ELITA 1/2026

MAGAZÍN NEJEN O INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍCH

ŠÁRKA PORTEŠOVÁ JAK PODPOŘIT NADANÉ DĚTI? MÉNĚ NÁLEPKUJME A VÍC ROZVÍJEJME TO DOBRÉ

Vážení čtenáři,

asi už jste si zvykli, že v každém čísle našeho časopisu naleznete rozhovor s člověkem, který není možná tak mediálně známý, ale rozhodně má co říct. Snažíme se vám představovat lidi s hlubokými znalostmi, jasnými výsledky a často neobvyklým pohledem na danou problematiku. Lidi, jejichž práce přesahuje hranice oboru, kterému se věnují, i hranice naší české kotliny. Psycholožka Šárka Portešová se zabývá dětmi, z nichž mnohé mají předpoklady také překračovat hranice a vybočovat z normy. Třeba si zde za pár let přečtete rozhovor s některým z nich.

Je to definitivní. Masivní nástup umělé inteligence zasáhl i náš časopis. Ne, články si stále píšeme sami, ale texty o AI už naleznete v každém dalším vydání. Tentokrát jsme se na straně 12 podívali na možná méně efektní, ale o to efektivnější způsoby využití AI.

Do stejné kategorie patří i problematika kvantových počítačů. Ivan Doboš představuje, kam se obor za poslední rok posunul. A pokud máte chuť na ještě složitější čtení, máte k dispozici článek Petra Koubského o zásadním objevu v biologii. Je tu nejen umělá inteligence, ale i umělý život.

Zpět do reality. Aricomě se daří pronikat do stále složitějších a rozsáhlejších projektů. Článek Americká štace to jasně dokládá. A nejen on. Jako obvykle zde naleznete několik případových studií z poslední doby. Mohou vás inspirovat ve vašich vlastních IT projektech. Třeba pokud uvažujete o zařazení Apple Mac do vašeho IT ekosystému.

V pravidelném cestopisu se vydáme tentokrát do Indonésie, a přestože krásné fotky hovoří za vše, text Ondry Holomka vám tu zemi přiblíží ještě lépe.

Růžové retrospektivní vidění – tak se nazývá jev, kdy si z minulosti máme tendenci pamatovat jen to lepší, a to horší vytěsňujeme. Vlaky, o kterých se píše na straně 40, jsou toho dobrým příkladem. Kriticky posuzujeme současnost bez ohledu na nemalý pokrok, který se za poslední generaci udál. Vlaky jsou ale nepodstatné. Podstatné jsou svoboda, demokracie, možnost se prosadit a schopnost postarat se o druhé. Nezapomínejme se kriticky dívat zpět a uvědomit si, co všechno jsme neměli a co všechno jsme nemohli. Lépe se pak kouká na náš současný komplikovaný svět.

Hezké čtení a zachovejte nám přízeň

Martin Grigar

ELITA I magazín nejen o informačních technologiích, číslo 1/2026, vydáno 27. 11. 2025 VYDAVATEL Aricoma a.s., Vinohradská 1511/230, Praha

IČO: 04615671 REDAKCE Martin Grigar, Martina Fojtů, Jitka Janů, Eliška Pavlasová, Michal Malysa, Ondřej

Deník

POUŽITÉ FOTOGRAFIE Unsplash, Libor Fojtík, nadace RSJ GRAFICKÁ ÚPRAVA Adéla Geislerová, AETNA, spol. s r. o., ILUSTRACE Paola Wiciak

00

10, 100

Praha,

Holomek,

N, Marek Holub

SE ŠÁRKOU

28 OSTROV, KTERÝ ZA VŠECHNO MŮŽE

KVANTOVÁ ÉRA NEZAČÍNÁ „JEDNOHO DNE“. ŽIJEME V NÍ UŽ TEĎ

02 MÉNĚ NÁLEPKUJME A VÍC ROZVÍJEJME TO DOBRÉ Šárka Portešová

08 AMERICKÁ ŠTACE PFNONWOVENS

10 POTŘEBUJEME NEPŘETRŽITÉ SLUŽBY. A NĚKOHO, KDO ZA NĚ RUČÍ Tomáš Galko

12 AI NENÍ NA HRANÍ. UMÍ I „CHYTROU“ VÝROBU

14 NEJEFEKTIVNĚJŠÍ IT SPRÁVA MĚST

16 KVANTOVÁ ÉRA NEZAČÍNÁ „JEDNOHO DNE“. ŽIJEME V NÍ

19 DŮM PRO JULII

22 DIGITALIZACE NA MINISTERSTVU VNITRA

24 MILNÍK VĚDECKÉHO POKROKU: BIOLOGOVÉ JSOU ZATÍM NEJBLÍŽE K VYTVOŘENÍ UMĚLÉHO ŽIVOTA Petr Koubský

28 OSTROV, KTERÝ ZA VŠECHNO MŮŽE cestopis

34 NOVÝ SYSTÉM, EFEKTIVNĚJŠÍ HR

36 MAC NEBO WINDOWS? Marek Holub

38 KOMUNIKACE NA MEZINÁRODNÍ ÚROVNI: Nový intranet pro Českou spořitelnu

40 VLAKY JSOU DNES LEPŠÍ NEŽ KDYSI Petr Koubský

42 NÁBORÁŘKA ROKU, KTERÁ VÍ, JAK MLUVIT S „AJŤÁKY“

Tamara Ksandrová

ROZHOVOR

PORTEŠOVOU

ROZHOVOR MARTINA FOJTŮ

FOTO LIBOR FOJTÍK, NADACE RSJ

Méně nálepkujme a víc rozvíjejme to dobré

PSYCHOLOŽKA ŠÁRKA PORTEŠOVÁ O PODPOŘE NADANÝCH DĚTÍ

A ROSTOUCÍM MNOŽSTVÍ DIAGNÓZ ADHD

Dost možná je vídáte každý den. Lidé, kteří v něčem vybočují z toho, co vnímáme jako „normální“, ale zato dovedou vymyslet nebo udělat neuvěřitelné věci. Nadaní.

Psycholožka Šárka Portešová, docentka na Masarykově univerzitě, jejich podpoře zasvětlila celý svůj dosavadní pracovní život.

Spolu s kolegy vyvinula software na jejich diagnostiku a nahlas říká, že bychom se jako společnost konečně měli vykašlat na to dostávat jedince do mezí norem.

ŠÁRKA PORTEŠOVÁ

„Moje práce teď má tři velké linie. Učím na fakultě. K tomu vyvíjím software Invenio, který jsme vytvořili pro diagnostiku dětí se specifickými schopnostmi a propůjčujeme ho školám. A pak se starám o centrum, kam se chodí poradit rodiče s dětmi a prostřednictvím kterého organizujeme různé vzdělávací akce pro učitele nebo semináře, abychom dávali tipy, jak s nadáním pracovat,“ líčí Portešová s tím, že všechny tři linie se doplňují.

A na všem by se dalo pracovat donekonečna – jedna věc je, že v Česku ještě pořád není samozřejmost poskytovat podporu lidem se specifickým nadáním a s tím souvisejícími potřebami. Druhá je, že roste množství těch, které trpí socio-emočními problémy, úzkostí nebo depresemi a nadměrným stresem.

„Proto budeme otvírat výzkumnou stanici, kde budeme tyto charakteristiky měřit a následně radit, jak s nimi pracovat. Přispěla nám mimo jiné bývalá školní třída jedné paní, jejíž dítě spáchalo sebevraždu zjevně právě kvůli problémům plynoucím z jeho nadání,“ líčí Portešová a ukazuje rukou na místa, kde by měl konzultovat problémy dětí i dětský psychiatr, jichž je teď v Česku akutní nedostatek.

Jako výzkumnice se zabýváte mimořádně nadanými dětmi. Řekněte mi ale, jak se takové dítě definuje?

Těžká otázka, on se totiž koncept v čase dost mění. Dřív se definovalo nadáním IQ 130 a výš. Dítěti se dala tato nálepka, a když se mu naměřilo 129, nadané už nebylo. Dnes už víme, že takto jedním číslem člověka definovat nemůžeme, přesná hranice neexistuje. Daleko víc se ptáme na to, ve které oblasti jsi nadaný. Proto se měří řada různých specifických schopností, jako je logické myšlení, verbální schopnosti, prostorové schopnosti, paměť nebo pozornost. Zajímá nás celý profil.

Proč takto?

Jsou to schopnosti, které nejsou ovlivněné vzděláváním. Není to „matematika“, nesledujeme, jak dítě umí řešit rovnice, ale například jeho schopnost logického uvažování nebo vyvozování. Důležitá je právě ta škála, protože pokud například nemáte dobře rozvinutou pracovní paměť, limituje vás to i v některých úkolech zaměřených na logické uvažování, protože nejste

souběžně schopni zpracovávat více informací, které potřebujete dál. I tak ale můžete excelovat jinde. Což je případ dětí s takzvanou dvojí výjimečností, tedy nadáním i souběžným znevýhodněním, například poruchou učení. Tyto děti můžou vykazovat řadu deficitů, špatně čtou, špatně si pamatují a učitelé je pak vidí jako podprůměrné. My přitom sledujeme, že to stejné dítě má velmi dobré prostorové vnímání

Začal proto vyhledávat nadané děti a do výzkumu zařadil ty, kdo měli IQ nad 130. Což byl kámen úrazu, jak se později ukázalo. Identifikoval asi 1 400 dětí, které vědci sledovali do konce jejich života. Spojení s patologií bylo vyvráceno, ale zároveň vysledoval, že jako celek tito lidé nebyli ve srovnání s běžnou populací nijak zvlášť úspěšní. Právě díky tomu vyšlo najevo, že jedna hodnota IQ o ničem moc nevypo -

„Učitelé říkají, že šikovných mají spoustu, ale nadaných?

To už ne. Došlo mi, že za to můžou zkreslené představy

– nevíme, jak by takové nadané dítě mělo vypadat.“

a logické uvažování, které ale ve škole nevidí. Zkrátka zaměřujeme se i na to, co se skrývá pod povrchem.

Takže nejde jen o podporu excelujícím dětem?

Ne, hledáme ty s extrémním nadáním i s nadprůměrným. Protože když vidíme, že je dítě někde nadprůměrné, má s tím spojenou nějakou vzdělávací potřebu. A i když víme, že ona schopnost se může v čase zprůměrovat, tak je důležité na ni zareagovat, dítě podpořit. Extrémně nadaných je v populací navíc jen málo, uvádí se dvě až tři procenta.

Tématem se zabýváte už od práce na svojí diplomce. Jak se vyvíjel pohled na něj?

Sledování toho, proč jsou někteří lidé nadanější než jiní, tady máme od nepaměti. Důležitý byl například výzkum amerického psychologa L. M. Termana, jehož cílem bylo zjistit, jaký je vztah mezi nadáním a psychopatologií – protože se mělo za to, že kdo je nadaný, je tak trochu „divný“, a on chtěl vědět, co je na tom pravdy.

vídá. A také to, že se do výzkumného vzorku nedostali dva pozdější nositelé Nobelovy ceny. Nesplnili onu číselnou hranici – jeden zjevně patřil mezi děti s dvojí výjimečností, takže jeho výsledek zprůměrovala dyslexie, a druhý byl dítě imigrantů, neuměl dobře anglicky a nesplnil verbální části testu.

A jak to bylo u vás osobně?

Jako téma na diplomku jsem si vybrala perfekcionismus u nadaných a díky tomu jsem začala spolupracovat s kolegou ze Spojených států, kde jsme řešili, jestli je sklon k perfekcionismu nedílnou součástí nadání, protože na to byly různé teorie. Vyšlo najevo, že v tom panují velké kulturní rozdíly.

V USA se perfekcionismus definuje jako tah na branku, extrémní snaha o dobrý výkon, kdežto u nás je to spíš strach z chyby a puntičkářství. Spojení nadání a perfekcionismu se tedy nepotvrdilo.

Následně mě začala zajímat zmíněná dvojí výjimečnost, takže jsme děti s touto charakteristikou začali hledat po školách, abychom je mohli testovat.

Vybrali jsme jich asi 60 a vzorek se nám rozpadnul na dvě skupiny o 50 a 10 dětech. U prvních učitelé souhlasili, že jsou vážně nadaní, šikovní, jen prý občas moc filozofují. U zbývajících 10 učitelé při zmínce o tom, že jsou nadaní, málem vyskakovali ze židlí a tvrdili, že rozhodně ne, že jsou hyperaktivní, nečtou, nespolupracují. V ten moment jsme si řekli, že by bylo zajímavé podívat se na tuto skupinu detailněji a zjistili jsme, že všichni mají onu dvojí výjimečnost – mají nadání, ale třeba i ADHD.

A jak došlo na vývoj vašeho softwaru Invenio?

Učím hodně současné i budoucí výchovné poradce a když se jich ptám, kolik mají nadaných dětí, z 50 lidí se skoro nikdo nehlásí. Statisticky to přitom není možné. Oni říkají, že šikovných mají spoustu, ale nadaných? To už ne. Došlo mi, že za to můžou zkreslené představy – nevíme, jak by takové nadané dítě mělo vypadat. A tak jsme si řekli, že tomu pomůžeme. Sedli jsme si s kolegy Michalem Jabůrkem a Ondřejem Strakou a postupně jsme vytvářeli sady otázek, chodili s nimi do škol a testovali je, a tak vznikl první test a celý systém jsme napojili na moderní teorii inteligence označované jako CHC teorie. Jednalo se ale o léta práce. K dnešku máme otestováno asi 14 tisíc dětí. Naším cílem ale je, aby testem procházely celé třídy, nejen výběr dětí provedený učiteli, protože právě kvůli němu řada dětí propadne sítem.

Dobře, dítě projde testem s excelentními výsledky. Co pak?

Rodiče dětí dostávají bezprostředně po testování výsledky a doporučení, kde píšeme, jak na tom dítě je v jednotlivých oblastech a jak by se mělo rozvíjet. K tomu se generuje odborná zpráva pro pedagogicko-psychologickou poradnu. Co je největší problém,

to je návazná podpora. Protože mít nálepku, ale už ne možnost rozvoje, to je pro každé nadané dítě extrémně rizikové. Ani rodiče ale nemůžou skončit jen u toho. Jenže učitelé jsou přehlcení. Proto jsme zrovna minulý týden měli webinář na téma zvídavosti a mluvili jsme o tom, jaké jsou další možnosti, co je na YouTube, jaké existují aplikace nebo software. Možností je přehršel, jen jsou bohužel pro někoho hlavně v angličtině. Například na Masarykově univerzitě se pro nadané středoškoláky dělá řada aktivit a věřím, že jich bude vznikat víc.

Ale co místa mimo Prahu a Brno? Ano, jakmile jdete do regionů, jako je pohraničí, je to problém. Rodiče nám volají každou chvilku, protože si přijdou v té svojí lokalitě odříznutí a bez pomoci. Přemýšlíme směrem online

zdrojů a chceme dát dohromady skupinu učitelů, kteří by vytvořili české materiály. Vnímáme ale i další potíž: někdy bojujeme s učiteli, kteří navzdory tomu, že jim poskytneme veškerou podporu, řeknou, že se tématu věnovat nebudou.

Bavíme se tady celou dobu o nadání, ale o tom, jestli dítě svoje schopnosti využije, rozhoduje i motivace, že?

Určitě. A my také často opakujeme, že dítě, které má „jen“ nadprůměrné schopnosti, ale má zájem a motivaci, to dotáhne mnohem dál než to, které má extrémní schopnosti, ale zájem a motivaci nemá. V mnoha oblastech se ukazuje, že motivace a zájem intelekt významně posilují i kompenzují.

Kde se bere motivace a zájem?

Víme, že je velmi důležité exponovat děti, a to nejen ty nadané, nejrůznějším oblastem, aby zájem našly. Dávat jim různé příležitosti. Tam, kde se schopnost propojí se zájmem, tam je vyhráno. Příležitost se tedy nemá dávat jen těm předvybraným, ale všem, což se bohužel v Česku neděje. A pak je tu jiná věc. Problém s motivací je ten, že učitelé ji často zaměňují za snahu. Ale dítě se může snažit třeba jen proto, že se bojí hněvu rodiče. Nebo naopak, učitel říká, že dítě není motivované, ale vyvozuje to z toho, že dá dítěti po padesáté stejný příklad, což dítě celkem pochopitelně nechce dělat. Zaměňuje motivaci za přizpůsobení se jeho představě o tom, co by to dítě mělo dělat.

