Komplet florence 10_13 2

10/13

florence vychází pod patronací České asociace sester říjen 2013 / ročník IX / 60 Kč, 2,90 € / www.florence.cz

Odborn ý č a sopis pro oše t řovat el s t ví a os tat ní zdr avot nick é prof e se

časopis obsahuje recenzované články

s. 4 / Rozhovor

„Rockové babičky“ mají recept na spokojené stáří s. 8 / Odborné téma

Sledování, vzdělávání a ošetřovatelský výzkum bolesti v ÚVN Praha s. 23 / Výzkumné sdělení

Postoje seniorů ke stáří a význam reminiscenčních aktivit s. 40 / Zpravodaj ČAS

Dřív jsme byly pro lékaře parťáky

Odborné téma

Bolest a stáří

Pečovatelské lůžko Estetica Vysoká funkčnost a nadčasový design Specializovanou odbornou péči a zároveň komfort domáckého prostředí poskytují klientům moderní pečovatelská zařízení. Lůžko Estetica pomáhá ošetřujícímu personálu při práci a klientovi nabízí pohodlí i rozvoj soběstačnosti.

LŮŽKO ESTETICA s konstrukčním základem 2 sloupových jednotek disponuje vysokou funkčností v příjemném domácím designu. Speciální konstrukce polohovatelné ložné plochy zvyšuje preventivní antidekubitní účinky.

KARDIACKÉ KŘESLO

VOLBA POSTRANIC

Poloha kardiacké křeslo, kterou ošetřovatel může nastavit pohodlně stiskem jednoho tlačítka na centrálním ovládacím panelu, usnadňuje dýchání.

Je vhodná pro pro zlepšení funkcí jednotlivých orgánů i prevenci plicních komplikací. Kromě toho nabízí klientovi pohodlí a také vhodnou polohu pro sledování okolního dění nebo televize.

Postranice jsou klíčovým bezpečnostním prvkem každého profesionálního lůžka. Estetica nabízí pro různé typy klientů 3 varianty postranic.

• Průběžné postranice chrání klienta po celé délce ložné plochy.

• ¾ postranice nabízejí bezpečný prostor a přitom neomezují pacienta ve svobodném pohybu.

• S dělenými postranicemi je možné lůžko plně přizpůsobit aktuálním potřebám klientů.

LINET spol. s r. o., Želevčice 5, 274 01 Slaný, Česká republika tel.: +420 312 576 400, fax: +420 312 522 668, e-mail: obchodcr @ linet.cz, www.linet.cz

1

editorial florence 10/13

Žijte, dokud můžete

K

do zná Cimrmanův jevištní sklerotikon Švestka z ­autorské dílny pánů Smoljaka a Svěráka, jistě zná i vědecký seminář, který hře předchází a který pojednává o Cimrmanově zubařském trmácení po mlýnech a vechtrovnách. Jím znechucený a unavený Cimrman napsal o svých zkušenostech příručku s poněkud pesimistickým názvem Zuby – pohroma huby. V úvodu se rouhačsky obořil hned na Pánaboha. „Proč jsi, Panebože,“ obrací se Cimrman na chybujícího Stvořitele, „obdařil zuby něčím tak zbytečným, jako jsou nervy?“ Přesně na tato slova jsem si vzpomněla, když jsem seděla v zubařském křesle s pusou otevřenou, div mi nevypadla z pantů, a trpěla při trhání tzv. zubů moudrosti neboli osmiček.

Kdo stejné martyrium podstoupil, ví, že samotný zákrok nebolí (probíhá pod lokální anestezií), ale když anestetikum odezní a rány přijdou k sobě, pak teprve začíná pravé peklo.

Když jsem rabovala led z mrazáku, abych si ho přiložila na oteklou tvář, která vypadala jako po útoku lesních včel, a polykala už třetí brufen, došlo mi, že k tématu Bolest a stáří, které jsme zvolili pro říjnové číslo našeho časopisu, budu mít tentokrát čím přispět i já.

Naštěstí bolest, jak to u té akutní bývá, po pár dnech a několika dávkách analgetik odezněla a tak jsem pro vás mohla vyzpovídat mladou sbormistryni a členky seniorského sboru Elpida, které i přes svůj vysoký věk (60–80 let) zpívají už několik let s indie-rockovou kapelou Please The Trees a sklízejí ovace na českých velkých hudebních festivalech i přes to, že by mohly být babičkami nejen diváků, ale i většiny účastníků. Když je uvidíte, jak doprostřed rozjeté rockové písničky nastupují, elegantní dámy, pěkně pomalu jedna po druhé, a řadí se na stranu pódia, aby vzápětí spustily jasnými hlasy sborový zpěv a laškovně přitom pomrkávaly na vyjevené mladé obecenstvo, budete jim jejich nadšení pro věc a životní elán závidět. A při pohledu na ně vás napadnou slova francouzské herečky a zpěvačky Brigitte Bardot: „Stáří je zatím něco, co se přihodilo jiným ženám.“ O tom, jak se ke zpěvu dostaly a co je jejich lékem na stáří, se dočtete na straně 4.

A protože ani tentokrát jsme nezapomněli na ostatní rubriky, dočtete se v tomto čísle například o tom, jak vypadá paliativní péče v rovníkové Africe, jak předcházet šikaně na pracovišti nebo jaké jsou možnosti péče o seniora po propuštění z nemocnice.

Přeji vám hezké čtení.

Magda Hettnerová, šéfredaktorka magda.hettnerova@ambitmedia.cz

florence Hledáte konkrétní článek?

K bleskové orientaci vám pomohou naše webové stránky www.florence.cz.

Najdete tu i rejstříky všech vydaných čísel.

Více odborných článků najdete na webu v rubrice Florence +

Florence je také na facebooku.

Přidejte se k nám!

obsah

2

téma čísla

1 / Editorial 3 / Seriál Nepřestěhuji se, neumím anglicky 4 / Rozhovor „Rockové babičky“ mají recept na spokojené stáří

Bolest a stáří

Stáří je neodmyslitelnou součástí a etapou lidského života.

Jeho definice se liší. Co je však neoddiskutovatelné, je fakt, že k aspektům stáří patří mj. snížení pohyblivosti, zvýšení rizika úrazů či polymorbidita.

Odborné téma

9

Bolest a stáří 8 / Sledování, vzdělávání a ošetřovatelský výzkum bolesti v ÚVN Praha 14 / Krytí se Safetac® technologií – drahé, nebo ekonomické?

17 / Delirantní stavy 20 / Možnosti péče o seniora po propuštění z nemocnice

Recenzované články

z dalšího obsahu

Výzkumné sdělení 23 / Postoje seniorů ke stáří a význam reminiscenčních aktivit Výzkumné sdělení 26 / Význam adherence k léčbě v souvislosti s kvalitou života HIV pozitivních pacientů

Praxe

4 Rozhovor „Rockové babičky“ mají recept na spokojené stáří

32

32 / Implementace paliativní medicíny v podmínkách rovníkové Afriky 35 / Mobbing, bossing a jejich vliv na práci sester

Implementace paliativní medicíny v podmínkách rovníkové Afriky

40 / Dřív jsme byly pro lékaře parťáky

Bačkovskou Dřív jsme byly pro lékaře parťáky

www.florence.cz Ročník IX., číslo 10, říjen 2013 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 9. 2013 Foto na titulní straně: Profimedia

Servis

fota: Profimedia, Magda Hettnerová a archiv

46

Pro studenty 37 / Po soustředění přicházejí beánie.

Tak začal nový akademický rok na 3. LF UK

Zpravodaj ČAS

40 Rozhovor s Janou

Historie Jak vznikl zubní kartáček?

Z kosti se štětinami

florence 10/13

43 / Anesteziologové se podvacáté sešli, tentokrát v Brně 44 / Pražští strážníci budou darovat krvetvorné buňky 45 / Právo Ztráta chorobopisů 45 / Kvíz 46 / Historie Jak vznikl zubní kartáček?

Z kosti se štětinami 48 / Lekce angličtiny

3

seriál / personalistika text: Mgr. Radka Lankašová, www.mblue.cz, foto: Profimedia

Nepřestěhuji se, neumím anglicky Stěhování za prací není v České republice tak běžné jako v zahraničí.

Vzpomenete si na někoho ze svého okolí, kdo to udělal? Takových lidí pravděpodobně mnoho nebude. Na druhou stranu, pokud jste studovali vysokou školu nebo máte spolužáky ze střední, kteří VŠ studovali, určitě jich mnoho v Praze, Brně, Plzni či Ostravě po absolutoriu zůstalo.

U

chazeči o práci mají už velice často vybudované pevné rodinné zázemí – byt či dům (i s hypotékou), možná i děti. Hledání nového zaměstnání je proto vždy otázkou kompromisu. Přestože rozhodnutí nestojí většinou tak, že buď se přestěhuji, nebo nebudu mít za měsíc co jíst, i tak je náročné.

V zaměstnání stráví člověk třetinu svého života. Když nezapočítáme spánek, je toho času dokonce ještě mnohem víc. Pomineme-li základní podmínku – zdraví, jsou v našich životech spokojenost v zaměstnání a mzda na předních místech žebříčku důležitosti.

Je velké štěstí najít práci, která nás baví, naplňuje a uspokojuje. Někdo raději volí variantu přežít osm hodin v práci a pak se věnovat rodině a koníčkům, jiný tu nejméně vhodnou kombinaci pracovat osm hodin v málo zajímavé práci a pak ještě chodit na brigády nebo do druhého zaměstnání.

Jaké jsou však skutečné důvody, proč se za zaměstnáním nepřestěhujete?

Kolik máte známých, s nimiž se vidíte pravidelně každý týden? Nejste jen zvyklí na svůj byt a do hledání a řešení nové práce se vám zkrátka nechce? A není váš aktuální styl života to, co vaši rodinu postupně ubíjí? Nebylo by naopak

stěhování tím úžasným impulzem, který potřebujete? Nebo splněním snu o bydlení v krásném městě nebo v blízkosti hor? Jiné místo, pracovní i geografické, znamená nový začátek. Říkáte si: neumím anglicky, případně jiný jazyk, což mě limituje ve výběru pracovních nabídek. Možná nejste zrovna talent na jazyky nebo se na studium jazyka cítíte staří. Možná se vám jenom nechce. Výmluva se vždycky nějaká najde a je pravda, že učit se jazyk je soustavná a dlouhodobá práce. Pravda je ale také ta, že ve velkých městech, jako je Praha, Brno, Plzeň nebo Ostrava, jsou pracovní nabídky s podmínkou znalosti jazyka minimálně o pět tisíc korun měsíčně vyšší. U drtivé většiny pozic nedostanete kvůli neznalosti jazyka ani pozvání na interview. V menších městech jste možná i nezaměstnaní, přestože jinde hledají právě někoho s vaší kvalifikací. Když si spočítáte, že kdybyste uměli cizí jazyk na úrovni, kterou zaměstnavatel požaduje (nemusíte zrovna citovat Shakespearovy sonety v originále, ale domluvit se), a dostali byste díky tomu o pět tisíc korun měsíčně víc, jsou pak počty úplně jednoduché: 5 000 Kč krát 12 měsíců = 60 000 Kč za rok. Za deset let je to už 600 000 Kč. A to už je v příjmech opravdu znát!

Pravděpodobně však přicházíte o mnohem víc peněz, protože byste mohli pracovat v zahraničních společnostech, kde mohou být mzdy ještě vyšší. Případně byste v nich byli se svými dovednostmi povýšeni. Zároveň je velmi pravděpodobné, že když se u vás v zaměstnání zvyšují mzdy, dostáváte přidáno méně, protože riziko vašeho odchodu ze zaměstnání, když neznáte jazyk, je nižší (vaše cena na trhu práce je nižší).

Angličtina je oproti češtině velmi jednoduchý jazyk. Lze se jej naučit v jakémkoli věku, chce to jen se rozhodnout a hlavně vytrvat. Jste-li rozhodnuti, že se jej naučíte, způsob se vždy najde.

Od kurzů v jazykové škole přes soukromého učitele nebo třeba prázdninový kurz v zahraničí. Výsledek se dostaví v každém případě.

Pokud se tedy rozhodnete jazyk na­ učit, najděte si kromě lepšího či zajímavějšího pracovního uplatnění i další motivátory, například že se domluvíte na zahraniční dovolené, budete si schopni objednat levnější zboží z USA přes internet, kamarádi vás budou obdivovat, dětem pomůžete s úkoly apod. A dejte se do práce. Když dokážete zvládnout jazyk, dokážete už téměř cokoli. I třeba přestěhovat se za lepší prací.

4

florence 10/13

rozhovor Ptala se: Magda Hettnerová, fota: Magda Hettnerová

„Rockové babičky“ mají recept na spokojené stáří V setmělém sále pražského Paláce Akropolis duní kytary a bicí.

Atmosféra je nabitá energií a decibely. Publikum převážně mladých lidí s kelímky od piva v ruce si vychutnává dunivé rytmy, které tu hraje indie-rocková kapela Please The Trees. Ve chvíli, kdy píseň graduje, přichází k pódiu sbor. Zhruba dvacítka babiček ve věku od šedesáti do osmdesáti let vystupuje po jedné na pódium a řadí se vedle mladíků s kytarami. Publikum šílí. Sbor seniorek Elpida, jak se toto uskupení jmenuje, sklízí ovace publika už třetím rokem. Naposledy si potlesk vychutnávaly v parku na Pankráci v neděli 15. září.

Jak jste se ke zpívání ve sboru dostaly?

Alena Pokorná, 60 let: Na dovolené jsem se seznámila s jednou paní, která v tomto sboru zpívala. A protože jsme si na dovolené zpívaly, říkala mi: „Přidej se k nám.“ Tak jsem přišla a od té doby jsem tady. Už to jsou dva roky.

Zora Dobiášová, 69 let: U mě to bylo podobné. Byla jsem s Centrem Elpida na letních kurzech fotografování a angličtiny na Šumavě a tam jsme chodily s kolegyňkami po lese a zpívaly jsme si.

Pozvaly mě sem, tak jsem přišla. Už to budou taky skoro dva roky.

Jak často zkoušíte?

Z. Dobiášová: Jednou týdně. Přes prázdniny jsme měly trochu volno, ale měly jsme týdenní soustředění v Telči. Bylo tam nádherně. Měly jsme kolem sebe dobrou partu lidí, zpívaly jsme a měly jsme se úžasně. Byla to skvělá relaxace.

Co vám zpívání ve sboru přináší?

Z. Dobiášová: Radost z toho, že děláme něco, co nás těší.

A. Pokorná: A že to těší i ostatní. Vidíme to na těch rockových festivalech, že to lidi baví.

Kde jste už všude byly?

Z. Dobiášová: Loni jsme navštívily některé velké festivaly. Byly jsme v Hradci Králové, v Ostravě na Colours of Ostrava, v Pardubicích, v Praze na United Islands a podobně. Byla tam převážná část mladých lidí, kteří na nás koukali zprvu nevěřícně, protože se tam najednou objevily paní ve starším věku, ale když jsme začaly zpívat, tak myslím, že se jim to líbilo.

A. Pokorná: Byly jsme taky v Náměšti nad Oslavou a ti Moraváci nás hrozně vzali. Cédéčka, která měl Vašek (Václav Havelka, frontman kapely Please The Trees – pozn. red.) s sebou, byla za chvíli rozebraná, a oni byli zklamaní, že už nejsou. Byli opravdu milí.

Z. Dobiášová: A nejlepší to bylo v Olomouci, kde jsme měli koncert. Tam nám lidi ještě utíkali za autobusem a volali: „Přijeďte zase, rádi na vás přijdeme.“ To bylo strašně fajn. To člověk jinde než se sborem nezažije.

Jak zaháníte trému před vystoupením?

A. Pokorná: Nemám trému. Kdybych měla vystupovat sólově, tak bych ji asi měla, ale ve sboru ji nemám. Zpěv mi ale pomáhá i po zdravotní stránce. Jsem

astmatička a od té doby, co zpívám ve sboru, mi paní doktorka při posledních testech říkala, že se to zlepšilo. Je mezi námi i spousta vdov, kterým ten náš kolektiv pomáhá, takže si myslím, že sbor je pro nás všechny přínosem po více stránkách.

Z. Dobiášová: Nemám trému, a když ji mám, tak ze mě spadne, jakmile začnu zpívat. Člověk se soustředí na hudbu a přestane vnímat okolí. Moc mě těší, že se sborem zpívám.

Máte nějaký trik na hlasivky?

A.Pokorná: Naše sbormistryně nás učí různé triky. Správnou techniku dýchání, už zpíváme i s bránicí, ze začátku to bylo všechno jen krkem. Zuzanka je velice šikovná.

Do rozhovoru vstupuje sbormistryně, pětadvacetiletá Zuzana Seibertová Jak jste se dostala k práci se sborem Elpida? Úplně náhodou. Má spolubydlící, která pracuje na Lince seniorů pod Centrem Elpida, mi říkala, že v centru otevírají nové kurzy. Řekla jsem si, že by bylo super, kdybych jim napsala povídání

5

díky pobytovým kurzům, které Elpida pořádá, se rozrůstáme. Teď v létě jsme byly třeba v Telči, kde kromě sboru byla ještě jóga, a dámy, které tam byly, se na nás přišly podívat, líbilo se jim to a hned máme tři nové členky.

Přivítali byste i dědečky?

Samozřejmě, že by byli vítaní. Pro dámy by to bylo něco nového, mít mezi sebou i chlapy, ale chlapi jsou v tomhle ohledu méně trpěliví a míň odvážní.

Jak jste se dostali ke kapele Please The Trees?

Frontman kapely Václav Havelka se v roce 2010 zapojil do kampaně proti diskriminaci seniorů, s níž přišla Elpida, a nafotil plakáty Nech mého dědečka na pokoji! Je strašně hodný a myslím si, že chtěl sboru nějak pomoci, takže ta myšlenka udělat sbor a jeden koncert vzešla nejen ze strany Elpidy, ale i z jeho. Asi nikdo nečekal, že to bude mít takový úspěch a že v tom budeme chtít všichni pokračovat. A čím déle to trvá, tím víc na tom chceme pracovat. Takže to byla opět taková šťastná souhra náhod.

Oděny do fialové vystupovaly členky sboru Elpida v neděli 15. září 2013 na Pankráci

o tom, proč má člověk zpívat. Tak jsem jim to poslala a oni mi hned volali, protože zrovna sháněli někoho, kdo naučí sbor zpívat několik skladeb na koncert, který chystali v rámci kampaně Mluvme o stáří (www.mluvmeostari.cz) v kostele Šimona a Judy, kde sbor vystupoval s Pavlem Bobkem. Ten se konal v únoru 2011.

převážně z lidí, kteří se přihlásili do Elpidy nebo na sbor k této akci. Ovšem po koncertě z něj mladí odešli a odhlásilo se i pár mužů, kteří v něm byli, protože být tři chlapi na dvacet nebo třicet ženských bylo pro ně moc, takže původní sbor se postupně rozpadl. Kostra těch asi dvaceti dam, které v něm původně byly, však zůstala a dnes tvoří jádro sboru.

Jak sbor vůbec vznikl?

Seniorky se přihlásily samy?

Ten první sbor, který vystoupil na koncertě v kostele Šimona a Judy, se skládal

Kolik členů má sbor dnes?

Jak už jsem řekla, jádro tvoří asi jed­ nadvacet dam, ale postupem času, jak se o nás lidé dozvídají z médií nebo

Přeci jen mezi sborem a kapelou je značný věkový rozdíl. Jak si na sebe zvykali?

Bezvadně. Když dneska přijedeme na koncert, tak Vašek a kluci přijdou a hned se ptají: „Tak co, holky, co máme dneska k obědu? Buchtičky, hmm.“ A Vašek jim dá vždycky na uvítanou pusu, obejme je a pochválí je, že jim to sluší, a ony jsou z toho absolutně nadšené a kluky opečovávají. Možná že zpočátku tam byl nějaký blok, že ony jsou o dost starší, ale dneska je berou jako rovnocenné partnerky a jsou pro ně „naše holky“ stejně jako oni jsou pro ně „naši kluci“.

Ta symbióza naprosto funguje.

Předpokládám, že členky sboru Elpida byly amatérské zpěvačky.

Bylo těžké naučit je zpívat?

To je těžká otázka. Jedna dáma zpívala v mládí s rockovou kapelou a hráli na plesech. Ostatní jsou amatéři. Ono to není o tom, že je člověk učí zpívat. Můžu je trochu usměrnit, ale aby došlo k nějaké zásadní, radikální proměně hlasu, to nejde. Ale já si myslím, že jde hlavně o to, aby se cítily krásné na jevišti a aby

6

florence 10/13

rozhovor Sbor Elpida se svou sbormistryní a kapelou Please The Trees.

V popředí frontman skupiny Václav Havelka se synem

dávaly do té hudby celé srdce, protože v tomhle věku po nich nikdo nemůže chtít žádný zázrak, ale když do toho vloží celé srdce, je to znát a publikum to nadchne. A to je hlavní. Tím však nechci říct, že by se nezlepšily. Zlepšují se neustále a každý týden mě něčím překvapí. Něco funguje víc, něco míň, ale když srovnám první vystoupení s tím dnešním, je to nebe a dudy.

Co je na práci s nimi nejtěžší a co naopak nejlepší?

Nejtěžší je asi je ukočírovat. Když pracujete s dětmi, můžete na ně zakřičet nebo je poslat do kouta. Tady to nejde. Říkala jsem jim, že na ně křičet nebudu, protože si nebudu ničit hlasivky, takže na ně hvízdám. Nakonec to došlo tak daleko, že jsem na ně občas drsná, ale ony to berou. To je na nich asi to nejtěžší. Mají svou hlavu a nedají se předělat. A co je na nich to nejkrásnější? Že je vnímám jako svoje babičky a neumím si představit, že bych je měla v životě ztratit.

Co vám práce s nimi přináší?

Můj pohled na to se v průběhu let mění. Když jsem začínala, vůbec jsem netušila, do čeho jdu. S vedením sboru jsem neměla žádné zkušenosti, protože studuji operní zpěv. Nicméně protože nemám žádnou babičku ani dědečka, říkala jsem si, když jsem šla do Elpidy, že je tu třeba najdu. No a ­najednou jich mám dvacet a pořád přibývají. Věřím, že ten vztah, který mám já k nim, mají i ony ke mně. A čím víc času spolu trávíme, tím víc je pro mě ta práce taková rodin-

ná. Pro mě je důležité, že si plní sny. Že v 70 nebo 80 letech vystupují s rockovou kapelou s mladými kluky na jevišti a baví je to, to je na tom to ­nejkrásnější, co může ­člověk na o ­ plátku dostat.

a s kým si o tom mohou popovídat, jim moc pomáhá. Není to jen optimismus života, ale i jeho negativní stránky, které spolu sdílíme, a to nás k sobě váže ještě víc.

Trávíte spolu čas i mimo sbor?

Ono moc času není, protože já pořád někde lítám. Jsem hrozně zaměstnaná.

Ale slavíme spolu narozeniny a občas se navštěvujeme i doma. Nejčastěji si spolu sedneme a klábosíme před nebo po zkoušce sboru.

Máte nějakou vtipnou „historku z natáčení”?

Pro mě je hrozně vtipné, když jedna z dam, které je 78 let, má devadesátiletého milence. A ona vždycky říká: Víš, Zuzanko, když on přijde vždycky tak načančaný, voňavý a všechno funguje, tomu se nedá odolat! A vy vidíte tu babičku jako z pohádky s bílýma vlasama a říkáte si: vidíte, chlapi, i v devadesáti to jde.

Existuje nějaký moment, který vám utkvěl v paměti a ke kterému se vracíte, když je vám smutno?

Nejhezčí momenty jsou ty, kdy člověk zjistí, že to co dělá, má smysl. Je skvělé vidět, jak jsou šťastné. Spoustě z nich vystupování se sborem změnilo život. Když vidíte třeba sedmdesátiletou dámu, která má děti, vnoučata i pravnoučata a všechny jí najednou vyrostly a ona má najednou pocit, že je sama, že pro ni svět skončil. Celých padesát let se někomu věnovala, teď se má věnovat sobě a neví jak a ve sboru najde najednou nový smysl života, tak to je krásné. U řady z nich došlo také v průběhu času ke změně povah. Dáma, která přišla a nebyla nijak průbojná, se dnes dokáže ohradit a říct svůj názor, protože sbor jí dal sebevědomí. To je úžasné. Mnohé z nich jsou také vdovy a některým v průběhu těch tří let manžel zemřel, ale to, že mají kolem sebe někoho, kdo má stejnou zkušenost

Změnily vás nějak?

Určitě. Ony se nezdají, ale jsou to hrozné dračice. Když přijdu do Elpidy a není mi nic moc, tak první, co slyším, je: „Ty vypadáš nějak unaveně. Máš nějaké pupínky na tváři, to je nedostatek sexu! Řekni mi, co se děje?“ A já: „Nic se neděje.“ A ony: „Ne, já to vidím.“ A tak si sednu na ten paškál a těm dvaceti dámám vyprávím, co se mi stalo, a ony řeknou každá svůj názor, které se diametrálně odlišují, a já je poslouchám. Všechno na mně okamžitě poznají. Čeho byste s nimi chtěla ještě dosáhnout?

My jsme nikdy neměly žádné velké cíle. Vždycky jenom takové malé, které se nám jako zázrakem splnily. Chtěly jsme udělat koncertní šnůru, povedlo se, chtěly jsme natočit cédéčko a je na

7

světě. Já myslím, že náš největší cíl je, aby je to bavilo a aby ukázaly ostatním seniorům, že ve věku šedesát plus život nekončí. Že nemusí trávit život u televizních seriálů a v Kauflandu na nákupech, ale že i v šedesáti letech jsem pořád ještě mladá kočka a mladej chlap a život si můžu šťastně a ­spokojeně užívat.

I v devadesáti letech.

hrát, nebo dirigovat. Obojí najednou nelze. Takže jsme většinou zpívaly jen a cappella (zpěv bez doprovodu hudebních nástrojů – pozn. red.) v naší úpravě. Raději ale hrajeme s Please The Trees.

Co myslíte, že je ve stáří nejdůležitější?

Já myslím, že nejdůležitější je přijmout stáří, jaké je, a nesnažit se ho zadržet.

Myslím si, že krásná může být ženská ve třiceti stejně jako v padesáti nebo ve sto letech, pokud to přijme, jak to je, a cítí se krásná sama v sobě. Co si pamatuju, tak moje babička byla nádherná, vždycky šik dáma. Proto si myslím, že nejdůležitější je, přijmout stáří takové, jaké je, a i na něm si najít něco pozitivního. Protože když budeme v životě žít jen negativními věcmi, tak ten život bude taky negativní, ale když si člověk na životě i stáří najde to pozitivní, bude i to stáří pozitivní.

→ Co je Elpida pro seniory

Přemýšleli jste udělat i něco sólově?

Jen jako sbor Elpida?

Měly jsme už vlastní koncerty, ale problém je v tom, že já můžu buď jen

Nabídka platí s kódem AM513SC do 3. 11. 2013.

k věci

Obecně prospěšná společnost, která zaštiťuje řadu projektů a aktivit. Kromě Centra Elpida, což je moderní vzdělávací a společenské kulturní centrum pro seniory z celé Prahy, které nabízí poradny, cvičení, místo pro setkávání seniorů, tréninky paměti, tematické workshopy aj., zřizuje i bezplatnou anonymní Linku pro seniory, která nabízí pomoc lidem v krizi. Pod její hlavičkou vychází i nejčtenější časopis pro seniory v ČR Vital plus a v roce 2010 odstartovala dlouhodobou kampaň s názvem Mluvme o stáří: Nech mou babičku na pokoji!

