Jezisovi obraceni zustali bez schopnych Bozich sluzebniku, kteri by je vedli a chranili v pravde, brzy by upadli do zmatku a zoufalstvi a jejich konce by byly horsi nez zacatky. Takze driv, nez mohla prijit nejaka trvala pomoc svetu, bylo treba lidi, kteri by zastupy vedli po Bozi ceste.

Jezis byl realista. Pine si uvedomoval jak nestalost prevracene lidske povahy, tak lidem nepratelske satanske sily nakupene V tomto svete, a s timto vedomim zalozil sve zvestovani na planu, ktery odpovidal situaci. Zastupy zmatenych a rozharanych lidi by ho byly hotovy nasledovat, ale Jezis sam by jim nebyl schopen poskytnout osobni peci, kterou potrebovali. Jeho jedinou nadeji bylo ziskat lidi prostoupene jeho zivotem, kteri by to udelali za nej. Proto se soustredil na ty, kteri se meli stat zarodkem tohoto vedeni. Delal sice vse, co bylo v jeho silach,

aby pomohl zastupum, ale pfedevsim se musel venovat ne jim, ale jen nekolika malo lidem, aby mohly byt zastupy nakonec zachraneny. V tom spocivala genialita jeho planu.

Zdsada dnes

Kupodivu dnes se to jen zridka uplatfiuje v praxi. Vetsina evangelizacnich pokusu V cfrkvi zacina se zastupy -s tim, ze cfrkev je tu od toho, aby vykazovala dosazene vysledky. Z toho plyne nas povrchni duraz na velky pocet obracenych, pfihlasenych ke kftu, novych clenu cfrkve, a maly nebo vubec zadny skutecny zajem o to, aby se tyto duse upevnily v Bozi lasce a moci, nemluve o zachovani a pokracovani dila.

Pokud ma Jezisuv vzor V teto otazce vubec nejaky vyznam, pak nas samozfejme uci, ze prvni povinnosti pastyfe a zarovefi prvnim zajmem hlasatele evangelia je dohlednout, aby byl na pocatku polozen zaklad, na nemz by se dala vybudovat ucinna a trvala sluzba zvestovani evangelia zastupum. K tomu bude nutne venovat vice casu a schopnosti mensimu poctu lidi v cfrkvi, i kdyz pritom touhu pomoci svetu neodsunujeme stranou. Bude to znamenat zfizeni veci znalych vudcu ,,k dilu sluzby" po boku pastyfe (Ef 4, 12). 10 Nekolik veci odevzdanych lidi casem otfese svetem V zakladech. Vitezstvi se nikdy neda dosahnout V zastupech.

Proti kfest'anskemu pracovnikovi, ktery bude tuto zasadu uplatfiovat, by se mohly ozvat namitky, ze protezuje vybranou skupinku lidi v cfrkvi. Ale tak jako tak je to pfece jenom zasada, jakou se ve svem zivote fidil Jezis, a pokud chceme mit v budoucnu trvale vedeni, nic jineho nam nezbyva. Pokud to opravdu delame z uprimne lasky a pokud venujeme potfebam ostatnich nalezitou pozornost, namitky utichnou pfinejmensim tehdy, az bude zfejme, zese dilo dafi.

Pracovnik vsak pfitom musi mit konecny cil stale pfed ocima a v jeho jednani nesmi byt ani stopa sobecke stranickosti. Vsechno, co delame s nekolika, se deje pro spasu vsech.

Moderni pfiklad

Zasada vyberu a soustfedeni ma kofeny V fadu vesmfru -a povede k vysledkum bez ohledu na to, kdo ji pouziva, at uz ji

20 I

Ui.stn1v p{an zvestovani evange{ia cfrkev vefi nebo ne. Jiste ma vyznam i to, ze komuniste, kteff vzdy rychle postrehnou, co funguje, prijali tuto metodu naseho Pana do znacne miry za vlastni. Uzivaji ji k vlastnim pochybnym cilum a behem petasedmdesati let se tak rozrostli z hrstky fanatiku V rozsahlou organizaci, ktera si podmanila temer polovinu svetove populace. Tak prokazali to, co kdysi predvedl tak srozumitelne Jezis - ze totiz zastupy lze ziskat snadno, jen kdyz jim dame osobnost, kterou mohou nasledovat. Nebyl rozmach zhoubne komunisticke filosofie tak trochu soudem nad cfrkvi, nejenom nad nasim vlaznym zajmem o zvestovani evangelia, ale take nad povrchnim zpusobem, jakym jsme se snazili ho realizovat?

Je cas jednat

Cfrkev ma nejvyssi cas se podivat na situaci realisticky. Cas, kdy jsme si mohli dovolit nebrat veci vazne, se chyli ke konci. Nas program zvestovani evangelia utrpel zdrcujici porazku temer na vsech frontach. A co horsiho, na sile ztraci i dffve tak mocne pronikani evangelia do novych zemi. Ve vetsine z nich neni oslabena cfrkev schopna ani drzet krok s rostouci populaci.

To vsechno V dobe, kdy se satanske sily na tomto svete stavaji ve svych utocich stale nestydatejsi a nelitostnejsi. Kdyz se nad tim zamyslime, je to tak trochu paradox. V dobe, kdy ma cfrkev k dispozici takove moznosti rychle komunikace jako nikdy predtim, dosahujeme v misijni praci mensich vysledku nez davno pred vynalezem prvniho automobilu.

I kdyz si plne uvedomime soucasnou zalostnou situaci, nesmi nas to hnat k zoufalym pokusum zmenit ji ze dne na den. Prave v tom jsme mozna delali chybu. Ve snaze se postavit nepriznivemu behu udalosti jsme se pousteli do moznych i nemoznych programu, abychom k lidem pronikli s Bozim slovem. A pritom nas ta situace vyvedla z miry natolik, zejsme ani nedomysleli, zeto, co je skutecne potreba resit, neni otazka zastupu - cemu veri, jak jsou spravovany, jestli se zdrave zivi nebo ne. Vsechny tyto zivotne dulezite veci maji konec koncu V rukou jini, takze driv, nez budeme moci resit vykorist'ovani lidi, musime proniknout k tern, koho ti lide nasleduji. Tim

I. 'Vyvofeni / 21 ovsem nabyva prvofadeho vyznamu zfskavanf a vychova osob, ktere uz nejaka zodpovedna mfsta ve vedenf majf. Nemuzeme-li zacft zrovna u nich, zacneme tedy tam, kde jsme, a vyuzijme moznosti vest nektere z nepatrnych, aby se stali velkymi. A mejme take na pameti, ze k tomu, aby si Pan Buh cloveka mocne pouzf val ve svem kralovstvf, nenf potfeba zadneho zvlastnfho postavenf ve svete. Kazdy, kdo je ochoten nasledovat Krista, muze mft na svet nesmfrny vliv, ovsem pokud se mu dostane potfebne vychovy.

Takto musfme tedy zacft - zrovna jako Jezfs. Bude to prace pomala, unavna, bolestna a lide ji asi zpocatku nebudou ani brat na vedomf, ale konecne vysledky budou slavne, i kdyz se jich tfeba nedozijeme. Kdyz se na to dfvame takto, jsme ovsem postaveni pfed dulezite rozhodnutf. Je potfeba zvolit, k cemu budeme SVOU sluzbou smefovat - zda nam pujde O okamzite uznanf a popularitu, anebo o to, aby v nekolika zvolenych lidech vyrostl nas zivot, aby mohli V nasf praci pokracovat, az my uz tu nebudeme. Je opravdu rozhodujfcf, pro kterou generaci zijeme.

A ted' uz je potfeba postoupit o neco dal. Musfme se blfz podfvat na to, jakym zpusobem Jezfs lidi vedl, aby mohli pokracovat V jeho praci. Metoda je jen jedna, a my nemuzeme jednotlive useky od sebe oddelovat, jinak bychom znicili jejf ucinnost.

,,5l file,ja jsem s vami po vseck.y iny . .. 11 Aft 28,20

I I. S po[ecenstvi

Byl s nimi

Od te chvile, kdy Jezis sve ucedniky povolal, zustavali spolu. To byla podstata jeho vychovy - proste nechal sve ucedniky, aby ho nasledovali.

Kdyz se nad tim trochu zamyslime, je to vychova az neuveritelne jednoducha. Jezis nepotreboval ani oficialni skolu, ani seminar, ani pravidelna skoleni, ani ucebni osnovy. V cele jeho sluzbe nebylo ani stopy po nejake vysoce organizovane instituci, ktere dnes pokladame za tak nezbytne. Mozna nam nad tim zustava rozum stat, ale Jezis proste vstepoval lidem svou cestu tak, ze si je drzel nablizku. Skolou i osnovou byl on sam. Prirozena neformalnost teto Jezisovy metody vyucovani ostre kontrastovala s formalnimi, snad az pedantskymi metodami zakoniku. Soudobi nabozensti ucitele vedli sve ucedniky k tomu, aby se nekompromisne drzeli urcitych ritualu a formulf, podle nichz se take odlisovali od jinych - Jezis vsak zadal po svych ucednicich jen to, aby ho nasledovali. Neziskavali Mistrovy vedomosti v pravidlech a dogmatech, ale primo ze zivota toho, kdo stal uprostred nich. Jeho ucednici se neodlisovali vnejsi poslusnosti k urcitym ritualum, nybrz tim, ze byli s nim, a On se tak s nimi delil o sve uceni (J 18, 19).

Blizkost znamenala pozndni

Prave diky tomuto obecenstvi smeli ucednici ,,znati tajemstvi Boziho kralovstvi" (L 8, 10). Ze spolecenstvi s Jezisem je znali jeste driv, nez dostali vysvetleni a porozumeli jim. Nejlepe to vyjadril On sam, kdyz se ho zeptal jeden z ucedniku, zmateny predstavou svate Trojice: ,,Jak bychom mohli znat cestu?" Jezis mu odpovedel: ,,Ja jsem ta cesta, pravda i zivot" (J 14,5-6),

I I. Spofecenstvi / 23 cimz chtel fici, ze na tuto otazku ani neni tfeba odpovidat; ze jim stacf jen otevrit oci a videt duchovni skutecnost vtelenou uprostfed nich.

Tento jednoduchy postup se ukazal uz na zacatku, kdyz Jezis povolaval ty, ktere chtel vest. Jan a Ondrej slyseli, ze maji jit a podfvat se na misto, kde Jezis bydlel (J 1,39). To bylo vsechno, alespon podle evangelii. Ale co k tomu bylo jeste potfeba dodavat? Doma sis Jezisem mohli o vsem dukladne popovidat a mohli tam v soukromi sledovat zblizka jeho povahu i praci. Take Filip byl osloven bez zbytecnych foci: ,,Nasleduj me" (J 1,43). Tento jednoduchy pfistup k lidem na nej zfejme zapusobil, nebof sam pozval Natanaela k Mistrovi take slovy ,,Pojd' a pfesvedc se" (J 1,46). Lepsi jedno zive kazani nez kdovijak dlouhe vysvetlovani. Pozdeji, kdyz Jezis nasel Jakuba, Jana, Petra a Ondfeje, jak spravuji site, pfipomnel se jim tymiz znamymi slovy: ,,Pojd'te za mnou." Pouze tentokrat jeste doplnil duvod: ,,a ucinim z vas rybafe lidi" (Mk 1, 17; viz tez Mt 4, 19; L 5, 10). Podobne i Matouse povolal z jeho celnice slovy ,,Pojd' za mnou" (Mk 2, 14; Mt 9,9; L 5,27).

Zdsada zblizka

Vsimnete si, jak dokonale to bylo vymysleno. Tim, zeodpovedeli na tuto pocatecni vyzvu, vstoupili vefici vlastne do Mistrovy skoly, v niz se mohly jejich vedomosti rozsifit a jejich vira upevnit. Samozfejme tu byla spousta ved, kterym tito lide nerozumeli - vsak to take behem spolecneho putovani otevfene pfiznavali. Ale se vsemi temito problemy se dalo neco delat, kdyz sli za Jezisem. V jeho pfftomnosti se mohli dozvedet vsechno, co potfebovali.

Tato zasada se uplatiiovala od pocatku, ale Jezis se o ni otevfene zminil az pozdeji, tehdy, kdyz vyvolil ze sirsi skupiny dvanact ,,aby byli s nfm" (Mk 3,14; viz tez L 6,13). Samozfejme dodal, ze je posle kazat a vymitat <lemony, ale casto si zapominame vsimnout, co bylo nejdffv. Jezis fekl docelajasne, ze nez budou tito lide kazat nebo vymftat <lemony, maji ,,byt s nim". To, ze je takto osobne ustanovil, aby s nim meli ustavicne spolecenstvf, bylo vlastne zaroven soucastf jejich povefe-

24 I Afistruv pfan zvestovani evange{ia ni i opravnenim zvestovat evangelium. A v tom okamziku to bylo dokonce jeste dulezitejsi, nebof bez teto pripravy by zvestovat nikdy nemohli.

Viii spolecenstvi ke konci

Kdyz cteme poporadku zaznamy v evangeliich, ukazuje se, jak promyslene Jezis postupoval. Na rozdH od toho, co bychom asi ocekavali, venoval Kristus behem druheho a tretiho roku sve sluzby vyvolenym ucednikum stale vice casu, nikoli mene. 11

Casto je s sebou bra.val do ustrani nejake hornate venkovske oblasti, kde ho znalo pomerne ma.lo lidi, aby se pokud mozno vyhnul zastupum. Tak se spolu vydali do ,,koncin tyrskych a sid6nskych" (Mk 7,24; Mt 15,21), ,,k jezeru Galilejskemu 112emim Dekapole" (Mk 7,31; viz tez Mt 15,29) a do ,,koncin dalmanutskych" na jihovychode Galileje (Mk 8, 10; viz tez Mt 15,39); a do ,,vesnic u Cesareje Filipovy" na severovychode (Mk 8,27; viz te.z Mt 16,13). Tyto cesty podnikali castecne kvuli odporu farizeu a Herodovu nepratelstvi, ale predevsim proto, ze Jezis dtil potrebu byt se svymi ucedniky o samote. Pozdeji s nimi stravil nekolik mesicu na vychod od Jorda.nu (L 13,22; 9,28; J 10,40-11,54; Mt 19,1-20,34; Mk 10,1-52). Kdyz se i tam proti nemu zdvihl odpor, ,,Proto Je.zis uz nechodil verejne mezi Zidy, ale odesel odtud do kraje blizko pouste, do mesta jmenem Efraim, a tam zustal s ucedlniky" (J 11,54). A kdyz p~sleze prisel cas, aby se vydal do Jeruzalema, Jezis na sve pomale ceste k tomuto mestu jiste ne nahodou ,,vzal si stranou dvanact ucedniku" (Mt 20, 17; viz tez Mk 10,32).

Proto nas asi neprekvapi, zeJezis behem velikonocniho tydne sotva spustil ucedniky z ocL I tehdy, kdyz se modlil v Getsemane, byli ucednici od nej jen co by kamenem dohodil (L 22,41). Neni to typicke pro kazdou rodinu, kdyz se blizi chvile odlouceni? Kazda chvilicka je nyni vzacna a draha, nebof si stale vice uvedomujeme, ze O takoveto uzke spolecenstvi V tele budeme brzy navzdy pripraveni. Slova vyrcena v takove situaci jsou vzdycky nejvzacnejsi. A skutecne, teprve az na samem konci spolecneho putovani byli ucednici pripraveni pochopit mnohe z toho, co jim chtel fici hlubsiho o nich a o so-

I I. Spofecenstvi / 25 be (J 16,4). To urcite take vysvetluje, proc se pisatele evangelii tolik soust:fedili na tyto posledni dny. Cela polovina toho, co mame o Jezisi zapsano, se odehrala v poslednich mesicich jeho zivota, a to vetsinou v poslednim tydnu.

Plan, podle ktereho Jezis postupoval, dokud byl ziv, se nejjasneji ukazal v obdobi po jeho vzkfiseni. Ve vsech deseti pfipadech, kdy se po vzkriseni zjevil, se Kristus kupodivu ukazal pouze svym nasledovnikum, p:fedevsim vyvolenym apostolum.12

Podle toho, co mame zaznamenano v Bibli, nebylo ani jed. nomu nevericimu doprano spatrit oslaveneho Pana. Ale tak zvlastnf to zase neni. Nae udivovat zastupy takovou podfvanou? K cemu by to bylo? Ale ucednici, kterf se po Jezfsove ukrifovanf v zoufalstvi rozprchli, pot:febovali utvrdit ve vi:fe a znovu slyset poslanf ke svetu. Cela jeho sluzba se soustredila na ne.

Tak to tedy bylo. Casu, ktery Jezis venoval teto hrstce ucedniku, bylo o tolik vie ve srovnani s tfm, ktery venoval ostatnim, ze to nemuze znamenat nic jineho nez promysleny plan. Vzdyf On stravil se svymi ucedniky vie casu nez se vsemi ostatnfmi dohromady. Jedi, spal a mluvil s nimi po vetsinu sve cinne sluzby. Chodili spolu po opustenych cestach; navstevovali spolu lidnata mesta; plavili se a rybarili spolu na Galilejskem jezere,modlili se spolu na pousti a na horach a uctivali spolu Boha V synagogach a V chrame.

Pritom stale slouzil zastupum.

Take nesmfme prehlednout, ze i tehdy, kdyz Jezis slouzil ostatnim, ucednici byli vzdycky s nim. At uz promlouval k zastupum, ktere se k nemu hrnuly, odpovidal zakonfkum a farizeum, ktefi se ho snazili chytit v foci, anebo mluvil s nejakym opustenym zebrakem podel cesty, ucednici byli vzdycky u toho, aby vsechno videli a slyseli. Timto zpusobem Jezis vyuzil svuj cas vlastne dvakrat. Nezanedbaval svou beznou sluzbu tern, ktefi neco potrebovali, a pritom nepretrzite slouzil svym ucednfkum proste tim, ze je mel s sebou. Tak meli uzitek ze vseho, co rekl

'.MistruvpCdnzvestovani evange[ia nebo udelal pro druhe, a k tomu radu ci vysvetleni zvlasf pro sebe.

Chee to cas

Takove uzke a nepretrzite spolecenstvi vsak samozrejme znamenalo, ze Jezis vlastne nemel vubec zadny cas pro sebe. Ucednici se stale pletli Mistrovi pod nohama, zrovna jako male deti, ktere se dozaduji tatinkovy pozornosti. Dokonce i chvfli, kterou si vyclenil, aby odesel stranou a o samote se modlil, okamzite pferusil, kdyz ho ucednici zase potfebovali (Mk 6,46-48; viz tez L 11,1). Ale Jezfs by to ani nebyl chtel nejak zmenit. Chtel s nimi byt. Byly to jeho duchovnf deti (Mk 10,24; J 13,33; 21,5) a otec muze poradne pecovat o svou rodinu jen tehdy, kdyz bude s ni.

Zdklad cesty ndsledovdni

Tato zasada je tak zrejma a pritom v praxi tolik opomijena jako ma.loco jineho. Je uz ve sve podstate takova, ze neupoutava pozornost sama na sebe, a my ma.me sklon prehlednout to, co je prflis zfejme. Ale Jezfs by nedopustil, aby si jf jeho ucednici nevsimli. Zvlaste v poslednich dnech sveho putovani pokladal Mistr za nutne jim objasnit, co vlastne delal. Jednou napfiklad fekl tern, ktefi ho nasledovali po tri. roky: ,,Take vy vydavejte svedectvi, nebof jste se mnou od zacatku" (J 15,27). Bez fanfar a nepozorovane tu Jezis prohlasil, ze celou tu dobu vychovaval urcite lidi k tomu, aby po jeho odchodu byli jeho svedky, a to proste tak, ze ,,byli s nfm". Ano - jak fekl pri jine prflezitostia jenom proto, ze s nfm vytrvali v jeho zkouskach, byli vyvoleni k tomu, aby se stali vudci v jeho vecnem kralovstvf, kde s nfm vsichni budou jist a pit za stolem a sedet na trunech a soudit dvanact pokolenf Izraele (L 22,28-30).

Mylili bychom se vsak, kdybychom si mysleli, ze tato zasada osobnfho nasledovani byla vyhrazena jen pro okruh apostolu. Jezis soustredil svou pozornost na techto par vyvolenych, ale do urcite miry, vice nebo mene, se venoval i ostatnfm, ktefi sli za nim. Sel napfiklad domu se Zacheem po jeho obracenf na ulici Jericha (L 19,7) a stravil s nfm nejakou dobu, nez z mesta odesel. Po obraceni zeny u studny V Samarsku Jezis pobyl dva

Spofecenstv£ / 21

dny v Sycharu, aby mohl mluvit s lidmi z tohoto mesta, kteff V neho ,,uverili pro slovo te zeny" -a V osobnfm styku s nfm jich ,,mnohem vie uverilo", ne uz pro svedectvf te zeny, ale proto, ze Mistra sami slyseli (J 4,39-42). Casto se take stalo, ze Jezfs cloveku, kteremu nejak pomohl, take dovolil, aby se pripojil k tern, kterf s nfm putovali - prfkladem toho je treba Bartimaios (Mk 10,52; Mt 20,34; L 18,43). Tak se k druzine apostolu pripojili mnozf dalsf, jak vidfme z poctu sedmdesati, kterf s nfm pozdeji slouzili v Judsku (L I 0, 1.17). Vsem temto veffcim Jezfs venoval urcitou osobnf peci, ovsem s dvanacti se to nedalo srovnat.

Take bychom se meli zmfnit o skupince veficfch zen, jako byly treba Marie a Marta (L 10,38-42), Marie Magdalska, Jana, Zuzana ,,a mnohe jine, ktere se o ne ze svych prostredku staraly" (L 8, 1-3). Nektere z nich s nfm zustaly az do konce. Jezfs samozrejme neodmf tal jejich stedrost a laskavost a casto vyuzil pfflezitosti, aby je posflil ve vfre. Prece jen sibyl dobfe vedom, jakou pfekazkou je rozdflnost pohlavf, a i kdyz vital jejich pomoc, nesnazil se tyto zeny vclenit do skupinky vyvolenych ucednfku. Pri tomto zpusobu nasledovanf musf clovek dbat na urcita omezeni.

