Art+Antiques 11/2014

9 771213 839008

11

11

listopad 2014

91

99 Kč / 4,70 ¤

Johann Kupezky v Moravské galerii 28 / Rozhovor s Jakubem Špaňhelem 40 / Pařížské muzeum Franka Gehryho 10 /

92

art + antiques

editorial /

Mladá, střední, 50+

Umělecká scéna bývá dělena podle generací. Máme tu generaci mladou

Obsah

(do 35 let), generaci střední (35–50) a generaci 50+. Na takovém chápání generací byla například postavena výstava Grey Gold v Domě umění v Brně, která se soustředila na umělkyně po šedesátce, a také spolek Skutek s podobnou logikou uspořádal diskusi Co vás žere... když jste 50+; mladou generaci pro změnu vymezuje nejslavnější česká umělecká cena, Cena Jindřicha Chalupeckého. Ve všech třech případech je generace definována rokem narození, člověk si pak příslušnost k té které generaci nemůže vybrat, je do ní jednoduše zařazen a to bez ohledu na to s kým cítí spřízněnost.

Druhý možný přístup, který přiznává názoru a činnosti jednotlivce hlas, definuje generaci jako skupinu lidí, která společně prožila některý z historických zlomů. Formativním zlomem mohou být historické události – srpen 1968, Charta 77, listopad 1989… K takové generaci se pak člověk vlastně hlásí, tím že k události zaujímá určitý postoj.

Vztáhneme-li věc úžeji k problematice výtvarného umění a architektury, mohlo by takovou událostí být třeba letošní bourání Hotelu Praha nebo nyní aktuálně hrozící demolice Havířovského nádraží, kvalitní ukázky architektury 60. let. Protesty sice iniciovali „mladí“, podporu však nacházejí i u „starších“ (se zbouráním nádraží nesouhlasí „zasloužilí“ architekti jako Ladislav Lábus, Josef Pleskot nebo Alena Šrámková). Mladí i starší najednou jakoby promlouvali dohromady jako jedna generace, generace, která nechce zůstat zapsána v dějinách jako ta, které nevadilo ničení architektury na základě ideologie, svévole nebo jednoduše ignorance.

2 / dílo měsíce

11

> Přeludy a přízraky Josefa Führicha

Pavla Machalíková

> Z Valencie

4 / depeše

Radek Wohlmuth

6 / zprávy 10 / výstava

> Kupezky: Mistr a jeho okruh

Zdeněk Kazlepka

17 / aukce 23 / na trhu

> Čapkův Špála 26 / portfolio > Tereza Kabůrková Radek Wohlmuth 28 / rozhovor > Jakub Špaňhel Radek Wohlmuth 40 / téma > Muzeomanie Terezie Zemánková 46 / profil > Vladimír Skrepl Jan Skřivánek

Josef Ledvina

50 / staveniště 53 / design Designblok

>

Lucie Šmardová

> Plán 56 / knižní recenze > Bedřich Feuerstein a Japonsko

55 / architektura

Karolina Jirkalová Ondřej Hojda

Ke generaci definované na základě takového společného vědomí se člověk musí sám přihlásit. Nestačí každopádně datum zapsané v rodném listu.

Johanka Lomová

59 / nové knihy 60 / fotoreport Byt sběratele 64 / zahraniční výstava Rothko v Haagu

>

Tomáš Rajlich

>

> Lekce 63. Dušičky 72 / recenze > J. Váchal, Důstojnost člověka, A. Vačkář, 69 / manuál

Ondřej Chrobák

K. Šedá, CJCH

Milena Bartlová, Silvie Šeborová, Anežka Bartlová, Radek Wohlmuth

85 / na východ Dušan Buran

88 / komiks

> Díl 29. Post-soc dekonštrukcia

> Umělec

Františka Lachmanová, Tomáš Končinský

obálka

>

JOHA NN KUPE ZK Y: V L A S T NÍ P OD OBI ZN A

U M A L Í Ř S K É H O S T O J A N U – „ I D E Á L N Í P Á R “ ( V Ý Ř E Z ) / 1711

Staňte se naším fanouškem na Facebooku

olej na plátně / 93 × 74 cm / Národní galerie v Praze

Aplikace Kiosk Navigator

Vydává: Ambit Media, a. s., IČ: 27422160 / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5; tel: +420 222 352 570, fax: +420 222 352 572, redakce@artantiques.cz / Šéfredaktor: Jan Skřivánek (js) / Redaktoři: Kateřina Černá, Karolina Jirkalová, Josef Ledvina (pl), Johanka Lomová (jl), Radek Wohlmuth / Obchodní ředitelka: Světlana Haruštiaková, 604 931 471, harustiakova@artantiques.cz / Account manager: Jiří Lacina, 725 015 381, jiri.lacina@ambitmedia.cz / Marketing: Julie Langerová, 222 352 575, julie.langerova@ambitmedia.cz / Design: Robert V. Novák / Grafická úprava: Jožka Gabriel, Karel Zahradník / Na přípravě čísla a webu se podíleli: Anežka Bartlová, Milena Bartlová, Dušan Buran, Bětka Cibulková, Ondřej Hojda, Ondřej Chrobák, Zdeněk Kazlepk, Tomáš Končinský, Františka Lachmanová, Pavla Machalíková, Tomáš Rajlich, Jan Rasch, Silvie Šeborová, Lucie Šmardová, Terezie Zemánková / Tisk: Dekameron CZ s. r. o., Růžová 148/5, 664 91 Ivančice / Distribuce: Společnosti PNS, a.s., Kosmas.cz / Vlastní distribuce ve vybraných galeriích v ČR: 222 352 579; redakce@artantiques.cz / Předplatné: Postservis, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, tel: 800 300 302, predplatne@ambitmedia.cz, www.artcasopis.cz / Předplatné v SR: Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a.s.; oddelenie inej formy predaja; P. O. BOX 183, Vajnorská 137, 830 00 Bratislava 3; +421 244 458 821; predplatne@abompkapa.sk / Registrace: MK ČR: E13654 / ISSN 1213-8398 / Vychází s podporou Ministerstva kultury ČR / Periodicita: Měsíčník. Toto číslo vychází 7. listopadu 2014. Příští číslo vyjde začátkem prosince. Veškerá práva vyhrazena. / www.artcasopis.cz

10

výstava

art + antiques

Svět jako divadelní scéna Kupezky a barokní portrét text: Zdeněk Kazlepka Autor je kurátorem představované výstavy.

Výstava nazvaná Kupezky: Mistr a jeho okruh, kterou je možno od půlky listopadu do května 2015 zhlédnout v Moravské galerii v Brně, návštěvníkům představí portrétní tvorbu první poloviny 18. století. Vedle portétů Johanna Kupezkého na ní budou zastoupeny i obrazy umělců, kteří byli buď Kupezkého žáky, nebo tvořili ve stylu podobném mistrovu.

V roce 1738 byly v Benátkách nově vydány sonety proslulé renesanční básnířky Gaspary Stampy. Knihu, do které přispěla i řada současníků, připravili Antonio Rambaldo, hrabě z Collalto a San Salvatore, dvořan císaře Karla VI., a básnířka a libretistka Luisa Bergalli-Gozzi za podpory dvorského básníka Apostola Zena. V době, kdy bylo toto společné básnické dílo vydáno, kulminoval na císařském dvoře ve Vídni vrcholný barok spojovaný především s panováním Karla VI. (1711–1740). „Kdykoli vzhlédnu k jeho krásné tváři, / pokaždé se mi zdá, že vidím s ní / ráj v celé slávě jeho blaženství,“ napsala v první polovině 16. století Gaspara Stampa. K ochraně, zachování, ba vylepšení „tváře“ je nezbytné, ne však postačující, věnovat pečlivou pozornost „chování, oblékání a držení těla“. Společenské „vystupování“ je účinnější, pokud je podporuje „fasáda“. Tato sebeprezentace má ve výtvarném umění odraz v portrétu, jenž se stává jejím vizuálním prostředkem.

Nástroj sebeprezentace Portrét je jedním z druhů výtvarného umění, jeho zobrazovacích disciplín. Jeho podstatou je zachycení trvalých znaků lidské osob-

nosti v individualizovaných rysech vnější podoby. Úspěch každé podobizny v období raného novověku se zdaleka neodvíjel pouze od míry nápodoby skutečných individuálních fyziognomických a psychologických rysů portrétovaného, ale souvisel především se schopností obrazu předat povědomí o jeho důstojnosti, autoritě či moci. Portréty je nutno považovat za určitou formu komunikace, němou řeč, divadlo statusu, soustavu znaků reprezentující postoje a hodnoty. Mnohdy k nám model svým pohledem i gestem promlouvá přímo z obrazu. Tento způsob zobrazení, označovaný také jako „hovořící podobizna“, byl používán již v portrétní tvorbě 16. století.

Z hlediska tvůrčího procesu lze rozlišovat podobizny vzniklé přímo před modelem a práce vytvořené zpaměti. Vlastní typologii portrétu možno vytvořit podle několika hledisek. Vyjdeme-li od portrétů jednotlivých osob, en face zachycuje lidskou tvář zepředu, profil z bočního pohledu, poloprofil ve tříčtvrtečním natočení. Portrét může reprodukovat pouze tvář nebo tvář s částí ramen (busta), J O H A N N K U P E Z K Y : P R I N C E V Ž E N S A V O J S K Ý / asi 1715 olej na plátně / 263 × 183 cm / Moravská galerie v Brně

11

16

inzerce

art + antiques

Kamil Lhoták, Balon, 1939, 61x70 cm

Bohumil Kubišta, Včelín, 1907-8, 36x50 cm

AUKCE ČESKÉHO A SVĚTOVÉHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ

Na Zderaze 6, Praha 2 Tel.: +420 224 233 810 Mobil: 603 741 674 www.pictura.cz

S KOLEKCÍ ČESKO-NĚMECKÝCH AUTORŮ, KVALITNÍM KONVOLUTEM MAŘÁKOVÝCH ŽÁKŮ A SKLÁŘSKÝCH VÝTVARNÍKŮ

12. 11. 2014 od 17:30 v prostorách Galerie PICTURA Výstava dražených předmětů: denně, 4. - 12. 11. 2014, 10 - 18 hod.

AU K Č N Í T I P – G A L E R I E KO D L

T H E O D O R P I Š T Ě K : R A C E K L E T Í C Í D O S N U / dat. 1984 kombinovaná technika – akryl a stříkaný hliník na papíru podlepeném jutou / 230 × 320 cm

draženo: 30. listopadu 2014 / 13.00 vyvolávací cena: 2 500 000 Kč www.galeriekodl.cz

místo: Palác Žofín / Slovanský ostrov / Praha odhadní cena: 3 000 000–4 000 000 Kč

Jeden z nejvýznamnějších autorových ranějších obrazů vynikajícím způsobem reprezentující hyperrealistické období, jenž proslavilo tohoto umělce nejenom v Čechách, ale i na celém světě. Toto stěžejní dílo vyniká všemi dokonalými malířskými finesami a činí z něj obraz vysoké sběratelské a galerijní hodnoty.