Kampaň za změnu vnímání seniorů v ČR odstartovala nejprve formou outdoorové a mediální kampaně a v roce 2012 na sebe vzala podobu společných koncertů indie-rockové kapely Please The Trees a sboru Elpida. Více informací naleznete na www.elpida.cz.

Sbormistryně, pětadvacetiletá Zuzana Seibertová, studuje operní zpěv

Předplaťte si časopis Florence

a získejte věrnostní kartu Sphere card Standardní roční předplatné – 570 Kč Více na www.florence.cz Sphere card ...karta plná výhod → Přímé výhody a slevy cca 5 až 30 % na zboží i služby → Více než 10.000 míst v ČR i SR → V každém okrese, v každém kraji Stačí předložit kartu před placením a rovnou platíte méně.

Více na www.sphere.cz

+

Předplatitelé mají nově přístup do elektronického archivu časopisu na www.florence.cz

Z partnerů Sphere card pro Vás vybíráme:

8

foto: Profimedia

→ Sledování bolesti a ošetřovatelský ­výzkum v ÚVN Praha → Krytí se Safetac® technologií – drahé, nebo ekonomické? → Možnosti péče o seniora po propuštění z nemocnice

odborné téma bolest a stáří

Sledování, vzdělávání a ošetřovatelský výzkum bolesti v ÚVN Praha Mgr. Jana Hanousková vrchní sestra, Gynekologické a Urologické oddělení ÚVN v Praze Mgr. Václava Otcová vrchní sestra, Interní klinika 1. LF UK a ÚVN v Praze

Ve zdravotnických zařízeních se setkáváme s bolestí, která přináší strádání a utrpení. Velmi často signalizuje, že v tělesné nebo psychosociální oblasti není něco v pořádku. Pacienti jí občas přikládají takový význam, že „být bez bolesti“ pro ně jednoduše znamená „být zdráv“. O důležitosti managementu bolesti dnes již nikdo nepochybuje, při jeho naplňování v praxi se však zdravotníci setkávají s řadou otázek a nejasností.

Co si představit pod pojmem kontinuální sledování bolesti Kontinuální sledování bolesti je hodnocení bolesti nemocného v průběhu času, v závislosti na léčbě, na ordinacích lékaře, na podpůrné terapii a podpůrných prostředcích, na poskytnuté komplexní péči i na různých okolnostech, které se během ošetřování udály.

Hodnocení bolesti je důležitou součástí ošetřovatelské péče. Bolest je subjektivní a emocionální zkušenost jedince,

proto je podstatné, jak ji sám pacient vnímá, hodnotí a reaguje na ni. K tomuto účelu slouží také měřítka bolesti. V kontinuálním sledování bolesti napomáhají zdravotníkům i nemocným různé druhy speciálních tiskopisů, do kterých se zaznamenávají všechny potřebné údaje, které bolest ovlivňují. Do tiskopisu se zapisuje vše, co sestra ve vztahu k bolesti během ošetřování nemocného zjistí.

Z dobře vedeného dokumentu kontinuálního sledování bolesti lze lehce vyčíst, co jednotlivému nemocnému pomáhá

bolest a stáří odborné téma

Graf 2

ledování bolesti v chirurgických oborech ÚVN – S leden až únor 2006 (před zavedením operačního robota

da Vinci do běžné praxe urologického oddělení ÚVN)

ledování bolesti v chirurgických oborech ÚVN – S leden až únor 2007 (po zavedení operačního robota

da Vinci do praxe urologického oddělení ÚVN)

urologie gynekologie 6 5 4 3 2

urologie gynekologie

chirurgie neurochirurgie ortopedie

4

VAS – vizuální analogová škála

chirurgie neurochirurgie ortopedie

3

2

VAS – vizuální analogová škála

Graf 1

1 1 0

0 2. den

3. den

0. den

Graf 4

Aktuální bolest u pacientů ÚVN 3,2

3,15

3,1 3,05

3,0 2,9 2,8

2,76 2,65

2,7

VAS – vizuální analogová škála

Graf 3

1. den

1. den

2. den

3. den

Nejsilnější bolest v posledních třech dnech u pacientů ÚVN

5,4

5,3

5

4,58 3,87

2

2,6 1

2,4 rok 2010

rok 2011

4 3

2,5

rok 2009

6

VAS – vizuální analogová škála

0. den

rok 2012

0 rok 2009

rok 2010

rok 2011

rok 2012

zdroj: výzkum autorek

a co jeho bolest zhoršuje. Ulehčuje rozhodování, jaký způsob tlumení bolesti zvolit, v jakých časových intervalech a jaká analgetika nejlépe podat, jaké podpůrné prostředky využít apod. Odhaluje případné chyby při strategii léčby (například analgetika podaná v příliš dlouhých intervalech) a umožňuje včas provést korekci plánu léčebných aktivit, aby nemocný zbytečně netrpěl. Co jednomu nemocnému bolest utlumí, nemusí přinést úlevu druhému. Lékař s celým zdravotnickým týmem má díky dokumentu zpětnou vazbu, zda ordinovaná léčba nemocnému skutečně pomáhá.

Oblasti sledování bolesti Mezi stěžejní oblasti patří sledování intenzity, charakteru, lokalizace a časový průběh pacientovy bolesti v široké škále závislostí, které bolest ovlivňují. Patří mezi ně postup léčení bolesti pacienta včetně odstraňování její příčiny (např. operací), ordinace lékaře, již poskytnutá komplexní ošetřovatelská péče a podpůrné prostředky. Je důležité všímat si souvislostí, za kterých bolest vzniká (například bolest po námaze, po jídle

atd.), co pomáhá a co stav zhoršuje. Významné jsou pacientovy reakce a psychické zpracování bolesti, ale i další okolnosti, které se během ošetřování udály a které do léčby bolesti zasahují.

Pokud se objeví náhlá neočekávaná bolest, která je vždy varovným příznakem důležitým pro diferenciální diagnostiku i pro neprodlenou léčbu vzniklých komplikací, je třeba ihned změřit fyziologické funkce a bolest tohoto typu bez odkladu hlásit lékaři.

Navzdory tomu, že sestra v naší zemi nemůže sama ordinovat léčbu proti bolesti, plní v kontinuálním sledování a tlumení bolesti nezastupitelnou úlohu. Sestra je součástí týmu, který společně usiluje o to, aby nemocný netrpěl, aby se obnovila jeho soběstačnost a aktivita, aby byl pokud možno schopen žít ve svém prostředí, mohl vykonávat činnosti, na které byl zvyklý, které dělal rád, a všestranně se cítil co nejlépe. Bolest víc než cokoliv jiného člověka omezuje a brání mu v původních aktivitách, mění jeho hodnotovou orientaci a způsob života.

Dnes víme, že chronické bolesti mohou vést až ke změně osobnosti nemocného.

9

odborné téma bolest a stáří

florence 10/13

Vzdělávání sester v oblasti kontinuálního sledování bolesti

nice se zaváděním ošetřovatelského procesu do praxe. Jeho důležitou součástí byla a je péče o pacienta s bolestí. Ruku v ruce se zaváděním kontinuálního sledování a tlumení bolesti bylo nezbytné zjistit zpětnou vazbu, co systém v praxi pacientům přináší, kde děláme chyby, upozornit na ně a systém upravit. Současně s tím začal i první ošetřovatelský empirický výzkum bolesti v ÚVN. Nejprve probíhal na jednom oddělení, od roku 2004 ve všech chirurgických oborech a následně v celé nemocnici. Od roku 2006 zde pracuje tým výzkumu a vývoje v ošetřovatelství a organizace výzkumu je rozdělena mezi jeho členy.

Pro nové zaměstnance Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice Praha (dále jen „ÚVN“) začíná vzdělávání absolvováním vstupního školení, které pro sestry zahrnuje i proškolení v oblasti ošetřovatelského procesu včetně kontinuálního sledování bolesti. Nemocnice organizuje velkou škálu vzdělávacích akcí včetně e-learningu o kontinuálním sledování bolesti.

Od roku 2011 pořádáme certifikovaný kurz Péče o pacienta s bolestí, který pomáhá sestrám a porodním asistentkám z celé republiky získat nové informace a praktické dovednosti v oblasti hodnocení, tlumení a odstraňování bolesti. Kurz získal prodloužení certifikace o další tři roky.

Sestra při praktické části certifikovaného kurzu Péče o pacienta s bolestí se učí na modelu aplikovat léky do podkožního implantabilního portu

Některé cíle ošetřovatelských ­empirických výzkumů bolesti v ÚVN:

Ošetřovatelský empirický výzkum bolesti v ÚVN V ÚVN probíhá ošetřovatelský empirický výzkum bolesti již řadu let. V roce 2001 začala nemocfoto: archiv autorky

10

→ Zjistit, zda pacienti trpěli bolestí již před ­operací. → Zjistit úroveň a rozsah bolesti u nemocných v souvislosti s operací. → Zjistit využívání měřítek bolesti. → Odhalit často opakované chyby a upozornit na ně. → Zjistit individuální zkušenosti pacienta s bolestí. → Porovnat intenzitu bolesti, kterou udává pacient, se záznamem sestry. → Provést srovnání s předchozími lety.

Zajímavé zjištění přineslo zavedení nové operační techniky – operačního robota da Vinci do praxe. V oblasti snížení pooperační bolesti byl v naší nemocnici nejzřejmější přínos na urologickém oddělení. Ještě v roce 2006 šetření intenzity pooperační bolesti na urologickém oddělení výrazně převyšovalo průměr v ostatních chirurgických oborech. Urologické operace patřily k nejbolestivějším operacím v ÚVN Praha.

Po zavedení operačního robota do běžné praxe urologického oddělení se průměrná intenzita bolesti na tomto oddělení velmi výrazně snížila (viz graf 1 a graf 2).

Ošetřovatelský výzkum v posledních letech potvrdil postupné snižování intenzity bolesti u pacientů naší nemocnice, jak ukazují následující dva grafy. Zlepšující se hodnoty odrážejí pozitivní vývoj v praktickém naplnění managementu bolesti a jsou výsledkem usilovné práce všech zdravotníků. Aktuální bolest je pacientova bolest v době návštěvy výzkumníka na oddělení (graf 3), nejsilnější bolest v posledních třech dnech značí nejsilnější bolest, kterou pacient udal v posledních třech dnech před návštěvou výzkumníka na oddělení (graf 4).

Jednou z důležitých oblastí v ošetřovatelském výzkumu bolesti v ÚVN bylo porovnat

11

® Trojrozměrný obvaz vytvořený vědou

1. KROK Připravte ránu.

Měníme svět hojení ran!

Trojrozměrný obvaz, který vyhoví!

2. KROK Nasypte Altrazeal® na ránu. Chcete-li urychlit polymerizaci, použijte sterilní fyziologický roztok nebo antiseptický roztok na bázi oktenidinu, polyhexanidu nebo PVP – jódu.

3. KROK Pokud chcete použít sekundární obvaz, vyberte nepřilnavé dobře prodyšné krytí.

4. KROK Altrazeal® odstraňte z rány pomocí pinzety a je-li třeba, provlhčete Altrazeal® před odstraněním sterilním fyziologickým roztokem.

Distribuce v České republice: EXPHARMA s. r. o., Dlouhá 36, 110 00 Praha 1 info@altrazeal.cz, www.altrazeal.cz

Altrazeal vyhovuje: ®

� Ráně � Pacientům � Odborníkům

12

odborné téma bolest a stáří

florence 10/13

intenzitu bolesti, kterou pacient udával v době návštěvy výzkumníka na oddělení, se záznamem sestry. Příznivé bylo, že rozdíly byly minimální, v ojedinělých případech nebyly větší než dva stupně VAS. Bolest je subjektivní zkušenost jedince a nikdo jiný než bolestí trpící nemůže vědět, jak moc to bolí.

Závěr Systém kontinuálního sledování bolesti představuje praktický návod, který lze použít na všech nemocničních odděleních. Je

třeba, aby byl provázán a dobře sklouben se zajištěním individuální komplexní péče a týmové spolupráce.

Pokud se bolest nedaří tlumit, musíme hledat efektivní cestu, jak pacientovi pomoci. Možnosti dnešní medicíny jsou v této oblasti velmi široké.

Měli bychom se stále snažit posouvat věci k lepšímu, nenechat se uchlácholit představou, že bolest k léčení neodmyslitelně patří. Je třeba přispět k tomu, aby diskrepance mezi poznáním v oblasti tlumení bolesti a běžnou praxí byla co nejmenší.

Literatura 1. Hanousková J. Hodnocení bolesti sestrou a tlumení pooperační bolesti. Praha: UK, diplomová práce, 2006.

2. Honzák R. Adjuvantní analgetická léčba.

Remedia, 1995, roč. 5, č. 1–2, s. 39–42.

3. Klener P. Léčba bolesti u nádorových onemocnění. Remedia, 1995, roč. 5, č. 1–2, s. 32.

4. Kozák J, Papežová H. Kapitoly z léčby bolesti. Praha: Maxdorf, s. r. o., 2002, s. 26.

ISBN 80-85912-90-2.

5. Kolektiv autorů. Vše o léčbě bolesti. Praha: Grada Publishing, a. s., 2006, s. 45–46.

ISBN 80-247-1720-4.

6. Chloubová H. Bolest. In: Kolektiv autorů.

Základy ošetřování nemocných. Praha: ­Karolinum, 2005, s. 87–92. ISBN 80-2460845-6.

7. Křivohlavý J. Bolest – její diagnostika a psychoterapie. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví Brno pro ILF Praha, 1992, s. 19–26. ISBN 80-7013-130-6.

8. Larsen R a kol. Anestezie. Praha: Grada Publishing, a. s., 1998, s. 525–531. ISBN ­80-7169-179-8.

9. Málek J. Terapie pooperační bolesti. http://www.lf3.cuni.cz/studium/materialy/ chirurgie/txt/pain [cit. 2005-10-21].

10. Neradílek F, Drábková J. Léčba bolesti – nová lékařská disciplína. Remedia, 1995, roč. 5, č. 1–2, s. 5.

11. Ready LB, Edwards T (eds.). Léčba akutní bolesti. Praha: STAPRO, s. r. o., 1994, s. 12–35. ISBN 0-931092-01-9.

12. Sofaer B. Bolest – příručka pro zdravotní sestry. Praha: Grada Publishing, a. s., 1997, s. 23–28, 73–74. ISBN 80-7169-309-X. 13. Ševčík P. Bolest a možnosti její kontroly.

Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1994, s. 17–31. ISBN 80-7013-171-3.

inzerce

Dovolujeme si Vás pozvat na finálový večer Nej sestřička Během večera vystoupí: Naďa Urbánková, Kamila Nývltová, Martin Maxa, Heidi Janků, Bohuš Matuš, Michaela Dolinová, Michaela Nosková, Jana Hrušková Yngland, Markéta Konvičková, Madalena Joao, Klára Kolomazníková, Renata Drössler.

sestřička

2013

který se uskuteční

Slavnostní večer bude moderovat Štěpánka Duchková.

V porotě zasedne: MUDr. Radim Uzel, CSc., MUDr. Jan Cimický, CSc., Uršula Kluková, Zbigniew Czendlik, Eva Hrušková, Václav Glazar, Mgr. Eva Jurinová, Kateřina Kornová, loňská vítězka Batist Nej sestřička Lenka Nováková, prezidentka České asociace sester Mgr. Dana Jurásková Ph.D., MBA, Anna Skalická z České Asociace sester a další představitelé ze zdravotní sféry a kulturního života.

Záštitu nad celým večerem přijalo Ministerstvo zdravotnictví České republiky, starosta města Náchod Jan Birke, hejtman Královéhradeckého kraje Bc. Lubomír Franc, prezidentka České asociace sester Mgr. Dana Jurásková Ph.D. MBA, místopředsedkyně výboru pro zdravotnictví poslanecké sněmovny a poslankyně Mgr. Soňa Marková a starosta města Červeného Kostelce Petr Mědílek.

Servis, prodej vozů Škoda a Seat

19. října 2013 od 19 h.

v Městském divadle Dr. Josefa Čížka v Náchodě.

Výtěžek z akce bude věnován na charitativní účely.

Důstojný a kvalitní život

PRO SENIORY S DEMENCÍ rova nemoc. Nejlepším řešením pro nemocné zejména ve vyšších stádiích choroby je pobyt ve specializovaných zařízeních – v domovech se zvláštním režimem. Vyškolení pracovníci v domovech využívají nejrůznější metody, které jsou zaměřené na zpomalení nástupu nemoci a také na zvýšení kvality života nemocných, například bazální stimulaci, reminiscenční terapii, nácvik paměti, ergoterapii a další.

Stárnutí populace a zvyšující se počet seniorů s Alzheimerovou nemocí vyžaduje nové přístupy v péči, ale klade i nové nároky na personál i vybavení v zařízeních sociální péče. Společnost LINET se problematice potřeb seniorů věnuje systematicky řadu let. Výsledkem je koncept Memoriana – návrh speciálního interiéru určeného zejména seniorům s Alzheimerovou chorobou. Kromě toho jako novinku poskytuje v rámci svého školicího centra LINET Scholaris odborný kurz věnovaný problematice seniorů s demencí.

SPECIFICKÉ POTŘEBY SENIORŮ S DEMENCÍ Většina seniorů dává přednost životu v domácím prostředí, třeba za pomoci rodiny nebo terénních sociálních služeb. Bohužel ale při-

bývá těch, kteří jsou kvůli nemoci, zejména demenci odkázáni na pomoc druhých. Podle odhadů České alzheimerovské společnosti žije v Česku přibližně 130 tisíc lidí s demencí, přičemž její nejčastější forma je právě Alzheime-

Vzdělávejte se s LINET Scholaris!

Vliv prostředí na orientaci a průběh demence je název nového kurzu školicího centra LINET Scholaris, který získal akreditaci MPSV ČR. Vede jej zkušená lektorka z České alzheimerovské společnosti Pavla Hýblová. Cílem kurzu je představit problematiku onemocnění demence s důrazem

na správné rozeznání jednotlivých fází onemocnění, na principy vhodného uspořádání prostředí, jímž lze dosáhnout efektivní spolupráce s klientem, či na kognitivní rehabilitaci klienta.

WWW.LINETSCHOLARIS.CZ

MEMORIANA JE VÍCE NEŽ POKOJ Moderní zařízení pro seniory s demencí nepodceňují kromě odborné terapie ani vybavení domova, jehož cílem je zvýšit komfort klientů a také usnadnit náročnou práci ošetřujícího personálu. Speciálně pro klienty s demencí a s Alzheimerovou nemocí je určený ucelený koncept pokoje Memoriana, jehož realizaci poskytuje společnost LINET. Návrh pokoje Memoriana vychází ze systematických analýz potřeb osob postižených demencí a ze zkušeností ošetřovatelského personálu. Koncept Memoriana je založen na třech základních pilířích: bezpečnost, zvyšování soběstačnosti a snadná orientace.

Díky variabilitě jednotlivých prvků umí projektanti LINETu přizpůsobit pokoj přáním a potřebám klienta, aby se zde cítil jako doma.

Celá místnost je navržena tak, aby co nejvíce minimalizovala možná rizika pro klienty plynoucí např. z frustrace, zlosti, ztráty rovnováhy apod. Pokoj je proto bezpečný, nábytek je uspořádán odpovídajícím způsobem. Barevné rozčlenění označuje oblasti pohybu v místnosti, pomáhá klientům v pohybu bez překážek a ve snadném rozpoznávání úložných prostorů.

Základ pokoje tvoří bezpečné nízké lůžko Sentida. Nízká nástupní výška ložné plochy, elektrické polohování a systém vícedílných sklopných postranic umožňuje klientům komfortní ležení bez rizika pádu a zvyšuje jejich soběstačnost.

Nábytek je uspořádán, aby se v něm klient intuitivně vyznal, využívá výrazné záchytné body a je přehledný. Úložné prostory jsou navrženy opět s ohledem na intuitivnost, navíc jsou buď otevřené, nebo mají prosklená dvířka.

Přímý výhled na osobní věci motivuje k aktivitě a samostatnosti. Zároveň přispívá k lepší orientaci v prostoru. Velký důraz je kladen na barevnost, především na zklidňující barevné kombinace. Vše je uzpůsobeno tak, aby se klient v pokoji cítil pohodlně a klidně, zkrátka jako doma. . WWW.LINET.CZ

odborné téma bolest a stáří

florence 10/13

Krytí se Safetac® technologií – drahé, nebo ekonomické?

Bc. Ivana Chvojková JIP autologní, HOO FN Plzeň

Porušení kožní integrity u hematoonkologických pacientů představuje jednu z možných komplikací. Hrozí zde několik závažných rizik, která mohou nemocného ohrozit i na životě.

Především je to riziko vzniku infekce, obtížné hojení rány v důsledku základního onemocnění a probíhající léčby a v neposlední řadě i z možné malnutrice pacienta. Z těchto důvodů je velmi důležité zvolit u hematoonkologických pacientů vhodný materiál k ošetřování a převazům ran. foto: www.molnlycke.com

14

Rozdíl mezi běžným krytím (vlevo) a krytím se Safetac® technologií (vpravo)

Aplikace ­moderních ­materiálů ­minimalizuje ­trauma a bolest při převazech a tím nejen bla­ hodárně působí i na emoční stav ­pacienta, ale především při­ spívá ke zdár­ nějšímu hojení.

M

oderní materiály používané v dnešní době k ošetřování ran a defektů postupně vytlačují klasická obinadla a suché gázy. Aplikace těchto materiálů minimalizuje trauma a bolest při převazech a tím nejen blahodárně působí i na emoční stav pacienta, ale především přispívá ke zdárnějšímu průběhu hojení.

Krytí se Safetac® technologií snižují díky použití měkkého silikonu poškození okolní kůže i samotného lůžka rány, mají hydrofobní schopnost, neadherují k vlhkému lůžku rány a velmi jemně přilnou k okolní kůži. Tímto způsobem je zajištěno vlhké prostředí v ráně, minimalizuje se riziko macerace a krytí může na ráně zůstat podle potřeby i několik dnů. Při použití těchto materiálů je zachována kontinuita v hojení rány i přísná sterilita. Cena těchto materiálů je na první pohled poněkud vyšší, ale při správném používání se plně projeví jejich výrazný přínos pro průběh hojení a ošetřování ran je nejen úspěšnější a rychlejší, ale i levnější než při použití starých klasických obvazových materiálů. Tento fakt bych ráda prezentovala v následující kazuistice včetně cenového rozboru.

Kazuistika Pacient 33 let s ALL od roku 2006, opakované hospitalizace na HOO FN Plzeň, pro relaps

provedena v roce 2008 alogenní nepříbuzenská transplantace krvetvorných buněk, ulcerace sliznice distálního jícnu a žaludku při reakci štěpu proti hostiteli (GvHD) – 1/2009, od 7/2010 těžká kolitida při střevní formě GvHD, která nereagovala na konzervativní léčbu.

Dne 3. 9. 2010 bylo z vitální indikace rozhodnuto o chirurgické intervenci. Byla provedena resekce tenkých kliček (odebráno 130 cm, histologicky těžká gangréna střevní sliznice), slepý uzávěr ilea a jejunostomie. Pro těžké krvácení z dutiny břišní byla 4. 9. 2010 provedena operační revize, kde byla zjištěna pokračující gangréna tlustého střeva.

Byla proto provedena subtotální kolektomie (odebráno 80 cm). Nemocný byl přeložen z chirurgické kliniky na naše pracoviště dne 13. 9. 2010 k doléčení. Doporučená frekvence převazu operační rány dle chirurga byla jednou denně, dezinfekce operační rány a okolí roztokem Braunol a sterilní kompresy z netkaného textilu k ošetření ran.

Postupně docházelo k dehiscenci jizvy a ke zvýšené, mírně zapáchající secernaci. Na spodině se objevily nazelenalé povlaky a nemocný si začal stěžovat na bolestivost při snímání krytí z důvodu zvýšené citlivosti kůže při GvHD reakci po alogenní transplantaci kostní dřeně a nepříjemné pocity pálení kůže pod použitou náplasťovou fixací. Při převazu byl proveden stěr z defektu. Mikrobiologické vyšetření ze 17. 9.

2010 potvrdilo kolonizaci defektu: Enterococcus faecium, Serratia marcescens, Klebsiella pneumoniae ojediněle. Mykologická kultivace – negativní, Pseudomonas aeruginosa.

Z důvodu nepříznivého průběhu hojení defektu jsme pro další postup zvolili krytí se Safetac® technologií s obsahem stříbra. Frekvence převazu jednou za dva dny, dezinfekce okolí a defektu Braunol roztokem, použitý materiál: Mepilex Ag – antibakteriální krytí (široké použití) (obr. 3), Me-

bolest a stáří odborné téma

1

4

7

2

5

8

Obr. 1 / Poškození při nevhodně zvoleném materiálu k převazu Obr. 2 / Operační rána po 13 dnech hojení Obr. 3 / Nespecifická aplikace Mepilex Ag Obr. 4 / Sekundární krytí Obr. 5 / Pacient po převazu chirurgem Obr. 6 / Stav před propuštěním

3

6

Obr. 7 / V domácím ošetřování Obr. 8 / Kompletní zhojení

Graf 2

M epilex Ag prokázal přetrvávající účinek až 7 dnů 2. den

3. den

4. den

5. den

6. den

Srovnání nákladů

7. den 5,5 5,0

450 401,2

Kč

1. den

Log red

Graf 1

400

4,5

350

4,0

úspora 46 %

3,5

300 250

3,0 2,5

187,5

2,0

200 150

1,5 100

1,0

50

0,5 0 C. albicans

E. faecalis (VRE) P. aeruginosa

S. marcescens S. aureus (MRSA)

S. aureus

A. baumannii

0 převaz dle chirurga

převaz s měkkými silikony fota: archiv autorky, zdroj grafů: autorka

15

16

odborné téma bolest a stáří

Tab. 1

florence 10/13

Analýza cenových nákladů převazových materiálů použitých u prezentovaného pacienta převaz dle chirurga 2× denně Materiál

měkké silikony à 2 dny

cena za jednotku (Kč)

spotřeba

cena za 1 převaz (Kč)

cena za 1 den (Kč)

spotřeba

komprese sterilní 7,5 × 7,5 cm / 5 ks

1

8 bal

8

16

komprese sterilní 10 × 10 cm / 5 ks

2

3 bal

6

12

tyčinky vatové à 2 ks

2,5

7 bal

17,5

Inadine 5 × 5 cm

22

5 bal

110

Mepilex Ag 10 × 10 cm

129

0

0

0

Mepilex Border 7,5 × 7,5 cm

104

0

0

0

1 ks/4 dny

104

26

Mepilex Border 10 × 10 cm

123

0

0

0

2 ks/4 dny

246

61,5

279/1 I

50 ml

14

28

20 ml

6

3

1

1 pár

1

2

1 pár

1

0,5

rukavice sterilní 1 pár

5

1 pár

5

10

1 pár

5

2,5

sterilní rouška 75 × 90 cm

6

1 ks

6

12

1 ks

6

3

jednorázová podložka 60 × 90 cm

5

1 ks

5

10

1 ks

5

2,5

jednorázová pinzeta

3,5

1 ks

3,5

7

1 ks

3,5

1,75

jednorázové nůžky

22

1 ks

22

44

1 ks

22

11

12/9 m

2m

2,6

5,2

0

0

Braunol dezinf. roztok rukavice jednorázové 1 pár

Silkplast náplast k fixaci celkem

cena za 1 převaz (Kč)

cena za 1 den (Kč)

5 bal

5

2,5

0

0

0

35

7 bal

17,5

8

220

0

0

0

1 ks/2 dny

129

64,5

401,2

0 187,5 zdroj: autorka

pilex Border – absorpční, samolepící, multifunkční pěnové krytí (obr. 4), sekundární krytí (ochrana okolní pokožky a prevence strhnutí kůže u pacienta po alogenní transplantaci kostní dřeně) pro jejich prokázanou účinnost. (1) Během 6 dnů používání výše uvedeného materiálu docházelo k postupnému čištění rány a na spodině se začala objevovat nově granulující tkáň.