I kdyby toho nebylo, Jezfs ani nemel cas, aby se ustavicne venoval osobne vsem temto lidem, at uz muzum ci zenam. Delal, co mohl a jiste to ucednfkum poslouzilo k tomu, aby si uvedomili nutnost okamzite se zacf t osobne starat o nove obracene, ale sam musel dbat predevsfm o to, aby dostali vsechno potfebne k rustu ti, ktefi se potom budou venovat ostatnfm.

Cirkev jako nepretrzite obecenstvi

Otazka, jak poskytnout osobnf peci kazdemu veffcfmu, se da resit jenom tehdy, kdyz dokonale pochopfme povahu a poslanf cirkve. Tady je potfeba si vsimnout, ze to, jak se kolem Jezfse vytvoril zarodek cfrkve, kde se kazdy vefici dostal do spolecenstvi se vsemi ostatnimi, by lo ve vetsfm merftku totez, co se odehravalo mezi nfm a dvanacti.13 Byla to ve skutecnosti cfrkev, ktera jeho nasledovnfkum umoznila cestu nasledovanf - skupi-

28/ 'Mistruvp{dn zvestovani evange[ia na vericich se stala telem Kristovym, a tak si vzajemne slouzila jak osobne, tak vespolek.

Kazdy clen tohoto obecenstvi'. vfry mel ve spolecne sluzbe svuj ukol. Ten ale mohl splnit, jen pokud se mu dostavalo potrebne vychovy i povzbuzeni'.. Pokud byl Jezi'.sv tele s nimi, byl vudcem on, ale pak museli toto vedeni prevzi'.t lide z cfrkve. A to zase znamena, zeje k tomu Jezi'.smusel vychovavat, osobne a bez ustani'. se venovat nekolika vyvolenym.

Nasproblem

Kdy uz to cfrkve konecne pochopi'.? Kazat zastupum je sice potreba, ale zdaleka to nestaci'.k tomu, abychom ziskali vudce pro obracene. Take obcasna modlitebni'. setkani'. nebo kurzy pro kresfanske delni'.ky jsou malo. Vzdelavani'. lidi ve vffe neni tak jednoduche. Je k nemu t:feba ustavicne osobni pozornosti, podobne, jakou venuje tati'.nek svym detem. Tu nemuze poskytnout zadna organizace. Rodice neni'. mozne nikym jinym a nici'.m nahradit. Jezisuv pri'.klad nas uci, ze se to da zvladnout jedine tak, ze tu budou lide, kteri budou ustavicne ve styku s temi, kdo hledaji'. vedeni'..

V tomto bodu cfrkev ocividne selhala, a selhala tragicky. Hodne se mluvi'. o zvestovani'. evangelia i o vychove novych kresfanu, ale zajem o osobni'.peci mizi'.,jakmile zaci'.nabyt zrejme, ze pri takove praci bude treba obetovat vlastni pohodli. Vetsina cfrkvi'.ovsem trva na tom, aby novi clenove prosli urcitym konfirmacni'.m cviceni'.m,ktere nekde byva asi hodinu tydne po dobu jednoho mesi'.ce. A potom nema nove obraceny vubec zadne kresfanske vedeni'., snad az na to, ze muze navstevovat nedelni'. bohosluzby a nedelni'. skolu. Pokud nema novy krest'an rodice ci pratele, kteri tu mezeru odpovidajicim zpusobem zaplni'.,musi si sam poradit s resenim nescetnych praktickych problemu, ktere se v jeho zivote vyskytnou, a kazdy z nich muze znamenat pro jeho vi'.ruskutecnou pohromu. Pri tak nezodpovednem vedeni'. vericfch neni'. divu, ze dobra polovina z tech, kteri vyznaji'. viru a pripoji se k cfrkvi, zase odpadne anebo zvlazni, a jen hrstka z tech zbyvaji'.cich ustavicne poroste v milosti a v poznani'., az se stanou skutecnymi

/ 29 sluzebnfky Bozfho knHovstvi. Pokud jsou nedelnf bohosluzby a obcasna skolenf vsechno, co muze cfrkev nabfdnout nove obracenym, aby z nich vychovala zrale ucednfky, pusobf spfs ke zmarenf tohoto cfle, nebot' v nas vyvolavajf falesny dojem, ze je vsechno v poradku; a pokud se ti dalsf budou rfdit nasfm prfkladem lenosti, zpusobf se tfm nakonec vfc skody nez uzitku. Byt s lidmi, to se proste neda nicfm nahradit - a je vylozene smesne si myslet, ze by neco mensfho mohlo vest k vytvorenf poradneho kresfanskeho vedenf, snad jen zazrak. Vzdyt' kdyz konec koncu i Jezfs, Bozf Syn, povafoval za nutne zustavat se svou skupinkou ucednfku temer nepretrzite po tri roky, a i tak o jednoho z nich prisel, jak si muze cfrkev myslet, ze lze neco podobneho zvladnout systemem bezfcfho pasu v nekolika dnech do roka?

Zdsada dnes

Jezfsuv postup V teto zalezitosti nas jasne ucf, ze at uz zvolfme jakykoli zpusob vedenf verfcich, musf byt postaven na zaklade osobnfho zajmu a pece o ty, kterf jsou urcitemu cloveku svereni. Jiny postup prakticky znamena nechat nove obracene d'ablu napospas.

Z toho vyplyva, ze musfme zorganizovat praci tak, aby kazdy obraceny dostal kresfanskeho prftele, ktereho by mohl nasledovat az do chvfle, kdy bude moci sam vest zase jine. Tento radce by mel s nove verfcim tnivit co nejvfce casu, cfst si s nim Bibli, modlit se s nfm a pritom neustale odpovidat na otazky, objasnovat pravdu a spolecne se starat, jak pomoci ostatnim.

Pokud cfrkev nema takove veci oddane radce, kterf by by Ii ochotni tuto sluzbu konat, ma si je vychovavat. A jediny zpusob, jak je vychovat, je dat jim vudce, za kterym by mohli jit.

Takova je odpoved' na otazku, jak se to ma delat. Ted' je potreba pochopit, ze ten to postup vede k cili jen tehdy, kdyz ucednici skutecne delajf to, co se nauci. A tak je treba porozumet dalsf dulezite zasade Mistrovy prace.

,,'Vezmlte na se6e mi jfio. ({Aft 11,29

III. Posveceni

Vyi.adoval poslusnost

Jezis od lidi s nimiz zil, ocekaval, ze ho budou poslouchat. Nevyzadoval, aby byli mili a duchaplni, ale chtel, aby mu byli vemi. To se stalo rozlisovacim znamenim, podle ktereho je poznavali. Rikalo se jim jeho ,,ucednici", to znamenalo ,,ti, ktere Mistr uci a vychovava". Az mnohem pozdeji se jim zacalo fikat ,,kresfane" (Sk 11,26), i kdyz k tomu jednou dojit muselo, nebof poslusni nasledovnici casem ziskaji charakter sveho vudce. Jednoduchost tohoto pfistupu je proste nadherna, ne-li ohromujici. Po zadnem z ucedniku se nechtelo, aby nejdfiv vyznal svou vim -i kdyz ovsem bezpochyby poznali V Jezisi Mesiase (J 1,41.45.49; L 5,8). V prvni chvili od nich bylo pozadovano pouze to, aby sli za Jezisem. V tomto pocatecnim pozvani byla ovsem zcela jasne obsazena vyzva k vife v osobnost Kristovu a k poslusnosti jeho slova. Kdyby to nepochopili hned na zacatku, jiste by k tomu na sve ceste s Mistrem dospeli. Nikdo nepujde za nekym, kdo nema jeho duveru, ani neudela uprimny krok vfry, aniz by byl ochoten delat, co mu jeho vudce fika.

Cesta kfize

Nasledovani Jezise se zpocatku zdalo docela snadne, ale to jen proto, ze zatim nedospelo prilis daleko. Brzy zacalo byt jasne, ze byt Kristovym ucednikem znamena mnohem vie nez jen radostne prijmout, ze uz prisel ten zaslibeny, znamenalo to poddat cely zivot jeho absolutni vlade. Nebylo mozne delat kompromisy: ,,Zadny sluha nemuze slouzit dvema panum. Nebof zajiste jednoho bude nenavidet, a druheho milovat, k jednomu se prida, a druhym pohrdne. Nemuze slouzit Bohu i majetku" (L 16,13). Bylo treba se bezvyhradne zfici hrichu. Stary zabeh-

nuty zpusob myslenf, stare zvyky a svetske radosti bylo treba promenit ve zcela novou kazefi Bozfho kralovstvf (Mt 5,1-7,29; L 6,20-49). Merftkem ted' byla dokonalost v lasce (Mt 5,48), a tato laska se mela projevit poslusnostf Krista (J 14,21 a 23) vyjadfenou zase oddanou sluzbou tern, pro jejichz zachranu On zemrel (Mt 25,31-36). Byl v tom i krfz - vedome sebezapfenf pro druhe (Mk 8,34-38; 10,32-45; Mt 16,24-26; 20,17-28; L 9,23-25; J 12,25-26; 13,1-20 aj.).

To bylo narocne ucenf. Takove ucenf nemohli prijmout mnozf. Byli take ti, kteff se radi pocftali mezi jeho ucednfky, kdyz jim plnil bricho chlebem a rybami, ale kdyz zacal Jezfs mluvit o skutecne duchovnf podstate Bozfho kralovstvf a o obeti, ktere je tfeba k jeho dosazenf (J 6,25-59), mnoho ucednfku ho ,,opustilo a uz s nfm nechodili" (J 6,66). Sarni to zduvodnili: ,,To je hrozna fee! Kdo to muze poslouchat?" (J 6,60). Pfekvapive je to, ze Jezfs se za nimi nerozbehl a nepokusil se je udrzet mezi svymi prfvrzenci. On vychovaval vudce pro sve kralovstvf; a pokud se meli stat jeho uzitecnymi nastroji, jednou musel prijf t cas, kdy zaplatf pofadovanou cenu.

Je nutne spocitat ndklad

Ten, kdo neujde celou cestu, zustane nakonec mimo ni. Takoveho jeho vlastnf sobectvf oddelf od spolecenstvf vyvolenych.

Jidas, ve kterem nam Pan odhaluje d'abla (J 6,70), se dfel az do konce, ale nakonec podlehl sve chamtivosti (Mk 14,10-11.4344; Mt 26,14-16.47-50; L 22,3-6.47-49; J 18,2-9) . Nasledovat Jezfse celym zivotem se proste nedalo bez uplneho odpoutanf od sveta; a ti, kdo se to snazili pfedstfrat, si zpusobili jen souzenf a nestestf (Mt 27,3-10; Sk 1,18-19).

Snad proto mluvil Jezfs tak tvrde se zakonfkem, ktery prisel a fekl: ,,Mist:re, budu te nasledovat, kamkoli pujdes". Jezfs tomuto cloveku, ktery se zrejme dobrovolne hlasil do sluzby, otevfene fekl, zeto nebude snadne: ,,Lisky maji doupata, ptaci hnizda, ale Syn cloveka nema, kde by hlavu slozil" (Mt 8, 1920; L 9,57-58). Jiny ucednfk se chtel omluvit z okamziteho zavazku poslusnosti, aby mohl jit pecovat o sveho stareho otce, ale Jezfs nedovolil zadny odklad: ,,Nasleduj me," fekl, ,,a nech

32/ Afistruv plan zvestovani evange{ia mrtve, af pochovavaji sve mrtve. Ale ty jdi a vsude zvestuj kralovstvi Bozi" (Mt 8,21-22; L 9,59.60). Jiny clovek prohlasil, ze by za Jezisem sel, ale za podminek, jake si sam urci. Nejprve se chtel rozloucit se svou rodinou, mozna s vyhlidkou na tu trochu veseli, kterou by si pri tom louceni uzil. Ale Jezis mu odpovedel jasne: ,,Kdo polozi ruku na pluh a ohlizi se zpet, nenf zpusobily pro kralovstvi Bozi" (L 9,62). Jezis nemel ani cas, ani chuf se zdrfovat temi, kdo si chteli sami urcovat podminky sveho ucednictvi.

A proto musel nejdfiv budouci ucednik spocitat naklad. Nebot: ,,Chee-Ii nekdo z vas stavet vez, coz si nap red nesedne a nespocita naklad, ma-li dost na dokoncenf stavby?" (L 14,29). Neudelat to znamenalo pfivolavat na sebe vysmech sveta. Totez by platilo o krali, ktery by ve valce nerozvazil, co je potreba k vitezstvi, jeste nez by doslo k nejakym projevum nepfatelstvi. A nakonec to Jezis zcela bez obalu shrnul takto: ,,Tak ani zadny z vas, kdo se nerozloucf se vsfm, co ma, nemuze byt mym ucednfkem" (L 14,33; viz tez Mk 10,21; Mt 19,21; L 18,22).

Jen mdlokteii jsou ochotni zaplatit

Kdyz ho v Kafarnaum opustili oportuniste, ktefi zjistili, ze nesplnuje jejich prospechafska ocekavani, zustala Jezisi vlastne jen hrstka nasledovniku. Tu se obratil ke dvanacti a zeptal se: ,,I vy chcete odjit?" (J 6,67). To byla klicova otazka. Kdyby ho opustilo i techto par lidi, co by zbylo z cele jeho sluzby? Ale Simon Petr odpovedel: ,,Pane, ke komu bychom sli? Ty mas slova vecneho zivota. A my jsme uverili a poznali, ze ty jsi ten Svaty Bozi" (J 6,68-69). Tato apostolova slova nebyla urcite ujistenim, ktere Mistr potreboval, nebof od te doby mluvil se svymi ucedniky vice o svem utrpeni a smrti s jeste vetsi otevrenosti. 14

Poslouchat znamend pozndvat

To vsak neznamena, ze by ucednici rychle chapali vsechno, co jim Pan fikal. Ani zdaleka. Jejich schopnosti prijmout hlubsi pravdy Jezisovy zastupne sluzby stala V ceste vsechna omezenf plynouci z lidske krehkosti. Kdyz Jezis po tom velikem ujistenf v Cesareji Filipove rekl ucednikum, ze ho nabozenstf vudcove

v Jeruzaleme vydajf na smrt, Petr ho vylozene pokaral: ,,Bud' toho uchranen, Pane, to se ti nemuze stat" (Mt 16,22; viz tez Mk 8,32). A tak musel Jezfs tomuto velkemu rybari lidf rfci, ze ho V teto veci svedl Satan: ,,protoze tve smyslenf nenf z Boha, ale z cloveka" (Mt 16,23; Mk 8,33). A ani tfm to jeste neskoncilo. Znovu a znovu Jezfs cftil, ze musf mluvit o sve smrti a jejim vyznamu pro ne, ale oni to nikdy doopravdy nepochopili az do chvile, kdy byl vydan do rukou nepratel.

A protoze jasne nerozumeli poselstvi krfze, zpocatku se pletli i v pochopeni sveho vlastniho postavenf v Bozim kralovstvi. Bylo prone tezke prijmout uceni o pokorne sluzbe druhym (L 22,24-30; J 13)-20). Hasterili se mezi sebou o to, kdo bude nejvetsi v Bozim kralovstvi (Mk 9,33-37; Mt 18,1-5; L 9,4648). Jakub a Jan chteli obsadit vyznamna mfsta (Mk 10,35-37; Mt 20,20) a ostatnf tfm byli rozhorceni, cimz dali najevo zavist (Mk 10,41; Mt 20,24). Byli prilis prfkri ve svem soudu o tech, kteri s nimi nesouhlasili (L 9,51-54). Pohorsovalo je, ze nekterf rodice prinaseli Jezfsi sve deti, aby jim pozehnal (Mk 10,13). Ocividne jeste pine nechapali, co to V praxi znamena nasledovat Krista.

Jezis presto trpelive snasel tato lidska selhani svych vyvolenych ucedniku, nebof byli navzdory vsem svym nedostatkum ochotni ho nasledovat. Po svem pocatecnim povolani se na urcitou kratkou dobu vratili ke svemu puvodnimu rybarskemu zamestnani (Mk 1,16; Mt 4,18; L 5,2-5; viz tez J 1,35-42), ale nezda se, ze by byl jejich navrat zpusoben neposlusnosti. Proste jeste nebyli tak daleko, aby si uvedomili, co Jezis zamysli s jejich zivoty, nebo jim to snad jeste ani nerekl. Ale od te chvile, kdy se objevil uprostred jejich pracovniho dne a vyzval je, aby sli za nim, nebof z nich chce ucinit rybare lidi, ,,vsechno tam nechali a sh za nfm" (L 5, 11; viz tez Mt 4,22; Mk 1,20). Pozdeji, i kdyz se stale jeste meli mnoho cemu ucit, mohli o sobe rici, ze jejich odevzdani se Kristu stale plati (Mk 10,28; Mt 19,27; L 18,28). S takovymi lidmi byl Jezis ochoten snaset mnohe dusledky jejich duchovni nezralosti. Vedel, ze budou moci postupne vsechno zvladnout, jak budou rust v milosti

34 / 'lv{istruvpwn zvestovani evangeCia a v poznani. Jejich schopnost pfijimat zjeveni poroste umerne tomu, jak budou uvadet do praxe to, cemu uz rozumi.

Prave poslusnost Krista byla tedy pro jeho blizke cestou k pochopeni novych veci. On po svych ucednicich nezadal, aby se ridili necim, o cem nebyli presvedceni, zeje to pravda -jenomze kazdy, kdo ho nasledoval, se nutne s pravdou seznamil (J 7,17). Proto Jezis nevyzyval sve ucednfky, aby svefili sve zivoty nejakemu uceni. Svefovali je tomu, kdo toto uceni zosobiioval; a jenom tehdy, kdyz zustavali v jeho slovu, mohli pravdu poznat (J 8,31-32).

Dukaz lasky

Dokonalou poslusnost vykladal Jezfs jako vyjadrenf la.sky.Toto uceni zvlasf silne zduraznil V predvecer sve smrti. Kdyz se ucednici shromazdili kolem nej, aby spolu jedli velikonocniho beranka, Jezis rekl: ,,Milujete-li mne, budete zachovavat ma pfikazanf... Kdo pfijal ma pfikazani a zachovava je, ten me miluje. A toho, kdo me miluje, bude milovat muj Otec; i ja ho budu milovat a dam se mu poznat... Kdo me miluje, bude zachovavat me slovo, a muj Otec ho bude milovat; pfijdeme k nemu a ucinime si u neho pribytek. Kdo me nemiluje, nezachovava ma slova. A slovo, ktere slysite, nenf moje, ale meho Otce, ktery me poslal... Zachovate-li ma pfikazani, zustanete V me lasce ... To je me pfikazani, abyste se milovali navzajem, jako jsem ja miloval vas ... Vy jste moji pfatele, cinfte-li, co vam pfikazuji" (J 14,15.21.23-24; 15,10.12.14).

Jef,fs sel pfikladem

Absolutni poslusnost Bozi vule byla samozrejme take zakladem Mistrova vlastniho zivota. Neustale uvadel svou lidskou vuli do souladu s vulf sveho Otce, coz Bohu umoznilo pine vyuzf t jeho zivota k urcenemu cili. Rekl to mnohokrat i nahlas: ,,Muj pokrm jest, abych cinil vuli toho, ktery me poslal, a dokonal jeho dflo" (J 4,34). ,,... nebof jsem sestoupil z nebe, ne abych cinil vuli svou, ale abych cinil vuli toho, ktery me poslal" (J 6,38; viz tez J 5,30). ,,... jako ja zachovavam pfikazani sveho Otce a zustavam v jeho lasce" (J 15,10; viz tez 17,4). To vsechno pak bylo shrnuto v jedinem jeho vykriku v zahrade Getseman-

Posvlceni

ske. ,,... ne ma, nybrz tva vule se staii" (L 22,42; viz tez Mk 24,36; Mt 26,39.42.44).

Kriz byl jenom vyvrcholenfm Jezfsovy oddanosti Bozf vuli. Jednou provzdy ukazal, ze na ceste poslusnosti nejsou mozne zadne kompromisy -poslusnost, to vzdy znamena poslusnost az k smrti.

Svetsky smyslejfcf nabozenstf vudcove meli plnou pravdu, kdyz posmesne prohlasovali: ,,Jine zachranil, sam sebe zachranit nemuze" (Mk 15,31; Mt 27,42; L 23,35). Ovsemze nemohl zachranit sam sebe. On nepfisel sam sebe zachranit. Pfisel, aby zachranil svet. Prisel, ,,ne aby si dal slouzit, ale aby slouzil a dal svuj zivot jako vykupne za mnohe" (Mk 10,45; Mt 20,28). Pfisel, ,,aby hledal a spasil, co zahynulo" (L 19,10). Pfisel, aby nabidl sam sebe Bohu jako obef za hffchy vsech lidf. Pfisel zemfft. Byla to jedina cesta, jak ucinit zadost nezrusitelnemu Bozimu zakonu.

Kriz, ktery Jezis pfijal uz pfedem (Zj 13,8; viz tez Sk 2,32), ucinil z kazdeho jeho kroku zde na zemi vedome pfijeti vecneho Boziho zameru s jeho zivotem. Kdyz proto Jezis mluvil o poslusnosti, mluvil o necem, co jeho ucednfci videli vedle sebe v lidske podobe. Jezis to vyjadfil takto: ,,Dal jsem vam pfiklad, abyste ivy jednali, jako jsem jednal ja. Amen, amen pravim vam, sluha neni vetsi nez jeho pan a posel neni vetsf nez ten, kdo ho poslal. Kdyz to vfte, blaze vam, jestlize to take cinite" (J 13,15-17) . Tomu museli jiste rozumet vsichni. Prave tak, jako Jezis nasel svou blazenost v plnenf Otcovy vule, naleznou ji i jeho ucednfci. To je jedinou povinnosti sluzebnika. Tak zil Kristus a jeho ucednfci se nemohou spokojit s nicfm mensfm (L 17,6-10; viz tez 8,12; Mk 3,35; Mt 12,50).

Zasada zbliika

Z hlediska celkoveho planu vsak bylo nezbytne nutne, aby Jezis mohl formovat svym slovem jejich zivoty. Jinak by se v nich nemohl rozvijet zadany charakter ani naplnovat zadany cil. Otec musi naucit sve deti poslusnosti, pokud od nich ceka, ze se mu budou podobat.