V posledních letech množství diagnóz odlišností roste. Je to dobře? Nemáme dospět k tomu, že každý jsme individualita? Podle mě ano. Diagnózy vznikají z toho, že pořád chceme, aby se lidé

Portešová

Pořád platí, že dítě, které má „jen“ nadprůměrné schopnosti, ale má zájem a motivaci, to dotáhne mnohem dál než to, které má extrémní schopnosti, ale zájem a motivaci nemá. V mnoha oblastech se ukazuje, že motivace a zájem intelekt významně posilují i kompenzují. Proto je velmi důležité exponovat děti, a to nejen ty nadané, nejrůznějším oblastem, aby zájem našly, a dávat jim různé příležitosti.

přizpůsobili systému. Máme hodně dětí, které kvůli tomu opravdu nejsou schopny chodit do školy a jsou v domácím vzdělávání. Jsou to většinou ti nejnadanější a mně to přijde jako hrozná škoda. Systém se všechny snaží zaškatulkovat, a těm, kdo se nevejdou, dají spoustu nálepek. Moje hypotéza je, že projevům jinakosti stále ještě úplně nerozumíme, a tak děti nálepkujeme něčím, co už aspoň trochu známe. Což může být za tím, proč dnes tolik roste množství dětí s ADHD.

Když někdo dostane nějakou takovou nálepku, znamená to, že je v něčem mimo normu. Ale máme my dobře pojmenované, co je to norma? Právě. Myslím, že ne. Měla jsem třeba případ dítěte, které už sledoval OSPOD s tím, že nechce chodit do školy, má asi autismus, k nám přišlo s obří složkou odlišností a nakonec to bylo úplně normální dítě, které mělo jen zájem o věci, šlo do hloubky a pořád se na něco ptalo. Extrémně nadané, ale to do té doby nikdo neřešil, každý se snažil mu jen dát nějakou nálepku související s poruchou. To mě obecně hodně trápí, všechny ty složky od psychiatrů, OSPODu, klinických psychologů. Zkrátka příliš se soustředíme na zvýrazňování toho špatného, než abychom rozvíjeli to dobré.

Žijeme v době, kdy slyší například diagnózu ADHD čím dál víc dospělých. Co na to říkáte?

Samotnou mě to překvapuje, ale vlastně

to vysvětluje to, co jsem říkala před chvilkou. Teď už máme aspoň ty nálepky, ale dřív jsme neměli ani je, a dítě s jakoukoliv jinakostí bylo zkrátka rámováno jako „pokažené“. Když se dnes už dospělý dozví nějakou diagnózu a dostane tipy, jak sám se sebou pracovat, je to pro něj vysvětlení, které ten člověk léta cítil potřebu mít. Najednou víc rozumí sám sobě. U nás se někdy stane, že když testujeme dítě, nechá se pak otestovat i rodič. Pamatuju si paní, která přišla se synem s tím, že ona má jen základní školu. Vy přitom zjistíte, že má extrémní nadání, které ale v tom systému, jak byl nastavený, nemohla uplatnit. Je to hrozná škoda, ta žena mohla mít úplně jinou životní dráhu. Dnes už to víme, a tím spíš bychom se tím měli zabývat.

Má se tedy dospělý člověk, který cítí nějakou svoji odlišnost, nechat diagnostikovat?

Záleží na tom, co od toho čekáte. Pochopení svých silných stránek v kontextu osobnosti je dobré, dá se z toho do budoucna těžit. Když pochopím, že jsem introvert, co mi jde a jak reaguju na situace, jsem schopná se v životě víc zorientovat. Velký smysl to má pro HR a v pracovním prostředí. U talentů je hrozně důležité pochopit jejich silnou stránku a tu vytěžit, postavit tým tak, aby hrál dohromady díky silným stránkám jednotlivců. A ne je nutit, aby byli „normální“ nebo možná přestali být „nenormálními“. Ten člověk už jiný nebude, ale neschopnost smířit se s tím je u nás silná.

DOCENTKA PSYCHOLOGIE NA MASARYKOVĚ UNIVERZITĚ V BRNĚ, KONKRÉTNĚ V INSTITUTU PRO PSYCHOLOGICKÝ VÝZKUM A NA KATEDŘE PSYCHOLOGIE FAKULTY SOCIÁLNÍCH STUDIÍ.

Specialistka na problematiku intelektově nadaných dětí a tzv. dvojí výjimečnosti, tedy souběhu nadání a nějaké vzdělávací či vývojové potřeby. Vedla vývoj unikátního diagnostického systému Invenio, který formou počítačové hry pomáhá identifikovat různé domény inteligence u školních dětí. Ve své pedagogické a výzkumné práci klade důraz na to, aby systém vzdělávání rozpoznal, podpořil a neztratil potenciál nadaných dětí.

TEXT MARTINA FOJTŮ

BYZNYS JEDNOTKA EBS

Americká štace

ARICOMA PEČUJE O IT FIRMY PFNONWOVENS NA TŘECH KONTINENTECH

Když se před lety začaly propojovat jednotlivé firmy pod značkou Aricoma, mělo to jeden účel: aby byly společně silnější, navzájem se obohacovaly, mohly poskytovat komplexnější služby, a podpořit tak ještě větší a mezinárodní klienty. Tady je jeden z nich. Původem český výrobce netkaných textilií PFNonwovens, který patří do světové trojky producentů v oboru, postupně předává specialistům Aricomy globální správu svých IT systémů.

Příběh PFNonwovens a její spolupráce s Aricomou v sobě má spoustu paralel, včetně jedné hlavní: Obě firmy spojuje chuť a odvaha růst za hranice Česka a ukázat tam, že i společnosti ze středu Evropy můžou být mezinárodním lídrem.

FIRMA, CO SE UMÍ PROSADIT

Historie PFNonwovens se začala psát v roce 1992. P v názvu odkazuje na firmu Pegas, tradičního výrobce netkaných textilií z Bučovic, který se postupně zvětšoval a expandoval do Znojma, kde má dnes společnost hlavní výrobní centrálu. F v názvu se pojí s americkou společností First Quality, se kterou se Češi v průběhu let spojili.

„I oni měli ve Spojených státech hlubokou historii a místo na trhu. Američtí majitelé ale dospěli do stavu, že chtěli část podniku prodat, a proto se dívali po světě, kdo by ho byl schopen převzít. Nabídku dostali právě Češi, a tak došlo ke spojení a rozkročení firmy po světě,“ říká Robin Beránek, projektový manažer Aricomy. Právě on má dnes spolu s kolegy z týmu AMS (Aricoma Managed Services) rozrůstající se společnost na starost. Na to ostatně přijde řeč vzápětí.

PFNonwovens k sobě postupně připojila ještě závody v Káhiře a v jihoafrickém Kapském Městě. Na jednu stranu důkaz manažerské a firemní schopnosti,

na druhou také velká výzva. Různé procesy a pracovní kultury bylo nutné sjednotit do jednoho celku. A to je situace, která se bez IT neobejde. Jenže výrobci základního materiálu pro pleny, hygienické potřeby, roušky nebo obvazy věděli, že tady je tlačí bota.

ZÁSADNÍ OTÁZKA: KDO TO ZVLÁDNE KVALITNĚJI?

„Řešili jsme dvě zásadní výzvy. První bylo odbourání technologického dluhu napříč všemi vrstvami našeho IT – od infrastruktury, přes aplikace až po způsob, jakým IT poskytujeme. Druhou byla potřeba sjednotit a stabilizovat model

V PFNonwovens řešili dvě zásadní výzvy. První bylo odbourání technologického dluhu napříč všemi vrstvami IT – od infrastruktury, přes aplikace až po způsob, jakým IT poskytujeme. Druhou byla potřeba sjednotit a stabilizovat model dodávky IT služeb.

dodávky IT služeb. V USA jsme naráželi na slabou kvalitu služeb externího dodavatele, což se projevovalo nejen jazykovou bariérou v každodenní komunikaci, ale i omezenou dostupností technologického know-how potřebného pro rozvojové projekty. Na středním východě a v Africe byl stav sice lepší, ale projevovala se výrazná roztříštěnost kompetencí mezi interním týmem a externími partnery,“ vyjmenovává jednu komplikaci za druhou Tomáš Galko, ředitel skupiny zodpovědný za informační technologie.

Všechno to vedlo k vypsání výběrového řízení a hledání jednoho zodpovědného partnera: aby měl všechno v rukou jeden tým, který má know-how, nebojí se komunikace v mezinárodním prostředí a k tomu má i energii a chuť chodit s novými nápady, jež firmě pomůžou v rozmachu.

„Zákazník už s námi v rámci jedné z obchodních jednotek spolupracoval, a tak nás v únoru oslovil, abychom se zúčastnili i velkého výběrového řízení, ve kterém poptával celkové převedení IT správy pod externího dodavatele. Řízení se dělo v několika kolech, kdy jsme postupně dokládali naše jednotlivé schopnosti včetně toho, že dokážeme celý proces dělat a řídit v angličtině,“ naznačuje Jarmila Štefaníková, byznys development manažerka Aricomy v týmu AMS.

Několik kol výběru provázelo také několik kol cest za klientem. Budoucí IT dodavatelé tak brzy objeli i všechny české pobočky. „Od začátku bylo jasné, že klientovi záleží na tom, abychom poznali jeho fungování a aby mu konkrétní lidé dokázali být k dispozici 24/7. Jsme za to rádi, být opravdovým partnerem je pro nás nejlepší možná pozice,“ popisuje manažerka jeden z důvodů, který vedl k tomu, že si PFNonwovens vybrali

právě Aricomu. Rozhodnutí padlo koncem května a už pár týdnů na to mířili někteří z členů týmu na obhlídku také do americké pobočky. Protože navzdory tomu, že v původním plánu bylo převzetí IT správy od ledna, americkou pobočku přebírala Aricoma už od 1. srpna a region EMEA od 1. října.

OPRAVDOVÝ „HANDS ON“ PŘÍSTUP „S předchozí roztříštěnou strukturou dodavatelů jsme měli špatnou zkušenost, proto jsme chtěli konsolidovat. Dnes fungujeme na různých lokacích, a i když máme stejnou hlavičku a stejný výrobní proces, pořád se se v některých agendách chováme odlišně, a tak musí za pomoci technologií dojít ke sjednocení. Jako výrobní firma totiž čelíme obřímu tlaku na automatizaci a neustálé zvyšování efektivity,“ nastiňuje Tomáš Galko, co všechno technologie v jeho firmě podporují a co přesně dokážou lidé z Aricomy.

Správa sítí, provoz, service desk a help desk, veškerý servis spojený s chodem výrobních technologií a kompletní IT bezpečnost. To vše v angličtině a nepřetržitě. To je něco, na co si jen tak nějaký český poskytovatel netroufne. A právě to je doména AMS týmu v Aricomě.

„Na týdenní bázi kontrolujeme kompletně celé IT prostředí, které naši technici prochází a sledují, jestli je všechno v pořádku. Pokud ne, reportujeme okamžitě klientovi a navrhujeme řešení. Pokud není možné něco udělat na dálku, máme na místě kolegy a když i to je málo, tak sedáme na letadlo a letíme na místo,“ popisuje Robin Beránek. A poukazuje tím ještě na jednu další věc. Že po éře globalizace a outsourcování IT služeb na anonymní call centra daleko od místa provozu, začíná trh znovu dbát i na blízkost svého technologického partnera a jeho každodenní pomoc.

TEXT MARTINA FOJTŮ

Jak došlo na spojení PFNonwovens s Aricomou jste si přečetli už na předchozích stranách. Teď přijde pohled klienta, který je zároveň sondou do myšlení muže, jenž kočíruje výrobu na třech kontinentech a vzhlíží k další expanzi. Tomáš Galko, CIO PFNonwovens, přibližuje, jaké IT potřeby taková velká výrobní firma má a co znamená „mít dobré IT“.

S jakými problémy jste se potýkali předtím, než jste vyhlásili výběrové řízení na nového dodavatele IT služeb?

Řešili jsme dvě zásadní výzvy. První bylo odbourání technologického dluhu napříč všemi vrstvami našeho IT – od infrastruktury, přes aplikační vrstvu až po způsob, jakým IT poskytujeme. Druhou byla potřeba sjednotit a stabilizovat model dodávky služeb. V USA jsme naráželi na slabou kvalitu externího dodavatele, což se projevovalo nejen jazykovou bariérou v každodenní komunikaci, ale i omezenou dostupností technologického know-how potřebného pro rozvojové projekty. Jinde byl stav sice lepší, ale projevovala se výrazná roztříštěnost kompetencí mezi interním týmem a externími partnery. Celkově nám chyběla garance nepřetržité dostupnosti služeb, jednotné uplatňování IT standardů a principů a také konzistentní přístup ke kybernetické bezpečnosti.

POTŘEBUJEME

Jak jste měli správu IT zajištěnou do té doby?

V Česku jsme využívali interní i externí síly, v USA působil externí partner, který měl na starosti podporu první úrovně a vzdálenou správu infrastruktury. V Africe zajišťoval dodávku IT služeb především interní tým, který se v případě potřeby opíral o podporu několika specializovaných externích partnerů.

Jak jste chtěli model správy IT změnit?

V současnosti máme klíčový program s názvem UNITY, jehož cílem je integrovat regionální obchodní operace do jednotné podoby prostřednictvím společných globálních procesů. Stejný přístup uplatňujeme i v oblasti IT. Chceme využívat kapacity profesionálního partnera, outsourcovat opakující se a rutinní činnosti, jako je monitoring nebo vzdálená podpora první úrovně, a zároveň zapojit externího partnera v oblastech vysoce specializovaného IT, kde si interně dlouhodobě nedokážeme udržet úzce profilované odborníky. Interní týmy si naopak ponecháváme pro přímý kontakt s interním zákazníkem, hlubší porozumění byznysu a podporu interních procesů. Tento model považuji za základ úspěšné digitální transformace – včetně efektivnější práce s daty a rozvoje analytických nástrojů, které dnes tvoří základ rozhodování.

Jakou roli v tom všem hraje fakt, že máte závody na různých kontinentech a v odlišných časových pásmech?

Je to na jedné straně komplikace, na druhé straně příležitost. Čtyři z pěti našich výrobních závodů se nacházejí v regionu EMEA a ve stejné časové zóně. Pátým závodem je klíčový podnik na východním pobřeží USA s časovým posunem šesti hodin. Máme tak k dispozici jen krátké časové okno, kdy mohou oba regiony spolupracovat v reálném čase. Mimo něj je však nezbytné, aby každý fungoval autonomně a dokázal se spolehnout na dostupnou

IT podporu s dostatečnou kapacitou. Při tom narážíme i na kulturní rozdíly. Spolupráce vyžaduje otevřenost, schopnost naslouchat a respektovat odlišné pracovní přístupy a samozřejmě také jazykovou vybavenost.

Co považujete – kromě samotného know-how – za nejdůležitější vlastnost dodavatele IT služeb? Odborné znalosti jsou skutečně základ. Zlomovým faktorem je ale schopnost skutečně porozumět klientovi. Pochopit jeho každodenní i strategické priority, stát se jeho partnerem a provést ho cestou digitální transformace, aniž by byl ohrožen chod podniku nebo došlo k zásadním výpadkům. Potvrzením, že my jsme vybrali správně, byl už jen samotný onboarding. Aricoma tým přicestoval do USA, kde proběhl intenzivní transfer znalostí. Významně to pomohlo nastartovat spolupráci. Důležitá je ale také schopnost přinášet inovace – například využití umělé inteligence v oblasti monitoringu, kybernetické bezpečnosti či prediktivní údržby.

Jaká specifika má z vašeho pohledu řízení tak rozsáhlé mezinárodní struktury, jakou máte vy?

Z mého pohledu CIO znamená řízení IT, od každodenní operativy až po realizaci strategických kroků, kombinaci výzvy i motivace. Nejzásadnější rozdíl pramení z již zmíněného časového posunu. V mých předchozích zaměstnáních platilo, že co se nestihlo během dne, dalo se dohnat večer nebo v noci. Dnes, když pracovní den v EMEA končí, v USA se teprve rozbíhá. V dobrém to znamená, že si na vás vždy někdo online počká. Balancování mezi dvěma regiony na opačných stranách oceánu se všemi kulturními rozdíly i obchodními synergiemi je přesně ten typ úkolu, kvůli kterému jsem koncem roku 2023 přijal nabídku nastoupit do PFNonwovens.