V důsledku trvající imunosupresivní léčby následovalo několikatýdenní sekundární hojení operační rány, v horním i dolním pólu jizvy se objevily drobné nekrózy a proto jsme požádali o konziliární vyšetření chirurgem a snesení nekróz.

Překvapilo nás doporučení chirurga neaplikovat převazový materiál se stříbrem a naopak použít Persteril jako oplachový roztok, přestože bylo prokázáno, že po použití Persterilu dochází k popálení nově granulující tkáně. (2) Nemocný byl takto, bohužel, ošetřen i přes naši argumentaci, že použití náplasťové fixace není vhodné, jelikož dotyčnému vyvolává pálení a zarudnutí kůže (obr. 5).

Po dohodě s ošetřujícím lékařem jsme nakonec přeci jen pokračovali v předchozí úspěšné aplikaci krytí se Safetac® technologií až do propuštění nemocného dne 16. 10. 2010 (obr. 6).

Nemocný byl edukován o ošetřování operační rány a nadále v něm pokračoval i v domácím prostředí až do kompletního zhojení (obr. 7, 8).

Výhody použití krytí se Safetac® technologií jsou prokazatelné, nicméně mnoho z nás si stále ještě myslí, že takovéto ošetřování je finančně nákladné.

Abychom dokázali odpovědět i na tuto otázku, zpracovali jsme analýzu nákladů převazových materiálů používaných u prezentovaného pacienta. Do kalkulace jsme zahrnuli ceny použitého materiálu na jeden převazový den – dle chirurga 2× denně a při použití krytí Mepilex® Ag a Mepilex® Border 1× za 2 dny.

Jak je z přiloženého přehledu jasně patrné, vlhké hojení s použitím krytí se Safetac® technologií je přes vyšší vstupní cenu za kus v konečném důsledku mnohem ekonomičtější než převazy s použitím konvenčních materiálů. Úspora 46 % je při dnešní ekonomické situaci velmi dobrým argumentem, proč tyto materiály používat. Z klinického hlediska navíc přináší nezpochybnitelné výsledky v kvalitnějším a kratším průběhu hojení a také zvyšuje kvalitu života ošetřovaných pacientů.

Literatura 1. Taherinejad and Hamberg. Antimicrobial effect of a silver-containing dressing on a broad range of common wound pathogens.

Poster publication. Word Union Congress, Toronto, Canada 2008.

2. Stryja J et al. Repetitorium hojení ran 2, Semily: Geum, 2011, ISBN 978-80-86256-79-5. (cit. kapitola 36. Oplachy a laváže rány, 36.4 Roztoky nevhodné k aplikaci do rány: s. 270)

Více o autorce Bc. Ivana Chvojková 1985: ukonč. SZŠ Plzeň – zdravotní sestra; 1999: ukonč. PSS – anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče; 2011: ukonč. Bc. studium – ošetřovatelství, ZČU Plzeň; 2012: ukonč. CK – Ošetřovatelská péče v hemato-onkologii; 2013: ukonč. CK – Specifická ošetřovatelská péče o chronické rány a defekty; 2013: ukonč. CK – Péče o pacienta se zavedeným portem; 1985–1986: Krajský ústav národního zdraví – FN Plzeň, 1. interní klinika, kardiologická JIP, zdravotní sestra; 1991–1996: Hemato-onkologické oddělení, FN Plzeň, Transplantační JIP, zdravotní sestra; 1996: Vojenská nemocnice Plzeň, detašované pracoviště Všeruby, sestra na ambulanci; 1996–2005: Hematologicko-onkologické oddělení, JIP autologní, staniční sestra; od 2005: Hematologicko-onkologické oddělení, FN Plzeň, JIP autologní, všeobecná sestra

bolest a stáří odborné téma

Delirantní stavy Marcela Vojířová Geriatrie – LDN, Thomayerova nemocnice

Delirium ve stáří je akutně vzniklý stav zmatenosti. Jde o kvalitativní poruchu vědomí a kognitivních funkcí, která vzniká náhle nebo v krátkém časovém úseku a komplikuje zdravotní stav pacienta. Je to nejčastější neuropsychiatrická porucha u geriatrických nemocných. Při deliriu může dojít k paranoidnímu nastavení a agitovanosti nemocného.

Etiologie, výskyt

Diagnostika a klasifikace deliria

Delirantní stav ve stáří je jiné delirium než delirium vyvolané alkoholem a drogami. V běžné populaci je tento stav vzácný, avšak u seniorů s kognitivními poruchami nebo s polymorbiditou či s psychiatrickou anamnézou je riziko rozvinutí deliria mnohem vyšší. Nejčastěji se delirium vyskytuje u hospitalizovaných pacientů (6–56 %), při akutním příjmu do zdravotnického zařízení (14–24 %), pooperační vznik u pacientů nad 65 let věku je v 15–53 %. U seniorů, kteří vyžadují intenzivní péči, je to 70– 87 %. V terminální fázi jejich života je to až 83 %.

Delirium se často ani nediagnostikuje. Je obecně podceňováno nebo se zaměňuje za demenci v rámci aterosklerózy. Více pozornosti budí jeho hyperaktivní forma, kdy má pacient změněné chování a jednání, které může vést až k agresivitě a autoagresivitě. Hypoaktivní formu u seniorů často nepoznáme až do chvíle, kdy se přidruží manifestní somatické komplikace. Rizika a příčiny se sčítají, takže u starších osob, u kterých bývá větší počet rizikových faktorů, může již malá příčina spustit rozvoj delirantního stavu.

Delirantní stav je organický psychosyndrom s akutním začátkem, vznikající v důsledku somatické nebo psychické choroby nebo poruchy přesahující adaptační schopnosti mozku. V klinickém obraze nacházíme současně: → změněnou psychomotorickou aktivitu, hypoaktivní delirium, hyperaktivní delirium, → poruchu spánku – bdění v noci, spánek ve dne – opačný cyklus, → poruchu pozornosti (udržet pozornost, ­přesouvat pozornost, neschopnost soustředit se), → poruchu kognitivních funkcí, poruchu paměti, myšlení, → bludy, halucinace, → poruchu poznávacích schopností (úzkost, strach, agrese), → poruchu vědomí ve smyslu zastření nebo zhoršené schopnosti vnímat podněty z okolí, → kóma.

Rizikové faktory Příčiny deliria jsou multifaktoriální, zpravidla jde o důsledek některého závažného onemocnění.

Patří sem například cévní mozková příhoda, diabetes mellitus – hypoglykémie, epileptické paroxysmy, infekce močového ústrojí, hypotenze, selhání jaterních funkcí, traumata, tumory CNS, různá zánětlivá onemocnění či dlouhotrvající stres nebo zátěž. Průvodním jevem je také abúzus alkoholu, omamných látek či jejich abstinence. Častým následkem je pak podávání nevhodných léků, a to zejména antidepresiv a benzodiazepinů.

Velmi významnou příčinou jsou sociální a psychologické okolnosti, jako například nutná hospitalizace, překlad pacienta na jiné oddělení či na jiný pokoj. Senior se v těchto situacích velmi těžko adaptuje. Dalším velmi důležitým faktorem, na který musíme dbát, je dodržování pitného režimu. V nemocnici je pacient v neznámém prostředí, obklopen cizími lidmi, a proto v noci trpí poruchami spánku a úzkostnými stavy.

Pro delirium je typické kolísání jeho intenzity.

Zpravidla trvá hodiny a dny. Typické je zlepšení během dne a zhoršení symptomů ve večerních a nočních hodinách.

Při vyšetření pacienta se zaměřujeme na úroveň kognitivních schopností: → Orientace – časem (jaký je den v týdnu, kolikátého je dnes, jaký je rok); místem (kde se nyní nachází, kde bydlí). → Pozornost – počítání od dvaceti do jedné, odečítáním sedmičky od čísla 100. → Paměť – hodnotíme krátkodobou paměť – opakování několika za sebou jdoucích čísel nebo slov. Vybavení si jednoduché krátké adresy. → MMSE test – kreslení hodin (ciferník, číslice na prázdný list papíru).

Zjišťujeme somatické problémy nemocného: → febrilie, → stav hydratace a výživy, → defekty, → bolesti.

Příčiny deliria jsou multifaktoriální, zpravidla jde o důsledek některého závažného onemocnění.

17

18

odborné téma bolest a stáří

Schéma 1

florence 10/13

Schéma 2

Prevence deliria

Prevence deliria

PREVENCE DELIRIA nový příjem nemocného

PREVENCE DELIRIA během hospitalizace

aktivně pátrat po rizikových faktorech

aktivně pátrat po rizikových faktorech

1. překlad sám o sobě 2. dehydratace 3. bolest 4. iontové dysbalance – kalium, natrium, chloridy 5. hypo/hyperglykémie (hrozí i u zatím nediagnostikovaných diabetiků) 6. retence močová 7. obstipace, fekalom – vyšetření per rectum

→ dehydratace → hypo/hyperglykémie → akutní infekce – respirační, močová → retence močová → fekalom → bolest → cévní mozková příhoda

DOPORUČENÍ jsou-li přítomny dva a více rizikových faktorů, je pravděpodobnost rozvoje deliria extrémně vysoká

→ akutní koronární syndrom → podchlazení (koupání!) → krvácivá příhoda (meléna – NSAID) → rozvoj deliria po návštěvách – konflikt s příbuznými

PROAKTIVNÍ PŘÍSTUP odstranění vyvolávajících příčin a zahájení medikace

PROAKTIVNÍ PŘÍSTUP odstranění vyvolávajících příčin a zahájení medikace

Tab. 1

Proaktivní přístup Lékaři

Sestry

medikamentózně

komunikací

Sledování příjmu tekutin, hydratace

diagnostika dehydratace

sledování příjmu tekutin – zapisovat

Monitorování a účinná léčba bolesti

medikamentózně

tabulka bolesti, RHB, aktivizace

Optimalizace CNS funkce

Vysazení anticholinergně působících léků Monitorování vyprazdňování (retence moči, stolice) Optimalizace nutričního stavu Časná mobilizace, podpora soběstačnosti a sebepéče

ano

–

vyšetření, medikace, indikace úpravy výživy

sledování vyprazdňování, aktivní plán, výživa

vyšetření, indikace

nutriční screening a kontroly

indikace aktivizace a RHB

realizace aktivizace a RHB

indikace

realizace

Omezit „stěhování“ pacienta a vyšetření

zdroj: autorka

Pátráme po vyvolávajících faktorech: → stěhování pacienta, → návštěva příbuzných, → sdělení nepříznivé zprávy, → zavedení močového katetru apod.

Nelékařská léčba delirantních stavů Vychází ze stavu pacienta a vyvolávající příčiny.

Nefarmakologická léčba Zajištění optimálních metabolických podmínek.

Nutriční terapie: Zvolíme vhodný nutriční režim. U seniorů, kteří odmítají potravu, volíme zejména mixovanou stravu, různé výživné nápoje, např. Nutridrink (příchutě střídáme).

Zapojíme rodinné příslušníky. Evidujeme množství stravy a tekutin, které jsme podali. Vše konzultujeme s nutriční tera-

peutkou. Sledujeme měřitelné parametry aktuálního výživového stavu a snažíme se zjistit, co nemocnému chutná. Sledujeme bilanci tekutin za 12 hodin.

Dodržujeme obecná podpůrná opatření: → zvýšený dohled, → zabránění poranění, → nekonfliktní přístup, → pravidelný režim, → nekurtujeme a fyzicky neomezujeme, mohlo by dojít k úrazu a poranění pacienta.

Rizika a prognóza Delirantní stav je považován za důsledek nedostatečné reaktivity a adaptability mozku v zátěžových situacích. Při probíhajícím delirantním stavu je nemocný bezprostředně ohrožen pádem s vážnějšími zraněními a frakturami a aspirací

tekutin nebo potravy s následnou aspirační pneumonií. Obě komplikace jsou pro nemocného velmi závažné a mohou být smrtící. U delirantních nemocných, kdy se tento stav rozvinul na podkladu akutního somatického onemocnění, lze očekávat návrat k premorbidní úrovni kognitivních schopností s ústupem symptomů somatického onemocnění. U operovaných nemocných po celkové anestezii, kde premorbidně byla přítomna již signifikantní kognitivní porucha nebo demence, se ve většině případů nepodaří vrátit nemocného na původní úroveň kognitivních schopností. Pacient po stabilizaci stavu zůstává s trvalým a větším kognitivním deficitem a s různou mírou závislosti na další osobě v základních denních činnostech. Časné rozpoznání blížícího se deliria zabrání jeho vzniku a tím i vzniku závažných komplikací.

bolest a stáří odborné téma

Prevence delirantního stavu U nemocných, u kterých se již jednou rozvinul delirantní stav z jakékoliv příčiny, lze očekávat vznik deliria při jakékoliv další psychické nebo fyzické zátěži. U většiny nemocných lze na základě vyšetření kognitivních schopností (test MMSE – Mini Mental State Examination) a současného somatického stavu minimalizovat riziko vzniku opakovaného delirantního stavu (schéma 1 a 2).

Na prevenci delirantních stavů se svými odbornými aktivitami podílejí společně všichni členové léčebného týmu. Tabulka č. 1 ukazuje základní body sledování a možnosti lékařské a ošetřovatelské diagnostiky i intervence.

Program proaktivního přístupu k prevenci a léčbě delirantních stavů

1. Vyšetřovací program pro všechny kategorie ošetřovatelského týmu ke stanovení rizika delirantního stavu u nově přijímaných nemocných.

2. Program konkrétních opatření k minimalizaci zjištěných patologií z bodu 1.

3. Postupy průběžného monitoringu nemocných během hospitalizace (co se bude sledovat, v jakých časových intervalech, komu se budou patologické nálezy hlásit, jaká budou opatření).

4. Zpětná kontrola – rozbor příčin a realizovaných postupů u vzniklých delirantních stavů.

Závěr

Každé oddělení následné péče by mělo mít vytvořený program proaktivního přístupu k prevenci a léčbě delirantních stavů, který bude vycházet z diagnostických a léčebných možností oddělení. Tento program musí obsahovat následující základní body:

Včasnou diagnostikou a léčbou deliria můžeme předejít řadě komplikací a výrazně tak zlepšit prognózu pacienta. Pokud podchytíme delirium v zárodku nebo mu dokonce předejdeme, zkvalitníme tím zbytek života nemocného.

Literatura 1. Venglářová M. Problematické situace v péči o seniory. Příručka pro zdravotnické a sociální pracovníky.

Praha, Grada Pub­lishing, a. s., 2007.

2. Křivohlavý J. Psychologie nemoci.

Více o autorce Praha, Grada Publishing, a. s., 2002.

ISBN 80-247-0179-0.

3. Šafránková A, Nejedlá M. Interní ošetřovatelství I. Grada Publishing, a. s., 2006. ISBN 80-247-1148-6.

Marcela Vojířová 1983: ukonč. SZŠ, Benešov u Prahy; 1999: ukonč. PSS v Brně – Ošetřovatelská péče o dospělé, Ošetřovatelská péče u plicních onemocnění; 1989–2009: všeobecná sestra v interních oborech; od 2010: staniční sestra Geriatrie – LDN, Thomayerova nemocnice

inzerce

... karta plná výhod 9ÊFH QH{ 10.000 PR{QRVWÊ 3ľÊPH VOHY\ FFD D{ 3ODWÊ Y á5 L 65 9ÚKRG\ Y ND{GÆP okrese Registrujte e-mail Registrujte Váš VášVáš e-mail a hrajtea hrajte Registrujte e-mail zajímavé nanawww.sphere.cz oo zaujímavé ceny www.sphere.sk zajímavéceny ceny na www.sphere.cz

3Ė¯NODG\ QDĞLFK SDUWQHUĬ

Hlaste sebe nebo jiné do soutÜže o nejsympatiÎtÜjší sestĚiÎku!

Registrace do soutÜže konÎí 15. Ěíjna 2013 na stránkách www.misssestra.cz.

Miss sestra 2013 bude vyhlášena 14. února 2014 na ŽofínÜ pĚi pĚíležitosti 5. reprezentaÎního plesu Sestry na sál!

www.misssestra.cz

S 2013 - inzerce Florence - 86x120.indd 1

3ľHVQÆ ]QćQÊ VOHY L GDOxÊ WLVÊFH SDUWQHUŒ QDOH]QHWH QD

www.sphere.cz

23.8.2013 12:14:14

19

20

odborné téma bolest a stáří

florence 10/13

Možnosti péče o seniora po propuštění z nemocnice Mgr. Kateřina Holická vedoucí sociální péče, Místní sociální služby, o. p. s., Brno

N

V případě trvalé změny zdravotního stavu je každý senior dříve či později postaven před nutnost řešit svou životní situaci po návratu z nemocnice prostřednictvím péče tzv. „druhé osoby“.

Spolupráce mezi pracovníky ve zdravotnictví a pracovníky v sociálních službách se v současné době netýká pouze pobytových zařízení, kde je práce zdravotníka přímo součástí péče o uživatele služby, ale je i nedílnou součástí zajištění kvalitní péče o člověka, který žije ve své vlastní domácnosti a z důvodu onemocnění nebo úrazu v seniorském věku bude dříve nebo později potřebovat využívat sociální službu.

ezbytnost využití zdravotní péče v případě onemocnění nebo úrazu je pro většinu seniorů samozřejmá, ale využívání sociální služby po propuštění z nemocnice se pro ně pojí s pocitem „patření do starého železa“ a společenské izolace. Tady hraje velkou úlohu sociální pracovník i celý zdravotnický tým nemocnice, který se o pacienta – seniora stará, aby jemu a potažmo i jeho rodině prostřednictvím své informovanosti o možnostech následné sociální péče mohl už v době rekonvalescence v nemocnici pomoci s rozhodováním, jak jeho situaci do budoucna řešit.

Z důvodu trvalé změny zdravotního stavu po proběhlém onemocnění, úrazu nebo pouze ze ztráty schopnosti organismu regenerovat své síly je každý senior dříve či později postaven před nutnost řešit svou životní situaci po návratu z nemocnice prostřednictvím péče tzv. „druhé osoby“, ať už si pod tímto pojmem představíme rodinného příslušníka, osobu blízkou nebo pracovníka sociální služby.

Životní situace, které nastávají po propuštění z nemocnice Na základě poznatků z praxe lze rozdělit životní situaci seniora, který je propuštěn z nemocnice do tzv. domácí péče, z pohledu zajištění péče do několika kategorií: 1) Senior s rodinou s možností pečovat Tato situace je pro seniora jednou z nejlepších. Rodina mu poskytne veškerý komfort domácí péče, stará se o něj dle jeho potřeb 24 hodin denně. Má však i svá úskalí, která spočívají v tom, že veškerý běh rodiny se podřídí potřebám péče o seniora, dochází k rozpadu společných činností rodiny, postupnému „vyhoření“ pečujících a péče pak přechází na jednoho člena rodiny. Ten však v průběhu let stárne a péče se i pro něj stává náročnější.

2) Senior s rodinou pracující, ale ochotnou se o něj v rámci možností postarat V této situaci dochází k tzv. dělení péče o seniora mezi jednotlivé členy rodiny v rámci skloubení pracovních povinností a času na péči o seniora.

Rodina zajistí spojenými silami potřebnou péči po nezbytně nutnou dobu a pak opět přechází péče na jednoho člena rodiny. Ten postupně získává pocit přetěžování a ukřivděnosti z důvodu nespolupráce dalších členů rodiny a postupně může docházet i k závažným rozepřím mezi členy rodiny.

3) Senior s manželkou nebo manželem a s podporou širší rodiny V tomto případě zajistí širší rodina např. velký nákup, velký úklid apod. a další každodenní péči poskytuje seniorovi v rámci svých možností jeho partner. Postupem času, kdy už není stav seniora pro širší rodinu tak akutní, dochází k poklesu intenzity zajištění podpory (někdy není čas na velký nákup, velký úklid není nutný v požadované frekvenci apod.) a širší rodina občas hledá tzv. „únikové“ cesty z povinností podpory. I partner postupem doby stárne, péče se pro něj stává s ohledem na jeho schopnosti stále náročnější a více vysilující.

4) Senior osamělý V případě, kdy žije senior sám a nemá nikoho blízkého, kdo by se o něj po návratu z nemocnice postaral, je potřeba zorganizovat tzv. institu­ cionální podporu. Zde vstupuje do hry nezbytně nutná podpora zdravotnického personálu nemocnice, sociální pracovnice nemocnice a jejich spolupráce s potřebnou formou sociální služby a jejími pracovníky. Propuštění do domácí péče musí být ve spolupráci se seniorem organizované, zdravotní péči v domácnosti seniora zajistí zdravotní sestry domácí zdravotní péče a péči o vlastní osobu seniora a zajištění jeho základních životních potřeb poskytne sociální služba.

foto: Profimedia

bolest a stáří odborné téma

služba mu pomůže žít podobným životem, na jaký byl zvyklý před změnou zdravotního stavu s následnou ztrátou schopností se sám o sebe postarat.

Úskalí motivace seniora k využívání sociální služby Plán ke spojení péče rodiny a instituce, případně jenom instituce s tím nejlepším vědomím a svědomím, má jedno velké riziko, a tím je senior sám. Senior se svou představou, že všechno zvládne po propuštění z nemocnice sám – i s oběma rukama zlomenýma, senior se svou představou, že pro rodinu by neměl být žádný problém se u něj každý den při cestě domů z práce zastavit a „hodinku“ s ním pobýt, a v neposlední řadě i senior, který „od nikoho nic nepotřebuje“, ale viditelně psychicky i fyzicky strádá.

V oblasti motivace přistoupení k pomoci ze strany sociální služby je třeba zohlednit tato hlediska: 1/ Vnímání potřebnosti Pomoc lékaře v nemocnici, záchranu svého života nebo odstranění akutních zdravotních potíží vnímá senior jako jasnou volbu – ano. V případě sociální služby má senior možnost volby. V kladném případě vnímá sociální službu jako pomoc, když on sám už nemůže, a je ochoten postupně na její využívání přistoupit, v záporném případě ji vnímá jako „nutné zlo“ a ztrácí pocit sounáležitosti s rodinou (oni už se o mě nechtějí starat…), případně má pocit méněcennosti z důvodu uvědomění si ztráty svých schopností a dovedností.

2/ Otázka finanční náročnosti Pobyt v nemocnici přijde seniora na 100 korun denně a tento poplatek senior v případě akutní změny zdravotního stavu neřeší, protože, jak už bylo výše uvedeno, jedná se o záchranu jeho zdraví a života.

Situace, kdy je ve své vlastní domácnosti a sociální služba za ním tzv. dochází domů, stojí seniora v průměru 120 korun za hodinu. V případě, kdy by měl senior využívat pobytovou sociální službu typu domov pro seniory apod., zaplatí za ubytování a stravu v průměru 360 korun za den a úkony péče jsou hrazeny z příspěvku na péči, který je seniorovi přiznán na základě míry jeho soběstačnosti dle rozsahu jeho ­omezení.

Propuštění do domácí péče musí být ve spolupráci se seniorem organizované, zdravotní péči zajistí zdravotní sestry a zajištění základních životních potřeb seniora poskytne sociální služba

Výše uvedené situace a jejich průběh jsou zákonité, proto je třeba nabídnout pomoc a řešení a k doplnění péče využívat takovou sociální službu, která by rodině nebo partnerovi péči o seniora ulehčila, částečně nebo úplně ji suplovala s tím, že jejím využíváním budou spokojeni všichni zúčastnění.

Sociální služby jsou zde proto, aby „uvolnily“ rodině ruce a zároveň rodinným příslušníkům umožnily přicházet k ­seniorovi nikoliv z povinnosti péče, ale s radostí ze setkání, příjemného posezení a užívání si společných chvil.

V případě, kdy není rodina ani osoby blízké, spočívá úloha sociální služby v psychické a fyzické podpoře seniora. Sociální

3/ Otázka mentálního přístupu seniora V případě, kdy senior potřebuje akutní pobyt v nemocnici, „nepřipouští se“ žádná diskuze – senior má respekt k přirozené autoritě lékaře z titulu toho, že lékař je člověk, který zachraňuje zdraví a životy, a seniorovi je jasné, že do nemocnice jet musí, když chce být v rámci svých možností zdráv.

Sociální služba je poskytována na základě přímého rozhodnutí seniora, kdy on je ten, kdo podepisuje smlouvu a musí s poskytováním sociální služby souhlasit, tj. před počátkem využívání sociální služby probíhá se seniorem diskuze o tom, zda sociální službu chce nebo nechce využívat. V tu chvíli nastupuje uvědomění si výše uvedených hledisek a senior vyhodnocuje, zda platba za sociální službu je pro něj únosná, zda peníze chce do sociální služby investovat nebo zda je raději dá vnoučatům nebo je uspoří „na horší časy“ a raději žije v neuspokojivých životních podmínkách.

21

22

odborné téma bolest a stáří

Druhy sociálních služeb, které pomohou vyřešit životní situaci seniora Pro motivaci seniora k využívání sociální služby je nutné, aby měli i zdravotníci povědomost o možnostech využívání sociální služby po propuštění seniora z nemocničního zařízení do domácí péče.

Pro pomoc pečující rodině nebo pro překlenutí doby, kdy se hledá vhodná pobytová služba pro seniora, která by odpovídala jeho potřebám, je k dispozici odlehčovací služba, která je poskytována formou terénní, ambulantní nebo pobytové služby. Seniorovi poskytuje nezbytný čas na rekonvalescenci po propuštění z nemocnice nebo odlehčení pečující rodině. Je možné ji využívat v domácím prostředí seniora i na 24 hodin denně nebo přímo v zařízení sociální služby, zpravidla v domově pro seniory, kde je zajištěn 24hodinový dohled a zdravotní péče. Je zpravidla poskytována na delší časový úsek – dny, ­t ýden nebo na jeden až tři ­měsíce.

Domov pro seniory je pobytová sociální služba, kde má senior nepřetržitě zajištěný pobyt, stravu, péči o svou osobu a zdravotní dohled. Do domova pro seniory zpravidla dochází lékař, je zde nabízena rehabilitace, ergoterapie a další aktivizační činnosti, které vedou k udržení a rozvoji stávajících schopností a dovedností seniora jak po psychické, tak po tělesné stránce.

Pečovatelská služba je klasická terénní nebo ambulantní sociální služba poskytovaná seniorovi v jeho vlastní domácnosti. Pečovatelská služba provádí v domluveném čase úkony péče o vlastní osobu seniora, dovoz nebo donášku stravy, péči o jeho domácnost, nákupy, doprovody seniora k lékaři apod. Pro začátek využívání sociální služby je nejvýhodnější, protože senior se necítí vytržený ze svého přirozeného prostředí a lze ji velmi dobře kombinovat s péčí rodiny.

Samostatnou kapitolou v péči o seniora po propuštění z nemocnice je domácí zdra-

florence florence10/13 6/13

votní péče (neřadí se do skupiny sociálních služeb). Ta je prováděna registrovanými zdravotními sestrami přímo v domácnosti seniora na základě doporučení lékaře (obnovuje se dle potřeby po třech měsících) a je hrazena zdravotní pojišťovnou. Zdravotní sestry provádějí ošetřovatelské úkony, po­ operační domácí péči, sledování zdravotního stavu, odběry krve apod. a též rehabilitační cvičení.