/ Afistn1vp{dn zvestovci.nievange{ia

Take musime mit na pameti, zeJezis pfipravoval lidi, ktefi by vedli jeho cirkev k vitezstvi -a nikdo se nemuze stat vudcem, dokud se nejprve nenauci vudce nasledovat. Proto Jezis vychovaval sve generaly od piky a vstepoval jim po celou dobu nezbytnost kazne a ucty k autorite. Nemohl se objevit sebemensi vzdor proti jeho vedeni. Jezis vedel ze vsech nejlepe, ze jsou satanske sily temnoty natolik dobfe organizovany a vyzbrojeny, aby mohly zneskodnit kazdy polovicaty pokus o zvestovani evangelia. Pfelstit d'abelske mocnosti tohoto sveta se ucednikum nemohlo podafit jinak nez absolutni podrizenosti tomu jedinemu, kdo znal strategii vedouci k vitezstvi. To znamenalo uplne se poddat vuli Mistrove a zaroveii i uplne se vzdat te vlastni.

Zdsada dnes

Dnes se tomu musime naucit znovu. S Kristovymi prfkazy se neda laskovat. Ocitame V bitve na zivot a na smrt, a kazdy den, kdy bereme svou odpovednost na lehkou vahu, je pro vec Kristovu ztracena. Pokud jsme se naucili alespoii tern nejjednodussim zakladum ucednictvi, musi nam byt jasne, ze jsme povolani k tomu, abychom byli sluzebniky naseho Pana a poslouchali jeho slova. Nejsme povinni rozumovat, proc fika zrovna to, co fika, nybrz mame pouze plnit jeho pfikazy. Bez tohoto odhodlani delat vsechno, o cem nyni vime, ze po nas chce, i kdyz mu zatim rozumime tfeba jen velmi malo, je opravdu velmi nejiste, ze vubec postoupime kupfedu V naplnovani jeho zivota a poslani.

V Bozim kralovstvi neni misto pro ulejvaky, nebot' nejenom zesami nemohou rust v milosti a poznani, ale take jsou zcela k nepotfebe na svetovem bitevnim poli zvestovani evangelia. Stale se nam vnucuje otazka, proc je dnes tolik kfest'anu, ktefi vyznali vim, ale zakrneli v rustu a jejich svedectvi nema silu. Anebo, abychom polozili tutez otazku v sirsich souvislostech, proc ma soudoba cirkev takove nesnaze se svedectvim pfed svetem? Neni to snad proto, ze jak mezi duchovnimi, tak mezi laiky panuje vseobecna lhostejnost ke Kristovym pfikazumanebo aspoii takova pohodlna spokojenost s prumernosti? Kde

I II. Posviceni /37 zustala poslusnost krize? Skoro by se zdalo, ze jsme Kristovo uceni o sebezapreni a odevzdani nahradili nenarocnou popularni filosofii ,,delej, jak myslis".

A jeste horsi je, ze i kresfane, kteri si uvedomuji, co se tu vlastne deje, delaji jen malo pro napravu. Samozrejme neni treba si zoufat, ale jednat. Je nejvyssi cas, abychom v narocich na cleny cirkve a vyzadovani plneni jejich povinnosti vyfadovali skutecne kresfanske ucednictvi. Ale to samo o sobe jeste nestaci. Nasledovnici potrebuji vudce, takze driv, nez se neco stane s cleny cirkvi, musi se neco stat s jejich predstavenymi. A jestli se nam tento ukol zda prilis tezky, nezbyde nam nez zacit jako Jezis tak, ze budeme zits nekolika vybranymi lidmi a vstepovat jim vyznam poslusnosti.

Az kdyz se tato zasada uplatni v praxi, bude mozne plne rozvinout take dalsi krok Mistrova planu vitezneho postupu.

"Pfijmlte 'lJucfia svatefio. {(J 20,22

Rozddval sdm sebe

1'11.Sdi[eni

Jezfs chtel po svych nasledovnfdch, aby ho poslouchali. Pfitom mel take stale na mysli, ze jeho ucednfci jednou udelajf jeste hlubsf zkusenost - fo pfijmou jeho Ducha. A az ho pfijmou, zakusf Bozf lasku ke ztracenemu svetu. Proto jeho naroky na kazeii nenarazely na zadne namitky. Ucednfci pochopili, ze tady nejde jen o dodrfovanf urcitych pravidel, ale o vztah, souhru s nekym, kdo je ma rad a je ochoten jim ze sebe davat.

Jezfs zil ve znamenf rozdavanf - rozdavanf toho, co pfijal od Otce (J 15, 15; 17,4.8.14). Dal jim svuj pokoj, ktery ho pronesl souzenfm (J 16,33; viz tez Mt 11,28). Dal jim svou radost, V nfz mohl do umoru pracovat uprostred vseho stradanf a utrpenf, ktere ho obklopovalo (J 15,11; 17,13). Dal jim klfce od sveho kralovstvf, ktere nemohly premoci ani vsechny pekelne mocnosti (Mt 16,19; L 12,32). Byl jedno se svym Otcem (J 14,22.24). Dal vsechno, co mel -neponechal si nic, ani svuj zivot.

Takova je laska. Ta vzdycky znamena rozdavat ze sebe. Pokud je soustredena sama na sebe, uz to nenf laska. A v tomto smyslu Jezfs svym nasledovnfkum jasne pfedvedl, co to znamena, ze ,,Buh tak miloval svet" (J 3,16). Znamena to, ze Buh dal vsechno, co mel, tern, ktere miloval, dokonce i ,,sveho jedineho Syna". A pro Syna, ktery byl vtelenfm teto lasky, to znamenalo vzdat se sveho prava zit a dat svuj zivot za svet. Jenom V tomto svetle -vidfme-li Syna na mfste sveta - muzeme krfzi porozumet. Ale kdyz si toto uvedomujeme, vidfme take nevyhnutelnost Kristova krfze, nebof ohromna Bozf laska se muze projevit zase jen necfm nesmfrnym. Zrovna tak, jako musel clovek zemrft pro svuj h:fich, musel Buh ve sve lasce poslat sveho Syna,

aby zemrel za nas. ,,Nikdo nema vetsf lasku nez ten, kdo polozf zivot za sve pratele" (J 15,13).

Touha nest evangelium

Proto Jezfs vyuzil kazde prflezitosti, aby svym nasledovnfkum vtiskl do pameti, zejeho srdce hofi Bozf laskou ke ztracenemu svetu. Vsechno, co rekl nebo udelal, bylo vedeno touto stravujfci touhou. Jeho zivotem se nam V nasem case proste jen zjevil vecny Bozf plan zachranit lidi. To bylo to hlavnf, co se ucednfci potrebovali naucit ne teoreticky, nybrz prakticky. Videli to den co den V praxi pred sebou na mnoho zpusobu.

Nekdy bylo az bolestne tezke tomu porozumet, jako naprfklad, kdyz jim myl nohy (J 13,1-20), a prece jim nikdy nemohlo uniknout, co tim myslel. Videli, jak si jejich Mistr odeprel veskere pohodlf a radosti sveta a stal se mezi nimi sluzebnfkem. Videli, jak odmfta to, ceho si cenili - telesne uspokojeni, prizen lidf, slavu; a to, cemu hledeli uniknout -chudobu, ponizeni, bolest a dokonce i smrt - kvuli nim dobrovolne bere na sebe. Kdyz ho videli, jak slouzi nemocnym, tesf trpici a kaze evangelium chudym, zjisfovali, ze mu neni zadna sluzba pnlis mala a zadna obef pfilis velka, pokud tim prispeje ke slave Bozf. Snad to vzdycky nechapali a jiste by to nemohli vysvetlit, ale urcite to poznali nade vsechnu pochybnost.

Jeho posveceni

Neustale obnovovane odevzdani se Bohu v laskyplne sluzbe ostatnim bylo Jezisovym posvecenim. Jasne je to videt ve veleknezske modlitbe, kde Jezfs fika: ,,Jako ty jsi mne poslal do sveta, tak i ja jsem je poslal do sveta. Sam sebe za ne posvecuji, aby i oni byli v pravde posveceni" (J 17,18.19). Vsimnete si, ze toto posveceni -toto oddelenf sebe pro Boha -nebylo v Jezisove pfipade nutne k ocisteni, nebof byl cisty stale. Nebylo ho ani treba k tomu, aby ziskal moc ke sluzbe, nebof uz mel vsechnu moc, kterou mohl pouzit. Jak vyplyva z textu, bylo to spfs posveceni ve smyslu odevzdani se ukolu, kvuli kteremu ho Otec ,,poslal na svet" 15 ; av tomto odevzdani daval Jezis ustavicne svuj zivota ,,za ne".

'Jv[istnivpwn zvestovtini evange{ia Jeho posveceni nebylo pro jeho vlastnf dobro, ale pro jeho ucedniky, aby byli ,,posveceni v pravde". 16 - Jezis tedy daval sam sebe Bohu tak, ze se daval bliznfm, aby mohli skrze jeho zivot dojit k podobnemu odevzdani sebe stejnemu poslanf, pro nez On pfisel na svet. Cely jeho plan zachrany sveta zavisel na tomto odevzdani a pak zase na vernosti, s jakou se jeho ucednici budou rozdavat okolnimu svetu.

Presvedcivost sluzby

To bylo mefitkem, podle nehoz meli hodnotit svou vlastni sluzbu v jeho jmenu. Meli davat zadarmo, jako zadarmo dostali (Mt 10,8). Meli se vespolek milovat, jako On miloval je (J 13, 3435). Potom meli vsichni poznat, ze jsou jeho ucednici (J 15,9.10). V tom byla obsazena vsechna pfikazani (J 15,12.17; viz tez Mt 22,37-40; Mk 12,30-31; L 10,27). Normou byla laska - laska kfize. Ucednici meli delat to, co tfi roky videli pfed sebou: nesobecky se rozdavat tern, ktere Otec miloval a za nez jejich Mistr zemfel.

Takova laska, ktera se skrze ne projevi, bude znamenim, podle ktereho svet pozna, ze evangelium je pravda. Jak jinak by bylo mozne lidi pfesvedcit? Jenom laska si muze zfskat spontanni odpoved' lidskeho srdce, a takova laska je mozna, pouze kdyz je v cloveku pfftomen Kristus. Proto se Jezis modlil: ,,Spravedlivy Otce, svet te nepoznal, ale ja jsem te poznal, a take oni poznali, ze ty jsi me poslal. Dal jsem jim poznat tve jmeno a jeste dam poznat, aby v nich byla laska, kterou mas ke mne, a ja abych byl v nich" (J 17,25-26).

Dilo ducha svateho

At' si vsak nikdo nepredstavuje, ze k takove zkusenosti s Kristern muze dojit na zaklade lidskych schopnosti. Jezfs nenechaval nikoho na pochybach, ze jeho zivot je zprostfedkovan Duchem svatym. ,,Co dava zivot, je duch, telo samo nic neznamena" (J 6,63). Proto bylo i pro uplny pocatek zivota v Kristu nutne, aby se clovek znovu narodil (J 3,3-9). Pfevracena lidska povaha se musela obnovit Duchem Bozfm, nez mohlo zacit jeji pfetvafeni k Bozimu obrazu, k nemuz byla stvofena. Podobne zase Duch udrfoval a zivil ucednika behem jeho rustu

Stfileni I 41 v milosti a poznani (J 4, 14; 7 ,38-39). Tentyz Duch cloveka ocist'oval Bozim slovem a oddeloval ho pro svatou sluzbu Bohu (J 15,3; 17,17; viz tez Ef 5,26). Osobni zkusenost s zivym Kristem, af uz jakakoli, byla od zacatku az do konce dilem Ducha svateho.

A zrovna tak pouze Duch Bozi cloveku umoznil plnit vykupitelske poslani zvestovatele evangelia. Jezis tuto pravdu zduraznil hned na pocatku sve cinnosti - prohlasil, ze vsechno, co dela, dela ve spolupraci s ,,Duchem Pane". V jeho moci prinesl chudym radostnou zvest; vyhlasil zajatym propusteni, slepym navraceni zraku, propustil zdeptane na svobodu (L 4,18; Mt 12,28). V Jezisi se zjevil Buh - ale sve dilo konal v Duchu svatem. Duch svaty byl Bozim vyslancem, ktery v zivotech lidi uskuteciioval Bozi plan spaseni. A tak Jezis svym ucednikum vysvetloval, ze Duch pripravi cestu pro jejich sluzbu. Da jim vyrecnost (Mt 10,19-20; Mk 13,11; L 12,12). Ukaze svetu, v cem je ,,hrich, spravedlnost a soud" (J 16,8). Objasni lidem pravdu, aby mohli poznat Pana (Mt 22,43; viz tez Mk 12,36; J 16,14). Ucednici dostali zaslibeni, ze budou v jeho moci schopni cinit skutky sveho Pana (J 14,12). 17

V tomto svetle uz muselo byt zcela zrejme, ze zvestovani evangelia neni ani v nejmensim lidsky podnik, nybrz Bozi dilo, ktere se uskuteciiuje od pocatku a bude pokracovat, dokud se nenaplni Bozi zamery. Toto duo vykonaval Duch svaty. A ucednikum nezbyvalo nez sverit sve zivoty zcela Duchu Svatemu.

Jinj utesitel

Aby vsak citili naprostou jistotu, potrebovali se ucednici dozvedet jeste neco konkretnejsiho o souvislosti mezi Duchem a osobou sveho Pana. Jezis si to samozrejme uvedomoval, a proto o teto veci zacal mluvit podrobneji, jak se jeho cas zde na zemi chylil ke konci. Doposud byl stales nimi. Byl jejich utesitelem, ucitelem, vudcem. V jeho blizkosti ucednici zakouseli odvahu a silu; s nim citili, zeje mozne vsechno - ale potiz byla v tom, zeJezis musel odejit zpatky do nebe. Za techto okolnosti bylo tfeba, aby jim vysvetlil, co si maji pocit, az bude pryc.

:Mistruvpwn zvestovani evange{ia

Tehdy tedy Jezfs zacal mluvit o Duchu jako o ,,jinem Utesiteli" 18 , Prfmluvci, o nekom, kdo jim bude stat po boku, o nekom, kdo V neviditelne, avsak O nic mene skutecne rovine jejich zivota zaujme presne totez mfsto, jako Jezfs V te viditelne a hmatatelne (J 14, 16). Duch jim bude nynf slouzit tak, jak jim po tri roky slouzil Jezfs. Bude je uvadet do veskere pravdy (J 16,13). A oznamf jim, co ma prijft (J 16,13). Naucf je vsemu (J 14,26). Pomuze jejich modlitbam (J 14,12-13; 16,23-24).

Zkratka a dobre, oslavf Krista, nebof od nej vezme a da jeho ucednfkum (J 16, 14.15). Tuto pravdu svet nemohl prijmout, protoze Jezise neznal, ale jeho ucednici ho znali, protoze s nimi byl a v Duchu s nimi zustane uz navzdycky (J 14, 17).

To, o cem Jezis mluvil, nebyla zadna teorie a take zadne provizornf opatrenf. Byl to slib, ze ucednici dostanou skutecnou nahradu za ztratu, kterou budou muset zakusit. Ten ,,jiny Utesitel", presne takovy, jako byl Jezis, zpusobf, ze v nich bude znovu a doopravdy prftomen jejich Mistr. Vysady, kterym se ucednfci meli tesit v tomto hlubsfm obecenstvf s Duchem, byly vlastne jeste vetsf, nez dokud s nimi Jezfs chodil po cestach Galileje. Za sveho zivota byl Jezfs omezen na jedno telo a na jedno mfsto, ale v Duchu vsechna tato omezenf padla. Ted's nimi mohl byt stale, ted' byl skutecne schopen je nikdy neopustit (Mt 28,20; J 14,16). Z tohoto hlediska bylo lepsf, aby se Jezis po dokoncenf sveho dfla vratil k Otci a poslal toho pozehnaneho Utesitele, aby zaujal jeho mfsto (J 16,7).

Tajemstvi vitezneho zivota

Ted' uz je jasne, proc chtel Jezfs po svych ucednfdch, aby vyckavali, dokud se toto zaslfbenf nenaplnf (L 24,49; Sk 1,4-5.8; 2,33). Jak by jinak mohli vykonat poslanf sveho Pana a neztratit pritom radost a vnitfnf pokoj? Potrebovali zakusit Krista tak zive, aby jeho pfitomnost naplnila jejich zivoty. Potrebovali, aby V nich horela touha zvestovat evangelium, ktera by ocisfovala jejich pranf a rfdila jejich myslenky. Nestacilo nic mensfho nez osobnf krest v Duchu svatem. Nadlidska prace, k niz byli povolani, vyfadovala nadprirozenou pomoc -vyzbrojeni mod z vysosti. To znamena, ze vyznanim hluboko zakorenene pychy

a nevrazivosti a bezvyhradnym odevzdanfm se Kristu meli ucednfci vfrou dojft nove, promeiiujfci zkusenosti naplnenf Duchem svatym. 19

Nebylo na prekazku, ze tito lide byli uplne obycejnf. To nam jenom znovu pripomfna obrovskou moc Ducha Boziho, ktery pouziva pro sve dflo lidi zcela podrizene jeho vedenf. Veskera moc je pfece v Duchu Kristove. Nezalezi ne na tom, kdo jsme my, ale kdo je On.

Pravda skrytd pfed neveficimi

Myslim, ze je tfeba jeste jednou opakovat, zejenom ti, kdo nasledovali Krista od pocatku az do konce, smeli jednou poznat tuto slavnou zkusenost. Ti, kterf za nfm sli jen zpovzdalf jako zastupy, stejne jako ti, kterf tvrdosfjne odmftali chodit ve svetle jeho slova jako farizeove, se nikdy o dfle tohoto pozehnaneho

Utesitele ani nedoslechli. Jak uz jsme si fekli drive, Jezfs by nehazel svoje perly tern, kterf o ne nestali. 20

To bylo typicke pro jeho ucenf po cely jeho zivot. Nejvetsf zjeveni Jezfs setril pro hrstku vyvolenych ucedniku, zejmena pro dvanact (L 10,22; Mt 11,27; viz tez 16, 17). Jejich oci a usi byly opravdu blahoslavene. Mnozi proroci a kralove touzili videt to, co oni videli, a slyset to, co oni slyseli, ale nemohli (Mt 13,16-17; L 10,23-24; viz tez Mt 13,10.11; Mk 4,10-11; L 8,9-10). Takovy postup by se mohl zdat zvlastni, dokud si znovu neuvedomfme, ze Jezfs temto nekolika lidem umyslne daval vsechno, co mel, aby je dukladne pripravil pro sve dflo.

Zdsada dnes

Vsechno, oc jde, je vlastne Mistrova osoba. Jeho zpusob prace a jeho zivot, to bylo v zasade totez. Ani jeho nasledovnfci to nemohou delat jinak. Mame-Ii konat jeho dflo a jednat podle jeho ucenf, musfme mit v sobe jeho zivot. Jinak bude jakekoli praci souvisejfci se zvestovanfm evangelia chybet jak zivot, tak smysl. Jenom kdyz v nas Duch Kristuv oslavf Syna, prichazejf lide k Otci.

Samozfejme nemuzeme nikomu dat to, co sami nemame. To, ze muzeme nekomu dat svuj zivot V Kristu, je samo O sobe dukazem, ze ho mame. A take si nemuzeme to, co vlastnfme

44 / Mistruv plan zvestovtini evangefia

v Duchu Kristove, nechat pro sebe a zaroven to neztratit. Duch Bozi bude vzdycky trvat na zvestovani Krista. To je ten veliky paradox zivota -musime zemrit sobe, abychom mohli byt zivi v Kristu, a v tomto sebezapreni musime sami sebe rozdavat ve sluzbe nasemu Pa.nu a la.see k nemu. Tak zvestoval evangelium Jezis -nejprve to videla jen hrstka jeho nasledovniku, ale skrze ne se to melo stat Bozi silou premahajfci svet.

Ani tady jeste nemuzeme skoncit. Jeste je potreba, aby mis zivot byl jasnym prikladem zivota s Panem Jezisem. A tak musime porozumet dalsimu zrejmemu kroku Jezisovy pr.ice s ucedniky.

,,'lJa{ jsem vam pflk.{atf. .. {(J 13115

Ukdzal jim, jak zit

Jezis dbal na to, aby si ucednici osvojili jeho zpusob zivota s Bohem i s lidmi. Vedel, ze nestacf mft s nimi jen duchovnf obecenstvf. Pokud se mela tato zkusenost zfskana zvestovanfm evangelia zachovat navzdy, potrebovali jeho ucednici vedet, jak ji udrzet a sdilet. Ciste technicky musf byt zivot samozrejme drfv nez jakakoli cinnost, ale prakticky videno, zijeme vlastne tak, ze neco delame. Mame-Ii rust, musfme dychat, jfst, pohybovat se a pracovat. Tam, kde se tyto telesne funkce zanedbajf, vymizi i zivot. Jezfsovu snahu vstfpit svym nasledovnfkum tajemstvf sveho duchovnfho vlivu musfme proto videt jako dalsf uvazeny krok jeho mistrovskeho postupu. Vedel, co je dulezite.

Jak se modlit

Vezmeme si naprfklad jeho modlitebnf zivot. Jiste ne nahodou byli Jezisovi ucednfci tak casto pri tom, kdyz mluvil s Otcem. 21 Videli, jakou mu to <lava sflu do zivota, a trebaze pine nechapali, o co tu vlastne jde, jiste jim bylo jasne, ze modlitba je jednim z tajemstvi jeho zivota. Vsimnete si, ze jim Jezfs nic nevnucoval -On se proste jen modlil, az ucednfci sami nakonec uz tak dychtili po poznani, ze ho prosili, aby je to take naucil. Jezfs se chopil pfilezitosti, kdyz se mu naskytla, a naucil je to, co byli pripraveni prijmout ve svych srdcich. Vysvetlil jim nektere obecnejsi zasady modlitby, a nez skoncil, jeste jim nazome predvedl, co tim myslel -opakoval jim ukazkovou modlitbu (L 11,1-11; Mt 6,9-13). Mozna by se nam mohlo zdat, ze takovy zpusob - proste je naucit modlitbu slovo od slova -byl pod uroven chapavosti techto ucedniku, ale Jezfs v tak dulezite veci radeji nic nepokladal za predem jasne. Takove primitivni

46/ Mistruv pfan zvestovani evangeCia metody ucenf jsou opravdu casto nutne, aby clovek udelal prvnf kroky. Ale at tak nebo tak, Jezfs byl proste rozhodnut tomu sve nasledovnfky naucit za kazdou cenu.