Jaký byl vlastně příběh vaší společnosti a jak se vyvinul do pobočky v USA?

PFNonwovens spojuje dvě úspěšné tradice: historii české společnosti Pegas a amerického podniku First Quality. Propojením těchto dvou světů před více než pěti lety vznikl skutečně globální hráč. Zkratka PFN odráží náš původ i zaměření – P je Pegas, F je First Quality a N symbolizuje naše produkty, netkané textilie. Za klíčový milník považuji právě toto spojení, které odstartovalo naši cestu k pozici globálního lídra v našem odvětví.

Je ve vašem příběhu inspirace i pro další české firmy, které uvažují o expanzi?

Jsme příkladem toho, jak se dá z poměrně úzce specializovaného segmentu vybudovat globální hráč. Klíčem v tom všem byla agilita, schopnost naslouchat zákazníkům a inovace. Možná to zní jako fráze, ale právě vytváření nových produktů, které přesně odrážejí potřeby zákazníků, nás dostalo mezi top tři společnosti na světovém trhu. Takže moje odpověď zní jednoznačně ano. Podobnou schopnost a potenciál vidím i u dalších firem v našem regionu.

A s jakými výzvami se aktuálně v podnikání nejvíce potýkáte? Něco už zaznělo. Interně jde především o digitalizaci a s ní spojené odbourávání technologického dluhu. Už jsme začali, ale čeká nás ještě dlouhá cesta. Dále je to implementace jednotných globálních řešení v rámci procesního sjednocování společnosti a přípravy na globální nasazení klíčových systémů, jako jsou ERP či MES. Pomůže to nastavit jednotné procesy v prostředí optimalizovaném na náklady, ale zároveň připraveném neustále inovovat. A další velkou výzvou je nedostatek kvalifikované pracovní síly ve výrobě, interně v IT nebo u našich IT partnerů. I proto se díváme na automatizaci, využití AI a rozvoj datové analytiky jako na způsoby, jak tyto mezery alespoň částečně překlenout. Udržitelnost a snižování energetické stopy jsou zároveň tématy, která čím dál více formují i naši IT strategii.

TEXT MARTINA FOJTŮ

AI NENÍ NA HRANÍ

UMÍ I „CHYTROU“ VÝROBU

Menší zmetkovost, optimalizace výroby nebo predikce poškození stroje a tím i jeho výpadku. Všechno to se hodí v každé výrobní firmě a jejich majitelé to řeší dnes a denně. A všechno to už dnes umí zajistit nebo výrazně posunout nové nástroje umělé inteligence, které se ve firmách postupně nasazují. Inspirujte se.

„JE TO MIX INFORMATIKŮ A MATEMATIKŮ, KTEŘÍ UŽ MAJÍ LÉTA ZKUŠENOSTÍ. UMÍME SE NAPOJIT NA EXISTUJÍCÍ SYSTÉMY VE FIRMÁCH A NAVRHNOUT, JAK JEJICH DATA JEŠTĚ LÉPE VYTĚŽIT. NEBO JAKÝ NÁSTROJ UMĚLÉ INTELIGENCE PŘIDAT, ABYCHOM CELÝ FIREMNÍ EKOSYSTÉM JEŠTĚ VÍC ‚NACHYTŘILI‘," MLUVÍ O SVÉM TÝMU NADŠENĚ HYNEK CIHLÁŘ, ARCHITEKT AI ŘEŠENÍ A AI KONZULTANT V ARICOMĚ. KDYŽ HO TAK ČLOVĚK SLYŠÍ, TAK MÁ DOJEM, ŽE ŽIJEME V ÚŽASNÉ DOBĚ, KDY JE MOŽNÉ DĚLAT NEUVĚŘITELNÉ VĚCI.

NEJDE O NÁSTROJ, ALE STRATEGII

Právě Hynek Cihlář a jeho kolegové teď ve velkém implementují nástroje umělé inteligence hlavně do výrobních procesů. Jak sám říká, nejde ani tak o to, že se do výrobní linky nebo na pás přidá nějaký jednotlivý nástroj. To je až konečné stádium. Kouzlo toho celého (a toho, co vede třeba ke zvýšení rychlosti odbavování výrobků až o 50 procent) je v navržení celého ekosystému.

„Poptávky nám chodí z menších i větších firem. Ty už většinou mají nějaký ERP (plánování výroby a navazujících procesů) nebo MES (sledování výroby v reálném čase) systém, ale vědí, že je nevyužívají naplno. Nebo neví, jak pracovat se všemi daty, která systémy poskytují. Právě to jim navrhujeme,“ popisuje Hynek Cihlář.

Typická poptávka podle něj vypadá tak, že manažeři firmy buď vědí o nějakém konkrétním problému, který je při nakládání s vlastní výrobou a daty trápí. Nebo naopak neurčitě tuší, že díky umělé inteligenci by mohli fungovat efektivněji, ale vůbec neví, kudy do toho. „Tady je důležité říct, že většinou neděláme revoluci. Častěji postupujeme agilně a vytváříme nadstavbu stávajících systémů. Nejdřív v jedné dílně nebo na jedné výrobní lince a pak postupujeme dál.“

PARŤÁK NAVÍC

Výhodou dnešních velkých jazykových (takzvaně multimodálních) modelů je mimo jiné to, že už umí i vytvořit textový popis toho, co vidí. Pokud je agent dobře natrénovaný, chová se jako parťák s vlastním přemýšlením. Fungovat to pak může například tak, že kamerový systém určený k hlídání kvality, umí s přidáním

funkcí označit místa s vadou, obrázek pak putuje do multimodálního jazykového modelu a ten na základě kontextu do servisní dokumentace popíše nejen to, co vidí, ale udělá i logický výklad, takže nasměruje daného zaměstnance k tomu, jak je možné problém řešit.

Jako ukázkový příklad může sloužit projekt pro společnost Vars Brno, která kontroluje stav české silniční infrastruktury. „Jejich měřicí vůz pomocí radiového paprsku a kamery zkoumá, jak je vozovka poškozená. My jsme pro ně natrénovali neuronovou síť, která rozpoznává praskliny a to, kam až je silnice poškozená, a podle toho se dnes plánuje údržba. Celý proces jsme zkrátili z vyšších jednotek týdnů na asi 60 hodin,“ dává jeden z mnoha příkladů využití Hynek Cihlář. Další si můžete přečíst vedle tohoto článku.

KDE V PRŮMYSLU

A LOGISTICE SE MŮŽOU NÁSTROJE UMĚLÉ

INTELIGENCE HODIT?

PREDIKTIVNÍ ANALÝZA KVALITY VÝROBNÍHO CYKLU

Problémy s kvalitou výrobku se často odhalí až na konci výrobního cyklu, což vede k vysokým nákladům na opravu výrobku nebo úplné vyřazení. AI nástroje, které kontinuálně analyzují data z výrobních senzorů, vizuální data z průběhu procesu a historická data o kvalitě dokončených výrobků, ale dokážou identifikovat korelace a vzorce, které naznačují potenciální problémy s kvalitou ještě předtím, než nastanou. Vidí například drobné změny v textuře materiálu a na základě záznamů umí predikovat třeba riziko prasknutí. Systém generuje včasná upozornění pro operátory, a celé to snižuje náklady způsobené nekvalitní výrobou o 15 až 25 procent.

DYNAMICKÁ OPTIMALIZACE

VÝROBNÍCH PARAMETRŮ

Nastavení výrobních parametrů je často statické nebo se upravuje manuálně jen na základě zkušeností, což snižuje efektivitu. AI monitoruje data ze senzorů strojů, vizuální data z průběhu výroby, informace o spotřebě energie a textové záznamy o manuálních úpravách, a dokáže tak doporučovat optimální nastavení pro každou fázi výrobního procesu, aby se maximalizovala efektivita a minimalizoval odpad. Přitom se kontinuálně učí. Výsledkem je zvýšení výrobní efektivity o 5 až 10 procent a další benefity, jako je snížení spotřeby energie nebo materiálu.

AUTOMATIZOVANÁ VIZUÁLNÍ INSPEKCE S POKROČILOU DETEKCÍ DEFEKTŮ

Manuální vizuální kontrola je časově náročná, náchylná k chybám a subjektivní. Tradiční strojové vidění může mít problémy s detekcí komplexních nebo nečekaných defektů. To moderní ale zpracovává obrazová a video data z výrobní linky ve vysokém rozlišení. Dokáže identifikovat souvislosti na snímcích, jako jsou mikroskopické defekty, odchylky v barvě, tvaru, struktuře nebo povrchu, převést je na textový popis, a to i u produktů s vysokou variabilitou, jako jsou přírodní materiály. Tím dosahuje zlepšení interpretace a kategorizaci vady o 20 až 30 procent a zvýšení rychlosti inspekce o 50 procent.

OPTIMALIZACE USPOŘÁDÁNÍ SKLADU

A SLEDOVÁNÍ ZÁSILEK V REÁLNÉM ČASE

Neefektivní uspořádání skladu vede k dlouhým časům vychystávání a obtížné lokalizaci zboží. Manuální sledování zásilek je náchylné k chybám a zpoždění. Pomocí integrace s IoT senzory a kamerami dokáže umělá inteligence identifikovat pozici každé položky a zásilky, porovnávat ji s plánem a upozorňovat na odchylky. Může také vizuálně identifikovat poškozené zboží při příjmu nebo expedici. Čas vychystávání se tím zkrátí o 20 až 30 procent.

PREDIKTIVNÍ ANALÝZA

KVALITY VÝROBNÍHO

CYKLU

PREDIKTIVNÍ ÚDRŽBA

VÝROBNÍCH STROJŮ

A ZAŘÍZENÍ

Poruchy strojů způsobují neplánované prostoje a vysoké náklady. Plánovaná údržba je často neefektivní, protože se provádí zbytečně brzy nebo pozdě. AI naproti tomu analyzuje data ze senzorů strojů, vizuální data (např. opotřebení dílů z kamer), textové záznamy (historie údržby, manuály) a zvukové záznamy (neobvyklé zvuky stroje). Díky tomu dokáže předpovědět blížící se poruchu s vysokou přesností a doporučit optimální dobu pro údržbu. Výsledkem je snížení neplánovaných prostojů o 20 až 40 procent a prodloužení životnosti strojů.

DYNAMICKÁ OPTIMALIZACE

VÝROBNÍCH PARAMETRŮ

Nastavení výrobních parametrů je často statické nebo se upravuje manuálně jen na základě zkušeností, což snižuje efektivitu. AI monitoruje data ze senzorů strojů, vizuální data z průběhu výroby, informace o spotřebě energie a textové záznamy o manuálních úpravách, a dokáže tak doporučovat optimální nastavení pro každou fázi výrobního procesu, aby se maximalizovala efektivita a minimalizoval odpad. Přitom se kontinuálně učí. Výsledkem je zvýšení výrobní efektivity o 5 až 10 procent a další benefity, jako je snížení spotřeby energie nebo materiálu.

Problémy s kvalitou výrobku se často odhalí až na konci výrobního cyklu, což vede k vysokým nákladům na opravu výrobku nebo úplné vyřazení. AI nástroje, které kontinuálně analyzují data z výrobních senzorů, vizuální data z průběhu procesu a historická data o kvalitě dokončených výrobků, ale dokážou identifikovat korelace a vzorce, které naznačují potenciální problémy s kvalitou ještě předtím, než nastanou. Vidí například drobné změny v textuře materiálu a na základě záznamů umí predikovat třeba riziko prasknutí. Systém generuje včasná upozornění pro operátory, a celé to snižuje náklady způsobené nekvalitní výrobou o 15 až 25 procent.

TEXT MARTINA FOJTŮ

MĚSTO STOD

DODAVATEL

BYZNYS JEDNOTKA MM

Nejefektivnější IT správa měst

JE TA, KTERÁ JE JEDNOTNÁ

Město Stod na Plzeňsku zajišťuje veřejné služby pro sebe i pro okolní obce a provozuje mimo jiné mateřskou a základní školu. To je spousta úkolů, které vyžadují IT zázemí, podporu a kvalitní zabezpečení. Město se ale donedávna nemohlo na svoji infrastrukturu úplně spolehnout. Tvořilo ji několik nesourodých bezpečnostních nástrojů, a tak bylo načase s tím něco udělat. Ve Stodu se k celému procesu postavili ukázkově.

PROFIL PROJEKTU

ZÁKAZNÍK

Město Stod

ODVĚTVÍ

veřejná správa

ZEMĚ Česko

CÍLE

zvýšení kyberbezpečnosti a sjednocení IT správy

POUŽITÉ TECHNOLOGIE

FortiGate 200F

FortiMail VM

FortiWeb

FortiIsolator

FortiManager

FortiAnalyzer VM

Stod patří mezi obce s rozšířenou působností, pod jehož správu spadá 24 obcí s více než 21 000 obyvateli. IT infrastruktura zde musí zvládat každodenní provoz úřadu i nároky spojené s veřejnými institucemi a akcemi. Donedávna ji tvořilo několik nesourodých bezpečnostních nástrojů od různých dodavatelů. Antivirus, firewall, e-mailová ochrana i monitoring fungovaly odděleně, bez vzájemného propojení a bez jednotného systému správy. V praxi to znamenalo složitější řešení incidentů, časově náročnou administraci a nedostatečný přehled o aktuálním stavu zabezpečení.

CESTY, JAK MODERNIZOVAT, JSOU

„Není to rozhodně ojedinělá situace, obce s rozšířenou působností se s takovým stavem potýkají často, což je dáno z velké části způsobem financování ve veřejné správě. V tomto případě se ale ukázkově povedlo všechno zmodernizovat v jednom uceleném řešení,“ říká Zdeněk Ženíšek, account manažer Aricomy, který měl projekt na starost. Stod vypsal otevřené výběrové řízení, které vyhrála právě nabídka Aricomy založená na technologiích Fortinet.

Co se po nasazení jednotlivých nástrojů změnilo? Kybernetické zabezpečení města dnes tvoří jeden celek. Během tří měsíců vzniklo řešení, které propojuje ochranu sítě, koncových zařízení, e-mailové komunikace i webového

„Technologie FortiIsolator se nasazuje u zákazníků teprve v poslední době, ale nabízí překvapivě silný účinek. V prostředí veřejné správy, kde je bezpečnost klíčová a práce s webem nezbytná, jde o chytré a elegantní bezpečnostní řešení.“

ZDENĚK ŽENÍŠEK account manažer Aricomy

provozu. Všechno je řízeno z jediné konzole, přehledně a efektivně.

Základem jsou dva firewally FortiGate 200F v režimu vysoké dostupnosti. Pokud jeden selže, druhý okamžitě převezme provoz. Na koncové stanice nasadili specialisté Aricomy FortiClient, který nahradil původní antivirový program a umožňuje centrální správu zabezpečení napříč celým úřadem.

OVLÁDÁNÍ Z JEDNOHO MÍSTA

E-mailovou komunikaci nově chrání FortiMail VM nasazený ve virtualizovaném prostředí. Zajišťuje pokročilou ochranu proti phishingu, spamu i škodlivým přílohám. Webový provoz hlídá aplikační firewall FortiWeb a správu celé infrastruktury zajišťuje FortiManager, zatímco FortiAnalyzer slouží pro centrální monitoring, sběr logů a automatické reportování.

Správce má díky němu nepřetržitý přehled o infrastruktuře a může řídit všechny důležité prvky zabezpečení z jednoho místa. „Což je velké plus. Pokud se něco stane, tak IT správce do pár vteřin ví, čeho se problém týká. Umožňuje mu to pracovat daleko efektivněji, soustředit se na rozvoj sítě, a z toho pak plyne i daleko větší efektivita správy obce,“ vypočítává Ženíšek.

Stod dnes provozuje téměř kompletní bezpečnostní architekturu Fortinet

Security Fabric. Díky tomu má všechno pod jednou střechou, technologie spolu komunikují, správce má vše na očích a reakce na hrozby je rychlá a efektivní.