Domácí zdravotní péče je vynikajícím doplňkem domácí péče o seniora jak v případě, kdy o něj pečuje rodina, tak v případě, kdy je seniorovi poskytována terénní sociální služba.

Závěr Veškerá činnost výše zmíněných sociálních služeb je směřována k možnosti co nejvíce zpříjemnit, usnadnit a zlepšit situaci seniora v případě, kdy už není sám schopen se o sebe postarat tak, aby se mohl i nadále věnovat svým aktivitám, setkávat se s blízkými a přáteli v pohodě a bez stresových situací vyvolaných zdravotním omezením.

Pracovníci nemocnice plní v tomto procesu úlohu lidí, jejichž pokyny vnímá senior jako nutné brát v úvahu z titulu výše zmiňované péče o zdraví, a pracovníci sociální služby plní úlohu lidí, kteří budou o seniora pečovat s vizí, že bude moci prožívat dle svých možností plnohodnotný život s podporou „druhé osoby“.

K podpoře využívání sociální služby, která bude následovat ať už ve spolupráci s rodinou jako doplněk péče o seniora, nebo jako přímá následnost po propuštění z nemocnice, je proto velmi potřebná kooperace zdravotníků a sociální pracovnice nemocnice a odpovědných pracovníků sociální služby na principech vzájemné úcty a respektu k odborným znalostem a dovednostem druhé strany.

Kooperace je vedena s jedním cílem – pomoci seniorovi vyřešit všechny aspekty nelehké životní situace po propuštění z nemocnice.

Více o autorce Mgr. Kateřina Holická 1991: ukonč. Pedagogická fakulta, obor Speciální pedagogika, UK Praha; 1990–1992: Dětský diagnostický ústav Černovice u Tábora, speciální pedagog – diagnostik; 2005–2007: o. s. Pohoda Praha, vedoucí Denního stacionáře pro dospělé osoby s mentálním postižením; 2007–2009: Vyšší Hrádek, p. s. s., vedoucí úseku odborných služeb – manažer kvality poskytování sociálních služeb; 2010–2013: CSOP v Praze 10, vedoucí Pečovatelské služby

obsah

recenzované části výzkumné sdělení 23 / Postoje seniorů ke stáří a význam reminiscenčních aktivit

výzkumné sdělení 26 / Význam adherence k léčbě v souvislosti s kvalitou života HIV pozitivních pacientů

Výzkumné sdělení recenzované články

Postoje seniorů ke stáří a význam reminiscenčních aktivit Mgr. Kamila Marková Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice

Mgr. Martina Jedlinská Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice

Souhrn / Ke dni 31. 12. 2010 bylo na území České republiky sečteno celkem 10 532 770 osob. Z tohoto celkového počtu bylo 2 379 696 osob ve věku 60 let a více. Úspěšná adaptace na stáří a pozitivní postoje ke stáří mohou výrazně ovlivnit kvalitu života, subjektivní hodnocení zdraví i objektivně se zhoršující zdravotní stav. Reminiscenční aktivity mohou pomoci starému člověku vyrovnat se i s obtížnými fázemi jeho života. Tyto aktivity mají u seniorů pozitivní efekt na celkový funkční, psychický a zdravotní stav. Jako reminiscenční aktivity označujeme rozhovor terapeuta (sestry) se seniorem o jeho dosavadním životě, jeho dřívějších aktivitách, událostech a zkušenostech, často s využitím vhodných pomůcek (staré fotografie, předměty, nástroje, pomůcky využívané v domácnostech, pracovní nářadí, filmy, hudba atd.)

Klíčová slova / senior – stárnutí – postoje ke stáří – reminiscenční aktivity – vzpomínání.

Seniors’ attitudes to old age and the importance of reminiscence activities Summary / On the 31st December 2010 a total of 10 532 770 people were counted in the Czech Republic. Of that total, 2 379 696 people were aged 60 years and over. Successful adaptation to old age and positive attitudes to old age can considerably affect quality of life, subjective evaluation of health and objective deteriorating health conditions. Reminiscence activities can assist older people equally with the difficult phases of their lives. These activities have a positive effect on the overall functional, mental and health conditions of seniors. Reminiscence activities is a name for interview between the therapist (nurse) and the senior, where they discuss his previous life, his past activities, events and experiences, often using appropriate tools (old photos, objects, tools, instruments used in the home, work tools, movies, music etc.)

Keywords / senior – ageing – attitudes to old age – reminiscence activities – reminiscence.

Úvod

Stáří lze definovat jako „poslední fázi života, v níž se projevují involuční změny (zánikové, atrofické), se zhoršováním zdatnosti, odolnosti a adaptability organismu.“ (Kalvach a Onderková, 2006) Fenomén stáří je často viděn jako zvláštní a obávaná etapa lidského života. Většina mladých lidí zastává názor, že stáří vlastně nestojí za nic. Tímto postojem se však odklánějí od všeho a od všech, kteří nějakým způsobem stáří připomínají. (Haškovcová, 2010) Ke dni 31. 12. 2010 bylo na území České republiky sečteno celkem 10 532 770 osob.

Z tohoto celkového počtu bylo 2 379 696 osob ve věku 60 let a více. (ÚZIS, 2012) Starých lidí v populaci významně přibývá a nadále přibývat bude. Hovoří se o geriatrizaci medicíny v procesu stárnutí populace a nástupu dlouhověké společnosti. (Kalvach, 2008) Pojem reminiscence je používán jako synonymum českého výrazu vzpomínka či vzpomínání. Je to prostředek k znovunabytí prožitých událostí, které obohacují náš všední život. Jako reminiscenční aktivity se označuje rozhovor

terapeuta (sestry) se seniorem o jeho dosavadním životě, jeho dřívějších aktivitách, událostech a zkušenostech, často s využitím vhodných pomůcek (staré fotografie, předměty, přístroje, pomůcky využívané v domácnostech, pracovní nářadí, filmy, hudba atd.) Hlavním smyslem reminiscenčních aktivit je vyplnění volného času seniorů, sociální začlenění, přirozená kognitivní stimulace, nastolení psychické pohody, posílení sebeúcty a sebevyjádření. (Schweitzer a Bruce, 2008)

Cíl práce

Cílem tohoto výzkumného šetření bylo zhodnotit postoje ke stáří u seniorů žijících v institucionální péči a popsat význam reminiscenčních aktivit pro život těchto seniorů.

Soubor a metodika

Výzkumný soubor tvořilo 10 záměrně vybraných respondentů žijících v institucionální péči. Výzkum probíhal ve dvou spolupracujících domovech pro seniory v Praze. Kritéria pro zařazení respondentů do výzkumu byla věk nad 65 let, vý-

sledky kognitivního testu Mini mental state examination (MMSE) nad 18 bodů, podpis informovaného souhlasu o studii a účast na osmi lekcích reminiscenčních aktivit.

Výzkumné šetření proběhlo od května 2012 do června 2012. Ve výzkumu byla zvolena kvalitativní metoda šetření. Byl zvolen rozhovor, který byl zaznamenán pomocí diktafonu vždy stejnou osobou a následně přepsán do písemné podoby. V úvodu byli respondenti seznámeni s problematikou výzkumu a byli ujištěni o anonymitě prováděného šetření.

Rozhovor trval průměrně 15 minut a skládal se ze šesti otázek. Tři otázky vycházely ze standardizovaného dotazníku postojů ke stárnutí a stáří (AAQ). Další tři otázky byly vlastní konstrukce sestavené na základě osobních zkušeností a pilot-

Recenzovaly Mgr. Renáta Nentvichová Novotná, DiS. Domov pro seniory Slunečnice, Praha 8 Mgr. Renata Ptáčková SZŠ Pardubice

23

24

recenzované články Výzkumné sdělení

Schéma 1

florence 10/13

Subjektivní hodnocení postojů seniorů ke stáří v kontextu potřeb

BIOLOGICKÉ Omezení fyzického zdraví a kondice, potřeba pravidelného cvičení

CHOLOGICK É PSY

SOCIÁ LNÍ

Změny v sociálních vztazích – ztráty i navázání nových přátelství, pobyt ve společnosti

Radost, aktivní ­trávení volného času, odpočinek, pasivní trávení ­volného času, ­deprese, stres, smutek

Vděčnost z blízkosti člověka, z uvědomění si lásky rodiny a přátel, cíle zaměřené na udržení fyzické kondice, nenaplnění hodnoty stáří a pocitu potřebnosti, ztráta naděje

SPIRI Á LNÍ TU

zdroj: autorky

ního šetření, které proběhlo v dubnu 2012 před samotným výzkumem.

První tři otázky byly zaměřené na psychosociální růst, fyzické změny, psychosociální ztráty. Další tři otázky se vztahovaly k subjektivnímu hodnocení významu reminiscenčních aktivit, pozitivním či negativním zkušenostem.

Získaná data byla zpracována kvalitativní analýzou, metodou otevřeného a axiál­ního kódování. Během zpracovávání kvalitativních dat bylo stanoveno pět domén a sedm kategorií. Výsledky jsou zaznamenány v jednotlivých doménách a kategoriích.

zující hodnotí bolesti kloubů, omezení rozsahu pohybu, zhoršení zraku, sluchu, chůzi s chodítkem, trvalou inkontinenci moče, třes rukou a necitlivost prstů.

Výsledky

Doména psychosociální ztráty Psychosociální ztráty vnímají senioři především ve vztazích s nejbližšími. Nejvíce je ovlivňuje úmrtí partnera či snížení frekvence návštěv dětí, vnoučat, pravnoučat. Tyto ztráty v sociálních vztazích se projevují smutkem, stresem a depresemi.

Senioři je kompenzují navázáním nových sociálních vztahů uvnitř uměle vytvořené skupiny lidí v domovech pro seniory či jinými způsoby seberealizace (např. procházky, účast na kulturních programech).

Doména fyzické změny Fyzické změny, ke kterým ve stáří dochází, vnímají senioři jako omezení fyzického zdraví a kondice. Jako nejvíce ome-

Doména hodnocení stáří V této doméně většina seniorů uvedla, že stáří nic příjemného nepřináší, ani moudrost či zralost. Často jim chybí práce, rodina a společnost. Stáří s sebou nese i bolest ze ztráty blízkých lidí, ať už rodinného příslušníka, či nových přátel v institucionální péči.

Negativní hodnocení stáří se objevuje především u seniorů, kteří tráví svůj čas

Doména psychosociální růst Mezi příjemné změny, které stáří přináší, senioři zařadili více volného času, bohatý kulturní program (koncerty, kino, zpěv atd.), komfort a spokojenost se službami domova pro seniory.

pasivně. Stáří pak popisují jako nutné zlo, omezení, samotu, období ztrát a potíže.

Pozitivně hodnotí stáří senioři, kteří tráví čas, i přes fyzické změny, aktivně (účast na cvičeních, procházky, společenský kontakt). Pro tyto seniory je stáří obdobím štěstí, spokojenosti, možnosti relaxace, výzvou pro adaptaci na změněnou situaci.

Doména hodnocení reminiscenčních aktivit V této doméně rozhovory ukázaly, že největší význam reminiscenčních aktivit vidí klienti v samotném zájmu personálu dozvědět se více o minulosti seniora.

Další význam vidí senioři ve smysluplném zhodnocení času. Velký význam byl zaznamenán také v komunikaci a navazování kontaktů. Mezi pozitiva reminiscenčních aktivit senioři zařadili nejčastěji posílení vztahů mezi personálem a mezi vrstevníky, dále poznání životních příběhů a názorů vrstevníků ze skupiny, pochvalovali si také rodinnou atmosféru a příjemné prostředí. Na otázku, co jim reminiscenční terapie přinesla negativního, odpovídali často podobně, a sice že nic negativního během setkání nezažili.

Diskuze

Postoj seniorů ke stáří a jeho samotné prožívání je velice individuální a závisí na různých okolnostech. Velký vliv na postoj má především osobnost, povahové rysy a vyrovnání se s náročnými životními situacemi, kterými musel člověk během života projít. (Jarošová, 2006) V doméně fyzické změny se nejvíce seniorů ztotožňovalo s postojem, že cvičení je důležité v každém věku a že je potřeba pravidelně cvičit. Ve výzkumu Bužgové a Klechové (2011) hodnotila skupina seniorů žijících v domácím prostředí tuto oblast dokonce hůře než senioři v institucionální péči.

V doméně psychosociální ztráty hodnotili senioři stáří jako období samoty, ztrát, nesoběstačnosti a vyřazenosti, stejně jako ve výzkumu Bužgové a Klechové (2011).

Ve zkoumaném souboru seniorů žijících v institucionální péči byl zjištěn převážně negativní postoj ke stárnutí a stáří, avšak individualizace programu a respektování omezení plynoucích z fyzických změn podpoří pohybovou akti-

Výzkumné sdělení recenzované články

vitu a zvyšování či udržení kondice seniorů. Aktivní senioři mají pak obecně pozitivnější postoje ke stáří, jsou si vědomi své autonomie a důstojnosti.

Klasická institucionální péče je čím dál tím více spojena s rizikem nezájmu personálu o minulost starého člověka, jehož důsledkem je ztráta pocitu vlastní hodnoty a identity. Problémem so­ciálních služeb je, že rozhovory se se­niory, vzpomínání, naslouchání a sdílení není považováno za kvalitní so­ciální práci. Často se v domovech pro se­niory setkáváme s režimovým modelem péče, depersonalizací klientů, nedostatečnou a špatnou komunikací či rutinou. Měli bychom si uvědomit, že i každodenní rozhovory s uživateli sociálních služeb a provádění reminiscenčních aktivit jsou velmi významnou součástí sociální péče. Čás-

tečným řešením pro domovy bývá často pomoc dobrovolníků, která však není dostačující, je proto potřeba se více zajímat o rozvoj nových aktivizačních, podpůrných a terapeutických činností pro seniory a také usilovat o jejich zavádění. (Janečková et al., 2008)

Závěr

Stárnutí je v ČR chápáno spíše jako úpadek, postupná ztráta schopnosti v různých oblastech a chřadnutí, než jako období moudrosti a zralosti. (Janečková et al., 2007) Výsledky našeho kvalitativního šetření a výsledky řady studií (např. i rozsáhlá studie Gerontologického centra v Praze, která proběhla v letech 2005–2007) naznačují pozitivní efekt vzpomínání u klien­tů, kteří se zúčastnili skupinových

Literatura

setkání. A to především ve zlepšení nálady, chování, mysli a paměti. Celkově tak vzpomínání často zvyšuje spokojenost seniorů se životem a zlepšuje také adaptaci na nové prostředí.

Reminiscenční aktivity jsou jedním z klíčů úspěšného přijetí faktu stárnutí se všemi jeho projevy a také dosažení integrity jako posledního stadia v životě jedince dle Erika Eriksona. Kladení většího důrazu na psychosociální intervence a zařazení reminiscenčních aktivit do harmonogramu institucionální péče by mohlo pomoci seniorům lépe se vyrovnat s obtížnými fázemi jejich života. (Janečková et al., 2008) Dedikace: Financováno projektem SGFZS­ 03/2012 Interní grantové agentury Univer­ zity Pardubice.

Více o autorkách

1. Bužgová R, Klechová H. Měření postojů seniorů ke stáří. Praktický lékař, 2011, roč. 91, č. 7, s. 396–401. ISSN 00326739.

2. Haškovcová H. Fenomén stáří. 2. vyd.

Praha: Havlíček Brain Team, 2010. ISBN 978-80-87109-19-9.

3. Janečková H a kol. Reminiscenční terapie a výzkum jejího efektu na kvalitu života seniorů v institucionální péči. Geriatria, 2008, č. 1, s. 19–27. ISSN 1335-1850.

4. Janečková H a kol. Studium vlivu reminiscenční terapie na kvalitu života seniorů – využití kvantitativních a kvalitativních metod. Česká geriatrická revue, 2007, roč. 5, č. 3, s. 146–155. ISSN 1214-0732.

5. Jarošová D. Péče o seniory. Ostrava: Ostravská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, 2006. ISBN 80-7368-110-2.

6. Kalvach Z a kol. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2490-4.

7. Kalvach Z, Onderková A. Stáří: Pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi. Praha: Galén, 2006. ISBN 80-7262-455-5.

8. Schweitzer P, Bruce E. Remembering yesterday, caring today: reminiscence in dementia care. London and Philadelphia: Jessica Kingsley Publishers, 2008.

ISBN 9781843106494.

9. ÚZIS. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. [online]. 2012 [cit. 201201-26]. Dostupné z: http://www.uzis.cz/

Mgr. Kamila Marková 2008: SZŠ Písek – obor Zdravotnický asistent; 2011: ukonč. Bc. studium – obor Všeobecná sestra, FZS UPa, Pardubice; 2013: Mgr. studium – obor Ošetřovatelství ve vybraných klinických oborech, FZS UPa Pardubice Mgr. Martina Jedlinská 2003: SZŠ Ústí nad Orlicí – obor Všeobecná sestra; 2006: Bc. studium – obor Všeobecná sestra, FZS UPa, Pardubice; 2008: Mgr. studium – obor Ošetřovatelství, FZS UPa, Pardubice; od 2008: FZS UPa, Pardubice, asistent; od 2009: Pardubická krajská nemocnice, a. s., všeobecná sestra; od 2009: FZS UPa, Pardubice, ­doktorský studijní program Ošetřovatelství; od 2012: FHS UK Asistent koordinátora projektu IGA

inzerce

MILIONOVÉ ROÿNÍ PĕÍJMY

LukraƟvní pracovní pobyty v presƟžních zahraniēních nemocnicích pro sestry, porodní asistentky, fyzioterapeuty, ergoterapeuty, záchranáƎe, laboranty, lékaƎe a další zdravotnický personál Saúdská Arábie, Bahrajn, Katar, Dubaj, Anglie a další desƟnace RovnĢž pro uchazeēe s nízkou úrovní znalosƟ angliēƟny!

Komplexní pƎedodletová pƎíprava v akreditovaných kurzech ZprostƎedkování zamĢstnání je pro uchazeēe BEZPLATNÉ

www.g5plus.com

inz_192x70mm_G5.indd 1 Výtažková azurováVýtažková purpurováVýtažková žlutáVýtažková erná

bezplatná infolinka 800 88 88 96

2011-03-21 18:02:15

25

26

recenzované články Výzkumné sdělení

florence 10/13

Význam adherence k léčbě v souvislosti s kvalitou života HIV pozitivních pacientů PhDr. Jiří Frei ZČU v Plzni, Fakulta zdravotnických studií, Zdravotnická záchranná služba Plzeňského kraje

Souhrn / Záměrem tohoto článku je poskytnout čtenářům základní informace o problematice HIV/AIDS (Human Immunodeficiency Virus/ Acquired Immunodeficiency Syndrome) a zdůraznit nutnost adherence k léčbě a ošetřovatelské péči. Hlavním cílem výzkumného šetření bylo zhodnotit vliv adherence k léčbě u HIV pozitivních pacientů na kvalitu jejich života, a to nejenom z pohledu ošetřovatelství. Mnohé výzkumy posledních let prokázaly, že vysoká adherence k léčbě a ošetřovatelské péči má jednoznačně pozitivní vliv na celý léčebně-ošetřovatelský proces a celkovou kvalitu života HIV pozitivních osob. Výsledky provedeného výzkumného šetření potvrzují jak vzájemný vztah adherence a kvality života HIV pozitivních pacientů, tak závěry dalších studií a výzkumů provedených v této oblasti. Jsou zde zmíněny jednotlivé aspekty a dopady léčby, její přínosy i negativa. Potřebná data byla získána ve spolupráci s Infekční klinikou FN Plzeň a tamním AIDS centrem.

Klíčová slova / adherence – AIDS – deficit imunity – HIV – infekce – pacient.

Significance of Adherence in Treatment in Connection with Quality of Life of HIV Positive Patients Summary / The aim of this paper is to give readers all the essential information about HIV/AIDS (Human Immunodeficiency Virus/Acquired Immunodeficiency Syndrome) and emphasize the need for adherence to treatment and nursing care. The main objective of the research is focused on evaluation of the effect of treatment adherence in HIV positive patients on their quality of life not only from the perspective of nursing. There are various aspects and effects of treatment, benefits and disadvantages as well. Many studies in recent years have shown that high adherence to treatment and nursing care has a clearly positive impact on the hospital nursing process and the overall quality of life of HIV positive people. The essential data were obtained in cooperation with the Clinic of Infectious Diseases University Hospital Pilsen, and the local AIDS center.

Keywords / adherence – AIDS – immune deficiency – HIV – infection – patient.

Úvod

Onemocnění AIDS je ve světě známé více než 30 let. I přes tuto poměrně dlouhou dobu panuje o této nemoci stále mnoho mýtů a předsudků. Úplné vyléčení HIV pozitivních pacientů dosud není možné, o to důležitější je však prevence, dostatečná informovanost veřejnosti i zdravotníků a v neposlední řadě i vhodná léčba a ošetřovatelská péče s vysokou adherencí nemocných.

HIV/AIDS se řadí mezi pandemie. To znamená, že jde o epidemii s vysokou incidencí, zasahující celé kontinenty. Na světě je v současnosti kolem 40 mi­liónů HIV pozitivních dospělých a cca 2,5 mi-

Recenzovaly Mgr. Ing. Markéta Benešová psycholog, Praha Mgr. Michaela Veselá psycholog, speciální pedagog, Praha

liónu dětí. Přibližně 30 miliónů osob od počátku pandemie na AIDS zemřelo.

V České republice bylo k 31. 3. 2013 hlášeno 1930 HIV pozitivních osob trvale žijících v ČR. Ve stadiu AIDS jich bylo k tomuto datu evidováno 375 a 193 osob již onemocnění podlehlo.

Přenos infekce HIV se uskutečňuje třemi způsoby – krevní cestou, při sexuálním styku a vertikálním způsobem (z matky na plod). HIV se sice vyskytuje ve všech tělních tekutinách (moč, pot, sliny apod.), nebezpečí jeho přenosu je však prakticky reálné zejména přenosem krví, vaginálním sekretem, spermatem a mateřským mlékem. V ostatních tělních tekutinách je množství viru minimální, a tak k jeho přenosu těmito tekutinami standardně nedochází. Díky tomu se HIV nepřenáší při běžných činnostech či kontaktu, jako je např. podání ruky, běžný dotek, kýchnutí, pobyt osob ve stejné místnosti apod. Nedochází ani k přenosu HIV hmyzem.

Průběh nákazy virem HIV může být u jednotlivých osob velmi odlišný. Vždy je závislý na mnoha faktorech. Těmi jsou jak celkový zdravotní stav a stav imunitního systému člověka, tak i včasná diagnostika infekce, popř. správné načasování zahájení léčby. Na celkový průběh infekce a tím i zdravotní stav HIV pozitivního člověka má v neposlední řadě velký vliv i míra adherence k léčbě a ošetřovatelské péči. Nejde totiž pouze o to pacienta léčit a starat se o něj, ale celý tento proces musí být sledován i z hlediska adherence, tzn. akceptovatelnosti léčby ze strany pacienta a její celkové „přilnavosti“. Mnohé studie prokázaly, že kvalita života HIV pozitivních pacientů je úměrně závislá právě na výši adherence k léčbě a ošetřovatelské péči.

Zcela vyléčit onemocnění HIV/AIDS není zatím bohužel ani přes velmi kvalitní léčbu možné. Postupů a strategií v léčbě je celá řada. Ve většině případů už dnes pacienti neužívají tak velké množství léků, jako tomu bylo v minulosti.

Výzkumné sdělení recenzované články

Také nežádoucích účinků díky moderní léčbě ubylo. Komplexní léčba a ošetřovatelská péče HIV infikovaných je velmi náročná jak po stránce finanční, tak i s ohledem na psychickou zátěž nemocných. Z těchto důvodů je velmi důležitá její dobrá adherence. Zajištění správné adherence k léčbě a ošetřovatelské péči z pozice lékařů a všeobecných sester začíná zejména vhodnou komunikací. Ideální spolupráce pacienta se zdravotnickým zařízením při řešení jeho zdravotních problémů bývá velmi často založena právě na této kvalitní vzájemné komunikaci a dobrém vztahu mezi pacientem a zdravotnickým personálem. Sestra musí využívat nejenom všechny zásady efektivní komunikace, být na pacienta vždy slušná, příjemná a přátelská, ale projevovat i dostatečné množství empatie a akceptace. Přístup k pacientovi musí být vždy individuální a zohledňovat jeho potřeby. Úlohou zdravotnického personálu je rovněž eliminovat strach a úzkost z neznámého. Jedině tak lze kvalitní profesionální vztah ze strany pacienta udržet a tím velmi pomoci k vysoké adherenci k léčbě.

Pro pacienta bývá dle mnoha studií vždy velmi podstatný i dostatečný a vhodně zprostředkovaný přísun pro něj důležitých informací – edukace. HIV pozitivita je pro většinu pacientů velmi choulostivým zdravotním problémem, za který se v mnoha případech stydí a který má velké dopady na jejich bio-psycho-sociální a spirituální oblasti. Proto je správná edukace těchto pacientů nezbytným prvkem celého ošetřovatelského procesu.

Metodologie

Cílem rozsáhlého výzkumného šetření, s jehož dílčími výsledky bychom vás chtěli seznámit, bylo zhodnotit vliv adherence k léčbě u HIV pozitivních pacientů na jejich kvalitu života. Výzkumné šetření si neklade za cíl získat kompletní zobecnitelná data pro celou populaci HIV pozitivních pacientů v ČR. Jedná se o základní empirický kvantitativně-kvalitativní výzkum, jehož explorační výzkumnou metodou bylo dotazníkové šetření společně s využitím některých biologických markerů. V rámci tohoto výzkumného šetření bylo hodnoceno, zda některé sociální podmínky HIV pozitivních pacientů mají vliv na jejich subjektivní vnímání kvality

života, zda kvalita života souvisí s mírou adherence HIV pozitivních pacientů, ale i zda subjektivní vnímání zdravotního stavu a psychické pohody HIV pozitivních pacientů bylo lepší před stanovením jejich HIV pozitivity než v průběhu samotné léčby.

Výzkumné šetření bylo dokončeno v roce 2012 a byli do něj zapojeni HIV pozitivní pacienti sledovaní a léčení v rámci AIDS centra Infekční kliniky FN Plzeň.

Z původního souboru 50 osob jich muselo být z nejrůznějších důvodů 7 vyřazeno a výsledky provedeného výzkumného šetření tak zohledňují data od 43 probandů (28 mužů, 15 žen). HIV pozitivní pacienti vyplňovali polostandardizovaný dotazník, jehož některé položky vycházejí z mezinárodně uznávaného standardizovaného dotazníku RAND 36 – Item ­Health Survey (SF-36), který je široce využíván ke zjištění kvality života v souvislosti se zdravím a byl navržen k použití v klinické praxi. Uvedený standardizovaný dotazník byl pro účely výzkumného šetření z důvodu své velké obsáhlosti zestručněn a některé jeho položky byly upraveny pro lepší využití u konkrétní skupiny HIV pozitivních pacientů.

Data získaná z dotazníkového šetření byla následně konfrontována s výsledky vyšetření biologického materiálu odebraného se souhlasem všem respondentům výzkumného šetření, které měly ověřit míru adherence k léčbě u daných pacientů. Tímto biologickým materiálem byla moč pacientů, která byla vyšetřována na přítomnost látek ordinovaných antiretrovirových léků, podávaných pacientům v průběhu jejich léčby. Jako vyšetřovací metoda analýzy moči byla zvolena metoda HPLC (High presure liquid chromatography).