Proto stale znovu zduraznoval modlitebnf zivot ve svych rozmluvach s ucednfky a pritom stale vie vyzdvihoval jeho vyznam a uzitf podle toho, jak byli schopni pochopit hlubsf zalezitosti jeho ducha. Byla to neoddelitelna soucast jejich vychovy, kterou meli posleze predavat dalsim. Jedno je jiste. Pokud by nebyli pochopili vyznam modlitby, asi by zjejich zivotu prflis velky uzitek nevzesel.

Prdce s Pismem svatjm

Dalsfm, co Jezfs ze sveho zivota velice zive pfedvedl svym ucednfkum, byla dulezitost a uzitf Pisma svateho. 22 Prfkladem bylo v tomto smeru jak udrzovani jeho osobniho vztahu s Bohem, tak zfskavani ostatnich. Casto si dal zvlastni praci, aby svym nasledovnikum zduraznil vyznam nejakeho mista z Bible av rozhovoru s nimi Pisma ustavicne pouzival. Jeho rozhovory s ucedniky ve ctyfech evangeliich obsahuji dohromady sedesat sest odkazu na Stary zakon, a to jeste nemluvime o devadesati narazkach v jeho rozhovorech s ostatnimi lidmi. 23

To vsechno prispivalo k tomu, aby ucednici pochopili, ze maji ve svem vlastnim zivote take znat a uzivat Pismo. Zasady toho, jak se nechat vest Bozim slovem, videli pfed sebou v praxi tak casto, ze proste museli pochytit aspon neco z pravidel vykladu a aplikace Bible. Navic na ne jiste zapusobila Jezisova schopnost prirozene citovat Stary zakon, takze si uvedomili, ze je nutne ucit se Pismu nazpamef a V reci se jim ffdit.

Z toho vseho bylo zcela jasne znat, ze slovo, napsane v Pismu, a slovo, ktere mluvil Kristus, nebylo v rozporu, nybrz se navzajem doplnovalo. To, cemu veril Jezis, meli milovat a ctft i jeho ucednfci. A tak se Pismo doplnene jeho vlastnimi slovy, stalo zakladem jejich vfry v Krista. Mimo to se jim ujasnilo, ze pokud s nim maji byt ve spolecenstvf skrze Ducha i pote, co od nich odejde, budou muset zustavat v jeho slovu (J 15,7).

Ziskdvdni jinjch

Touto cestou osobnfho prikladu zprostredkoval Jezfs svym ucednfkum vsechny oblasti sveho osobnfho zivota 24 , ale z hlediska jeho konecneho cfle je zfejme nejdulezitejsf, ze je celou tu dobu ucil, jak zfskavat lidi.

Prakticky vsechno, co Jezfs tfkal a delal, melo vztah ke zvestovani evangelia - bud' to bylo vysvetlenfm nejake duchovnf pravdy, anebo radou pro jednanf s lidmi. Nemusel vytvaret situace, ve kterych by se dalo vyucovat - stacilo mu jen vyuzf vat tech, ktere se naskytly, a tak se jeho vyucovanf stale naplno tykalo skutecnosti. Ucednici jeho vyroky vetsinou vstfebavali, aniz meli nejmensi tuseni, zeje Jezfs vychovava k tomu, aby dokazali ziskavat lidi za podobnych podminek.

Pfirozene vyucovdni

Tento bod uz zminuji ponekolikate a ani nevim, jak ho dostatecne zduraznit. Jezfs byl takovy Mistr, ze jeho vyucovacf technika nikdy nezastinila to, co chtel naucit. Jednal tak, aby pravda vzdy pritahla pozornost k sobe a ne ke zpusobu, jakym ji pfedaval. Jeho postup byl v tomto pfipade takovy, aby zustalo skryto, ze vu.bee nejaky postup ma. On sam jim byl.

To si dnes v <lobeprofesionalnich technik a vselijakych triku, ktere zarucene vyjdou, snad ani nedovedeme pfedstavit. Nekde se skoro zda, ze bychom se vu.bee neobesli bez dobfe ilustrovane pffrucky anebo pracovnfho planu hy:ficfho vsemi barvami spektra. A to posledni, co bychom si bez toho dovedli pfedstavit, by byla skola ziskavani lidi. Ale ucednici kupodivu nemeli nic z toho, co dnes povazujeme za nezbytne.

Vsechno, co ucednici meli, byl Ucitel, ktery s nimi v praxi delal vsechno, co je chtel naucit. Zil pfed jejich ocima jako zvestovatel evangelia, af uz slo o ducha nebo o potfebnou techniku. Kdyz ho sledovali, postupne zacinali chapat jak na to. Vedl je k tomu, aby si uvedomili, zeruzni lide potfebuji totez, a aby poznali nejlepsi zpusob, jak se ke kazdemu z nich p.fiblizit. Divali se, jak upoutava pozornost lidi; jak ziskava jejich duveru a probouzi jejich viru; jak jim otevfra cestu spaseni a vede je k rozhodnuti. Af uz byli kdekoli, af potkavali jakekoli

48/ '.Mistrilv pfan zvestovd.ni evangefia lidi -bohate, chude, zdrave, nemocne, pratelske i nepratelske, vsude videli ucednici Mistra pri praci v ziskavani lidi. Nebylo to namalovano na tabuli V z~tuchle tride ani napsano V prfrucce ,,Udelej si sam". Jeho postup byl tak prakticky a realny, ze vyplynul uplne prirozene.

Ze skoly se nikdy neslo domu

To platilo jak o jeho pristupu k zastupum, tak o jeho jednani s jednotlivci. Ucednici byli vzdycky u toho, aby ho videli mluvit a jednat. Pokud zrovna slo o nejaky postup, ktery nebyl uplne jasny, stacilo Mistra pozadat, aby jim ho vysvetlil. Kdyz Jezis napriklad povedel ,,zastupu mnohemu" podobenstvi o rozsevaci (Mk 1 nasl.; viz tez Mt 13,1-9; L 8,4-8), jeho ucednici se ho zeptali, ,,co to podobenstvi ma znamenat" (L 8,9; viz tez

Mk 4,10; Mt 13,10) Jezis jim pak podrobne vylozil vyznam vsech symbolu, ktere v pfibehu pouzil. Pokud se da soudit z tisteneho textu, stravil trikrat tolik casu vysvetlovanim podobenstvi ucednikum nez puvodnim vypravenim zastupum (Mt 25 13,10-23; Mk 4,10-25; L 8,8-18).

Kdyz se zdalo, zeucednici nechteji priznat, ze se V tom nevyznaji, Jezis se casto musel sam chopit iniciativy a problem vysvetlit. Typickym prikladem je prfueh bohateho mladence. Pote, co s nim Jezis mluvil ponekud prikre a mladenec smutny odesel, nebof miloval sve bohatstvi vice nez Bozi kralovstvi, se Jezis obratil ke svym ucednikum a rekl: ,,... bohaty tezko vejde do kralovstvi nebeskeho" (Mt 19,23; viz tez Mk 10,23; L 18,24). ,,Ucedniky ta slova zarazila" (Mk 10,24). To vedlo k delsi rozmluve, behem ktere Jezis vysvetlil sve jednani s timto moraine opravdu pokrocilym clovekem, a zaroven vyuzil pfilezitosti k tomu, aby tutez zasadu uvedl do vztahu s jejich vlastnim rozhodnutim vfry (Mk 10,24-31; Mt 19,24; 20,16; L 18,25-30).

Zdsada zblizka

Tento Jezisuv postup byl vie nez jen nepretrzite kazani -byl zaroven nazornym vyucovanim. V tom bylo tajemstvi jeho vlivu na zaky. Po nikom nechtel, aby neco delal nebo necim byl, dokud to sam nepredvedl ve svem zivote, cimz nejen dokazal,

zeto je prakticky mozne, ale take, ze to ma nejaky vztah k jeho zivotnimu poslanf. Tak to mohl delat prave proto, zebyl ustavicne se svymi ucedniky. Z jeho skoly se nikdy neslo domu. Vsechno, co rikal nebo delal, bylo praktickym osobnim vyucovanim, a protoze byli ucednici stale nablizku, aby to mohli sledovat, ucili se vlastne bez prestani, od probuzeni az do usnuti. Jak jinak se mohli naucit jeho ceste? Rikat lidem, jak to myslime, je sice hezke, ale daleko lepsi je jim predvest, jak to delat. Lide hledajf priklad, ne vysvetlovani.

Zdsada dnes

Zkratka a dobre, ti z mis, kteri chtejf nekoho vest, musf pro nej byt tim, koho by mohl nasledovat tak, jak my nasledujeme Krista (1 K 11,1). Prave na nas ma byt videt to, o cem mluvfme (Fp 3,17n; 1 Te 2,7.8; 2 Tm 1,13). Venujeme-li tomu trochu casu a bude-li takovy clovek ustavicne s nami, muzeme se s nfm tfmto zpusobem rozdelit o cely svuj zivot.

Tento fakt se budeme muset naucit zft. Jsme osobne odpovednf za to, ze tern, ktere vedeme, ukazeme, jak na to. Tomu se nijak nemuzeme vyhnout. Tento priklad v sobe musf zahrnovat zivot z Ducha ve vsech vsednich malickostech. Tak to delal nas Mistr, a tak to budeme muset delat i my, budeme-li chtft vest druhe k tomu, aby konali jeho dilo.

Ale jak vfme, pouha znalost jeste nenf vsechno. Nastane i cas jednat. Budeme-li zanedbavat tuto skvelou moznost, muzeme rovnou skrtnout vsechno, ceho se dosahlo behem vyucovanf. Ano, znalost, kterou V zivote neuplatnfme, se muze dokonce stat prekazkou na dalsi ceste za pravdou. Nikdo to nevedel lepe nez mis Mistr. Vychovaval lidi k urcitemu povolanf, a jakmile toho vedeli aspoii tolik, aby mohli zacft, dohledl na to, aby neco delali. Zachovavanf teto zasady je natolik zrejme, zesi ho musime vsimnout jako dalsi casti jeho planu, jak zvftezit prostfednictvim peclive vychovanych a duchovne bdelych lidi.

,,... a ucin{mZ Vas ry6dfe[id{. 11 9vft 4,19

'VI. Povlfeni

Urcil jim prdci

Cflem Jezisovy sluzby byla po celou dobu ta chvile, kdy jeho ucednici prevezmou jeho praci a vydaji se s osvobozujici zvesti evangelia do sveta. Jak chodili s nim, byl tento plan postupne jasnejsi.

Jezis jej uvadel do zivota svych ucedniku s trpelivosti, ktera je zrejma v tom, jak bral ohled na jejich schopnost se ucit. Nezacal je predcasne nutit k jednani. Kdyz poprve vyzval ucedniky k tomu, aby ho nasledovali, vubec se nezminil o tom, zeby meli jit a zvestovat svetu evangelium, ackoli to mel od zacatku v planu. Postupoval tak, ze nejprve vedl ucedniky k zive zkusenosti s Bohem, ukazal jim, jak pracuje, a pak jim teprve fokl, zeto maji delat take.

Na druhou stranu vsak Jezis nesrazel jejich spontanni pokusy svedcit o sve vire, naopak, zdalo se, ze ma radost, kdyz se snazili sdelit druhym, co objevili. Ondrej ziskal Petra, Filip nalezl Natanaela, Matous pozval pratele na hostinu ve svem dome a Jezis vital tato nova seznameni. Myslim, ze je treba se zminit take o tom, ze Jezis nekolikrat vyslovne vyzval ty, kterym nejak pomohl, aby o tom tekli ostatnim. V techto pocatecnich pripadech se vsak svedectvi, skutecny cil jejich zivota, nikdy neozvalo jako primy prikaz.

Zatim svefoval ucednikum jine ukoly, kterymi by pomohli jeho praci - dal jim napriklad na starost zajisfovani potravy a vseho ostatniho potrebneho pro jejich skupinku. Take je nechal krtit nektere z tech, kterych se dotklo jeho poselstvi (J 4 2) 26 p h / 1· v• k / / , . onec ame- 1 tuto cmnost stranou, s oro nas zaraz1, kdyz v evangeliich pozorujeme, jak ucednici zprvu rok nebo dele nedelali ve skutecnosti o moc vie, nez ze se divali, jak

Jezis pracuje. Tim, co delal, jim jejich cil stavel ustavicne pfed oci, a kdyz znovu povolaval ctyfi rybafe, pfipomnel jim, ze kdyz ho budou nasledovat, stanou se rybafi lidf (Mk 1, 17; Mt 4,19; L 5,10), ale nezda se, ze by v tom oni sami neco podnikali. A ani potom, co byli o par mesicu pozdeji oficialne povereni (Mk 3,14-19; L 6,13-16), se nezda, ze by vyvfjeli nejakou vlastnf zvestovatelskou cinnost. Toto zjistenf by nas mozna mohlo vest k tomu, abychom meli s nove obracenymi, ktere vedeme, vetsf trpelivost.

Prvni vysldni dvandcti ke sluzbe evangelia

Na pocatku sve tfetf velke cesty po Galileji (Mk 6,6; Mt 9, 35) si Jezis bezpochyby uvedomil, ze prise! cas, aby se ucednfci zapojili do jeho prace pfimo. Ted' uz vedeli dost aspon k tomu, aby mohli zacit. Bylo tedy tfeba, aby to, co dosud videli delat sveho Mistra, zkusili sami. Proto Jezis ,,zavolal svych Dvanact, pocal je posilat" (Mk 6,7; viz tez Mt 10,5; L 9,1-2). Jako kdyz maminka orlice ucf svoje mlade letat tak, ze je vystrci z hnizda, i Jezis vystrcil svoje ucedniky do sveta, aby si vyzkouseli kfidla.

Strucne instrukce

Nez Jezis nechal ucedniky jit, dal jim na cestu nekolik strucnych instrukci. To, co jim pri teto prilezitosti fekl, je pro nase studium velmi dulezite, ponevadz jim tu vlastne vyslovne shrnul to, co je doposud ucil prostrednictvim zkusenosti.

Nejprve je znovu ujistil o svem zameru s jejich zivoty. ,,Poslal je zvestovat Bozi kralovstvi a uzdravovat" (L 9, 1-2; viz tez Mt 10,1; Mk 6,7). Na tomto poslani nebylo nic noveho, ale bylo dobre k tomu, aby si ujasnili svuj ukol. Navfc tu vsak byla zduraznena nalehavost jejich ukolu prohlasenim, ,,zese pfiblizilo knilovstvf nebeske" (Mt 10,7). Take tu byl dokonaleji vymezen rozsah jejich autority, nebof je Jez.is poslal nejenom uzdravovat, ale i cistit malomocne, krisit mrtve a vymitat d'abelstvi (Mt 10,8).

Ale pfi tom nezustalo. Jez.is jim dale fekl, za kym jit nejprve. ,,Na cestu k pohanum nevstupujte, do samafske obce nechod'te; jdete radeji ke ztracenym ovcim z lidu izraelskeho" (Mt 10,56). Zni to, jako by Jez.is ucednikum fikal, kde najdou nejvnfma-

52 / Mistruv p{dnzvlstovani evangeCia vejsi posluchace pro sve poselstvi. Timto pravidlem se ve sve sluzbe ridil sam, i kdyz se tim postupem casu nenechal nijak omezovat. Krajane jim byli kulturne a nabozensky nejbliz, a proto bylo pfirozene zacit u nich. Ale kupodivu o nekolik mesicu pozdeji, pfi vyslani sedmdesati, Jezis tuto radu na rozloucenou neopakoval, snad aby naznacil, ze je cas zacit pronikat s Kristovym slovem i za tyto pfirozene hranice.

Pokud slo o jejich obzivu, meli vefit Bohu, ze se o ne postara. Meli sve sluzby poskytovat zdarma a pamatovat, ze sami take zdarma od sveho Pana pfijali (Mt 10,8). Na to Jezis navazal radou, aby se nezatefovali zbytecnymi zavazadly a zasobami (Mt 10,9-10; Mk 6,8-9; L 9,3). Kdyz budou Bohu verni, on bude dbat na to, aby meli vsechno, co potfebuji. ,,... hoden je delnik sve mzdy" (Mt 10, 10).

Postupovat podle jeho pfikladu

Jezisuv plan je jeste typictejsi tam, kde svym ucednikum radi, aby v kazdem meste, do ktereho pfijdou, nasli nekoho, kdo jim bude naklonen, a s nim zili po celou dobu, kdy budou v te oblasti zvestovat evangelium. ,,Kdyz pfijdete do nektereho mesta nebo vesnice, vyptejte se, kdo z nich je toho hoden; u neho zustante, dokud nebudete odchazet" (Mt I 0, 11; viz tez Mk 6,10; L 9,4). To bylo totez, jako by jim pfikazal, aby se po vetsinu casu venovali tern nejslibnejsim lidem z kazdeho mesta, aby ti pak mohli po jejich odchodu pokracovat v jejich praci. To melo byt dulezitejsi nez vsechno ostatni. Pokud by nemohli najit nikoho, kdo by je pfijal, meli zvlasf nakazano setfast prach ze svych nohou na svedectvi proti nim. A ,,lehceji bude zemi sodomske a gomorske v den soudu nez tomu mestu" (Mt 10,14-15; viz tez L 9,5; Mk 6,11). Tuto zasadu -zajistit na kazdem novem pusobisti zakladnu skrze budouciho hlavniho vudce veridch -nesmime podcenovat. Podle ni zil a vedl sve ucedniky Jezis a ocekaval, ze oni budou delat totez. Nani zalezel cely jeho plan zvestovani evangelia, takze mesta, ktera znemoznila ucednikum podle ni jednat, na sebe skutecne pfivolavala konecne odsouzeni.

Pocitat s tez/wstmi

To, zenekteri lide jejich sluzbu odmitnou, jeste zduraznilo Jezisovo varovani pred nasilim, ktere mohou ocekavat. ,,Mejte se na pozoru pred lidmi; nebot' vas budou vydavat soudum, ve svych synag6gach vas budou bicovat, budou vas vodit pred krale kvuli mne, abyste vydali svedectvi jim i narodum" (Mt 10,17-18). To bylo jen prirozene, nebot' ,,zak neni nad ucitele ani sluha nad sveho pana" (Mt 10,24). Zakonici nazvali Jezise

Belzebubem a jeho ,,domaci" nemohli cekat, zevyjdou lac~neji (Mt 10,25). Tim jim znovu pripomnel, ze jeho cesta je protikladem zabehnute svetske moudrosti. Proto budou ,,v nenavisti vsech" (Mt 10,22-23). A prece jim Jezis rika ,,nebojte se". Buh je nikdy neopusti. Budou sice vydavat svedectvi sevreni stalou hrozbou smrti, ale Duch svaty jim da silu obstat v kritickych situacich (Mt 10, 19-20). At' se jim stane cokoli, Jezis je ujistil, ze kazdy, ,,kdo se k nemu prizna pred lidmi, k tomu se i on prizna pfed svym Otcem v nebi" (Mt 10,32).

At' uz chceme nebo nechceme, jsme zasazen realismem, s jakym Jezis uci ucedniky, aby nepodceiiovali ani silu nepritele, ani prirozeny lidsky vzdor proti osvobozujici zvesti evangelia. Oni zadne potize nevyhledavali. Naopak, jeho napomenuti, ze maji byt ,,obezretni jako hadi a bezelstni jako holubice" (Mt 10,16) zduraznilo potrebu primereneho a taktniho vystupovani -ale i pri veskere opatrnosti zustavalo pravdou, ze pokud budou ucednici verne kazat evangelium, svet je zrejme neprijme privetive. Jezis je poslal ,,jako ovce mezi vlky" (Mt 10,16).

Rozdilujici evangelium

Dulezite je i to, jak jim Jezis pripomnel, ze nabidka evangelia bude rozdelovat. S hrichem nelze delat kompromisy -a jejich kazani proto bude jiste provokovat kazdeho, kdo vzdoruje Bohu. Nebyli vyslani, aby si s kdekym tiskli ruce a podporovali lidi v jejich zabehnutem zivotnim stylu. Jezis naopak rika: ,,Nemyslete si, ze jsem prisel na zem uvest pokoj; neprisel jsem uvest pokoj, ale mec. Nebot' jsem prisel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a ,nepritelem cloveka bude jeho vlastni rodina'. Kdo miluje otce neb matku vice nezli

54/ :MistruvpCanzvestovani evange[ia mne, nen:i mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru vie nezli mne, nen:i mne hoden. Kdo nenese svuj kfiz a nenasleduje mne, neni mne hoden" (Mt 10,34-38). Pokud si ucednici doposud predstavovali, ze jejich prace bude snadna, tohle je jiste vyvedlo z omylu. Sli kupredu s prevratnou zvesti, ktera, pokud ji lide uposlechnou, zpusobi V nich a mezi nimi prevratne zmeny.

Clovek a Kristus

Vsechny tyto Jezisovy instrukce naznafovaly, ze ukol jeho ucednfku se v zasade nelisf od jeho vlastnf prace. Zacal tfrn, ze jim dal svou autoritu a moc, aby mohli konat jeho dflo (Mk 6,7; Mt 10, 1; L 9, 1), a skoncil ujistenfm, ze to, co delajf, je jako by to delal On sam. ,,Kdo pfijfma vas, pfijfma mne; a kdo prijfma mne, pfij:ima toho, ktery mne poslal" (Mt 10,40; viz tez J 13,20). Jen si predstavte, co to znamena! Ucedn:ici rneli na svych cestach skutecne zastupovat Krista. To spojenf bylo tak jasne, ze kdyby nekdo ,,napojil trebas jen cisi studene vody jednoho z tech to nepatrnych, protoze je to ucedn:ik... nepfijde o odmenu" (Mt 10,42).

Dva a dva

Toto byly instrukce, ktere dal Jezis svyrn ucednfkurn. Ale nez se vydali na cestu, zavolal je a pocal posilat po clvou (Mk 6,7). 27 Tento krok mel nepochybne zajistit, aby zadny z ucedniku nezustal na cestach sam. Ve dvou si mohli navzajern pomahat a pokud je cekalo neco neprijemneho, coz bylo asi casto, meli jeste utechu jeden ve druhem. Tady je znovu videt Jezisuv typicky zajem o spolecenstvi. ,,Vydali se na cestu, chodili od vesnice k vesnici, prinaseli vsude radostnou zvest a uzdravovali" (L 9,6; viz tez Mk 6, 12). Skupinka ucedniku tedy konecne zacala s vlastnf cinnou sluzbou Kristu.

