Florence 1-18

1/18

Odbor n ý č asopis pro nel ék a řsk é zdr avot nic k é pr acov ník y

leden–únor 2018 / ročník IX

florence 60 Kč, 3,50 € / www.florence.cz

Odborné téma

Geriatrie, dermatologie

časopis obsahuje recenzované články rozhovor

Z onkologických onemocnění trpí děti nejčastěji leukémií a nádory mozku reportáž

Aktivní a plnohodnotný život v domově pro seniory?

Rakouský model ukazuje, že to jde praxe

Dekubity a jejich léčba – kazuistiky 39

florence 1/18

www.florence.cz

40

editorial

Jistá je jenom změna

obsah

florence 1/18

Z

ačátek je nejdůležitější součást každé práce, říkal řecký filozof Platón. I my stojíme na začátku. Začátku nového roku, o němž zatím nevíme, co nám přinese. Jedno je však už teď jisté, nevyhneme se změnám. A změny se týkají i našeho časopisu, který bude v letošním roce vycházet jako dvouměsíčník. Nemusíte se však bát. Věřím, že ani tento fakt mu neubere na atraktivitě a že vás, naše čtenáře, bude i nadále vzdělávat a bavit. Také letos, stejně jako v letech předchozích, se budeme snažit přinášet vám aktuální a atraktivní témata nejen z oblasti ošetřovatelství, informovat vás o aktuálním dění, přinášet vám rozhovory se zajímavými lidmi a reportáže z míst, do nichž byste se možná sami nepodívali.

V tomto prvním, lednovo-únorovém dvojčísle, které jsme věnovali tématům dermatologie a geriatrie, se můžete dočíst, jak to vypadá v jednom ze SeniorCenter rakouské společnosti SeneCura, která patří v současné době k největším soukromým provozovatelům domovů pro seniory a domovů pro seniory se zvláštním režimem v ČR a svou nabídku neustále rozšiřuje. Za rozhovorem jsme se pak vydali na Kliniku dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol, kde jsme s MUDr. Josefem Mališem hovořili o nejčastějších dětských onkologických onemocněních. Právě na ně poukazuje Den dětské onkologie, který se bude letos konat v sobotu 17. února. Nechybějí samozřejmě ani další naše pravidelné rubriky, články z praxe, zprávy z konferencí a mnoho dalšího.

Přeji vám hezké čtení a do nového roku hodně zdraví a štěstí. Neboť jak napsal německý spisovatel Erich Maria Remarque: „Štěstí leží okolo nás. Je třeba ho jen zvednout.“

12

Využitie larvoterapie v starostlivosti o rany

stalo se 2 Ježíškova vnoučata nadělila v ÚVN Praha radost

rozhovor 4 Z onkologických onemocnění trpí děti nejčastěji leukémií a nádory mozku

reportáž 8 Aktivní a plnohodnotný život v domově pro seniory? Rakouský model ukazuje, že to jde

nové knihy 11 Psychosociální problematika v ošetřovatelské profesi

recenzované články

Magda Hettnerová, šéfredaktorka magda.hettnerova@ambitmedia.cz

11 Problematika sexuálneho násilia ako výzva pre špecializáciu sestier

odborné téma

dermatologie, geriatrie

POZOR!

Společně se sníženou periodicitou dochází ke změně ceny předplatného. Ti, kdo si zaplatili roční předplatné tištěného čísla za původní cenu, dostanou celkem deset čísel časopisu. Ostatní, kteří zaplatili za roční předplatné tištěného čísla 350 Kč, dostanou čísel šest. Bližší informace a kontakt pro případné dotazy naleznete na www.florence.cz.

12 Využitie larvoterapie v starostlivosti o rany 16 Inkontinenční dermatitida – její prevence a léčba 18 Posouzení kvality života pomocí dotazníku SarQoL u seniorů se sarkopenií

praxe

www.florence.cz Ročník IX., číslo 1, leden–únor 2018 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 1. 2018 Foto na titulní straně: Profimedia Staňte se naším fanouškem na Facebooku www.facebook.com/Florencecasopis

20 Dekubity a jejich léčba – kazuistiky 22 Skupinová edukace jako prostředek ke zlepšení kompenzace diabetu – zkušenosti a výsledky pilotního projektu

z konferencí

24 Nejnovější zkušenosti a výsledky onkologické léčby zazněly na PragueONCO 2018 25 O systému prevence, sledování a léčby dekubitů v ČR se diskutovalo u kulatého stolu 26 V Regensburgu se konal osmý Mezinárodní kongres hojení ran 28 Čím nás obohatila 10. podzimní konference prezidia ČAS? 30 XVII. multidisciplinární nefrologický kongres se zabýval otázkou změny

historie 32 V Lázních Bechyně se léčil i poslední Rožmberk Petr Vok

právo 34 Jak je to se souhlasem u nezletilých pacientů 35 personální inzerce 36 angličtina

Soutěž na straně

30

stalo se

florence 1/18

Ježíškova vnoučata nadělila v ÚVN Praha radost Od listopadu 2017 probíhá charitativní projekt Českého rozhlasu Ježíškova vnoučata. Projekt dává možnost splnit přání nebo zážitky lidem v pokročilém věku, kteří jsou osamělí, nemají prostředky nebo jsou limitováni pobytem v zařízeních zdravotnických či sociálních služeb (www.jeziskovavnoucata.cz).

Ú

střední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice v Praze (ÚVN) se do projektu aktivně zapojila a v předvánoční době se podařilo obdarovat 18 jejích klientů.

Nejvíce obdarovaných bylo z Domova Vlčí mák, v němž jsou ubytováni především váleční veteráni. Po domluvě s redakcí Českého rozhlasu jsme mohli rozšířit skupinu senio­ rů o klienty na lůžkách následné dlouhodobé péče a také chronicky nemocné v mladším věku, kterým jsme chtěli udělat radost v jejich tíživé zdravotní situaci.

Projekt naplňuje i významné poslání ve smyslu povzbuzení národní solidarity a probuzení občanů naší země k vědomí sounáležitosti se starými a nemocnými lidmi. Všichni dárci v ÚVN byli lidé v produktivním věku a naši klienti byli jedni z mnoha takto obdarovaných. Byla jsem velmi překvapená nadšením dárců a jejich úžasným vztahem k obdarovaným klientům. V rozhovorech dárci zdůrazňovali lidský rozměr projektu a význam osobního předání daru. Vnímají větší smysl v konkrétní věcné pozornosti a navázání

1

2

vztahu s obdarovaným než u finančních příspěvků bez jistoty doručení ke stanovenému cíli.

Značná medializace projektu je zcela jistě i dalším krokem k větší podpoře seniorů a ke změnám v přístupu politické scény, snahou ovlivnit další politiku a plány legislativních změn v oblasti gerontologie. Projekt také ukazuje na velké množství seniorů, kteří finančně i materiálně strádají. Tento fakt podporují i typy některých věcných přání – jako příklad uvádím zimní boty, deka, zimní bunda, hygienické potřeby atd.

Příběhy a fotografie uvedené v následujícím textu jsou dokladem předchozí úvahy. Všechny fotografie byly pořízeny s písemným souhlasem klientů.

Co říci závěrem?

Projekt Ježíškova vnoučata byl zážitkem nejen pro dárce a příjemce, ale pro všechny, kteří se ho zúčastnili. Uvědomila jsem si, že naše společnost má stále úžasnou morální zásobu. Nemusíme však chodit až za Ježíškovými vnoučaty – i my se smiřme se svými blízkými, ohlédněme se u sousedů i na ulici, kde bychom mohli pomoci, buďme ­„Ježíškovými vnoučaty“ každý den.

Prvním obdarovaným v ÚVN byl pan Karel, třiadevadesátiletý válečný veterán, který žije v Domově Vlčí mák dlouhodobě.

Postupně ztrácí zrak, a tak byla jeho přáním audiokniha a jazzová hudba na CD. Dar mu přinesla mladá maminka s tříletou dcerkou. Předání daru bylo velmi dojemné, pan Karel plakal a pro nás, zúčastněné, to byl hluboký zážitek. Velmi jsem ocenila přístup maminky, která tímto nenásilným způsobem chtěla své dceři ukázat stáří jako součást života. Dárkyně se s panem Karlem velmi sblížila a s dcerkou ho pak navštívily ještě několikrát (obr. 1).

2 Zážitkové přání pro pana Sigmunda splnila čtyřčlenná skupina mladých lidí (obr. 2). Pan Sigmund toužil po nákupu saka s vlastním výběrem a návštěvě kavárny.

Dárci ho odvezli do Metropole Zličín, kde s ním společně vybrali sako a ještě koupili pro jeho celoživotní kamarádku šátek jako dárek pod stromeček. Pan Sigmund své dojetí vyjádřil slovy: „Po dlouhé době jsem si připadal jako normální člověk.“ Tato slova potvrzují významný aspekt touhy člověka po autonomii a sebeurčení v každém věku i na konci života.

3

Třetí přání – zážitek v letohrádku Hvězda – bylo přání válečného veterána pana Iva, který také žije v Domově Vlčí mák. Klient velmi miluje výlety a vždy se jich účastní. Letohrádek Hvězda byl jeho častým výletním místem, a tak si chtěl toto místo připomenout. Velmi mne překvapil dárce, český lékař z Norimberka, který se splnění zážitku ujal. Přijel s dvěma malými dětmi a i přes nepřízeň počasí a husté sněžení jsme společně cestu absolvovali (obr. 3). Pan Ivo má velmi rád děti, a tak se s nimi brzy spřátelil. Společně jsme panu Ivovi postavili sněhuláka a děti pak s panem Ivem na invalidním vozíku závodily. Na závěr si pan Ivo dal v restauraci vydatný oběd.

4

Pokojové květiny na okno pokoje si přála válečná veteránka paní Helenka. Přání se zhostila dárkyně Štěpánka Martanová, která kromě květin přinesla i mikulášskou nadílku (obr. 4).

Obě dámy poseděly u kávy a dlouho si povídaly. Paní Helenka vyprávěla o svém těžkém životě v odboji a paní Štěpánka velmi empaticky naslouchala. Celá atmosféra byla příjemná a uvolněná.

fota: autorka

Bc. Dagmar Martinková, vedoucí Humanitní služby ÚVN Praha

stalo se

Do projektu Ježíškových vnoučat se zapojily i sestry nemocnice a aktivně vyhledávaly možné příjemce. Jedním z nich byl i pan Jiří, který trpí demencí. Sestry z interní kliniky si všimly, že velmi dobře reaguje na plyšovou hračku, a proto mu objednaly plyšového medvěda. Pan Jaroslav medvěda ihned pojal za svého a byl velmi spokojený. Další nápad se zrodil na oddělení DIOP. Pan Luboš je trvale odkázán na plicní ventilaci a není schopen návratu do domácího prostředí. Vedoucí lékař tedy jako dárek pro něj navrhl velký tablet s možností ovládání ústy. Přání ihned realizovali manželé z Kladna a tablet zakoupili (obr. 5). Pan Luboš tak bude mít možnost spojení se světem a jeho život bude mnohem lepší.

5

6

Velikou radost udělaly i sestry z interní JIP panu Jaroslavovi.

Pan Jaroslav v té době čekal na transplantaci srdce a byl ve velmi vážném stavu. Do operace byl odkázán na pobyt v nemocnici, sestry proto navrhly jako dárek malý tablet na přehrávání filmů a hudby. Splnění tohoto přání se ujala mladá dívka z Liberce a dárek předala nemocnému i ve stavu náhlého zhoršení jeho nemoci (obr. 6).

S panem Jaroslavem se za naší přítomnosti pomodlila za jeho zdraví. Celý pokoj byl v tu chvíli naplněn silou modlitby a všem přihlížejícím tekly slzy. Slečna Terezka navštívila pana Jaroslava opakovaně. Dnes je pan Jaroslav v domácí péči ve stabilizovaném zdravotním stavu a s pozitivním výhledem do budoucna po výměně nemocného srdce.

7 I přání chronicky nemocné seniorky bylo splněno ve formě obrázku mostu v Písku, kde prožila celý život (obr. 7).

8

Personál interní kliniky myslel i na klientku bez domova a objednal od Ježíškových vnoučat zimní bundu. Obdarovaná byla velmi vděčná a dojatá, že i člověku na okraji společnosti chce někdo udělat radost (obr. 8).

INZERCE

3

rozhovor

florence 1/18

Z onkologických onemocnění trpí děti nejčastěji leukémií a nádory mozku Vzdát poctu dětským onkologickým pacientům a jejich rodinám, ale i rozšířit povědomí české veřejnosti o problematice dětské onkologie má za cíl akce s názvem Den dětské onkologie, která se bude konat v sobotu 17. února 2018 v Praze. Letošní ročník je již čtvrtý v historii, i letos bude program více než bohatý. Návštěvníci se kromě zábavného odpoledne mohou těšit mj. i na večerní lampiónový průvod, interaktivní grafickou dílnu nebo koncert na podporu dětské onkologie pod širým nebem. Kromě toho budou moci vyjádřit svou solidaritu s nemocnými dětmi koupí čepice, šátku či připínáčku s logem Dne dětské onkologie a motivovat tak ostatní k laskavému gestu.

O

nkologické onemocnění je v České republice ročně diagnostikováno u více než tří set dětí. „Nejčastěji se jedná o akutní leukémie a nádory mozku,“ říká vedoucí lékař odd. menších dětí Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole MUDr. Josef Mališ. Úspěšnost léčby se pohybuje kolem 80 %. Ústředním tématem letošního ročníku Dne dětské onkologie je retinoblastom – vůbec nejrozšířenější zhoubný nádor u dětí. Jak častý je výskyt tohoto onemocnění?

