a také Micka v nesnázích

4. kapitola

Den, kdy na farmu přibyla nová zvířata a také Micka v nesnázích

54

Ranní mrazíky postříbřily louky, pole i meze. Poslední zlaté listy bezvládně padaly k zemi a s ustrašeným zachřastěním končily svou životní pouť v křehké trávě. Příroda usínala. Rytmus jejího dechu se zpomaloval, až byl téměř nepatrný a neslyšný. Ale kdesi uvnitř Země bylo slyšet jasné a zřetelné ťuk, ťuk, jak její srdce bilo – sice potichu, ale přece pravidelně a s nadějí na nový začátek. Ale teď už jen spát, spát a několik měsíců odpočívat, aby zas ve zdraví mohli všichni přivítat zázrak jara, zázrak zrození.

Přesný opak prožívali obyvatelé farmy, žádné spící nehybné ticho! Pan Klobouček si totiž pořídil nová zvířata. Obě byla chlupatá a obě Fany a Berymu zvláštně páchla. Hlavně to velké, rohaté, s bílou bradkou, která mu vlála při každém pohnutí hlavou, při každém kroku. Oči mělo zelené, vypouklé, přeťaté vodorovnou linkou zorničky. A co ty uši! Dlouhé a úzké, svěšené kolem podlouhlé tváře, místo drápů kopýtka. „Bože, Bery, to je ale šereda,“ zhodnotila nový přírůstek Fany. „Koza, koza,“ ozvalo se ode dveří domu, kde stál pan starosta, v ruce držel kus suchého chleba, na který kozu lákal. Ta poslušně vyrazila k panu Kloboučkovi, hlavu vystrčenou dopředu, jen se jí pod krkem komíhal bílý vous.

55

„A hele, ona rozumí lidské řeči!“ podivil se Eman, „že by další chytré zvíře na farmě?“

Fany předběhla kozu, která rozvážným krokem kráčela za krajíčkem chleba, vyskočila a už drží v zubech skývu, o kterou by ještě před chvílí ani okem nezavadila. „To je náš páníček,“ vrčí na kozu a chroupe chleba tvrdý jako kost a s nechutí ho polyká. „Ty jeden lakomče, ty žárlivče,“ klekne si k ní pan Klobouček a drbe ji mezi ušima. Koza k nim natahuje růžové pysky, a tak dostane druhý kousek chleba ukrytý v kapse a pohlazení mezi rohy. „Budete kamarádi,“ hladí Fany i Beryho, který si také přišel pro svůj díl lásky, ale psi se znechuceně odvracejí od kozy. „No, snad si na ni zvykneme,“ komentuje názor pana starosty Fany, „ale s kamarádstvím nepočítej.“ „S takovým smraďochem se přátelit nebudeme,“ přidá se Bery, který už dávno zapomněl na to, jak zapáchal, když se koncem léta vyválel na louce v jakési nečistotě. „Vy taky zrovna mééé-nééévoníte,“ nedá se koza a uraženě odkráčí do chlívku, který jí pan Klobouček zbudoval hned vedle koňské stáje. „Kozu máme z krku,“ blafnul Bery spokojeně, „a co ten druhý chlupáč?“ Měl na mysli králíka, tedy spíš králici, kterou

56

přivezl odpoledne pan starosta v bedně vystlané senem. Když ji držel za kůži za krkem a přenášel ji do kotce, nadšeně vysvětloval psům, že si právě zakládá chov a že králíci domácí jsou bezbranná zvířátka, která budou muset oba pořádně hlídat. Především až budou mít mladé. „Už takhle neví, co dělat dřív, a ještě si pořídí králíky,“ lamentoval Eman, který měl o práci v hlavě zcela jasno. Hlavně to s ní nepřehánět, to bylo jeho heslo. Ale tenhle pan Klobouček, ten se tedy pro lenošení nenarodil. Krkavec létal nad kozím chlívkem i nad kotcem se samicí, nějak prapodivně tlustou a neforemnou, a mudroval nad tím, jaké bláznovství to zas sedlo panu Kloboučkovi na mozek, až úplně zapomněl sledovat, co dělají psi.

No a ti byli fuč! Zmizeli jako pára nad hrncem, tiše se vytratili za toho všeobecného zmatku a shonu kolem zabydlování nových zvířat. A je to tady zas! čertil se Eman a vyletěl trochu výš nad střechu stodoly a nad korunu jasanu, aby lépe viděl, kam se ti dva neřádi zase ubírají a co mají za lubem?

Ale ouha! Od lesa se plazí jako kaše z pohádky o kouzelném hrnečku mlha, požírá nejprve stromy a pak asfaltku vedoucí kopcem do sousední vesnice, ztracené jsou i lípy v aleji a už se mlha valí níž a níž do dolíku, ve kterém stojí vesnička

57

Kostelní Myslová. V takové mlze se jednoduše ztratí nejen dva psi, ale dokonce i zkušený Eman. A tak krkavec slétnul do hnízda, které už teď sotva viděl, uvelebil se v něm a na nejvyšší míru nespokojený, že mu tohle přřřříšerrrné počasí zkazilo pátrání, zakrákoral:

Mlha v lese, mlha v poli, kdo si chůzi v mlze zvolí, ten se ztratí jedna dvě, cestu zpátky nenajde.