„Nasazením řešení od Aricomy jsme získali moderní a ucelený bezpečnostní systém, který výrazně zefektivnil správu IT infrastruktury. Oceňujeme především jednotné rozhraní pro řízení všech klíčových prvků zabezpečení a možnost rychlé reakce na nové hrozby,“ říká Radek Moltaš, vedoucí oddělení informatiky, a spolu s Ženíškem vypíchává ještě jeden atribut nového ekosystému: nástroj pro bezpečné prohlížení webů.

NA WEBU BEZPEČNĚ

Součástí nasazeného řešení je totiž i FortiIsolator, technologie, která je právě k bezpečnému brouzdání internetem určená. Místo blokování přístupu načítá obsah na vzdáleném serveru a izoluje jej od uživatelova zařízení.

Ten pracuje se stránkou v reálném čase, ale žádný škodlivý kód se do jeho počítače ani do vnitřní sítě nikdy nedostane – stránka se zobrazí jako za neviditelným sklem. Nástroj riziko eliminuje, aniž by omezoval běžnou práci.

„Tato technologie se nasazuje u zákazníků teprve v poslední době, ale nabízí překvapivě silný účinek. V prostředí veřejné správy, kde je bezpečnost klíčová a práce s webem nezbytná, jde o chytré a elegantní řešení,“ doporučuje Ženíšek.

KVANTOVÁ ÉRA

NEZAČÍNÁ „JEDNOHO DNE“. ŽIJEME V NÍ UŽ TEĎ

Ještě donedávna zněly kvantové počítače jako vzdálená věda z laboratoří. Dnes se z nich ale stává důležitý nástroj. Jen společnost IBM provozuje ve svém cloudu několik desítek kvantových počítačů a další budou rychle přibývat i od jiných značek. Už teď se rozhoduje o tom, kdo zvládne novou technologii adoptovat a komu ujede vlak. Evropa se snaží. Bude to ale stačit?

Když přijde na téma řeč, nejde v Aricomě opomenout Ivana Doboše. Muž, jenž má v popisu práce sledovat vývoj kvantových technologií a řešit jejich nasazování do firemní praxe, je ten, u koho se v Aricomě všechny informace k tématu sbíhají. A protože vývoj je rychlý, je načase podívat se, co už umíme teď a kam se to všechno ubírá.

„UNESCO vyhlásilo rok 2025 rokem kvantové vědy a technologií a není to náhoda. Zároveň Evropská unie 3. července schválila evropskou kvantovou strategii, jejímž cílem je, že se Evropa do roku 2030 stane světovým lídrem v této oblasti. Je pravda, že máme co dělat, ale je důležité, že jsme si tento cíl dali,“ říká Doboš a odkazuje na celý široký kontext. Velké ambice jsou totiž odpovědí na vlastní stud Evropy. Když se mluví o tom, že starý kontinent zaspal v oblasti vývoje čipů nebo umělé inteligence, další příležitost nechce pustit. Ani si to nemůže dovolit.

„V oblasti kvantových technologií je teď ten správný čas zabrat, ještě jsme všichni na stejné startovní čáře. Přecházíme už ale z fáze ‚one day‘ do fáze ‚day one‘,“ vytváří Doboš před očima situaci, kdy pomyslné formule túrují motor na startu a čekají na mávnutí kostkovaným praporem. Jen s tím rozdílem, že tady nikdo mávat nebude, závod už se jede.

EVROPSKÁ KVANTOVÁ STRATEGIE

Zmíněná unijní kvantová strategie má pět oblastí: výzkum a vývoj, kvantovou infrastrukturu, kvantový ekosystém, vesmírné, civilní a vojenské technologie a kvantové dovednosti. O každé z nich by se dalo mluvit hodiny, ale pojďme se zaměřit na ty nejzásadnější body.

„Dobrá zpráva je, že vědeckou základnu máme v Evropě velmi dobrou a objevuje se i řada startupů. Co je slabší, to je zatím elán firem do tvorby kvantové infrastruktury. Unie se snaží masově investovat, ale soukromé investice zdaleka nejsou takové jako v USA nebo v Asii,“ říká Doboš. V praxi se tak děje, že například firma IQM, která dodala před pár týdny první kvantový počítač do ostravského národního superpočítačového centra, sice pochází z Finska, ale poslední kapitálovou investici nedávno dostala ze Spojených států…

Když je řeč o superpočítačovém centru, to už jsme u infrastruktury, která se postupně buduje napříč celou Evropou. Peníze na tvorbu plynou hodně z projektových schémat Quantum Flagship a EuroHPC, ze kterých se technologie financují a umísťují teď dominantně právě do superpočítačových center. Cílem projektu EuroQCI je pak vybudovat celoevropskou síť pro bezpečnou kvantovou komunikaci.

Kvantová éra nezačíná „jednoho dne“. Žijeme v ní už teď

KOLIK QUBITŮ JE DOST QUBITŮ?

Tolik veřejnoprávní záležitosti. Další silný směr reprezentují firmy, které už teď zkouší první výpočty na strojích o výkonu několika desítek qubitů. Společnosti jako Airbus, Boeing nebo automobilky na nich dělají první simulace skutečných jevů. „Aktuálně jde o aplikovaný výzkum v praxi, všichni se na tom hodně učí. Stále ale žijeme v době označované jako NISQ (Noisy Intermediate-Scale Quantum), kdy dostáváme šumem zasažené výsledky. Počítači tedy nestačí úlohu poslat jednou, ale víckrát a pak statisticky vyhodnocovat na jiném, méně pokročilém stroji,“ vysvětluje Ivan Doboš.

Stávající výsledky vytváří technologie o výkonu několika desítek až stovek qubitů. Například ostravský stroj má 24 qubitů, komerčně se už běžně používají 50qubitové a vědecky i více než 100qubitové. ČVUT spustilo Kvantové inovační centrum a spolu s Akademií věd ČR a sedmi partnerskými univerzitami si koupilo pro vědecké účely přístup ke 127qubitové infrastruktuře IBM v cloudu. A třeba zmiňovaná firma IQM počítá s tím, že v roce 2027 bude schopna vyrobit počítač o 1 000 qubitech.

KVANTOVÁ ÉRA ZA 3, 2, 1… Ale zpátky ke zmíněnému šumu a chybovosti. Ta kdysi postihovala i dnes běžně používané počítače, hardware už ji ale několik desítek let umí detekovat a opravit. V kvantových počítačích se na tom teď pracuje. „Většina predikcí říká, že problém korekce chyb se nám povede vyřešit do roku 2028 nebo 2029. Ve velkém bychom tedy kvantové technologie mohli začít nasazovat někdy od roku 2030,“ ukazuje na velmi blízkou budoucnost Ivan Doboš a vypráví o tom, jak nová éra zrodí nové giganty.

V tuto chvíli existuje na celém světě asi 90 firem, které na vývoji kvantových počítačů pracují. Každá na to jde ale jiným směrem, využívá jiné částice a kvantové jevy a zatím se neví, který bude ten, jenž se prosadí. „Nejdál jsme v oblasti supravodičů, což je sféra, ve které byla letos udělena i Nobelova cena za fyziku. Nevýhodou ale je, že supravodiče fungují dobře jen za velmi nízkých teplot okolo 10 milikelvinů, tedy blízko absolutní nuly (−273,15 °C),“ naznačuje Doboš, že tahle cesta je sice zajímavá, rozhodně ale ne praktická. Možné proto je, že pomyslný technologický závod nakonec vyhraje někdo s úplně jiným přístupem.

Jisté naopak je, že budoucnost už je tady. A protože kvantové technologie s sebou nesou spoustu nových výzev (třeba prolomení v současnosti používaných šifrovacích standardů a nutnost vytvořit nové, bezpečnější) a zamíchají kartami v geopolitickém boji. Evropská unie na to reagovala vytvořením roadmapy pro přechod na postkvantovou kryptografii, která dává státům návod, jak si postavit metodiky, aby mohly přejít ze stávajícího šifrování na to nové. Do roku 2030 je tak například nutné, aby na postkvantovou kryptografii přešly všechny kritické systémy.

A s tím souvisí další velký úkol. Evropu i celý svět teď čeká nutnost vychovat si novou generaci informatiků, kteří celé technologické prostředí do nového světa převedou a budou schopni v něm vymýšlet nová řešení a vyvíjet nový software. Také rozvoj hardwaru a vývoj aplikací totiž projde zásadní změnou paradigmatu.

IVAN DOBOŠ specialista Aricomy v oblasti kvantových technologií

V tuto chvíli existuje na celém světě asi 90 firem, které na vývoji kvantových počítačů pracují. Každá na to jde ale jiným směrem, využívá jiné částice a kvantové jevy a zatím se neví, který bude ten, jenž se prosadí.

„Nejdál jsme v oblasti supravodičů, což je sféra, ve které byla letos udělena i Nobelova cena za fyziku. Nevýhodou ale je, že supravodiče fungují dobře jen za velmi nízkých teplot okolo 10 milikelvinů, tedy blízko absolutní nuly (−273,15 °C).“

TEXT ELIŠKA PAVLASOVÁ

Dům pro Julii

MÍSTO, KDE ZNÍ DĚTSKÝ SMÍCH NAVZDORY DIAGNÓZE

„Chceme poskytovat nevyléčitelně nemocným dětem a jejich rodinám to nejcennější: bezpečné prostředí, odbornou péči, čas pro společné chvíle a důstojnost,” říká Renata Kellnerová, vedoucí fundraisingu a péče o dárce z jedinečné neziskové organizace Dům pro Julii. Ten vznikl v Brně jako první a dosud jediný dětský lůžkový hospic v České republice.

Dům pro Julii není nemocnice. A není to ani nemocniční prostředí, jak ho znáte. Je to místo, kde děti s těžkým životním osudem, který jim nadělil nevyléčitelnou nemoc, zažívají hezké zážitky, chvíle radosti a laskavou péči. Místo, kde není slyšet pípání přístrojů, ale smích.

„Naší filozofií je individuální přístup. Každé dítě je jedinečné, má svou unikátní diagnózu, ale také příznaky, potřeby a touhy. Proto se snažíme přizpůsobit prostředí i péči jeho osobnosti," vysvětluje Kellnerová.

DŮSTOJNOST I ÚLEVA PRO DÍTĚ I CELOU RODINU

Rodiny, které se na Dům pro Julii obrací, procházejí extrémně náročným obdobím. Jejich dítě čelí diagnóze, na kterou neexistuje léčba. Často je péče o něj tak náročná, že ji rodiče nezvládají sami. Potřebují pomoc. Nejen praktickou, ale i psychickou. Potřebují bezpečný prostor, kde můžou být spolu. Ne jako pacienti a ošetřovatelé, ale jako rodina.

A přesně to jim nabízí Dům pro Julii. Dětská paliativní péče obnáší i odlehčovací službu. Rodiče si můžou odpočinout, nabrat síly, věnovat se třeba druhému dítěti. Zatímco jejich nemocný syn nebo dcera je v péči zkušeného týmu zdravotníků a pečovatelů.

Neexistuje mnoho horších situací, než když je vaše dítě nevyléčitelně nemocné. Někdy možná víte, kolik času mu zbývá, jindy ne. Často tak péčí o něj rodiče stráví dlouhé roky, které nejsou z žádného hlediska vůbec jednoduché.

„Velká část rodičů si od svých dětí nedovolí ani na chvíli odejít. Jsou na ně vázaní 24 hodin denně, někdy celé roky. Často žijí v permanentním stresu, sociální izolaci a vyčerpání. My jim chceme ukázat, že v tom nejsou sami. A že si pomoc v každém smyslu můžou dovolit,“ vysvětluje Kellnerová.

VÍCE NEŽ 13 TISÍC DĚTÍ A JEDNO MÍSTO, KTERÉ JIM ROZUMÍ

V České republice žije více než 13 tisíc dětí s život limitujícím nevyléčitelným onemocněním. Přesto tu donedávna chybělo zařízení, které by jim dokázalo nabídnout komplexní lůžkovou péči. Dům pro Julii tak zaplnil prázdné místo a stal se průkopníkem.

Budova na míru dětskému hospici, navíc obklopená zelení, vznikla díky finanční podpoře města Brna a evropským

dotacím. Nabízí jak specializovanou zdravotní péči, tak zázemí, kde je prostor na hry, povídání, setkávání, ale i ticho a klid.

Funguje zde multidisciplinární tým složený z lékařů, sester, sociálních pracovníků i terapeutů.

To vše v duchu filozofie, že každé dítě má právo být dítětem. Hrát si. Zpívat. Milovat a být milováno. A každá rodina má právo na pomocnou ruku, která pomůže a na chvíli odlehčí od starostí v momentě, kdy prochází jedním z nejtěžších životních období.

Financování takového zařízení ale není samozřejmost. Jeho roční náklady se pohybují v řádech desítek milionů korun. Dětská paliativní péče je v Česku stále mladým oborem, pojem dětský hospic se do legislativy zatím nedostal, a systémové peníze tak na fungování vůbec nestačí. Dům pro Julii proto stojí především na podpoře veřejnosti.

„Bez ní bychom nedokázali poskytovat naše služby. Každý dar pomáhá a přízně všech dárců si velmi ceníme. Podpora firem a veřejnosti je pro nás zásadní v pokračování našeho úsilí,“ říká Kellnerová.

ARICOMA POSKYTUJE POMOC, KTERÁ DÁVÁ SMYSL

Jedním z těch, kdo se rozhodli Dům pro Julii podpořit, je i Aricoma. V rámci své vánoční charitativní aktivity věnovala neziskové organizaci 110 tisíc korun, které výrazně pomohly zaplatit především zdravotní sestry a další zdravotnický personál, který je pro takový projekt esenciální.

„Zvolili jsme Dům pro Julii, protože to, co dělají, je nesmírně lidské a důležité. Je to přesně ten typ pomoci, který má smysl a dlouhodobý dopad,“ říká HR a marketingová manažerka Aricomy Michaela Illíková.

Kromě této neziskové organizace společnost pravidelně podporuje i další projekty v oblasti kultury či péče o seniory.

„Nesnažíme se jen rozdělit peníze. Chceme rozpoznat hodnoty.

A Dům pro Julii je jejich zosobněním,“ dodává Illíková.

Čas, který rodiny s nevyléčitelně nemocným dítětem mají, je omezený. O to důležitější je, aby byl naplněný láskou, respektem a podporou. Dům pro Julii nabízí víc než jen péči. Poskytuje důstojné doprovázení v nejtěžších chvílích.

A právě díky dárcům, jako je Aricoma, můžou být tyto chvíle o něco lehčí.

Financování takového zařízení ale není samozřejmost. Jeho roční náklady se pohybují v řádech desítek milionů korun.

Dětská paliativní péče je v Česku stále mladým oborem. Dům pro Julii proto stojí především na podpoře veřejnosti.

RENATA KELLNEROVÁ vedoucí fundraisingu a péče o dárce

Filozofií Domu pro Julii je individuální přístup.

Každé dítě je jedinečné, má svou unikátní diagnózu, ale také příznaky, potřeby a touhy.

Proto se pečovatelé snaží přizpůsobit prostředí i péči jeho osobnosti.

TEXT ELIŠKA PAVLASOVÁ

FOTO PAVEL HEJNÝ / SERGEI GHERCIU

TEXT MAREK HOLUB

DODAVATEL

BYZNYS JEDNOTKA DIGITAL

Digitalizace na Ministerstvu vnitra

DOSLUHUJÍCÍ INFORMAČNÍ SYSTÉM JDE DO DŮCHODU

Někdy je digitalizace luxusem, jindy nezbytností. Na prahu udržitelnosti stál informační systém DP-2, který používal odbor sociálního zabezpečení (OSZ) Ministerstva vnitra (MV) pro výplatu důchodových dávek a výsluhových příspěvků. Pojďme se podívat, jak vznikl nástupce DP-3, který je dnes díky Aricomě jedním z nejmodernějších informačních systémů Ministerstva vnitra.

DŮCHODOVÝ VĚK PRO INFORMAČNÍ SYSTÉM

Sociální zabezpečení bezpečnostních sborů vnitra se od ostatních státních i nestátních zaměstnanců liší v jedné zásadní věci: kromě starobních, invalidních a dalších důchodů dostávají bývalí příslušníci také výsluhové příspěvky. Právě proto pro výplatu bývalým policistům, hasičům a dalším příslušníkům odbor sociálního zabezpečení spravuje informační systém, který sociální dávky eviduje, počítá a zajišťuje jejich vyplacení, zatímco zbytek republiky spadá pod jeden ze dvou zbylých orgánů sociálního zabezpečení.