Výskyt retinoblastomu se počítá v řádech jednotek procent – na rozdíl od nádorů mozku, což je obrovská skupina, která tvoří asi pětinu dětských nádorů. Uvádí se výskyt jeden retinoblastom na 12 000 nově narozených dětí. To znamená, že pokud se v České republice rodí mezi 110 000 a 120 000 dětí ročně, vychází to na zhruba šest až osm retinoblastomů za rok.

Léčí se všechny na vaší klinice?

Dá se říci, že v současné době jsme jediné pracoviště v ČR, které disponuje všemi možnostmi pediatricko-onkologické péče, včetně intraarteriální chemoterapie. Některé retinoblastomy jsou léčeny i na druhém pracovišti na Klinice dětské onkologie v Brně, ale většina pacientů je u nás.

V jakém věku se retinoblastom objevuje nejčastěji?

Retinoblastom je jeden z mála nádorů, který může být geneticky vázán.

4

Děti nemocných, kteří se vyléčili z retinoblastomu, mají vysokou pravděpodobnost, že se u nich toto onemocnění také projeví. Tyto dědičné, hereditární retinoblastomy se zpravidla objevují před dovršením jednoho roku věku, nejčastěji mezi šestým a dvanáctým měsícem. Genetická vázanost je u tohoto typu nádoru důležitá, a proto by měly být všechny děti rodičů, kteří se s retinoblastomem léčili, na tento gen vyšetřeny.

Na základě tohoto vyšetření jsme pak schopni stanovit riziko jeho dalšího vývoje, popřípadě riziko vývoje retinoblastomu u dalších generací.

Zárodečná mutace retinoblastomového genu však může vzniknout i nově, aniž by byla zděděna.

Tak zvané sporadické, unilaterální čili jednostranné retinoblastomy se objevují později, nejčastěji kolem dvou, dvou a půl let věku. Také tyto děti by však měly projít genetickým vyšetřením, protože se může stát, že i hereditární retinoblastom je lokalizován pouze v jednom oku.

Jak se k vám tito pacienti dostanou?

Nejčastější cesta je na doporučení pediatra anebo od oftalmologů. Ti dříve považovali retinoblastom za „svůj“ nádor, protože se běžně řešil enukleací čili odstraněním oka.

K nám se dostávaly jen ty nádory, které postihovaly obě oči nebo které už byly v pokročilých stadiích.

Postupem času se však situace změnila − retinoblastom sice postihuje oko, ale pořád je to nádor a jako takový patří do rukou dětského onkologa.

­ odařilo se nám vybudovat naprosto P fungující spolupráci, takže když dnes přijde k oftalmologům nový retinoblastom, volají nás, abychom se na něj přišli podívat, a společně pak řešíme, co je potřeba udělat. Funguje tedy to, co je pro onkologii příznačné – multioborová spolupráce. My, onkologové, potřebujeme chirurgy, radiology, radioterapeuty a další, ale onkolog je pak ten, kdo organizuje a řídí, jakým způsobem by měla být léčba prováděna a jak by měla být řazena – jestli se bude podávat nejprve chemoterapie, nebo začneme radioterapií nebo operací, tzn. chirurgickou léčbou.

fota: archiv MUDr. Josefa Mališe, autorka

Magda Hettnerová, redakce Florence

rozhovor

Dříve se tedy provádělo odstranění oka, jak vypadá léčba dnes?

Enukleací se provádí mnohem méně – zhruba polovina. I dnes přicházejí pacienti v pokročilém stadiu, kdy už není možné oko zachránit léčbou, včetně moderní superselektivní intraarteriální aplikace chemoterapie.

Jaká je šance na úplné vyléčení retinoblastomu?

Retinoblastom jako takový je onemocnění, které se daří vyléčit téměř stoprocentně. Významně sice ohrožuje zrak, ale ne život. Typickým příkladem byl filmový herec Peter Falk – představitel detektiva Colomba, kterému bylo ve dvou letech odstraněno oko pro retinoblastom a on byl i s náhradou schopen hrát, aniž by to někdo poznal. Dožil se poměrně vysokého věku právě proto, že onemocnění bylo u něj včas odhaleno. U hereditárních, dědičných retinoblastomů však existuje riziko, že pacient v budoucnu onemocní některým jiným typem nádorového onemocnění, jako je například osteosarkom nebo jiné nádory ve střední části mozku. To je dáno retinoblastomovým genem, který je vyvolává. Na našem oddělení jsme už dlouho neměli tzv. sekundární nádor, ale měli jsme tu tři osteosarkomy u dětí, které dříve prodělaly retinoblastom, a tyto děti svému onemocnění posléze podlehly.

Na Klinice dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol se však neléčí jen retinoblastomy, jaká jiná onemocnění léčíte?

Naše klinika je pracoviště, které léčí všechny nádory dětského věku, to znamená jak tzv. „tekuté“, což jsou leukémie, které postihují kostní dřeň, tak solidní, které nějakým způsobem postihují jednotlivé orgány a tím ohrožují dítě na životě. Oddělení, na kterém pracuji, je specializováno na malé děti − od narození do zhruba sedmi let věku, tedy předškolního věku. Převážná část nádorů, které tady řešíme, jsou takzvané embryonální nádory. To znamená, že v genové výbavě jedince došlo během embryonálního vývoje k něčemu, co se projeví až po narození. Hovoří se o takzvané dvouzásahové teorii. Tedy že první zásah na genomu v době embryo­ nálního vývoje nastaví buňky do určitého fragilního stavu. A pak dojde k druhému zásahu – co to je, to nikdo neví – a ten vyvolá to nádorové onemocnění. Těchto embryo-

Klinika disponuje i několika hracími koutky, které slouží předškolákům i k učení

nálních nádorů je asi 30 %, je to takzvaný první vrchol incidence nádorů u dětí. Všechny mají koncovku -blastom. Tedy retinoblastom, hepatoblastom – to jsou nádory jater, neuroblastom – nádor vycházející z nadledvin nebo ze sympatických ganglií podél páteřního kanálu aj.

Jsou to tedy typy nádorů, které se objevují v kojeneckém nebo batolecím věku a zpravidla extrémně rychle rostou.

Co to znamená? Že růstová frakce nádorových buněk má u nich velký podíl, což znamená, že jsme schopni je chemoterapií zmenšovat a pak je třeba předáme chirurgům, kteří už zmenšený nádor odstraní. To je obrovská výhoda těch embryonálních nádorů – že sice extrémně rychle rostou, ale je v nich velmi mnoho buněk citlivých na léčbu, takže se dají docela dobře léčit.

Dají se tyto nádory nějak poznat?

To je různé. Třeba retinoblastom se dá dobře poznat na f­ otografiích.

Když vyfotíte zdravého člověka s bleskem, bude mít na fotografii červené oči – to proto, že mu oko

prosvítíte až na sítnici. Ale pokud vyfotíte dítě s retinoblastomem, je typické, že oko postižené nádorem bude mít takový žlutavo-bělavý odraz. S pomocí fotografií se tak dá lehce vysledovat počátek tohoto onemocnění.

Velká část embryonálních nádorů má svůj primární nádor v břiše.

Není proto vzácností, když se k nám dostanou děti s velkým břichem.

Někdy ten nádor nahmatá pediatr při běžné prohlídce, někdy ho objeví rodič například při koupání a někdy si ho objeví i samy děti, které pociťují, že s jejich břichem není všechno v pořádku. Někdy mohou nádory metastazovat, například do kostí, ty pak samozřejmě bolí. Na nádor tak může přijít například matka, která si všimne, že její dítě najednou nechce chodit nebo sedět, což může být způsobeno metastázami v kyčelních kloubech. Někdy také může metastáza v očnici tlačit na oční bulbus a vytlačovat ho ven.

Kolik dětí může být u vás na ­oddělení hospitalizováno?

V průměru je to mezi deseti až patnácti. Dnes jich tu máme šestnáct a sotva jsme je všechny položili.

5

reportáž

florence 1/18

Aktivní a plnohodnotný život v domově pro seniory?

Rakouský model ukazuje, že to jde Jako oáza klidu působí dům v Jinonické ulici č. 1 v Praze 5 – Košířích. Ačkoli se nachází mezi dvěma frekventovanými pražskými ulicemi, hluk dopravy sem téměř neproniká.

Hned u vstupu vítá návštěvníky recepční pult a prostorná hala nacházející se vedle něj, vybavená stoly, židlemi a pianinem, dává tušit, že slouží jako místo setkávání a společenských akcí. Není to však několikahvězdičkový hotel, jak by se mohlo návštěvníkům na první pohled zdát, nýbrž, jak název domu – SeniorCentrum Klamovka – napovídá, domov pro seniory, resp. domov se zvláštním režimem.

T

ento domov, jehož provozovatelem je rakouská společnost SeneCura, byl v pražských Košířích vystavěn před dvěma lety. „Výhodou je, že je nový, takže jsme už při jeho stavbě mohli zohlednit všechny naše nároky a požadavky, jež souvisejí s péčí, kterou poskytujeme,“ pochvaluje si ředitel SeniorCentra Klamovka Mgr. Ivan Černovský.

Dům má šest pater a každé z nich je označeno názvem některé z okolních ulic. Červenobílé tabulky, které vzhledem připomínají tabulky označující ulice venku, jsou umístěny také ve výtahu a v každém patře před vstupními dveřmi do „domácnosti“. „Tento orientační systém jsme zvolili proto, aby si naši klienti, kteří jsou zhruba ze čtvrtiny obyvateli Prahy 5, stále připomínali názvy ulic v okolí, kudy se pohybují, když jdou ven,“ vysvětluje ředitel.

Návštěvu domova začínáme v nejvyšším, šestém patře, které nese název Na Hřebenkách. V něm je kromě pokojů klientů umístěno také fitnesscentrum uzpůsobené pro seniory a kadeřnictví, které zejména klientky velmi rády navštěvují. Ve fitnesscentru jsou nejen posilovací a protahovací stroje, ale i prostor pro skupinová cvičení a paravanem oddělený prostor pro fyzioterapii a rehabilitaci. „Naše fitnesscentrum je otevřeno pro všechny,“ upozorňuje ředitel s tím, že všichni senioři starší sedmdesáti let, tedy i ti, kteří v domově nebydlí, v něm mají cvičení zdarma. Tento

8

unikátní program pro pohybové aktivity nazvaný „Fit a pohyblivý 70+“ najdete ve všech domovech SeneCura. SeniorCentra jsou otevřená veřejnosti a podporují tak setkávání a navazování nových vztahů. Vedle místnosti s kadeřnictvím se nachází vstup do samotné „domácnosti“.

Ta je na každém patře koncipovaná stejně. Vedle vstupních dveří se nachází zázemí sester, které spíše než sesternu připomíná recepci.

Pojízdné vozíky se zdravotnickým materiálem, pach dezinfekce či pytle s odpadem byste tu hledali marně. Všude vládne pořádek, čistota a klid. Pult zdobí květiny, na stěnách visí obrazy, velkými protihlukovými okny sem proudí sluneční paprsky a všude na zemi leží koberce.

Na chuti záleží „Této části říkáme domácnost,“ vysvětluje ředitel a ukazuje na čtvercový prostor vybavený ledničkou, kuchyňskou linkou na jedné straně a pohovkou, křesly a velkou televizí na straně druhé. Prostor mezi tím je zaplněn několika stoly pro dvě až čtyři osoby, které jsou prostřeny k jídlu. „Tady se naši klienti stravují,“ vysvětluje ředitel, zatímco sestřičky klepají na dveře jednotlivých pokojů a upozorňují klienty, že je čas oběda. „Snažíme se, aby se naši klienti scházeli k jídlu u stolů. Tabletový systém využíváme minimálně a jen u těch klientů, kteří jej vyžadují,“ pokračuje ředitel. Jídlo se připravuje v kuchyni, odkud se výtahem posílá do jednotlivých pater. „Na kuchyni si velmi zakládáme,“ popisuje. „Naši kuchaři nesmějí používat žádná dochucovadla a snažíme se vařit jen z kvalitních sezónních su-

rovin,“ pokračuje. Za výhodu považujeme i to, že klienti mají na výběr ze dvou druhů jídel, samozřejmě s ohledem na svou dietu, a kromě toho mají možnost ochutnat i speciality z různých zemí. „Každý měsíc se zaměřujeme na jinou zemi.

Tento měsíc je to třeba Peruánská republika, což je vždycky spojeno nejen s různými aktivitami, jako jsou přednášky, promítání filmů a podobně, ale právě i s ochutnávkou místní kuchyně,“ vysvětluje ředitel.

Zdejší kuchaři však nevaří jen pro klienty domova. „Hned u vchodu do budovy máme nástěnku, kde je vyvěšen jídelní lístek. Senioři z okolí, kteří k nám přicházejí, mají možnost vybrat si z nabídky našich jídel a za cenu 70 korun si tříchodové menu odnést domů,“ popisuje s tím, že senioři tuto nabídku hojně využívají. „Zakládáme si na kvalitě a ta souvisí nejen s poskytovanou péčí, ale třeba i právě s kuchyní,“ upozorňuje Mgr. Ivan Černovský.

Kromě domácnosti je na každém patře i malá knihovna a jednotlivé pokoje. „Máme jedno- a dvoulůžkové pokoje pro manželské páry. Pokoje jsou vybaveny standardně moderním zdravotnickým nábytkem, ale klienti si je mohou samozřejmě dovybavit i svým vlastním drobným nábytkem, obrazy a dalšími věcmi, které jsou jim drahé a díky kterým se u nás cítí dobře,“ vysvětluje ředitel.