To se samozrejme nestalo Jezisi zaminkou, aby zacal zanedbavat vlastn:i praci. Nikdy po nikom nezadal, aby za nej udelal neco, do ceho by se mu nechtelo. Kdyz se ucednici vydali na cestu, take Mistr sel odtud a ucil a kazal v jejich mestech (Mt 11, 1).

Vysltini sedmdestiti 0 par mesfcu pozdeji Pan vyslal ,,jeste sedmdesat", opet po dvou, aby o nem svedcili (L 10,1). Nevf se jiste, kdo pfesne tito ucednfci byli, ale zda se, ze mezi nimi bylo i puvodnfch dvanact. Velikost skupiny take napovfda, zetoto rozsftenf sluzby bylo dusledkem vetsf aktivity dvanacti ve svedectvf o Kristu.

Instrukce pro tuto vetsf skupinu se shodovaly s temi, ktere byly dany Dvanacti (L 10,2-16). Navfc se v tomto novem poslani objevuje zminka, ze je Jezis ,,poslal pfed sebou po dvou do kazdeho mes ta i mista, kam mel sam jit" (L 10, 1). Takze ucednfci byli takovym pfedvojem sveho Pana, ktery pripravoval pudu pro jeho sluzbu. V tomto bodu meli jeden hluboky zazitek z cesty do Samaff o nekolik tydnu drive (L 9,52), takze se s tim vlastne nesetkavali poprve. Jen to znovu napovida, ze vsichni meli za ukol delat V praxi to, co se O zvestovani evangelia naucili od sveho Mistra.

Pfikazy po vzkfiseni

Naposledy dal Jezis svym ucednikum pokyny pro zvestovatelskou praci tesne pfed tim, nez se po svem ukrifovani a vzkri-senf vratil do nebe. Nejmene pfi ctyfech prilezitostech, kdy se setkal se svymi ucedniky, jim fekl, aby sli a konali jeho dilo. Nejprve to ucednici (mimo Tomase) slyseli, kdyz byli prvni velikonocni vecer shromazdeni V hornim pokoji. Jezis ukazal ufaslym ucednikum sve probodene ruce a nohy (L 24,38-40), vzal si z jejich jidla (L 24,41-43) - a potom jim fekl: ,,Pokoj vam. Jako mne poslal Otec, tak ja posilam vas" (J 20,21 ). Pak je Jezfs znovu ujistil o zaslibeni Ducha svateho a jeho moci, V nfz budou smet jednat.

0 neco pozdeji Jezfs posnidal se svymi ucedniky u jezera Tiberiadskeho a tehdy fekl trikrat Petrovi, aby pasl jeho ovce (J 21,15-17). To melo byt dukazem lasky velikeho rybafe lidi k jeho Mistru.

Na hofe v Galileji svefil sve velike poslani nejenom jedenacti ucednikum (Mt 28,16), ale i cele tehdejsi cirkvi v poctu asi peti set bratri (1 K 15,6). Tam Jezis vyslovil jasne svuj plan na dobyti sveta. ,,Je mi dana veskera moc na nebi i na zemi. J dete

Afistn1v pwn zvestovani evangeCia ke vsem narodum a ziskavejte mi ucedniky, kftete je ve jmeno Otce i Syna i Ducha svateho a ucte je, aby zachovavali vsecko, co jsem vam pfikazal. A hle, ja jsem s vami po vsecky dny az do skonani tohoto veku" (Mt 28,18-20; viz tez Mk 16, 15-18).

A konecne tesne pred tim, nez vystoupil zpatky k Otci, Jezis jeste naposledy vse s ucedniky prosel a ukazal jim, jak se veci musely naplnit, dokud byl s nimi (L 24,44-45). Jeho utrpeni a smrt se zrovna tak jako jeho vzkriseni odehralo presne podle planu (L 24,46). Pokracoval tim, ze ,,v jeho jmenu se bude zvestovat pokani na odpusteni hrichu vsem narodum, pocfnajic Jeruzalemem" (L 24,47). Ana napliiovani tohoto bozskeho cile se museli ucednici podilet stejnou merou jako jejich Mistr. Meli byt lidskymi nastroji sireni radostne zvesti a Duch svaty se mel stat osobnim Bozim zmocnenim k tomuto poslani. ,,... Dostanete silu Ducha svateho, ktery na vas sestoupi, a budete mi svedky V Jeruzaleme a V celem Judsku, Samarsku a az na sam konec zeme" (Sk 1,8; viz tez L 24,48-49).

Zdsada je jasnd

Je videt, zeJezis neponechal zvestovani evangelia na lidskem dojmu a libovuli. Pro ucedniky to byl jasny rozkaz, v pocatcich jejich ucednictvi pochopeny spis impulzivne, ale postupem casu, jak sli za Jezisem, stale upfesiiovany, a nakonec vyhlaseny zdaleka ne neurcite. Kdo chtel jit za Jezisem dal nez jen nekolik kroku, nemohl se tomuto zaveru vyhnout. Tak tomu bylo tehdy a tak je tomu i dnes.

Kfesfansti ucednici jsou lide vyslani - vyslani ke stejne praci zvestovani evangelia, ke ktere byl vyslan a pro kterou polozil zivot i jejich Pan. Zvestovani evangelia neni jen nejaky dobrovolny pfivesek naseho zivota. Je srdcem vseho, cim se nazyvame i co delame. Prave ono je tim poslanim cfrkve, ktere <lava smysl vsemu ostatnimu, co podnika ve jmenu Pana Jezise Krista. Mame-Ii tento dl jasne pfed sebou, vse, co delame nebo fikame, ma sve slavne naplneni V Bozim planu spaseni - vzdelavad zarizeni, socialni programy, nemocnice, vselijaka cfrkevni shromazdeni - vsechno, co se dela ve jmenu Kristove, ma sve ospravedlneni V napliiovani tohoto poslani.

Zasada dnes

Nestacf na to vse jen hledet jako na ideal. Toto presvedcenf se musf hmatatelne projevovat V zivote tech, kterf nasledujf Spasitele. Nejlepsf zpusob, jak zajistit, aby k tomu doslo, je rozdat prakticke ukoly a ocekavat, ze budou splneny. Toda lidem prflezitost zacft -a pokud meli predtfm moznost pozorovat stejnou praci v zivote sveho ucitele, nenf duvod, proc by ji take nemohli uspesne dokoncit. Vezme-li si cfrkev tento ukol k srdci, zacne-li ohledne zvestovanf evangelia opravdu neco delat, brzy vyjdou lide z kostelnfch lavic do sveta ve sluzbe Bohu.

To, ze nekdo zacne pracovat, nenf vsak jeste zarukou, zebude pokracovat. I kdyz se vam podafilo lidi rozhybat, je jeste tfeba je udrzet jednak v pohybu a jednak ve spravnem smeru. Instrukce, ktere Jezfs svym ucednfkum dal, alespoii ty pocatecni'.,rozhodne jeste neznamenaly propustenf z jeho skoly. Jeste se toho museli hodne naucit, nez dospeli ke zralosti, a do te doby nemel ani pfinejmensi'.m v umyslu je pustit ze sveho osobniho dohledu. Jeho zajem je v teto veci tak jasny a jeho postup tak zrejmy, ze to musfme povafovat za dalsf krok jeho planu, jak zvftezit.

'111I. 'IJo/i{ed

Mel je neustale pod kontrolou

Jezfs se vzdycky s ucedniky po skonceni jejich misijni cesty setkal, aby si poslechl jejich zpravy a podelil se s nimi o pozehnani ze sve vlastni sluzby. V tomto smyslu by se dalo rici, ze se jeho vyucovani pohybovalo mezi vysvetlenim a pridelenim ukolu. Vzdycky, kdyz byl s nimi, jim bud' pomahal pochopit duvod nejake drivejsi udalosti, nebo je pripravoval na nejakou novou zkusenost. Jeho otazky, priklady, varovani a napomenuti promyslene smefovaly k tomu, aby se naucili vsechno, co bylo potreba k dokonceni jeho dila, tj. k naplneni sveta evangeliem.

A tak se dvanact ucedniku nedlouho po tom, co byli vyslani do sveta, shromazdilo k Jezisi, aby mu ,,oznamili vsecko, co cinili a ucili" (Mk 6,30; viz tez L 9,10). Biblicka zprava vzbuzuje dojem, ze toto setkani bylo domluveno predem, a ze tudiz samostatna vyprava ucedniku byla jenom dilcim poslanim v ramci jejich vychovy.

Opetne shromazdeni ucedniku po jejich misijni ceste jim samozrejme poskytlo potrebny odpocinek pro telo i pro dusi. Pismo nic nerika o tom, jak dlouho byli ucednici pryc. Snad nekolik dni, mozna i tyden. Cas tady nehraje tak podstatnou roli. Dulezite vsak je, ze ucednici byli vyslani pracovat s tim, zese pozdeji o sve zkusenosti podeli s celou skupinou.

Podobne po vyslani sedmdesati Jezis ucedniky zase svolal, aby mu povedeli, co a jak delali na sve ceste. ,,Tech sedmdesat se vratilo s radosti a rikali: ,Pane, i demoni se nam podrobuji ve tvem jmenu" (L 10, 17). Pri predchozim vyslani dvanacti nemame zpravy o zjevnych uspesich jejich prace, ale nyni se vraceji S nadsenym hlasenim O vitezstvi. Mozna byl rozdil V tom, zenyni ucednici ziskali tuto zkusenost navic.

'Dofi{etf

Nie nemohlo Jezise tolik potesit. ,,Videl jsem, jak satan pada s nebe jako blesk" (L 10,18), rekl, nebof uz videl konecne vftezstvf, ke kteremu jejich prace bezpecne smeruje. ,,V te hodine zajasal [Jezis] v Duchu svatem" a pozvedl hlas k chvale Panu Bohu za to, co udelal (L 10,21-22). Kvuli tomu se Jezis namahal cele ty dlouhe mesice - a nynf videl prvni vysledky sveho usili. Ale i ted' se muzeme presvedcit, jak si Jezis pozorne vsimal kazde zkusenosti, ktera by mohla poslouzit k poznanf dalsi pravdy, nebof ani pri teto prilezitosti se nerozpakoval ucedniky varovat pfed pychou na dosazene vysledky: ,,Ale neradujte se z toho, ze se vam podrobujf duchove; radujte se, ze vase jmena jsou zapsana v nebesich" (L 10,20).

Prosel s nimi zkusenost jeste jednou, uplatnil vysledky To, co je tak zive videt pri techto shromazdenich ucednfku v zaveru jejich misijnich cest, jenom vyrazneji ukazuje Jezisuv postup behem cele jeho sluzby. Vzdycky, kdyz se s ucednfky vracel k nejake jejich zkusenosti, vyvodil z toho prakticke uplatnenf pro jejich zivoty.

Vezmeme si naprfklad jeho reakci na marne pokusy nekterych z ucedniku uzdravit posedleho chlapce. Tato prfhoda se udala behem Jezisova pobytu s Petrem, Jakubem a Janem na bore promeneni. V jeho nepritomnosti se ostatnf ucednici pokusili uzdravit posedleho chlapce, ktereho k nim privedl jeho otec. Bylo to prflis velke sousto pro jejich viru, takze kdyz se Jezfs vratil, aby se podival, jak se jim vede, nasel tam zdrceneho otce a jeho dfte, jez prave dostalo zachvat pred bezmocnymi ucednfky. Jezis se samozrejme o chlapce postaral, ale nenechal si ujft prflezitost, aby sklfcenym ucednfkum poskytl tolik potrebne poucenf o tom, ze se meli vice modlit, postit, a tak dosahnout uplneho spolehnutf na Bozi vernost (Mk 9, 17-29; Mt 17,14-20; L 9,37-43).

Anebo si vsimneme toho, jak je zapojil do nasycenf zastupu, a tfm jim jednak vtiskl do pameti, ze dokaze udelat cokoli, a zaroveii je velmi zive poucil o duchovnfm rozlisovani (Mk 6,3044; 7,31-8,9; 8,13-21; Mt 14,13-21; 15,29-38; L 9,10-17; J 6,1-13). Doslo k tomu, kdyz se v lod'ce plavili pres Galilejske

60/ Mistruv puin zvestovani evange{ia jezero vzapeti po tom, co Mistr tvrde odsoudil chronicke hledanf znamenf, kterym se vyznafovaly soudobe nabozenske sekty (Mk 8,10-12; Mt 15,39-16,4). Jezis, ktereho zfejme udalost na protejsfm bfehu jezera velmi tfzila, se obratil ke svym ucednfkum a fekl: ,,Hled'te se varovat kvasu farizeu". Duchovne malo vnfmavf ucednfci, kte.ff zacfnali mft hlad a meli s sebou jen jeden bochnfk chleba, si to vylozili tak, ze nemajf kupovat chleba od techto neve.ffdch lidf, a zacali si proto delat starosti, kde vezmou pffstf jfdlo. Kdyz Jezis videl, ze vubec nepochopili duchovni vyznam jeho poznamky, kterou je chtel varovat pfed neverou, jim fekl: ,,Proc mluvfte o tom, ze nemate chleba? Jeste nerozumfte a nechapete? Je vase mysl zatvrzela? Oci mate, a nevidfte, usi mate, a neslysfte! Nepamatujete si, kdyz jsem lamal tech pet chlebu peti tisfcum, kolik plnych kosu nalamanych chlebu jste sebrali?" Rekli mu: ,,Dvanact" (Mk 8,17-19).

To jim urcite jasne pfipomnelo den, kdy ucednfci rozsadili zastupy k obedu, a pak videli, jak Jezis zpusobil zazrak s chleby. 2 8 Take si vzpomneli, jak jim dal za ukol rozdelit jfdlo tak, aby se dostalo na vsechny, a pak sebrat, co zbylo. To byla jiste velmi ziva vzpomfnka, nebof tehdy nakonec zbyl kazdemu z ucednfku piny kos jfdla. Podobne si vzpomneli, jak jim zbylo sedm kosu po nasycenf ctyf tisfc. Po takovych dukazech Jezfsovy zazracne moci se uz nedalo pochybovat, ze je muze V pffpade potfeby nasytit jedinym chlebem. ,,Tehdy pochopili, zejim nefekl, aby se meli na pozoru pfed kvasem, nybrz pfed ucenfm farizeu a saduceu" (Mt 16,12).

Lekce trpelivosti

Ze slov, kterymi Pan uvadel jednanf ucednfku na pravou mfru, zasahla urcite hluboko slova o tech, ktefi sice delali podobnou praci, ale nepatfili ke skupine apostoh1. Behem svych cest zrejme ucednfci narazili na nektere, ktefi vymf tali demony ve jmenu Jezfsove, ale protoze k nim formalne nepatfili, ucednfci je za to tvrde karali (Mk 9,38; L 9,49). Bezpochyby meli pocit, ze jednajf spravne, ale kdyz se o tom Mistr dozvedel, podtil nutnost jim sire vysvetlit nebezpecf, ktera plynou z toho, kdyz branfme jakekoli upfimne praci konane pro nej (Mk 9,39-50; Mt

61 18,6-14). ,,Nebrante mu," rekl. ,,Kdo neni proti nam, je pro nas." Potom to zevseobecnil na vsechny nevinne lidi, deti zvlasf, a pokracoval: ,,Kdo by svedl k hrichu jednoho z techto nepatrnych, kteri ve mne veri, lepe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlynsky kamen a hodili ho do more" (Mk 9,42). ,,Prave tak je vule vaseho nebeskeho Otce, aby nezahynul jediny z techto malickych" (Mt 18,14).

Na jine ceste narazili ucednici na odpor, kdyz sli pro Pana neco zaridit do jedne samatske vesnice. Jejich impulzivni reakci bylo pfani ty lidi znicit, a tak chteli, aby sestoupil ohen s nebe (L 9,51-54). Ale Jezis, ktery stal vedle nich, se obratil, pokaral je a dodal: ,,Nevite, jakeho jste ducha. Syn cloveka nepfisel lidi zahubit, ale zachranit" (L 9,55-56). A pak, aby ucednici videli, jak se takove problemy daji resit, ,,sli do jine vesnice" (L 9,56).

Zdsada zblizka

Mohli bychom vypocitavat jeste dalsi a dalsi pfiklady toho, jak mel Jezis pod dohledem vsechny akce i reakce svych ucedniku ve vsemoznych problematickych situacich. Bez prestani na ne daval pozor, a to tim vie, cim vie se jeho pozemska sluzba chylila ke konci. Nedovolil jim usnout na vavfinech ani hodit flintu do zita. Ai delali cokoli, vzdycky tu bylo jeste neco vie, co mohli delat nebo se naucit. Mel radost z jejich uspechu, ale jeho cilem nebylo nic mensiho nez dobyti sveta, a k tomuto cili vedl vsechno jejich snazeni. 29

Je to vlastne pfiklad idealniho studia pfi zamestnani. Jezis vzdycky nechal sve nasledovniky, aby ucinily vlastni zkusenost nebo provedli pozorovani, a od toho zacal sve vyucovani. Zkusili delat jeho praci -vzdycky se jim to nemuselo podafit, ale tak si jen lepe uvedomili sve nedostatky a byli pak otevrenejsi

Mistrovu vedeni. A navie takove zivotni zkusenosti umoznily Jezisi zamefit vyucovani na to, co bylo zrovna nejvie potreba a mluvit konkretne na zaklade praktickych zkusenosti. Clovek vzdycky vita pouceni vie, kdyz UZ mel pfilezitost vyzkouset si sve vedomosti v praxi.

'llfistruv pwn zvlstovdni evangefia

Dulezite na veskere teto Jezisove dohlizitelske praci bylo to, ze vedl ucedniky neustale dal, k cili, ktery jim urcil. Neocekaval od ucedniku vie, nez byli schopni udelat, ale ocekaval, ze udelaji vsechno, co bude V jejich silach, a ze toho bude V jejich silach stale vie, jak porostou v milosti a poznani. Jeho plan vyucovani pomoci prikladu, vyslani a ustavicneho dohledu byl vypocitan tak, aby z nich dostal to nejlepsi.

Zasada dnes

Stejne trpelivy, ale i rozhodny dohled potfebuji dnes ti, ktere vedeme ke zvestovani evangelia. Pfece bychom se neodvazili pocitat s tim, ze se dilo automaticky podari, kdyz ochotnemu pracovniku ukazeme, jak se to dela, a posleme ho pryc v nadsenem ocekavani vysledku. Muze se prihodit tisie vecf, ktere praci zmari nebo svedou na spatnou kolej, a pokud tu nejsou lide, kteri veci porozumeji a maji pochopeni, aby s tim neco delali, pracovnik snadno ztrati odvahu a vzda to. Podobne dojde i k mnoha setkanim s milosti, ktera potesi srdce, ale jeste potfebuji hlubsi vysvetleni; potfebuji, aby nekdo uvedl jejich vyznam do vztahu k celkovemu Kristovu poslani. Proto je zivotne diUezite, aby ti, kteri jsou zapojeni do zvestovatelske prace, meIi nekoho, kdo na ne osobne dohledne a povede je, dokud nebudou natolik zrali, aby mohli dal pokracovat sami.

Vyhled musi zustat jasny

Take musime mit stale na pameti, ze cflem je dobyti sveta. Nesmime pripustit, aby se nase usilovani zamerilo na nejaky mensi cil. Az prilis casto se nekdo dostane na mis to sluzby a tam je proste ponechan bez dalsiho vedeni nebo povzbuzeni. Vysledkem je, ze se vsechna jeho aktivita omezi na horecne pobihani v kruhu. Chybi rust. Mozne schopnosti tohoto pracovnika se nerozvijeji a zakratko ztracime dalsiho slibneho vudce, protoze nemel potfebny dohled. Ztratime celou bitvu v pfedvecer vitezstvi. Co se driv zdalo tak dobre, stava se nekdy pfekazkou na ceste k nejlepsimu.

Vetsina naseho snazeni ve sluzbach Boziho kralovstvi se bezpochyby promarni prave z techto duvodu. Nedari se nam nikoli proto, ze bychom se o nic nepokouseli, ale proto, ze se na

sve drobne pokusy vymluvfme a nedelame vfc. Vysledkem je, zekvuli zanedbanf ztracfme vyhodu mnohych let dfiny a sebezaprenf.

Kdypak u.z se konecne od Krista naucfme nespokojovat se u lidf, ktere jsme vyslali svedcit, jen s prvnfmi vysledky? Ucednfky je treba dovest k dokonalosti. Pine vftezstvf se neda nicfm nahradit. Bitevnfm polem je cely svet. Nebyli jsme povolani k tomu, abychom udrzeli prvnf pevnustku, ale abychom vzali hradby utokem. A V tomto svetle muzeme porozumet i poslednimu kroku Je.zfsova planu zvestovanf.

,,... a6yste sfi a nesfi ovoce... " J 15,16

'VIII. Ovoce

Ocekdval od nich, ze budou ddl pfeddvat jeho charakter

Jezis svefil ucednfkum ukol, aby vytvafeli jeho podobu v lidech shromazdenych V cfrkvi. Tak se jeho sluzba V Duchu svatem zmnohonasobf, nebot bude nesena dale zivoty jeho ucednfku.

Tak se bude sffit ve stale rostoudm okruhu, az i zastupy budou mft podobnou prflezitost poznat Jezise, jakou meli ucednici, kdyz chodili se svym Mistrem. P.fi takovemto postupu bylo dobytf sveta jen otazkou casu a jejich vernosti jeho planu.

Jezis do skupinky svych ucednfku vestavel strukturu cfrkve, ktera muze vyzvat na souboj a na hlavu porazit vsechny mocnosti smrti a pekla. Zacala malicka jako zrnko horcicne, ale poroste do stale vetsf vysky a sfly, az se z nf stane ,,Strom a je vetsf nez ostatni byliny" (Mt 13,32; viz tez Mk 4,32; L 13,18-19).

Jezis nepfedpo.kladal, ze spaseni budou vsichni (byl realistou a vedel, ze se lide mohou milosti vzeprft), ale pfedvfdal uz den, kdy bude evangelium O spase V jeho jmenu zvestovano S presvedcivou silou vsemu stvofeni. Dfky takovemu svedectvf se jeho cfrkev bojujfci jednoho dne urcite stane nejenom cfrkvi vi teznou, ale i drkvf vseobecnou.