Výsledky

Při zjišťování sociálních podmínek respondentů a jejich vlivu na subjektivní vnímání kvality života bylo mimo jiné zjištěno, že vzdělání daného vzorku HIV pozitivních respondentů takřka koreluje s rozložením a zastoupením vzdělání obyvatelstva v ČR. K tomuto porovnání bylo využito dat Českého statistického úřadu za rok 2011 o vzdělání obyvatel ČR. Korelaci ukazuje tabulka 1 (Porovnání dosaženého vzdělání HIV pozitivních pacientů), kde je znázorněno nejvyšší dosažené vzdělání HIV pozitivních respondentů ve srovnání s procentuálním podílem zastoupení vzdělání obyvatel v ČR. Lze tedy předpokládat, že HIV pozitivita není problémem pouze určité skupiny obyvatelstva, ale vyskytuje se napříč všemi vrstvami obyvatelstva v ČR. Všichni respondenti měli v rámci výzkumného šetření možnost subjektivně zhodnotit své hmotné zabezpečení v porovnání s ostatní populací a rodinami v ČR. Tato otázka je velmi subjektivní, ale zároveň vyjadřuje určité zhodnocení vlastní finanční situace každého respondenta a to, jak pociťuje svou aktuální zejména finanční a hmotnou situaci. Faktor finanční má totiž dle provedeného šetření v řadě okolností vliv i na celkové hodnocení a vnímání kvality života daného respondenta.

Na tuto dotazníkovou položku odpověděli všichni dotazovaní respondenti a výsledky jsou znázorněny v grafu 1 (Subjektivní vnímání vlastní finanční situace a hmotného zabezpečení respondenty).

Z četností odpovědí znázorněných v grafu 1 lze usuzovat, že naprostá většina respondentů (69,77 %) hodnotí své hmotné zabezpečení jako průměrné. Pouze 6,98 % respondentů hodnotí svoji finanční situaci jako výrazně podprůměrnou. zdroj: výzkum autora

Tab. 1

Porovnání dosaženého vzdělání HIV pozitivních pacientů

Dosažené vzdělání

% podíl obyvatelstva ČR

% podíl HIV pozitivních pacientů zařazených do výzkumného šetření

Nedokončené základní

0,1 %

0%

Základní

16,3 %

16,28 %

Střední bez maturity

35,2 %

39,54 %

Střední s maturitou

33,7 %

30,23 %

Vysokoškolské

14,6 %

13,95 %

27

recenzované články Výzkumné sdělení

Graf 1

florence 10/13

Graf 2

ubjektivní vnímání vlastní finanční situace S a hmotného zabezpečení respondenty 30

30

5

5

3

nímání kvality života HIV V pozitivními respondenty – důležitost potřeby

– faktické uspokojení dané potřeby

– medián

5

20

4

15

3

10

2

5

1

0

0 zi ck á ps sob zd né yc ěs ra pr hic tač ví os ká n tře p os d oh t kv í a od al by a vz ta r itní dle hy od sp ní s o inn án st é v ek at z sc vyc ním tah ho ho i l y pn vá idm os va i ts td eb ět ep i éč se xu lá e dě áln ska ví n í ž ra í v iv (n p ot áb oli ko ní ož tic čk e e y v o ns e dp tví) vo oč ln in po ém ek ci ča tb s ez e pe čí sp ra prá ve ce dl n kr sv ost ás ob a od a um a ě pr ní áv d pe a ní ze jíd lo

25

př íje m

fy

na dp (1 rům mí 1, ě rn 63 rn ě % ě ) na dp v rů ýra m zn (0 ěrn ě % ě )

p (6 rům 9, ě 77 rn % ě )

po

dp (1 rům mí 1, ě rn 63 rn ě % ě )

dp v r ý (6 ům razn ,9 ěr ě 8 ně % )

0

po

28

Graf 3

ubjektivní vnímání kvality zdravotního S stavu HIV pozitivních pacientů před stanovením a po stanovení jejich diagnózy před

po

Psychická pohoda HIV pozitivních před stanovením a po stanovení diagnóz

25 22

13

15

4

15 10

10 5

4

1 2

2 2 průměrný (30,23 % / 51,16 %)

20

15

13 10

4

25

23

20

9

výrazně mírně podprůměrný podprůměrný (2,33% / (9,3 % / 4,65 %) 20,93 %)

Graf 4

5

3

2

0

mírně neodpovědělo výrazně nadprůměrný nadprůměrný (4,65 % / (30,23 % / 4,65 %) (23,26 % / 9,3 %) 9,3 %)

lépe (6,98 %)

stejně (53,49 %)

hůře (34,88 %)

0

neodpovědělo (4,65 %)

zdroj: výzkum autora

Při analýze rodinného stavu vyšlo najevo, že nejvíce respondentů je ženatých/ /vdaných nebo trvale žijících s druhem/ /družkou (44,19 %). Dále následují svobodní respondenti (34,88 %), rozvedení (16,28 %) a nejméně početnou skupinou jsou vdovci/vdovy (4,65 %). Více než polovina respondentů má také děti.

Při hodnocení svého aktuálního zdravotního stavu hodnotilo nejvíce respondentů, konkrétně 58,14 %, svůj aktuální zdravotní stav jako průměrný. Druhá nejpočetnější skupina, 13,95 % respondentů, hodnotila svůj aktuální zdravotní stav jako mírně zhoršený. Mírně nadprůměrně a výborně hodnotily svůj zdravotní stav dvě stejně početné skupiny respondentů (9,30 %). 4,65 % respondentů svůj zdravotní stav neohodnotilo a 4,65 % respondentů jej hodnotilo jako výrazně špatný.

Pokud chceme přesně zjistit, zda některé sociální podmínky HIV pozitivních pacientů mají vliv na subjektivní vnímání

kvality jejich života, je důležité uvedená data vzájemně porovnat i s přesně definovanými a sledovanými oblastmi života, které se uplatňují při hodnocení kvality života a jsou využívány například v mezinárodním standardizovaném dotazníku SF-36. V grafu 2 (Vnímání kvality života HIV pozitivními respondenty) tak modrá linka znázorňuje průměrnou výši důležitosti jednotlivých sledovaných oblastí pro HIV pozitivní pacienty (tzn. jak moc je pro pacienty daná oblast důležitá). Černá linka znázorňuje ak­tuální dosažení požadované úrovně v dané oblasti respondenty (tzn. jak moc se přibližují k svému ideálnímu naplnění dané oblasti). A šedá linka znázorňuje me­dián uvedených dat.

V uvedeném grafickém ztvárnění znamenají jednotlivé číselné hodnoty: → 5 a výše maximální důležitost nebo maximální spokojenost → 4–5 velkou důležitost nebo velkou spokojenost

→ 3 střední (průměrnou) důležitost nebo spokojenost → 1–2 malou důležitost nebo nespokojenost → 0 bezvýznamnost nebo velké zklamání Z výše uvedených a některých dalších sledovaných specifických ukazatelů vyplynulo, že finanční situace a hmotné zabezpečení mají jednoznačný vliv na subjektivní vnímání kvality života. Nejdůležitější oblastí pro HIV pozitivní respondenty je zdraví, schopnost sebepéče a svoboda. Zároveň v oblasti zdraví dochází k menší míře uspokojení než například v oblasti fyzické soběstačnosti, bydlení a mnoha dalších.

Z dat také vyplývá, že čím je finanční situace a hmotné zabezpečení horší, tím hůře respondenti hodnotí kvalitu svého života. Naopak dosažené vzdělání, partnerství – rodinný stav a zaměstnání jakožto další sledované faktory nemají vliv na

Výzkumné sdělení recenzované články

subjektivní vnímání kvality života HIV pozitivních pacientů. Dalším faktem vyplývajícím z analýzy dat provedeného šetření bylo, že výše dosaženého maximálního vzdělání nemá ve většině případů vliv na finanční a hmotnou situaci respondenta.

Výzkumné šetření rovněž potvrdilo fakt, že subjektivní vnímání kvality života non-adherentních pacientů (tzn. pacientů, kteří z nějakého důvodu ne zcela ideálně dodržují léčebný režim) je nižší než subjektivní vnímání kvality života adherentních pacientů. To znamená, že kvalita života souvisí s mírou adherence HIV pozitivních pacientů. Toto zjištění bylo potvrzeno na podkladě vyhodnocení dat o vnímání kvality života zvlášť adherentních a zvlášť non-adherentních pacientů a jejich následného porovnání.

Respondenti měli také možnost hodnotit subjektivní vnímání svého zdravotního stavu před stanovením HIV pozitivity a v průběhu léčby. Největší počet pacientů (53,49 %) hodnotí svůj zdravotní stav jako stále stejný bez ohledu na dia­gnózu HIV/AIDS. Další početnou skupinu ale tvoří pacienti, kteří uvedli, že jejich aktuální zdravotní stav je nyní horší, než tomu bylo před stanovením HIV pozitivity. Těchto pacientů je 34,88 %. Pouze 6,98 % pacientů hodnotí svůj aktuální zdravotní stav lépe, než tomu bylo před stanovením jejich HIV pozitivity. 4,65 % respondentů na tuto otázku neodpovědělo. Data znázorňuje graf 3 (Subjektivní vnímání kvality zdravotního stavu HIV pozitivních pacientů před stanovením a po stanovení jejich diagnózy). Aby byla zajištěna co největší validita výsledků, byly výsledky uvedených dat porovnány ještě s výsledky dalších dotazníkových položek, které je potvrdily.

Díky analyzovaným datům bylo výzkumným šetřením zjištěno, že subjektivní vnímání zdravotního stavu HIV pozitivních pacientů nebylo ve většině případů lepší před stanovením diagnózy než v průběhu léčby. Tento výsledek lze zdůvodnit i tím, že současná léčba a péče o HIV pozitivní pacienty je na velmi vysoké úrovni. U některých pacientů tak dokonce léčba napomohla k lepšímu subjektivnímu vnímání jejich zdravotního stavu oproti minulosti.

Naopak u analýzy psychického stavu HIV pozitivních pacientů byla potvrzena hypotéza, že psychická pohoda HIV pozi-

tivních pacientů byla před stanovením jejich diagnózy lepší než v průběhu následné léčby. Tyto výsledky znázorňuje graf 4 (Psychická pohoda HIV pozitivních před stanovením a po stanovení diagnózy), ve kterém jsou uvedeny odpovědi respondentů na otázku, jak hodnotí svůj psychický stav před stanovením jejich HIV pozitivity a následně během léčby.

Z uvedeného grafu vyplývá, že nejvíce pacientů (cca 30 %) hodnotilo svůj psychický stav a pohodu před stanovením své HIV pozitivity průměrně a stejný počet rovněž jako mírně nadprůměrně. Cca 23 % respondentů jej hodnotilo dokonce jako výrazně nadprůměrný a 4,46 % respondentů neodpovědělo. Po stanovení HIV pozitivity – během léčby – vzrostla skupina respondentů, kteří svůj psychický stav a psychickou pohodu hodnotí jako průměrnou, a to z cca 30 % na cca 51 %, a vzrostla také skupina respondentů hodnotících svůj psychický stav jako mírně podprůměrný, a to o 11,63 %.

Naopak pokles zaznamenaly skupiny respondentů hodnotících svůj psychický stav před diagnózou mírně nadprůměrně, kde pokles činil cca 21 %, a výrazně nadprůměrně, kde počet respondentů ve skupině po stanovení HIV pozitivity ­klesl o cca 14 %. Z výše uvedeného vyplývá, že psychika u HIV pozitivních pacientů je všeobecně problémovou oblastí a pacienti tuto oblast v poměrně velké míře vnímají negativně.

Diskuze

Ve výzkumné práci bylo zjištěno, že z celkového počtu 43 hodnocených probandů jich bylo v rámci šetření k léčbě a ošetřovatelské péči adherentních 93 %. Zároveň bylo prokázáno, že některé sociální podmínky HIV pozitivních pacientů mají vliv na subjektivní vnímání kvality života těchto pacientů. Faktory podmiňující vnímání kvality života jsou zejména finanční situace a hmotné zabezpečení. Podařilo se prokázat, že s lepším finančním zabezpečením roste subjektivně vnímaná kvalita života HIV pozitivního pacienta.

Naopak dosažené vzdělání, partnerský či rodinný vztah a zaměstnání (v případě, že je respondent zaměstnán) nemají na subjektivní vnímání kvality života HIV pozitivních pacientů vliv. Přestože respondenti uvádějí, že partnerský vztah nemá vliv na vnímanou úroveň kvality

jejich života, bylo výzkumným šetřením prokázáno, že non-adherentní pacienti ve větší míře nejsou s partnerským vztahem (s jeho úrovní či mírou jeho dosažitelnosti) spokojeni oproti adherentním pacientům. Adherentní pacienti dosahují v mnohem větším počtu své požadované úrovně v mnoha stanovených lidských oblastech a činnostech. Mají například kvalitnější spánek, rodinné vztahy apod.

Non-adherentní pacienti naopak prokazovali častější deficit v oblasti poklesu sebevědomí, cítí se léčbou více omezováni a hůře hodnotí i vlastní finanční situaci. Studie vědců z Houston Health Services Research and Development Center of Excellence, publikovaná v dubnu tohoto roku, rovněž prokazuje, že adherence k léčbě HIV/AIDS a kvalita života je závislá na self-monitoringu pacientů. Pokud je self-monitoring pravidelně prováděn, což znamená, že pacienti jsou zváni pravidelně na kontroly a je u nich intervenováno jak formou edukace, tak kontrolami užívání léků, bývá adherence k léčbě cca 95 %. Tento údaj se velmi přibližuje i námi dosaženým výsledkům u skupiny 43 sledovaných pacientů v AIDS centru FN Plzeň.

Lze tedy konstatovat, že kvalita léčby a ošetřovatelské péče na tomto pracovišti je na světové úrovni a v některých aspektech překračuje její běžný průměr.

V rámci šetření, zda bylo subjektivní vnímání zdravotního stavu HIV pozitivních pacientů lepší před stanovením diagnózy než v průběhu léčby, bylo zjištěno, že se tato hypotéza nepotvrdila. Znamená to, že pacienti s onemocněním HIV/AIDS, kteří jsou léčeni, i přes to, že se v době před nákazou infekcí cítili subjektivně ve většině případů lépe, nemusejí vždy nutně pociťovat zhoršenou úroveň svého zdravotního stavu. Tento fakt rovněž svědčí o vysoké úrovni poskytované zdravotní péče.

V některých případech bylo dokonce prokázáno, že po diagnostikování HIV/AIDS a následně probíhající terapii či monitoringu pacienti svůj zdravotní stav hodnotili lépe než v době, kdy byli zdrávi a virus HIV u nich nebyl diagnostikován. Více než 58 % respondentů hodnotí subjektivně svůj zdravotní stav během léčby HIV/ /AIDS jako průměrný a pouze cca 14 % jej hodnotí jako mírně podprůměrný.

Výsledky provedeného výzkumného šetření prokázaly, že psychická pohoda

29

30

recenzované články Výzkumné sdělení

HIV pozitivních pacientů byla v mnoha případech lepší před stanovením diagnózy než v průběhu léčby. Tento fakt prokazují i zahraniční studie, které si rovněž všímají vztahu psychiky a adherence samotné. Nigerijští vědci ve své srovnávací studii prokázali, že například deprese a další psychické potíže HIV pozitivních pacientů bývají spojeny právě s jejich non-adherencí, což má další vliv na vyšší úmrtnost těchto pacientů. Přitom riziko deprese u HIV pozitivních pacientů se prokázalo být až 5krát vyšší než u zbylé populace. Z výše uvedeného vyplývá, že v mnohých případech jsou HIV pozitivní pacienti během své léčby častěji a výrazněji zasaženi psychickými problémy nejrůznějšího charakteru spíše než zdravotními komplikacemi.

Cca 45 % respondentů ve výzkumném šetření uvedlo, že se jejich psychický stav po stanovení diagnózy a v průběhu další léčby HIV/AIDS oproti období před stanovení HIV pozitivity zhoršil. Ke zlepšení naopak došlo pouze u necelých 10 % respondentů.

K psychickým problémům, kterými HIV pozitivní pacienti nejčastěji trpí, patří zejména strach, obava ze ztráty přátel či rodinných příslušníků, ale i pokles se-

bevědomí či ne zcela ideální schopnost přizpůsobit se určitým změnám v životě souvisejícím s HIV pozitivitou. Takřka 50 % respondentů zažilo v souvislosti s HIV/AIDS ve svém životě nějaké krizové období, které mělo na psychický stav pacientů rovněž dopad. K nim patřily často partnerské neshody či přímo rozchod, popř. ztráta zaměstnání či úmrtí v rodině.

Sledování a hodnocení adherence k léčbě a ošetřovatelské péči se ukázalo být jako nepostradatelné, a to jak z důvodů zdravotních, tak i ekonomických. Jedině tak lze zajistit dostatečnou efektivitu využívaných prostředků, ale i lidských zdrojů v rámci celého zdravotního systému, nejenom při práci s HIV pozitivními pacienty.

Závěr, doporučení pro praxi

Důraz na co nejvyšší míru adherence je jednou z hlavních zásad úspěšného léčebně-ošetřovatelského procesu. Je prokázáno, že adherentní pacient má obvykle méně zdravotních komplikací, svoji kvalitu života hodnotí lépe a snáze se tak uplatňuje i ve společnosti. Provedené výzkumné šetření identifikovalo několik oblastí, na které je třeba se v rám-

florence 10/13

ci uvedené péče zaměřovat přednostně či komplexněji.

Na základě výše uvedených a analyzovaných dat lze stanovit několik praktických doporučení pro praxi. K těmto doporučením patří: → Během pravidelné edukace pacienty dostatečně motivovat k dodržování léčebně-preventivního režimu a tím se podílet na zvyšování adherence k léčbě a ošetřovatelské péči u HIV pozitivních pacientů. → Průběžně kontrolovat a hodnotit míru adherence k léčbě a ošetřovatelské péči u HIV pozitivních pacientů. → V rámci léčebných a ošetřovatelských intervencí podporovat psychický stav HIV pozitivních pacientů. → V rámci multidisciplinárního léčebně-ošetřovatelského režimu spolupracovat s klinickými psychology a dalšími odborníky z oblasti psychologie, psychiatrie a sociologie. → V dostatečné a vhodné míře informovat širokou laickou i odbornou veřejnost o problematice HIV/AIDS a tím předcházet stigmatizaci HIV pozitivních osob.

Literatura 1. Bartlett JG, Gallant JE. Medical Management of HIV Infection. Johns Hopkins ­University School of Medicine Baltimore, Health Publishing Business Group, 2004, s. 93–98.

2. Brůčková M. AIDS – choroba, která se může týkat nás všech. Medical Tribune, 2006, roč. 2, č. 27, s. 4.

3. Česká společnost AIDS pomoc (ČSAP).

Statistiky III/2013 [online]. [cit. 2013-01-06].

Dostupný na internetu: <http://aids-pomoc. cz/info_statistiky.htm>.

4. Číselník – Rychlý přehled v nejrůznějších oborech [online]. Artega o. s., 2009–2011. [cit.

2013-03-27]. Dostupný na internetu: < http://ciselnik.artega.cz/vzdelani_obyvatel_cr.php>.

5. Gurková E. Hodnocení kvality života pro klinickou praxi a ošetřovatelský výzkum.

Praha: Grada Publishing, a. s., 2011. ISBN 97880-247-3625-9.

6. Chandwani S. Predictors of Antiretroviral Medication Adherence Among a Diverse Cohort of Adolescents With HIV. Journal of Adolescent Health. 2012, roč. 51, č. 3, s. 242–251.

7. Chesney MA, Ickovics JR, Chambers DB, Gifford AL, Neidig J, Zwickl B, Wu AW. Self-reported adherence to anteretroviral medications among participants in HIV clinical trials: the AACTG adherence instruments. Patient

Care Committee & Adherence Working Group of the Outcomes Committee of the Adult AIDS Clinical Trials Group (AACTG), AIDS Care 2000, roč. 12, s. 255–266.

8. A systematic review of pediatric adherence to antiretroviral therapy in low- and middle-income countries. US National Library of MedicineNational Institutes of Health. [online]. PubMed. [cit. 2013-04-09]. Dostupné na internetu: < http://www.ncbi.nlm.nih.gov/ pubmed/18574439>.

9. Depression among people living with human immunodeficiency virus infection/acquired immunodeficiency syndrome in Benin City. US National Library of MedicineNational Institutes of Health. [online]. PubMed. [cit.

2013-04-09]. Dostupné na internetu: <http:// www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/23563469>.

10. Intention to adhere to HIV treatment: a patient-centred predictor of antiretroviral adherence. US National Library of Medicine National Institutes of Health. [online]. PubMed. [cit.

2013-04-10]. Dostupné na internetu: <http:// www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/23551395>.

11. Rozsypal H. AIDS klinický obraz a léčba.

Praha: Maxdorf-Jessenius, 1998, s. 20–25.

ISBN 80-85800-92-6.

12. Rozsypal H, Staňková M, Sedláček D et al. Doporučený postup komplexní péče

o dospělé infikované HIV. Doporučený postup Společnosti infekčního lékařství České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Klin. mikrobiol. inf. lék. 2010, roč. 16, č. 5, s. 181–189. ISSN 1211-264X. 13. Sedláček D. Komplexní přístup AIDS centra FN Plzeň k řešení problematiky infekce HIV/AIDS v západočeském regionu. Plzeň. lék. Sborn., 2002, Suppl. 77, s. 5–96.

14. Vaďurová H, Mühlpachr P. Kvalita života.

Brno: Masarykova univerzita, 2005. ISBN 80-210-3754-7.

Více o autorovi PhDr. Jiří Frei 2001: SZŠ Domažlice – všeobecná sestra; 2005: Bc. studium – všeob. sestra, VŠ v Plzni, o. p. s.; 2007: Mgr. studium – ošetřovatelství, Fakulta zdrav. studií, Univerzita Pardubice; 2009: rigorózní zkouška z ošetřovatelství; 2001–2002; 2007–2008: ARK FN Plzeň, všeob. sestra; od 2002: ZZS PK, sestra pro intenzivní péči; 2007–2008: katedra ošetř. VŠ Plzeň, o. p. s., odb. asistent; 2008–2010: Inf. klinika FN Plzeň, vrchní všeob. ošetřovatel; od 2008: Fakulta zdravotnických studií ZČU v Plzni.

public relation

3UHVNULSFH YOKNĂ&#x192;KR KRMHQĂ&#x2021; UDQ VH YĂ&#x2013;UD]QĂ&#x2020; ]MHGQRGXwLOD %Ă&#x2026;{QĂ&#x2026;MwĂ&#x2020; Y\X{LWĂ&#x2020; YOKNĂ&#x201A; WHUDSLH GR QHGÂşYQD NRPSOLNRYDOR ]HMPĂ&#x201A;QD QDĂ?Ă&#x2020;]HQĂ&#x2020; R VRXKODVX UHYL]QĂ&#x2020;KR OĂ&#x201A;NDĂ?H V SURSODFHQĂ&#x2020;P SURVWĂ?HGNĂ&#x2018; 1\QĂ&#x2020; DOH N WĂ?Ă&#x2020;PĂ&#x2026;VĂ&#x2020;Ă QĂ&#x2020; DSOLNDFL QHMĂ&#x2019;Ă LQQĂ&#x2026;MwĂ&#x2020; OĂ&#x201A;Ă HEQĂ&#x201A; PHWRG\ Y REODVWL OĂ&#x201A;Ă E\ FKURQLFNĂ&#x2022;FK UDQ VWDĂ Ă&#x2020; VSUÂşYQĂ&#x2026; Y\SOQLW GYD IRUPXOÂşĂ?H t mÂşGDQNX R VFKYÂşOHQĂ&#x2020; D 3RXND] QD OĂ&#x201A;Ă HEQRX SRPĂ&#x2018;FNX ÂąHNQHPH YÂşP MDN QD WR KĂłd pojiĹĄĹĽovny

Kód pojiťżovny Žà DANKA SCHVà LEN�

SCHVĂ LEN V Ă? (POVOLENĂ?) Ä&#x152;Ă­s. schvĂĄlenĂ­ Žà DANKA O SCHVĂ LENĂ?

SCHVĂ LEN V Ă? O(POVOLENĂ?) lĂŠÄ?iva â&#x20AC;&#x201C; ZP â&#x20AC;&#x201C; ostatnĂ­ vĂ˝konu vĂ˝konu â&#x20AC;&#x201C; lĂŠÄ?iva â&#x20AC;&#x201C; ZP â&#x20AC;&#x201C;â&#x20AC;&#x201C; ostatnĂ­ PĹ&#x2122;edbÄ&#x203A;ĹžnÄ&#x203A; dne

mÂşGDQND R VFKYÂşOHQĂ&#x2020;

Ä&#x152;Ă­s. schvĂĄlenĂ­

ÇŠ PĹ&#x2122;i prvnĂ­m pĹ&#x2122;edepsĂĄnĂ­ uveÄ?te do Şådanky obecnĂ˝ kĂłd VZP zdravotnickĂŠho prostĹ&#x2122;edku (v pĹ&#x2122;Ă­padÄ&#x203A; vlhkĂŠho krytĂ­ 0082747). (zaĹ&#x2122;Ă­zenĂ­) IÄ&#x152;P (zaĹ&#x2122;Ă­zenĂ­) IÄ&#x152;P NĂĄzev KrytĂ­ vlhkĂŠ 8 2 7KrytĂ­ 4 7vlhkĂŠ ÇŠ PoĹžadovanĂ˝ poÄ?et balenĂ­ uveÄ?te 999 Sk KĂłd 0 0 Sk8 2 KĂłd 7 4 07 0NĂĄzev Specifikace poĹžadavku: Specifikace poĹžadavku: PoÄ?et provedenĂ­PoÄ?et provedenĂ­ ÇŠ V kolonce SpeciďŹ kace poĹžadavku vyplĹ&#x2C6;te text â&#x20AC;&#x17E;Informace o zahĂĄjenĂ­ Informace zahĂĄjenĂ­ lĂŠÄ?by prostĹ&#x2122;edky 9 9 9 Informace o zahĂĄjenĂ­ lĂŠÄ?byoprostĹ&#x2122;edky pro vlhkĂŠ hojenĂ­pro ranvlhkĂŠ hojenĂ­ ran balenĂ­ 9 balenĂ­ 9 9 lĂŠÄ?by prostĹ&#x2122;edky pro vlhkĂŠ hojenĂ­ ranâ&#x20AC;&#x153; s uvedenĂ­m data zahĂĄjenĂ­ ks ks ZdĹŻvodnÄ&#x203A;nĂ­: ZdĹŻvodnÄ&#x203A;nĂ­: km km lĂŠÄ?by.

Platnost do 1 Platnost 1 1 0do1 2 1 1 1 0 1 2 NJ Pozor, datum musí být shodnÊ s datem vystavení prvního Poukazu.

Dne: 11. 7. 2012 11. 7.Dne: 2012 ÇŠ VypiĹĄte co nejpodrobnÄ&#x203A;jĹĄĂ­ popis a lokalizaci defektu (odliĹĄĂ­ se tak pĹ&#x2122;Ă­padnĂĄ recidiva od novĂŠho defektu). zahĂĄjenĂ­ lĂŠÄ?by: 10. 04. 2013 Datum zahĂĄjenĂ­Datum lĂŠÄ?by: 10.

04. 2013 ÇŠ Recidiva se vnĂ­mĂĄ jako na novĂĄ rĂĄna. Ani v jejĂ­m pĹ&#x2122;Ă­padÄ&#x203A; tak nenĂ­ Stanovisko reviznĂ­ho lĂŠkaĹ&#x2122;e Ă&#x161;P VZP: Stanovisko reviznĂ­ho lĂŠkaĹ&#x2122;e Ă&#x161;P VZP: razĂ­tko a podpis Ĺžadatele razĂ­tko a podpis Ĺžadatele tĹ&#x2122;eba pro dalĹĄĂ­ schvĂĄlenĂ­ souhlasu reviznĂ­ho lĂŠkaĹ&#x2122;e.