Nejdůležitější je bezpečnost To, čeho si však klienti cení nejvíce, je bezpečnost. Všechny prostory včetně fitnesscentra jsou bezbariérové a všechny pokoje, včetně koupelen a sociálních zařízení, jsou vy-

fota: autorka

Magda Hettnerová, redakce Florence

reportáž

baveny alarmy, které mohou klien­ ti aktivovat zatažením za šňůrku. „Kromě toho jsou pokoje vybaveny komunikačním zařízením, které je umístěno přímo nad lůžkem, takže klienti mohou komunikovat s personálem, aniž by museli vstávat,“ popisuje ředitel. „Díky tomuto systému garantujeme, že v 99,9 % případů přijde personál do pěti minut od chvíle, kdy je alarm aktivován.“ Při aktivaci alarmu se navíc rozsvítí světelná signalizace nade dveřmi pokoje, takže i kdyby sestra alarm neslyšela, z chodby jej vidí. „Systém nám také umožňuje vyhodnotit reakční dobu personálu, takže máme i zpětnou vazbu,“ říká ředitel.

Právě bezpečnost je jedna z věcí, kterou si pochvalují i manželé Vladykovi, kteří v domově bydlí už rok a čtvrt. „Líbí se nám především dostupnost pomoci, která přijde, když ji člověk potřebuje. Naštěstí jsme ji zatím nemuseli příliš často využít, ale přeci jen je to jistota, kterou to člověku nabízí,“ pochvaluje si dnes už pětadevadesátiletý doc.

MUDr. Vilibald Vladyka, CSc., významný český stereotaktický neurochirurg, držitel řady ocenění, který po zakoupení Leksellova gama nože v roce 1990 vybudoval v Nemocnici Na Homolce multidisciplinární pracoviště, jež se pod jeho vedením vypracovalo mezi přední světová centra. Možnost cvičení, které domov nabízí, už ve svém věku nevyužívá, ale ostatních aktivit se s manželkou občas účastní. „Ze začátku, když jsme sem přišli, tak jsme se zúčast-

nili několika takových pro celý domov pořádaných akcí, kdy jsme navštívili některá místa, která jsou zajímavá tady v okolí, ale teď už je pro nás každý pohyb bolavý,“ říká.

Domov jim podle jeho slov pomohly vybrat jejich děti. „Když jsme se dostali do fáze, že potřebujeme nějaké takovéto zařízení k zajištění možných negativních důsledků naší kondice, naše děti objížděly po Praze a nejbližším okolí takováto zařízení, dostaly se i sem a usoudily, že by to bylo pro nás optimální, tak jsme se sem dostali,“ vzpomíná doc. MUDr. Vladyka, CSc. Jeho paní, MUDr. Jaroslava Vladyková, pak podle jeho slov zařídila, že si ze svého původního domova přivezli některé věci, na které byli zvyklí, aby si pokoj zútulnili. „V zásadě se nám tu líbí. Prostředí je tu velice přijatelné, přátelské a ochotné, ovšem člověk, kterého se to týká, to cítí ve dvou rovinách.

Jednak v rovině citové – vždyť my jsme s manželem svůj domov budovali skoro sedmdesát let a teď z něj máte odejít…, ale na druhé straně je ta rovina úvahová, logická, že se dostáváte do věku, kdy už si nevystačíte sami, a pak je třeba to řešit nějakým takovým dalším krokem. Pobyt v tomto zařízení je právě takovýmto krokem, určitou změnou života, a my jsme měli štěstí na dobrou změnu,“ pochvaluje si MUDr. Jaroslava Vladyková. „Máme výbornou rodinu, která je nám velice nápomocná, takže to zvládáme velmi slušně,“ dodává. Společně se svou rodinou se

nedávno také zúčastnili „večeře při svíčkách“, což je akce, kterou Senior­ Centra ­SeneCura každému svému klientovi jednou do roka nabízejí. „Je to akce, kdy si klienti pozvou celou svou rodinu a pohostí ji. My jim k tomu připravíme prostředí, uvaříme jídlo, jaké chtějí, slavnostně prostřeme stůl, klienti se obléknou do svátečního… zkrátka chceme jim umožnit, aby si tuto svou sváteční chvíli mohli náležitě vychutnat,“ popisuje ředitel. „Bylo to moc příjemné a hezky připravené,“ souhlasí i doc. MUDr. Vladyka, CSc.

„Život pokračuje s námi“ Nabídka aktivit, které SeniorCentrum Klamovka svým klientům nabízí, je však mnohem širší. Každé dopoledne mají klienti denní aktivity, které zahrnují například arteterapii, k níž slouží keramická dílna, která je umístěna v přízemí domova. „Někteří klienti jsou zruční a rádi tvoří, takže ti sem chodí i několikrát týdně,“ říká ředitel Mgr. Ivan Černovský. Ti, kterým to zdraví dovolí, mohou využít individuálních i skupinových cvičení a alespoň jednou týdně jsou pro ně pořádány vycházky po okolí. „Minulý týden jsme si udělali exkurzi na Letiště Václava Havla, jindy zase jezdíme do divadel nebo na výstavy,“ popisuje ředitel. Velký ohlas mají podle jeho slov i koncerty hudebníků ze Státní opery Praha, kteří sem často přicházejí. Klienti ale oceňují i například jazzové koncerty nebo vystoupení dechovky. „Snažíme se zaměřovat

Teplé dny mohou klienti trávit venku na zahradě, která je přístupná i lidem z okolí, stejně jako fitnesscentrum

SeniorCentrum SeneCura nabízí svým klientům jednoa dvoulůžkové pokoje.

K dispozici je i společná „domácnost“, kde se klienti stravují, či knihovna na každém patře

9

dermatologie, geriatrie odborné téma

Využitie larvoterapie v starostlivosti o rany

PhDr. Andrea Dobsonyová, Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety Bratislava, doktorandský študijný program Doc. PhDr. Monika Jankechová, PhD., Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce sv. Ladislava, Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety Bratislava Mgr. Denisa Mazanová, Zdravoúsmev, Nové Zámky

V

príspevku sa zaoberáme problematikou využitia larvoterapie v starostlivosti o rany. Cieľom nášho prieskumu bolo zistiť informovanosť a vedomostnú úroveň sestier o larvoterapii v starostlivosti o rany.

Prieskum sme realizovali vo Fakultnej nemocnici s poliklinikou v Nových Zámkoch, zámerným výberom sme oslovili 80 respondentov – ses­

12

tier. Ako kvantitatívnu metódu zberu údajov sme použili dotazník.

Keď v 21. storočí začína zlyhávať moderná liečba, je často užitočné použiť princípy liečebných možností známych z histórie. Terapeutické použitie lariev múch na vyčistenie nekrotických tkanív v ranách sa datuje do začiatku civilizácie. Napriek opakovaným stratám obľúbenosti a pretrvávajúcemu všeobecnému pohŕdaniu, ktoré obmedzuje jej akceptovateľnosť, použitie larválnej terapie vo svete pre jej účinnosť, bezpečnosť a jednoduchosť neustále narastá.

Chronické rany znamenajú napriek mnohým pokrokom v starostlivosti signifikantný zdravotný problém. Kvalita života pacientov s chronickými ranami je výrazne znížená a zlepšením stavu rany, prípadne aj jej vyliečením sa podstatne zmení. Náš antibiotický arzenál už

dlhšiu dobu nie je v kontrole infekcií kože a mäkkých tkanív efektívny, najmä pre narastajúci počet a prevalenciu na antibiotiká rezistentných mikroorganizmov (Sherman, 2009).

Tradičná liečba akútnych a chronických rán zahŕňa odstránenie nekrotických tkanív, exsudátov a baktérií tak, aby mohol nastať primárny proces hojenia rán. Použitím rôznych obväzových materiálov sa zamedzuje lokálnej kontaminácii rany, uľah­ čuje sa odstraňovanie exsudátov a predchádza sa infekcii (Attinger, Janis, 2006). Jednou zo znovuobjavených techník je aj larválna terapia.

Prvé poznatky o účinnosti terapie rán pomocou lariev muchy bzučivky zelenej pochádzajú z mayskej a čínskej kultúry. Ďalšie záznamy o larvách sa datujú do 16. storočia, kedy blahodarný efekt po­ užívania lariev v ranách po prvýkrát zaznamenal v roku 1557 Ambroi-

foto: Profimedia

Larvoterapia je liečba pomocou lariev muchy Lucilia sericata. Uplatňuje sa predovšetkým v tých prípadoch, keď konvenčná liečba z rôznych príčin nie je úspešná, ide najmä o diabetické rany, preležaniny, cievne vredy a rany posttraumatické.

odborné téma dermatologie, geriatrie

se Paré, hlavný chirurg Karola IX. a Henryho III. Za zakladateľa modernej larválnej terapie je považovaný Wiliam Baer, profesor ortopedickej chirurgie v USA. Vychádzal z vlastných pozorovaní na bojových poliach Francúzska počas 1. svetovej vojny, kde si všimol význam lariev v traumatických ranách. Popularita larválnej terapie poklesla počas 40. rokov minulého storočia, pravdepodobne z dôvodu nástupu širokého používania antibiotík a zefektívnenia chirurgických postupov a procedúr. Larválna terapia sa v súčasnosti uplatňuje v mnohých krajinách ako alternatíva chirurgického ošetrenia, ktorá poskytuje rýchly a efektívny débridement rany a prispieva tak k procesu hojenia a k znižovaniu celkových nákladov na liečbu (Thomas, Jones, 2001). Začiatky larválnej terapie sa na Slovensku vymedzujú od roku 2004, keď na I. chirurgickej klinike Lekárskej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave v spolupráci so Zoologickým ústavom Slovenskej akadémie vied etablovali larválnu terapiu do klinickej praxe.

Larvoterapia je úmyselná aplikácia živých „medicínskych“ muších lariev do rán za účelom débridementu, dezinfekcie a zahojenia rany (Sherman, 2009). Larvy práve tohto druhu dokážu odstrániť odumreté tkanivo, predstavujúce živnú pôdu pre baktérie. Tento drobný hmyz produkuje slinné sekréty, ktoré majú antibiotický účinok, podporujú lokálne prekrvenie v rane a zároveň samotné hojenie rany. Efekt larválnej terapie je viditeľný veľmi rýchlo a navyše predstavuje ekonomický benefit, nakoľko znižuje spotrebu antibiotík a dokáže skrátiť dĺžku pobytu pacienta v nemocnici (Balošáková, 2009). Na liečbu larvami sú vhodné nasledujúce typy rán: diabetické ulcusy, venózne ulcusy, neuropatické ulcusy, arteriálne/ ischemické ulcusy, dekubity, infikované rany, popáleniny a nehojace sa chirurgické rany. Rýchly débridement rany, eliminácia infekcie, skrátenie doby hojenia, prevencia amputácie, odstránenie zápachu z rany, skrátenie doby hospitalizácie a nižšia spotreba antibiotík, to všetko patrí medzi výhody pre ­pacienta (Stryja, 2008).

Larválna terapia má na ranu tri podstatné prospešné efekty. Sú to débridement, dezinfekcia a zlepšenie hojenia. Débridement je odstránenie bunkových zvyškov a neživotaschopného nekrotického tkaniva

z lôžka rany. Odstránením nekrotického tkaniva sa odstráni aj množstvo baktérií v rane a tiež sa redukuje zápach z rany. Ďalším dôležitým efektom larvoterapie je dezinfekcia.

Aby sa rany hojili, musí z nich byť eliminovaná infekcia. Väčšina rán je polymikrobiálne osídlená, nachádza sa v nich spektrum aeróbnych a anaeróbnych baktérií. Larvy disponujú súborom vonkajšej obrany proti mikróbom, ktorá vyplýva z podmienok prostredia, v ktorom sa vyvíjajú, teda v mŕtvych tkanivách kolonizovaných množstvom patogénnych mikroorganizmov.

Kontraindikácie larvoterapie sú ischémia, osteomyelitída a arteriálna insuficiencia. Relatívnou kontraindikáciou sú suché defekty, nakoľ-

k podložke z hydrokoloidnej náplasti pruh­mi lepiacej pásky. Hydrokoloidná podložka vytvára ochrannú vrstvu pre okolitú kožu, ktorú tak chráni pred maceráciou sekrétmi z rany, larválnymi enzýmami a zároveň vytvára základ pre retenčnú sieťku. Larvy sú dodávané v sterilných skúmavkách, v 1 ml je 4400 vajíčok. Odporúčaná koncentrácia je 5 až 10 lariev na cm2 plochy rany. Keď sú medicínske larvy príliš tesne stlačené obväzom, je možné, že ich zväčšujúci sa objem vyvinie tlak na necitlivú ranu a to vyústi do ďalšej ischémie a nekrózy. Preto by mal byť obväz vždy dosť priestranný, aby mohol prijať 25-násobné zväčšenie masy lariev. Rany liečené pomocou larválnej terapie produ-

Efekt larválnej terapie je viditeľný veľmi rýchlo a navyše predstavuje ekonomický benefit, nakoľko znižuje spotrebu antibiotík a dokáže skrátiť dĺžku pobytu pacienta v nemocnici. ko larvy vyžadujú vlhké prostredie.

