10
události, fakta, názory
ročník 61 číslo 23 4. června 2012
n KOMENTÁŘ
Další spolupracovníci doktora Ratha: Česká lékařská komora Korupční jízda MUDr. Davida Ratha skončila za vraty litoměřické věznice. Důkazy o dalších podezřelostech se nabalují, ze sněhové koule vzniká lavina. Konec jízdy známe, ale má i svoji trasu. Svoji dráhu si David Rath začal pilovat už jako mladý lékař. Poté, co se stal prezidentem Lékařského odborového klubu, rozjel šikovnou kampaň, při které se mu podařilo prosadit své stoupence do okresních sdružení České lékařské komory (ČLK). Nátlak „neskryté nenávisti, porušení apolitičnosti a morálních a etických zásad“ rathovců (jak je popsal tehdejší člen představenstva komory) tak znechutil ostatní členy, že přestali chodit na schůze a dokonce rezignovali na své posty. Výsledkem bylo zvolení Ratha do funkce prezidenta komory „delegáty“, kteří byli zvoleni v rozporu se stanovami ČLK, podle kterých se delegátem může stát pouze kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů všech registrovaných členů, nikoliv pouze momentálně přítomných. Tehdejší volby ČLK jsou plné svědectví ostatních lékařů, kteří se včas nedozvěděli o přesunu termínu voleb delegátů na poslední chvíli.
Námitky se zamítají
S výslednou „rathizovanou“ komorou začal prezident Rath manipulovat na-
plno. Objevily se ale námitky týkající se jeho nabývajících kauz, a to ze strany jediného orgánu, který Rath neměl pod kontrolou – revizní komise ČLK, vedené MUDr. Martou Holanovou. Nejen Rathovo představenstvo, ale i sjezd delegátů jako nejvyšší orgán komory smetly stranou stanovisko revizní komise, že MUDr. Rath získal vlastní licenci na obor a dokonce i na specializaci vedoucího lékaře jasným zfalšováním odpovídající délky praxe a míry úvazku. Stejně tak nevadily představenstvu ani sjezdu revizní komisí doložené důkazy o „nevyrovnaném financování“ aktivit ČLK – jen v období 2000 až 2003 chybělo v účetnictví komory téměř 20 procent obratu, který místo ní vykazovaly různé zprostředkovatelské společnosti (připomíná vám to něco?) – nebo o „smluvních nedostatcích a výši platu“ Rathem vybraných zaměstnanců ČLK.
Politika a tunelování
Paralelně a ve zjevném rozporu se zákonem o komorách, který to výslovně zakazuje, Rath postupně přetvořil ČLK na odborářsko-politickou organizaci,
vičová byla následně zachycena na videu a obviněna z pokusu o získání úplatku od firmy Pfizer s účelem zprostředkování schůzky s Davidem Rathem. Byl to pouze Rath, který ze strany komory měl oprávnění kontrolovat výdaje časopisu. Přestože komora na časopisu nevydělávala, Rathovi bylo placeno až 350 tisíc korun měsíčně vydavatelem časopisu za jeho (další) funkci „redaktora“.