Malíř zde mistrně dokázal skloubit svoji dokonalou technickou znalost rychlých aut a závodního prostředí s vynikajícím sepětím romantické zasněnosti, které diváka unáší do intimních snových vizí. Sběratelskou atraktivitu ještě zvyšuje autorův oblíbený motiv značky Porsche, která je spjatá s celým jeho životem. Velice vzácný obraz ve všech směrech dokládá nejenom nevšední malířovo mistrovství, ale i jeho oprávněné postavení nejdražšího žijícího českého autora. Dílo bylo opakovaně publikováno (J. Šetlík, Theodor Pištěk, Praha 2007, reprodukce na str. 202 a 203) a vystaveno na retrospektivě Ecce homo ve Veletržním paláci (26. 9. 2012–20. 1. 2013). Konzultováno a posouzeno T. Pištěkem, PhDr. R. Michalovou, Ph.D. a PhDr. J. Machalickým

aukce

Nejdražší Preisler Praha – Aukce společnosti 1. Art Consulting, která se konala v neděli 5. října v Topičově salonu, vynesla 38,1 milionu korun*. Nového majitele na ní našly dvě třetiny z 210 nabízených obrazů a prací na papíře. Za více než milion korun se prodalo 6 obrazů, hranici sta tisíc korun překonalo dalších 35 položek.

Největším úspěchem byla dražba obrazu Jaro od Jana Preislera, který se prodal v novém autorském rekordu za 8,87 milionu korun. Obraz z roku 1900 je variantou pravého křídla malířova stěžejního triptychu stejného jména, který je dnes uložen ve sbírce Západočeské galerie v Plzni. Dražba na rekordní částce již začínala, dražitelé ji však v průběhu aukce ještě o 1,5 milionu korun navýšili. Menší malířská skica k obrazu se pak prodala za 300 tisíc korun.

Dílčím autorským rekordem je cena necelých 3,7 milionu korun za obraz 3 604 cm2 šramotu, 536 cm2 ticha od Mikuláše Medka.

Jedná se nejvyšší cenu za Medkův informelní obraz, předchozí rekord tato malba z roku 1961 na sále překonala o sto tisíc korun.

17

Podobným úspěchem je také cena 432 tisíc za Kytici Oldřicha Blažíčka. Nejde sice o malířovo absolutní cenové maximum, za takto vysoké částky však dosud byly draženy jen jeho krajiny.

Za více než milion korun byla dále dražena ještě díla Antonína Procházky, Františka Janouška a Zdeňka Sýkory. V Procházkově případě aukční síň nabízela hned dvě jeho osobitá zátiší. Větší z nich, Zátiší s vázou a kytice, se prodalo s výrazným nárůstem za 3,56 milionu, menší Zátiší s pohárem a knihou pak za 1,55 milionu korun. Janouškův Obraz (Ten heraldický) odešel za vyvolávací cenu 2,85 milionu korun. Sýkorova Černobílá makrostruktura V byla vydražena za necelých 2,62 milionu korun, což odpovídá ceně, za kterou byla na aukci téže společnosti před rokem prodána jiná malířova struktura.

Z umění první poloviny 20. století dosáhla vysokých cen ještě díla Václava Radimského, Františka Malého, Josefa Lady, Jana Smetany a Slováka Martina Benky, jejichž obrazy se pohybovaly od 380 do 780 tisíc korun. Nejvíce se bojovalo o rozměrný Malého

M I K U L Á Š M E D E K : 3 6 0 4 C M 2 Š R A M O T U,

J A N P R E I S L E R : J A R O / 1900

5 36 C M 2 T I C H A / 1961 /olej a email na plátně

olej na plátně / 113 × 71 cm / cena: 8 870 000 Kč

Akt se závojem, který vystoupal z 240 až na 600 tisíc korun. S výjimkou Josefa Lady byly vyvolávací ceny u ostatních jmenovaných děl současně cenami konečnými.

V kategorii poválečného umění se nejdráže prodal obraz Konkrétní kombinace od Jana Kubíčka (528 tisíc), následován charakteristickou červenou Hlavou od Karla Nepraš (480 tisíc) a papírovým reliéfem od Jiřího Hilmara (456 tisíc korun). Hodně se bojovalo o výrazně barevný obraz od švýcarského konstruktivisty Richarda Paula Lohseho, který startoval na motivační ceně 42 tisíc korun.

Vítěz aukce za něj nakonec nabídl čtyřikrát tolik. Na více než dvojnásobek vyvolávací ceny se dostala také asambláž Postřelený kříž od Jiřího Koláře, která odešla za 204 tisíc korun. Z ještě novějšího umění nejvíce zaujal jeden z nových obrazů Vladimíra Kokolii, téměř bílý Jasan podle Mondriana našel nového majitele za 336 tisíc korun.

Tradičně velký zájem byl o nabízené kresby Káji Saudka. Nejdráže se prodal jeho rozměrný snový hrad Kájaštejn, který vystoupal z 84 na 204 tisíc korun. Úspěchem je také cena 66 tisíc za grafiku Ostrov blažených od Josefa Váchala, jejíž dražba startovala na poloviční částce. Dosažená cena je třetí nejvyšší za jednotlivou Váchalovu grafiku. / js

162 × 100 cm / cena: 3 678 000 Kč

Rösslerův rekord

* Není-li uvedeno jinak, jsou všechny ceny včetně aukční provize, která se pohybuje od 15 do 25 % ceny dosažené v sále.

Praha – Nejdražší položkou říjnové aukce společnosti Prague Auctions, která se konala v neděli 5. října, se nečekaně stala fotografie od Jaroslava Rösslera Světelná studie, když její cena vystoupala z 15 na 300 tisíc korun. Dosažená cena je o to překvapivější, že nešlo o dobový tisk z roku 1924, ale o pozdější, byť autorizovanou zvětšeninu.

Celkem kupci na aukci zaměřené především na současné umění a fotografii utratili 1,84 milionu korun, přičemž úspěšnost byla vynikajících 74 procent.

Za více než sto tisíc korun bylo celkem vydraženo 15 obrazů a soch, přičemž ve většině případů šlo o prodeje za vyvolávací ceny či jen s mírným nárůstem. Vedle Rösslera se nejvíce bojovalo o jednu z pozdních abstraktních krajin Daisy Mrázkové. Její Skály vystoupaly z 81 na 175 tisíc korun. Úspě-

aukce

18

art + antiques

chem je také cena 237 tisíc korun za raný obraz The End of the World od Josefa Bolfa.

Z fotografií se relativně draze, za 150 tisíc, prodala ještě Salome od Františka Drtikola a tři snímky Miroslava Tichého byly draženy za částky kolem sto tisíc korun. / js

Sudek nezklamal Praha – Vzrůstající zájem o fotografii potvrdila i aukce společnosti Orlys Art Auctions.

Reprezentativní zátiší od Josefa Sudka Na okně ateliéru se prodalo za 260 tisíc korun, více než dvojnásobek minimálního podání.

Vysokou cenu vysvětluje skutečnost, že šlo o signovanou autorskou zvětšeninu z konce 60. či počátku 70. let. Celkový obrat aukce činil 1,6 milionu korun, prodejní úspěšnost se blížila dvěma třetinám.

Bojovalo se i o druhý nabízený Sudkův snímek, fotografii z cyklu Procházka po kouzelné zahrádce, která vystoupala z 32 na

J A R O S L A V R Ö S S L E R : S V Ě T E L N Á S T U D I E / 1924

J O S E F S U D E K : N A O K N Ě A T E L I É R U / 1968–76

pozdější tisk / černobílá fotografie / 24,7 × 23,1 cm

autorská zvětšenina / 27,4 × 21,4 cm

cena: 288 000 Kč

cena: 260 400 Kč

105 tisíc korun. Vedle Sudka se za více než sto tisíc korun překvapivě prodala i fotografie Viléma Reichmanna V pravé poledne, která se na 124 tisíc dostal z vyvolávací ceny necelých 7 tisíc korun. Hranici sta tisíc korun dále překonaly ještě dva obrazy slovenského

modernisty Vincenta Hložníka, vydražené za 140 a 150 tisíc korun.

Výrazné nárůsty a ceny kolem 60 tisíc korun dále zaznamenaly fotografie Alexandra Hackenschmieda, Ludvíka Součka, Viléma Kříže i Ivana Pinkavy. / js

INZERCE

GALERIJNÍ TIP – GALERIE ART PRAHA

E M I L F I L L A : Z Á T I Š Í S E S O K O L E M A P O D N O S E M / 1930 olej, písek na plátně / 73 × 98 cm / signováno vlevo dole

draženo: 29. 11. 2014 od 13:30 místo: Hotel Hilton Prague vyvolávací cena: 5 800 000 Kč www.galerieartpraha.cz

Obraz je Fillovým mistrovským dílem, v němž dovedl k vrcholu tu fázi kubismu, která je v uměleckohistorické literatuře označována jako „lyrická“. Současně ho můžeme přiřadit k autorově okouzlující sérii tzv. bílých zátiší, v nichž dominovalo delikátní užití bílé barvy a jež vynikaly neobyčejnou tvarovou a kompoziční harmonií. Jednotlivé kompoziční prvky zátiší jsou nahlíženy kubistickou optikou a záměrně umístěny do prvního prostorového plánu, co nejblíže k divákovi. Nic tak neodvrací jeho pozornost od vznešené souhry tvarů a barev. Malířské pojetí plátna vykazuje Fillův kultivovaný výtvarný instinkt. Jednotlivé plochy nechávají zaznít malířský rukopis, struktury proškrabávané obráceným štětcem i drsněné příměsí písku. Tvary obkružuje graficky čistá, jemná bílá linie, v úloze samostatného rytmizačního prostředku. Zátiší se sokolem je neobyčejně intelektuálně i smyslově atraktivní malbou, okouzlujícím příkladem Fillova lyrického kubismu. provenience: 1932 obraz přímo od autora získal Adolf Hoffmeister; v 50. letech ve sbírce Jaroslava Borovičky; 1959 obraz konfiskován a deponován do Národní galerie; umístěn v kanceláři ředitele Jiřího Kotalíka; 1983–1990 ve stálé expozici; 1991 vrácen Jaroslavu Borovičkovi publikováno: František Venera: Dílo Emila Filly, Brno 1936, č. 71

inzerce

Josef Sudek (1896-1976) ZÁTIŠÍ PODLE GLAEZESE

19

44. AUKCE

45. AUKCE

44. AUKCE

Aegidius Sadeler (1570-1629) CÍSAŘ RUDOLF II.