Použitiu lariev by sa malo vyhnúť v otvorených ranách komunikujú­ cich s telesnými dutinami alebo v ranách v tesnej blízkosti veľkých krvných ciev. Larválna terapia nie je spájaná s významnými vedľajšími účinkami alebo komplikáciami, ale v jednotlivých prípadoch bol zaznamenaný ľahký dyskomfort, zápach pri prvých výmenách lariev a unikanie lariev. Nadmerný tlak aplikovaný na časti rany môže tiež v tejto oblasti larvy usmrtiť a tak viesť k nerovnomernému débridementu rany.

Najčastejším nežiaducim účinkom asociovaným s larválnou terapiou je bolesť. Ako sa larvy zväčšujú, zvyčajne po 24–30 hodinách terapie, môže byť prítomná pulzujúca tlaková bolesť alebo krátkodobá pichavá bolesť. Občas sa môže vyskytnúť intenzívny erytém alebo ekzematózna dermatitída postihujúca kožu okolo larvami liečenej rany.

Medzi najčastejšie používané formy aplikácie lariev do rán patrí retenčná sieťka a aplikácia lariev v „biovreckách“ Podľa Shermana (2009) sa retenčná sieťka aplikuje nasledovne: okolo rany sa nalepí hydrokoloidná náplasť, do stredu ktorej sa urobí otvor tvaru a veľkosti rany. Do rany sa aplikujú larvy bzučivky, prekryjú sa sterilným dakronovým šifónom alebo nylonovou pančuchou, ktorá sa prilepí

kujú veľké množstvo tekutiny typickej farby a zápachu, túto tekutinu je potrebné odvádzať. Po pretečení vrstiev gázy, zvyčajne na 2.–3. deň terapie, je potrebné spomínanú gázu pravidelne vymieňať, najlepšie každých 6–8 hodín. Celá manipulácia s ranou a aplikácia lariev prebieha za sterilných podmienok.

Samotná rana sa pred aplikáciou larválnej terapie oplachuje fyziologickým roztokom, čím sa zbaví zvyš­ kov dezinfekčných a antibiotických činidiel a zároveň sa zvlhčí. Reziduá niektorých lokálnych liečiv, ako napríklad hydrogélov, môžu nepriaznivo ovplyvniť vývoj lariev, a preto by rana mala byť pred aplikáciou lariev starostlivo vypláchnutá.

Aplikácia lariev v biovreckách je moderným spôsobom larválnej terapie. Larvy muchy bzučivky sú zatavené v biovrecku, ktorého stena umožňuje prestup tráviacich enzýmov lariev do liečeného defektu, prestup rozpustených nekrotických tkanív do biovrecka a tiež umožňuje prístup kyslíka k larvám. Aplikácia je jednoduchá a rýchla. V súčasnosti je chov sterilných lariev a ich distri­ búcia v biovreckách zabezpečená neziskovou organizáciou. V telefonickej objednávke sa uvedie veľkosť potrebného biovrecka a do 24 hodín je vrecko so sterilnými larvami dodané. Biovrecká sú štvorcového, lichobežníkového alebo obdĺžnikového

13

odborné téma dermatologie, geriatrie

florence 1/18

Posouzení kvality života pomocí dotazníku SarQoL u seniorů se sarkopenií Sarkopenie je definována jako úbytek svalové hmoty a svalové funkce, který má závažné klinické i socioekonomické důsledky. Významným způsobem snižuje také kvalitu života postižených. Pro hodnocení kvality života byl vyvinut dotazník „Sarcopenia and Quality of Life“ (SarQoL®) ve francouzské a anglické verzi. Pro jeho použití v ČR je třeba přeložit dotazník SarQoL® a zhodnotit validitu a reliabilitu této verze.

T

ermín sarkopenie (z řeckého sarx – maso ve významu sval, penia – ztráta) poprvé použil v roce 1989 Irwin Rosenberg pro popis úbytku svalové hmoty provázejícího stárnutí. Přesné definování termínu sarkopenie napomohlo vysvětlit tento postupný úbytek svalové hmoty. Od roku 1989 prošla definice množstvím změn od bio-gerontologického konceptu po klinické onemocnění zaměřující se na významný úbytek svalové hmoty, který má dopad na funkční soběstačnost a nezávislost jedince. Definice je zaměřena na vnější faktory, jako je životní styl, výživa, nebo souběžná onemocnění. V roce 2010 vyšly dva články a v následujícím roce třetí, které předložily diagnostická kritéria pro sarkopenii. V nich se autoři shodli na diagnostických kritériích, která byla následně ujednocena jako diagnostická kritéria sarkopenie. Dohodnutá diagnostická kritéria slouží jako východiska budoucích výzkumů.

Nejčastěji uváděná definice sarkopenie v současnosti není pouhý úbytek svalové hmoty podmíněný věkem, ale jedná se o komplexní geriatrický syndrom spojený s omezenou mobilitou, dekondicí a narůstající křehkostí.

Termín stařecká křehkost znamená dobře rozpoznatelný klinický syndrom. Přesto je definován různými kritérii. Klíčovým prvkem, který provází všechny definice, je přítomnost sarkopenie. Osoby se stařec-

18

kou křehkostí jsou náchylnější k poranění a málo odolné vůči psychickým a fyzickým stresorům. Křehkost i sarkopenie mají prognózu rychlého funk­čního úpadku s vyšším rizikem komorbidity. Zvyšující se destabilita způsobuje více pádů, hospitalizaci a následně i úmrtí. Klienti se sarkopenií jsou na tom hůře než ostatní populace, která sarkopenii nemá. Hlavním úkolem geriatrické medicíny je rozpoznat tento stav co nejdříve a zastavit spirálu prohlubování křehkosti.

U stařecké křehkosti klesá kvalita života a existuje předpoklad, že podobné to bude i se sarkopenií.

Pokud však neexistují přesné metody měření k posuzování kvality života u pacientů se sarkopenií, nelze přesně prokázat vliv sarkopenie na kvalitu života. Související onemocnění (komorbidity) jsou tak častá, že nelze prokázat, zda má dopad na kvalitu života sarkopenie, nebo další přidružené onemocnění.

Sarkopenie a její definice Evropská pracovní skupina sarkopenie u starších osob (EWGSOP) definuje sarkopenii jako úbytek kosterní svaloviny, nízkou sílu (např. stisk ruky) a nízkou výkonnost (např. pomalá chůze). Pokud jsou přítomny všechny tři příznaky (úbytek svalstva, nízká síla a slabost), jedná se o těžkou sarkopenii.

Evropská společnost pro klinickou výživu a metabolismus – speciálně orientovaná skupina (ESPEN-SIG) definuje sarkopenii jako nízkou svalovou hmotu a úbytek svalové síly.

Mezinárodní skupina pro sarkopenii (IWGS) popisuje sarkopenii jako úbytek svalové hmoty a svalové funkce (např. rychlost chůze).

Sarkopenie však neznamená jen úbytek svalové hmoty, ale v mnoha případech je významně spojena s nárůstem tělesného tuku.

Ve výše uvedených definicích sarkopenie je nalezena shoda v příznacích nízká svalová síla a nízká

svalová výkonnost. Širší definice pak poskytuje přesnější diagnostiku, třídění a stupňování závažného stavu.

V současné době také probíhá debata, zda nepoužívat termín DYNAPENIA pouze pro sílu svalů a sarkopenie pouze pro úbytek svalů. Ačkoli se tyto procesy mohou objevit současně, nemusí to tak být vždy. Dle EWGSOP je však již termín sarkopenie užívaný a zavedení dalšího termínu by bylo zmatečné.

Stařecká křehkost Zatímco teoretická definice křehkosti může být „nedostatek funkčních rezerv“, v praxi se žádná definice nesetkala s širším přijetím. Široce používaná definice Rockwool 1999 má čtyři stupně invalidity. Tato definice je některými autory považována za chybnou, protože kombinuje křehkost s invaliditou a křehkost definuje jako rizikový faktor pro invaliditu.

Friedová definovala stařeckou křehkost jako deficit v pěti oblastech: nechtěný úbytek tělesné hmotnosti, vyčerpání – únava, subjektivně vnímaná svalová slabost, pomalá chůze a nízká fyzická aktivita. Jsou-li z těchto pěti přítomny tři a více, jde o stařeckou křehkost.

SarQoL SarQoL je dotazník kvality života, který byl vytvořen specificky pro klienty se sarkopenií. Skládá se z 55 částí/položek ve 22 otázkách.

Obsahuje sedm hlavních domén: fyzické a duševní zdraví, schopnost pohybu, stavba těla, funkčnost, denní aktivity, volný čas a obavy. Dotazník byl původně vytvořen ve francouzštině a přeložen a validován do anglické verze. Pro jeho využití i pro jiné země je nutný nejen jeho překlad, ale i přizpůsobení sociální a kulturní situaci.

Cílem naší práce je přeložit dotazník SarQoL pro použití v České republice a otestovat spolehlivost této české verze.

foto: Profimedia

Mgr. Helena Michálková, Ph.D., Geriatrická klinika, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a VFN, Praha Mgr. Ilona Juklíčková, Geriatrická klinika, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a VFN, Praha Mgr. Eva Klára Novotná, Geriatrická klinika, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a VFN, Praha Mgr. Monika Janáčová, Oddělení geriatrie a následné péče, Slezská nemocnice Opava

odborné téma dermatologie, geriatrie

Metodika SarQoL je nástrojem pro měření kvality života klientů se sarkopenií. Byl vytvořen a ověřen ve francouzštině a následně přeložen do anglické verze. Jeho využití v jiných, neanglicky mluvících zemích je vázáno validací, která má přesný postup realizace a není pouhým překladem dotazníku. Dotazník musí být přeložen a upraven tak, aby zohlednil sociální a kulturní zvyklosti v České republice bez úpravy původního záměru dotazníku. U přeložené verze dotazníku musí být dodržena vnitřní shoda otázek. Překlad a přizpůsobení kulturnímu prostředí probíhá v pěti fázích dle daného protokolu.

1. fáze – Prvotní překlad a kulturní adaptace Na začátku byla zvolena verze originálu, pro naše potřeby byl využit anglický překlad SarQoL. Překlad byl proveden dvěma nezávislými překladateli, jejichž mateřským jazykem je český jazyk. Překlady byly doplněny o zvýraznění částí, které překladatelé označili jako náročné, a v doprovodné zprávě vysvětlili důvody této volby překladu.

2. fáze – Syntéza Oba překlady byly vzájemně porovnány a zhodnoceny na schůzce. Diskuze autorů překladů s dalšími členy výzkumného týmu vedla k vytvoření jednotné české verze ­„Verze 1“.

3. fáze – Zpětný překlad Dva nezávislí překladatelé, kteří se nepodíleli na předchozím překladu, přeložili Verzi 1 zpět do angličtiny. Cílem zpětného překladu bylo ověření, že Verze 1 má stejný obsah jako původní verze.

4. fáze – Expertní komise Odborná komise složená z odborníků, kteří se podíleli na vytvoření české verze dotazníku SarQoL, porovnala překlady s původní anglickou verzí a nezjistila zásadní o ­ dchylky.

5. fáze – Testování prefinální verze Česká verze SarQoL byla využita v pilotním šetření, ve kterém bylo osloveno 60 klientů, u nichž byla diagnostikována sarkopenie dle kritérií (DXA).

Závěr Cílem naší práce bylo poskytnout zdravotnickým pracovníkům nástroj pro měření zdravotním stavem podmíněné kvality života u starších nemocných se sarkopenií – SarQoL®. Přestože validace tohoto nástroje v současnosti teprve probíhá, věříme, že podobně jako belgičtí autoři prokážeme uspokojivé psychometrické vlastnosti tohoto dotazníku. Jsme přesvědčeni, že zlepšení diagnostiky sarkopenie přispěje ke zvýšení zájmu o tuto převážně geriatrickou problematiku i o současné možnosti léčby a výzkum v této oblasti.

Literatura:

1. Rosenberg IH. Sarcopenia: origins and clinical relevance. Clin Geriatr Med. 2011;27:337–339 2. Rizzoli R, Reginster JY, Arnal JF, Bautmans I, Beaudart C, Bischoff-Ferrari H et al. Quality of life in sarcopenia and frailty. Calcified Tissue International. 2013;93:101–120.

3. Malafarina V, Uriz-Otano F, Iniesta R, Gil-Guerrero L. Sarcopenia in the elderly: diagnosis, physiopathology and treatment.

Maturitas. 2012;71:109–114 4. Cruz-Jentoft AJ, Baeyens JP, Bauer JM, Boirie Y, Cederholm T, Landi F, Martin FC, Michel JP, Rolland Y, Schneider SM, Topinkova E, Vandewoude M, Zamboni M. Sarcopenia: European consensus on definition and diagnosis – Report of the European working group on Sarcopenia in older people. Age Ageing. 2010;39:412–423 5. Muscaritoli M, Anker SD, Argiles J, Aversa Z, Bauer JM, Biolo G, Boirie Y, Bosaeus I, Cederholm T, Costelli P, Fearon KC, Laviano A, Maggio M, Rossi FF, Schneider SM, Schols A, Sieber CC. Consensus definition of sarcopenia, cachexia and pre cachexia: joint document elaborated by special interest groups (SIG) “cachexia-anorexia in chronic wasting diseases” and “nutrition in geriatrics”. Clin Nutr. 2010;29:154–159 6. Fielding RA, Vellas B, Evans WJ, Bhasin S, Morley JE, Newman AB, Abellan van Kan G, Andrieu S, Bauer J, Breuille D,Cederholm T, Chandler J, de Meynard C, Donini L, Harris T, Kannt A, Keime GF, Onder G, Papanicolaou D, Rolland Y, Rooks D, Sieber C, Souhami E, Verlaan S, Zamboni M. Sarcopenia: an undiagnosed condition in older adults – Current consensus definition: prevalence, etiology, and consequences. International working group on Sarcopenia. J Am Med Dir Assoc. 2011;12:249–256 7. Cruz-Jentoft AJ, Landi F, Topinková E, Michel JP. Understanding sarcopenia as a geriatric syndrome. Curr Opin Clin Nutr Metab Care. 2010;13(1):1–7 8. Šedová L, Tóthová V. Life satisfaction of patients with ischemic heart disease. Journal of Nursing, Social Studies and Public Health. České Budějovice: University of South Bohemia in České Budějovice, Faculty of Health and Social Studies. 2010;1(1-2):71–79. ISSN 1804-1868 9. Abellan van Kan G, Rolland Y, Bergman H, Morley JE, Kritchevsky SB, Vellas B. The I.A.N.A task force on frailty assessment of older people in clinical practice. J Nutr ­Health Aging. 2008;12:29–37 10. Topinková E. Geriatrie pro praxi. Praha: Galén, 2010, s. 5–12.

