Sherrilyn Kenyon - 10,6. Until Death Do Us Part - Dokud nás smrt nerozdělí (Velkan&Esperetta)

Vnitřnosti se mu stáhly při zvuku jejího hlasu, její akcent byl podobný tomu, který si pamatoval ve své mysli. Ale z jejího rodného přízvuku toho zbylo málo. Nyní zněla jako žena z americké televize, kterou sleduje Viktor.

Velkan toužil natáhnout ruku a dotknout se jí, ale upřímně nevěřil jí ani sám sobě, že by mu to stačilo. Hněv a touha v něm válčila, a on byl jen divákem, který nevěděl, kdo z nich nakonec vyhraje.

"Chtěl jsem se na vlastní oči přesvědčit, že jsi zde."

Rozmáchla se rukama v sarkastickém gestu. "To je snad zřejmé. Jsem tady."

"Jistě."

Ustoupila a očima ho stále sledovala. "Tak a teď už můžeš odejít." Ukázala na dveře.

Bylo to těžké jen tu tak stát, když všechno, co chtěl udělat, byla vtáhnout ji do náruče a ochutnat její rty, které byly zkřivené ve výsměchu. Vzduch byl mezi nimi naplněný vzájemnou nenávistí. Jejich vzájemnou touhou. Pořád nevěděl proč přišla. Jak člověk může ženu milovat tak zoufale a přesto toužit po její smrti.

To přece nedává smysl.

Milión myšlenek vířilo v jeho hlavě. Chtěl ji říct, jak moc mu chyběla. Chtěl ji říct, jak moc si přál, aby byla mrtvá, aby už ji nikdy nemusel vidět.

Ale ze všeho nejvíc tu chtěl jen zůstat a tonout v její kráse, dokud z toho nebude úplně opilý. Stal se 39