„Ministerstvo vnitra používalo systém starý zhruba 25 let. Lidé, kteří ho udržovali v chodu a dokázali ho přizpůsobovat novým potřebám, byli téměř bez výjimky v důchodovém věku, případně už ‚nebyli k dispozici‘,“ popisuje výchozí stav Karel Janeček, delivery manažer Aricomy a projektový manažer projektu DP-3.

„Na OSZ MV si byli vědomi, že tento stav není dlouhodobě udržitelný. Jediná legislativní změna, která by vyžadovala větší zásah do systému, by mohla vést k jeho kolapsu. Už by možná nedokázal vyplácet ani to, co doposud zvládal.“

„Na ministerstvu si byli vědomi, že tento stav není dlouhodobě udržitelný.

Jediná legislativní změna, která by vyžadovala větší zásah do systému, by mohla vést k jeho kolapsu. Už by možná nedokázal vyplácet ani to, co doposud zvládal.“

Bylo tedy jasné, že je pro potřeby asi 60 tisíc klientů ministerstva nutné vybudovat nové řešení.

60 TISÍC KLIENTŮ, 60 TISÍC PŘÍPADŮ

Implementace státního informačního systému nikdy není jednoduchá, bývá totiž úzce provázaná s legislativou.

„Když jsme se podívali na zákony, říkali jsme si, že to chápeme. Jenže každý případ je unikátní, jak to tak v životě bývá. Nestačí deset typových scénářů, reálně jich je kolem 60 tisíc,“ popisuje Janeček. „A protože se legislativa mění, systém musí být připravený vyvíjet se spolu s ní.“ To se potvrdilo dřív, než tým Aricomy čekal.

„Když už jsme si říkali, že jsme zvládli systém zprovoznit, spustit a provozovat, tak přišla legislativní změna, která nám značně změnila zadání i rozsah,“ vzpomíná Janeček. Změna byla zásadní –

Ministerstvo vnitra mělo nově rozhodovat o důchodech a výsluhách i pro klienty Celní správy a Vězeňské služby ČR. Tedy dalších zhruba 20 tisíc klientů.

„Nicméně jsme se s OSZ MV nezastavili a vše nakonec dodali včas a v plné

KAREL JANEČEK delivery manažer Aricomy

funkčnosti. Bylo to náročné pro nás i pro ně,“ říká Janeček.

Od 1. září 2025 tedy mohou i celníci a vězeňská služba řešit své potřeby s OSZ MV a s pomocí DP-3 a jeho nového klientského portálu. Systém DP-3 umí víc než zvládat legislativní změny a komplikované případy – usnadňuje život úředníkům i zástupcům bezpečnostních sborů.

ODRAZOVÝ MŮSTEK DIGITALIZACE

CELÉHO MINISTERSTVA

Nový systém odpovídá dnešním vysokým standardům digitálního rozhraní. „Zatímco ten předchozí vyžadoval lokální instalaci, DP-3 běží v prohlížeči. Klienti se k němu dostanou snadno, rychle a odkudkoli. Vylepšili jsme také ovládání, přehlednost i možnosti exportu a importu informací. DP-3 je navíc napojený na registr obyvatel, takže umí spoustu dat najít automaticky,“ vypočítává manažer projektu vylepšení, která úředníkům šetří klikání, papírování i čas.

Úředníci však nejsou jediní, kdo díky novince ušetří čas. „Součástí nového

systému jsou i dva portály. První mohou využívat klienti, jejich rodiny i další osoby. Stačí se přihlásit pomocí NIA ID, například datovou schránkou nebo bankovní identitou, aby mohli podávat žádosti nebo si stáhnout dokumenty. Druhý portál slouží pracovníkům zejména personálních útvarů, kam se klienti často obracejí. Umožňuje jim podat žádost jménem klienta nebo mu pomoci se stažením dokumentů,“ doplňuje Janeček. Ředitel odboru sociálního zabezpečení MV Pavel Hartmann zdůrazňuje důležitost systému: „Tady není prostor pro chyby nebo zpoždění, peníze klientům musí být vyplaceny včas a ve správné výši, neboť se často jedná o jejich jediný příjem.“

DP-3 je pro OSZ MV jednak vysvobozením a jednak prostorem pro vybudování výkladní skříně v rámci digitalizace státní správy. Slouží sice docela úzké skupině klientů, ale už krátce po jeho zprovoznění zaujal odborníky z obou ostatních orgánů sociálního zabezpečení. Inovativní řešení, prostor pro invenci a komfort při jeho obsluze nabízí velký potenciál do budoucna.

Milník vědeckého pokroku

BIOLOGOVÉ JSOU ZATÍM NEJBLÍŽE K VYTVOŘENÍ UMĚLÉHO ŽIVOTA

Genetický kód vytvořila evoluce nahodile a nelogicky. Vědci teď zkoumají, zda by se dal vylepšit a zjednodušit.

Bakterie Syn57, zatím nejzazší výsledek tohoto úsilí, je milníkem vědeckého pokroku, ale zároveň důkazem, jak malí proti nesmírné složitosti života pořád ještě jsme.

Bakterie, kterou sestrojili – to slovo je plně oprávněné – biologové z Cambridge, je na první pohled stejná jako její přirozené družky. Ve skutečnosti se však zásadně liší nejen od nich, ale od všech tvorů, kteří na naší planetě kdy žili. Všechno živé na Zemi, od bakterií přes ředkvičky a chrousty až po nás samotné, funguje na základě jednotného genetického kódu. Informací uloženou v DNA se řídí vytváření proteinů a ty pak dělají většinu toho, čemu říkáme být naživu.

Genetický kód v úzkém smyslu slova je slovník, podle kterého se překládá z jazyka nukleových kyselin (jako je DNA) do jazyka proteinů. Často se stává, že několik různých slov toho prvního jazyka odpovídá jedinému slovu v jazyce druhém. Kdyby kód navrhovali lidé, asi by se takovému nesouladu vyhnuli.

Jenže genetický kód vznikl evolučně. Evoluce dává vzniknout řešením, která fungují, nijak ale nezaručuje, že ta fungující jsou nejlepší možná. Dnešní technické možnosti nabízejí dráždivou možnost evoluci poopravit. Přesně tím je bakterie Syn57, stejně jako její předchůdkyně Syn61 z roku 2019.

Skupina britských odborníků na syntetickou biologii – ano, takový vědní obor existuje – zkouší, co se stane, když se genetický kód zjednoduší, když se z něj vymýtí některá synonyma. Nepřestane život fungovat? Změní se nějak? A pokud je taková úprava schůdná, mohli bychom ji využít k něčemu užitečnému? Syn57 žije, i když ne bez potíží, a je tak dalším milníkem na cestě, která započala v polovině minulého století.

ANALFABET DOSTAL DOPIS

Když čtveřice vědců (James Watson, Francis Crick, Rosalind Franklin a Maurice Wilkins – většinu pozornosti však na sebe dosti sporným způsobem strhli první dva) v roce 1953 popsala strukturu DNA, nebyl to ještě objev genetického kódu, jak se někdy nepřesně uvádí, jen začátek cesty k němu.

Watson a Crick zakončili svůj první článek o struktuře DNA historickou větou: „Neuniklo naší pozornosti, že specifický způsob párování (dusíkatých bází, pozn. red.), který navrhujeme, okamžitě vede k možnému mechanismu kopírování genetického materiálu.“

Ta věta se někdy uvádí jako příklad britského understatementu, okázalé skromnosti. Navenek tak určitě má působit, ve skutečnosti je však zároveň pravým opakem – pokusem o nárokování ne zcela zasloužené priority.

Watson s Crickem vlastně říkají: „Podívejte, v našem objevu by mohl být obsažen fyzický základ přenosu genetické informace, jehož existence se tuší a jehož umístění se hledá už od Mendelových

časů! Bohužel ho nemůžeme blíže popsat, protože zatím nemáme ponětí, jak by mohl fungovat, ale rádi bychom, aby s ním byla spojena naše jména.“

Což se jim ostatně splnilo, přestože základní rozluštění kódu trvalo ještě téměř deset let (s významnou Crickovou účastí, ale už jen s minimálním přispěním Watsona) a všechny detaily jeho fungování nejsou známy dodnes.

Genetický kód – a to vyplynulo právě z rozluštěné struktury DNA – je tvořen čtyřmi „písmeny“, přesněji řečeno čtyřmi chemickými sloučeninami, jejichž molekuly jsou vestavěny do známé dvojité šroubovice DNA. Těm molekulám se souhrnně říká dusíkaté (nebo moderněji nukleové) báze a jmenují se adenin, cytosin, guanin a thymin – odtud písmena A, C, G a T.

Jejich pořadí v řetězci DNA je zdánlivě nahodilé, chaotické, jenže právě tak by se jevila stránka smysluplného textu totálnímu analfabetovi, což byla situace biologů v roce 1953. Jak DNA přečíst?

PRADÁVNÝ JAZYK PŘÍRODY

Proteiny neboli bílkoviny jsou také uspořádané řetězce jednoduchých stavebních jednotek – aminokyselin. Živé organismy používají dvacet základních aminokyselin, k tomu dvě výjimečné (selenocystein a pyrolysin) a jednu ještě výjimečnější (N-formylmethionin), o jejichž významu se však v roce 1953 nevědělo.

Otázka tedy zněla: Jak lze ze čtyř písmen sestavit dvacet slov odpovídajících dvaceti aminokyselinám? Požadavek dvaceti aminokyselin vedl k předpokladu – jak se později ukázalo správnému –, že slova genetického kódu jsou třípísmenná. Dvě písmena by nestačila, z těch lze složit nanejvýš dvanáct slov, a čtyři jsou zase zbytečně mnoho. Tou dobou vznikaly první počítače. Druhá světová válka vyvolala zájem o šifry a jejich luštění. Claude Shannon položil základy matematické

teorie informace, která s kódy přímo souvisí. V tomto intelektuálním klimatu začali biologové zcela přirozeně používat metaforu digitálního kódu, která by je ještě o deset let dříve možná vůbec nenapadla.

To jim usnadnilo práci, ale také je to zavedlo do různých slepých uliček, protože se dlouho nedokázali zbavit představy, že by kód měl být nějakým způsobem racionální, účelný. Pěknou ukázku takového uvažování předvedl fyzik George Gamow (problém přitahoval přírodovědce i z jiných oborů), když navrhl, že se v kódu trojice písmen překrývají, že poslední písmeno jedné trojice je zároveň prvním v trojici další.

Vypadá to zbytečně krkolomně, ale Gamow (spolu s dalšími) měl k takovému nápadu silnou motivaci. Třípísmenný kód bez překryvů totiž poskytuje 64 slov, tedy mnohem více než potřebných dvacet. K čemu by takové plýtvání bylo? Mnoha vědcům se nechtělo uvěřit, že je příroda tak nelogická. Gamowovy překryvy vedly k úspornějšímu kódování. Více se blížily tomu, co by navrhl dobrý matematik.

Ještě lepší návrh přinesl sám Francis Crick. Překryvům v kódu (správně) nevěřil, neodpovídaly jeho biologické intuici. Namísto toho navrhl kód, v němž uvnitř trojice nezáleželo na pořadí: AAC, ACA i CAA by znamenaly totéž. Skvělé na tom bylo, že se tak dostal přesně k číslu dvacet. Méně skvělé, že to nesouhlasilo s experimenty.

Vedle luštění kódu na papíře totiž vědci pokračovali s chemickými i biologickými výzkumy. Především zjistili (a jako první to navrhl opět Crick), že proteiny se nekopírují z DNA přímo, ale prostřednictvím molekuly RNA, později přesněji mRNA (m jako messenger, posel). V té se namísto thyminu nachází uracil, takže čtveřice písmen genetického kódu se dnes častěji zapisuje jako A, C, G a U.

Současně vznikly účinné metody analýzy proteinů, čímž začalo sepisování aminokyselinových sekvencí v živých organismech. Tímto způsobem vyvrátil Sydney Brenner roku 1957 Gamowův překryvný kód – nalezl sekvence, které by nemohly existovat, kdyby měl Gamow pravdu.

Roku 1961 začal Marshall Nirenberg experimentovat se syntetickou RNA, ze které dokázal vytvořit protein. Začal s malým množstvím RNA obsahujícím výhradně uracil a žádné jiné báze. Získal protein tvořený výhradně aminokyselinou zvanou fenylalanin. První slovo genetického kódu tak bylo rozluštěno: UUU znamená fenylalanin.

NÁHODA, KTERÁ ZAMRZLA

Následovaly další pokusy (odměněné nakonec Nobelovou cenou). Roku 1966 byl genetický kód kompletní. Má formu tabulky, která říká, jaké trojici bází odpovídá která aminokyselina. Tu dnes najdete v každé učebnici molekulární biologie. Tehdy však byla poněkud šokující – ukázala totiž, že evoluci vůbec nezajímá, jak by měl vypadat dobře navržený, logický a úsporný kód.

Tak například aminokyselinu leucin kóduje trojice UUA, jenže také UUG, CUU, CUC, CUA a CUG! Podobně je tomu s mnoha dalšími. Kód obsahuje četná synonyma. To by vlastně nemělo nikoho překvapit. Evoluce nepracuje systematicky, protože nemůže – kdyby takovou schopnost měla, nešlo by o přírodní proces, ale o plánujícího, vědomého tvůrce. Evoluce je nepřetržitý řetěz náhodných změn v živých organismech. Některé se neosvědčí a vymřou se svými nositeli, jiné jsou životaschopné a přenášejí se do dalších generací.

A  C G U

Když Francis Crick viděl finální podobu rozluštěného genetického kódu, nazval ji zamrzlou nehodou. Chtěl tím říci, že kdysi na počátku života vzniklo přiřazení mezi trojicemi bází a aminokyselinami náhodně, bez hlubší fyzikální či chemické příčiny. Jakmile se však jednou ustálilo, už ho evoluce nemohla změnit – případné zásahy do složitého mechanismu vedly k poškozeným, neživotaschopným jedincům, a tudíž se nemohly ujmout. Dnes se tento výklad víceméně akceptuje, ne však bez výhrad.

Je například zřejmé, že ke správnému určení aminokyseliny často stačí první dvě písmena kódu, na třetím už nezáleží.

To dělá kód odolnější proti chybám – právě tak se navrhují samoopravné kódy pro počítače a datové přenosy. Matematik by to ovšem navrhl promyšleněji a lépe.

Dále se ukázalo, že kód obsahuje také „interpunkční znaménka“ – značky pro začátek a konec sekvence aminokyselin.

Vyšlo také najevo, že některé organismy, především ty vývojově velmi staré (bakterie a archea), si občas interpretují části kódu po svém, odlišně od většiny života na Zemi.

A především se ukázalo, že všechno je mnohem složitější. Lákavá představa, že v DNA je uložen úplný plán živého organismu – stačí ho přečíst, případně poopravit –, vzala rychle zasvé. Kromě toho stále více biologů připouští, že v genech není všechno, že některé jevy se nedají vysvětlit na molekulární úrovni, alespoň prozatím ne.

Od svého zlomového data, roku 1953, biologie ohromně pokročila – patrně více než kterákoli jiná přírodní věda –, ale s tím se také nevyhnutelně rozšířilo povědomí o tom, co všechno ještě nevíme.

Jednou z přetrvávajících neznalostí jsou synonyma v genetickém kódu. Jsou skutečně jen vývojovou náhodou, nebo mají nějakou funkci? Na to dodnes není odpověď. V dnešní době jsou však

vědci schopni uskutečnit experiment –donedávna nemyslitelný –, který by to měl ukázat. Seznamte se tedy s bakterií Syn57.

ŽIJE, ALE DO SKOKU JÍ NENÍ

Bakterie Escherichia coli (E. coli) patří k nejlépe prozkoumaným organismům na světě. Právě teď žije ve vašem tlustém střevě deset až sto miliard jedinců E. coli, a to – doufejme – celkem spokojeně, v poklidné symbióze. Jedna miliarda váží zhruba gram, takže vás příliš nezatěžují. Představují ovšem jen asi desetinu procenta vašeho celkového střevního mikrobiomu.