Necekal, ze to bude snadne vitezstvi. Mnozi vytrpf behem tohoto boje pronasledovanf nebo mucednickou smrt. Ale at uz bude jeho lid prochazet nejruznejsfmi zkouskami, at uz bude ztraceno mnoho dilcfch stfetnutf, konecny vysledek byl jisty. Jeho cfrkev nakonec zvitezf. 30 Nie ji nemuze ,,natrvalo pfemoci, ani se posflit k jejf skode, ani ji vzdorovat" (Mt 16, 18 prekl. z Amplified New Testament).

Vitizstvi svidectvim Tuto nepredstavitelnou duveru V budoucnost mel Jezfs proto, ze znal ty, kteri ho ctili v prftomnem okamziku. Vedel, ze jeho ucednfci poznali alespoii to nejpodstatnejsf z jeho slavy. Petr, mluvcf cele skupiny, to shrnul ve svem ujistenf: ,,Ty jsi Kristus, Syn Boha ziveho" (Mt 16, 16; viz tez Mk 8,29; L 9,20). To byla pravda, kterou nemohlo znicit nic, to byl zaklad vftezstvf, ktere Jezfs videl pfed sebou, kdyz mu odpovfdal. ,,Ty jsi Petr, a na te skale zbuduji svou cfrkev" (Mt 16,18).

Sfla techto slov napovfda, ze V uskutecnenf teto veci nebude lidska iniciativa ani zdaleka bezvyznamna. Kdyz odhledneme od nadsenf, vzbuzeneho mozna pfehnanymi cfrkevnickymi vyklady tohoto textu, myslfm, ze se prinejmensfm shodneme na tom, zeJezfsova slova byla urcena nekomu, kdo osobne potvrdil vfru ve sveho Pana. 31 Kdyz Petr pochopil, zejeho Mis tr je opravdu Bozf syn, skutecne to nebylo neco, k cemu by se dopracoval sam, vsak to Jezfs fekl jasne (Mt 16,17). A pfece bylo toto zjevenf celkem neoddelitelne spojeno s jeho ,,telem a krvf", a prave jeho vernym sdelovanfm ostatnfm vedla cesta k jistemu vitezstvf cfrkve Kristovy. J ak by take mohla zaniknout? Apostolova vfra v ziveho Krista se tak pevne zakofenila v jeho zivote, zese stala skalou - skalou, v nfz Petr rozpoznal sveho pana, ,,uhelny kamen", na nemz je z verfcfch, ,,zivych kamenu", budovana jeho cfrkev (1 Pt 2,4-8; viz tez Ef 2,20-22). 32

Nesmfme vsak pfehlednout prfmou souvislost mezi vydavanim svedectvi o Kristu a konecnym vitezstvim nad svetem. Jedno bez druheho nemuze byt. Zakladni genialni napad Jezisova planu zvestovani spocival V tom, jak mod Ducha svateho spojil tyto dve skutecnosti nabite energii.

Zdsada zbliika

Tak se vracfme k jeho ucednikum. Byli predvojem tohoto vse zahrnujfciho hnuti. Jezfs ocekaval, zeostatni V neho uverf ,,skrze jejich slovo" (J 17,20) a ti, ktefi uvefi, predaji to slovo zase jinym, az se casem cely svet dozvi, kdo Jezfs byl a co prisel vykonat (J 17,21-23 ). Cely jeho plan zvestovani - vlastne i samotne naplneni toho, proc prisel na svet, zemrel na krizi, a vstal

66/ Afistruv pCdnzvlstovdni evangeCia z hrobu - zalezelo na tom, jak budou vyvolenf ucednici verni tomuto poslani. Na zacatku jich mohla byt jen hrstka, ale to nerozhodovalo, pokud pfedavali svuj charakter jinym a ucili je delat totez. Jeho cfrkev postupovala k vftezstvi tim, ze ucednfci

se oddali Spasiteli a znali ho natolik, zeje jeho Duch i znalost jeho zpusobu vedly k tomu, aby to sdelovali ostatnim. Mozna se to zda prilis jednoduche, ale prave tak dobyva evangelium svet. To byl jeho jediny plan.

Zkusebni kamen jeho sluzby

Byla V tom i zatezkavaci zkouska. Budou jeho ucednici V jeho praci pokracovat, az On odejde? Anebo, coz mozna bylo jeste aktualnejsi, budou moci bez jeho primeho dohledu vykonavat stejne dobrou praci jako s nim? Mohlo by se zdat, zepo nich zada prilis mnoho, ale pravdou zustava, ze by si Jezis i z ciste lidskeho hlediska nikdy nemohl byt jist, zese to, co na ne vynalozil, jeho kralovstvi vyplati, dokud by se s nimi v jejich kfesfanske vychove nedostal az sem. Kdyby nedokazali sdilet jeho Ducha a jeho metodu prace s lidmi, kteri by V teto praci zase pokrafovali, brzy by po vysledcich vsech tech let, kdy jim slouzil, nezby lo ani stopy.

Neni divu, ze Jezis tak nesmazatelne vryval ucednikum do pameti potrebu a nevyhnutelnost predavani jeho zivota stale dal. Jako ilustraci k tomu vypravel podobenstvi o vinnem kmeni a ratolestech (J 15, 1-17). Na tomto srovnani, jednom z jeho nejjednodussich a prece nejhlubsich, Kristus vysvetlil, zeucelem jak vinneho kmene (jeho samotneho ), tak ratolesti (vericich v neho) je nest ovoce. Proto tu ratolest, ktera nerodi, vinar odrizne -je bezcenna. A co vie, i ty ratolesti, ktere rodi, vinar cisti, aby nesly vice ovoce (J 15,2). Bylo jasne, ze zivotodarna sila vinneho kmene neni urcena k tomu, aby se ji mrhalo na neplodne ratolesti. Kazda ratolest, ktera zila z kmene, musela nest ovoce, aby prezila, nebof takovy byl smysl jeji existence. Jezis to vztahl na sve ucedniky. Meli jiste podil na jeho zivote -a jiste mu take ponesou ovoce (J 15,5.8), a co vie, jejich ovoce zustane (J 15, 16).33 Protikladem je jalovy kresfan. Strom se pozna po ovoci.

Behem sve sluzby Jezis tuto zasadu stale zduraznoval. Ovoce bylo nevyhnutelnym vysledkemjeho vlastnf obeti za svet (J 12,24; viz tez 17, 19). Bylo rozlisovacfm znamenfm tech, kterf konali vuli jeho Otce v nebesfch (Mt 7, 16-23; L 6,43-45). Bylo odmenou jeho ucednfku za jejich praci pri sklizni (J 4, 36-38). Prave ovoce bylo odepfeno tern, V nichz ,,casne starosti, vabivost majetku a chtivost ostatnfch vecf" dusily Bozf slovo, zasete do jejich srdcf (Mk 4,18-20; Mt 13,22-23; L 8,14-15). Prave ovoce chybelo

V zivotech saduceu a farizeu, takze se na ne Jezis dfval jako na pokolenfzmijf (Mt 3,7-8; 12,33-34; L 13,6-9). Jezfs vyzyval ruzne lidi, kazdeho trochu jinak, aby zhodnotili ovoce sveho zivota. Tak se ukaze, jacf jsou. Vidime-li neseni ovoce v sirsf souvislosti jako vytvarenf Kristova zivota v lidske osobnosti, nejprve V na~i a potom V jinych, ukazovalo k teto zasade vlastne vsechno, co Mistr rekl nebo udelal.

Velke posldni

Velike poslani, ktere Kristus sveril sve cfrkvi, mame shrnuto V pnkazanf ,,jdete ke vsem narodum a ziskavejte mi ucednfky" (Mt 28, 19). Tento vers rika, ze ucednfci maji vyjft do sveta a ziskavat lidi, ktefi by se stali tfm, cfm jsou oni - ucednfky Kristovymi. Kdyz tento vers cteme V reckem textu, je to videt jeste jasneji. Slova ,,jft", ,,krtit" a ,,ucit" jsou totiz pricesti, ktera berou svuj smysl od rfdicfho slovesa ,,ziskavat (v angl. primo ,delat') ucedniky". 34 - To znamena, ze velkym poslanim neni jen jft kazat evangelium do celeho sveta (Mk I 6, 15), pokrtft mnozstvi obracenych ve jmeno trojjedineho Boha, naucit je Kristovym prikazanim, ale ,,ziskavat ucedniky" - vychovavat stejne lidi, jako jsme sami, lidi tak oddane Kristovu poslani, ze nejenom sami pujdou jeho cestou, ale povedou k tomu i jine. Jenom tehdy, jsou-li ziskavani (,,delani") ucednfci, lze splnit ucel i ostatnfch cinnosti, zmfnenych V tomto poslani.

Modlit se za zence

Duraz byl kladen na vedeni. Jezis svou sluzbou uz ukazal, ze bloudfcf zastupy jsou zrale pro sklizen - ale jak je natrvalo ziskat bez duchovnich pastyru, kteri by je vedli? ,,Proste proto Pana foe", pripominal Jezis svym ucednikum, ,,af vysle delniky

/ '.Mistn1 v pfun zve.stovanievangdia na svou zen" (Mt 9,37-38; viz tez L 10,2). V techto slovech zazniva temer zoufaly t6n - vzdyf Jezis citil, jak svet zoufale potrebuje delniky, kteri by se o jeho duse starali. Modlit se za svet nemelo cenu. K cemu by to bylo? Pan Buh ho uz miluje a dal na jeho zachranu sveho Syna. Ne, modlit se jen tak neurcite za svet, to by nepomohlo. Svet je ve svem hrichu ztraceny a slepy. Jedinou nadeji pro svet jsou lide, kteri do nej vyjdou s evangeliem -a az nekoho pro Krista ziskaji, nenechaji ho byt, ale budou s nim verne, trpelive a horlive pracovat, dokud se i z nej nestane plodny kresfan, ktery bude korenit svet kolem sebe laskou Vykupitele.

Zdsada V nasich zivotech

Konecne vsichni musime zhodnotit svuj zivot a svedectvi, zda prispi va k naplneni hlavniho cile toho, kdo je Spasitelem sveta. Jestlipak ti, ktere jsme vedli ke Kristu, k nemu nyni vedou ostatni a uci i je ziskavat ucedniky? Uvedomte si, ze nestaci jen zachranovat hynouci, ackoli to mame prikazano; nestaci ani upevnit znovuzrozene deti ve vire v Krista, ackoli i to je nutne, aby zustalo prvni ovoce zachovano; a vlastne nestaci ani je dostat tak daleko, aby ziskavali druhe, ackoli je to chvalyhodne. 0 tom, zda bude mit nase prace nejaky vyznam, ve skutecnosti rozhoduje az vernost, s jakou pujdou obraceni dal a budou vytvaret ze svych obracenych vudce, nejenom nasledovniky. Chceme co nejdrive ziskat Kristu nasi generaci, ale to nestaci.

Nase prace nekonci, dokud nema zajistene pokracovani V zivotech tech, kteri uz jsou evangeliem vykoupeni. Zkusebnim kamenem jakekoli zvestovatelske prace tedy neni to, co lze zrovna v urcitem okamziku videt nebo co stoji v zapisu z konference, ale ucinnost, s jakou nase prace pokracuje V pristi generaci. A podobne meritkem uspechu kterekoli cfrkve by nemelo byt to, kolik novych jmen pribylo v seznamu nebo o kolik vzrostl prijem, ale spise kolik kresfanu pilne ziskava druhe a vede je k tomu, aby ziskavali zastupy. To, na cem zalezi, je konecny dosah naseho svedectvi, a proto se hodnoty daji merit pouze vecnosti.

Nernyslfte, zeje na case, abychorn se na svuj zivot a sluzbu podfvali z teto perspektivy? Jak by rekl Dawson Trotman, ,,Kdepak jsou nasi lide?" 35 Co pro Pana Boha delajf? Jen pomyslete, co by to pro cfrkev v budoucnu znarnenalo, kdyby vysledkern nasf prace byl jen jediny opravdovy ucednfk. Nezdvojnasobilo by to snad okarnzite nas vliv? A co kdyby se narn podarilo vychovat jeste jednoho takoveho a tornu prvnfrnu zaroveii take. Tfrn by se nas zivot hned zctyrnasobil. Aspoii teoreticky by se jen tfrnto nasobenfrn sluzby evangeliurn brzy dostalo k zastupurn -za predpokladu, ze by clovek, ktereho jsrne nazvali ucednfkern, skutecne kracel ve slepejfch sveho Mistra.

Cirkev to prokdzala

Meli bychorn byt vdecnf za to, ze s prvnfrni ucednfky tornu tak opravdu bylo. Nesli evangeliurn zastupurn, ale zaroveii neustale budovali spolecenstvf tech, kdo uvefili. A jak Pan denne pridaval k cirkvi ty, ,,ktere povolaval ke spase" (Sk 2,47), apostole po vzoru sveho Mistra vychovavali lidi k tornu, aby nasobili jejich sluzbu az do vsech koncu zerne. Skutky apostolske narn ve skutecnosti jen ukazujf v zivote rostouci cfrkve rozvijeni tech zasad zvestovanf, ktere jsrne uz objevili V Jezisove zivote. Muzerne klidne rici, ze prvotni cfrkev dokazala, ze Mistruv plan dobyti sveta je uskutecnitelny. Dopad jejich svedectvi byl takovy, ze nezli uplynulo stoleti, soudoba pohanska spolecnost se otfasla v zakladech ave vetsine velkych rnest byly zalozeny rostouci sbory. Kdyby to, co bylo typicke pro pocatecnf zvestovatelsky rozrnach cirkve, stejnyrn zpusobern pokracovalo, behem nekolika stoleti by vsichni lide sveta okusili dotek Mistrovy ruky.

Zkratky se neosvedcily

Casy se zrnenily a Jezisovu jednoduchou rnetodu zvestovani Iide nasilne prizpusobili novyrn predstavam. Sarnozrejme potfebujeme zasadu uplatiiovat vzdy podle rnenicich se okolnostf, ale rnnohdy se narn podafilo zrnast i zasady sarnotne ve snaze upravit evangeliurn pro dnesek. Narocne zasady budovanf vudcu a pfedavanf charakteru se zrejrne rozplynuly ve snazsi taktice rnasoveho naboru. Kratkozraky cil ziskat popularitu vetsinou

70/ :Mistruvpwn zvistovani evange{ia zatlacil do pozadi dlouhodoby cil zasahnout cely svet, a to se odnizi i V kratkozrakem zpusobu, jakym se V cfrkvi osobne nebo hromadne zvestuje evangelium. Cas od casu, v dobach velkeho duchovniho probuzeni, se Jezisovy metody dostavaly ke slovu, ale nyni, pfi zpetnem pohledu na cfrkevni dejiny vidime, ze tato obdobi nemela dlouheho trvani a mimoto nikdy neupoutala pozornost vetsiny cirkevnich pfedstavitelu. Jezisuv plan nikdy nikdo nezamitl. Proste jsme ho ignorovali. Snad byl necfm, co je potfeba pfipominat jako soucast slavne minulosti, ale nestal se nam zavaznym pravidlem, jimz bychom se meli fidit.

Ukol pro dnesek

Prave tohle musime resit, nez se rozhodneme, jak budeme postupovat. Obetave se dnes snazime pomoci jiste dobfe mfnenych obfadu, programu, organizaci, vyboru a kfifovych vyprav lidskeho dumyslu dokazat to, ceho mohou dosahnout jen lide v moci Ducha svateho. To nefikam proto, abych snizoval takove uslechtile snahy, nebof bez nich by cirkev nemohla pracovat tak, jak pracuje. A pfece, dokud se do veskere teto cinnosti, jak pfi planovani, tak pfi provadeni, organicky nezaclenf osobnf poslani naseho Mistra, nemuze cirkev pracovat tak, jak by pracovat mela.

Kdy si uz konecne uvedomime, zezvestovani evangelia neni zalezitosti neceho, nybrz nekoho? Je vyrazem Bozi lasky, a Buh je Osoba. A protoze je jeho povaha osobni, muze ji odrazit zase jenom osobnost -nejprve ji v plnosti zjevil Kristus a nyni se skrze Ducha svateho projevuje v zivotech tech, ktefi se mu odevzdali. Vybory mohou byt uzitecne pfi organizaci a vedeni tohoto procesu, a v tomto ohledu je jich samozfejme potfeba, ale praci samotnou delaji lide, ktefi jdou ve jmenu Kristove k jinym lidem.

Proto musime s E. M. Boundsem fici, ze ,,Bozi metodou jsou lide". 36 Dokud nemame lidi prostoupene Duchem svatym a oddane Bozim cilum, zadna nase metoda nam nebude nic platna.

To je novy zpusob zvestovani evangelia, ktery potfebujeme.

Nikoli lepsi metody, ale lepsi lide - lide, ktefi znaji sveho Vykupitele duverneji nez jen z doslechu - lide, ktefi se divaji na

vec jeho ocima a citi jeho lasku ke svetu - lide, kterf jsou ochotni stat se nicfm, aby On mohl byt vsfm - lide, kterf pouze pro Krista touzf vytvafet jeho zivot V sobe a V jinych pfesne tak, jak se jemu lfbi. To je totiz zpusob, ktery Mistr naplanoval k dosazenf sveho cile na zemi -a tam, kde se drzfme jeho postupu, nemohou ani brany pekelne zabranit zvestovanf evangelia po celem svete.

,,Jajsem .9Llfai Omega.((Zj 1,8

'lJos{ov

Afistr - a val p[an

Zivot ma vzdycky nejakj plan

Jaky mate plan pro svuj zivot? Vzdycky musi'.te zit podle nejakeho planu. V zivote mame urcity ci'.l,a plan je to, co usmernuje a ridi'. nasi cestu k nemu. Nemusi'.me si byt planu vedomi ve vsem jednani'., nemusi'.me si ho byt dokonce vubec vedomi, a prece bude V nasem jednani'. znat nejaka osa, kolem ni'.zse vsechno toci'..

Kdyz se pak nad ti'.m vazne zamysli'.me a snazi'.me se zjistit, jaky ci'.l tedy mame a co delame, abychom jej dosahli, mozna neobjevi'.me nic pri'.lis uspokojiveho. Ale takove poctive zhodnoceni'. by kazdeho z nas melo vest k tomu, abychom se zacali vice zaji'.mat o to, k cemu jsme povolani -alespon tedy toho, kdo veri, ze veskere nase jednani'. by se melo srovnavat s Jezi'.sovym.

Snadno se muze stat, ze nektere plany, na nichz nam velmi zalezi'., budeme muset prepracovat anebo uplne opustit. Stejne bolestne to muze byt, az budeme nase spolecenstvi'. prizpusobovat Mistrovym predstavam sluzby. S nejvetsi'. pravdepodobnosti budeme muset prehodnotit cely svuj pohled na uspech. A prece musi'.me temto zde popsanym zasadam, pokud maji'.vubec nejakou cenu, rozumet jako navodu. Jenom tehdy, kdyz je uplatnujeme V kazdodenni'. praci, mohou mi'.tpro nas nejaky vyznam. Pokud priznavame, ze jsou pravdive, musf se vyplatit, kdyz podle nich budeme jednat.

Metody se budou lisit

Kazdy z nas by mel tedy hledat nejaky zpusob, jak moudrost Jezi'.sova postupu zaclenit do sve vlastni'. nejbeznejsi'. metody

'lJoswv /73 zvestovanf evangelia. Vsichni nebudou vedeni k tomu, aby postupovali stejne, pokud jde o formu nebo organizaci, a ani bychom nemeli po nikom chtf t, aby se vesel do presne stejne sablony jako ostatnf. Mnohotvarnost je charakteristickou vlastnostf celeho vesmfru a kazda metoda, kterou chce Pan Buh uzfvat, je dobra, i kdyz to samozrejme nevylucuje moznost zlepsovat nas zpusob, jakym ji uvadfme do zivota. Mistr nam poskytuje zakladnf plan, kterym se muzeme rfdit, ale ocekava od nas, ze uz ho sami rozpracujeme do detailu podle mfstnfch zvyklostf a okolnostf. To znamena, ze budeme muset vydat ze sebe uplne vsechno, co v nas je. Menfcf se situace budou vy.fadovat nove, odvazne pokusy a ne vsechno, co zkusfme, se osvedcf. Kdo nebude ochoten snaset nezdary s pevnym rozhodnutfm najft zpusob, kterym by to delat slo, nikdy ani nezacne; a kdo se bude bat zkouset to znovu a znovu, pfilis daleko se nedostane.

Prvofadj vjznam lidi

Ai uz bude mft nas postup jakoukoli podobu, prfklad Jezfsova zivota nas povede k tomu, ze na prvnfm mfste bude hledani a vychova osobnostf, ktere by sly za jinymi lidmi. Zastupy nemohou pochopit evangelium bez ziveho svedectvf. Nestacf pouhe vysvetlenf. Lide na celem svete, kterf bloudf bez cfle, potrebuji pred sebou videt to, cemu by uverili - potrebuji cloveka, ktery by se mezi ne postavil a rekl: ,,Pojd'te za mnou, ja znam cestu". Tady musf byt teziste vsech nasich planu. Muzeme pracovat se sebevetsim duchovnfm zapalem, ale zda vysledky nasf prace zustanou, zalezi na tom, jak dostojime tomuto ukolu. Pritom musfme mft na pameti, zetakovi lide, ktere Kristus potrebuje, nam nespadnou z nebe. Je potreba rozvazneho planovanf a soustredeneho usili. Mame-Ii lidi vychovavat, musfme vykonat kus prace. Musime je hledat. Musime je ziskat. Musime se, coz je zvlasf dulezite, za ne modlit. Nekterf uz zaujimajf vyznamna mista v cfrkvi. Jini jsou jeste mezi temi, kterf teprve cekaji na pozvanf ke Kristu. Ale af jsou kdekoliv, musime se k nim dostat a vychovat z nich uzitecne ucedniky naseho Pana.

74/ Mistn'lv plan zvestovani evangefia

Zacnete jen s nekolika

N emeli bychom ocekavat, ze zacneme s vetsfm poctem lidi, a ani bychom si to nemeli pfat. Nejlepsf praci udelame vzdy jen s nekolika. Je lepsf venovat se asi rok jednomu ci dvema lidem, ktefi se naucf dobyvat Kristu dalsi, nezli stravit cely zivot tim, ze proste jenom udrzujeme v chodu program celeho sboru. Nezalezf na tom, jak nepatme a ma.lo nadejne jsou zacatky; rozhodujkf je, zda se lide, kterym uz svuj zivot venujeme, naucf rozdavat jej dal.