Pro pacienta

Pro pacienta

Ä&#x152;Ă­s. pojiĹĄtÄ&#x203A;nce

PĹ&#x2122;edbÄ&#x203A;ĹžnÄ&#x203A; dne

Ä&#x152;Ă­s. pojiĹĄtÄ&#x203A;nce

______ __ __ __ ______ __________ ____ ____ ____ __ ____ __ ___________________________________________________ ___________ ______ ______ ______ ____________________________________ datum, razĂ­tko a podpis datum, razĂ­tko a podpis

KĂłd pojiĹĄĹĽovny KĂłd pojiĹĄĹĽovnyPOUKAZ NA LĂ&#x2030;Ä&#x152;EBNOU POUKAZ NA LĂ&#x2030;Ä&#x152;EBNOU

3RXND] QD OĂ&#x201A;Ă HEQRX SRPĂ&#x2018;FNX poĹ&#x2122;. Ä?.

poĹ&#x2122;. Ä?.

A ORTOPEDICKOU POMĹŽCKU A ORTOPEDICKOU POMĹŽCKU

PĹ&#x2122;Ă­jmenĂ­ a jmĂŠnoPĹ&#x2122;Ă­jmenĂ­ a jmĂŠno Ä&#x152;Ă­slo pojiĹĄtÄ&#x203A;nce Ä&#x152;Ă­slo pojiĹĄtÄ&#x203A;nce

DRUH A OZNAÄ&#x152;ENĂ? POMĹŽCKY DRUH A OZNAÄ&#x152;ENĂ?

POMĹŽCKY Ev. Ä?.

f.

oprava â&#x20AC;&#x201C; Ăşprava pomĹŻcky oprava â&#x20AC;&#x201C; Ăşprava f. pomĹŻcky

*) nehodĂ­cĂ­ se ĹĄkrtne

BydliĹĄtÄ&#x203A; (adresa)BydliĹĄtÄ&#x203A; (adresa) I

hradĂ­ pojiĹĄĹĽovnaI

C

C spoluĂşÄ?ast pacienta spoluĂşÄ?ast pacienta

P

hradĂ­ pacient P

hradĂ­ pojiĹĄĹĽovna

Dg.

Ev. Ä?.

PomĹŻcka novĂĄ / repasovanĂĄ*) PomĹŻcka novĂĄ / repasovanĂĄ*)

Sk

KĂłd Sk

KĂłd PoÄ?et

PomĹŻcka doÄ?asnĂĄ PomĹŻcka doÄ?asnĂĄ hradĂ­ pacient

Cena pomĹŻcky

MĂ­sto propojiĹĄĹĽovny zĂĄznamy zdravotnĂ­ pojiĹĄĹĽovny MĂ­sto pro zĂĄznamy zdravotnĂ­ Datum:

Dne:

Cena

0 1 0 0 8 1 01 10 00 00 80 11 10 00 0 0 0 1 0 0 TenderWet 24 active 5,5 cm TenderWet 24 active 5,5 cm

Dg.

PomĹŻcka doÄ?asnĂĄ na poÄ?et mÄ&#x203A;sĂ­cĹŻ PomĹŻcka doÄ?asnĂĄ na poÄ?et mÄ&#x203A;sĂ­cĹŻ

Dne:

*) nehodĂ­cĂ­ se ĹĄkrtne

PoÄ?et Cena

Cena pomĹŻcky

11. 7. 2012

Datum:

11. 7. 2012

razítko výdejce

razítko výdejce

RL do 10. 07. 2013 SchvĂĄlen RL doSchvĂĄlen 10. 07. 2013

RazĂ­tko RazĂ­tko a podpis OL a podpis OL razĂ­tko zdrav.azaĹ&#x2122;Ă­zenĂ­, jmenovka a podpis lĂŠkaĹ&#x2122;e razĂ­tko zdrav. zaĹ&#x2122;Ă­zenĂ­, jmenovka podpis lĂŠkaĹ&#x2122;e

RazĂ­tko RazĂ­tko a podpis OL a podpis OL

ÇŠ UveÄ?te kĂłd konkrĂŠtnĂ­ho zdravotnickĂŠho prostĹ&#x2122;edku a skuteÄ?nÄ&#x203A; poĹžadovanĂŠ mnoĹžstvĂ­. ÇŠ SchvĂĄlenĂ­ reviznĂ­m lĂŠkaĹ&#x2122;em (RL) uveÄ?te na dobu tĹ&#x2122;Ă­ mÄ&#x203A;sĂ­cĹŻ od poÄ?ĂĄtku lĂŠÄ?by ve formĂĄtu DD.MM.RRRR. ÇŠ Poukaz pĹ&#x2122;edejte pĹ&#x2122;Ă­mo pacientovi s upozornÄ&#x203A;nĂ­m, Ĺže si prostĹ&#x2122;edky musĂ­ vyzvednout nejpozdÄ&#x203A;ji do konce tĹ&#x2122;Ă­mÄ&#x203A;sĂ­Ä?nĂ­ lhĹŻty uvedenĂŠ na Žådance. ÇŠ BÄ&#x203A;hem tĂŠto doby nenĂ­ potĹ&#x2122;eba pro pĹ&#x2122;edepsĂĄnĂ­ dalĹĄĂ­ch PoukazĹŻ vystavovat novou Žådanku. ÇŠ V pĹ&#x2122;Ă­padÄ&#x203A;, Ĺže v obdobĂ­ prvnĂ­ch tĹ&#x2122;Ă­ mÄ&#x203A;sĂ­cĹŻ zahĂĄjĂ­te u stejnĂŠho pacienta lĂŠÄ?bu jinĂŠho defektu vlhkĂ˝m krytĂ­m, postupujte od zaÄ?ĂĄtku vyplnÄ&#x203A;nĂ­m novĂŠ Žådanky.

V pĹ&#x2122;Ă­padÄ&#x203A; zmÄ&#x203A;ny oĹĄetĹ&#x2122;ujĂ­cĂ­ho lĂŠkaĹ&#x2122;e v prĹŻbÄ&#x203A;hu prvnĂ­ch tĹ&#x2122;Ă­ mÄ&#x203A;sĂ­cĹŻ lĂŠÄ?by se dny v rĂĄmci doby lĂŠÄ?enĂ­ sÄ?Ă­tajĂ­. Po uplynutĂ­ tĹ&#x2122;Ă­mÄ&#x203A;sĂ­Ä?nĂ­ho obdobĂ­ od vystavenĂ­ prvnĂ­ Žådanky se v pĹ&#x2122;Ă­padÄ&#x203A; potĹ&#x2122;eby pokraÄ?ujĂ­cĂ­ nebo dalĹĄĂ­ lĂŠÄ?by pomocĂ­ prostĹ&#x2122;edkĹŻ pro vlhkĂŠ krytĂ­ postupuje standardnÄ&#x203A; jako u kaĹždĂŠho prostĹ&#x2122;edku, jehoĹž Ăşhrada vyĹžaduje pĹ&#x2122;edchozĂ­ oďŹ ciĂĄlnĂ­ souhlas reviznĂ­ho lĂŠkaĹ&#x2122;e. Poukaz mĹŻĹže bĂ˝t vyplnÄ&#x203A;n a pĹ&#x2122;edĂĄn pacientovi aĹž po obdrĹženĂ­ tohoto souhlasu.

9OKNĂ&#x201A; NU\WĂ&#x2020; SRPÂşKÂş SDFLHQWĂ&#x2018;P L ]GUDYRWQĂ&#x2020;NĂ&#x2018;P ZdlouhavĂĄ a komplikovanĂĄ lĂŠÄ?ba, vysokĂ˝ vĂ˝skyt pĹ&#x2122;Ă­padĹŻ recidivy, snĂ­ĹženĂĄ kvalita Ĺživota pacienta â&#x20AC;&#x201C; dĹŻsledky chronickĂ˝ch ran jsou frustrujĂ­cĂ­ pro vĹĄechny strany zĂşÄ?astnÄ&#x203A;nĂŠ v lĂŠÄ?ebnĂŠm procesu. Ä&#x152;asto ovĹĄem zbyteÄ?nÄ&#x203A;. BĂŠrcovĂŠ vĹ&#x2122;edy, dekubity a dalĹĄĂ­ typy ĹĄpatnÄ&#x203A; se hojĂ­cĂ­ch ran lze totiĹž v mnoha pĹ&#x2122;Ă­padech ĂşspÄ&#x203A;ĹĄnÄ&#x203A; zhojit s pomocĂ­ vlhkĂŠ terapie.

AdministrativnĂ­ podmĂ­nky pro jejĂ­ poskytovĂĄnĂ­ se vĂ˝raznÄ&#x203A; zjednoduĹĄily a jejich splnÄ&#x203A;nĂ­ si v ordinaci vyŞådĂĄ jen pĂĄr minut Ä?asu. VyuĹžijte tedy novĂ˝ch moĹžnostĂ­ a vsaÄ?te s jistotou Ăşhrady na modernĂ­ prostĹ&#x2122;edky pro hojenĂ­ chronickĂ˝ch ran. DĂ­ky nim budete poskytovat ĂşÄ?innÄ&#x203A;jĹĄĂ­ a komfortnÄ&#x203A;jĹĄĂ­ lĂŠÄ?bu, a ulehÄ?Ă­te tak nejen pacientovi, ale takĂŠ sobÄ&#x203A;.

31

praxe Paliativní medicína v Africe

florence 10/13

Implementace paliativní medicíny v podmínkách rovníkové Afriky Lukáš Malý, R. N. student všeobecného lékařství, zdravotní bratr

Loni jsem působil tři měsíce ve východoafrickém státě Uganda, kde jsme se snažili rozvíjet paliativní medicínu v odlehlém regionu Ntungamo, který se nachází nedaleko hranic s Tanzánií a Rwandou. Letos v létě jsem se sem vrátil a působím tu společně se zakladatelkou organizace Shalom for Uganda MUDr. Veronikou Jakubčiakovou. foto: archiv autora

32

maniok, kukuřice, zajímavostí jsou rozsáhlé plantáže vanilky. Nachází se zde několik národních parků, nejznámější z nich jsou Queen Elizabeth National Park, Murchison falls, Lake Mburo a Kidepo valley National Park. Podnebí je tu rovníkové se střídáním období sucha a dešťů.

Zajímavostí také je, že na nejvyšších horách v Ugandě se nacházejí i ledovce. Winston Churchill kdysi nazval Ugandu „perlou Afriky“.

V Africe musíte mnohdy improvizovat

U

Zdravotní sestry smějí v Africe předepisovat některé léky a po absolvování speciálních kurzů i morfin.

ganda leží v rovníkové Africe a svou rozlohou 241 038 km se řadí k menším státům. Sousedními státy jsou Demokratická republika Kongo, Jižní Súdán, Keňa, Tanzánie a Rwanda. Část hranice s Tanzánií a Keňou se nachází ve Viktoriině jezeře. S počtem obyvatel 33,4 miliónu a ročním přírůstkem 3,2 mil. obyvatel má Uganda jednu z největších populačních expanzí na světě. Úředním jazykem je tu angličtina, ale většina lidí hovoří více než padesáti kmenovými jazyky.

Průměrný věk je 15 let, průměrná délka dožití mužů je 52 let, žen 54 let. Největšími zdravotními problémy jsou malárie, HIV/AIDS, břišní tyfus, brucela a ostatní infekční onemocnění.

Hlavními zemědělskými produkty a potravinami jsou zde banány Matooke, káva, čaj,

Pět let jsem pracoval na oddělení anesteziologie a resuscitace v pražské Nemocnici pod Petřínem.

Předtím jsem byl rok na interním oddělení. Za tu dobu jsem se v pozici zdravotního bratra mnohému naučil. Tyto zkušenosti se mi teď v Africe velmi hodí. Nemáme tady moderní diagnostické metody, biochemickou laboratoř. Při vyšetřování pacientů se musíme mnohdy spokojit jen s fyzikálním vyšetřením.

Intenzivní péče mě naučila přemýšlet kriticky, logicky uvažovat mnohdy pod velkým tlakem. To jsou všechno dovednosti, které tady na rovníku využijete. Mnohdy je potřeba velmi improvizovat a vystačit si pouze s omezeným množstvím zdravotnického materiálu i léků. O pacientovi musíme přemýšlet daleko víc komplexně. Je potřeba vzít v úvahu to, jak daleko bydlí od zdravotnického centra, zda má dostatek financí, zda je jeho rodina schopna se o něj postarat. Ošetřovatelskou péči tu totiž v daleko větší míře přebírá rodina. Práce zdravotní sestry je více medicínská.

Sestry zde mohou předepisovat určité léky a po absolvování speciálních kurzů i morfin. Velmi rozšířenou profesí je zde tzv. Clinical officer. Zjednodušeně lze říci, že se jedná o tříleté studium medicíny. Po absolvování tohoto studia můžete pracovat ve vlastní ordinaci a předepisovat léky.

fota: archiv autora

Paliativní medicína v Africe praxe

Studium medicíny je totiž v Ugandě drahé a její absolventi jsou většinou chirurgové.

Shalom for Uganda MUDr. Veronika Jakubčiaková, má dlouholetá kamarádka, procestovala několik afrických zemí, než zůstala v Ugandě. Paliativní medicína je zde na velmi dobré úrovni, v regionu Ntungamo však úplně chybí. V Ugandě funguje organizace HAU (Hospice Africa Uganda), kterou v roce 1993 založila Dr. Anne Merriman z Irska.

Veronika si uvědomovala, že problematice paliativní péče je potřeba se věnovat systematicky, dlouhodobě a zajistit návaznost péče. Spolu s dalšími dobrovolníky z ČR i z Ugandy proto založila organizaci Shalom for Uganda. Jedním z cílů této organizace je poskytování paliativní medicíny systémem domácích návštěv. Pokračování a návaznost péče je zajištěna také spoluprací a podporou místních studentů zdravotnických oborů, kteří v době prázdnin organizaci pomáhají. Organizace se snaží působit v rámci místní komunity. Poskytuje komplexní péči zahrnující léčebně-preventivní péči, psychickou i finanční pomoc. Nedílnou součástí je také působení na místní základní a střední škole, jelikož vzdělání je velmi efektivním nástrojem pro zdravotníky.

V loňském roce jsme pořádali setkání a přednášky po okolních vesnicích na téma prevence nemocí i hygiena. Zorganizovali jsme i workshopy

zaměřené na výživu. Mnoho dětí trpí podvýživou, ačkoli suroviny tu mají. Učili jsme je maximálně využít místní zdroje. V rámci spolupráce se základní školou pořádáme různé aktivity, snažíme se při nich podpořit v dětech logické myšlení.

Prací v menších skupinách se učí spolupráci. Na místní základní škole studuje přes 700 dětí a učí je pouze dvanáct učitelů, což je málo. Děti se učí jiným způsobem, než na jaký jsme zvyklí u nás v Evropě. Látku se učí zpaměti, během vyučovací hodiny hodně píšou do sešitu.

Nejchudším lidem se snažíme poskytovat také určitou materiální pomoc. Nelze jim ale dát jenom peníze, naší snahou je rozvíjet v nich soběstačnost, aby nebyli závislí na příjmu peněz z Evropy.

Naším největším projektem je nyní výstavba Shalom medical centre. Jedná se o budovu s ordinacemi, zázemím pro domácí hospicovou péči a ubytovnou pro dobrovolníky. Zatím máme ordinaci na místní faře a ve vedlejších místnostech vaříme a spíme.

V Africe se umírá jinak Začátky působení naší organizace, u kterých jsem měl loni na podzim možnost být, byly těžké.

Potýkali jsme se s řadou problémů, jiná kultura, jiná mentalita místních lidí. Měli jsme problémy i s místní byrokracií. V úplných začátcích jsme neměli dostatek jídla, leckdy ani vody a elektřiny. Postupně se malými krůčky naše situace

Foto vlevo: Velkou část pacientů na klinice tvoří děti. Je tu mnoho případů malárie i pneumonie.

Spousta dětí viděla bělocha poprvé v životě Foto vpravo: MUDr. Tereza Truhlářová a MUDr. Veronika Jakubčiaková při návštěvě pacientky Vanese

33

34

praxe Paliativní medicína v Africe

florence 10/13

fota: archiv autora

Foto vlevo: Mnoho lidí v Ugandě je zvyklých nosit vše na hlavě Foto vpravo: Mnoho pacientů kliniky tvoří děti. Některé se bojí, takže je obtížné je fyzikálně vyšetřit Foto dole: Šestnáctiletý pacient Ronald s ­osteomyelitidou, ­k terému byl zorganizován transport do Kampaly na operaci

zlepšovala. Když jsem před Vánocemi odjížděl, měli jsme už ordinaci vybavenou postelí na vyšetřování pacientů a skříní na léky. V programu paliativní péče bylo několik pacientů. Stále jsme však diagnostikovali a léčili pacienty velmi omezeně.

Mnoho lidí jsme museli posílat do státního, ne moc kvalitního zdravotnického zařízení. Když jsem se sem vrátil na začátku července tohoto roku, měli jsme už základní diagnostické testy na malárii, syfilis. Dnes už děláme vyšetření moči, glykémie a také se mi podařilo sehnat jako sponzorský dar mikroskop.

Začátky byly těžké, ale nevzdali jsme to. V Africe je všechno na dlouho. Čas je zde chápán odlišně než u nás v Evropě.

MUDr. Veronika Jakubčiaková absolvovala kurz paliativní medicíny v Kampale. Odtud získala kontakty na hospic v nedalekém městě Mbarara, jehož pracovníci nám ochotně pomohli. Poskytli nám vzor jejich dokumentace, později také perorální morfin pro pacienty. Pacienty jsme vyhledávali velmi obtížně. Místní lidé totiž neumějí pochopit obsah pojmu paliativní péče, paliativní medicína. Dost to souvisí s jejich naprosto odlišným pojetím smrti, umírání a snášením utrpení. Po okolních vesnicích jsme proto loni na podzim uspořádali setkání a přednášky na téma prevence nemocí, výživa, hygiena. Při těchto příležitostech jsme vysvětlovali, kteří pacienti jsou pro paliativní medicínu vhodní.

Ze začátku jsme měli štěstí a několik pacientů jsme touto cestou získali. Vypracovali jsme si vlastní dokumentaci. Vycházíme z pojetí člověka jako bio-psycho-socio-spirituální osobnosti a v naší dokumentaci se proto velmi podrobně zaměřujeme i na sociální a spirituální oblast. Získáváme tak komplexní přehled o pacientovi. Mnohé informace jsou pro nás velmi zajímavé, dovolují nám nahlédnout do jejich kultury, tradic. Díky životu v místní komunitě nám začínají místní obyvatelé více věřit, zvou nás na důležité

události v jejich životě – křtiny, oslavy, pohřby. Lidé zde žijí jako komunita. Často vzpomínám na našeho pacienta Samuela, kterého máme od prosince v paliativním programu. Když jsme jej byli poprvé navštívit, vyšetřit ho a odebrat anamnézu, sešla se kolem nás celá rodina. Postupně jsme mu sdělovali a vysvětlovali závažnost jeho onemocnění. Vždy při tom byli příbuzní, děti.

Tady jsou některé zvyky naprosto odlišné od evropské kultury.

Přiblížit by vám je mohl i úryvek z mého deníku: 13. 12. 2012, Rwamakukuru, Uganda, East Africa … V chýši u Rosalie je již velmi šero. Stará petrolejová lampa vyrobená z rezavé plechovky od konzervy matně osvětluje celou místnost. Kolem Rosalie sedí tři staré ženy v tradičním pestrobarevném oblečení a modlí se s ní. Každá se modlí trochu jiným tónem a jinou modlitbu. Jejich tichý pravidelný hlas připomíná jemný déšť, který při dopadu na plechovou střechu vytváří zvláštní zvukovou kulisu. Plápolající plamínek osvětlující křivé stěny chýše a plíživé stíny po zdech vytvářejí mystickou atmosféru. Nepůsobí to smutně, že někdo umírá, ale spíše to vytváří dojem klidu, který je cítit z ní i lidí okolo. Rosalie už jen leží, mluví tichým smířeným hlasem. Má bolesti, ale přesto netrpí. Umírá doma, kolem sebe má lidi, kteří ji mají rádi. Neleží na opuštěném anonymním lůžku interního oddělení. Jak jiné je umírání v Africe…

V současné době pokračujeme v projektech, ve stavbě kliniky i v poskytování paliativní medicíny. Je to v kontextu celé Afriky pomoc malá, ale stejně věřím, že má smysl. Jedno velmi staré africké přísloví říká, že kde je dobrá vůle, najdou se i lidé a peníze a mohou se dít velké věci. Kdo byste měli zájem o spolupráci v neziskové organizaci Shalom for Uganda, veškeré potřebné informace lze získat na www.shalomforuganda.cz

Šikana na pracovišti praxe

Mobbing, bossing a jejich vliv na práci sester

M

obbing a bossing jsou nežádoucí jevy v pracovních vztazích, které se projevují jako určitý druh agrese a šikany. V obou případech se jedná o systematické a opakované útočení jednotlivce nebo skupiny na určitou osobu. Mobbing se odehrává na horizontální úrovni (kolega nebo skupina pracovníků útočí na svého kolegu, který je s nimi v hierarchii pracoviště na stejné úrovni), v případě bossingu je útočníkem vedoucí pracovník a obětí se stává jeho podřízený. Cílem obou těchto jevů je psychická a často i fyzická (ve smyslu donutit oběť k odchodu z pracoviště) „likvidace“ oběti.

Vzhledem k tomu, že ve zdravotnictví se tato šikana vyskytuje nadprůměrně, pojďme se podívat, proč tomu tak, zejména u sester, je: → Sestry často pracují ve větších kolektivech, kde jsou velmi závislé na spolupráci. Intenzivně musejí komunikovat s ostatními, a to většinou pod tlakem. Vzniká tak ideální živná půda pro mobbing a bossing. → Riziko nežádoucích jevů v pracovních vztazích zvyšuje i nadprůměrná stresová zátěž zdravotníků při práci. (http://www.szu.cz/uploads/ documents/czzp/edice/plne_znani/brozury/ syndrom_20vyhoreni.pdf ) → Zdravotníci, sestry nevyjímaje, pracují téměř výhradně v atmosféře strachu pacientů, kteří se bojí o své zdraví. Dlouhodobě je tomu obtížné konstruktivně čelit. U některých se tak mimo jiné projevují i jejich negativní sklony. → Sester je v ČR zhruba třikrát více než lékařů (Zdravotnická ročenka ÚZIS ČR), takže je zřejmé, že statisticky se tyto jevy musejí sester týkat častěji.

Jak se projevuje mobbing? → „Mobber“ si dává záležet na tom, aby mu nebylo možné jeho aktivity dokázat. Šikanu provádí beze stop a svědků.

→ V přítomnosti svědků komunikuje s obětí přátelsky a vstřícně, když je s ní sám, útočí na její slabiny. Útok mobbera se projevuje různě. Často to jsou slovní útoky i neverbální útoky (gesta, posunky), pomluvy (cíleně vymyšlené polopravdy nebo lži) nebo i zákeřnější projevy, jako např. krádež či poškození důležitých pracovních dokumentů, jejich vymazání z počítače, zamlčení důležitých informací nebo podvržení dokumentů, které oběti vůbec nepatří, cílené znejistění oběti ve chvíli stresu apod.

Kdo je mobber a proč „to dělá“?

Zpravidla jde o frustrovanou nespokojenou osobnost s egocentrickými sklony. Většinou je to také nezdravě ctižádostivý, samolibý člověk toužící jakkoli získat nadřazenou pozici. Bývá foto: Profimedia

Zuzana Hekelová lektorka, publicistka a konzultantka

Osobní zkušenost s nějakou formou šikany na pracovišti má u nás podle průzkumu agentury GfK (2007) 16 % osob. Další zdroje (Kratz, 2005) uvádějí, že nadprůměrné riziko výskytu šikany hrozí především zaměstnancům v tzv. pomáhajících profesích – tj. ve zdravotnictví, v sociálních službách, ve školství a státní správě.

Nebudeme tedy daleko od pravdy, když připustíme, že výskyt mobbingu a bossingu se ve zdravotnictví blíží 20 % (!).

Ve zdravotnictví se výskyt mobbingu a bossingu blíží až 20 %

35

praxe Šikana na pracovišti

emočně labilní a ovládá manipulativní chování. Jeho motivací bývá závist, pomsta, pocit uspokojení z tyranie a manipulace, likvidace konkurence, snaha vyřešit mobbingem svůj vlastní problém (nespokojenost, stres, nudu) nebo kompenzovat svou minulost (mobbery bývají i bývalé oběti).

florence 10/13

foto: Profimedia

36

Kdo se může stát obětí mobbingu?

Přestože oběti jsou různé, lze u nich vysledovat některé znaky, které je spojují. Většinou se jedná o fyzickou nebo psychickou jinakost (např. malá schopnost vypořádat se s konflikty), oběť je závislá na práci (především existenčně), je osamělá, ale obětí mobbingu může být i oblíbený, atraktivní či úspěšný kolega. Častými oběťmi mobbingu jsou i noví členové pracovních kolektivů.

Jak se mobbingu bránit?

Protože praktiky mobbera jsou zákeřné, jsou možnosti, jak se mu bránit, značně omezené. Nejvíc záleží na tom, jak brzy si oběť celou situaci uvědomí a reálně vyhodnotí. Co tedy dělat? → Definovat příčinu mobbingu a shromažďovat důkazy. → Ujasnit si, čeho chce mobber svým jednáním dosáhnout. → Stanovit si cíl – tím může být mobbing zvládnout, pranýřovat mobbera (sám nebo za pomoci kolegů či v součinnosti s vedoucím), nebo také odejít z pracoviště. → Najít si na pracovišti spojence a čerpat ze svého soukromého zázemí. → Hledat pomoc zvenčí – existují např. webové stránky www. vztahy.org, kde lze nalézt specializovanou pomoc (právní a jinou). → Uvědomit si, že zůstat nebo odejít je osobní volba oběti a že i „prohra“ může být někdy vítězstvím.

A co bossing?

Při něm se nežádoucího jednání dopouští vedoucí pracovník, který při tom navíc zneužívá své nadřízené pozice. Proti bossingu se proto bojuje ještě hůř než proti mobbingu.

Jak se může mobbing nebo bossing projevit při práci zdravotní sestry?

1. Sestra je v pozici mobbera i oběti: → Starší sestra versus mladší sestra – stává se, že starší (věkově a/nebo služebně) sestra mobbingem útočí na mladší sestru (opět věkově a/nebo služebně), protože se jí cítí ohrožená. Mladší sestra může mít například více energie, dobré nápady, vyšší (vysokoškolské) vzdělání apod. ­Je-li ta „mladší“ navíc ještě ambiciózní, je neštěstí na cestě. → Mladší sestra vs. starší sestra – tady může jít o kombinaci s jiným nežádoucím jevem – ageismem (věkovou diskriminací). Důvodem k mobbingu je tedy to, že oběť mladší sestře vadí jen svým vyšším věkem. Jinou variantou může být to, že se mladší sestra snaží „zlikvidovat“ tu starší, aby mohla získat její místo. → Sestra-vedoucí vs. podřízená sestra – v tomto případě se jedná o bossing. Vedoucí sestra tím většinou řeší svoje problémy, jako např. nenaplněné ambice, nedostatek sebevědomí nebo jakýkoliv pocit vlastní méněcennosti.

2. Sestra je v pozici oběti: → Mobberem je lékař – v tomto případě útočí na sestru lékař, a to nejčastěji proto, že se cítí odborně nejistý, obává se o svoje kompetence nebo se sestra stane hromosvodem pro jeho nashromážděnou zlobu. Sestru přitom považuje (často mylně) za snadnější „kořist“ než jiného kolegu lékaře.