E. coli je nejpoužívanější bakterií ve výzkumu i v praktických biotechnologiích. Pomáhá při produkci inzulinu, lidského růstového hormonu a mnoha dalších biologicky aktivních látek. Především však je běžnou bakteriální obdobou laboratorní myši. Místem, kde s E. coli dělají věci, jaké ještě nikdy nikdo nezkusil, je britská Laboratoř molekulární biologie (LMB) v Cambridge. Navazuje na Cavendishovu laboratoř, kde své objevy učinili Crick s Watsonem, a je jedním z nejvýznamnějších pracovišť tohoto oboru na světě.

Wesley E. Robertson, vedoucí tamní výzkumné skupiny syntetické biologie, je mladý vědec, který do Cambridge přišel z USA. Cílem jeho týmu je zjistit, co se s E. coli stane, když se počet synonym v jejím genetickém kódu sníží. V případě Syn57 škrtli čtyři ze šesti synonym pro aminokyselinu serin, dvě ze čtyř pro alanin a jeden ze tří kodonů vyznačujících konec proteinu. Ze 64 možných kodonů tedy využili o sedm méně, odtud název Syn57.

Proč nezašli dále a nezbavili se většiny synonym v kódu? Protože už Syn57 byl (stejně jako předtím Syn61) velice pracný úkol. Bakterie Syn61 vyžadovala osmnáct tisíc změn v genomu. Pro vznik Syn57 museli vědci provést 101 tisíc změn. Postupovali po krocích, každou malou

skupinu změn testovali zvlášť, než ji připojili k celkovému plánu nové bakterie.

Některé změny jsou neškodné, jiné však byly zničující – právě proto, že přepis genetického kódu do fungování organismu není přímočarý. Některé geny se překrývají. Změna, která je z hlediska jednoho genu neškodná, může při jiném čtení téhož úseku genomu bakterii zabít. Proto také není jasné, jak daleko se dá v odstraňování synonym ještě zajít a kde už je nepřekročitelná mez.

Syn57 žije, ale úplně dobře se jí nedaří. Její kolonie vzroste na dvojnásobek za čtyři hodiny, zatímco normální E. coli to ve stejných podmínkách trvá hodinu. Odstranění synonym jí neprospělo. Robertsonův tým teď zjišťuje, jestli se to dá napravit.

SLEDUJÍ TÍM KROMĚ VÝZKUMNÉHO I RYZE PRAKTICKÝ CÍL

Sedm uvolněných kodonů by se dalo použít pro sedm jiných aminokyselin –takových, jaké v sobě nemá žádný živý organismus na světě, protože kód nedovede k jejich použití dát povel. Takto modifikovaná E. coli by se dala použít k produkci léků nebo jiných užitečných látek, jak uvádí Carl Zimmer v článku pro New York Times.

Mohou být takové úpravy nebezpečné? Podle molekulárních biologů v sobě obsahují účinnou pojistku; kdyby gen modifikované E. coli přeskočil do jiné bakterie (což se stává), její organismus mu právě kvůli provedené modifikaci nebude rozumět, a tudíž se s ním nezačne množit. Bude v situaci člověka, který dostal dopis napsaný neznámým jazykem.

Dává to smysl. Troufalost molekulárních biologů však roste stejně rychle jako jejich technické možnosti. Mají pozoruhodné výsledky a velkou motivaci zkoušet stále nové věci. O to je důležitější, aby veřejnost jejich práci rozuměla, jakkoli to není snadné.

OSTROV, KTERÝ ZA VŠECHNO MŮŽE

Indonésie je nekonečná. Není snad cestovatel, který může říct, že ji celou zdolal – natož pochopil. Je rozprostřena na sedmnácti tisících ostrovech, na ploše bezmála dvou milionů kilometrů čtverečních, na severní i jižní polokouli, její pobřeží omývá Indický i Tichý oceán. Najdete tu osmatřicet provincií, sto třicet aktivních sopek a více než čtvrt miliardy lidí. Někoho by možná mohlo překvapit, že jde o čtvrtou nejlidnatější zemi světa a vůbec největší muslimský stát naší planety. A někde tam, docela vprostřed toho všeho, je ostrov Lombok. Ten, který za všechno může.

TEXT ONDŘEJ HOLOMEK

Když jste na Bali, ta otázka vám vytane na mysli prakticky den co den. Co je ještě místní a autentické, a co už je jen bláznivě zmatený popkulturní kýč.

Za zemětřesení v roce 2018, které si vyžádalo více než 250 životů. Za špatný signál mobilního telefonu. Za nefunkční wifi. Za mraky a deště nad souostrovím Gili. Za chmurné obličeje lidí, kteří v době ramadánu ožijí až večer. Aktivní stratovulkán Rinjani si pohrává s každodenností Lombočanů i obyvatel přilehlých ostrovů. Jedním z nich je také věhlasné útočiště českých i světových nomádů, hledačů vnitřního štěstí, milovníků jógy a celebrit – Bali.

RAW, DOBRO A MINDFUL LATTE ART

Než se nadobro vrátíme na Lombok, pár slov ztraťme i o něm. Bali je v indonéské kultuře úkazem právě proto, že nedrží tak přísně islámský kodex. Místní se v drtivé většině hlásí k balijskému hinduismu, a tak turisté mohou popíjet koktejly v otevřených plážových barech, okukovat lidi, tančit za zvuků valivého housu do pozdních ranních hodin a pak se z toho léčit u veganské kaše s biořepou.

Když jste na Bali, ta otázka vám vytane na mysli prakticky den co den. Co je ještě místní a autentické, a co už je jen bláznivě zmatený popkulturní kýč. V okolí Denpasaru uvíznete ve špuntu hodinových kolon, kde taxíky přepravují turisty. V jedné uličce najdete Pradu, McDonald’s i lokální street food a jsou lidé, kteří se zastaví u prvního, druhého i třetího a sdílí to všechny na své instagramové účty s hashtagem #ilovebali. U kláštera Lempuyang celý tento systém dotáhli k dokonalosti, protože na svoji instagramovou fotku čekáte v pořadníku. „135,“ hlásí v angličtině místní chasník. Zamilovaná dvojice dostane šanci vyrazit mezi dva ikonicky rovné balijské sloupy, usměje se do kamery, pak se políbí a všechno zakončí holubičkou. Trvá to asi tři minuty a na řadu může přijít číslo 136. Vy držíte v rukou číslo 247 a lehkými počty si spočítáte, že na řadu můžete přijít – pokud to někdo před vámi nevzdá – přesně za pět hodin a pětadvacet minut.

Bali, Indonésie

Místní z Lomboku se škňoří, nejsou to Balijci, co by se pro turisty rozdali. Chrání si svůj kousek země, svou kulturu, svůj islám. Nevypráví na potkání. Málokdy se usmějí, a když už, jen na chvilku.

Na Bali vám každou kávu servírují s dokonalým obrázkem, raw zákuskem a uctivým úsměvem. A vy jste součástí této univerzální pospolitosti, hedonismu, ezoterismu a mindfulnessnosti právě do chvíle, než vás to celé meziplanetární dobro unaví a uniknete na Lombok.

VĚČNĚ ZACHMUŘENÝ VULKÁN Už samotná cesta vás vytrhne z letargie. Speedboat se houpá v bocích tak mocně, že si začnete uvědomovat nekonečnost oceánu i konečnost vlastní existence. Chlápci v žabkách vás uzavřou v kajutě a něco horečnatě řeší. Nikdo se nesměje a s každým uraženým kilometrem směrem k Lomboku se počasí i nálada posádky ještě o trochu zhorší. Kapky deště houstnou, vítr se opírá do vln, pár lidí uvnitř si vytahuje pytlíky.

Když už vám loď začíná připomínat hororové vězení, je tu vysněný Lombok. Ostrov, kde padají provazce deště na silnice a život místních se přísně řídí koránem. Protože je právě ramadán,

nic není otevřeno. Obchody, restaurace i srdce lidí zůstávají od svítání do soumraku zavřené. Naštěstí fungují aspoň služby. Když si chcete v přístavu půjčit auto, stačí říct křestní jméno, vytasit bankovku a vzít umolousaný lísteček s whatsappovým číslem hrdého majitele oprýskané toyoty. Oficiality stranou, řidičák tu nikdo neřeší, o auto se nikdo nebojí. Nejspíš proto, že odtud nemáte kam a komu ujet.

RINJANI

Svou cestu musíte začít na severu ostrova. Právě tam je monumentální sopka Rinjani. Tyčí se do výšky 3 726 metrů, ale přitom je od pobřeží vzdálená pouhých pár desítek kilometrů. V úzkých serpentinách nastoupáte mraky výškových metrů. Samotný trek k vrcholu začíná ve vesnici Senaru, kde se vás ujme místní průvodce. Nestojí to tolik peněz (ostatně jako nic v Indonésii a už vůbec ne na Lomboku). A opravdu se to hodí, protože po cestě potkáte stejně tak dechberoucí vodopády jako kluzké balvany,

Monumentální sopka Rinjani se tyčí do výšky 3 726 metrů, ale přitom je od pobřeží vzdálená pouhých pár desítek kilometrů.

Ostrov,

jedovaté hady nebo opice. Nenechte se zmást oblečením průvodců.

Jdou v tričku a žabkách, ale s obřím batohem, ve kterém mají všechno, co potřebujete na tři dny.

Cesta začíná v dusném, vlhkém objetí hustého tropického deštného pralesa. Stromy filtrují světlo, vzduch je těžký a vy máte pocit, že se potíte i na místech, kde byste neměli mít potní žlázy. Po šesti hodinách džungle ustoupí, objeví se travnaté lučiny a výhledy, které vás donutí vytáhnout mobil, i když víte, že nemáte signál. Když se ocitnete na okraji kráteru Rim, cítíte neuvěřitelné štěstí. Nejste tu úplně sami, ale na rozdíl od nočního výstupu na Mount Batur na Bali vás nejdou do kopce vyšší stovky. Večer je magický. Mraky se pod vámi převalují jako peřiny a jen pár stovek metrů pod vámi pozorujete azurové kráterové jezero Segara Anak, v jehož středu trčí aktivní sopečný kužel Anak Laut. Ve dvě ráno je čas pokračovat, ale cesta se začíná měnit v očistec. Plácáte se vzhůru po sopečném popelu a suti. Každý krok znamená půlkrok zpět. Mohl jsem popíjet latte se skořicovou pěnou v Ubudu, a morduju se ve tmě v místech, kde lačně srkám poslední kapky vody z petky. Ale chtěl jsem to – a mám to: protože pak oranžová barva zalije obzor a jsem někde, kde chce člověk zůstat. V euforii z přírody, opojen tekoucím životem. Paprsky nehřejí, ale uvnitř mě ten pohled rozpaluje do zlatova. Je to bájná Greendonésie, kde zelené ostrovy stoupají přímo z moře a teď vypadají jako malé kužely. Když se vrátíme do lombocké reality, pod mraky už zase dávno prší. Signál nefunguje, protože jste ve stínu Rinjani, wi-fi přestávají jet, protože Rinjani právě vysílá dým. Místní se škňoří, nejsou to Balijci, co by se pro turisty rozdali. Chrání si svůj kousek země, svou kulturu, svůj islám. Nevypráví na potkání. Málokdy se usmějí, a když už, jen na chvilku.

ANGLIČAN NENÍ SASAK

Nemění se to ani ve chvíli, kdy začnete mocné hoře Rinjani ujíždět. K jihu, k liduprázdným a divokým plážím. V době ramadánu vypadají spíš apokalypticky. Nejsou tu stánky, není

důvod tu vítat surfaře. Po Tanjun Aan chodíme sami. Pověstí bílé, tvrdé kuličky připomínající pepř křupají mezi prsty. Když vykoukne slunce, máte pro sebe asi půldruhý kilometr pláže. Až někde v dálce je vidět podobná dvojice, která touží vidět Lombok. Centrum ostrova Kuta Lombok na tom není o mnoho lépe. Stánky zavřené, restaurace zaryglované. Nicméně i tak je to o poznání hezčí místo než balijská Kuta, z níž zub času udělal opravdu prapodivné místo, kde na barech sedí jen obstarožní Britové, jež tu vzpomínají na časy, kdy vládla Margaret Thatcherová a Gary Lineker dával gól za gólem. Lombocká Kuta je ospalá, místo Angličanů ji okupují jen místní Sasakové, které v těchto dnech vidíte až ve chvíli, kdy se z minaretu ozvou nářky muezzínů.

MÍSTO K USEBRÁNÍ

Pokud jste chtěli zpomalit, je Lombok v časech ramadánu dokonalým místem k usebrání. Jen je to pro moderního Evropana, jako kdyby ve stovce zatáhnul ruční brzdu. Je to tak ospalé a prázdné, že vás to nutí krátit si dlouhou chvíli šátráním po mobilním telefonu. Jenže ten nejede. Jste na Lomboku a Rinjani k vám signál nepustí. Duše místních jsou ztvrdlé, dávají vám pocit, že oni jsou tu doma a o vaši návštěvu zase tolik nestojí.

Na Bali zpomalíte na šedesátku, budete snídat ovesné kaše a popíjet ječmenové čaje. Stát koneckonců můžete v kolonách a spát až ve chvíli, kdy se dokonale rozptýlíte v plážovém baru, kam se sjela půlka Austrálie a celý svět. Na Lomboku budete na svou pomalost sami. Vyvolá ve vás hodně otázek a odpovědět si na ně budete muset při pohledu na vlnící se oceán. Bude to svým způsobem úžasné, ale nejspíš to nevydržíte dlouho.

Jsme totiž Evropané. Vychovaní k rychlosti, zvyklí na kilometry plochy v každém světovém směru, jež nás neustále někam ženou. Tady to tak není. Drtivá většina lidí na Lomboku nikdy nebyla na Bali. Nechápou, proč mají lidé potřebu cestovat. Chtějí klid. My ho máme, i díky výhledu, který nám poskytlo majestátní Rinjani. Chcete ho vidět znovu. To Lombok za to může.

TEXT MARTINA FOJTŮ

B:TECH se specializuje na návrh a realizaci automatizačních řešení pro výrobní a procesní provozy napříč různými průmyslovými odvětvími. Mezi typické dodávky patří řídicí systémy, průmyslové rozvaděče, softwarové aplikace a integrace robotů. Díky silnému inženýrskému zázemí a individuálnímu přístupu si udržuje stabilní postavení na trhu.

DODAVATEL

BYZNYS JEDNOTKA MM

Nový systém, efektivnější HR

Společnost B:TECH je významný systémový integrátor v oblasti průmyslové automatizace. Navrhuje a dodává řídicí systémy, průmyslové rozvaděče a softwarové aplikace a integrace robotů. V oboru má velké slovo, ale její IT infrastruktura tomu neodpovídala, a tak jsme to společně napravili – interní procesy jsme převedli do prostředí Microsoft 365.

PROFIL PROJEKTU

ZÁKAZNÍK

B:TECH

ODVĚTVÍ průmysl

ZEMĚ Česko

CÍLE

zjednodušení a digitalizace HR procesů

POUŽITÉ TECHNOLOGIE

Microsoft 365

Microsoft Power Apps

Microsoft Power Automate

Microsoft Intune

Microsoft Defender for Business

Microsoft Entra ID

„V každé firmě se děje to, že si lidé postupně vytvoří tabulky a dokumenty mimo hlavní systém, které používají pro řešení drobných úkolů. Právě po těchto věcech vždycky pátráme, mapujeme potřeby zaměstnanců a vytváříme z nich drobné aplikace, které ale umí hodně zjednodušit život“.

JAKUB

FORMAN application team manager

STARÝ SYSTÉM NESTAČÍ, ALE CO MÍSTO NĚJ?

Firma pro podnikové agendy dlouhodobě využívala on-premise IT infrastrukturu společně s robustním, ale postupně nevyhovujícím informačním systémem QI. Ten díky dynamice vývoje postupně přestal odpovídat požadavkům moderního pracovního prostředí a potřebné procesní flexibility. Hlavním cílem proto byla modernizace – efektivní přechod do cloudového prostředí Microsoft 365, zjednodušení personálních procesů, sjednocení identity uživatelů a optimalizace správy a přístupu pro firemní data.