Zustdvejte pospolu

Pokud na nas majf nasi nasledovnfci videt, kym by se meli stat, musf byt s nami. To je podstata naseho planu: nechame je, aby videli, jak pracujeme, aby zacali sdflet nas pohled na budoucnost a poznali, jak to souvisf s kazdodennim zivotem. Tak se jim zvestovanf evangelia stane blfzkym a praktickym, a zjisti, ze zasahuje do vsech oblastf lidskeho zivota. Budou ho chapat jako zivotnf styl, ne jako teologicke dogma. A co vie, budou-li s nami, nevyhnutelne se take zapojf do nasi prace.

Venujte jim cas

Takovy plan nas bude samozfejme stat spoustu casu. To ostatne platf o vsem, co ma nejakou hodnotu. Kdyz to budeme promyslet, jiste nas napadne mnoho cinnostf, ktere muzeme delat spolecne, tfeba navstevy, konference, rekreace, a dokonce i chvfle osobnfho ztisenf. Tak bude cas, ktery stravfme dohromady, docela pfijemny. Podobne muzeme mft pfi trose pfizpusobivosti ucednfky s sebou po vetsinu casu, ktery venujeme sluzbe ostatnfm, a tak nam s nf hodne pomohou.

Setkdni ve skupindch

Aby tento system mel take nejaky fad, bude potfeba stanovit i dobu, kdy se s nami bude pravidelne setkavat cela skupinka nebo jejf cast. Pfi techto neformalnkh setkankh muzeme studovat Bibli, modlit se a sdflet spolu i nejvnitfnejsf touhy a bfemena. Nenf tfeba rozhlasovat, co to podnikame, dokonce ani fici hned zpocatku skupince, jaky ma.me konecny cfl; stacf jen

nechat takova setkani vyrust z bezne potfeby spolecenstvi. Skupinka si zase muze vypracovat vlastni kazen v ramci cirkve. 37 Tento zpusob prace se skupinkami se dnes znovu objevuje na mnoha mistech. Je zrejme jednou z nejnadejnejsich znamek bliziciho se probuzeni. Uprostfed vsech moznych zivotnich stylu a cirkevnich spolecenstvi se vynofoji malinka duchovni tela; nektera z nich sice jeste nemaji ujasneny smer, jina se V puvodni cirkvi drzi jen tak tak, ale cele hnuti je projevem hluboke touhy po opravdove kresfanske zkusenosti. Protoze nejsou vazany tradici nebo pravidly stanovenymi zvenci, lisi se tyto hunky vsemozne formou i hlavnim zamerenim, ale vetsinou se jedna o uzke obecenstvi s vlastni kazni. Tento zpusob prace vede k rustu, a proto nikdo z mis neudela chybu, kdyz ho ve sve sluzbe lidem pouzije.

V teto souvislosti ma jiste znacny vyznam, ze i Billy Graham, soucasny predni evangelista, si uvedomuje, jak obrovske moznosti tento zpusob prace ma, kdyz ho V cirkvi nalezite pouzijeme. Na otazku ,,Jak byste naplanoval svou praci jako pastor velkeho sboru V nejakem vyznamnem meste?" odpovedel: ,,Nejprve bych vytvoril malou skupinku tak osmi, deseti nebo dvanacti lidi, kteri by se setkavali vzdy nekolik hodin tydne a byli by ochotni neco tomu obetovat. Stalo by je to trochu casu a namahy. S nimi bych par let sdilel vsechno, co mam. Potom bych vlastne ziskal dvanact pastyru mezi laiky, kteri by si zase mohli kazdy sehnat dalsich osm, deset nebo dvanact a ucit je. Vim o jednom ci dvou sborech, kde to delaji, a cirkev se tak od zakladu meni. Myslim, ze takto zacinal Kristus. Vetsinu casu stravil s dvanacti lidmi, ne s velkym zastupem, vlastne to ani nemelo prilis velke vysledky. Ty nejvetsi vysledky melo, podle meho nazoru, kdyz s nekym mluvil osobne, a pak to, kdyz travil cas se svymi Dvanacti." 38 Tady Billy Graham proste shrnuje Jezisuv moudry postup.

Nico od nich ocekdvejte

Nestaci jen lidi zapojit do uzsiho spolecenstvi, ktere se od cirkve vlastne lisi jen velikosti. Musime jim take dat prilezitost, aby uplatnili, co se naucili. Pokud takovou moznost nemaji,

/ '.Mistn1vplan zvi.stovdni evange{ia muze skupinka lehko usnout na vavffnech a posleze ustrnout ve spolecnost pro vzajemne obdivovani. Musime mit pfed sebou vzdycky jasny cil. Chvile, kdy se stahujeme ze sveta zpatky, nejsou unikem z konfliktu, nybrz strategickym tahem, kterym ziskavame udernou silu k utoku.

A tak je na nas, abychom se postarali nasim ucednikum o ukoly, v nichz by museli uplatnit to nejlepsi, co v nich je. Kazdy muze neco delat. Nejprve to mohou byt obycejne vsedni ukoly jako treba odesilani dopisu, starost o kartoteku pro mivstevy, anebo proste jen to, aby vsechno pfipravili pro skupinku, ktera se sejde u nich doma. Ale postupne, jakmile budou schopni delat vie, jim muzeme odpovednosti pfidavat. Toho, kdo ma dar vyucovani, bychom mohli zapojit do nedelni skoly.

Pomerne brzy jim mozna snadno pfidelime nejakou pastoracni praci, ktera by odpovidala jejich schopnostem. Temef kazdy muze navstevovat nemocne doma nebo V nemocnicich. Nektere lze povzbudit k tomu, aby si pfi urcite pfilezitosti vzali slovo. A samozfejme kazdy z nich potfebuje dostat nejaky ukol v oblasti osobniho zvestovani evangelia.

S nicim jinym nam zfejme nemohou pomoci tolik, jako se starosti o nove kresfany. Tady jsou nenahraditelni - prave jich je potfeba, aby se ujali malych deti v Kristu a vedli je stejnou cestou a ve stejne kazni, jako jsme my vedli je. Ti, ktere k teto praci vychovame, budou tak zarukou zachovani vysledku vseho zvestovatelskeho usili V cfrkvi, nebof nejenom ze udrzi to, ceho jsme dosahli, ale take zajisti staly pohyb kupfedu.

Dbejte na to, aby se nezastavili

K tomu vsemu bude tfeba dohledu, jednak na jejich osobni vyvoj, jednak na jejich praci s ostatnimi. Budeme muset zavest pravidelna setkani, pfi kterych se jich zeptame, jak to vsechno jde. Bud' je budeme muset vyhledat tam, kde jsou, nebo si s nimi popovidat az pujdeme nekam slouzit spolecne. Je tfeba odpovidat na otazky, ktere v nich vyvolaly jejich zkusenosti, dokud budou V jejich mysli jeste cerstve. Je tfeba vcas rozpoznat hfisne postoje a reakce a postavit se k nim nesmlouvave, a totez plati o sklonech se urazet, bezduvodnych pfedsudcich a o vsem

ostatnim, co by mohlo byt na prekazku jejich knezske sluzbe Bohu a lidem.

Hlavni je, abychom je stale vedli k n":tstuv milosti a poznani. Vzhledem k nasi lidske pameti by asi by lo moudre si udelat seznam veci, ktere by behem sve vychovy meli zvladnout, a potom si nekde zaznamenavat jejich pokrok, abychom si byli jisti, zejsme na nic nezapomneli. Zvlasf je to potreba tam, kde pracujeme zaroven s nekolika lidmi a kazdy z nich je duchovne jinak daleko. Budeme muset byt trpelivi, nebof s nejvetsi pravdepodobnosti porostou velmi pomalu a jeste pritom udelaji mnoho kroku zpatky. Ale pokud budou s cistym srdcem hledat pravdu a budou ochotni podle ni zit, urcite jednou dorostou do plne podoby Kristovy.

Pomtihejtejim nest jejich bfemena

Asi nejobtiznejsi na cele praci s jejich vychovou bude to, ze predem musime ocekavat problemy a pripravovat je na ne. To je hodne tezke. Mozna to povede ke krajnimu napeti. Znamena to, zeje vlastne temer nikdy nemuzeme pustit z hlavy. I kdyz budeme meditovat ci studovat V ustrani, nasi ucednici budou stale v nasich myslich a modlitbach. Ale chtel by otec, ktery miluje svoje deti, aby tomu bylo jinak? Musime prijmout bremeno jejich nezralosti az do te doby, nez to budou schopni udelat sami. Myslet si, alespon v pocatcich jejich vyvoje, ze mohou uplne sami zvladnout vsechno, co prijde, znamena privolavat pohromu. Musime byt rozumni. J sme strazci a radci svych duchovnich deti a neseme tedy odpovednost za to, abychom je naucili zit pro sveho Mistra.

Vedie je k tomu, aby v prtici pokracovali dtil

Vsechno by to melo vest ke chvili, kdy tito vyvoleni zacnou slouzit samostatne, kazdy na svem miste. J ak se ta ch vile bude blizit, kazdy z nich by uz mel byt hezky daleko s vlastni vychovou tech, ktere svym svedectvim Kristu ziskal anebo dostal na starost. Tak se nas plan vlastne uz zacal V jejich zivote uplatiiovat, aniz by o tom vedeli. Aby to ale nezustalo neujasnene, meli bychom jim jeste driv, nez je pustime z dohledu, jasne vysvetlit, jaky nas plan od zacatku byl. Potrebuji ho znat se vsi urci-

78/ 'Jv[i,strilvpfan zve.stovdni evange(ia tosti, aby podle nej mohli hodnotit sve zivoty a take ho sdilet s temi, kterym chteji pomoci.

Osobni duchovni zkusenost je svrchovane dulezita Hlavni ved je samozrejme jejich vlastni duchovni zkusenost. Nez je pustime z dohledu, musi byt dukladne zakotveni ve vffe, ktera premaha svet. Dabel se za pomoci vsech pekelnych mocnosti bude snazit je porazit a uzije k tomu veskrych lstivych uskoku, ktere ma k dispozici. Svet, do ktereho se vydavaji, je pod mod jeho zlych kouzel. Bude to boj od zacatku az do konce. Kazdou dalsi pid' si budou muset vybojovat, protoze nepfftel nikdy neustoupi. Pustit se do neceho takoveho, k tomu nestaci nic mensiho nez naplneni duchem Kristovym. Nebudou-li zit ve spolecenstvi s nim, nepujdou-li vpred vyzbrojeni jeho cistotou a mod, snadno je premohou sily, ktere se kupi proti nim, a cela nase prace prijde nazmar.

Vysledek nasi prace uz potom zalezi na vernosti techto lidi. Nezalezi na tom, s kolika jich zacneme, ale kolik bude pro Krista vitezit. Proto musime celou dobu klast duraz na kvalitu zivota. Pokud se nasi vudcove V tomto smeru osvedci, ostatni je budou nasledovat; pokud ne, nebudou mit ostatni nic, co by za nasledovani Sta.lo.

Cena vitezstvi je vysoka

Tak velika nadeje bude take hodne stat. Mozna se mnozi z tech, kterym se budeme venovat, s takovou cenou nevyrovnaji a odpadnou. Na to se muzeme hned pripravit. Kresfanska sluzba je narocna a pokud ma byt clovek pro Pana Boha pouzitelny, musi se naucit hledat predevsim Bozi kralovstvi. Prijdou zklamani, ale ti, kdo vydrzi, kteri budou nas zivot davat dal, dal nez si ted' dovedeme predstavit, pro nas budou behem let zdrojem stale vetsi radosti.

Nezijeme prece predevsim pro pritomnost. Zijeme z vedomi, ze V pristich generadch ponese nase svedectvi O Kristu stale ovoce V ustavicne rostoudm okruhu ucedniku, a to az do vsech koncin zeme a az do konce tohoto veku.

Vidite to take tak?

Svet zoufale hleda, koho by nasledoval. A lide urcite nekoho nasledovat budou. Bude to clovek, ktery zna Kristovu cestu, anebo nekdo jim podobny, kdo je povede do jeste vetsi temnoty?

To je rozhodujid otazka naseho zivotniho planu. Na tomto rozhodnutf zavisf smysl vseho, co budeme delat, a zaroven osud celych zastupu.

PozndmK1J

1. Jedna z charakteristik apostola uvedena ve Skutcich 1,2122, rfka, zeby mel byt s Jezisem ,,od kttu Janova az do dne, kdy byl vzat". Z toho se sice nedozvidame, ktera chvile Janovy sluzby se tim mysli (jiste ne hned zacatek ani ktest naseho Pana), ale prece to napovida, ze apostole byli pohromade uz brzy, mofoa uz V dobe Janova uvezneni.

2. Bylo uz vysloveno mnoho ruznych nazoru, proc Jezis vyvolil za apostoly zrovna dvanact ucedniku, vzdyf jich mohl vybrat vie anebo se obejit s mene, ale nejpfijatelnejsi vyklad je zrejme ten, zetoto cislo naznacuje duchovni spojitost mezi skupinou apostolu a mesiasskym Bozim kralovstvim. Jak pise Edwin Schell: ,,Dvanactka je cislo duchovniho Izraele. Af uz ji pozorujeme u dvanacti patriarchu, dvanacti kmenu anebo dvanacti zakladu dvanacti bran v nebeskem Jeruzaleme, vzdycky znamena Bozi prebyvani uprostred lidi - pronikani bozskeho do sveta". (Schell, Traits of the Twelve, str. 26). Je nakonec i mofoe, ze apostole V tomto cfsle videli vyznam jeste doslovnejsi a to se stalo zakladem prvnich klamnych nadeji o obnoveni Izraele ve smyslu politickem. Urcite si byli vedomi sveho postavenf jako clenu dvanacti a hned se snazili zaplnit mezeru vzniklou ztratou Jidase (Sk 1,15-26; viz tez Mt 19,28) . Jedna vec je vsak jista: toto cislo melo dat vyvolenym znat jejich dulezitost V budouci praci pro Bozi kralovstvi.

3. Henry Latham se na vyvoleni techto tri diva jako na neco, co melo celou skupinku naucit, ze je treba sebezapreni. Apostolum se na tom melo ukazat, ze,,Kristus udeluje jake poverenf chce a komu chce; zev Bozich sluzbach je uz samo pfijeti dost velikou cti; a ze se nikdo nema nechat odradit, kdyz vidf, ze nekdo jiny dostal praci, ktera se mu zda cestnejsf nez jeho vlastnf". (Latham, Pastor Pastorum, str. 325)

82/ %istn1v pfan zvestovani evange[ia

4. Zasada soustredit se na uzsi okruh, kterou Jezis ve sve sluzbe predvedl, tu vsak byla uz pred nim. Takovy byl Bozi postup od zacatku. Stary zakon podava zpravu o tom, jak si Pan Buh vyvolil pomerne maly izraelsky narod, aby skrze nej vykoupil lidstvo. A v ramci tohoto naroda se vedeni soustred'ovalo kolem jednotlivych rodu, zejmena rodu Davidova z pokoleni Judova.

5. Jezisova veleknezska modlitba v 17. kapitole Janova evangelia je v teto souvislosti zvlasf vyznamna. Z dvaceti sesti versu modlitby se jich ctrnact pfimo tyka dvanacti ucedniku (J 17,6-19).

6. Tim nechci fici, ze by pokuseni znamenalo jen toto. Chci ale zduraznit, ze se tykalo jak Jezisova planu na zvestovani evangelia svetu, tak duchovniho cile jeho sluzby.

7. Pfikladem prvniho je pfipad ocisteneho malomocneho (Mk 1,44-45; Mt 8,4; L 5,14-16); tech, kdo byli zbaveni necistych duchu u jezera Galilejskeho (Mk 3,11-12); Jaira, kdyz Jezfs vzkrisil jeho dcerku z mrtvych (Mk 5,42-43; L 8,55-56); dvou slepych, ktefi prohledli (Mt 9,30) a slepeho v Betsaide (Mk 8, 25-26).

Nektere pfiklady druheho mame v J 1,29-43; 6,14-15; Mk 4,35-36; 6,1.45-46; 7,24-8,30; Mt 8,18.23; 14,22-23; 15,21.39; 16,4; L 5,16; 8,22 a jinde.

8. Priklady toho jsou v J 2,23-25; 6,30-60; 7,31-44; 11,45.46; 12,11.17-19; L 14,25-35; L 19,36-38; Mt 21,811.14-17; Mk 11,8-11.

9. Vedle vladnoudch Rimanu byli hlavnimi vudci Izraele farizeove a saduceove. Jejich jednani ovliviiovalo vsechen nabozensky, socialni, kulturni a do urcite miry i politicky zivot asi dvou miliom1 obyvatel Palestiny. A prece nebyl pocet lidi, ktefi se pocitali mezi farizeje - prevafoe rabinu a zamofoych laikuvetsi nez sest tisic, a pocet saduceu, tedy hlavne vyznamnejsich knezi a jeruzalemskych rodin, jejichz clenove zasedali v synedriu, dosahoval sotva nekolika set. Kdyz uvazime, ze tato skupinka privilegovanych, ani ne sedm tisic, tj. priblifoe jedna tretina procenta izraelskeho obyvatelstva, mela v rukou duchovni

osud celeho naroda, je uz celkem jasne, proc o nich Jezfs tolik mluvil a proc take svym ucednikum rikal, ze je tfeba lepsich vudcu.

10. Tato myslenka je jasne znat v pfekladu Ef 4,11-12 v New English Bible, kde stoji doslovne pfelozeno: ,,A toto byly jeho dary: aby nekteri byli apostolove, jini proroci, jini evangeliste, jini pastyfi a ucitele, aby Bo.ii lid vystrojovali k praci v jeho sluzbach, aby budovali telo Kristovo."

Tri vety ve versi 12. jsou postupne zavisle jedna na druhe a posledni je vyvrcholenim. Podle tohoto vykladu tedy Kristus dal nekterym lidem v cfrkvi zvlastni dary proto, aby svate zdokonalovali ke sluzbe, kterou ma kazdy z nich za ukol, aby spolecne dosahli velikeho die, zbudovani tela Kristova. Sluzba V cfrkvi je praci, V niz maji sve misto vsechny udy tela.

11. Nekteri badatele, napriklad Henry Latham, tvrdi, ze pfed povefenim apostolu se Jezis venoval pfedevsim zastupum ateprve potom se soustfedil na ucedniky, zejmena na dvanact (Henry Latham, Pastor pastorum, str. 188-269). Af uz se da z evangelii opravdu vycist takovy jasny pfedel nebo ne, jiste je, zese postupem casu Jezis venoval apostolum stale vie.

12. Toho si ucednici dobfe vsimli. Petr napfiklad rika: ,,Buh jej vsak tfetiho dne vzkrisil a dal mu zjevit se - nikoli vsemu lidu, nybrz jen svedkum, ktere k tomu napred vyvolil, totiz nam; my jsme s nim jedli a pili po jeho zmrtvychvstani" (Sk 10,40-41).

13. V teto souvislosti si musime vsimnout, ze o ,,ucednicich" jako o jednotne skupine se v evangeliich pise mnohem casteji nez o nekterych z nich jednotlive. T. Ralph Morton jde jeste dale a tvrdi, zetam, kde jsou zmineni jednotlivci, se mluvi pfedevsim o jejich selhanich, zatimco o cele skupine se pise v souvislosti s jejich radosti, porozumenim ci dosazenymi vysledky. Kdyz vezmeme v uvahu, ze tyto zaznamy psali pod vedenim Ducha ucednici, a ne Jezis, ma jiste svuj vyznam, ze psali zrovna takto o svem vlastnim postaveni (viz T. Ralph Morton, The Twelve Together, str. 24-30; 103). Z toho nemusime hned vyvozovat, ze ucednici jako jednotlivci nemeli zadny vyznam -

84 / '.Jvfi.struvpwn zvestovani evangefia tak to take nebylo -ale urcite mis zaujme, ze ucednici pochopili, ze se na ne Pan diva jako na organickou skupinu veficfch, ktefi se spolecne pripravuji k temuz poslanL Kristovyma ocima se videli predevsim jako cfrkev, a teprve potom jako jednotlivci

V ramci teto cfrkve.

14. Jezis mluvil o svem utrpeni a smrti nejmene sestnactkrat do okamziku, kdy ho vojaci skutecne zatkli. Prvni'.zminky byly sice obestrene tajemstvim, ale jejich vyznam je jasny: srovnanf jeho tela a zboreneho chramu (J 2, 19); zminka o tom, ze bude Syn cloveka vyzdvizen jako mosazny had na pousti (J 3; 14); slova o tom, ze On, zenich, bude od nich jednou vzat (Mk 2,20; Mt 9, 15; L 5,35); srovnani sebe s chlebem zivota, ktery lide musi lamat ajfst (J 6,51-58) a mozna i odkaz na Jonase proroka jako znameni (Mt 16,4). Po Petrove smelem ujisteni v Cesareji Filipovy zacal Jezis vysvetlovat svym ucednikum s vetsi smelosti, ,,ze musi jit do Jeruzalema a mnoho trpet od starsfch, veleknezi a zakoni'.ku, byt zabit a tretiho dne vzktisen" (Mk 8,31; Mt 16,21; L 9,22). Potom predpovedel svou smrt i vzkriseni podrobne, kdyz se svymi ucedniky prochazel Galileji (Mk 10,33-34; Mt 20,18-19; L 9,43-45) a znovu na sve posledni'. ceste z Pereje do Jeruzalema (Mk 10,33), i zminka o tom, ze dtiv nez se vrati V slave, musi mnoho trpet a byt zavrzen (L 17,25). Prirovnaval se k dobremu pastyri, ktery ,,polozi svuj zivot za ovce" (J 10, 11. 18), a k zrnu psenicnemu, ktere padne do zeme a mnfe, drive nez nese uzitek (J 12,24). Nekolik dni pfed poslednimi Velikonocemi Jezis znovu pripominal svym ucednikum, ze bude ,,vydan, aby byl ukiifovan" (Mt 26;2) a pozdeji tehoz dne V dome Simona malomocneho vysvetloval, zevzacny olej, kterym Marie pomazala jeho nohy, je ptipravou k pohrbu (Mk 14,8; Mt 26,12). Konecne pri sve posledni veceri s ucedniky Jezis rekl, ze jeho utrpeni se blizi (L 22,15), a ustanovil pamatku sve smrti lamanim chleba a pitim vina (Mk 14, 22-25; Mt 26,26-29; L 22,17-20).