To už Fany a Bery dorazili na kopec ke kamennému křížku. Celí zabalení v mléčném závoji, mokří až na kůži šli skutečně jen po čuchu. A hele! Na vršku kopce se mlha rozpustila, jako když roztrhneš stránku čistého papíru, a najednou je tu strom a druhý a tady se klikatí cesta a támhle: „Koukej, Fany, sluníčko!“ vesele zaňafal Bery, když tu zavětřil. Fany se zarazila, protože koutkem oka zaznamenala jakýsi pohyb a k uším jí dolehnul tichý zvuk. Bylo to zašustění drobných krůčků lehoučkého zvířátka vyděšeného k smrti. Na kraji cesty totiž stálo koťátko, černé, rozježené, s vytřeštěnýma modrýma očima a s tenkým červeným obojkem okolo krčku.

58

59

Psi zůstali zaraženě stát. Kdyby to byla dospělá kočka - třeba Džíno nebo Holina - to by ji prohnali, ale tohle stvořeníčko? Srdce obou psů totiž oplývalo rytířskostí a k té patří i pomoc slabým a bezbranným. „Co tu děláš?“ natáhla ke kotěti krk Fany, „kde ses tady vzalo? A co ten obojek kolem krku? Ten přece znamená, že někam a k někomu patříš?“ Ale koťátko se jen třáslo strachem a zimou. Byla to jen taková hromádka chlupů a kostiček. Náhle psy probral ze zadumání zvuk motoru. Cestou se k nim řítilo auto a kus za ním hned druhé a třetí. Kotě se roztřáslo hrůzou jak osikový list a jako smyslů zbavené přeběhlo cestu na druhou stranu jen tak tak, že ho auto nepřejelo. Za volantem seděl tlustý pán s čepicí hluboko naraženou do čela a vůbec, i když zvířátko viděl, nezpomalil. „Tys mělo víc štěstí než rozumu,“ zaštěkala Fany. Kotě leželo přitisknuté k asfaltu a nevypadalo, že vůbec vnímá, co mu Fany říká. V zatáčce se objevil druhý vůz. „Uteč!“ štěkal Bery. „Na co čekáš? Až se ti pneumatika převalí přes záda a rozmáčkne tě jako malinu?“ „Uteč, uteč!“ podporovala ho Fany. Jejich štěkání kotě tak vyplašilo, že vyrazilo na druhou stranu silnice. Vůz ho těsně minul. Jen vlásek chyběl a bylo by po něm. Tenhle řidič alespoň zatroubil. Naštvaně se opřel o volant a tutú, tutú, zmizte

60

mi z cesty, nebo se neznám. Stačilo, aby trochu šlápnul na plyn, a… Ale už byl pryč a v zatáčce se objevilo třetí auto.

Koťátko se skrčilo do mokré trávy ve škarpě a žalostně se rozmňoukalo. „Teď už nic neponechám náhodě,“ rozhodla se Fany a čtyřmi dlouhými skoky přeběhla silnici a opatrně packou přitiskla kotě ještě víc k zemi. Když auto přejelo, vzala ho, jak nejjemněji to šlo, do zubů a s hrdě vztyčenou hlavou vyrazila s Berym k domovu.

Bery běžel chvíli za ní, chvíli před ní, trochu poskakoval a dováděl radostí, že tomu malému zachránili život. Koťátko viselo Fany v tlamičce jak hadřík, hlavička se mu klinkala ze strany na stranu, svěšené pacičky tenké jak špagetky se komíhaly hned napravo, hned nalevo, ale v očích už nemělo strach, protože vědělo, že se nese domů. Bery se choval po celou zpáteční cestu jako blázínek. Rozradostněný se motal před Fany a za Fany a dělal jí „ochranku“, protože chtěl být samozřejmě stejně důležitý jako jeho kamarádka.

Když přišli zpátky na farmu, která byla pořád ponořená v mlze, pan Klobouček právě vycházel z kozího chlívku a Eman mu nespokojeně kroužil nad hlavou a žaloval na oba psy. Jakmile ale uviděl, co jim Fany s Berym přinesli, přestal nadávat a jen vykulil překvapením oči. Fany nejdřív kotě opatrně postavila na zem a pak se otočila na pana Kloboučka.