3. Sestra – pacient: → Sestra „mobbuje“ pacienta – někdy dochází i k tomu, že mobbingem řeší sestra napjatý vztah s pacientem. Nejčastěji se to stává v případech, kdy se pacient chová arogantně až agresivně, má mnoho požadavků a na sestru si stěžuje.

Mobbing se tu může projevovat schválně bolestivě píchanými injekcemi, umělým prodlužováním pacientova čekání na jídlo, pití, vyšetření, výměnu mísy apod. Netřeba zdůrazňovat, že takové jednání je ze strany sestry neprofesionální a nepřijatelné.

Bohužel smutným faktem je, že většina případů mobbingu a bossingu končí odchodem oběti z pracovního místa, protože aktivity těchto „škůdců“ se dají zřídkakdy dokázat. Pokud si člověk odchodem uchrání duševní a fyzické zdraví, lze to z dlouhodobějšího hlediska považovat za úspěch. Klíčovou roli v pracovních vztazích hraje vždy celková atmosféra na pracovišti, za kterou jsou odpovědní vedoucí pracovníci. www.vase-lektorka.cz

Literatura 1. Kratz HJ. Mobbing – jak ho rozpoznat a jak mu čelit. 1. vyd.

Praha: Management Press, 2005. ISBN 80-7261-127-5.

2. Tomko A. Mobbing a bossing. Prevence sociálně patologických jevů, 2003, roč. 2, č. 10, s. 26–30. ISSN 1214-6609.

3. Svobodová L. Nenechte se šikanovat kolegou. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2008. ISBN 978-80-247-2474-4.

37

pro studenty Text a fota: Magda Hettnerová

Po soustředění přicházejí beánie.

Tak začal nový akademický rok na 3. LF UK

Je polovina září a do chvíle, kdy se posluchárny 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (3. LF UK) zaplní novými studenty, zbývá ještě několik dní. Ti, kteří se přihlásili ke studiu některého z bakalářských oborů, jsou však spolu už teď. V překrásné lokalitě Dobronic u Bechyně, na pravém břehu řeky Lužnice, v dřevěných chatkách výcvikového střediska UK, mají třídenní soustředění studentů 1. ročníků, nejen magisterského, ale i bakalářského studia.

C

ílem této akce je připravit studenty na studium na vysoké škole a zároveň jim umožnit seznámit se svými budoucími kolegy i vyučujícími jinak než v posluchárnách, vysvětluje přednostka Ústavu ošetřovatelství 3. LF UK PhDr. Hana Svobodová. Tento III. turnus je výjimečný právě tím, jej tvoří zhruba stovka budoucích studentů bakalářských oborů všeobecná sestra, dentální hygienistka, veřejné zdravotnictví a fyzioterapeut. „Soustředění studentů 1. ročníků se na naší fakultě koná každý rok již více než 40 let. Protože jsme lékařská fakulta, jednalo se většinou o studenty oboru všeobecné lékařství. Díky nárůstu počtu bakalářských oborů na naší fakultě se nám podařilo letos vytvořit samostatný

program i pro bakaláře, kteří do loňského roku jezdili na soustředění společně s mediky. Ale protože bakalářské studium se od magisterského liší a počet studentů bakalářských oborů stoupá, rozhodli jsme se pro ně letos uspořádat soustředění zvlášť,“ pokračuje H. Svobodová. To, že rozhodnutí bylo správné, potvrzují i budoucí studenti. „Je to tu super. Studia jsem se hrozně bála, protože nejsem studijní typ. Ale teď, když jsme se tu seznámili nejen s kolegy, ale i s vyučujícími, kteří za námi sami přicházejí, odlehčí situaci a my tím pádem víme, že se na ně můžeme kdykoli obrátit a že se jich nemusíme bát, se už těším,“ říká dvaatřicetiletá Martina Procházková, která se přihlásila ke studiu oboru všeobecná sestra v kombinované formě.

Soustředění, přestože studentům přináší především přednášky a informace o studiu a zvolených oborech, připomíná v mnoha ohledech i letní tábor. „Informujeme studenty o podmínkách výuky a požadavcích studia, organizaci praxe apod., ale kromě toho jsou tu s námi i asistenti ústavu tělesné výchovy a studenti mají možnost si za hezkého počasí zahrát volejbal, beach volejbal, fotbal, tenis nebo si vypůjčit lodičky a spoustu dalšího,“ vypočítává Svobodová. „A protože tu jsou i za účelem seznámení, pořádají pro ně studenti z vyšších ročníků každý den i různé teambuildingové hry,“ pokračuje. „Hned první den jsme měli noční bojovku, která byla bezvadná. Jako úplně cizí lidé jsme museli vytvořit týmy a spo-

38

florence 10/13

pro studenty Olympiádu pro budoucí prváky připravili studenti z Trimedu.

Soutěžilo se nejen v „transplantaci orgánů“, při které studenti vytvořili řetěz, v němž se musel každý jednotlivec obléci na operační sál a s orgánem co nejrychleji utíkat k dalšímu kolegovi, ale i v hodu injekční stříkačkou na „vemena“, což byly gumové rukavice naplněné vodou

(vpravo) Výcvikové středisko Univerzity Karlovy v Dobronicích u Bechyně má dlouholetou tradici. Studenti se sem jezdili rekreovat už před desítkami let.

Původní dřevěné chatky se však nedochovaly.

Ty, které stojí na pravém břehu Lužnice dnes, jsou úplně nové.

Původní totiž smetla poslední povodeň (dole)

lečně plnit v lese za tmy úkoly, které se vztahovaly ke zdravotnictví,“ popisuje Martina Procházková. „Včera jsme měli opékat buřty, ale bohužel pršelo, takže jsme si je nakonec jen ohřáli, ale až do rána jsme zpívali s kytarou. A dneska nás čeká olym­piáda, na kterou se moc těšíme, protože náš tým má nejhezčí vlajku,“ směje se studentka. „Večer nás čeká ještě diskotéka v blízké obci, tak jsme zvědavé. Diskotéka se samýma babama bude zajímavá,“ přidává se se smíchem další studentka kombinované formy studia Pavla Poncová. Ještě předtím je však čeká přednáška o správné péči o dutinu ústní a módní přehlídka zdravotnických oděvů firmy CADENZA. O tom, jak se studentům program turnusu líbil nebo co by v něm příště změnili, se vedení fakulty dozví na konci pobytu z evaluačních dotazníků, které studenti vyplňují a odevzdávají. „Zpravidla ho hodnotí velice kladně a během roku na tento pobyt rádi a často vzpomínají,“ popisuje H. Svobodová. Fotky a vzpomínky z akce sdílejí studenti na sociálních sítích nebo si sami vytvářejí své webové stránky.

A jak vůbec vznikl nápad uspořádat úvodní soustředění i pro bakaláře? „Když jsem se stala proděkankou bakalářských oborů, mrzelo mě, že zatímco studenti magisterských oborů jezdí do Dobronic, pro bakaláře nic takového není,“ vzpomíná MUDr. Alena Doubková, CSc., odborná asistentka Ústavu anatomie 3. LF UK. „Nakonec se mi podařilo prosadit, aby se této akce účastnili také studenti bakalářských oborů a to jak v prezenční, tak v kombinované formě.

Hned první pobyt byl naprosto perfektní. Přesto jsme narazili na problém – řada z nich má už rodiny a děti a někdo se o ně musel postarat. Nabídli jsme jim možnost, co kapacita Dobronic povolila, aby si s sebou vzali partnery a babičky, které jim děti pohlídají. První roky jsme jezdili s dětmi a musím říct, že pro nás bylo milé, když jme se pak od babiček dozvídali, že i pro ně to byla krásná dovolená, popisuje A. Doubková. „Učím už 39 let a musím říct, že studenti, kteří již několik let pracují a pak se přihlásí ke studiu bakalářského oboru v kombinované formě, mají k učení úplně jiný vztah. Sami se pro studium rozhodli a vědí, že pro to musí udělat vše. Jsou

39

plní elánu, chuti se učit a nadšení, což je hrozně fajn,“ dodává Doubková.

Program, který mají budoucí studenti na svém úvodním soustředění v Dobronicích, pro ně vymýšlejí jejich starší kolegové ze studentské organizace Trimed, která na 3. LF UK funguje velmi dobře. „Pro studenty prvních ročníků je to pak impulz i pro to, aby do této organizace vstoupili a podíleli se tak na životě a chodu fakulty, což je výborné,“ pokračuje přednostka Ústavu ošetřovatelství PhDr. Hana Svobodová.

A že 3. LF UK žije opravdu pestrým studentským životem, je jasné i z řady dalších akcí, které se na ní během roku dějí. „Pro nové studenty děláme kromě tohoto úvodního soustředění ještě další dvě aktivity. Jedna je den otevřených dveří, který se koná vždy zkraje roku, když se budoucí maturanti rozhodují, na kterou vysokou školu se přihlásit, a druhou je takzvaný orientační den, který se letos koná v neděli 29. září, den před zahájením výuky. Krátce při něm vystoupí pan děkan, pan proděkan a garanti jednotlivých oborů se svými sděleními a studenti z Trimedu pak své nové kolegy provedou po fakultě, ukážou jim, kde jsou které posluchárny či laboratoře, a provedou je i po nemocnici, v níž budou stážovat. Večer se pak konají takzvané beánie, což je přijímání studentů mezi spolužáky, jejichž sou-

částí je křest prváků nějakou zábavnou formou, který provede pan děkan společně s panem proděkanem. Vždy se to koná v některém z pražských klubů a je to spojené se zábavou studentů i učitelů,“ popisuje přednostka Ústavu ošetřovatelství.

V průběhu roku pak studenti pořádají další veselice, jako například opékání prasete na Slapech, výlet parníkem v kostýmech a mnoho dalších. „Jsme malá fakulta a studenti si její život mohou utvářet sami za podpory vedení,“ uzavírá H. Svobodová.

k věci

→ O oboru veřejné zdravotnictví Bakalářský obor veřejné zdravotnictví se na 3. LF UK vyučuje již od roku 1994. „Tehdy jsme jej otevřeli proto, že byl velký tlak nejenom ze strany EU na to, aby lidé pracující v hygienické službě měli vysokoškolské vzdělání stejně jako například všeobecné ­sestry,“ vysvětluje proděkan pro mezinárodní vztahy a akademickou mobilitu 3. LF UK a garant oboru veřejné zdravotnictví doc.

MUDr. Alexander Čelko, CSc. Zájem o studium byl proto zejména ze strany asistentů hygienické služby velký. „Původní akreditační program byl ovšem nastavený tak, že lidé, kteří už pracovali

zejména na hygienických stanicích, byli při přijímacích řízeních výrazně zvýhodněni. To bylo z mého pohledu nefér,“ vzpomíná Čelko. Jakmile tedy první akreditace oboru ze strany MZ ČR skončila, požádala fakulta o akreditaci novou a podmínky se změnily. „Bohužel díky transformaci hygienické služby blížící se devastaci u nás v posledních letech zájem o studium tohoto oboru klesá,“ říká proděkan. „Nicméně pro někoho, kdo se chce dál vzdělávat, nabízí tento obor široký základ znalostí z mnoha oblastí,“ pokračuje.

V bakalářském typu studia veřejného zdravotnictví na 3. LF UK

získají studenti všeobecný přehled o hygieně, ovzduší, vodách, životním prostředí, platné legislativě apod., v prvním ročníku budou studovat i takové předměty, jako je biofyzika, chemie, molekulární biologie aj.

Navazující magisterské studium tohoto oboru pak nabízí například Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Masarykova univerzita v Brně či Ostravská univerzita v Ostravě. Jako základ se toto studium může hodit i lidem, kteří by chtěli studovat atraktivní magisterské obory na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT v Kladně.

inzerce

TenderWet® plus Aktivní čištění rány až po 3 dny TenderWet plus zachovává proplachovací a čistící schopnosti produktu TenderWet a doplňuje je látkou PHMB (polyhexanid), která se používá jako antiseptikum.

Upravené složení polštářku TenderWet plus zabraňuje jeho vysychání a udržuje optimální vlhkost až po dobu 3 dnů. Polštářek je vhodný pro účinnou léčbu všech typů ran, včetně ran infikovaných.

• efektivní čištění rány proplachovacím mechanismem • menší frekvence výměny krytí – možno ponechat na ráně až 3 dny • prevence přischnutí polštářku k ráně • účinná ochrana před rekontaminací rány • podpora granulace Více informací na www.hartmann.cz, www.lecbarany.cz, nebo volejte infolinku 800 100 333

zpravodaj

ČAS

florence 10/13

Dřív jsme byly pro lékaře parťáky Jako směnová sestra u lůžka pracuje šestačtyřicetiletá Jana Bačkovská už sedmadvacet let. Celý svůj sesterský život pracuje na chirurgii a jejích zkušeností a vlastností si její kolegyně váží. Působí jako mentorka a kolegyně v ní, díky jejím zkušenostem, nacházejí oporu. Za svou mnohaletou práci byla letos na jaře oceněna Cenou Florence Nightingale 2013.

Jaký to byl pocit, získat takovéto ocenění?

Velmi příjemný, ale také zavazující. A ty pochybnosti, co mi běhaly hlavou! Proč zrovna já? ­Určitě je v republice více dobrých, ne-li lepších sester.

Podle svých kolegyň jste „ukázkovým příkladem“ sestry. Proč jste se rozhodla pro tohle povolání?

Jako malá jsem chtěla být veterinářkou. „Léčila“ jsem dědovi všechna zvířata. Pak jsem chtěla být dětská sestra a nakonec jsem vystudovala zdravotní sestru. Vždycky jsem litovala nemocné a slabší a zajímalo mě, jak bych jim mohla pomoci. Nelituji svého rozhodnutí.

Sestra Jana Bačkovská pracuje celý svůj profesní život na chirurgii

Působíte i jako mentorka. Co svým novým kolegyním vštěpujete? Že trpělivostí se s pacientem pořídí nejvíc. A aby byly poctivé k práci, kterou si dobrovolně vybraly, i když není optimálně ohodnocená.

Jste specialistka v intenzivní péči a pracujete v přímé lůžkové péči. Nechtěla jste si někdy vyzkoušet něco jiného?

Jako směnová sestra u lůžka pracuji už dvacet sedm let. Dvacet let pracuji na JIP. Někdy mě přepadnou pochybnosti, jak dlouho ještě zvládnu práci na směny. Není to jednoduché po fyzické ani po psychické stránce a celý život za prací dojíždím. Ale chirurgii mám ráda a neumím si představit, že bych pracovala někde jinde, takže proč to zkoušet? Navíc neumím světový jazyk, což cítím jako velký handicap, a jsem ještě „ne-

Měla jste nějaký svůj vzor?

Vzorem je mi má staniční sestra Dana. Pracujeme spolu už dvacet let. Dana je perfekcionalistka a vyžaduje dobře odvedenou práci. A já se ji snažím vykonávat dobře.

Co vás na vašem povolání baví?

Aby to nevyznělo jako klišé, ale práce s lidmi.

Přivezeme si ze sálu pacienta, který je bolavý, nemočí a špatně dýchá. Druhý den sedí, třetí den chodí a za čtyři nebo pět dní jej překládáme stabilizovaného a samostatného na standardní oddělení. To mě baví. A také práce v týmu.

Nové kolegyně, než se zapracují, nevědí spoustu věcí a postupně se z nich stávají zkušené vzdělané ­jipové sestry. Netvrdím ale, že je to ­jednoduché.

Co vás na vaší práci těší? Že mám možnost být profesionální oporou pa­ cientovi v jeho těžkém období nemoci. To, že vidím pokrok v uzdravování, a pokud je konec nevyhnutelný, že mohu do jisté míry ovlivnit, aby netrpěl.

foto: archiv Jany Bačkovské

40

zpravodaj čas

počítačová“ generace, takže na počítači umím jen základní úkony.

Co je podle vás na sesterském povolání nejtěžší?

Oddělit povolání a rodinu. Já už mám děti dospělé, ale když byly malé, tak např. Vánoce nesly těžce. Dnes to vidím u svých mladších kolegyň.

Když jdou na noční nebo když slouží přes víkend, musejí obstarat rodinu, jedna volá domů, jak děti zvládly s tátou úkoly, druhá jim dává dobrou noc, další si posteskne, že není s rodinou na výletě…

Nejhůře nesou nemoci dětí, když po telefonu kontrolují, jestli jim doma nezapomněli dát antibiotika nebo jak zvládají horečku. A mezitím běží pro transfuzi, polohují pacienta nebo mu podávají mísu. Vím, že jsme si toto povolání vybraly samy a dobrovolně, a i proto si vážím Ceny Florence Nightingale, protože vidím, že si nás, sester u lůžka, ČAS váží.

Kdy jste se rozhodla vstoupit do ČAS a proč?

Bylo to v roce 2006. Jsem v sekci ARIP a jsem pasivní členka. Měla jsem potřebu být v sesterské organizaci. Chtěla jsem mít informace o aktuálním dění, a když začal projekt registrace sester a jejich celoživotního vzdělávání, byla většina seminářů organizována ČAS. Byla jsem tedy blíž k informacím.

Změnila se tato organizace nějak?

Z mého okolí z ní, bohužel, hodně sester vystoupilo a nové do ní tolik nevstupují. Zvýšil se roční poplatek a pokud si sama aktivně nevyhledáte informace, moc se o činnosti ČAS nedozvíte. Hlavně my, mimopražské. Registrace sester vytvořená ČAS měla určitě význam a za sebe mohu říci, že díky seminářům a konferencím jsem potkala mnoho zajímavých kolegyň a kolegů a dozvěděla se spoustu nových informací z různých oborů.

V našem povolání je vzdělávání nutností, stále je něco nového. Momentálně se rozhoduje o budoucnosti ČAS a všech nelékařských oborů, má vzniknout ČKZP, tak jsem zvědavá, jak všechna jednání dopadnou.

Jak se změnila práce sester od doby, kdy jste s ní začínala?

To by bylo na dlouho. Maturovala jsem v roce 1986. Zažila jsem ještě skleněné injekční stříkačky a transfuze ve skleněných lahvích. Noční jsme na 32 lůžek sloužily v jedné a denní do 14.30 hod. posílila staniční sestra a ošetřovatelka. Po sametové revoluci přišla revoluce i ve zdravotnictví. Vznikaly pojišťovny, soukromé ordinace i celé kliniky. Postupně byly dostupné jednorázové pomůcky a spousta materiálu na

ošetřování chronických ran. Při operacích vznikly nové postupy a metody, přišly nové trendy v anestezii, resuscitaci, neonatologii, vlastně ve všech oborech. Přibylo i personálu, ale protože všechno stojí peníze, jsou v poslední době v rámci šetření opět snižovány stavy personálu ve zdravotnických zařízeních, mzdy klesají, šetří se na lécích i materiálech. Chápu, že v dnešní době škrtů je to částečně nutnost, ale nesmí se tak dít na úkor pacienta.

Jak se změnili pacienti? Část populace se stará o své zdraví, dodržuje zdravou životosprávu a je vzdělanější v pohledu na zdraví. Ale stále zůstává velkým problémem obezita, kouření, drogy a jejich následná léčba.

Přibývá i agresivních pacientů nebo jejich rodinných příslušníků a stoupá i počet soudních řízení s nemocnicemi.

Co vás na současném ošetřovatelství nejvíc mrzí?

Jak přibývá dokumentace. Chápu, že zčásti je to nutné, ale když jsem při příjmu s pacientem 15 minut a pak nejméně hodinu vyplňuji a zakládám různé formuláře do dekurzu, je to šílené.

Také mám pocit, že ještě tak před deseti lety jsme byli tým. Pro lékaře jsme byly parťáky.

Dnešní trend je, že sestry si za své odpovídají samy a lékaři taky. Spolupráce je někdy svízelná, ale jde nám přeci o společný cíl: uzdravení pacienta.

Co by se mělo podle vás změnit?

Všechno je to o penězích. V rámci úspor se snižuje počet sester i pomocného personálu ve zdravotnických zařízeních, ale úroveň ošetřovatelství je nastavená mnohem vyšší než třeba před patnácti lety, ale pro jasně daný počet personálu!

To jsme zase tam, jako když jsem začínala, kdy nebyl na pacienty čas a za dvanáct hodin jste neměla čas se ani najíst, napít nebo si dojít na toaletu. Nevím, zda byl obor zdravotnický asistent správně načasovaný, protože diplomovaných sester je ještě málo, všeobecné sestry stárnou a z nemocnic odcházejí a na zdravotnického asistenta nemá kdo dohlížet. Čeho byste si ještě přála ve své profesi dosáhnout?

Nemám žádné vysoké cíle. Jsem jeden článek v řetězu ošetřovatelství a doufám, že jsem prospěšná tam, kde jsem. Snad mi bude ještě chvíli sloužit zdraví, abych pomohla pacientům, kteří jsou u nás hospitalizovaní.

Magda Hettnerová, redakce Florence

k věci

→ Kdo je Jana Bačkovská Pracuje v Českolipské nemocnici na multi­ oborové chirurgické JIP již dvacet let.

Chirurgii věnovala celý život. Po škole nastoupila na septickou chirurgii, odkud odešla po dvou letech na mateřskou dovolenou, a od roku 1993 pracuje na chirurgické JIP. V roce 1997 absolvovala ARIP a od roku 2006 je členkou sekce ARIP České asociace sester. Letos v červnu ji ČAS ocenila Cenou Florence Nightingale 2013 za její mnohaletou skvělou práci.

Jejím prostřednictvím tak ocenila všechny sestry v přímé lůžkové péči, které po celé ČR každý den bez přestávky a anonymně činí pobyt pacientů v nemocnici příjemnějším, snesitelnějším a jejich léčbu efektivnější, kvalitnější a kontinuálnější. Jana Bačkovská je vdaná a má dvě dospělé děti, syna a dceru.

Dnešní trend je, že ­sestry si za své odpo­ vídají samy a lékaři také.

Spolupráce je někdy svízel­ ná, ale jde nám přeci o společ­ ný cíl: uzdrave­ ní pacienta.

41

stabilita – jistota – bezpečí

Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR a Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhlašují

TÝDEN

7.–13. října 2013 konference – semináře – workshopy – výstavy – dny otevřených dveří – soutěže – festivaly

Stabilita systému poskytování sociálních služeb je základním předpokladem pro získání jistoty nutné pro práci všech, kdo sociální služby poskytují, stejně jako pro bezpečí těch, kdo sociální služby využívají: seniory, osoby se zdravotním postižením či ohrožené sociálním vyloučením. Služby sociální péče, sociální prevence a sociálního poradenství jsou poskytovány přibližně 7 % populace České republiky.

Partneři Týdne sociálních služeb ČR

Olomoucký kraj, Pardubický kraj, Kraj Vysočina, Zlínský kraj, statutární město Brno, statutární město Ostrava, město Prachatice, Česká asociace streetwork, Diakonie ČCE, Charita ČR, Národní rada osob se zdravotním postižením ČR, Neziskovky.cz, Sdružení azylových domů v ČR, Unie zaměstnavatelských svazů ČR

Mediální partneři

www.tyden-socialnich-sluzeb.cz

stabilita – jistota – bezpečí – stabilita – jistota – bezpečí

SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ČR

servis

Praha Strážníci budou darovat krvetvorné buňky

43

Brno XX. kongres ČSARIM 2013

krátce Linet prodlužuje záruku na 3 roky Brno / XX. kongres ČSARIM 2013

Anesteziologové se podvacáté sešli, tentokrát v Brně

Prvním tématem nelékařské sekce byla Urgentní neodkladná péče. Jako první se svým sdělením Lukas na KARIM FNOL vystoupila V. Severinová. O mechanické srdeční masáži přístrojem Autopuls informovala P. Štěpánová a Y. Grunwaldová uzavřela blok přednáškou o přístroji TERMOGARD. O zkušenosti ze zahraničních misí se s přítomnými podělila Mgr. Jitka Dresslerová.

Odpolední blok s názvem Kompetence sester v intenzivní péči zahájila L. Adamcová z Velké Británie, která ve své přednášce srovnávala kompetence sester u nás a ve Velké Británii. Novinky ve specializačním vzdělávání sester v intenzivní péči přednesla za NCONZO Mgr. Jana Nekudová a o kompetencích zdravotních sester z pohledu lékaře pohovořil MUDr. Zdeněk Mrozek, Ph.D. Den uzavřel společný blok lékařů a nelékařských zdravotnických pracovníků s tématem Kompetence v anestezii aneb diskuze pokračuje…, ve kterém bylo upozorněno na nedostatečné vzdělávání sester vzhledem ke spektru činností, které vykonávají. Prof. MUDr. K. Cvachovec, CSc. upozornil na to, že momentálně neexistují důkazy o rozdílech v bezpečnosti pacientů anestezovaných lékaři nebo NLZP. Anesteziologické sestry stojí o vyšší kompetenci, ale zároveň za ni požadují odpovídající ohodnocení.

Zajímavá témata nechyběla ani v dalších dvou dnech, ve kterých byly přednášky rozděleny do několika bloků. Velice diskutované bylo téma dlouhodobé umělé plicní ventilace (UPV).

O své zkušenosti s ní se podělila J. Drábková,

foto: Jana Přecechtělová

Jubilejní XX. ročník kongresu České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny se konal ve dnech 19.–21. září 2013 v Hotelu International (Best Western Premier) v Brně. Pro účastníky byl připraven bohatý výběr přednáškových bloků rozdělených do lékařské a nelékařské sekce, přinášející nejnovější poznatky, informace a zkušenosti.

Prof. MUDr. Karel Cvachovec, CSc., ve své přednášce upozornil mj. na to, že momentálně neexistují důkazy o rozdílech v bezpečnosti pacientů anestezovaných lékaři nebo NLZP

Mgr. E. Mičudová hovořila o projektu DUPV – alternativa pobytu ve zdravotnickém zařízení (FN Brno je výkonným realizátorem tohoto projektu).

Sesterská sekce skončila druhý den kongresu blokem týkajícím se transplantace orgánů. Velký ohlas vyvolaly přednášky Intoxikace methanolem – dárce orgánů, kterou přednesl Tomáš Glac, DiS., a Ošetřovatelská problematika u dárce s nebijícím srdcem od Z. Vagnerové.

Jana Přecechtělová, redakce Florence

Česko / Od října mohou všichni zákazníci společnosti LINET čerpat další z výhod, které největší výrobce zdravotnické techniky v České republice svým klientům poskytuje.

Standardní záruční doba se prodlužuje z dosavadních dvou na tři roky, což dále zvyšuje komfort a úroveň péče o zákazníky.

LINET tím posiluje svou konkurenceschopnost a pokračuje ve strategii nabízet vysoké kvalitní produkty a zároveň servis a služby na vysoké úrovni.

Tříletá záruka se bude vztahovat na celý nabízený sortiment. Tento krok by měl pozitivně ovlivnit vnímání síly a kvality značky LINET a dále upevnit její pozici vůči levným a nekvalitním produktům doma i ve světě. tz

Pravidelně aktualizovaný přehled vzdělávacích akcí naleznete nově na našich webových stránkách www.florence.cz v sekci Kalendář.

nepropásněte Praha / 3. 10.–5. 10.

III. mezinárodní konference psychiatrického ošetřovatelství zemí Visegradské čtyřky Hradec Králové / 17. 10.–19. 10.

Obezitologie a bariatrie 2013 Brno / 31. 10.–1. 11.

XIII. multidisciplinární nefrologický kongres ve spolupráci nefrologické sekce ČAS a EDTNA/ERCA

44

servis

anketa

florence 10/13

Pražští strážníci budou darovat krvetvorné buňky

Umíte snášet bolest?