15. Posveceni je take zmineno v J 10,36, i ten to vers smeruje predevsim do oblasti zvestovani evangelia.

16. Casy slovesa ,,posvetit" odhaluji jeden dulezity rozdil mezi posvecenim Jezise a posvecenim jeho ucedniku. V Mistrove pripade je toto sloveso V pritomnem case prostem, ktery naznacuje, zejde o trvalejsi stav - ,,sam sebe posvecuji". Naproti tomu kdyz Jezis V dalsi vete mluvi O svych ucednicich, uziva pricesti minule trpne tohoto slovesa V opisne vazbe se slovesem ,,byt", CO2 znamena, zev posveceni ucedniku je treba urcite chvile krize ci rozhodnuti, i kdyz hlavni duraz je stale na trvalych dusledcich teto krize. Volnejsi rozsirena interpretace J 17, 19 by mohla znit takto: ,,kvuli nim ustavicne -den po dni, hodinu po hotline -obnovuji sve odevzdani se zvestovani evangelia, a jsem ochoten podstoupit kazdou obef pro to, abych naplnil tento Bozi cil sveho zivota. A protoze vim, zeani V budoucnu nebude stacit nic mensiho, ma-Ii Bozi prace pokracovat, zadam od vas totez. Vyvolil jsem vas k tomu, abyste vysli delat mou praci, ale nez opravdu pocitite mou lasku ke ztracenemu svetu, budete muset vsechno, co mate, vydat Bohu a jeho planu zachrany sveta, a vytrvat v tomto rozhodnuti v kazdem okamziku sveho zivota." Verim, ze kdybychom se takto opravdu ze srdce rozhodli, pomohlo by to svetove evangelizaci jako nic jineho. Je to un~ite jedna z oblasti posveceneho zivota, ktere potrebuji vice durazu.

17. Ten to vers J 14, 12 se k zvestovani evangelia take vztahuje a jeho vyznam je ohromujici, nebof rika nejenom, ze budou ucednici konat Kristovy skutky, ale take, ze budou konat skutky ,,jeste vetsi", nebof Jezis jde ke svemu Otci. Vezmeme-li tento vers doslova, rika se nam tu, ze ucednici meli V moci Ducha svateho delat vsechno, co delal jejich Pan -a to uz neco znamena -a dokonce jeste vie. Jake vetsi skutky to mely byt, Jezis nerekl, ale ze skutku apostolskych je jasne, ze se mely tykat zvestovani evangelia. Alespon V teto oblasti ucednici skutecne videli vice vysledku nez Kristus. Behem jedineho dne o Letnicich se vlastne k cirkvi pripojilo vie lidi, nez kolik se jich seslo behem tri let Jezisovy sluzby.

18. Toto slovo ,,jiny" ma v fectine zvlastni vyznam. Neuziva se ho ke srovnani dvou veci nestejne kvality, ale tehdy, kdyz

s6 / Afistn1vpfan zvestovanievangefia srovnavame dve veci ve sve podstate stejne. Vyznam toho slova je tedy ten, ze Duch svaty a vteleny Bozi Syn maji naprosto tytez vlastnosti, takze Duch, i kdyz je jina Osoba, bude ucednikum slouzit presne tak jako Jezis (viz G. Campbell Morgan, The Teaching Of Christ, New York: Revell, 1913, str. 65).

19. Toto zaslibeni se naplnilo o Letnicich (Sk 2,4). Neskoncilo tam vsak. Znovu a znovu nas Lukas upozoriiuje, ze naplneni Duchem svatym bylo zkusenosti, ktera V zivote rane cfrkve trvala a udrfovala ho (Sk 4,8.31; 6,3.5; 7,55; 9,17; 11,24; 13,9.52). Z toho by se jiste zdalo, ze Duchem naplneny zivot byl normou kresfanske zkusenosti, i kdyz tak nezili vsichni. Proto napriklad Pavel citil, ze je potreba Efezskym napsat ,,naplneni bud'te Duchem" (Ef 5,18 -Kral. pf.). Popis teto zkusenosti se bude lisit podle toho, jake kdo zaujima teologicke stanovisko, ale studium dejin cfrkve nam odhali, ze bez ohledu na to byla vzdycky vlastni tern, ktere si Pan Buh mocne uzival ke zvestovani evangelia ostatnim.

20. Dobrym prikladem toho je zname Kazani na hofe (Mt 5,3-7,27; L 6,20-49). Nebylo urceno pfedevsim zastupum, i kdyz ho take vyslechly (Mt 7 ,28-29). Toto vyhlaseni vysokych etickych a moralnich zasad Boziho kralovstvi bylo pro tech par blizkych, kteri ho vdecne prijali: ,,Kdyz spatfil zastupy, vystoupil na horn; a kdyz se posadil, pristoupili k nemu jeho ucednici. Tu otevrel usta a ucil je" (Mt 5,1-2; viz tez L 6,17-20).

Mozna nejnapadnejsim pfikladem toho, jak Jezis uvazene chranil sve uceni pred temi, kdo o nej nestali, je zpusob, jakym se stavel k otazce, zda je ten zaslibeny Mesias. Pfatelum to fekl uz v pocatcich sve sluzby (J 4,25-26.42) a dovoloval ucednikum od prvni chvile, aby to tvrd1li (J 1,41.45.49), a pfece nemame zadny zaznam o tom, ze by nekdy fekl nabozenskym vudcum v Jeruzaleme, ze je Mesias, a to az do chvile, kdy byl souzen, a i tehdy to pfipustil pouze na pfimou otazku nejvyssiho kneze (Mk 14,61-62; Mt 26,63-64).

21. Vice nez dvacetkrat se V evangeliich pise O Jezisove modlitebnim zivote. Zvlasf je zmiiiovan v rozhodujicich chvi-

Heh jeho zivota - pri jeho krtu (L 3,21), pri vyvoleni dvanacti apostolu (L 6, 12), na bore promeneni (L 9,29), pri posledni veceri (Mt 26,27), v Getsemane (L 22,39-46) a na kfizi (L 23,46). Evangelisty upoutaly i Jezisovy primluvy v souvislosti s jejich sluzbou - pred tim, nez ho vyznali jako Mesiase (L 9, 18), kdyz naslouchal jejich zpravam z misijni cesty (L 11, 1), velka veleknezska modlitba, nez odesel na smrt (J 17,6-19), laskyplna starost o Petra (L 22,32), a modlitba v dome dvou ucedniku v Emausich po vzkfiseni (L 24,30).

Modlitba ma napadne misto i pri jeho mocnych cinech - pri uzdravovani zastupu (Mk 1,35), pri nasyceni peti tisic (Mk 6, 41; Mt 14,19; L 9,16; J 6,11), pozdeji pri nasyceni ctyr tisic (Mk 8,6; Mt 15,36), pri uzdraveni hluchonemeho (Mk 7,34) a pri vzkriseni Lazara z mrtvych (J 11,41). Navic byla modlitba na jeho rtech, kdyz pohledl na zastupy, ktere prisel zachranitpred konfliktem s nabozenskymi vudci (L 5,16), behem rozmluvy s Reky, kteri prisli, aby ho uvideli (J 12,27), po propusteni nasycenych peti tisic (Mk 6,46; Mt 14,23), kdyz zehnal malym detem (Mk 10, 16), a konecne kdyz se primlouval za ty, kdo ho pribili na kfiz (Lk 23,34).

22. Nikdy nemel pochybnosti o jeho duveryhodnosti a pravdivosti, nebof vedel, ze je inspirovano Duchem svatym (Mk 12,36; Mt 22,43). Pismo pro nej bylo ,,slovo Bozi" (J 10,35; Mk 7,13; Mt 15,6; viz tez L 8,12). Urcitym zvlastnim zpusobem bylo dokonce i jeho vlastnim slovem, ktere vykladal a prohluboval ve vyznamu (napr. Mt 5,21-22.27-28) - vzdyf prohlasoval ,,Pisma svedci o mne" (J 5,39; viz tez Mt 5,17-18).

Protoze to znal, pine si take uvedomoval, ze jeho zivot je naplnenfm Pfsma, a casto na to upozornoval (Mt 5,18; 8,17; 13,14; 26,54.56; Mk 14,49; L 4,21; 21,22; J 13,18; 15,25; 17,12). Je proto jen prirozene, ze ho Jezis ve sve praci uzival jako dostupny zdroj spolehlivych informaci. Bylo mu potravou, ktera sytila jeho dusi (Mt 4,4) a posilovala jeho srdce v boji s pokusenfm (Mt 4,4.7.10; 12,3; L 4,4.8.12). Ale predevsim bylo jeho ucebnid, podle ktere verejne i soukrome ucil vecnym Bozim pravdam (napr. L 4, 17-21; 24,27.32.44-45) .

/ Mistn1vpUn zvestovani evangefia

23. To je pocet pripadu, kdy ma Jezfsovo slovo nejaky vztah ke Staremu zakonu - bud'to jako primy citat, nebo jako zmfnka o urcite udalosti, nebo kdyz uzfva jazyka blizkeho slovum zidovskych pisem. Kdyz zapocf tame i paralelnf zminky o teze udalosti, narazf Jezis na soudobou Bibli ve vsech ctyrech evangeliich celkem sto sedesatkrat. Navic jsou v techto zminkach zahrnuty dve tfetiny knih Stareho zakona. Proto muzeme prohlasit, ze Kristova slova byla dokonale prostoupena ucenfm davnych patriarchu, proroku a kralu. Veskere jeho ucenf bylo jednoho ducha s inspirovanymi knihami jeho doby.

24. Rozsah teto knihy nestacf na to, abych se tu vycerpavajfdm zpusobem zabyval vsfm, co melo sve misto V Jezisove zivote. Zpusob, jakym ucil sve ucednfky uzfvat Pismo a modlit se, jsem popsal jenom jako priklad pece, kterou venoval priprave svych nasledovnfku ke sluzbe. Abych se zminil skutecne o vsem, musel bych vzft jeste v uvahu napriklad jeho osobnf zboznost, jeho zajem o zvyky a zakony spolecnosti, jeho pomer k obcanskym a socialnfm zavazkum a mnohe jine. Ale jde o to, ze tim vsfm ucil Jezis sve ucednfky zit uprostred pohanskeho sveta odpovfdajidm zpusobem a vitezne.

25. Jinde se o teze veci docitame po podobenstvi o koukoli (Mt 13,36n), pote, co pokaral farizeje, ze rusi Bozi slovo pro sva ustanoveni (Mt 15, 15n); po podobenstvi o bohaci a stodolach (L 12,22n), po podobenstvi o bohaci a Lazarovi (L 17, 1 nasl.), pote, co mluvil s farizeji o prichodu Boziho kralovstvi (L 17,22n) a po jeho odpovedi na otazku o rozvodu podle Mojzisova zakona (Mk 10,lOn; Mt 19,7n).

26. Na tomto miste mi nezbyva nez konstatovat, ze Jezisovi ucednici dos tali vysadu slouzit kftem o hezkou chvili dfiv, nez je poveril ke kazani. Kdybychom z toho meli odvodit pravidlo pro drkev, samozrejme by z toho vyplyvalo, ze sluzba slova je dulezitejsi, nebezpecnejsi a spojena s vice vysadami nez sluzba svatosti, tedy alespoi'i kftu. Takze ten, komu je sverena svata sluzba slova, ma mnohem zodpovednejsi postavenf nez ten, kdo jen udeluje krest - a vetsi odpovednost by V sobe mela zahrnovat mensi. Kdybychom to vsak zacali v modern£ cfrkvi uplati'io-

Poznamky /89 vat, melo by to v mnohych spolecenstvfch jeste daleko sirsf dopad.

27. Chozenf po dvou se v evangelifch zrejme uplatiiovalo casto. Dva ucednfky naprfklad Jezfs poslal, aby mu pfivedli oslatko, na kterem by vjel do Jeruzalema (L 19,29). Petra a Jana poslal, aby spolecne pfipravili velikonocnf vecefi (L 22, 8). Je pravdepodobne, ze do Samarf poslal napred J akuba a Jana, protoze ti dva se hlasite rozcilovali nad pfijetfm, ktereho se jim dostalo (L 9,52.54). James I. Vancer se ve sve utle knfzecce The College of Apostles (New York: Fleming H. Revell, 1896) dokonce pokusil videt vsechny apostoly ve dvojicfch, takze utvofil v jejich spolecenstvf sest pan1. Pfisel s myslenkou, ze ve dvojicfch mel kazdy z apostolu svymi prednostmi kompenzovat nedostatky toho druheho. A tak je v jeho knize horlivy Petr ve dvojici s konzervativnf Ondrejem, nejstarsf Jakub Alfeuv s nejmladsfm Janem, nechapavy Filip s moudrym Bartolomejem, pochybovacny Tomas s pevne presvedcenym Matousem, Jakub, zastance povinnosti, s Judou, zastancem ucenf -a Simon Kananejsky s Jidasem zradcem. Podkladem tohoto pfedpokladu je hlavne vycet apostolu ve dvojicfch V Matousove evangeliu (Mt 10,2-4). (Latham, Pastor Pastorum, str. 162). Myslim vsak, ze si musfme poctive pfiznat, ze takove parovanf je jenom hypoteticke. V knize Skutku vsak nalezame cerne na bflem, jak apostole a misionafi opet cestujf ve skupinkach po dvou ci vfce.

28. Nez Jezfs nasytil pet tisfc, rekl nejprve svym ucednfkum, aby dali lidem neco jfst. To udelal schvalne, aby jim ukazal jejich malou vfru (J 6,6), a take proto, aby se poradne vzili do situace a problem si uvedomili. Teprve kdyz uz ucednici jasne videli, jak jsou V teto situaci uplne bezmocnf, Jezfs zasahl, ale i pak si ve svem fesenf ucednfky pouzil.

29. Je take dulezite, ze jim peclive vysvetloval, ze Duch svaty bude mft dohled nad jejich pracf, az uz je On nebude vest v tele. Kresfansky pracovnfk nikdy nezustane bez osobnfho dohledu.

90/ :Mistrilv p{dn zvistovani evange{ia

30. Aby si tento optimismus nekdo nevylozil tak, ze zvestovani evangelia po vsem svete, ktere je tu zdurazneno, muze vest k tomu, ze Kristova druheho prichodu V slave UZ nebude treba nebo ze k nemu vubec nedojde, dovolim si znovu opakovat, ze zvestovani evangelia jenom pripravuje cestu pro navrat naseho Pana (Mt 24,14). Neprestava se pri nem pocitat s Kristovym osobnim zasahem na konci casu, ani z nej nevyplyva, ze Bozi kralovstvi zbudujeme svymi lidskymi schopnostmi. To plati, at' uz se na otazku milenia diva.me jakkoli.

31. Ti, ktefi se snazi vyhnout cemukoli, co by mohlo vest k domnence, ze Petr dostal vrchni moc v cfrkvi, nekdy zatemnuji osobni charakter tohoto osloveni. Takove snahy jsou vsak zbytecne, nebot' ani v tomto versi, ani jinde v Bibli neni nic, co by potvrzovalo fimskokatolicke naroky ohledne papezstvi. I tehdy, kdyz jako mnozi vykladaci budeme predpokladat, ze se slovo ,,ska.la" vztahuje pfimo k Petrovi, jenom to zduraznuje jeho predni a vudci postaveni, pokud jde o stvrzovani vfry v Krista. Jini vykladaci vsak radeji tvrdi, ze Petr a ,,ska.la", na niz bude zbudovana cfrkev, jsou dve nlzne veci. Vykladaji to pak nekolika ruznymi zpusoby, zvlast' tak, ze ,,ska.la" znamena Krista samotneho. Jini zase vefi, ze se tu mluvi o Petrovi jako o zastupci vsech veficich. Mnozi z nich hodne stavi na tom, ze v reckem textu je slovo ,,Petr" rodu muzskeho, zatimco slovo, prekladane jako ,,ska.la" rodu zenskeho. Z uziti techto slov jinde je pak mozne vyvodit, ze Petr je ,,casti skaly" v protikladu ke ,,ska.le samotne", na niz bude zbudovana cfrkev. Ale at' uz ma.me v tomto ohledu jakykoli nazor, jiste je, ze Kristus mluvil k Petrovi osobne a ze bychom nemohli Petra pokladat ani za kousek skaly, kdyby osobne nestvrdil svou viru v Kristovo bozstvi. Mam dojem, ze tyto zavery jsou zcela jasne vedle vsech vykladu slova ,,ska.la", ktere jsem zde popsal.

32. Za zminku stoji, ze autorem tohoto srovnani je sam Petr. A co vie, jeho listy naprosto postradaji jakykoli narok na nejakou osobni svrchovanost - presvedcive z nich vyplyva, ze tomu Petr nerozumel tak, ze by mu Pan sveril nejakou zvlastni cfrkevni nebo duchovni autoritu.

33. Je take zajimave, ze vzdycky, kdykoli se v celem tomto oddilu pise o neseni ovoce, je sloveso v pfitomnem case, coz V reckem textu znamena, ze jde O dej, ktery stale pokracujeustavicne predavani zivota.

34. J sem zavazan Dr. Rolandu G. Leavellovi za to, ze mne na to poprve upozornil ve sve knize Evangelism Christ's imperative Commission (Nashville: Broadman, 1951, str. 3 ). Prices ti slovesa ,,jit" vsak stoji v soufadnem spojeni se slovesem, takze je zaroven V imperativu. Prekvapilo me, ze zadny z komentaru, ve kterych jsem tento oddil studoval, zrejme nebral na vedomi reckou gramatiku, ktera potvrzuje dulezitost vyse uvedenych pricesti.

35. Dawson Trotma, Born to Reproduce (Lincoln, Nebr.: Back to the Bible Publishers, 1959, str. 42). Tuto malou knizecku od zakladatele navigatoru by si mel precist kazdy, kdo se 0 tyto veci zajima.

36. E. M. Bounds, Power through Prayer (Chicago: Moody Press, str. 7). Budeme-li zkoumat kterekoli z velkych probuzeneckych a misijnich hnuti v drkvi, zjistime, ze toto tvrzeni plati. Proto vedle Bible nic tolik nepovzbudi zvestovani evangelia jako kresfanske biografie. Bylo by moudre si v teto oblasti udelat pestry a pravidelny ctenarsky plan.

37. Kdo by chtel poznat rad pro male skupinky zakotvene v cfrkvi, jenz je zalozeny na praktickych zkusenostech, mel by se podivat na kurs Lymana Colemana, nazvany ,,Growth by Groups" (Rust ve skupinkach). Je zatim neprekonany v tom, jak ucelne spojuje studium Bible, uceni se Pismu zpameti, modlitbu a zvestovani V ramci rozvoje skupinky. Muzete si ho objednat na adrese Christian Outreach, Box 115, Huntingdon Valley, Penna.

38. Billy Graham, ,,Billy Graham speaks: The Evangelical World Prospect," interview v Christianity Today, sv. III, c. 1, 13. rijna 1958, str. 5, se svolenim vydavatele.

IV. Sdileni

V. Piiklad

VI. Povefeni

VII. Dohled

VIII.

MISTRUV PLAN SPASENI

Vydal Navrat domu jako svou 207. publikaci.

Pi'elozeno z anglickeho originalu

The Master Plan of Evangelism.

Pi'elozeno a vydano se souhlasem autora.

Autor: Robert E. Coleman

Pi'eklad: samizdatovy pi'eklad revidovany podle 85. vydanf anglickeho revidovaneho originalu z r. 2002

Odpovedny redaktor: Pavel Sticka

Redakce: Jana Coufalova

Graficka uprava, sazba: Petr Planansky

Obalka: Tomas Prchal

Vyroba: Petr Planansky

Tisk: PBtisk Pi'fbram

Navrat domu, P.O. Plzeiiska 166, 150 00 Praha 5 www.navrat.cz e-mail: navrat@navrat.cz

Cokoli Jezis rekl nebo udelal, bylo pevnou soucasti jeho planu. Vsechno melo svuj vyznam prave proto, ze to vedlo k naplneni celkoveho zameru jeho zivota -zachranit svet Bohu. Tato vize ho neustale provazela a davala smer jeho krokiim. J ezis ani na okamzik neztratil z oci svuj cil...

Autor nam ve sve praci predklada stejny model zvestovani evangelia, ktery kdysi se svymi ucedniky uplatnoval i sam Jezis. Robert Coleman v teto prakticky zamerene studii postupne odhali diilezitost jednotlivych krokii, kterymi bylo:

vyvoleni, spolecenstvi, posveceni, sdileni, priklad, povereni, dohled a vysledky.

,,...temer se divime,jak si teehto lidi Jezis pri naplnovani sveho planu mohl vu.beepouzit. Byli prudci, vznetlivi, urazlivi, sdileli vseehny predsudky sveho okoli. Tito lide, ktere si Pan vyvolil za pomocniky, byli proste zcela prumerni predstavitele jedne vrstvy spolecnosti sve doby. Nebyla to skupina, od jake byehom cekali, ze ziska svet pro Krista. A preee Jezis V techto obycejnyeh lideeh videl mozne budouci vu.deepro sve spolecenstvi ..." R. Coleman

ISBN 80-7255-095-0

About First Fruits Press

Under the auspices of B. L. Fisher Library, First Fruits Press is an online publishing arm of Asbury eological Seminary. e goal is to make academic material freely available to scholars worldwide, and to share rare and valuable resources that would not otherwise be available for research. First Fruits publishes in ve distinct areas: heritage materials, academic books, papers, books, and journals.

In the Journals section, back issues of The Asbury Journal will be digitized and so made available to a global audience. At the same time, we are excited to be working with several faculty members on developing professional, peer-reviewed, online journals that would be made freely available.

Much of this endeavor is made possible by the recent gift of the Kabis III scanner, one of the best available. The scanner can produce more than 2,900 pages an hour and features a special book cradle that is speci cally designed to protect rare and fragile materials. The materials it produces will be available in ebook format, easy to download and search.

First Fruits Press will enable the library to share scholarly resources throughout the world, provide faculty with a platform to share their own work and engage scholars without the di culties often encountered by print publishing. All the material will be freely available for online users, while those who wish to purchase a print copy for their libraries will be able to do so. First Fruits Press is just one way the B. L. Fisher Library is ful lling the global vision of Asbury Theological Seminary to spread scriptural holiness throughout the world.