PŘEDMLUVA

John Brandler

Kdo je ten Banksy? Takhle popravdě otázka nestojí. Mnohem důležitější je ptát se „Kým je ten Banksy?“, protože stejně jako fiktivní Červený bedrník se i Banksy skrývá de facto všem na očích. Nejde o žádný marketingový trik ani reklamní akci; díky své anonymitě může chodit po ulicích, bavit se s lidmi a vyslechnout si upřímné názory i odpovědi, neboť nikdo si v duchu neříká: „Musím si dávat pozor na jazyk, stojí přede mnou slavný umělec.“

Navštívil jsem mnoho výstav v muzeích a galeriích, kde se lidi baví se známým umělcem, vykládají mu, jak úžasný je on sám i jeho díla, při tom popíjejí a pojídají občerstvení a pak jdou domů, aniž by si něco koupili. Nezhodnotí danou tvorbu upřímně; pokrytecky umělce vychvalují za pozvání na výstavu, za jídlo a pití. Pravý umělec chce znát skutečný, upřímný názor na svou tvorbu, jenže toho se mu kvůli snaze nikoho neurazit dostane od málokoho.

Fráze ovšem představují mnohem větší urážku než upřímná kritika, třeba sebedrsnější.

U Banksyho je proto důležité se ptát, kým je, čím je a proč takový je. Banksy chápe, že jeho tvorba je důležitější než on sám jako člověk, že jeho tvorba je důležitější než to, zda je černý, či bílý, vysoký, nebo malý, příjemný, či nepříjemný. Vyjadřuje se svým dílem a právě z něj zcela jasně a jednoznačně vyplývá, o co Banksymu jde. Možná proto se tolika lidem zamlouvají nekompromisní názory, které ve veřejném prostoru prezentuje.

Banksymu záleží na vlastním odkazu i na své zemi, nemůže ovšem vystát hlupáky; proto na jedné straně vytvoří obraz Británie nazvaný CCTV Britannia – sedící na židli se štítem a lvem po boku jako na podobiznách z římských dob –, ovšem vedle ní se tyčí vysoký sloup s hroty a průmyslovými kamerami, které sledují a kontrolují společnost. Jeho Létající polda i mnoho dalších děl s policejní tematikou zesměšňují roli policie ve společnosti. Ještě sžíravější názor má na parlament, zcela jasně ho dal najevo obrazem Zdegenerovaný parlament, který byl roku 2009 vystavený v Bristolu a nedávno se prodal za deset milionů liber. Sídlo parlamentu ztvárnil tradičně, ovšem vyobrazení poslanců z obou pólů politického spektra jen sotva odráží postoje člověka, který si politiků i jejich počínání váží. Jeho cit pro detail lze zahlédnout u dívky s balonkem – holčička se marně natahuje po balonku, jehož provázek se jí vzdaluje. Banksy nepotřebuje prázdný prostor zbytečně vyplňovat barvou, podobně jako u dílka, které vytvořil na svátek svatého Valentýna roku 2020 a na němž dívenka vrhá v Bristolu květiny na zeď. Není sice signované, ale už pár hodin po jeho objevení se na mě světová média obrátila s dotazem, zda je to pravý Banksy – a já jsem jim to potvrdil. Um nespočívá ve vyobrazení dívky ani v trojrozměrnosti květin,

4–5 Stařence, která prudce kýchla, vylétla z úst zubní protéza. Graffiti „Hepčí!“, jež se objevilo na boku domu v bristolské ulici Vale Street, možná naráží na koronavirovou pandemii. 6–7 Opice malující tapetu podle díla Jděte se vycpat z londýnského Cans Festivalu z roku 2008; výraz v očích hovoří za vše.

um spočívá v napětí mezi těmito dvěma prvky, přestože je od sebe dělí osm až deset metrů.

Při prohlížení této sbírky děl upoutají čtenáře témata, která umělce zajímají. Dílko Šťastné a veselé upozorňuje na globální znečištění a na to, že si lidé planety neváží; množství jeho maleb s motivem potkanů zjemňuje drsnost řady jeho politických komentářů tak, aby byly pro lidi stravitelnější a aby se s nimi snadněji ztotožnili. Možná odkazují i k praotci pouličního umění Blekovi le Rat, který byl v Paříži průkopníkem street artu, z nějž Banksy převzal prvek protizákonného vandalství a povýšil jej na vrcholné umění, jehož hodnota už téměř dosahuje cen děl Rembrandtových. Jeho poslední známý autoportrét se prodal do soukromých rukou za 14,5 milionu liber a Banksyho Zdegenerovaný parlament za 10 milionů. Soubor jeho tří pláten se záchrannými vestami vyplavenými na pláž z výstavy Crude Oils vynesl 2,2 milionu liber.

Připadá mi zvláštní, že pokud je za autora nějakého obrazu považován Banksy, lidé malbu uctívají a ochraňují, ale jiná atraktivní dílka stejně zručných výtvarníků bez věhlasu a úspěchů se ze zdí nemilosrdně odstraňují.

Komu patří umělecké dílo? Umělci, protože ho namaloval, majiteli objektu, jemuž počmárali zeď, anebo vám i mně, divákům, kvůli nimž umělec dílo vytvořil?

Právě tohle dilema přimělo Banksyho neautorizovat pouliční výtvarná díla, aby nepodněcoval jejich odstraňování a následný prodej. Není v tom ale stoprocentně úspěšný. Osobně jsem zakoupil a nechal (v rámci města) přemístit Šťastné a veselé; během pár hodin od objevení malby se ji totiž vandalové pokusili zničit. Vím přinejmenším o jednom díle z palestinského cyklu, které je ukryté v jistém newyorském skladišti tisíce kilometrů od místa vzniku. Je lepší ponechat street art na ulici, kde vlivem živlů chátrá, anebo ho chránit? Pokud se přemístí do prostředí galerie či muzea, jde i nadále opouliční umění? Mají vlastníci budov vůči veřejnosti povinnost o taková díla pečovat? Neubírá jeho tvorbě na síle, když se přemístí, vytrhne z kontextu?

V této knize naleznete celou řadu stylů a motivů. Já mám možná vůbec nejradši skupinku děl, na nichž dělají krysy všemožné úžasné věci, například skáčou padákem, a přímo zbožňuju to s krysou vystřelenou z houpačky v podobě lžíce. Z obrazu sálá kouzelný smysl pro humor a detail.

Když jsem přednedávnem dostal dotaz na Banksyho osobnost, vylíčil jsem ho jako mistra šéfkuchaře. Vzal zavedenou techniku šablon – jako dítě je vyráběl každý –, přidal rychlost Bleka le Rat, přihodil svůj osobitý styl humoru i politického komentáře a nezákonné poškozování cizí věci povýšil na vrcholnou uměleckou formu. Bravo!

10–11 V případě rozvodu zde oddělit: Jak dojemně působí holčička s balonkem a tečkovaná čára; dva samostatné obrazy splývají v jeden. 12–13 Vztek aneb Vrhač květin: Jedno z jeho ikonických šablonových graffiti o míru na Západním břehu Jordánu vychází z pařížských nepokojů ve znamení lásky.