11. Landi F, Liperoti R, Russo A, Giovannini S, Tosato M, Capoluongo E, Bernabei R, Onder G. Sarcopenia as a risk factor for falls in elderly individuals: results from the ilSIRENTE study.

Clin Nutr. 2012;31:652–658 12. Landi F, Cruz-Jentoft AJ, Liperoti R, Russo A, Giovannini S, Tosato M, Capoluongo E, Bernabei R, Onder G Sarcopenia and mortality risk in frail older persons aged 80 years and older: results from ilSIRENTE study. Age Ageing. 2013;42:203–209 13. Rizzoli R, Reginster JY, Arnal JF, Bautmans I, Beaudart C, Bischoff-Ferrari H et al. Quality of life in sarcopenia and frailty. Calcified Tissue International. 2013;93:101–120 14. Cruz-Jentoft AJ, Baeyens JP, Bauer JM, Boirie Y, Cederholm T, Landi F, Martin FC, Michel JP, Rolland Y, Schneider SM, Topinkova E, Vandewoude M, Zamboni M. Sarcopenia:

European consensus on definition and diagnosis – Report of the European working group on Sarcopenia in older people. Age Ageing. 2010;39:412–423 15. Muscaritoli M, Anker SD, Argiles J, Aversa Z, Bauer JM, Biolo G, Boirie Y, Bosaeus I, Cederholm T, Costelli P, Fearon KC, Laviano A, Maggio M, Rossi FF, Schneider SM, Schols A, Sieber CC. Consensus definition of sarcopenia, cachexia and pre cachexia: joint document elaborated by special interest groups (SIG) “cachexia-anorexia in chronic wasting diseases” and “nutrition in geriatrics”. Clin Nutr. 2010;29:154–159 16. Fielding RA, Vellas B, Evans WJ, Bhasin S, Morley JE, Newman AB, Abellan van Kan G, Andrieu S, Bauer J, Breuille D, Cederholm T, Chandler J, de Meynard C, Donini L, Harris T, Kannt A, Keime GF, Onder G, Papanico­ laou D, Rolland Y, Rooks D, Sieber C, Souhami E, Verlaan S, Zamboni M. Sarcopenia: an undiagnosed condition in older adults – Current consensus definition: prevalence, etiology, and consequences. International working group on Sarcopenia. J Am Med Dir Assoc. 2011;12:249–256 17. Clark BC, Manini TM. Sarcopenia =/= dynapenia. J Gerontol A Biol Sci Med Sci. 2008;63:829–834 18. Cruz-Jentoft AJ, Baeyens JP, Bauer JM, Boirie Y, Cederholm T, Landi F, Martin FC, Michel JP, Rolland Y, Schneider SM, Topinkova E, Vandewoude M, Zamboni M. Sarcopenia: European consensus on definition and diagnosis – Report of the European working group on Sarcopenia in older people. Age Ageing. 2010;39:412–423 19. Rodriguez-Manas L, Feart C, Mann G, Vina J, Chatterji S, Chodzko-Zajko W, Gonzalez-Colaco HM, Bergman H, Carcaillon L, Nicholson C, Scuteri A, Sinclair A, Pelaez M, Van der Cammen T, Beland F, Bickenbach J, Delamarche P, Ferrucci L, Fried LP, Gutierrez-Robledo LM, Rockwood K, Rodriguez AF, Serviddio G, Vega E. Searching for an operational definition of frailty: a delphi method based consensus statement: the frailty operative definition-consensus conference project. J Gerontol A Biol Sci Med Sci. 2013;68:62–67 20. Fried LP, Xue QL, Cappola AR, Ferrucci L, Chaves P, Varadhan R, Guralnik JM, Leng SX, Semba RD, Walston JD, Blaum CS, Bandeen-Roche K. Nonlinear multisystem physiological dysregulation associated with frailty in older women: implications for etio­ logy and treatment. J Gerontol A Biol Sci Med Sci. 2009;64:1049–1057 21. Rockwood K, Stadnyk K, MacKnight C, ­McDowell I, Hebert R, Hogan DB. A brief clinical instrument to classify frailty in elderly people. Lancet. 1999;353:205–206 22. Hogan DB, MacKnight C, Bergman H. Mo­ dels, definitions, and criteria of frailty. Aging Clin Exp Res. 2003;15:1–29 23. Fried LP, Tangen CM, Walston J, Newman AB, Hirsch C, Gottdiener J, Seeman T, Tracy R, Kop WJ, Burke G, McBurnie MA. Frailty in older adults: evidence for a phenotype. J Gerontol A Biol Sci Med Sci. 2001;56:M146–M156 24. Beaudart C, Biver E, Reginster JY, Rizzoli R, Rolland Y, Bautmans I, Petermans J, Gillain S, Buckinx F, Dardenne N, Bruyere O. Validation of the SarQoL®, a specific healthrelated quality of life questionnaire for Sarcopenia. J Cachexia Sarcopenia Muscle.

2017;8(2):238–244

19

praxe

florence 1/18

Dekubity a jejich léčba – kazuistiky

Magda Vráblíková, všeobecná sestra, Domov pro seniory U Kašny, Kroměříž Mgr. Pavla Drábková, vedoucí zdravotního úseku, Domov pro seniory U Kašny, Kroměříž

D

ekubitus (proleženina) je lokalizované poškození kůže nebo podkožní tkáně, obvykle nad kostním výčnělkem, které vzniká v důsledku tlaku společně se střižným efektem.

Dekubity jsou ohroženi především zcela imobilní klienti (Meluzínová et al., 2006).

Dekubity lze rozdělit podle stadia závažnosti do čtyř skupin. Klasifikací kožních lézí se zabývá organizace EPUAP (European Pressure Ulcer Advisory Panel), jež definuje nejen stadia průběhu dekubitu, ale zajímá se také o vhodné nastolení terapie a upřednostňuje prevenci (https://cs.medlicker.com).

Dekubitus I. stupně: zarudnutí kůže (neblednoucí erytém). V místě působícího tlaku se objevuje mírný otok a začervenání kůže. Pokožka bývá neporušena. Zjistit, zda se jedná o dekubitus, lze jednoduchou zkouškou (při zmáčknutí kůže na krátký okamžik pokožka nezbělá, ale zůstane červená). Tyto projevy jsou zcela vratné, takže při změně polohy pacienta otok zmizí. Tlak však může způsobit trvalé změny v podkoží (http://www.dekubity.eu/).

Dekubitus II. stupně: částečná ztráta kožního krytu. V postižené oblasti vznikají puchýře a místy může být povrchově obnažená vrchní vrstva kůže. Pokožka bývá oteklá, namodralá a zatvrdlá. K obnovení kůže může docházet, ale jde o dlouhodobý proces z důvodu poškození podkoží.

Dekubitus III. stupně: úplná ztráta kožního krytu. Ve třetím stupni dochází k nekróze (odumírání) tkáně mezi podložkou a kostí. Rána vypadá jako kráter, protože došlo k poškození všech vrstev kůže. Oblast prole-

20

ženiny může krýt suchá černá krusta nebo rozbředlá nekrotická masa.

Také zde se může dekubitus zahojit, ale hojení trvá několik měsíců až let.

Dekubitus IV. stupně: úplná ztráta kůže a podkoží. Do čtvrtého stupně spadají nejtěžší případy proleženin, které sahají až na kost. Může docházet k infekčnímu zánětu kostí a kloubů. U těchto případů je vždy nutné operační řešení. Existuje další řada klasifikačních systémů, které definují rozdělení dekubitů obdobným způsobem (http://www.dekubity.eu/).

Dekubitus bez určení stupně: neznámá hloubka rány/vředu. Hloubku rány a stupeň dekubitu není možné určit, dokud se neodstraní dostatečné množství nekrózy (povlaku). Stabilní nekróza na patách slouží jako biologický kryt těla a neměla by se odstraňovat (http://www.epuap.org).

Podezření na hluboké poškození tkání: neznámá hloubka rány/ vředu. Lokalizovaná oblast tmavě červeného až fialového zbarvení neporušené kůže nebo puchýř naplněný krví. Poškozená část může působit bolest, je tuhá, rozměklá, teplejší nebo chladnější než okolí (http://www.epuap.org).

Predilekční místa vzniku dekubitů Místa, která jsou nejčastěji ohrožena vznikem dekubitu, se odvíjejí od polohy, ve které se nemocný nachází.

V poloze na zádech se jedná o prostor nad kostí týlní, trnem 7. krčního obratle, hřebeny lopatek, loketními klouby, kostí křížovou a kostmi patními. Při polohování pacienta na boku jde o oblasti kosti spánkové, ramenního kloubu, velkého trochanteru, kolenních kloubů a kotníků. Dlouhodobá poloha na břiše může vést ke vzniku dekubitů nad uchem, lícní kostí, hřebeny kostí kyčelních a palci (Mikula et al., 2008).

Rizikové faktory a prevence vzniku dekubitů Na vzniku dekubitů se podílí kombinace několika rizikových faktorů.

Přednostně se jedná o sníženou mo-

bilitu, případně kompletní imobilitu člověka. Z dalších zásadních rizikových faktorů nelze opomenout věk nemocného, stav výživy a tělesnou konstituci, poruchy centrální nervové soustavy a nevhodnou ošetřovatelskou péči (Šeflová et al., 2010).

Vhodná opatření proti vzniku dekubitů u rizikových jedinců jsou nejdůležitějším ohniskem zásahu, neboť samotná léčba je šestkrát dražší a náročnější než prevence. Prvním krokem prevence je včasné polohování, kdy se pravidelně mění polohy pacienta na lůžku nebo na vozíku v určitých časových intervalech. Ty se mění dle vyhodnoceného rizika vzniku dekubitů mezi 10 minutami až 4 hodinami. Využívá se nejčastěji bočních a šikmých poloh, na břicho se polohuje pouze výjimečně a nikdy ne na přítomný dekubitus.

Při polohování se využívají antidekubitní matrace a pomůcky. Dalším z preventivních opatření je čisté a suché lůžko, proto je nezbytné při potížích s močovou inkontinencí používat jednorázové kalhotky nebo pleny. Neměla by být zanedbána ani péče o pokožku, kterou je nezbytné udržovat v čistotě, suchu a využívat šetrných mycích prostředků. Velmi hodnotnou součástí prevence je také správná výživa. Vyvážená strava udržuje pokožku pružnou a vláčnou, zajišťuje dostatek živin, vitaminů, minerálů a stopových prvků, zvyšuje imunitu proti infekci a zkracuje dobu léčení již existujících ran.

Správný a nutričně vyvážený jídelníček by měl nastolit nutriční terapeut (Mikula et al., 2008).

Léčba dekubitů je velmi rozsáhlá a vyžaduje nasazení multidisciplinárního týmu. V případě podezření na proleženiny se uplatňuje test na zhodnocení stupně rizika (např. dle Nortonové). Stanovení stupně rizika vzniku dekubitů se provádí v intervalu 2–24 hodin od přijetí pacienta u akutní péče. U dlouhodobé péče, jako je LDN, se hodnocení provádí ihned při příjmu pacienta (Šeflová et al., 2010).

fota: autorky

Hojení chronických ran je stále aktuálním a hojně diskutovaným tématem především v sociální sféře a na poli LDN (léčebny dlouhodobě nemocných). Řešení dekubitů totiž významně zatěžuje nejen klienta, ale také celý ošetřovatelský tým. Proto je nezbytné klást důraz na dostatečnou prevenci a v případě vzniku rány ihned zahájit adekvátní terapii.

praxe

1

2

3

Kazuistika I

Kazuistika II

Klientka nastoupila do Domova pro seniory u Kašny 10. 10. 2016 ve věku 86 let. Mezi její základní diagnózy patřil diabetes mellitus II st. na PAD, diabetická polyneuropatie, CHICHS, hypertenzní nemoc III. st., fibrilace síní a další. Klientka byla dlouhodobě warfarinizována. Při nástupu do domova měla dekubitus na levé patě s postupnou progresí. ­Klientka byla imobilní, avšak plně komunikující.

Klientka nastoupila do DPS bez známek počínajících defektů dne 9. 5.

2017 ve věku 84 let. Jako základní diagnózy byly uvedeny stav po CMP, CHICHS, hypertenze, demence a další. Při nástupu do DS nebyly u klientky nalezeny žádné defekty.

Klientka byla zcela imobilní, nekomunikující a nespolupracovala.