Mistr Litoměřického oltáře (činný na poč. 16. stol.)

VRAŽDĚNÍ NEVIŇÁTEK

44. Aukce grafika, tisky a fotografie 8. 11. 2014

aukční dům

ZEZULA www.aukcni-dum-zezula.cz

45. Aukce starožitnosti a umělecké předměty 6. 12. 2014

AUKCIA UMENIA 23. 11. 2014 o 14 hod.

CARLTON HOTEL BRATISLAVA Galéria ART INVEST Dobrovičova 7, Bratislava

www.artinvest.sk

M. A. Bazovský: Choč, olej na plátne, 54x84 cm

aukce

20

art + antiques

Švankmajer v metru Praha – Aukce společnosti Sýpka zaměřená nejen na výtvarné umění, ale i starožitnosti, která se konala v neděli 19. října, vynesla 4,7 milionu korun. Nového kupce našlo 45 procent z 370 nabízených položek. Za více než sto tisíc korun bylo vydraženo 10 položek, přičemž sochy Zdeňka Palcra a Jana Švankmajera se prodaly v nových autorských rekordech.

Nejdražším dílem aukce se stala slovenská krajina Rudolfa Kremličky. Obraz Kremlička namaloval roku 1919, kdy byl spolu s Janem Trampotou vyslán na malířskou cestu po Slovensku na objednávku Památníku odboje. Obraz se prodal s mírným nárůstem za 960 tisíc korun.

O nový cenový rekord Jana Švankmajera se postarala socha Láhev-utonulá ze začátku 60. let. Z minimálního podání 150 tisíc vystoupala až na cenu 240 tisíc korun. Podle aukčního katalogu se socha na český trh dostala ze soukromé zahraniční sbírky. Prav-

J A N Š V A N K M A J E R : L Á H E V - U T O N U L Á / 1964 objekt / výška 50 cm / cena: 240 000 Kč

dou je, že takto raná Švankmajerova práce se v aukci dosud neobjevila.

Druhým autorským rekordem je cena 216 tisíc korun za bronzovou Hlavu Zdeňka Palcra. Dražba 38 centimetrů vysoké plastiky začínala na méně než třetinové částce a předchozí autorův rok starý rekord konečná cena překonala o 70 tisíc korun.

Za 102 tisíc korun se prodala ještě Palcrova socha Sedící dívka, drobné modeleto téhož námětu odešlo za necelých 30 tisíc korun.

Hranici sta tisíc korun překonaly ještě obrazy Josefa Lady, Maxe Švabinského, Aloise Mikulky a Aloise Kalvody. Ze současného umění pak ještě Margita Titlová Ylovsky, jejíž obraz Transfer se prodal za 192 tisíc korun.

Nejzajímavější, či přinejmenším nejkurióznější položkou katalogu v rámci užitého umění byl soubor hliníkových desek z obložení pražské metra. Čtvercové desky zlaté barvy, na kterých se střídají duté a vypouklé plochy, navrhl v polovině 70. let pro trasu A hlavní architekt metra Jaroslav Otruba.

Dražený soubor čítající dohromady 168 jednotlivých desek nicméně nepocházel přímo z metra, byl použit jako obklad stropu kulturního domu v Moravském Šternberku. Celý soubor byl rozdělen na třetiny, z nichž každá pokrývala plochu 14 metrů čtverečních.

Prodaly se všechny tři části a to za ceny od 120 do 144 tisíc korun. / js

INZERCE

AUREA Numismatika

mince - medaile - bankovky - vyznamenání

57. aukce - mince, medaile 6. 12. 2014, 9.00 hod.

58. aukce - ády a vyznamenání 6. 12. 2014, 15.00 hod.

59. aukce - Ruské mince a medaile 6. 12. 2014, 17.00 hod.

60. aukce - bankovky Ruska a celého sv ta 7. 12. 2014, 9.00 hod.

3. eAukce - mince, medaile, faleristika 7. - 10. 12. 2014, 18.00 hod.

Aukce se konají v Konferen ním centru City

Na Str i 1702/65, Praha 4 (Metro Pankrác)

www.aurea.cz

www.LiveBid.cz

5

Dovolujeme si vás pozvat na aukci Umění a starožitnosti 22. LISTOPADU 2014 / 14 hod.

PRAGUE MARRIOTT HOTEL, V Celnici 8, Praha 1

Alois Kalvoda – Zimní nálada, vyvolávací cena 80 000 Kč Atlas Novus Terrarum Orbis Imperia – vyvolávací cena 700 000 Kč Luxusní klasicistní sekretář – vyvolávací cena 220 000 Kč Ladislav Sutnar – Venus, vyvolávací cena 700 000 Kč Martin Benka – Žně, vyvolávací cena 150 000 Kč Brandi Domenico – připsáno, Odpočívající pastýřka, vyvolávací cena 340 000 Kč

PŘEDAUKČNÍ VÝSTAVA Galerie DOROTHEUM, Ovocný trh 2, Praha 1 15. – 22. LISTOPADU 2014 po – pá / 10 –19 h, so / 10 –17 h (22. 11. pouze 10–13 h)

Aukční katalog na www.dorotheum.com www.youtube.com/dorotheumcz

9

Aukční síň Vltavín

Galerie Kodl

Srdečně Vás zveme na tradiční podzimní Aukční den, který se uskuteční v neděli 30. listopadu od 13 hodin v paláci Žofín na Slovanském ostrově v Praze.

Toyen (1902–1980): Sen olej na plátně, sign. vpravo dole dat. 1937, rozměry 81 × 99 cm Vyvolávací cena: 12 000 000 Kč Odhadní cena: 17 000 000 Kč

Galerie Kodl, s. r. o.

Národní 7 110 00 Praha 1 tel.: 251 512 728 fax: 251 512 726 mobil: 602 327 669 e-mail: galerie@galeriekodl.cz www.galeriekodl.cz

Václav Boštík (1913–2005): Anděl olej na plátně, sign. dole uprostřed okolo roku 1957, rozměry 25 × 32 cm Vyvolávací cena: 2 100 000 Kč Odhadní cena: 2 500 000–3 000 000 Kč

Aukční síň Vltavín, s. r. o.

Masarykovo nábřeží 1648/36 110 00 Praha 1-Nové Město tel.: 224 930 340 fax: 224 934 608 mobil: 603 451 892 e-mail: info@galerie-vltavin.cz www.galerie-vltavin.cz

Výstava aukčních děl proběhne v našich galeriích od 17. do 29. listopadu 2014.

Otevřeno denně 10.00–13.00 a 14.00–18.00 hodin, včetně víkendů.

45 Karel Srp: Toyen,

Toyen:

/ 1925

signováno vlevo dole TOYEN

citoyen

Revue nègre Paradis nègre Paradis des noirs -

Pro arte 118 00 Praha 1, Malá Strana www.proarte.cz

aux toillettes ,

22

inzerce

art + antiques

GALERIJNÍ TIP – GALERIE ART PRAHA Malíř obraz namaloval ve svých pětadvaceti letech v době studií u Oldřicha Blažíčka na Českém vysokém učení technickém: „To je můj nepochopený syntetický kubismus, taková železná neděle, pracoval jsem na tomto obraze doma, tajně, v malé místnosti s nízkým stropem, bylo to velmi nepohodlné, neměl jsem odstup a trpěl jsem nedostatkem světla.

Největší problém byl však úplně jiný. Byl jsem s obrazem velice spokojený, chtěl jsem se každému pochlubit, ale zároveň jsem musel být velice opatrný, protože se o existenci tohoto díla nesměl dovědět prof. Blažíček. Tyto postupy jsme měli zakázané pod hrozbou vyloučení ze studií. Pan profesor neměl tyto experimenty opravdu rád.“ Malíř si obraz ponechal po celý život a byl součástí jeho ateliéru v Mostecké ulici. Jde o mimořádné dílo galerijní úrovně. publikováno: Simeona Hošková: Josef Liesler, 1988, č. 5; Josef Liesler: Adié Jolie, HAK 2000 vystaveno: Josef Liesler: Retrospektivní výběr z díla, Mánes, Praha, 26. 4.–5. 6. 1988; Dialog Liesler–Exner, Templ, Mladá Boleslav, červen 2004; 3 ze 7: Jiroudek– Liesler–Paderlík, Galerie SVU Mánes Diamant, Praha 3.–28. 11. 2010 JOSEF LIESLER: L O V E C K É Z Á T I Š Í / 1937–38 olej na plátně / 141 × 82 cm signováno vpravo uprostřed rám navržen akad. malířem Ivanem Exnerem

draženo: 29. 11. 2014 od 13:30 místo: Hotel Hilton Prague vyvolávací cena: 750 000 Kč www.galerieartpraha.cz

AU K Č N Í T I P – D O R O T H E U M

V tomto unikátním barokním atlasu světa jsou soustředěny mapy, veduty a plány měst předních německých kartografů, nakladatelů a rytců: J. B. Homanna, Homannových dědiců, M. Seuttera, P. Schenka, J. Wolffa, a dalších. Atlas obsahuje neuvěřitelných 224 map a navíc je vevázán svazek od P. Schenka Theatrum Bellicum. Vydavatelem většin map byl Johann Baptista Homann (1664–1724), který si vydobyl pozici nejslavnějšího kartografa Německa. Z Homannovy produkce, dosahující vysoké kvality i kvantity, vynikaly zejména jeho atlasy. Sám spolupracoval s řadou předních německých učenců např. se zeměpiscem a historikem Johannem Hübnerem, či matematikem a astronomem Tobiasem Mayerem.

Po Homannově smrti firma pokračovala pod obchodním názvem dědici Homannovi a působila až do roku 1848. U J. B. Homanna se vyučil Georg Mathias Seutter (1678–1757), který si založil roku 1707 vlastní nakladatelství v Augsburku. Jak Homannovu, tak i Seutterovu dílnu můžeme v 18. století považovat za nejvýznamnější v celé Evropě. Za svou činnost si oba vysloužili čestný titul “geograf svatého císařského veličenstva“.

J . B . H O M A N N : A T L A S S V Ě T A / 1710–1740 / 224 map / kolorované mědirytiny

draženo: 22. listopadu 2014 / 14.00 místo: Prague Marriott Hotel, V Celnici 8, Praha 1 vyvolávací cena: 700 000 Kč www.dorotheum.com

na trhu

23

Čapkův Špála text: Jan Skřivánek

„Kdepak, muka lásky, to nic není proti mukám sběratele,“ napsal Karel Čapek ve své známé sběratelské povídce Čintamani a ptáci. A o kus dál ještě dodal: „Když si chlap něco vezme do hlavy, tak hned tak nepovolí; a když je to sběratel, tak půjde třeba vraždit; ono je sběratelství docela heroická činnost.“ Na trh nyní přichází jeden z posledních obrazů z Čapkovy vlastní sbírky, byť spisovatel sám by se za sběratele nejspíš neoznačil.