Aricoma sehrála v celém procesu klíčovou roli. Zákazník hledal spolehlivého partnera, který by přinesl nejen technickou kompetenci, ale i schopnost přetavit obecné zadání do funkčního, bezpečného a dlouhodobě udržitelného řešení. „Na začátku jsme měli jen hrubou představu, co bychom chtěli. Aricoma nám ale pomohla vše uchopit, rozplánovat a přetavit v konkrétní řešení, které nám dnes reálně šetří čas a dává nám větší přehled,“ říká Filip Urban, člen představenstva mateřské společnosti B:GROUP.

Co všechno ono řešení obsahuje?

V B:TECH postupně došlo na vícefázovou transformaci, která využila platformu Microsoft 365 jako hlavní pilíř digitální modernizace. Projekt začal migrací dat z on-premise prostředí do cloudu, včetně přesného rozdělení dokumentů a metadat v prostředí Microsoft SharePoint. Zároveň se nahrazovala část funkcionalit informačního systému QI pomocí vlastních aplikací vyvinutých na platformě Power Apps.

NOVÉ APLIKACE, NOVÉ MOŽNOSTI

Pro B:TECH postupně vznikly tři aplikace

Karta zaměstnance, která umožňuje správu pracovních pozic, absolvovaných školení, dokumentů i certifikací v přehledném digitálním prostředí. Modul Školení, který zajišťuje celý proces

od přihlašování na kurzy až po vyhodnocení a archivaci certifikátů a automaticky upozorňuje na prošlá školení a eviduje jejich stav. A konečně modul Personální žádosti, tedy interní systém typu helpdesk, který zjednodušuje podávání požadavků na HR, jejich rozpad na dílčí úkoly a sledování průběhu zpracování.

Vývoj probíhal agilně a zaměstnanci B:TECH aktivně spolupracovali na specifikaci jednotlivých funkcionalit, účastnili se pravidelných statusových schůzek a průběžně poskytovali zpětnou vazbu k prototypům. Takový postup umožnil flexibilně reagovat na měnící se potřeby uživatelů a ladit detaily až do finální podoby. „Oceňujeme hlavně proaktivní přístup specialistů Aricomy, trpělivost při ladění detailů a snahu hledat cesty, jak co nejvíce využít to, co už v Microsoft 365 máme. Výsledkem jsou aplikace, které u nás denně používají jak běžní zaměstnanci, tak vedení. A co je pro nás důležité, máme řešení, které můžeme dál rozvíjet,“ popsal Filip Urban.

Jak popisuje Jakub Forman, jehož tým měl projekt na straně Aricomy na starost, šlo v tomto případě o ukázkové využití prostředí Microsoft 365. „V každé firmě se děje to, že si lidé postupně vytvoří tabulky a dokumenty mimo hlavní systém, které používají pro řešení drobných úkolů. Právě po těchto věcech vždycky pátráme, mapujeme potřeby zaměstnanců a vytváříme z nich drobné aplikace, které ale umí hodně zjednodušit život jako v tomto případě.“

Mimo to sehrála Aricoma důležitou roli i v oblasti kybernetické bezpečnosti. Zajišťovala nasazení politik přístupu podle principů Zero Trust, správu koncových zařízení přes Microsoft Intune a pokročilou ochranu koncových bodů pomocí Microsoft Defender for Business. To přispělo ke zvýšení bezpečnosti celého prostředí, aniž by došlo ke snížení uživatelského komfortu.

MAC NEBO WINDOWS?

DNES UŽ SI MOHOU ZAMĚSTNANCI VYBÍRAT A FIRMY TO NEBOLÍ

Když se řekne firemní počítač, většina lidí si automaticky představí prostředí MS Office a Windows. Pracovní software a aplikace byly tradičně vyvíjeny pro systém Microsoftu, zatímco zařízení Apple Mac na sobě měla pro spoustu firem nepřekonatelnou cenovku. Dnes ale stále více firem, včetně Aricomy, nabízí možnost volby. Pojďme se podívat, jak to funguje.

TEXT MAREK HOLUB

KANCELÁŘSKÝ MAC? PŘED DVACETI

LETY V ČESKU NEPŘEDSTAVITELNÝ

Nejzásadnější výhodou, která stojí za dlouhodobou dominancí platformy Microsoftu na pracovním trhu, je její tradice. „Před deseti lety pracovní Mac skoro nikdo neměl. Software se vyvíjel pro Windows – všichni ho znali a všechno na něm běželo,“ popisuje výchozí situaci Tadeáš Hrubý, partner manager v Aricomě, který se stará mimo jiné i o produkty Apple. Dnes už je situace jiná a vývoj jasný: „Odhaduji, že dnes mají Macy v českých firmách zhruba 10% pokrytí. A to je teprve začátek trendu. Dokonce bychom v Česku našli i zaměstnavatele, kteří mají Mac jako standard a Windows jako druhou volbu. A to nemluvím o Applu samotném,“ směje se produktový manažer. Důležitá je pro podniky a hlavně jejich zaměstnance především možnost volby mezi oběma ekosystémy. Jaké jsou jejich výhody a nevýhody?

MAC A WINDOWS ZAŘÍZENÍ JSOU SI DNES PODOBNĚJŠÍ NEŽ KDY DŘÍV Zařízení s macOS a Windows mají, ostatně jako jakékoliv konkurenční produkty, svoje výhody a nevýhody. Velký strašák pro firmy bývá hlavně kompatibilita Maců s jejich aplikacemi. „Pokud se jedná o specifické programy, například některé dlouho běžící účetní systémy, jejich kompatibilita může být problém. Ale co se týče běžných aplikací, jako je Office 365, ty jsou dnes na obou platformách prakticky stejné, jedna ku jedné,“ srovnává fungování programů v obou ekosystémech Hrubý. V menších firmách se specifickými aplikacemi tedy nemusí být macOS vhodný, nicméně větší podniky s různými odděleními je obvykle používají bez problémů.

Kde dříve ztrácela body zařízení s Windows, byla výdrž baterie notebooků a méně prémiové provedení. I tady se ale rozdíly zmenšují. „U vyšších řad manažerských laptopů dnes najdete podobně kvalitní materiály jako u MacBooků. Jsou obdobně lehké, malé i odolné.

A co se týče výdrže baterie, dnes jsou k dispozici notebooky, které díky ARM architektuře procesorů, stejné jako mají Macy, také vydrží 20 hodin na jedno nabití,“ srovnává produktový specialista parametry zařízení.

Obvyklou výhodou, kterou si pochvalují skalní fanoušci jedné i druhé značky, je jejich virtuální prostředí a operační systém. Příznivcům Apple se líbí, že jejich macOS je přehledný a intuitivní, Windows zase podle jeho uživatelů nabízí větší možnosti přizpůsobení. Ale i zde se rozdíly s každou další generací smazávají, jak potvrzuje Hrubý: „Windows 11 se macOS vizuálně velmi přiblížil. Přednosti obou systémů se vyrovnávají. Dnes už je volba spíš otázkou osobní preference než praktických výhod či nevýhod obou platforem.“

MOŽNOST VOLBY JAKO BENEFIT, KTERÝ UŽ STOJÍ JEN MINIMUM ÚSILÍ

Když oba produkty umí v podstatě všechno, co firmy potřebují, stává se volba mezi nimi benefitem. Zejména mladí lidé oceňují eleganci a prestiž spojenou s MacBooky, iPhony a dalšími produkty Applu. Firmy tedy stále častěji používají Apple jako lákadlo pro mladé talenty. Nabízí se otázka, co na to rozpočtová a IT oddělení? Macy jsou přece jen obecně dražší a jejich správa odlišná, hlavně pokud ji chcete provádět automaticky a vzdáleně. Ale i zde zažité stereotypy přestávají platit.

Z pohledu IT už jsou dnes Macy snadno spravovatelné. Díky moderním nástrojům můžou týmy IT podpory zařízení připravit na dálku ještě předtím, než se dostane k uživateli, a to v jednom rozhraní společně s Windows stroji. Zařazení Maců po bok Windows tak může být až překvapivě jednoduché.

Co se hardwarových nákladů týče, je pravda, že Apple zařízení jsou citelně dražší. Ale i tahle mince má dvě strany – na oplátku totiž mají delší životnost: „Když přizpůsobíte životní cyklus zařízení jejich výdrži, můžete náklady na provoz znatelně snížit. Například nastavíte tříletý pro Windows a čtyřletý pro Mac, který ho obecně lépe zvládne,“ vysvětluje Hrubý, proč vyšší pořizovací cena nemusí znamenat vyšší náklady. Vypadá to tedy, že důvodů, proč Macy a Windows nenasazovat společně, už moc nezbývá. Co na to kovářova kobyla?

ARICOMA UŽ TAKÉ MÍCHÁ „JABLKA S OKNY“

Jedním z důvodů, proč tento článek vůbec vznikl, je také čerstvá zkušenost Aricomy s nabízením Maců jako standardních pracovních zařízení pro vlastní zaměstnance. Ostatně, celý tento koncept je součástí produktového portfolia Aricomy. A kde jinde si projekt otestovat než na vlastních lidech. „Pro nás je to vlastně novinka, začali jsme kolegům nabízet první Macy od 1. října. Od schválení vedením se mě na to spousta kolegů ptá, jde vidět, že se na to těší. Říkají, že se jim na tom lépe pracuje,“ popisuje Hrubý pocity svých kolegů, pro které je možnost volby vítaným bonusem. Sám manažer zařízení kombinuje – MacBook pro jeho vyšší odolnost, přesný trackpad a nižší hmotnost používá zároveň s windowsovým desktopem, který mu umožnil sestavit komponenty počítače na míru jeho potřebám.

Samotná příprava zabrala IT týmu Aricomy asi dva týdny: „Aby nasazování fungovalo podle představ, byla na začátku zapotřebí poměrně intenzivní příprava. Na druhou stranu, teď už se u nás Macy nastavují v podstatě samy. Když kolega otevře svůj nový Mac, všechno má připravené, ani se s IT podporou nemusí vidět,“ popisuje začátky nového oblíbeného benefitu v Aricomě. Pracovníci podpory k tomu používají Microsoft Intune, který už předtím sloužil ke stejnému účelu pro stroje s Windows. Zkrátka, odvěcí rivalové Apple a Microsoft dnes již umí pěkně spolupracovat a není žádný problém, aby se potkávali pod jednou firemní střechou.

TEXT MAREK HOLUB

Komunikace na mezinárodní úrovni

NOVÝ INTRANET PRO ČESKOU SPOŘITELNU

V roce 2021 specialisté Aricomy pomohli České spořitelně (ČS) s migrací tehdejšího intranetu do prostředí Microsoft 365. Na konci roku 2023 přišlo obdobné zadání: posunout a sjednotit komunikační platformu na úroveň středoevropské skupiny Erste Group. Jak si Aricoma poradila s propojením lokální a centrální architektury?

PROFIL PROJEKTU

ZÁKAZNÍK Česká spořitelna

ODVĚTVÍ

bankovnictví

ZEMĚ Česko

CÍLE

vytvoření jednotné interní komunikační platformy

POUŽITÉ TECHNOLOGIE

Microsoft 365

Sharepoint Online

Viva Connections

Viva Engage

Microsoft Teams

BYZNYS JEDNOTKA DIGITAL

DODAVATEL

„Během nabídkového řízení i následné realizace se ukázalo, že rozhodující bylo porozumění centrálnímu konceptu intranetu na úrovni celé skupiny.“

MONIKA VESELÁ

engagement expertka týmu interní komunikace v České spořitelně

JEDNA CESTA, JEDNA TECHNOLOGIE, NOVÁ PRAVIDLA Českou spořitelnu nejspíš netřeba představovat, banku s nejdelší tradicí v Česku zná asi každý. Dnes má v tuzemsku pro svých 4,6 milionu klientů k dispozici téměř 10 tisíc zaměstnanců a stovky poboček. Už méně lidí také ví, že od roku 2000 je součástí silné středoevropské skupiny Erste Group. Takto velká organizace pro svou efektivitu potřebuje mimo jiné jednotnou interní komunikaci. Proto vznikl nový intranet echo, který je místní ozvěnou mezinárodního komunikačního prostředí.

Cílem bylo vytvoření jednotné komunikační platformy, která umožní předávání informací a znalostí nejenom v České spořitelně a jejích dceřiných společnostech, ale také v rámci celé Erste Group. V prostředí Microsoft 365 se tedy zrodil nový lokální intranet echo, do něhož bylo potřeba přemístit celý stávající intranet. Ten nebyl zrovna malý – v rámci implementace týmy Aricomy a České spořitelny revidovaly přes 2 500 stránek a vytvořily více než 30 tematických webů.

Druhá výzva spočívala v přizpůsobení intranetu echo potřebám na úrovni celé

evropské skupiny Erste Group. Zatímco partneři z Erste definovali funkční koncepci intranetu pro celou skupinu, úkolem Aricomy a ČS bylo koncept detailně analyzovat, pochopit a převést do lokálního podoby. Klíčem k úspěchu projektu tak nebyla pouze znalost platforem Microsoft 365, ale hlavně schopnost tuto technickou odbornost spojit s pochopením strategie a cílů celé Erste.

„Během nabídkového řízení i následné realizace se ukázalo, že porozumění centrálnímu konceptu intranetu na úrovni skupiny bylo rozhodující,“ hodnotí projekt Monika Veselá, engagement expertka týmu interní komunikace v České spořitelně. Aricoma nakonec předvedla zkušenosti a sílu v obou disciplínách, proto také vyhrála výběrové řízení a následně celý projekt realizovala bez větších zádrhelů za necelých osmnáct měsíců. Co nového přináší echo do České spořitelny?

ČESKÁ SPOŘITELNA S MEZINÁRODNÍM

INTRANETEM

Intranet echo staví na výhodách Microsoft 365, zachovává tedy i silné stránky předchozího prostředí. Zaměstnanci ČS mohou využívat inteligentní vyhledávání napříč nástroji, snadno sdílet

dokumenty pomocí služby SharePoint nebo komunikovat s kolegy pomocí MS Teams. Nesporná výhoda spočívá také ve snadném přístupu odkudkoliv, kde mají internetový prohlížeč, ať už je to pracovní notebook, stolní PC nebo mobilní telefon. „Stávající intranet už byl velmi kvalitní, museli jsme minimálně udržet stávající úroveň a nabídnout i něco navíc,“ komentuje přesun v rámci stejné platformy Monika Veselá.

Hlavním přínosem, a vlastně i důvodem pro vznik nového intranetu, je možnost sdílení novinek, události i nápadů v rámci celé Erste Group, které jednotné prostředí umožňuje. „Kolegové z České spořitelny jsou nyní v jednom společném tenantu Microsoft 365 s celou středoevropskou skupinou. Zároveň mají plnou lokální volnost pro rozvoj týmů a oddělení i jejich stránek a dokumentů,“ představuje výhody nového systému Petr Hlubuček, manažer projektu na straně Aricomy. echo tak usnadňuje mezinárodní komunikaci, aniž by omezovalo tu místní. Implementace je samozřejmě pouze začátek, použité technologie jsou dobře připravené na budoucnost a Česká spořitelna s Aricomou budou platformu dále rozvíjet.

DENÍK N PRAVIDELNĚ SEZNAMUJE S VĚCMI, JEVY A UDÁLOSTMI, KTERÉ SE BĚHEM JEDINÉHO LIDSKÉHO ŽIVOTA ZMĚNILY K NEPOZNÁNÍ. DNES SE SVEZEME VLAKEM. BÝVALY DŘÍVE VLAKY LEPŠÍ, NEBO HORŠÍ?

NAHLÉDNĚME DO JÍZDNÍHO ŘÁDU ČESKOSLOVENSKÝCH STÁTNÍCH DRAH (ČSD) PLATNÉHO OD ČERVNA 1981 DO KVĚTNA 1982 A POROVNEJME

VE SPOLUPRÁCI S DENÍKEM N.

HO S DNEŠKEM. UŽ TO SAMO O SOBĚ JSOU DVA SVĚTY. PETR KOUBSKÝ Deník N TENTO

VLAKY JSOU DNES LEPŠÍ NEŽ KDYSI

PROČ NA NĚ NADÁVÁME STEJNĚ?