Průběh léčby: 27. 1. 2017 – 3. 3. 2017 Dekubitus III. stupně byl ošetřován od doby nástupu klientky na DPS ambulantní ordinací obvodní lékařky, jednou denně, obklady s rivanolem a krytí. Rozměrný dekubitus (obr. 1) byl velikosti 7 × 8 cm, černého zbarvení – nekróza, bez sekrece a oválného tvaru. Obvodní lékařka poslala klientku na chirurgickou ambulanci Kroměřížské nemocnice, a. s., 29. 1. 2017. Doporučená léčba byla pokračovat v obkladech s dezinfekcí s denní frekvencí. Stav klientky se postupně zhoršoval, prodělala virové onemocnění a rapidně stoupla progrese dekubitu. Dne 23. 2. 2017 byla klientka převezena ke kontrole na chirurgickou ambulanci, kde byla provedena částečná nekrektomie na patě. Další terapie probíhala pomocí proplachů peroxidem a obložek s octeniseptem.

Klientce byla nasazena antibiotika – Dalacin 300 mg p. o. V DPS jsme pokračovali v doporučených převazech a proplachu rány jednou denně. Dne 3. 3. 2017 byla patrná infekce v ráně (obr. 2), okolí rány bylo zarudlé, rána silně zapáchala. ­Klientka odmítala jíst a pít, byl indikován převoz na chirurgickou ambulanci s následnou hospitalizací. Dne 14. 3. 2017 byla klientce v celkové anestezii provedena bércová amputace dolní končetiny. Dne 19. 3. 2017 pacientka zemřela.

Průběh léčby: 16. 8. 2017 – 25. 8. 2017 Dekubitus II. stupně byl nahlášen ošetřujícím personálem dne 16. 8.

2017. Na patě levé dolní končetiny se nacházel dekubitus II. stupně, kde byla patrná stržená kůže a místy krvácející se známkami postupné nekrotické progrese (obr. 3). Dekubitus byl ihned ošetřen dezinfekcí a roztokem šalvěje k podpoře odloučení nežádoucích tkání. Další ošetření proběhlo dne 18. 8. 2017, kdy byla odstraněna přebytečná tkáň a opět vyčištěna pomocí dezinfekce a krytí se šalvějí (obr. 4). Za pouhé tři dny bylo znatelné zlepšení v procesu hojení, defekt měl narůžovělou barvu, sekrece již z rány neprosakovala a mohlo být tak přistoupeno k podpoře hojní pomocí dalších materiálů (roztok betadine, mastný tyl a sterilní krytí). Dne 25. 8. 2017 byl defekt téměř zhojen – obr. 5.

Diskuze Obě kazuistiky vykazují určitý stupeň společných znaků. Klientky byly polymorbidní s podobnými diagnózami. Rozdílné však bylo ošetřování ran a působení okolních faktorů, které výrazně ovlivňují vznik a progresi dekubitů. V první kazuistice byl celkový stav klientky špatný, převládala zde nedostatečná nutriční podpora, negativistický postoj a psychická deprivace z nástupu do DPS. Oproti tomu klientka uvedená v druhé kazui­stice zvládla adaptaci v DPS výborně, ačkoliv její mentální úroveň byla výrazně snížená kvůli pokročilé-

4

5

mu stadiu demence. Nutriční i hydratační režim plně odpovídal potřebě organismu. I když byla imobilní, sama se aktivně zapojovala do polohování na lůžku dle svých možností.

Hojení rány v druhém případě probíhalo pouze v DPS s erudovaným terapeutickým zásahem.

Závěr I pro současnou pokrokovou medicínu znamenají dekubity u seniorů vážný problém, neboť se těžce hojí a jsou vstupní bránou infekce do těla klienta. Ošetřovatelský personál bojuje proti proleženinám pravidelným polohováním, co nejlepší hygienou, výměnou lůžkovin a použitím antidekubitálních matrací u rizikových klientů.

Ne vždy je však prevence a terapie proleženin úspěšná. Proto je nezbytné nadále rozšiřovat znalosti v oblasti hojení chronických ran a dávat příležitost novým léčebným technikám.

Dekubity totiž představují pro klienty vysokou zátěž a riziko zhoršení celkového zdravotního stavu.

Literatura: 1. Meluzínová H, Weber P, Navrátilová Z, Kubešová H. Dekubitus – Jak dále v diagnostice, prevenci a léčbě? Medicína pro praxi. 2010; 4(11):458–463 2. Šeflová L, Jančíková G. Postupy v prevenci a léčbě dekubitů. Medicína pro praxi. 2010;7:56–66 3. Šeflová L, Beránková I. Management ošetřování dekubitů. Interní medicína pro praxi. 2006;8(5):252–256 4. Mikula J, Müllerová N. Prevence dekubitů. Praha: Grada Publishing, a. s., 2008, 96 s. ISBN 978-80-247-2043-2 5. Medlicker. [online]. [cit. 2017-09-08].

Dostupné z: https://cs.medlicker. com/848-dekubity-prolezeniny-jejich-priciny-a-lecby 6. Dekubity.eu. [online]. [cit. 2017-09-09].

Dostupné z: http://www.dekubity.eu/ 7. Prevence a léčba dekubitů – příručka k Doporučení pro klinickou praxi. ­[online]. [cit. 2017-10-28]. Dostupné z: http://www.epuap.org

21

praxe

florence 1/18

Skupinová edukace jako prostředek ke zlepšení kompenzace diabetu – zkušenosti a výsledky pilotního projektu „Celek je více než pouhý součet jeho částí. Skupina není součet jednotlivých členů.“ Toto motto se stalo symbolem, jenž provází projekt s názvem Skupinová edukace, který vyhlásila a v roce 2016 poprvé realizovala Pracovní skupina pro edukaci České diabetologické společnosti (ČDS ČLS JEP) pod vedením prof. MUDr. Alexandry Jirkovské, CSc.

Schéma kurzu prvního ročníku

Bc. Renáta Říhánková, edukační diabetologická sestra, Diabetologické centrum, I. IK LF UK a FN Plzeň Bc. Kateřina Čechová, edukační diabetologická sestra, Centrum diabetologie, IKEM Praha

H

lavní myšlenkou tohoto projektu bylo podpořit Národní diabetologický program 2012–2022, jehož jedním z cílů je zkvalitnit edukační programy a psychologické metody v edukaci. Záleží na našich možnostech, schopnostech a kreativitě, jak budeme edukovat a motivovat naše pacienty, aby viděli smysl v dodržování našich doporučení.

Skupinová edukace je jednou z takových možností. Cílem projektu je pokusit se rozšířit tuto formu edukace do co největšího počtu diabetologických pracovišť a posoudit její efektivitu z hlediska kompenzace diabetu.

Základním předpokladem pro úspěšné uskutečnění kurzu je motivovaný lékař, který této formě edukace důvěřuje a má organizační schopnosti a chuť ji vyzkoušet.

Do prvního ročníku se zapojilo celkem devět diabetologických center z ČR. Zahájení prvního ročníku projektu předcházel úvodní workshop, ve kterém se zájemci z diabetologických pracovišť seznámili s myšlenkou, programem, všemi podmínkami a cíli celého projektu. V další fázi si pak každé pracoviště připravilo strukturovaný edukační program podle zadání, který tvořily čtyři dvouhodinové lekce, jež byly realizovány s odstupem 2–3 týdnů pro skupinku 6–12 diabetiků 2. typu léčených inzulinem. Edukační tým vedl diabetolog spolu s edukační sestrou a nutriční terapeutkou. Podle potřeby mělo pracoviště možnost přizvat si další odborníky, např. psychologa, podiatrickou sestru

Graf 1–3 Změny ve frekvenci diabetiků s uspokojivou kompenzací diabetu před kurzem a po něm HbA1c před kurzem

HbA1c za 3 měsíce 26 %

nebo fyzioterapeuta. Pacienti po celou dobu kurzu prováděli podle doporučení strukturovaný selfmonitoring (měření glykémie v dané frekvenci), který byl při každé lekci vyhodnocen a konzultován. Před zahájením kurzu, po jeho ukončení a s odstupem tří a šesti měsíců byly hodnoceny i další metabolické parametry kompenzace diabetu jako hmotnost, krevní tlak apod.

Součástí hodnocení byly také testy znalostí v oblasti onemocnění, psychologické dotazníky, záznamy selfmonitoringu a zpětná vazba pacienta k účasti v kurzu.

Výsledky Výsledky předčily naše očekávání.

Na všech diabetologických pracovištích došlo k dlouhodobějšímu šestiměsíčnímu statisticky významnému zlepšení metabolických parametrů kompenzace diabetu (lačná glykémie, glykovaný hemoglobin) a stoupl počet pacientů s relativně uspokojivou kompenzací diabetu (HbA1c do 60 mmol/mol) (graf 1–3).

Graf 4 Změny v hmotnosti před kurzem a po něm

HbA1c za 6 měsíců 42 %

45 %

96,9

p = 0,004

96,1 76 %

58 %

22

96,0

55 % p < 0,01

do 60 mmol/mol nad 60 mmol/mol

p = 0,005

p < 0,01

před kurzem

za 3 měsíce

za 6 měsíců

kg 97,0 96,8 96,6 96,4 96,2 96,0 95,8 95,6

praxe

1

2

3 I když kurz nebyl primárně zaměřen na redukční dietu, za tři měsíce po kurzu došlo také k signifikantnímu snížení hmotnosti pa­cientů a úbytek byl udržen i po šesti měsících (graf 4).

Hodnocení kurzu pacienty Psychika pacientů se významně odráží v kompenzaci diabetu. Jejich pocity a prožitky hodnotil test SUPSO (subjektivní prožitky a stavy pacienta), který po absolvování kurzu prokázal u pacientů zvýšení pocitů pohody, snížení napětí, deprese, smutku a osamělosti. Mnozí ztratili nejistotu a strach z nemoci. Významný byl pro pacien­ty i pocit sounáležitosti při sdílení a řešení podobných problémů a možnost vzájemného předávání ­zkušeností.

fota: autorky

Hodnocení kurzu zdravotníky Po ukončení kurzu následoval závěrečný workshop, ve kterém byly všechny výsledky vyhodnoceny a účastníci kurzu měli možnost si vzájemně předat své zkušenosti.

Velmi jsme obdivovali nadšení a nesmírnou kreativitu všech zúčastněných pracovišť. Program skupinové edukace byl obohacující i pro zdravotnický personál. Poznat pacienty z civilní stránky pomáhá lépe se vcítit do jejich každodenních problé-

mů. Zároveň se tato forma edukace jeví jako velmi efektivní časově, neboť nám umožňuje edukovat více pacientů najednou.

„Skupinová edukace diabetiků.

Jak na to…“ Nejen úspěch ve výsledcích projektu, ale i nadšení všech nás inspirovalo k vytvoření knihy „Skupinová edukace diabetiků. Jak na to…“, kterou vydalo nakladatelství GEUM. Její slavnostní křest proběhl v pátek 8. prosince 2017 v pražském hotelu Olšanka (obr. 1–3). Věříme, že tato edukačně motivační příručka bude návodem a motivací pro všechny, kteří by chtěli tuto formu edukace vyzkoušet. V knize jsou mimo jiné zveřejněny cenné postřehy a zkušenosti v první řadě všech, kteří na svých pracovištích edukační kurz realizovali, ale zároveň i dalších odborníků v péči o nemocné s diabetem.

Těší nás také zájem dalších diabetologických pracovišť, která se do projektu aktivně zapojují. V letošním roce byl zahájen již 3. ročník.

Skupinová edukace nám nabízí nové možnosti a může být přínosem a obohacením. Věříme, že skupinové edukační programy najdou své uplatnění a budou začleněny do běžné ambulantní diabetologické praxe větších i menších ­pracovišť.

Knihu „Skupinová edukace diabetiků. Jak na to…“ si můžete objednat v nakladatelství GEUM, s. r. o.; www.geum.org

Informace o projektu Skupinová edukace naleznete na stránkách ČDS www.diab.cz.

Přihlášky do projektu Skupinová edukace zasílejte na: Bc. Kateřina Čechová, Centrum diabetologie IKEM, e-mail: kace@ikem.cz

23

z konferencí

florence 1/18

navštívili jsme Brno 11. listopadu 2017

5. Kulatý stůl k problematice prevence, sledování a léčby dekubitů Regensburg, Německo 17.–18. listopadu 2017

nenechte si ujít Česká Lípa 12.–16. února 2018

Němčina pro pečovatele Plzeň 19.–23. února 2018

8. mezinárodní kongres hojení ran

Němčina pro pečovatele

Olomouc 23.–24. listopadu 2017

Praha 2.–3. března 2018

XVII. multidisciplinární nefrologický kongres

ONCO 2018

Praha 8. prosince 2017 Lékaři a sestry se sešli v Praze na 9. ročníku mezinárodního a mezioborového kolokvia PragueONCO

10. podzimní konference Prezidia ČAS Praha 23.–24. ledna 2018

PragueONCO 2018

Bližší informace o akcích naleznete na www.florence.cz v rubrice Kalendář

Nejnovější zkušenosti a výsledky onkologické léčby zazněly na PragueONCO 2018 PhDr. Jarmila Škubová

Z

houbná onemocnění jsou specifická tím, že stavějí k lůžku nemocného početné týmy odborníků různých oborů, jak specialistů na tělo, tak na duši. Ti všichni působí jako orchestr, v němž každý hraje svůj part s cílem dosáhnout co největší libozvučnosti celku, a pokud možno se závěrečnou vítěznou Ódou na radost. Proto jsou i v názvu mezinárodní konference ­PragueONCO, která měla letos v Praze své deváté pokračování, vedle sebe uváděny přívlastky „mezioborové“ a „onkologické“.