Na fotografii místnosti, ve které se ve vinohradské vile bratří Čapků scházeli Pátečníci, vidíme na kamenné zdi nad pohovkou od architekta Jana Vaňka pětici obrazů: tři malby Josefa Čapka a po jednom díle od Václava Špály a Rudolfa Kremličky.

Tentýž Špálův obraz Harlekýn a Kolombina z roku 1922 se objevuje také na jiné, o pár let starší fotografii z jiné místnosti

téhož domu. Zde visí vedle několika dalších Čapků a Kremličků. Rozeznat lze ještě jeden Špálův obraz Duha / Dvě ženy z let 1912–13.

Z dvanácti obrazů zachycených na těchto dvou fotografiích jich již minimálně polovina prošla trhem s uměním. Kremličkovy Tři ženy v lázni se na jaře 2010 na aukci Adolf Loos Apartment and Gallery prodaly za dodnes

M Í S T N O S T P Á T E Č N Í K Ů V P R V N Í M P A T Ř E Č A P K O V Y V I LY / dobová fotografie

rekordních 6,37 milionu, Čapkův obraz Chlapec z ulice o půl roku později na aukci 1. Art Consulting za 3 miliony a obraz Neděle od téhož autora v květnu 2011 v Galerii Kodl za 5,64 milionu korun. Další Čapkův obraz Sedící muž byl již dříve nabízen privátně. Špálova Duha byla před čtyřmi lety v Galerii Art Praha vydražena za 3,72 milionu korun.

Nyní přichází na trh i druhý zmiňovaný Špá-

24

na trhu

art + antiques

V Á C L A V Š P Á L A : H A R L E K Ý N A K O L O M B I N A / 1922 olej na plátně / 64 × 51 cm / cena: 3 500 000 Kč (bez 20 % provize)

lův obraz Harlekýn a Kolombina. Na aukci Adolf Loos Apartment and Gallery koncem listopadu bude nabízen za 3,5 milionu korun (bez aukční provize).

Karla a Josefa Čapkovi pojilo s Václavem Špálou úzké přátelství datující se již od začátku desátých let. V roce 1911 stáli společně u vzniku Skupiny výtvarných umělců a v kontaktu byli i po vzniku republiky.

Jedním ze zajímavých dokladů jejich vztahů je lakonická poznámka v soupisu Špálova díla, který si malíř vedl od roku 1926: „Kytky (velké), 4000–6000, koupil Čapek pro prezidenta.“ Obraz Harlekýn a Kolombina Špála zmiňuje jen nepřímo. U stejnojmenné kresby,

v soupisu pod číslem 109 (dnes v GHMP), má poznačeno: „Čapek má olej.“ Václav Špála dlouhodobě patří mezi nejprodávanější autory českých aukcí. Jen v letošním roce dražbami prošlo 20 jeho obrazů a tucet prací na papíře. ART+ dohromady u Špálova jména eviduje 589 položek, téměř tři čtvrtiny z nich jako prodané. Od roku 2009 bylo za více než milion korun vydraženo 64 Špálových obrazů, což je víc než v případě kteréhokoliv jiného autora.

Cenový rekord patří obrazu Peřeje na Orlici z roku 1928, který se před čtyřmi lety na aukci Galerie Kodl prodal za 5,4 milionu korun. Zájem o Špálovo dílo je trvale vyso-

ký, ceny jsou však značně diferencované.

Nejvíce ceněné jsou rané práce, které se však na trhu příliš nevyskytují, a rozměrné krajiny z konce 20. let. Menší kytice a zátiší s ovocem, kterých malíř namaloval desítky, ne-li stovky, bývají nabízeny již za částky od 200 tisíc korun. Dobrá provenience se do ceny čím dál tím více promítá a není mnoho prvorepublikových sbírek, které by fungovaly jako lepší reference, než má nabízený obraz.

Jakkoliv měl Karel Čapek pro sběratelství hluboké pochopení, na poli výtvarného umění se jako klasický sběratele sám nechoval.

Nesnažil se budovat sbírku podle určitého programu, pouze se obklopoval díly, k nimž měl vztah. Šlo přitom téměř výhradně o práce jeho přátel a současníků. V jednom ze svých fejetonů z roku 1934 na toto téma ostatně napsal: „Nebývám obyčejně člověk zlomyslný; ale když čtu zprávu o napálených sběratelích obrazů od starých a slavných mistrů, mám neodbytný pocit, který bych vyjádřil slovy: Patří jim to. To mají z toho, že si umanuli kupovat staré a slavné obrazy. Kdyby šli do ateliéru nějakého malíře, který ještě není slavným staromistrovským nebožtíkem, a odnesli si pod paží nějaký obraz, měli by alespoň jistotu, že ten obraz a ta signatura jsou pravé. (…) Ale ono je, jaksi vznešenější, ukázat na stěně, tady mám Piepenhagena a tohle je raná kresba od Čermáka, než říci: Tohle? To je jeden žijící malíř, a já na to vsadím hlavu, že ten obraz je dobrý.“ Čapkovu vilu, či přesněji její polovinu, kterou obýval Karel Čapek se svou manželkou Olgou Scheinpflugovou, v loňském roce koupila městská část Praha 10 se záměrem vybudovat zde památník bratří Čapků. Letos v září Národní památkový ústav tuto iniciativu ocenil cenou Patrimonium pro futuro za pozitivní přístup k památkové péči. S výjimkou obrazů se interiéry vily dochovaly ve velmi intaktním stavu včetně řady předmětů denní potřeby, které Karel Čapek používal.

Pokud se podaří najít funkční model, jak zachovat pietu místa a zároveň vile vdechnout nový život, možná se jednou dočkáme i výstavy, na které se všechny obrazy do místnosti Pátečníků aspoň na čas znovu vrátí.

Mucha

PANO Z PAVILONU BOSNY A HERCEGOVINY NA SVĚTOVÉ VÝSTAVĚ V PAŘÍŽI 1900

inzerce

3

Nejedlý

Bauernfreund

Slavíček

Adolf Loos Apartment and Gallery a European Arts Investmens pořádají

Truchlící madona

Buffet

AUKCI VYBRANÝCH OBRAZŮ A UMĚLECKÝCH PŘEDMĚTŮ

Piepenhagen

23. LISTOPAD 2014 OD 14:00 HODIN Kintera

výstavní síň Mánes, Masarykovo nábřeží 250, Praha 1

Filla

Špála

Toyen

HARLEKÝN A KOLOMBÍNA

Harlamoff

Jíra Král

Corot

Čapek

Radimský

V aukci budou nabídnuty obrazy z privátní sbírky Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové, z pozůstalosti malíře Emila Filly, expředsedy vlády Československa a dalších významných privátních sbírek.

European Arts Investments s. r. o.

Senovážné náměstí 992/8 | 110 00 Praha 1 www.europeanarts.cz

Špála

PŘEDAUKČNÍ VÝSTAVA EXPONÁTŮ ÚTERÝ | 18. 11. 10:00–18:00 HODIN STŘEDA | 19. 11. 10:00–18:00 HODIN ČTVRTEK | 20. 11. 10:00–18:00 HODIN PÁTEK | 21. 11. 10:00–18:00 HODIN SOBOTA | 22. 11. 10:00–18:00 HODIN NEDĚLE | 23. 11. 10:00–13:30 HODIN

Adolf Loos Apartment and Gallery U Starého hřbitova 40/6 | 110 00 Praha 1 – Josefov www.aloos.cz

28

rozhovor

art + antiques

Skoro nic jsem nevymyslel S Jakubem Špaňhelem o rychlé malbě, dobrých radách a počítači text: Radek Wohlmuth foto (portrét): Robert V. Novák

Jakub Špaňhel pracuje většinou jen ve chvilkách, a co se týče obrazů, občas se nevejde do formátu. Přesto je tento bytostný malíř jedním z nejvýraznějších umělců své generace. Oblíbený mezi galeristy, diváky i sběrateli.

Malováním se podle vlastních slov živí od svých dvaceti let. „Nikdy jsem nemusel dělat nic jiného,“ dodává.

Jak se ti vede, jaké je tvoje tady a teď?

Vede se mi momentálně dobře, řekl bych skoro výborně. Zrovna probíhá moje největší výstava v brněnské Galerii Richarda Adama. Je tam nějakých devětačtyřicet obrazů, z toho čtyřicet pět hodně velkých.

Jsem rád, že jsem si je po dlouhé době takhle prohlídnul. Mám relativně prostorný ateliér, ale v čistém prostoru je to něco úplně jiného.

Výstava je rozdělená do dvou částí. V první jsou starší věci, nazval bych ji Jakub Špaňhel v noci. V nové jsou obrazy od roku 2012. Je lehčí a světlejší – to je Jakub Špaňhel ve dne. Možná vyjadřují můj pohled na svět. První, když jsem žil sám, druhá zase rodinné období. Mám dvě malé děti. Všecko funguje, takže jsem spokojený i v osobním životě.

Na malování mám sice málo času, ale bylo to tak vždycky. Předtím jsem si odskakoval z hospody a už se těšil zpátky za kámošema, teď se snažím starat o rodinu a zas dělám jen ve chvilkách. Ale jsem zvyklý.

Už na střední jsem měl oproti ostatním věci rychle hotové. Až mi to

bylo trapné. Nevěděl jsem, co dělat ve zbytku hodiny. Takže způsob práce zůstal stejný. Na výstavě jsem si ale uvědomil, že teď mají moje věci nadhled a jsou jakoby lehčí. Ale to je asi i tím, že maluju průběžně.

Někdo píše deník a já maluju věci, které vidím kolem sebe a prožívám.

Měl jsi to tak vždycky?

Já měl hlavně vždycky problém s psaním. Dnes je sice moderní být dyslektik, ale já opravdu dělám hrozné chyby a stydím se psát. I proto mi vyhovovalo vyjadřovat se malováním. Když jsem připravoval diplomku, ten velký cyklus katedrál, sbíral jsem knížky a měl kamarády dekadenty. Četl jsem Jiřího Karáska ze Lvovic nebo Karla Hlaváčka, jezdil malovat na hřbitov, do kostelů a měl deprese z mládí.

Celkem jsme tehdy popíjeli, člověk měl pocit, že každou chvilku musí umřít, a dost to prožíval. Po patnácti letech už tuhle etapu vnímám úsměvně, ale asi to k určitému věku patří.

29

40

téma

art + antiques

Muzeomanie Nové pařížské muzeum Louis Vuitton od Franka Gehryho text: Terezie Zemánková Autorka je teoretička kultury.