61

„Když jsi nám přivedl na farmu nová zvířata, rozhodli jsme se s Berym, že přineseme také nějaké. Tohle je Micka Ztracená a bude tu s námi bydlet.“ Fany se upřeně podívala na pana starostu, co tomu řekne. Ten se sehnul k Micce a jedním prstem ji pohladil po zádech. „Tobě bude mlíčko od kozy určitě chutnat, viď?“ A pak si dal kotě do dlaně a bez dalších řečí s ním zmizel uvnitř kozího chlívku. „Když teď budeme chtít Micku vidět, nezbyde nám nic jiného než jít za kozou,“ uvažovala Fany. „To přece nevadí, stejně bychom se s ní měli skamarádit, tak to můžeme všechno udělat při jednom,“ zamudroval si Bery.

A tak Micka našla nový domov a na farmě měli zas o jedno zvíře víc. Vlastně ten den sem přibyla tři nová zvířátka. Eman létal nad výběhem s krávami a koňmi, nad kurníkem se slepicemi a s kohoutem, nad kozím chlívkem i nad kotcem s paní králicí, a když doplachtil nad psí boudu, zakrákoral: „Tak tohle mi tedy budete muset všechno sami převyprávět, abych to mohl zapsat do kroniky,“ brebentil trochu rozčileně a nejistě, protože ho zlobilo, že kvůli velké mlze nemohl plnit svou roli kronikáře a špiona. A tak se Bery s Fany pohodlně usadili a začali vyprávět. A Eman ze všeho nejdřív a co nejkrasopisněji vymaloval svým pařátkem název celého zápisu.

62

Den, kdy na farmu přibyla nová zvířata a také Micka v nesnázích

Z deníčku krkavce Emana

(zápis č. 4)

63

Krkavčí test pozornosti

Pamatuješ si, kolik aut projelo kolem Micky, než se Fany rozhodla pro zásah? Ale počítej pozorně a dobře si přečti otázku, lehce se můžeš splést.

Krkavčí miniškolička

V téhle kapitole přibyla k ostatním zvířatům koza domácí a králík domácí. A mně nezbývá nic jiného než vám o nich něco říct, protože jak králík, tak koza patří k nejčastěji chovaným domácím zvířatům. Začnu kozou. Naše koza domácí byla vyšlechtěna z divokých předků kozy bezoárové a kozy šrouborohé. A samotných druhů koz je nepočítaně. Ta, kterou si pořídil pan Klobouček, je ta nejtypičtější koza, jaká se chová na vesnicích. Má bílou srst, štíhlé tělo a krk, vysoké nohy a menší hlavu. Pod bradou má dlouhé vousy, kterým se říká bradka, a dva útvary zvané zvonečky. Vypadají, jako když z těsta vyválíte malé krátké válečky. Všichni víme, že se každé zvíře vyznačuje nějakým chováním, dalo by se říct povahou. No a koza, ta je tvrdohlavá, umíněná, trochu praštěná,

64

takže se její jméno dostalo až do nadávek. Když někomu řeknete: „Ty jsi koza,“ nic moc hezkého to neznamená. Koza se chová hlavně pro mlíčko, které ale stejně jako jeho majitelka příliš hezky nevoní. Obsahuje ale více tuku než kravské mléko a méně laktózy, takže je celkově zdravější. Někteří lidé jsou právě na laktózu alergičtí, a tak se jim doporučuje pít jiné mléko než kravské. Stejně tak to platí i pro zvířata. Pro ně je kozí mléko daleko přijatelnější a stravitelnější. Z kozího mléka se dělají vynikající sýry, tvaroh a jogurt.

65

Králík domácí je býložravec, to znamená, že se živí bylinami, tedy trávou, senem, listy různých rostlin, ale také mrkví a krmnou řepou. Představte si, že králík občas požírá měkké bobky, které vyměšuje, protože je v nich obsaženo velké množství vitaminů řady B a bílkovin. Brrr, to je ale šeredná představa. Samice králíka se odborně nazývá ramlice a mívá 6 až 12 mláďat, které se rodí po 28–35 dnech. Králíčci se rodí holí a slepí. Po deseti dnech se jim rozlepí oči a dvacátý den opouštějí hnízdo. To má pak jejich maminka co dělat, aby je do něj nahnala zpátky. Králík se v zakrslé formě chová i jako domácí mazlíček. Takže nemůžete-li mít psa nebo kočičku, je to zajímavá možnost mít milého zvířecího kamaráda.

Krkavčí křížovkářské slovíčkaření

11. Jak se jmenuje strom s dlouhými větvemi, které spouští k zemi. Často roste na březích řek a rybníků a v pohádkách na něm sedává vodník. 12. Najdi slovo opačného významu ke slovu tma.

66

13. A ještě jednou se vrátíme ke stromům. Tentokrát je to strom, který roste na zahradě. Plody s peckou uvnitř jsou modré a dozrávají na podzim. 14. Jak se jmenuje rostlina, kterou mají rádi králíci, ale i lidé, a dokonce se z ní vyrábí cukr. 15. V téhle otázce se budeme znovu zabývat slovíčkem běžet. Najdeš další s podobným významem? 16. Poslední otázka bude těžká. Jak se jmenuje pták se špatnou pověstí. Klade totiž často vajíčka do cizích hnízd.

67