Byla jsem přítomna pouze sesterské sekci, která je nedílnou součástí konference a kterou již tradičně organizovala a moderovala PhDr. Dagmar Škochová, MBA, předsedkyně Trau-

24

matologicko-ortopedické sekce České asociace sester z 1. LF UK Praha a VFN v Praze. A co nového letos zaznělo?

První odborné téma Riziko poranění při manipulaci s ostrým předmětem ve zdravotnictví přednášela organizátorka PhDr. Dagmar Škochová, MBA, ve spolupráci s doc. PhDr. Jitkou Němcovou, Ph.D., z VŠZ, o. p. s., v Praze. Závažnost tématu dokumentovala nejnovějším výzkumem z roku 2016, jehož cílem bylo zhodnotit přístup nelékařských zdravotnických pracovníků – studentů zdravotnických škol a zdravotníků z praxe. Bylo zjištěno, že manipulace s ostrými předměty ve zdravotnictví je všemi účastníky jednomyslně považována za rizikovou

S výsledky šetření, které se týkalo poranění ostrými předměty ve zdravotnictví, seznámily posluchače (zleva) doc. PhDr. J. Němcová, Ph.D., a PhDr. D. Škochová, MBA

činnost a že rozdíly v názorech jednotlivých skupin jsou minimální. Výzkum specifikuje činnosti sestry z hlediska jejich rizikovosti a tím dává dost podně-

Grantový program AVAST „Spolu až do konce“, který je realizován na Interním oddělení Strahov VFN v Praze, je unikátním propojením ambulantní péče s lůžkovým zázemím, kde péči poskytuje vysoce kvalifikovaný tým.

tů k zamyšlení, jak zajistit bezpečnost zejména v chirurgické praxi. Více informací o výzkumu lze najít na www.aesculap-akademie.cz, o bezpečnosti pak na ­www.bezpecnostpersonalu.cz. Řada dalších přednášek se věnovala vytváření zázemí a psychické pohody onkologického pacienta a jeho rodiny. Málokdo kupříkladu ví, jak nejlépe sdělovat pravdu o závažném onemocnění, a možná také není všeobecně známo, že postup při sdělování diagnózy upravuje náš právní řád.

Skutečnost, že příliš kategorické sdělení diagnózy s krátkou vyhlídkou života je chybné, potvrdil víceméně i další přednášející PhDr. Robert Huneš, ředitel Hospicu sv. Jana N. Neuman-

fota: autorka

Sestry a lékaři společně proti zhoubným nádorům je podtitul pražského mezioborového kolokvia s názvem PragueONCO, jehož devátý ročník se letos konal ve dnech 24.–26. ledna 2018 v Clarion Congress Hotel Prague ve Vysočanech.

z konferencí

na, o. p. s., v Prachaticích, který kromě péče o umírající prezentoval i dva příklady spontánního vyléčení nádorového onemocnění u pacientů, kteří byli dle závěrů lékařů beznadějně nemocní.

Grantový program AVAST „Spolu až do konce“, který je realizován na Interním oddělení Strahov, představila vedoucí zdravotně-sociálního oddělení VFN v Praze Alena Makarová. Ve své přednášce popsala roli zdravotně-sociálního pra-

covníka v multidisciplinárním týmu podpůrné paliativní péče o nefrologické pacienty v terminálních stadiích ledvinových onemocnění a upozornila, že projekt je, z hlediska péče o nemocné, unikátním propojením ambulantní péče s lůžkovým zázemím, kde péči poskytuje vysoce kvalifikovaný tým. Sociální pracovník se snaží ve spolupráci s pacientem (popř. s jeho rodinou) obnovit rovnováhu způsobenou životními ztrátami, poskytuje pomoc

O systému prevence, sledování a léčby dekubitů v ČR se diskutovalo u kulatého stolu Mgr. Alice Strnadová, MBA, ředitelka odboru ošetřovatelství a nelékařských povolání, hlavní sestra ČR tz

Již pátý Kulatý stůl k problematice prevence, sledování a léčby dekubitů v České republice (ČR) se pod záštitou hlavní sestry Ministerstva zdravotnictví České republiky (MZ ČR) Mgr. Alice Strnadové, MBA, uskutečnil dne 11. listopadu 2017. Odborné setkání se jako doposud každoročně konalo u příležitosti Světového dne STOP dekubitům, který je pravidelně vyhlášen Evropským poradním panelem pro otázky dekubitů (EPUAP) na třetí čtvrtek v měsíci listopadu za účelem zviditelnění významnosti problému zasahujícího nejen oblast zdravotnictví, ale i sociální péče.

C

ílem 5. kulatého stolu bylo zhodnotit implementaci doporučení EPUAP za uplynulé období a diskutovat možná zlepšení v oblasti prevence, sledování výskytu dekubitů a jejich ošetřování v ČR. Jednání u kulatého stolu předcházelo sympozium s mezinárodní účastí s názvem „Dekubity – sdílení zkušeností na mezinárodní úrovni“.

Odborná sdělení umožnila předání informací o zahraničních aktivitách v oblasti prevence a léčby dekubitů. Přední zahraniční vyzvaní hosté (Amit Gefen – Izrael, Zena Moore – Irsko) a tuzemští odborníci (MUDr. Vašíčková – Brno, doc. Pokorná – Brno, MUDr. Stryja – Třinec,

Mgr. Koutná – Praha, Mgr. Hovorková – Praha, doc. Veverková – Brno aj.) prezentovali nejnovější poznatky v této oblasti a zejména jejich možnosti využití v klinické praxi. Odbornou záštitu sympoziu poskytla Česká společnost pro léčbu ran (ČSLR), Česká asociace sester (ČAS) a významné zahraniční organizace Evropská asociace pro léčbu ran (EWMA) a Evropský poradní panel pro otázky dekubitů (EPUAP).

Zdůrazněn byl posun ve vnímání a přístupu zdravotnických pracovníků k problematice dekubitů. V návaznosti na stanovený resortní bezpečnostní cíl č. 8 je nezbytné zacílit pozornost na proces implementace

při hledání konkrétního řešení a podporu při adaptaci a orientaci v nové situaci. Nejdůležitější je poskytnout správný typ péče ve správný čas a podle představ pacienta. „Zajišťujeme komplexní, kvalitní a podpůrnou paliativní péči na základě nejnovějších poznatků medicíny, se zaměřením na všechny tělesné, psychické i sociální potřeby našich p ­ acientů,“ upozornila přednášející. Řada témat, která v sesterské sekci konferenci dále zazně-

la, byla také věnována prevenci.

Týkala se například rozšiřování znalostí sester o kouření, pěstování mezilidských vztahů a odbourávání stresu, výživy a zdravého životního stylu v prevenci, bezpečné péče z hlediska vzniku a šíření infekcí či zkušeností z práce pacientských organizací.

Prezentovaná témata mj. potvrdila, že trend rozšiřování multidisciplinarity v ošetřovatelské péči o onkologické pacienty pokračuje potřebným směrem.

a vhodné strategie pro monitoring preventivních strategií a výskytu tlakových lézí, preventivní péči o pacienty (zejména fragilní – imobilní osoby, např. seniory a osoby se spinální míšní lézí) již od prvního kontaktu se zdravotnickým systémem. V roce 2017 byly ověřovány strategie naplňování resortního bezpečnostního cíle se zvláštní pozorností na výživu a hydrataci (anketa a její výsledky jsou dostupné na portálu www.dekubity.eu). Pozornost je třeba věnovat přehodnocování rizika malnutrice u pacientů, multidisciplinární spolupráci a dostatečnému technickému zajištění péče (vhodné zdravotnické prostředky pro hodnocení váhy pacientů apod.) a zajištění kontinuity péče. Vhodnou cestou není navyšování kompetencí a jejich přenos na jednu profesi, ale důsledné vymezení rolí členů multidiscip­ linárního týmu a jejich akceptace. S ­ jednotit je třeba proces vzdělávání.

Byl vytvořen modelový vzdělávací program s přihlédnutím k mezinárodním doporučením EPUAP (vzdělávací standard – Věstník MZ ČR č. 1/2017), aktuálně jsou uděleny dvě akreditace pro vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků v péči o pacienty s dekubity.

Větší pozornost je třeba věnovat vzdělávání lékařů.

Významné informace o hlavním informačním nástroji (www.dekubity.eu) sdělila PhDr. Michaela Hofštetrová Knotková (návštěvnost portálu, prolink

na stránkách Koalice pro zdraví na portál nabízející možnosti využívání nejen zdravotnickými pracovníky, využívání portálu laickou veřejností, dotazy na dekubity@nconzo.cz, obsahové změny aj.).

V panelové diskuzi řízené doc. PhDr. Andreou Pokornou, Ph.D., se zapojila zástupkyně pojišťoven Mgr. Jana Kauffmanová (VZP, oddělení zdravotnických prostředků), která upozor-

Jako hlavní informační nástroj v oblasti prevence a péče o dekubity slouží webová stránka www.dekubity.eu. nila na problém s vykazováním dekubitů (MKN kód L89), což korespondovalo s předchozími odbornými sděleními na sympoziu. MUDr. Michal Šenkyřík, Ph.D. (SKVIMP a FN Brno), zdůraznil nutnost multidisciplinární spolupráce, potřebu akceptovat a dodržovat zásady pro provádění nutričního screeningu a včasné intervence, ovšem aktuálně není prevence ze strany pojišťoven hrazena. Mgr. Hana Svobodová, Ph.D. (3. LF UK), potvrdila za zástupce vzdělavatelů, že ve výuce jsou předávány informace podložené důkazy dle guidelines EPUAP. Mgr. Lenka Gutová, MBA (ÚVN Praha), uvedla za poskytovatele zdravotních služeb, že pro-

25

florence 1/18

Čím nás obohatila 10. podzimní konference prezidia ČAS? Doc. MUDr. Milada Emmerová, CSc., senátorka Parlamentu České republiky, místopředsedkyně Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu Parlamentu České republiky

Dne 8. prosince 2017 se v Kongresovém sále Institutu ­klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze konala již 10. podzimní konference prezidia České asociace ­sester (ČAS), jejíž program byl věnován kvalitě ošetřovatelské péče a jejím úskalím.

N

a pozvání prezidia ČAS jsem byla se svou přednáškou zařazena do odborného programu, v němž jako první vystoupila doc. MUDr. Eva Pokorná, CSc., která přednesla velmi poutavou přednášku o roli sestry při komunikaci s příbuznými obětí různých tragédií, kdy jde o otázku darování orgánů vhodných pro transplantaci apod.

Sama se už mnoho let zabývám přípravami kolem transplantace orgánů v IKEM, takže jsem ocenila, že její informace byly velmi přiléhavé a aktuální. Hovořila o rozdílné úloze lékařů a sester, kdy jakékoli nepříjemné sdělení by měl prvotně sdělovat lékař, v přiměřeném prostředí a atmosféře. Jde o úlohu nezáviděníhodnou, po níž následuje úloha všeobecné sestry, která má přinést slova útěchy, ale i naději. Sestra

28

má být připravena zprostředkovat servis kolem příbuzných, což často zahrnuje i nesplnitelná přání a žádosti, takřka bez ohledu na čas. V IKEM zavedli proškolování v etiketě a specifické komunikaci s příbuznými „dárců orgánů“, což představuje v moderní etapě medicíny nezbytné specifické vzdělání.

Sdělení Mgr. Jany Zelenkové o prevenci a edukaci v odvykání kouření je tématem znovu aktuálním v souvislosti s přijetím nového zákona, který zakazuje kouření ve veřejných prostorách, včetně těch nejmenších vesnických hospod. Zákon je v platnosti něco přes půl roku a už se objevily petice, které se stavějí za zmírnění této přísné zákonné normy. Přednáška Mgr. Zelenkové obsahovala nejen přehled rizik a následků, které kouření

přináší, ale především výsledky ankety zaměřené na provádění intervencí sester v boji proti kouření, kterou iniciovala ČAS. Sdělení bylo podáno vtipně, avšak s důrazem na skutečnost, že jsou to právě všeobecné sestry, které mohou velmi krátkou intervencí u kuřáka působit a nabídnout mu radu i pomoc v odvykání. Hlavním předpokladem však je, aby ony samy nekouřily.

Výživa je nedílnou součástí léčby dekubitů Na konferenci také zazněla sdělení, která se zabývala výživou a jejím významem v léčebném a ošetřovatelském procesu u pacientů, u kterých je riziko vzniku proleženin (dekubitů). Také zde byly prezentovány výsledky ankety, kterou iniciovalo Ministerstvo zdravotnictví ČR (MZ ČR), které každý rok podporuje aktivity k prevenci vzniku těchto ran a společně s profesními a odbornými dobrovolnickými organizacemi hledá příčiny a nové možnosti zlepšování péče o tyto pa­ cienty. Do ankety byli kromě všeobecných sester zapojeni také nutriční terapeuti, za které v diskuzi promluvila předsedkyně Sekce nutričních terapeutů. Upozornila na fakt, že není vhodné, aby všeobecné sestry přebíraly jejich kompetence. To rozpoutalo zajímavou diskuzi, neboť argument je jasný – nutričních terapeutů je v praxi málo, a pokud by nutriční screening neprováděly sestry, nebyl by prováděn vůbec.