Každá doba má své ikonické stavby. Ve Francii jsou obvykle okázalejší než kde jinde. Ať už se jedná o symboly víry v podobě gotických katedrál, nebo symboly moci, jako je zámek ve Versailles, plní svůj účel – nicotný smrtelník před nimi zůstane hledět v němém úžasu a pokoře.

Ve 20. a 21. století přebírají tuto roli muzea a nejrůznější kulturní centra.

Jestliže první desetiletí 20. století byla nakažena – řečeno společně s F. X. Šaldou – morem pomníkovým, jeho konec a začátek nového milénia jsou poznamenány epidemií kulturních stánků: muzeí, koncertních síní a všemožných center umění. Spíše než symbolem skutečné kultury jsou symbolem blahobytu, neboť jen nasycená společnost si zpravidla může dovolit investovat do tak velkoryse pojatých staveb.

Původně královský palác Louvre se stal veřejnosti otevřeným muzeem už roku 1793, tedy pouhé čtyři roky poté, co padla Bastila a k moci se dostal lid. Právě jemu měl napříště Louvre sloužit k nasycení duchovních potřeb. Rozsev muzeí umění, jak je vnímáme dnes, ale nastal až o 150 let později. Jeho předzvěstí bylo Guggenheimovo muzeum od Franka Lloyda Wrighta v New Yorku (dostavené 1959). Skutečnou rozbuškou se však stalo až Centre Pompidou (alias Beaubourg), které do historického centra Paříže zasadili roku 1977 architekti Richard Rogers a Renzo Piano.

Muzeum zaměřené na moderní a současné umění potvrdilo nový trend: stejně jako u všech spotřebních výrobků se podstatnou (protože nejviditelnější) složkou stal obal – tedy stavba. Ta už neaspiruje být nenápadnou schránkou na umělecká díla, ale sama o sobě takovým dílem, a to pokud možno co nejvelkolepějším. Rozporuplná gigantická budova Beaubourgu, která zpupně rozrušila do té doby barevně

i hmotově konzistentní pařížské panorama spletí barevných linií vynesených nad stříbřité střechy Paříže, ještě po více než třiceti letech rozděluje veřejnost na tábor horlivých příznivců a zarytých odpůrců.

Po vzoru Bilbaa Muzeální bujení posledních dvaceti let je možné rozdělit na radikální rekonstrukce starých, převážně industriálních objektů, jako je Tate Modern v Londýně od ateliéru Herzog & de Meuron (2000) nebo Caixa Forum v Madridu (2008) od stejných autorů, a na novostavby.

Nově postavena byla Fondation Beyeler v Basileji (1997) od Renza Piana, Centrum Paula Klea v Bernu (2005) od téhož architekta, římské MAXXI (2010) od Zahy Hadid nebo marseilleské MuCEM (2013) od Rudyho Riccottiho.

Muzeální horečka se dostala i za hranice metropolí. Chrámy umění se stávají neopominutelným faktorem, který rozhýbává regionální ekonomiku v jinak turisty opomíjených oblastech. Louvre má od roku 2012 svůj satelit navržený japonským ateliérem SANAA v půlmilionovém hornickém severofrancouzském městě Lens, ve městě Metz od roku 2010 zase sídlí pobočka Centre Pompidou. Organická stavba architektů Shigeru Bana a Jeana de Gastines se rychle stala nejnavštěvovanějším muzeem ve Francii mimo Paříž.

41

P L A C H E T N I C E V B U L O Ň S K É M L E S Í K U . . . / Fondation Louis Vuitton / foto: Iwan Baan

Potvrdil se tak tzv. Bilbao efekt, který byl mezníkem v ekonomii kultury: Guggenheimovo muzeum do baskického města s 350 tisíci obyvateli jen v prvním roce (1997) přilákalo sedm set tisíc turistů.

A nebyla to zdaleka jen kolekce moderního umění, ale především spektakulární stavba od americko-kanadského architekta Franka Gehryho, která působí jako magnet na návštěvníky z celého světa.

Ve jménu luxusu Jedním z nich byl také nejbohatší Francouz a desátý nejmovitější pozemšťan, prezident luxusního mocnářství LVMH (Louis Vuitton Moët Hennessy) Bernard Arnault, jehož jmění se odhaduje na 35 miliard dolarů. Bezprostředně poté, co roku 2001 Bilbao navštívil, kontaktoval Franka Gehryho, aby vytvořil také budovu budoucího muzea Nadace Louise Vuittona v Paříži. Ta ale měla teprve vzniknout. Za přítomnosti tehdejšího ministra kultury a starosty Paříže byla Fondation Louis Vuitton (FLV) založena roku 2006. Tehdy byl také prezentován model Gehryho stavby, která od města Paříže dostala do vínku terén na kraji Buloňského lesíka.

Impérium LVMH zahrnuje na šedesát prestižních značek, jako je Dior, Kenzo, Givenchy, Fendi, Guerlain, Hublot, Bulgari či síť parfumerií Sephora. Bernard Arnault prokázal velkou odvahu, když v polovině

90. let zavedené podniky Dior, Vuitton nebo Givenchy svěřil do rukou mladých, nadaných bouřliváků, jako byli John Galliano, Marc Jacobs a Alexander McQueen. Právě díky tomuto přístupu jeho módní domy nezatuchly a nabídly vizi nového luxusu „à la française“.

Arnaultova kuráž se projevila i při volbě progresivních architektů, kteří realizovali stavby spojené s LVMH. Sídlo módního domu Dior v Tokiu designovala laureátka Pritzkerovy ceny za rok 2010 Kazuyo Sejima (z již zmiňovaného ateliéru SANAA); newyorskou LVMH Tower (1999) navrhl francouzský architekt Christian de Portzamparc, mimo jiné autor projektu CasArts v Casablance, který má ambici stát se po otevření v roce 2016 největším divadlem v Africe, nebo Cidade das Artes v Rio de Janeiru (2013). „Úspěch LVMH spočívá v propojení nadčasového s extrémně moderním. Doufám, že ve stejném duchu bude fungovat i tato nadace,“ nechal se slyšet Arnault, když roku 2006 zakládal Fondation Louis Vuitton. Jako historicky první Neameričan se loni stal držitelem ceny Davida Rockefellera udělované newyorským MoMA podnikatelům, „kteří prokázali osvícenou velkorysost a úsilí podporovat kulturu“.

Důvodem byla právě Nadace Louis Vuitton a její nové muzeum. Těžko se nicméně ubránit dojmu, že velkolepý projekt není jen plodem miliardářovy lásky k umění a rodné vlasti, ale byl tak trochu vybuzen

50

staveniště

L I V E R P O O L S K É E V E R Y M A N T H E A T R E / foto: Stirling Prize

Stirling 2014 Londýn – Stirlingovu cenu, ocenění udílené každoročně Královským institutem britských architektů za stavbu, jež v předešlém roce znamenala největší přínos britské architektuře, získali letos Haworth Tompkins architects za novostavbu divadla Everyman Theatre v Liverpoolu. Realizace v Londýně sídlícího studia založeného v roce 1991 Grahamem Haworthem a Stevem Tompkinsem tak dostala překvapivě přednost před řadou favoritů, mezi nimi olympijským plaveckým centrem od Zahy Hadid nebo studentským centrem Saw Swee Hock londýnské School of Economics od irských O’Donnell + Tuomey architects.

Po bezmála deseti letech projekčních a stavebních prací získalo populární liverpoolské divadlo, jež od svého založení v roce 1964 hrálo v konvertované kapli z 19. století, nové sídlo. Podle umělecké ředitelky divadla Gemmy Bodinetz neměla být nová budova příliš „posh“, ale mělo jít o stavbu obdařenou stejnou „přívětivou hřejivostí, zemitostí a demokratickým humanismem“ jako divadlo původní. Ze slov kritika britských novin Guardian Olivera Wainwrighta vyplývá, že architekti ve svém úkolu obstáli: „Projekt působící u novostavby tak vzácným dojmem, jako by na místě stála odjakživa, představuje pozoruhodný úspěch.“

art + antiques

Z E S T A V B Y N U S E L S K É H O M O S T U / foto: Archiv DPP

Stavba toho dosáhla mimo jiné i využitím stavebního materiálu z původní budovy, stěny hlediště jsou kupříkladu vyzděny z recyklovaných, otlučených a jinak zubem času poznamenaných cihel. Konstrukci z hrubého pohledového betonu převažující ve foyer pak doplňuje detail a inventář pozoruhodně kombinující sváteční exkluzivitu, jež k divadelnímu prostředí patří, s improvizační všedností. Hlavní fasádu divadla v zjevném odkazu na jeho název a demokratický étos kryjí otočná stínidla s portréty sto pěti anonymních obyvatel Liverpoolu.

Haworth a Tompkins nejsou na poli divadelní architektury žádnými nováčky. Projektů spjatých s prostředím divadla mají na kontě již patnáct, počínaje přestavbou londýnského Royal Court Theatre z roku 2000. Za hravě vynalézavé stavební úpravy divadla Royal Vic se dokonce v roce 2007 ocitli již jednou ve finále Stirlingovy ceny. Everyman Theatre nicméně představuje jejich první divadelní novostavbu. / pl

Nuselák v knize a muzeu Praha – Nuselský most spojující Pankráckou pláň a jihovýchod Prahy s centrem města loni oslavil čtyřicáté narozeniny. Letos mu Národní technické muzeum připravilo výstavu, k níž

vyšla i publikace sledující historii a prehistorii tohoto ojedinělého stavebního díla.

V muzeu budou do října příštího roku k vidění i nerealizované soutěžní návrhy, dosud nepublikovaná fotografická dokumentace průběhu stavebních prací nebo například dobový model neuskutečněné varianty přemostění Nuselského údolí ze 40. let. Výstava se opírá o materiálově bohatou publikaci, již připravila snacha stavitele mostu Stanislava Hubičky Šárka Hubičková.

Most otevřený v roce 1973 představoval ve své době „vlajkovou loď“ československého mostního stavitelství. V současnosti po něm denně v průměru projíždí 160 tisíc automobilů a jeho součástí je od počátku i tubus, jímž vede linka metra. Hubička v realizaci kladl důraz na tvarovou úspornost a funkční stránku díla.

Přestože na stavbu padlo 22 tisíc metrů krychlových betonu a čtyři tisíce tun oceli, působí výsledek relativně subtilně. Dokladem toho, že nazrála doba k docenění estetických kvalit stavebního díla, je vedle samotné výstavy a publikace také odpor, s nímž se v roce 2012 setkal záměr most barevně pomalovat. / pl

Jako můry za světlem Praha – Stejně jako loňský premiérový ročník přilákal i letošní festival světla Signal do ulic hlavního města davy. Organizátoři uvá-

51

dějí, že jej za čtyři říjnové dny jeho konání navštívilo rekordních 350 tisíc lidí. A stejně jako loni bylo v jeho průběhu možno spatřit působivé technologické exhibice, spektakulární světelné show a strhující videomappingové projekce i subtilnější realizace stojící přinejmenším jednou nohou v prostoru současného umění (ačkoli ty první jednoznačně dominovaly a těch druhých bylo méně než loni).