„Nevinný přece ve vězení neskončí!“ která začala útočit proti ministerstvu a vládě, což pokračuje pod vedením jeho příznivce a zástupce a nynějšího prezidenta ČLK MUDr. Milana Kubka dodnes. Kvůli této praktice někteří členové – jako je předseda Nadace pro transplantaci kostní dřeně a primář hematologicko-onkologického oddělení Fakultní nemocnice Plzeň MUDr. Vladimír Koza, který podal na komoru ústavní stížnost – odmítají platit členské příspěvky. Jako další začalo finanční tunelování prostřednictvím časopisu komory. Velké příjmy z inzerce začaly z ničeho nic směřovat nikoliv zpět do ČLK, ale „bokem“ vydavatelské firmě Meditempus, jehož jednatelka doktorka Eva Klimo-
Dráha „šikovného“ Davida Ratha (podle Jiřího Paroubka) vedla dále do křesla ministra zdravotnictví. Resort plný netransparentností byl pro něj jako ušitý na míru. Následovaly další kauzy: milenka, která pracovala pro farmaceutickou firmu s následnými zvýhodněnými smlouvami, sponzorované kluby (např. Klub da Vinci), které náhle zmizely, vyhazování odpůrců a předních vědců z vedení zdravotnických ústavů a další. Když se během jeho funkce ministra vyšetřovala již zmíněná kauza s MUDr. Evou Klimovičovou, Rath se vyjádřil takto: „Pokud by policie náhodou požádala o mé vydání, tak nebudu využívat toho, že mám imunitu. Naopak budu trvat na tom, abych byl vydán. Chci, aby to policie došetřila. Mám důkazy,
že já jsem v tom naprosto, naprosto nevinně. A já pak budu kategoricky žádat potrestání těch zkorumpovaných policistů, kteří se k tomu propůjčili… (smích). Těžko můžu skončit ve vězení. Tam přece nemůže skončit nevinný člověk.“ (MF Dnes, 18. červen 2006).
Středočeský stát
Po dosažení postu hejtmana se budoval stát ve státě. Nebylo třeba respektovat ani legislativní, ani následné soudní vyhlášky (případ poplatků), o zákonech nemluvě. Zbytek příběhu známe. Přesný dopad Rathovy kauzy zatím není určen. Je pozoruhodné, že se zjevně dotýká nejen politicko-mafiánských struktur, ale že zanechává stále aktivní stopu v organizaci, která údajně reprezentuje tu nejprestižnější část naší společnosti. Je ve veřejném a profesním zájmu, aby v případě Rathova odsouzení za spáchání trestního činu se Česká lékařská komora konečně od Rathových praktik jasně distancovala. Pokud tak neučiní, potvrdí míru stávající soudružnosti mezi současným vedením a jejím bývalým prezidentem a jeho činy. MUDr. Martin Jan Stránský Lékař, vydavatel, nezařazený zastupitel Městské části Praha 1
n NÁZOR
Smyslem elektronické zdravotní dokumentace je léčebný proces, ne „všechno o všech“ Předávání údajů podle konkrétní léčby
Za zcela klíčové východisko k budování jakéhokoliv systému elektronické komunikace mezi zdravotnickými zařízeními považuji vyřešení základní otázky: Má být předávání zdravotnické dokumentace na principu (zjednodušeně řečeno) „všichni všechno všem“, anebo na principu „sdílených léčebných procesů“?
Elektronická data jsou vidět z mnoha míst
Hlavním zdrojem odporu proti budování národních systémů zdravotnické dokumentace je především obava ze zneužití citlivých údajů o pacientech, ale též obava ze zneužití údajů o činnosti zdravotníků. Pokud má odpůrce formulovat své obavy konkrétně, mluví o strachu z toho, že někdo ze zdravotníků či jiných osob zúčastněných legálně či ilegálně v systému si najde zneužitelné údaje o osobě, kterou chce poškodit. Naprosto drtivá většina obav je z toho, že dotyčný účastník systému zneužije jiné údaje než ty, které on sám nezbytně potřebuje ke konkrétní péči o konkrétního pacienta. Elektronické předávání či sdílení zdravotní dokumentace je právě provázeno tím, že se účastník systému mnohem snáze dostane k údajům o jiných pacientech než těch, které on sám skutečně léčí, i k jiným údajům
o léčeném pacientovi než k těm, které pro jím prováděnou péči skutečně potřebuje. Papír umí být současně pouze na jednom místě, elektronická data mohou být viděna z mnoha míst. Cestou, jak zamezit získání a zneužití dat, která účastník systému ke své práci nepotřebuje, ale má k nim přístup, je směrování vybraných údajů mezi zdravotnickými zařízeními. Individuální výběr částí dokumentace u každého pacienta a akt zasílání všem účastníkům péče o tohoto pacienta je administrativně velice zatěžující a nepružný a může být zastánci systému „všichni všechno všem“ snadno označen za nepoužitelný.