Názorová shoda panuje v tom, že správná výživa s pečlivým dávkováním všech potřebných živin a vitaminů je nepochybně předpokladem pro relativně rychlé a úspěšné uzdravování.

O tom, že se nesmí zanedbávat ani polohování nemocných, neboť hrozí tvorba rozsáhlých dekubitů, jsme se přesvědčili pohledem na promítací plátno.

K tvorbě těchto nebezpečných komplikací velkou měrou přispívá hypoxie. Ta se vytváří relativně brzy, predilekčně v křížové oblasti, v trvalé poloze vleže, bez častějšího polohování. Zde totiž

Na konferenci zazněla také sdělení, která se zabývala výživou a jejím významem v léčebném a ošetřovatelském procesu u pacientů, u kterých je riziko vzniku proleženin. dochází k vytěsnění cirkulující krve z kůže a podkoží při poloze na tvrdší podložce – nejde jen o tužší matraci –, a tím zcela přirozeně vázne přísun kyslíku, neboť krev do těchto míst po nějaký čas neproudí. Rizikem poškození pacientů jsou i překlady nemocných na jiná zdravotnická pracoviště, kde je například nedostatek ošetřovatelského personálu či jiná ošetřovatelská „politika“.

Mgr. Lenka Gutová, MBA, z Ústřední vojenské nemocnice v Praze otevřeně prezentovala zanedbání péče na nejmenovaném pracovišti dlouhodobé péče, které vedlo až k podání podnětu na její přezkoumání. Zazněl i zajímavý pohled z úst soudního znalce pro ošetřovatelskou péči PhDr. Jiřího ­Freie, Ph.D., z Fakulty zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni, který upozorňoval na nedostatky v procesu ošetřovatelské péče a vedení zdravotnické dokumentace, které pak mohou mít nepříznivý dopad na ošetřovatelský personál při soudním sporu.

Zajímavé bylo také sdělení, které se zabývalo zprávou ombudsmanky z jejích neohlášených návštěv v zařízeních pro seniory. V těchto zařízeních jde

foto: Profimedia

z konferencí

NOVÝ POŘAD AMBIT MEDIA NA PRAHA TV

V březnu vysíláme:

Život s diagnózou

ZHOUBNÝ MELANOM Zhoubný melanom je velmi agresivní nádorové onemocnění, jehož výskyt neustále roste a přibližně každých 10 let se počet nových případů zdvojnásobí. Čím dříve je melanom objeven, tím lepší je prognóza nemocných. Ale i pro pacienty s pokročilým onemocněním s metastázami svítá naděje na dlouhý a kvalitní život díky imunoterapii.

Premiéra každý měsíc na PRAHA TV (celostátně v síti O2 TV anebo v Praze a Středočeském kraji na kanále 46 v rámci regionálního mutiplexu bezplatného pozemního digitálního vysílání)

Na duben připravujeme:

Reprízy každý den v různých časech anebo kdykoli na internetu prahatv.eu

Život s diagnózou

Bechtěrevova nemoc

historie

florence 1/18

V Lázních Bechyně se léčil i poslední Rožmberk Petr Vok Čtvrtstoletí své novodobé existence oslavily v loňském roce jedny z nejstarších lázní v České republice – Lázně Bechyně, které leží v malebném historickém městě Bechyně rozkládajícím se nad soutokem řeky Lužnice a říčky Smutné v jižních Čechách. Do lázní, které se zaměřují především na léčbu revmatoidní artritidy, Bechtěrevovy choroby, koxartrózy a jiných artróz, metabolických onemocnění s postižením kloubů, bolestivých syndromů šlach, svalů a nemocí nervových, přijíždějí každý rok tisíce lidí, převážně seniorů, aby si zde odpočinuly a načerpaly sílu a zdraví ze zdejších přírodních zdrojů. Jejich léčebná síla je totiž známá už po staletí.

Magda Hettnerová, redakce Florence

P

Léčebnou sílu bechyňských minerálních pramenů znal už Petr Vok z Rožmberka

pramenů, o jejichž existenci nacházíme písemné zmínky znovu až v první polovině 17. století. Prameny postupem času vyschly, ale lázně přetrvaly dodnes. Místo vodoléčby dnes využívají jiných přírodních léčivých zdrojů, konkrétně slatinu z nedalekých komárovských blat.

Léčebná síla z pravěku S trochou nadsázky by se dalo říci, že slatina míří do bechyňských lázní až z pozdních čtvrtohor. Není však rašelina jako rašelina. Ne každá je vhodná pro léčebné účely. Aby mohla být takto využívána, musí mít potřebné fyzikální vlastnosti, jako je schopnost zadržovat a přenášet teplo, ale i určité chemické složení, jako je přítomnost humínové kyseliny, pryskyřic, aromatických látek a řadu dalších. Rašelina, která pochází z komárovských blat, je natolik kvalitní, že se v ní při odborném rozboru dají najít i pylová zrnka rostlin, které zde rostly před mnoha miliony let.

32

„Naše slatina podléhá přísným kontrolám, a to už od ložiska přírodního léčivého zdroje přes komplexní analýzu peloidu, což jsou látky, které vznikají v přírodě geologickými procesy. Ve směsi s vodou se pak používají jako koupele nebo zábaly,“ vysvětluje provozní ředitel Lázní Bechyně RSDr. Josef Mičan. Rašelina pro lázeňské účely se na komárovském blatě, kde je balneologicky nejcennější ložisko čisté rašeliny s kyselostí 4,5 až 5,5 pH, těží od roku 1905. „Její zásoby jsou dostatečné a vystačí na mnoho let. Každé lázně musejí mít svůj léčebný zdroj, a právě rašelina z Komárova dělá naše lázně lázněmi,“ říká Mičan.

Slatinu, ovšem z jiného ložiska, využívají také nedaleké Lázně Třeboň, které se pyšní více než 130letou tradicí a v léčbě se zaměřují zejména na nemoci pohybového aparátu. „Naše Lázně Bechyně poskytují slatinné zábaly, podvodní masáže, slatinné koupele, ale také perličkové a přísadové koupele, při kterých si

fota: archiv Lázně Bechyně

rvní zmínka o bechyňské lázni pochází z roku 1576, kdy se neznámý šlechtic omlouvá v dopise Petru Vokovi z Rožmberka – tehdejšímu majiteli bechyňského zámku, který původně gotický hrad přestavěl v pohodlné renesanční sídlo – a slibuje, že jeho pozvání k léčení v budoucnu využije. Už Petr Vok z Rožmberka tedy patrně znal léčebnou sílu zdejších minerálních

historie

jsou společností s ručením omezeným. V roce 2003 byla otevřena nejnovější hotelová lázeňská budova, která dostala jméno Olga po mamince bývalých majitelů – pokračovatelů rodiny Krátkých – a která se stala centrální budovou celého lázeňského komplexu.

„Srdečně Vlasta Burian“

V Lázních Bechyně se v loňském roce léčilo více než 6600 klientů

mohou klienti vybrat mezi oleji, bylinkami, solí z Mrtvého moře a mnoha dalších,“ popisuje Mičan s tím, že každá koupel trvá patnáct minut a po ní následuje ještě suchý ovin a odpočinek na lůžku. „U slatinné koupele dochází k rovnoměrnému odevzdání tepla celému organismu, které vyvolá reakci. Je zajímavé, že v klidové poloze se kolem těla už za jednu minutu tvoří obalová termická vrstva,“ popisuje. Slatina má přitom protizánětlivé, antibakteriální a další účinky a dobře působí i na pokožku.

Rašelinové zábaly či koupele poskytuje i řada dalších českých lázní, jako například Františkovy Lázně, Lázně Libverda, Janské Lázně, Lázně Karlova Studánka, Lázně Jeseník a další.

Na počátku byl pramen…

V současné době tvoří Lázně Bechyně komplex pěti lázeňských domů, které jsou schopny ubytovat až 516 hostů.

První podobu dostaly v roce 1647, kdy tu vyrostl dřevěný dům s několika dřevěnými vanami v přízemí a pokojem pro hosty v prvním patře. Do van byla přiváděna voda přímo z pramene dřevěnými rourami, a protože byly léčebné výsledky dobré, věhlas bechyňských lázní stoupal. V roce 1727 nechal lékárník Frey z Jindřichova Hradce na pokyn tehdejších majitelů z rodu Šternberků provést rozbor vody z pramenů.

Rozbor prokázal léčebné účinky arseno-lithnato-železité vody, která se posléze začala užívat nejen ke koupelím, ale také k pití. Prameny dostaly jména Karlův a Mariánský.

V roce 1904 přišel do Bechyně Emil Schusswohl ze Znojma, který tu, inspirován hrázděnými stavbami z Luhačovic, nechal vystavět lázeňské domy Šárka a Vojtěška, který byl později přejmenován na Libuši.

Kromě hrázděných staveb nechal postavit také secesní dům Božena, který tu mohou návštěvníci obdivovat společně s hrázděnými stavbami dodnes. V roce 1912 přešly Lázně Bechyně pod správu města Bechyně a v roce 1924 je koupila rodina Krátkých, která do té doby vlastnila českou restauraci v Berlíně. Noví majitelé Františka a Josef nechali v roce 1934 vystavět novou funkcionalistickou budovu jídelny nesoucí jméno Jana a nové balneo u budovy Šárka.

V této době také přichází ke slovu rašelina z komárovských blat jako nový léčebný prvek. Prameny, které byly až dosud hlavním léčebným zdrojem, totiž zeslábly natolik, že bylo rozhodnuto o jejich zasypání. „Za doby, kdy lázně vlastnila rodina Krátkých, zažily Lázně Bechyně největší rozkvět. Sjížděli se sem pacienti z celé republiky,“ upozorňuje provozní ředitel RSDr. Josef Mičan. Během 2. světové války byl provoz v lázních zastaven, a to až do roku 1945. V prosinci 1945 se sice vrátily svým původním majitelům, ale o tři roky později, v roce 1948, byly zestátněny a během dalších devíti let byly spravovány Národní správou léčebných ústavů, Ústřední národní pojišťovnou a Ústřední radou výborů. Po revoluci v roce 1989 byly lázně v restituci vráceny potomkům původních majitelů a dnes

Do Lázní Bechyně přijíždějí každý rok tisíce lidí. „V loňském roce jsme léčili více než 6600 klientů a více než 900 jich docházelo na ambulantní rehabilitační péči. Počet pobytových dnů klientů bylo přes 104 tisíc, což je oproti roku 2016 nárůst o 5,5 procenta,“ říká ředitel Lázní Bechyně Ing. Miloslav Kožnar. Klientelu tvoří podle jeho slov především lidé starší šedesáti let. „Kromě léčebných a relaxačních procedur mohou naši klienti navštívit město Bechyně, které je známé mnoha kulturními, ale i technickými památkami, nebo si udělat výlet po okolí, zahrát si golf na nedalekém golfovém hřišti anebo si jen tak posedět v našem lázeňském parku,“ popisuje. Klienti také oceňují bohatý kulturní program, který lázně nabízejí, ale i domácí cukrovinky, které přímo pro lázeňskou kavárnu vyrábějí místní cukrářky. „Do našich lázní také jezdí řada známých osobností,“ pochvaluje si provozní ředitel Josef Mičan. Z těch, které lázně navštívily v minulosti, to byl například herec Vlasta Burian, který tu pobýval v roce 1942 při natáčení filmu Ryba na suchu a opakovaně se zde léčil v červenci roku 1955. Jeho černobílou fotografii společně s věnováním dnes najdou klienti v přízemí lázeňského domu Olga.

Více o Lázních Bechyně Leží severně od historického jádra města Bechyně, které bylo až do roku 1751 hlavním centrem rozlehlého Bechyňského kraje. Město se kromě lázní proslavilo také výrobou keramiky a historickými památkami, jako je zámek, klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, kostel sv. Matěje či kostel sv. Michala. Od roku 1954 působily na zdejším letišti různé letecké útvary Československé lidové armády. Jejich působení bylo ukončeno v roce 1993, letiště však potřebám Armády ČR slouží dodnes. Lázně Bechyně, s. r. o., mají kapacitu 516 hostů. Ubytování je zajištěno v lázeňských domech pojmenovaných Olga, Božena, Šárka, Libuše a Vlasta. Kromě léčebných procedur, jako jsou slatinná léčba, vodoléčba, elektroléčba či léčebný tělocvik, nabízejí lázně klientům i velký bazén se saunou a vířivkou či masáže. Zajímavou místní kulturní památkou je i most Bechyňská duha, který se klene nad řekou Lužnicí 50 metrů vysokým obloukem a po jehož unikátní konstrukci je souběžně vedena automobilová a železniční doprava.

33

Předplaťte si Florence

a získejte dárkový poukaz na 2 libovolné vstupenky do Městských divadel pražských přístup do elektronického archivu na www.florence.cz

Chodíte rádi do divadla? Nemůžete se rozhodnout, jaké představení navštívit? Nevadí. K ročnímu předplatnému Florence máte jedinečnou možnost získat dákový poukaz do divadla ABC nebo Rokoko a vzít svého partnera či kamarádku na libovolné představení v režii Městských divadel pražských. Hvězdné obsazení divadelních představení herci jako je Hanuš Bor, Jiří Hána, Dana Batulková, Hana Doulová či Veronika Gajerová, stojí za to vidět.

Standardní roční předplatné

350

Kč

Objednávejte na www.centram.cz Nabídka platí pro standardní roční předplatné uhrazené do 4. 4. 2018. Dárky jsou rozesílány novým předplatitelům v ČR do 5 týdnů od obdržení prvního čísla časopisu. Platí do vyčerpání zásob.

41