Do prvé kategorie patřila například videomappingová projekce (kombinovaná s dalšími světelnými a zvukovými efekty) nazvaná Evoluce na fasádě kostela svaté Ludmily na náměstí Míru od barcelonského studia Onionlab. To dříve realizovalo své projekty pro společnosti Ikea, Sony, Ericsson a řadu dalších. Podobného ražení byly i projekce na Paláci Kinských nebo na Městské knihovně. Spektakulárnější umělecké výstupy nebyly nikdy cizí Davidu Černému (autor růžového tanku či Entropy). Na Signalu se představil s premiérou

O N I O N L A B S I S R D C E P R A Ž A N Ů Z Í S K A L / foto: Signal

nadživotního chromově lesklého Speedermana.

Do kategorie druhé pak spadá například Richard Loskot, v současnosti jeden z fina-

listů Ceny Jindřicha Chalupeckého, který vystavil na Ovocném trhu světelnou instalaci založenou na rozkladu barevného spektra pomocí rotujících skleněných hranolů. / pl

INZERCE

PŘÍBĚH PANELÁKU

Kamil Lhoták: Předměstí Paříže, 1943, olej na plátně, v rámu, sign. PD Kamil Lhoták, 43,24 × 44,5 cm, vyvolávací cena: 350 000 Kč

v Královéhradeckém kraji náměstí 28. října

Exteriérová výstava představuje příběhy čtyř zajímavých panelových sídlišť v Hradci Králové: Labské Kotliny I jako předchůdce tohoto typu zástavby, Labské Kotliny II a Slezského Předměstí stavěných převážně v době experimentů 60. let a Moravského Předměstí, největšího a nejdéle stavěného sídliště ve městě.

Výstava je přístupná 24 hodin denně. kurátor: Lucie Zadražilová a kol.

Aukční den 30. 11. 2014 od 13 hodin palác Žofín, Slovanský ostrov – Praha

www.panelaci.cz www.facebook.com/panelaci

11.11.2014 — 25.01.2015 Hradec Králové

Od 17. do 31. 12. 2014 pořádáme výstavu u příležitosti vydání knihy ilustrací Kamila Lhotáka.

11. 12. 2014 pořádáme 126. Aukci (obrazy, kresby, grafika, sochy) + Projekt Šance od 17 hodin v Aukční síni Vltavín

Aukční síň Vltavín, s. r. o.

Masarykovo nábř. 36 110 00 Praha 1 www.galerie-vltavin.cz

52

ŘÍJEN 2 LEDEN 11

UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉ MUSEUM V PRAZE 17. LISTOPADU 2, PRAHA 1 WWW.UPM.CZ

MÓDA A UMĚLÁ VLÁKNA 2. POLOVINY 20. STOLETÍ

art + antiques

design

53

Designblok 2014 text: Lucie Šmardová Autorka je kurátorkou KGVU ve Zlíně.

Šestnáctý ročník pravidelné podzimní přehlídky Designblok otevřel dveře do míst, která běžně zůstávají pro veřejnost zavřená. Secesní skvost Grandhotel Evropa od Bedřicha Bendelmayera a Aloise Dryáka, pozdně gotický Dům U Minuty s renesanční výmalbou, budova bývalé základní školy v ulici Mikulandská a z minulého ročníku prověřený Colloredo-Mansfeldský palác přinesly zajímavé putování architekturou napříč časem.

Výběr konceptuálně zaměřených autorů, jako je například Gijs Bakker, Frank Tjepkama, Claire Lavabre nebo Numéro111, sliboval kritičtější pohled na současný design. Jedním ze sloganů letošního ročníku se stala věta nizozemské designérky Ineke Hans: „Jsme obklopeni tolika předměty. Mám-li k nim přidat ještě jeden, musí představovat něco víc než jen další stůl.“ Snaha organizátorů o co největší účast vystavujících nedala tomuto ideálu dostatek prostoru. Díky rekordnímu počtu vystavovatelů – 111 výrobců a distributorů, 106 designérů a designérských studií, 19 školních ateliérů, 32 kurátorsky připravených výstav a 20 módních přehlídek – sice můžeme Designblok označit jako největší přehlídku designu ve střední Evropě, jen je na škodu, že se nepokusila o to, být nejkvalitnější.

Náplň Designbloku je ze své podstaty komerční. Spíše než na výstavě se ocitáme na veletrhu, kde jednotliví vystavovatelé více či méně zdařile prezentují svoji tvorbu za uplynulý rok. Když byl v loňském roce slavnostně otevřen Art House, organizátoři slibovali tento prostor věnovat výstavám současného českého a zahraničního uměleckého designu. Primárně měl být určen „nekomerčním prezentacím špičky současného dění v této oblasti“. Výstava Matali Crasset Voyage to Uchronia byla příslibem, že zde se budou kurátoři Jana Zielinski a Jiří Macek snažit o vyhledávání a představování designérů s přesahy k volné in-

I N E K E H A N S : M U C H O M Ů R K Y C O L L E C T I O N / Křehký 2014 / foto: Kristina Hrabětová

terpretaci designu jako tématu, které může hraničit s volným uměním, řešit sociální otázky apod.

Tento dojem potvrzoval i výběr dalších autorů jako například Hanse van Bentema nebo Viky Mitrichenky. Letošní hvězdou přehlídky se stal Gijs Bakker, nizozemský šperkař a designér, který v 60. letech společně se svou manželkou Emmy van Leersum odstartoval revoluci. Místo tradiční proměny drahého materiálu v ozdobný šperk začal radikálně zkoumat vztah mezi tělem a objektem-šperkem. Gijs Bakker je zastáncem autonomního/osobního přístupu k designu, kde estetika předmětu je mnohem méně důležitá než nápad, který v něm může být obsažen. V 90. letech byl jedním ze zakladatelů legendární a stále inspirativní skupiny Droog Design, jež stála na počátku fenoménu označovaného „nizozemský design“.

V nevelké místnosti, bez jakéhokoli komentáře či doprovodné obrazové dokumentace, která by i běžnému návštěvníkovi mohla pomoci pochopit důležitost této ikony současného designu, nakonec představil jen prodejní kolekci šperků pod značkou Chi ha paura?, na níž spolupracuje od roku 1996 s mnoha dalšími designéry. K dalším z očeká-

vaných hvězd nizozemského designu patřila Ineke Hans, která pro značku Křehký připravila kolekci Pilszen. Tato designérka, která se proslavila zejména svou nábytkovou kolekcí Fogo Island, pracovala coby studentka ve studiu Bořka Šípka. Možná i tato zkušenost měla vliv na výslednou podobu nové kolekce.

Skleněné misky a objekty ve tvaru muchomůrek nemají být v prvé řadě funkční, ale povzbuzovat stolující ke konverzaci. Ineke Hans se tímto projektem snaží reagovat na české prostředí nebo alespoň ukázat stereotypy, které si o nás Holanďané myslí, totiž že jsme národ, který pije pivo a sbírá houby.

V rámci projektu Art House se za sporné dá považovat několik projektů. Jedním z nich je začlenění Cohnauction nebo Art+Antiques/Bytu sběratele do prostoru Art House. Prodejní výstavy prezentující design 20. století, starožitnosti a několik děl současných umělců v prostorách Colloredo-Mansfeldského paláce sice vypadají dobře, v podobě, jaké byly představeny, však nemají moc společného se současným designem, který zkoumá hranice svého oboru. Daleko zajímavější by mohla být konfrontace s nábytkovými studii a firmami, které prezentovaly svoji produkci v Hotelu Evropa. Ještě

Eg o n S c h i e l e A r t C e n t r u m o. p. s . ; Š i ro k á 70 - 72; C Z 3 81 01 Č e s k ý K r u m l ov ; te l .: +420 3 80 70 4 011; w w w. s c h i e l e a r tc e n t r u m .c z 67

Děkujeme za podporu: Nadace Sabarsky-Sonnberger; Město Český Krumlov; Jihočeský kraj; Dragon Press, s. r. o.

Technologický partner

ÚT–NE I 10 – 18:00

PRODLOUŽENO DO 11.1. 2015 VÝSTAVA KE 100. VÝROČÍ NAROZENÍ JIŘÍHO KOLÁŘE

JIŘÍ KOLÁŘ ostatky ráje

EGON SCHIELE ART CENTRUM ČESK Ý KRUMLOV

nové knihy

59

Magorova konference Edita Onuferová, Terezie Pokorná (eds.)

Sborník z konference věnované dílu Ivana Martina Jirouse se mimo jiné zabývá i jeho kunsthistorickými aktivitami. Magdalena Juříková analyzuje Jirousovy referáty o výstavách soch ve veřejném prostoru. Pavla Pečinková mapuje jeho komentáře k umění od diplomové práce o vizuální poezii až po mlčení posledních let.

Nejvíce ji přitom fascinuje výrok „Smysl kultury je buď religiózní, nebo není žádný“. Petr Jindra ve svém příspěvku zkoumá, jak se Jirous dostal od dějin umění k „činění, pro které neexistuje žádná profese“. Konferenci uspořádala před rokem Revolver Revue při příležitosti Jirousových nedožitých sedmdesátin.

Revolver Revue 2014, 208 str., 289 Kč

Experimentální sídliště Invalidovna Ladislav Zikmund-Lender (ed.)

Pražské sídliště Invalidovna, které bylo postaveno v 60. letech, mělo být chloubou socialistického bydlení. Díky konstrukčním inovacím, za nimiž stál tým architektů pod vedením Josefa Poláka a Vojtěcha Šaldy, byly zdejší byty lehčí

Umělec, vila a bazén Alena Bartková, Barbora J. Pivoňková,

a nepozornost k okolí. Autoři neváhají úkolovat umělce i Tate Modern. Umělci mají vytvářet díla

a levnější. Jejich interiéry pak komplexně na-

Zdenka Švadlenková (eds.)

k vyléčení našich neduhů a galerie má vytvořit

vrhovali výtvarníci z ÚBOKu. Projekt měl ovšem

Povinná četba pro uchazeče o studium na vysoké

stálou expozici s oddíly věnovanými utrpení,

i řadu much. Například nefungovaly služby –

umělecké škole. Užitečná černá cihla obsahuje

soucitu, strachu, lásce a sebepoznání. Cílem je

jejich středisko bylo postaveno jako poslední.

přes padesát názorů na „význam a efektivitu

zdravý jedinec a společnost, kde umění nebude

Právě to nyní zřejmě projde výraznější promě-

uměleckého vzdělání v současném českém vý-

potřeba.

nou. Vydání knihy podpořil sousední obchodní

tvarném umění“. Najdeme tu rozhovory s peda-

komplex Futurama Business Park.

gogy včetně rektorů AVU, VŠUP a děkana FaVU,

Kniha Zlín 2014, 240 str., 669 Kč

Někdy v sukni – Umění 90. let

Zikmund a NPÚ 2014, 144 str., 239 Kč

vyjádření studentů, umělců, sběratelů a dalších

Tanec v ruinách – Nálezy Jiřího Koláře

nepřijatých uchazečů Pod čarou (2006–11). Její

Katalog k výstavě Někdy k sukni, která proběhla

(ne)oddělitelnou součástí je katalog přehlídky

na jaře v Moravské galerii v Brně a 5. listopa-

Nad čarou, kterou pro pražský DOX připravila

du začala v Galerii hl. města Prahy, nás vrací

autorit. Publikace vzešla z podhoubí výstav

Marie Bergmanová, Marie Klimešová O Jiřím Kolářovi se už mnoho nového říct nedá. Ještě se ovšem dají najít noví Kolářové.

kurátorka Tereza Jindrová.