V procesu rozhodování o tom, jaký výtah ze zdravotnické dokumentace má lékař jednoho zdravotnického zařízení poslat lékaři dalšího zařízení, není obvykle rozhodující to, zda se jedná o pacienta A či o pacienta B, ale to, o jaký případ onemocnění se jedná, o jakou léčbu se jedná, jakou péči poskytuje či bude poskytovat adresované zdravotnické zařízení. Rozhodnutí je tedy poplatné nikoliv konkrétní osobě pacienta, ale případu, a případy se stále opakují. Zdravotnické zařízení Y provádí vyšetření štítné žlázy a zdravotnické zařízení X, které mu posílá pacienty, posílá v ideálním případě formálně stále stejné výtahy z individuálních dokumentací pacientů. Předávaná data jsou tedy závislá na konkrétním léčebném procesu a na roli zdravotnických zařízení X, Y, Z v tomto definovaném léčebném procesu, většinou nikoliv na konkrétních osobách pacientů A, B, C. Je tedy možné nadefinovat šablonu pro každý proces vyšetřování a léčby konkrétního onemocnění či podezření a tyto šablony pak rutinně používat pro stovky a tisíce pacientů zcela automaticky s tím, že u části pacientů individuálně přidám ještě nějaké údaje navíc, jelikož všichni pacienti sa-
mozřejmě nestůňou stejně a šablony komunikace budou vždy hrubější, než je pestrost konkrétních případů. Ovšem již není tak zatěžující individuálně přidat k procesní šabloně „anamnéza, EKG, ECHO, vybrané laboratorní metody, žádanka o konzi lium, souhrn diagnóz“ ještě výsledek izotopového vyšetření, jelikož u tohoto pacienta je podstatné poslat takový výsledek zdravotnickému zařízení zúčastněnému na sdílené péči.
Definovat sdílené léčebné procesy
Podle našeho přesvědčení je správné dynamicky vytvářet definice sdílených léčebných procesů, ke kterým se připojí všechna zdravotnická zařízení, která s definicí a šablonou pro tuto konkrétní chorobu či tento konkrétní způsob léčby souhlasí a sama se na něm aktivně účastní. Oprávněný účastník pak může zařazovat pacienty do procesu a procesní informační systém pak automaticky směruje lékařskou dokumentaci odpovídající šabloně všem účastníkům, kteří samozřejmě mohou případně přidávat ony individuální součásti navíc. Takovýto systém má zásadní výhody: n O několik řádů klesá riziko zneužití. n Přijímající zdravotnické zařízení nebude ztrácet čas prohledáváním
cizí dokumentace, kterou k řešení konkrétního léčebného procesu nepotřebuje. n Budou se neustále dynamicky v rutinní praxi vypilovávat guidelines pro konkrétní nemoci a způsoby léčby a odborné společnosti mohou přebírat patronát nad definicí procesů, přičemž výsledky jejich stanovisek se okamžitě projeví v praxi. n Takový stav podstatně lépe od povídá smyslu zákonu o přístupu ke zdravotnické dokumentaci, jelikož v definici procesních šablon a ve výběru zúčastněných zdravotnických zařízení je obsažen akt účel ného výběru z dokumentace, který není principem „všichni všechno všem“. Ve Fakultní nemocnici Plzeň je nemocniční informační systém plně připraven k takovémuto fungování, jelikož máme pacientskou dokumentaci organizovanou v hierarchii léčebný proces -> klinická událost s možností automatizovaného šablonovitého či individuálního odesílání klinických událostí přes MEx (Medicalc Exchange). Jsme schopni aktivně spolupracovat na budování smyslu plného národního systému. Ing. Jaroslava Kunová, ředitelka Fakultní nemocnice Plzeň
Materiály zveřejněné na této straně se nemusejí shodovat s názorem redakce Zdravotnických novin.
mezititulky redakce