Starý jízdní řád byl tlustá kniha. Dnešní spoje budeme samozřejmě hledat na internetu. (Popravdě řečeno tam musíme vyhledat i ten starý jízdní řád. Naštěstí je ale dostatek železničních nadšenců, kteří tyto historické relikvie pietně digitalizují.)

Z PRAHY DO BRNA

Nejprve se podíváme na spojení mezi dvěma největšími městy v Česku.

Když chcete dnes po ránu jet z Prahy do Brna, nabízí se například spoj Vindobona. Z pražského hlavního nádraží odjíždí v 6.42, v Brně je v 9.19, čistá doba jízdy činí dvě hodiny a třicet sedm minut.

V roce 1981 odjížděl rychlík z Prahy v 6.21, do Brna dorazil v 10.35, jel tedy čtyři hodiny a čtrnáct minut. A nic rychlejšího byste celý den nenašli.

Delší doba jízdy byla způsobena mimo jiné tím, že tehdejší rychlíky stavěly na více zastávkách. Dnešní vlaky, které jejich zastávkový režim kopírují, jsou pomalejší než Vindobona: rychlík Svitava jede z Prahy do Brna celé tři hodiny a dvě minuty.

Kdybyste se náhodou spletli, případně si chtěli vychutnat pěknou krajinu Vysočiny, můžete si další půlhodinu jízdní doby přidat v případě, že pojedete přes Havlíčkův Brod, ne přes Českou Třebovou. Pořád to však bude trvat jen tři a půl hodiny – o pětačtyřicet minut méně než nejrychlejšímu vlaku v roce 1981.

Cestou z Prahy do Brna dnes při volbě nejrychlejšího spoje tedy ušetříme téměř sto minut oproti roku 1981. To není špatné, přesto je třeba připomenout, že je to jen dvě stě kilometrů. Což je vzdálenost, kterou vysokorychlostní vlaky leckde v Evropě (o Japonsku a Číně nemluvě) překonají za hodinu.

Výstavba potřebných tratí a přestavba stávajících postupují bolestně pomalu. Kromě hlavních koridorů, jakým je právě trať z Prahy přes Třebovou do Brna či Ostravy, se jízdní doby od roku 1981 změnily mnohem méně, anebo vůbec ne. Cesta Praha–Brno přes Havlíčkův Brod už tehdy trvala přesně stejné tři a půl hodiny jako dnes.

Jízdenka druhou třídou z Prahy do Brna stála v roce 1981 kolem 50 Kčs, rychlíkový příplatek byl 16 Kčs. Průměrná mzda činila asi 2 700 Kčs. Dnes jsou ceny kolísavé, záleží na tom, který den a v kolik hodin jedete a s jakým předstihem si jízdenku koupíte.

Typická cena cesty z Prahy do Brna beze slevy se pohybuje někde mezi 200 a 350 Kč při průměrné mzdě 49 tisíc Kč. V poměru k výdělku tedy máme vlaky asi čtyřikrát levnější než tehdy.

ZAPOMENUTÉ TRATĚ

Spojů na hlavních tratích dnes jezdí více než tehdy, zato některé místní tratě zanikly. Na jejich prodělečný provoz totiž nikdo nechtěl dále přispívat. Vlakem se na rozdíl od roku 1981 nesvezete třeba z Heřmanova Městce přes Chrudim do Borohrádku –musíte místo toho buď autobusem, nebo přes Přelouč a Choceň. Podobných úseků bez provozu je více.

V poslední době se hodně mluví o malebné úzkokolejce z Obrataně přes Jindřichův Hradec do Nové Bystřice. Této krásné, ale těžce prodělečné trati se České dráhy zbavily v roce 1998. Od té doby je její budoucnost nejistá, vlaky tam úplně přestaly jezdit v říjnu 2022.

Jízdní řád na rok 1981 úzkokolejku zahrnuje, provoz na ní ale nebyl nijak třeskutý: nejatraktivnějším úsekem z Hradce do Nové Bystřice jezdily jen tři páry vlaků denně – a opravdu pravidelně jen v létě. Mimo sezonu zde vlak projel jen o víkendech.

Není divu. Dnes je oblast České Kanady, kde Nová Bystřice leží, turistickým rájem, tehdy šlo ale především o střežené hraniční pásmo.

ČISTŠÍ, TIŠŠÍ A NEKUŘÁCKÉ VLAKY

Kvalita vlaků tehdy a teď je natolik odlišná, že je obtížné ji rozumně porovnat. Současné vlaky jsou čistší, tišší, všestranně pohodlnější. Zmizel z nich dým z lokomotiv (pravidelný provoz parní trakce skončil v Československu právě v roce 1981) i z cigaret (poslední kuřácké vozy dojezdily v roce 2007).

Roku 2012 se začal do vlaků zavádět bezdrátový internet, který je dnes standardem. V roce 1981 byste to těžko někomu vysvětlovali. Stejně jako skutečnost, že vedle Českých drah provozuje spoje celá řada dalších dopravců.

Cestovatel časem by ostatně ztroskotal už na tom, že by si neuměl koupit jízdenku. Pokladny s obsluhou už najdete jen na velkých nádražích, ta menší je zrušila. Zájem o ně je minimální, většina lidí si jízdenku kupuje v mobilu, kde si také lze pohodlně vyhledat spojení, vybrat místenku nebo registrovat slevu.

Železnice patří k velmi kritizovaným institucím. I my v novinách si většinou všímáme hlavně toho, že její modernizace postupuje pomalu, že vlaky mívají zpoždění, že občas něco nefunguje, že mizí nostalgické kouzlo starých přestupních stanic a jejich nádražních restaurací.

Často se tak přehlíží, že vlaky většinou jezdí, jak mají, že informační systém ČD a jejich mobilní aplikace jsou na světové úrovni, že hlavní tratě a uzly jsou přetížené a udržet je v chodu vyžaduje značnou dovednost. Držme sobě i železničářům palce, ať je to brzy ještě lepší.

NÁBORÁŘKA

ROKU, KTERÁ VÍ, JAK MLUVIT S „AJŤÁKY“

Tamara Ksandrová vede v Aricomě tým náborářů a patří k nejviditelnějším osobnostem českého HR. Když mluví o své práci, posloucháte ji se zájmem, i když vás třeba HR běžně nezajímá.

Její energie je nakažlivá, její smích upřímný a její přístup zkrátka jiný. „Recruitment je sinusoida. Jednou je kandidátů víc, jindy míň, ale nikdy nesmíte polevit,” říká s nadhledem.

V oboru se pohybuje 18 let, a i když by to mohla znít jako rutina, má pořád co objevovat. „Já jsem typ člověka, který se rychle nadchne pro nové věci. Baví mě zkoušet nové přístupy, technologie, hledat cesty, které ještě nikdo nezkusil,“ vysvětluje. K náboru se přitom dostala úplnou náhodou. „Při škole jsem dělala brigádu v bance a když mi nabídli místo recepční v personální agentuře, přes kterou jsem se k brigádě dostala, říkala jsem si, proč ne. Během pár týdnů jsem dělala první pohovory, a i když jsem nejdřív byla hodně vyjukaná, chytlo mě to,“ směje se.

Dnes vede tým pěti lidí. „Moje práce je hlavně strategická. Mám za úkol posouvat nábor dál, hledat trendy, nastavovat procesy. Ale když je potřeba, jdu klidně ráda zpátky do „terénu”. I po těch letech mě to totiž pořád moc baví, navíc chci rozumět tomu, co moji lidé zažívají, a zůstat nohama na zemi.“

Když je řeč o trendech, ty se v Aricomě snaží využívat, co to jde. „Jedním z nich je určitě vizualizace inzerce. Fotíme pobočky, natáčíme zdravice šéfů týmů, dáváme kandidátům možnost vidět, kam by nastoupili. Mladší generace totiž nechce číst dlouhé texty, chce všechno vidět. Tak jim to ukazujeme,“ popisuje.

Zaručeně nejdůležitější a nejfunkčnější rada ale je: zůstat real. „Dnes už se nesnažíme malovat svět růžově. Kandidáti ocení pravdu. Nechceme prodávat sny, chceme ukazovat realitu,“ říká.

ELITNÍCH

AJŤÁKŮ JE POŘÁD MÁLO

To souvisí i s tím, jak radikální proměnou IT trh prošel za posledních deset let. „Když jsem začínala, stačilo dát inzerát a čekat, kdo se ozve. Dnes musíte přemýšlet o cílovce, o formě, o tónu komunikace. Musíte být kreativní, rychlí, kvalitně s kandidátem pracovat a nezapomenout dát zpětnou vazbu,“ vysvětluje. Zkušených expertů s letitými zkušenostmi je totiž pořád málo.

„Těch, kteří mají zkušenosti a chuť se posouvat, je pořád málo. Zároveň přibývá lidí po rekvalifikacích. Ti zase často přinášejí nadšení a motivaci, což je pro firmu taky velmi cenné.“

Lidé v IT jsou potřeba pořád, proto je důležité nespoléhat se pouze na klasický nábor. „Na webu máme tlačítko ‚přihlas se k nám‘, kam se lidé můžou zapsat, i když zrovna nemáme otevřenou žádnou pozici. A oni se opravdu hlásí, což považuji za známku zdravé firmy. To, že chtějí být součástí značky, i když zrovna nikoho nehledáme.“

Nezanedbatelnou roli hraje i referenční program, kde naši zaměstnanci můžou navrhnout někoho nového, kdo by se k nám hodil. „Letos už přes něj přišlo třiatřicet lidí. A to je skvělé číslo. Když nás zaměstnanci doporučují, znamená to, že jsou spokojení, a to je ten nejlepší marketing, jaký můžete mít.“

Dnes Tamara s více než 12 tisíci sledujících patří mezi nejvýraznější HR osobnosti na českém LinkedInu. „Nejsem typ, který by žil na sociálních sítích, ale LinkedIn mám ráda. Je profesní, autentický a když ho používáte s rozumem, může měnit vnímání celého oboru.“

Loni si ke čtyřicetinám splnila sen a s manželem odjela na čtrnáct dní na Island. „Byla to moje životní cesta. Ta krajina, ta energie, ta prázdnota. Naprostý reset, který jsem potřebovala a jednou za čas by si ho měli dát všichni”.

LINKEDIN JAKO PROFESNÍ DENÍK

V neposlední řadě je potřeba být vidět online. Tenhle bod si Tamara může odškrtnout nejen na profesní, ale i na osobní úrovni. Její otec se věnoval IT a před 30 lety dokonce pracoval v tehdejším AutoContu. Když se pak provdala za gamera, tak se jí IT už oficiálně vrylo pod kůži. Právě díky tomu vznikla i její první vlna popularity na LinkedInu.

„Začala jsem psát o tom, jaké to je žít s gamerem. Byla jsem čerstvá maminka, původně jsem chtěla psát o mateřství, ale pak mi došlo, že to pro moji cílovku není. Ajťáci o plínkách číst nechtějí,“ směje se.

Dnes Tamara s více než 12 tisíci sledujících patří mezi nejvýraznější HR osobnosti na českém LinkedInu.

„Nejsem typ, který by žil na sociálních sítích, ale LinkedIn mám ráda. Je profesní, autentický a když ho používáte s rozumem, může měnit vnímání celého oboru.“

V současné době se tak snaží posouvat nejen svůj tým v Aricomě, ale i celý obor. Na sítích otevřeně mluví o problémech v HR komunitě. „Recruitment bývá podceňovaný. Někdy se říká, že jsme realiťáci s kandidáty. Ale to je nespravedlivé. Když se ta práce dělá poctivě, je to krásně lidský obor,“ vysvětluje. A to, že to zrovna ona dělá dobře dokazuje i fakt, že v roce 2022 dosáhla v soutěži Recruitment Awards na vítězství v kategorii Recruiter of the Year.

„HR by mělo pomáhat lidem nejen hledat práci, ale i dál v běžném životě,“ říká. Společně s kamarádkou proto založila HRLove Meetup, ostravský charitativní projekt, který je nejen inspirativní HR konferencí, zároveň podporuje hospice a dětské organizace. „Chceme, aby i malé věci měly dopad. A když můžeme pomáhat skrze naši práci, proč to neudělat?“

ÚNIK ZE SVĚTA KÓDŮ Když má volno, mizí v horách. „Říkám tomu vylidňování. Po týdnu mezi lidmi se potřebuji vyčistit na kopci.“ Kromě toho miluje cestování, deskovky a pečení. Loni si ke čtyřicetinám splnila sen a s manželem odjela na čtrnáct dní na Island. „Byla to moje životní cesta. Ta krajina, ta energie, ta prázdnota. Naprostý reset, který jsem potřebovala a jednou za čas by si ho měli dát všichni.“

Work-life balance. Nastavení, které si za ty roky vzala za své a podporuje ho nejen u sebe, ale i u ostatních. „V týmu často říkám, že dovolená je od slova dovolit si. Samozřejmě, když hoří projekt, makáme. Ale nesmí to být trvalý stav.“

Tamara Ksandrová je důkazem, že i ve světě plném dat, kódů a náborových tabulek může být práce o emocích, energii a lidskosti. A možná právě proto jí to i po osmnácti letech pořád baví.

PODPORUJEME

V Aricomě nám není jedno, co se děje kolem nás. A protože firma vyrostla spolu se samostatnou Českou republikou, podporujeme hlavně rozvoj demokracie a svobodné kulturní společnosti. Kde všude?

ARICOMA NA FINÁLE PLZEŇ

Plzeň se každý rok na konci září stává středobodem českého filmového světa. Během šestidenního festivalu Finále Plzeň zažijí tisíce diváků desítky hvězdně obsazených premiér. Poslední tři ročníky se mezi hlavní partnery Finále Plzeň hlásí taky Aricoma. S průpovídkou, že technologie nemusíte zažít jen na plátně.

„Filmový svět byl vždy technologiemi protkaný, a to jak v mnoha vyprávěných příbězích, tak v dění a produkci za kamerou,“ říká Tomáš Makula, šéf plzeňské pobočky Aricomy.

Nejde ale jen o to, aby se v lounge ve festivalovém centru nebo před projekcemi objevovalo logo firmy. Nebo aby Tomáš mohl předávat cenu během slavnostního zakončení. Letos to bylo ocenění studentské poroty vítěznému dokumentu Dům bez východu. Ten si mimochodem zároveň odnesl i hlavní cenu Zlatého ledňáčka ve stejné kategorii. Aricoma se totiž v rámci festivalu soustředí na základní a střední školy v Plzeňském kraji. Stovky žáků a studentů, často z vyloučených regionů, díky Aricomě mohou navštívit během festivalu i po něm řadu filmových projekcí.

S NÁRODNÍM DIVADLEM UŽ 25 LET

Spojení Aricomy a Národního divadla k sobě patří už od roku 2000. Jako partner rozsáhlého ekosystému Národního divadla pomáháme vzniknout novým podobám tradičních kulturních děl i netradičním novým inscenacím a projektům. Aktuální 143. divadelní sezonu zahájila nejslavnější česká kulturní instituce s 19 premiérami a celkem 60 inscenacemi, mezi nimiž se mísí české klasiky i špičková díla světového repertoáru.

POST BELLUM: PŘÍBĚHY, KTERÉ UDRŽUJÍ SPOLEČNOST V POZORU

Post Bellum už více než dvacet let zaznamenává svědectví lidí, kteří prožili války, totalitu i společenské zlomy. Projekt Paměť národa díky nim uchovává zkušenosti, jež pomáhají společnosti porozumět vlastní minulosti a neztratit orientaci v časech změn. A právě to je něco, co souzní s DNA Aricomy, která v rámci spolupráce věnuje hlavní pozornost takzvaným Institutům Paměti národa – regionálním centrům této organizace, která vznikají v jednotlivých krajích a zlomové momenty české historie přibližují na příbězích místních výrazných osobností.

Po začátku ruské agrese proti Ukrajině se Post Bellum angažuje i v pomoci napadené zemi. Pomáhá ukrajinským vojákům a zdravotníkům tím, že nakupuje a doručuje ochranný i zdravotnický materiál, který zachraňuje životy na frontě. Mezi dodávkami jsou vesty, helmy, přístroje, vozidla i další vybavení. U toho všeho jsou teď i lidé z Aricomy.

aricoma.com

Dnešek je jen začátek

Digitalizace není trend.

Digitalizace je to, co přeměňuje vaše data na zisk.