PageFive 2014, 569 str., 890 Kč

Pavlína Morganová (ed.)

o dvacet let zpátky. Kurátorka Pavlína Morganová připomíná, jak vypadala 90. léta v umění, socioložka Alice Červinková píše o postavení

K jednomu takovému objevu došlo letos v umělcově pozůstalosti. Jde o soubor raných koláží

Umění jako terapie

žen v tehdejší společnosti. Martina Pachmanová

z 50. a 60. let. Díla, která v sobě podle Marie

Alain de Botton, John Armstrong

jde hlouběji do minulosti a vytváří diagram žen

Klimešové mají intenzitu prvních objevů, jsou

Kniha pro čtenáře, který je ochoten připustit,

v umění, začínající roku 1790. Z rozhovorů se

do 22. listopadu k vidění v Galerii Smečky. Na

že mu Manetův obraz chřestu pomůže vyře-

čtrnácti zúčastněnými umělkyněmi vystupují tyto ženy jako silné individuality.

místě je kromě katalogu možné prolistovat či

šit partnerskou krizi. Podle filozofů Bottona

pořídit také podzimní Revolver Revue věnova-

a Armstronga je umění nástroj, který člověku

Moravská galerie v Brně – GHMP 2014,

nou Kolářovi.

pomáhá překonat jeho nedostatky – špatnou

304 str., 528 Kč

Arbor vitae 2014, 148 str., 390 Kč

paměť, negativní zážitky z dětství, neúctu k sobě

/ připravila Kateřina Černá

60

fotoreport

art + antiques

N A N Á V Š T Ě V Ě U S B Ě R A T E L E / foto: Jan Rasch

Byt sběratele Praha - Art+Antiques se na letošním Designbloku prezentoval s výstavou nazvanou Byt sběratele, kterou připravil ve spolupráci s Arthouse Hejtmánek a pěti dalšími obchodníky s uměním. Cílem expozice, která byla pojata jako obývací pokoj a předsíň v bytě

fiktivního sběratele s velmi eklektickým vkusem, bylo ukázat, že i starožitný nábytek může být velice elegantní a funkční. A že nepatří jen do muzeí či zámeckých interiérů, ale že je k mání mnohdy za lepší ceny než práce současných „designerských ikon“.

Záběr expozice byl záměrně velice široký.

Vedle sebe byly vystaveny nábytkové kusy od

17. století přes biedermeier po modernu, obrazy od manýrismu přes 19. století po současnost, sochy od Bohuslava Schnircha po Pavlu Scerankovou, užité umění od afrických masek po secesní šperky. To vše instalováno tak, jako by šlo o skutečný byt. Architektura i řešení expozice byly dílem manželů Marie a Tomáše Hejtmánkových a týmu jejich

61

spolupracovníků. Vystavená umělecká díla a starožitnosti na výstavu dále zapůjčily Starožitnosti Michal Jankovský, malostranská Kunstkomora, Nový Antik Bazar, fond Pro arte a Drdova Gallery.

Nejstarším vystaveným kusem byl manýristický kabinet vykládaný želvovinou, nejdražším obraz Mikuláše Medka ze sbírky

Jindřicha Chalupeckého, naceněný na 6 milionů korun. Velké pozornosti návštěvníků se těšila také socha Pavly Scerankové Omnifocus.

I pro autorku bylo překvapením, jak dobře může její dílo fungovat v bytovém interiéru.

V bezprostřední konfrontaci se starožitným nábytkem i rozměrným Medkovým plátnem se Scerankové socha bez problémů prosadila.

Expozice v jednom ze sálů Colloredo-Mansfeldského paláce působila domácky a samozřejmě, ve skutečnosti však vnitřní příčku i obvodové stěny tvořila volně stojící konstrukce z latěk potažená látkou. Po týdnu tak mohl být celý „byt“ opět rozebrán a odstěhován a v paláci po něm nezůstala žádná stopa. / Jan Skřivánek

37

VEČERNÍ AUKCE ČESKOSLOVENSKÉHO SOUČASNÉHO UMĚNÍ

TOPIČŮV SALON PRAHA 1, NÁRODNÍ TŘÍDA 9

27. 11. 2O14 V 19.00 HOD.

PŘEDAUKČNÍ VÝSTAVA 18. 11. – 27. 11. 2014 DENNĚ, VČETNĚ VÍKENDU I SVÁTKŮ OD 10:00 DO 18:00 HOD. WWW.ACB.CZ EMAIL: PRAHA@ACB.CZ, BRNO@ACB.CZ TEL.: 603 424 913, 224 232 500, 542 214 789

VIKTOR FREŠO „PIČUS”

na východ…

85

Na východ od ráje Díl 29: Post-soc dekonštrukcia text: Dušan Buran Autor je vedoucí kurátor Sbírky starého umění SNG.

Poznali sme ich dôverne. Až tak dôverne, že sme ich zo socialistickej každodennosti podvedome vymazali, nevšímali sme si ich, nikomu nestáli ani za kritickú poznámku, boli karikatúrou svojho účelu. Namiesto propagandy sa stali ignorovaným ideologickým dekorom. Mnohé z nich – v závislosti od média – po roku 1989 pomerne rýchlo zmizli z verejného priestoru. Zmizli, aby uvoľnili miesto inému smogu – farebnej reklame, billa megaboardom či gigantickým obrazovkám.

(Aspoň v komerčnej devastácii životného prostredia sme Západ predstihli!)

Objavenie, ostalgické docenenie či aj hlbšia teoretická reflexia soc-realistického (skôr: real-socialistického) umenia v architektúre, tzv. „monumentálky“, sa začalo podozrivo rozvíjať paralelne s rastúcim aktivizmom na poli kvality verejného priestoru.

Na Slovensku sa v posledných mesiacoch

zdvihla pomerne slušná vlna kritiky na adresu komunálnych senátov, ktoré svoje mestá nechali zaplaviť agresívnou reklamou.

Ruka v ruke s týmto trendom idú aj iné aktivity, vrátane potreby ochrany posledných reliktov tohto umenia (o projekte Súpisu sochárskych diel v Bratislave sme písali v AA 2013/05). Ale že sa objaví tiež originálna, vtipná a intelektuálne svieža umelecká reflexia fenoménu „monumentálky“, prekvapilo aj insiderov. Postaral sa o ňu jeden z letných rezidentov Kunsthalle Žilina – maďarský umelec Krisztián Kristóf (*1976). Jeho médiom sa stali gigantické kresby, pôvodne (a vlastne aj teraz) vytvárané z ohýbaných roxorových tyčí, vytvárajúce rôzne neo-klasicistické výjavy zo života socialistického človeka.

Kristóf v podstate takmer nič nemusí meniť ani v ich ikonografii. Zjavne akoby nedo-

končená podoba a na prvý pohľad nepatrné intervencie však do každej z nich prinášajú nový subverzívny tón: namiesto zástavy montér zrazu drží v ruke kus demontovanej nohy svojej (sú)družky, obľúbená montáž stroja sa pri pozornejšom pohľade demaskuje ako úplný rozklad scény; pozadie optimistického sprievodu tvorí požiar továrne.

Kunsthalle Žilina čaká momentálne na potrebné povolenia na dlhodobejšiu inštaláciu týchto obrazov na fasáde jedného z objektov neďaleko železničnej stanice. Keď sa podarí, roľníci a robotníčky sa vrátia do verejného priestoru. V procese dekonštrukcie, avšak stále rezistentné; poučené post-soc-modernou, hravé a zároveň patetické.

Okoloidúcim možno položia otázku, ako je to vlastne s demontážou minulého režimu, jeho vonkajšieho dekoru, ale najmä vnútorných štruktúr. Budeme im držať palce!

K R I S Z T I Á N K R I S T Ó F : N Á H O D N Á K A Ž D O D E N N O S Ť / K u n s t h a l l e Ž i l i n a 2 0 14

GALERIE ART PRAHA POŘÁDÁ 29. 11. 2014 V 13.30 HOD. (SOBOTA) V HOTELU HILTON-PRAGUE EXKLUZIVNÍ PŘEDVÁNOČNÍ AUKCI. PRVOTŘÍDNÍ OBRAZY A SOCHY, VŠECHNY PROVĚŘENÉ PŘEDNÍMI ZNALCI.

Aukční dům Galerie Art Praha Praha 1, Staroměstské náměstí 20/548 tel.: 224 211 087, fax: 224 211 087 mobil: 776 666 638, 602 233 723 e-mail: g.art@volny.cz, neubert@cbox.cz otevřeno denně 10.30–18.30 hod., kromě neděle

www.galerieartpraha.cz 1

2

3

4

5

1 Emil Filla: Zátiší se sokolem a podnosem / 1930 vyvolávací cena: 5 800 000 Kč 2 Josef Liesler: Lovecké zátiší / 1937–8 vyvolávací cena: 750 000 Kč 3 Bohumil Kubišta: Venkovská chalupa / 1905 vyvolávací cena: 1 200 000 Kč 4 Jaroslav Král: Dva akty / 1937 vyvolávací cena: 750 000 Kč 5 Josef Jíra: Belveder (a milenci) / 1972 vyvolávací cena: 320 000 Kč 6 Otto Gutfreund: Hlava otce VII (III) / 1912 vyvolávací cena: 280 000 Kč originální patinovaná sádra

6

artmix

Centrum současného umění DOX This Place (do 2. 3.); Emila Medková a Pavel Nešleha: Duše věcí (do 23. 11.); Vladimír Doležal: A najednou (do 30. 11.); Mody demokracie (od 14. 11. do 16. 3.)

Poupětova 1, Praha 7 / www.dox.cz Galerie AVU Vanessa May, Gretta Louw: Symbols and Routine (do 13. 11.); Adam Velíšek, Petra Křivová: Ticho po pěšině (od 19. 11. do 27. 11.)

U Akademie 4, Praha 7 / www.avu.cz Galerie Futura Z. Baladrán, V. Girsa, I. Grosseová, B. Kleinhamplová, J. Kolský, P. Sterec, V. Rada, Rafani, S. Sobotovičová, J. Šerých, L. Vítková, Junsheng Zhou: Kometa (do 4. 1.)

Holečkova 789/49, Praha 5 / www.futuraproject.cz

NG – Veletržní palác Cena Jindřicha Chalupeckého; Zdeněk Fránek: Polštářový dům (do 15. 2.); Lucie Svobodová: Maxwellova rovnice (do 4. 1.); Jiří Sozanský: 1984; 40. výročí požáru Veletržního paláce (do 8. 2.)

Dukelských hrdinů 47, Praha 7 / www.ngprague.cz Trafačka – Trafo Gallery Proč si nejdeš hrát s bráchou? (do 14. 11.); Eliška Jakubčíková: Zjevení Janovo (od 19. 11. do 2. 12.)

Kurta Konráda 1, Praha 9 / www.trafacka.cz UPM – Výstavní sál UPM Vně a uvnitř: Móda a umělá vlákna (do 11. 1.) ul. 17. listopadu 2, Praha 1 / www.upm.cz UPM – Obecní dům Secese: Vitální 1900 (do 31. 12. 2015) Nám. Republiky 5, Praha 1 / www.obecnidum.cz

BRNO

MIKULOV

Regionální muzeum v Mikulově Libor Teplý: Hledání světla (do 31. 11.)

Zámek 1, Mikulov / www.rmm.cz

NÁCHOD

Galerie výtvarného umění Náchodský výtvarný podzim (od 22. 11. do 4. 1.)

Smiřických 272, Náchod / www.gvun.cz

OLOMOUC

MUO – Arcidiecézní muzeum Olomouc Ivan Theimer: Cesta světla (do 16. 11.)

Václavské nám. 3, Olomouc / www.olmuart.cz MUO – Muzeum moderního umění Tajemné dálky: Symbolismus v českých zemích (do 22. 2.); Karel Malich: Vnitřní světlo (do 11. 1.)

Denisova 47, Olomouc / www.olmuart.cz

OPAVA

GHMP – Colloredo-Mansfeldský palác Adam Vačkář: První a poslední věci (do 1. 2.)

Karlova 2, Praha 1 / www.ghmp.cz

MG – Jurkovičova vila Krajinou Koncernovaného designu (do 29. 3.)

Jana Nečase 2, Brno / www.moravska-galerie.cz

Dům umění Dům umění 1974–2014; Le Corbusier (od 14. 11.)

Pekařská 12, Opava / www.oko-opava.cz

GHMP – Dům U Kamenného zvonu Josef Váchal: Magie hledání (do 4. 1.)

Staroměstské nám. 13, Praha 1 / www.ghmp.cz

MG – Místodržitelský palác Kupezky: Mistr a jeho okruh (od 14. 11. do 17. 5.); Poděbradský mýtus (od 14. 11. do 22. 2.)

Moravské nám. 1a, Brno / www.moravska-galerie.cz

Galerie Obecního domu Kay Buriánek: Mene mene tekel upharsin (do 4. 1.)

Pekařská 12, Opava / www.oko-opava.cz

GHMP – Dům U Zlatého prstenu Někdy v sukni: Umění 90. let (do 8. 3.)

Týnská 6, Praha 1 / www.ghmp.cz GHMP – Městská knihovna Milena Dopitová: Miluji a přijímám (od 30. 11.)

Mariánské nám. 1, Praha 1 / www.ghmp.cz Galerie Millennium Dimitrij Kadrnožka: K životnímu jubileu (do 30. 11.)

Tržiště 5/370, Praha 1 / www.gallerymillennium.cz Galerie MIRO Kresby – Myšlenky umělců (do 5. 1.)

Strahovské nádvoří 132/1, Praha 1 / www.galeriemiro.cz Galerie Pavilon Ateliér Jiřího Kovandy (9. 12. v 18:00 hod) Mostecká 3, Praha 1 / www.galeriepavilon.cz Galerie Polského institutu v Praze City Stories: Česko-polské příběhy města komiksu (do 15. 1.)

Malé nám. 1, Praha 1 / www.polskyinstitut.cz Galerie 1 (MÚ Praha 1) Poslední hodiny lidstva; Jaroslav Valečka, Markéta Korečková: Obrazy a plastiky (do 22. 11.) Štěpánská 47, Praha 1 / www.galerie1.cz Karlin Studios D. Gajarský, J. Jurásek, T. Kotrba, Š. Koudelová, M. Mildorfová, T. Moyzes, M. Ormandik, E. Percossi, V. Pollák, R. Štětina, M. Ther, J. Thýn, Y. Tomaszewski: Gen 2:7-18 (do 30. 11.)

Křižíkova 34, Praha 8 – Karlín / www.karlinstudios.cz Latin Art Gallery Rosana Azar: Visiones (do 20. 11.)

Jungmannova 17/3, Praha 1 / www.latin-art.com Museum Kampa Richard Fremund: Retrospektiva (do 7. 12.); Auto (do 4. 1.); Sté výročí od narození Jiřího Koláře (do 18. 1.); Jan Švankmajer: Naturalia (do 31. 1.)

U Sovových mlýnů 2, Praha 1 / www.museumkampa.cz

MG – Pražákův palác Brněnský Devětsil; Václav Girsa (od 28. 11.)

Husova 18, Brno / www.moravska-galerie.cz Richard Adam Gallery Jakub Špaňhel; Vladimír Houded – Galerie na Mostě; Jiří Franta – Galerie za Stěnou (do 25. 1.)

Ve Vaňkovce 2, Brno / www.wannieckgallery.cz Dům umění města Brna Olaf Brzeski: Denně se rozpolcuji; Důstojnost lidstva… (do 16. 11.)

Malinovského náměstí 2, Brno / www.dum-umeni.cz

ČESKÉ BUDĚJOVICE

Dům umění Kateřina Šedá: Normální život (do 16. 11.); Christian Helwing: Center No Center (od 26. 11. do 28. 12.)

Nám. Přemysla Otakara II. 38, České Budějovice / www.ducb.cz Alšova Jihočeská galerie – Zámecká jízdárna Dmitrij Kadrnožka: Pod tropickou oblohou (do 16. 11.); Obrazy osvícení (do 23. 11.)

Hluboká nad Vltavou, č. p. 144 / www.ajg.cz

CHEB

Galerie výtvarného umění Vladimír Skrepl: Lež a lži (do 23. 11.); Petr Dub: Další ze způsobů, jak nevytvářet obrazy (do 4. 1.)

Krále Jiřího z Poděbrad 16, Cheb / www.gavu.cz

OSTRAVA

Galerie města Ostravy Michal Kalhous: Muž a žena; D. Nová, K. Zadrick, K. Dvořáková Ruměná: Kůže z dechu (do 30. 11.)

Ruská 2887/101, Ostrava – Vítkovice / www.galeriemestaostravy.cz Galerie výtvarného umění v Ostravě Bohumil Kubišta a české umění (do 4. 1.)

Poděbradova 1291/12, Ostrava / www.gvuo.cz

Industrial Gallery Milan Pitlach: Obrazy boha (do 14. 11.)

Zahradní 10, Ostrava / www.industrialgallery.cz

PLZEŇ

ZČG – 13 Karikatura a její příbuzní (do 18. 1.)

Pražská 13, Plzeň / www.zpc-galerie.cz ZČG – Masné krámy Josef Váchal: Napsal, vyryl, vytiskl a svázal (do 1. 1.)

Pražská 18, Plzeň / www.zpc-galerie.cz

Collegium 1704 v Rudolfinu 2014 | 15

KLATOVY

GKK – Galerie u Bílého jednorožce Richard Konvička: Amsterdam Blues (od 9. 11. do 4. 1.) náměstí Míru 149/I, Klatovy / www.gkk.cz

LIBEREC

Oblastní galerie Liberec Erwin Müller (do 16. 11.); Ondřej Kopal: Richard Adam; Kotvy máje – České obchodní domy (do 30. 11.)

Masarykova 14, Liberec / www.ogl.cz

LITOMĚŘICE

Severočeská galerie výtvarného umění Vladimír Švec: Cestou (do 16. 11.); Brány pozemské i nebeské (od 28. 11. do 11. 1.)

Michalská 7, Litoměřice / www.galerie-ltm.cz

18 | 11 | 2014

Karina Gauvin soprán

Vivaldi | Händel Rudolfinum, 19.30 h Vstupenky | www.collegium1704.com

INZERCE

PRAHA

87

88

komiks

art + antiques

93

Galerie výtvarného umění v Ostravě a Národní galerie v Praze

Bohumil Kubišta a české umění 19o5—2o13

ZÁŠTITU NAD VÝSTAVOU PŘEVZALI Ministr kultury ČR Hejtman Moravskoslezského kraje Primátor statutárního města Ostrava

Průniky Střety Přesahy

GENERÁLNÍ PARTNER GALERIE

HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

PARTNEŘI

3. 1o. 2o14—4. 1. 2o15 Dům umění Jurečkova 9, Ostrava www.gvuo.cz

art + antiques

90

GALERIE ARCIMBOLDO VÁS SRDEČNĚ ZVE NA AUKCI

ČÍNSKÉ UMĚNÍ A STAROŽITNOSTI STŘEDA, 10. 12. 2014 OD 15:00

VÝSTAVA 7. 12. 2014, 11:00–19:00 8. 12. 2014, 11:00–19:00 9. 12. 2014, 11:00–19:00 10. 12. 2014, 11:00–15:00 MÍSTO KONÁNÍ Kaiserštejnský palác Malostranské nám. 23/37 Praha 1 GALERIE ARCIMBOLDO T: +420 603 811 873 F: +420 246 013 685 E: info@arcimboldo.cz WWW.ARCIMBOLDO.CZ

BUDDHA ŠÁKJAMUNI Čína, dynastie Ming, 16. století.

Výška 17 cm.

CÍSAŘ ČCHIEN-LUNG S MANŽELKOU Čína, dynastie Čching.

Výška 31 cm.

PÁROVÉ VÁZY TYPU „JIE-N-JIE-N” Čína, období Kuang-sü (1875–1908).

Výška 42 cm.

PÁR PANELŮ SE SNOVÝMI KRAJINAMI Čína, dynastie Čching.

41 x 46,5 cm.

VZÁCNÁ SELADONOVÁ MÍSA Čína, Lung-čchüan, dynastie Ming (1368–1644).

Průměr 49,5 cm.

ČCHI PAJ-Š’ (1864–1957) SEDÍCÍ RYBÁŘ 71 x 46,5 cm.