50 % / Ano 50 % / Ne * Anketní otázka pro příští měsíc zní: Drželi jste někdy v životě dietu? Hlasovat můžete na našich webových stránkách www.florence.cz a na našem facebooku. Výsledky uveřejníme v příštím čísle Florence.

Nové dobrovolné dárce krvetvorných buněk bude moci Český národní registr dárců dřeně, o. p. s. (ČNRDD), získávat i v řadách strážníků. Na konci září totiž navázal spolupráci s Městskou policií hlavního města Prahy. „Pražští strážníci jsou pro nábor do našeho registru ideální, protože to jsou převážně mladší ročníky zdravých lidí, pro které je normální udělat něco pro člověka v nouzi. Učiní tak, kdykoli je to potřeba, i za cenu vlastního nepohodlí,“ vysvětlil ředitel ČNRDD Mgr. Daniel Pagáč, MBA. „Je to pro nás čest zapojit se do projektu, který je smysluplný a který zachraňuje lidské životy,“ řekl k akci ředitel pražských strážníků Ing. Eduard Šuster,

který šel svým podřízeným příkladem a do registru sám vstoupil. Zatím jej následovalo deset dalších strážníků. „Nabídku Městské policie hlavního města Prahy velice vítáme, protože dárců je u nás pořád málo a navíc přirozeně ubývají,“ dodal Pagáč. Lidé, kteří jsou ochotni darovat své krvetvorné buňky nemocným a jsou zapsaní v registru, musejí být totiž kromě jiného naprosto zdraví a do maximálně šedesáti let věku. Ideální dárci, kteří by do registru chtěli vstoupit, jsou proto mladí zdraví muži ve věku 18–35 let. Český národní registr dárců dřeně vznikl v roce 1992. Dnes se pyšní prestižní akreditací Světové asociace dárců dřeně (WMDA) a sdružuje více než 40 tisíc dobrovolníků, z nichž už 500 zachránilo lidské životy po celém světě. Více informací o registru naleznete na www.kostnidren.cz. mhe

nové knihy * Kniha s označením náš tip je podrobněji recenzována na našem webu. / www.florence.cz

Ošetřovatelské diagnózy

Definice a klasifikace 2012–2014 / NANDA International / Grada Publishing, a. s. / 584 s., 659 Kč / Tato publikace, kterou vydává NANDA International (původně American Nursing Diagnosis Association, přejmenovaná v roce 2002) vychází od roku 2001 pravidelně v dvouletém cyklickém období. Obsahuje schválené, revidované a vyřazené ošetřovatelské diagnózy k určitému datu. V ČR vyšel první oficiální překlad této publikace až v roce 2010. Nyní, v roce 2013, je vám předkládáno další vydání tohoto textu NANDA International. Kniha je potřebnou pomůckou pro studenty oboru ošetřovatelství a porodní asistence, pedagogy i klinické sestry, které chtějí svým klientům poskytnout kvalitní ošetřovatelskou péči.

Klinická propedeutika v urgentní medicíně / Viliam Dobiáš / Grada Pub­ lishing, a. s. / 208 s., 399 Kč / Vysokoškolská pregraduální i postgraduální učebnice pro ošetřovatelské i lékařské obory je první publikací v ČR i na Slovensku, která se věnuje principům získání anamnézy a zásadám fyzikálního vyšetření v přístrojových, personálních, materiálních a prostorových podmínkách neodkladné přednemocniční péče. Je určena lékařům všech specializací, zdravotníkům pracujícím v ZZS, v operačních střediscích, na urgentních příjmech nemocnic a ambulancí aj. Je určena všem, kteří potřebují stanovit správnou dia­gnózu v terénu jen na základě rozhovoru s pacientem, za použití vlastních rukou, smyslů a s minimálním vybavením.

Kvalita života seniorů v kontextu ošetřovatelství / Anna Hudáková, Ľudmila Majerníková / Grada Pub­ lishing, a. s. / 128 s., 229 Kč / Jedná se o vědeckou monografii, která pomocí statistiky zpracovává zásadní oblasti konceptu kvality života v senior­ské populaci. Největší pozornost je věnována kvalitě života seniorů související s mobilitou, soběstačností, emocionálním a sociálním atributem. Komponenty kvality života jsou analyzovány u seniorů v ústavních zařízeních různého typu a výsledky analýzy jsou prezentovány jako doporučení pro praktické využití. Kniha je proto určena odborníkům z oblasti geriatrie, ošetřovatelství, sociologie a psychologie.

Tréma a jak ji překonávat / Gilbert Garibal / Portál, s. r. o. / 224 s., 335 Kč / Přehledně strukturovaný rádce je založen na bohaté kazuistice, přináší analýzu chování, popisuje všechny mechanismy trémy, nabízí podněty k jednání. Čtenář se naučí jednoduché metody k uvolnění, jak ovládat hlas, kontrolovat gesta, osvojí si způsob krátkého slovního vystoupení a to, jak se důvěryhodně prezentovat.

Autor pomáhá čtenáři nově si uzpůsobit život, aby se v dříve obávaných situacích odvážil prosadit.

45

právo text: JUDr. MUDr. Lubomír Vondráček, Bc. Eva Kučková

Ztráta chorobopisů

Z

ákon č. 372/2001 Sb., o zdravotních službách, stanovuje, že poskytovatel zdravotních služeb je povinen vést a uschovávat zdravotnickou dokumentaci a nakládat s ní podle tohoto zákona a jiných právních předpisů. To se vztahuje ke zdravotnické dokumentaci vedené jak o pacientovi ošetřovaném ambulantně, tak o pa­ cientovi hospitalizovaném. Nakládání se zdravotnickou dokumentací o hospitalizovaném pacientovi stanovují také interní předpisy, které zcela konkrétně říkají, kde je na oddělení dokumentace uložena a kdo a jak s ní může nakládat.

Skutkový stav – záznam o nežádoucí události Dne 29. 4. 2013, po mém návratu z dovolené, byla při závěrečné sumarizaci odevzdaných chorobopisů zjištěna ztráta celkem osmi chorobopisů z 2. stanice. O této skutečnosti byl informován primář a o události byl uskutečněn záznam. Od té doby bylo intenzivně pátráno nejen v rámci 2. stanice, ale po oznámení na ranním hlášení i v ostatních prostorách celého oddělení.

Chorobopisy však nalezeny nebyly, a proto je o této události sepisována mimořádná událost.

Od zjištění této skutečnosti byla přijata mimořádná opatření, aby se

zabránilo opakování pravděpodobného odcizení chorobopisů.

V mezidobí byla také nahlášena mimořádná událost – zjištění poruchy ochranné plomby na dveřích evakuačního schodiště 2. stanice.

Diskuze Ztráta osmi chorobopisů hospitalizovaných je jistě velmi závažná událost, která může mít pro poskytovatele zdravotních služeb, v tomto případě nemocnici, závažné následky, neboť nebylo dostatečně zajištěno uložení a ochrana chorobopisů a informací – citlivých údajů uvedených v dokumentaci může být zneužito.

Záznam, že bylo „intenzivně pátráno nejen v rámci 2. stanice, ale po oznámení na ranním hlášení i v ostatních prostorách celého oddělení“ dokládá, že snaha najít chybějící chorobopisy byla veliká, na druhé straně však vzniká oprávněná otázka, zda bylo s chorobopisy zacházeno správně a zda byly správně uloženy, když se hledalo i v ostatních prostorách celého oddělení, tedy nejen na stanici, kde chorobopisy chybějí.

Nedostatkem záznamu o nežádoucí události je, že v něm není uveden seznam ztracených chorobopisů. Diskutabilní a problematická je ta část, v níž je uvedeno, že „byla přijata opatření, aby se zabránilo opakování pravděpodob-

ného odcizení chorobopisů“. Záznam se jeví jako formální, neboť konkrétní opatření nejsou uvedena a je otázkou, zda je možné přijmout taková opatření, která by ojedinělému excesu odcizení chorobopisů účinně zabránila. Ze záznamu také vyplývá, že nějaká pochybení při manipulaci nebo uložení chorobopisů patrně zjištěna byla.

Vzhledem k dynamice pohybu chorobopisů na oddělení byl problém stanovit konkrétní osobu odpovědnou za ztrátu osmi chorobopisů, i když při šetření byla zvažována odpovědnost vedoucích sester, neboť nebylo prokázáno, že by někdy uložení a ochrana chorobopisů na stanici a oddělení byly předmětem kontroly nebo obsahem semináře sester.

Závěr Vzhledem k počtu osob, které s chorobopisem pracují, a vzhledem k pohybu chorobopisů na stanici a oddělení nebyla zjištěna jednoznačně odpovědná osoba. Proto nebyl nikdo potrestán.

Poučení Staniční sestra na stanici a vrchní sestra na oddělení musejí provádět kontrolu dodržování předpisů na svěřeném úseku, pravidelně i namátkově kontrolovat správnost postupu při běžných činnostech a o kontrolních zjištěních vést písemný záznam. Je efektivní a výhodné, když se provozní činnosti a interní předpisy, které tuto činnost upravují, probírají na semináři sester.

kvíz Poznáte, o kterou nemocnici se jedná?

Pokud ano, napište nám e-mail na adresu: florence.redakce@ambitmedia.cz a do předmětu napište „kvíz“.

Jeden vylosovaný získá dvě vstupenky na finálový večer soutěže Batist Nej sestřička 19. 10. 2013 v Náchodě.

Soutěž trvá do 14. října 2013.

Správná odpověď z minulého čísla byla: FN Motol, Praha.

Výherci získávají knížku z nakladatelství Grada Čekáme děťátko.

Vylosovanými výherkyněmi jsou: Kristina Forsterová, Pavlína Tynklová a Bc. Bohuslava Sládková.

Gratulujeme!

46

florence 10/13

historie text: Jana Přecechtělová, redakce Florence, fota: Profimedia a archiv

Jak vznikl zubní kartáček?

Z kosti se štětinami

Neodmyslitelnou součástí naší každodenní hygieny je i zubní kartáček. Víte však, kdy tato pomůcka vznikla? Kdy se začala vyrábět pasta s fluorem či proč si staří Mayové vsazovali do zubů drahokamy? Že ne? Pak se s námi vydejte proti proudu času do dávné historie.

P

rvní záznam o tom, že člověk o své zuby cíleně pečoval, je starý 3 500 let. Zanechali nám jej staří Babylóňané, kteří prý k očistě svého chrupu používali cosi jako „žvýkací klacíky.“ Staří Mayové si do zubů vsazovali drahokamy a vzácné kovy, neboť to byl znak silného jedince, ­který ­znamenal, že zplodí silné ­potomstvo. Zubní kartáček dodnes neznají některé arabské a africké státy a místo něj používají k čištění zubů

rostlinu Meswak. Dokonce i v Koránu jsou o ní zmínky jako o ideálním nástroji ústní hygieny. Meswak má totiž vynikající čisticí a lešticí účinky a navíc obsahuje antiseptika, kvůli čemuž je dodnes velice ceněnou přísadou některých kosmetických přípravků a bělicích zubních past.

Klacky místo kartáčků

Nejstarší pomůcka k čištění zubů (na jednom konci roztřepená větvička) je

podle archeologických nálezů stará přes čtyři tisíce let. Naši pravěcí předkové tyto tyčinky velikosti tužky žvýkali za účelem očisty chrupu, až jeden jejich konec změkl, roztřepil se a posloužil tak jako primitivní kartáček. Druhý konec špičatého tvaru sloužil jako párátko k vyškrabávání jídla z mezizubních prostor.

Způsoby, jak pečovat o své zuby, hledali lidé po staletí. Během nich používa-

47

li k čištění všechno možné, např. štětiny, žíně, větvičky, husí brky, sůl i saze.

První štětinový zubní kartáček vynalezli v 15. století n. l. Číňané. Vzali štětiny divokého sibiřského kance a vložili je do bambusové nebo kostěné rukojeti. Štětinaté „udělátko“ však Evropany příliš nenadchlo. Ve středověku si totiž na starém kontinentě čistil zuby jen málokdo.

Otcem evropského zubního kartáčku se stal v roce 1780 anglický obchodník William Addis, který na svůj vynález přišel ve vězení, v němž seděl za výtržnosti. Nudil se, a protože čištění zubů hadrem se solí a sazemi se mu zdálo neefektivní (nehledě na chuť), inspirován koštětem požádal dozorce o štětiny ze sibiřského kance, které připevnil ke kůstce, jež mu zbyla z jídla. Po propuštění z vězení vyrobil několik takovýchto kartáčků a zprvu je nabízel svým klientům mezi knihkupci. Pomůcka si velice rychle získala své příznivce a Addis si založil firmu, která o pár let později, když už ji vedl Addisův syn William, měla 60 zaměstnanců a vyráběla čtyři modely kartáčků.

První ručně vyráběné kartáčky měly rukojeti z kostí (převážně volských) a štětiny z prasat se do nich upevňovaly do vyvrtaných dírek pomocí tenkých drátků. Koncem 19. století se již rozběhla masová výroba zubních kartáčků, a to nejdříve ve Francii a poté v celé Evropě.

Prvním Američanem, který si nechal kartáček patentovat, byl H. N. Wads­ worth v roce 1850. Štětiny z prasat se používaly až do první poloviny 20. století, kdy byl vynalezen nylon. První nylonový kartáček, zvaný Zázračný kartáček doktora Westa, měl tu nevýhodu, že jeho štětiny byly příliš tvrdé a poškozovaly dásně. To napravili producenti zubních kartáčků až v roce 1950, kdy tvrdé štětiny nahradili měkčími. Vynález plastů vedl ve 20. století také k náhradě kostí v rukojetích kartáčků za celuloid.

Je libo pastu z pepře?

Směsí solí, pepře, mátových listů a květů kosatce si zuby čistili Egypťané již ve 4. století př. n. l. Římané používali pastu, jejíž hlavní složkou byla moč. Ta totiž obsahuje amoniak, který dokáže zuby krásně vybělit. Staří Řekové ji vylepšili o abraziva, když do ní drtili kosti či mušle. Používání zubní pasty nebo

k věci

→ Možná nevíte V dějinách stomatologie se často setkáváme s představou, že zubní kaz a následné bolesti zubů způsobuje zubní červ. Tato představa o červu v zubu patří k nejstarším a nejdéle tradovaným. Zubní červ byl poprvé písemně doložen v lékařských textech starověké Mezopotámie asi kolem roku 1800 př. n. l. a tato mylná představa přetrvala až do 18. století.

Lidé se bolesti zubu snažili

zbavit zaříkáváním červa nebo ho různými prostředky vyháněli. Díry v zubech byly utěsňovány vložkami a zuby se vypalovaly zubním drátem nebo byly vykuřovány.

První kartáček na elektrický pohon s názvem Braxodent vymysleli Švýcaři již v roce 1939. Tento kartáček prý snaživě napodoboval pohyby při klasickém ručním čištění – jeho hlavička kmitala v jedné rovině dopředu a dozadu.

Tím mělo být dosaženo většího čisticího efektu, ale

z dnešního pohledu se tento kartáček hodil více na čištění obuvi než na čištění zubů. V roce 1987 přišel na svět elektrokartáček-revolucionář, který sice na první pohled vypadal podobně jako klasický manuální kartáček, avšak každý snopek jeho štětin rotoval v opačném směru než snopek sousední. Na rozdíl od svých předchůdců, které dělaly jen směšné pohyby, přišel tento kartáček s názvem Interplak s rotační technikou, která se v různých obdobách stala základním rysem moderní generace zubních kartáčků.

Zubní kartáček z počátku dvacátého století

prášku se rozšířilo až v 19. století. Do té doby se používal kartáček jen s vodou.

Zubní prášky se vyráběly podomácku nejčastěji z křídy, rozdrcených cihel, skořápek a soli. Až kolem roku 1900 se začala zubní pasta vyrábět z peroxidu vodíku a sody a v roce 1914 se do ní začal přidávat fluorid. Zubní pasta byla původně dodávána ve skleničkách. Až syn amerického dentisty, který studoval v Paříži malířství, se inspiroval balením barev v tubách a navrhl otci, že pasta v tubě by byla praktičtější. Výrobci zubních past se nápadu ujali, a proto máme pastu v tomto praktickém obalu i dnes.

Literatura 1. Gordon R. Podivuhodné dějiny lékařství, Melantrich Praha, 1995. ISBN 80-7023-208-0.

2. Schreiber V. Medicína na přelomu tisíciletí, Academia, 2000. ISBN 80200-0822-5.

3. Nuland SB. Lékařství v průběhu staletí, Knižní klub, Praha, 2000.

4. Porter R. Největší dobrodiní lidstva - historie medicíny od starověku po současnost, Knižní klub, Praha 2001.

5.http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ relax/6597-proc-si-necistime-zuby-ptacimi-kridly-zacal-se-vyrabet-nylon/.

6. http://www.czech-health.com/cs/ zdravi/201307/148131.html.

7. http://www.czech-health.com/cs/ zdravi/201307/148131.html.

48

florence 10/13

personĂĄlnĂ­ inzerce VrchnĂ­ sestra FakultnĂ­ nemocnice Olomouc vyhlaĹĄuje vĂ˝bÄ&#x203A;rovĂŠ Ĺ&#x2122;Ă­zenĂ­ na obsazenĂ­ vedoucĂ­ho pracovnĂ­ho mĂ­sta vrchnĂ­ sestry OrtopedickĂŠ kliniky PoĹžadavky: VĹ vzdÄ&#x203A;lĂĄnĂ­ oĹĄetĹ&#x2122;ovatelskĂŠho smÄ&#x203A;ru (bakalĂĄĹ&#x2122;skĂĄ nebo magisterskĂĄ forma), specializaÄ?nĂ­ vzdÄ&#x203A;lĂĄnĂ­ v oboru oĹĄetĹ&#x2122;ovatelskĂĄ pĂŠÄ?e v chirurgickĂ˝ch oborech, osvÄ&#x203A;dÄ?enĂ­ k vĂ˝konu zdravotnickĂŠho povolĂĄnĂ­ bez odbornĂŠho dohledu podle zĂĄkona Ä?. 96/2004 Sb., nejmĂŠnÄ&#x203A; 5 let odbornĂŠ praxe, praxe v Ĺ&#x2122;Ă­dĂ­cĂ­ funkci vĂ­tĂĄna, dobrĂŠ Ĺ&#x2122;Ă­dĂ­cĂ­, organizaÄ?nĂ­ a komunikaÄ?nĂ­ schopnosti, zdravotnĂ­ zpĹŻsobilost a bezĂşhonnost podle zĂĄkona Ä?. 96/2004 Sb. v platnĂŠm znÄ&#x203A;nĂ­, znalost prĂĄce s PC. JmenovĂĄnĂ­ do funkce po uzavĹ&#x2122;enĂ­ vĂ˝bÄ&#x203A;rovĂŠho Ĺ&#x2122;Ă­zenĂ­.

PlatovĂŠ podmĂ­nky v souladu s platovĂ˝mi pĹ&#x2122;edpisy pro stĂĄtnĂ­ pĹ&#x2122;Ă­spÄ&#x203A;vkovĂŠ organizace.

NabĂ­zĂ­me: profesnĂ­ rĹŻst, moĹžnost ubytovĂĄnĂ­, pĹ&#x2122;Ă­spÄ&#x203A;vek na stravovĂĄnĂ­.

K pĂ­semnĂŠ Şådosti je tĹ&#x2122;eba doloĹžit: fotokopie dokladĹŻ o dosaĹženĂŠ kvalifikaci, profesnĂ­ Ĺživotopis, fotokopii vĂ˝pisu z rejstĹ&#x2122;Ă­ku trestĹŻ, pĂ­semnou koncepci svĂŠ prĂĄce v uvedenĂŠ funkci.

SouÄ?ĂĄstĂ­ vĂ˝bÄ&#x203A;rovĂŠho Ĺ&#x2122;Ă­zenĂ­ je absolvovĂĄnĂ­ psychologickĂ˝ch testĹŻ.

PĂ­semnĂŠ pĹ&#x2122;ihlĂĄĹĄky do vĂ˝bÄ&#x203A;rovĂŠho Ĺ&#x2122;Ă­zenĂ­ je tĹ&#x2122;eba doruÄ?it na PersonĂĄlnĂ­ Ăşsek FNOL â&#x20AC;&#x201C; Bc. Andrea LysoĹ&#x2C6;kovĂĄ, I. P. Pavlova 6, 775 20 Olomouc nebo e-mail: andrea.lysonkova@fnol.cz nejpozdÄ&#x203A;ji do 20. Ĺ&#x2122;Ă­jna 2013.

VĹĄeobecnĂĄ sestra Ă&#x161;stĹ&#x2122;ednĂ­ vojenskĂĄ nemocnice â&#x20AC;&#x201C; VojenskĂĄ fakultnĂ­ nemocnice Praha pĹ&#x2122;ijme do pracovnĂ­ho pomÄ&#x203A;ru pro KardiologickĂŠ oddÄ&#x203A;lenĂ­ InternĂ­ kliniky 1. LF UK a Ă&#x161;VN vĹĄeobecnou sestru do smÄ&#x203A;nnĂŠho provozu.

PoĹžadavky: odbornĂĄ zpĹŻsobilost odpovĂ­dajĂ­cĂ­ zĂĄkonu Ä?. 96/2004 Sb., praxe na podobnĂŠm pracoviĹĄti vĂ­tĂĄna, schopnost tĂ˝movĂŠ spoluprĂĄce, obÄ?anskĂĄ bezĂşhonnost.

NabĂ­zĂ­me: odpovĂ­dajĂ­cĂ­ platovĂŠ podmĂ­nky, moĹžnost dalĹĄĂ­ho vzdÄ&#x203A;lĂĄvĂĄnĂ­, moĹžnost ubytovĂĄnĂ­ pro mimopraĹžskĂŠ, zĂĄvodnĂ­ stravovĂĄnĂ­, jinĂŠ zamÄ&#x203A;stnaneckĂŠ vĂ˝hody.

NĂĄstup od 1. 10. 2013 nebo po dohodÄ&#x203A;.

Kontakt: vrchnĂ­ sestra Mgr. VĂĄclava OtcovĂĄ, tel.: 973 203 066, e-mail: vaclava.otcova@uvn.cz

VĹĄeobecnĂĄ sestra KrajskĂĄ nemocnice Liberec, a. s., pĹ&#x2122;ijme na svĂĄ oddÄ&#x203A;lenĂ­ vĹĄeobecnĂŠ sestry PoĹžadujeme: odbornou zpĹŻsobilost v oboru, pĹ&#x2122;edchozĂ­ praxe a platnĂĄ registrace vĂ˝hodou (ne podmĂ­nkou), ochotu pracovat ve smÄ&#x203A;nnĂŠm provozu.

NabĂ­zĂ­me: moĹžnost vĂ˝bÄ&#x203A;ru z nÄ&#x203A;kolika oddÄ&#x203A;lenĂ­, stabilnĂ­ zamÄ&#x203A;stnĂĄnĂ­ s podporou odbornĂŠho rĹŻstu, moĹžnost ubytovĂĄnĂ­, zamÄ&#x203A;stnaneckĂŠ benefity.

Kontakty: Ing. Miroslava StrĂĄnskĂĄ, ved. personĂĄlnĂ­ho oddÄ&#x203A;lenĂ­, e-mail: miroslava.stranska@nemlib.cz, www.nemlib.cz, tel.: 485 312 781.

VĂ­ce pozic Domov sv. Karla BoromejskĂŠho v Praze pĹ&#x2122;ijme: â&#x20AC;˘ registrovanou zdravotnĂ­ sestru do nepĹ&#x2122;etrĹžitĂŠho provozu â&#x20AC;˘ oĹĄetĹ&#x2122;ovatelku do smÄ&#x203A;nnĂŠho provozu PoĹžadujeme vzdÄ&#x203A;lĂĄnĂ­ pouze pro zdravotnictvĂ­.

UpozorĹ&#x2C6;ujeme zĂĄjemce, Ĺže kurz PSP je nedostaÄ?ujĂ­cĂ­.

NĂĄstup moĹžnĂ˝ ihned. Pro Ĺženy moĹžnost ubytovĂĄnĂ­.

Kontakt: tel.: 774 401 334, e-mail: vlasta.kremeckova@domovrepy.cz

angliÄ?tina inzerce

VĂĄĹĄ profesionĂĄlnĂ­ partner pro odbornĂŠ

medicĂ­nskĂŠ pĹ&#x2122;eklady a tlumoÄ?enĂ­

Dementia The risk of dementia increases with age. The disease itself is thus often called senile dementia.

It is a mental disorder, which brings about the degeneration of the brain area controlling memory, and weakens the cognitive abilities.

t 0ECPSOĂ? QĹźFLMBEZ t (SBmDLĂ? [QSBDPWĂ&#x2C6;OĂ&#x201C; QĹźFLMBEĆ&#x2030; t -PLBMJ[BDF TPGUXBSF B XXX TUSĂ&#x2C6;OFL t 5MVNPĹ&#x2DC;FOĂ&#x201C; t .VMUJNFEJĂ&#x2C6;MOĂ&#x201C; TMVäCZ < 5 >

< . >

< & > JOGP!USBEVDUFSB DPN www.traductera.cz

35x80.indd 1

Nurse: Good morning, Ms Waters, come in and take a seat. Did you come with your daughter? Thatâ&#x20AC;&#x2122;s good. Good morning, Ms Fowler.

Patient: Good morning.

Daughter: Good morning, nurse.

Nurse: So, do you have any news?

Patient: Well, nothing special. Iâ&#x20AC;&#x2122;m fine, my daughter is good, IÂ canâ&#x20AC;&#x2122;t complain about anything. Well, except the knees, they keep hurting.

Daughter: My mother makes me really sad. Sheâ&#x20AC;&#x2122;s become really mean lately, she keeps on complaining about my husband and I, and she makes up unbelievable stuff.

It seems she wants to set everyone against us. I wanted to have a word with her in a quiet moment, to ask her why sheâ&#x20AC;&#x2122;s doing it, to explain to her that we love her, but she reacted with more insults and false accusations. Moreover, she not only has problems with her memory, but basic procedures, such as dressing, eating and going to the toilet, have also started to become a problem.

We donâ&#x20AC;&#x2122;t reproach her for anything, we try to encourage her and praise her, but itâ&#x20AC;&#x2122;s getting worse and worse. What can we do about it?

Nurse: IÂ know how you feel, but itâ&#x20AC;&#x2122;s actually not your motherâ&#x20AC;&#x2122;s fault; sheâ&#x20AC;&#x2122;s ill. You can talk the situation over with the doctor (psychiatrist) and sheâ&#x20AC;&#x2122;ll probably add something to the current treatment of Selegin and Geratam therapy to help slow down the progression of your motherâ&#x20AC;&#x2122;s condition.

Daughter: I hope thatâ&#x20AC;&#x2122;ll help a bit. I really canâ&#x20AC;&#x2122;t cope with it any longer â&#x20AC;&#x201C; work, family, care of my motherâ&#x20AC;Ś I would never put her in an institution. But it makes me feel really terrible to see her like this.

IÂ even say to myself that IÂ donâ&#x20AC;&#x2122;t want to end up like this when Iâ&#x20AC;&#x2122;m old.

Nurse: And have you tried to keep her busy with some activities such as reading books, embroidery or board games â&#x20AC;&#x201C; such activities can exercise the brain a little bit and delay the progression of dementia.

Daughter: But Iâ&#x20AC;&#x2122;ve run out of ideas to keep her busy. She doesnâ&#x20AC;&#x2122;t like anything. She canâ&#x20AC;&#x2122;t sit still for very long, she says sheâ&#x20AC;&#x2122;s tired, so she just stays in bed and stares at the ceiling. Itâ&#x20AC;&#x2122;s not easy at all.

Iâ&#x20AC;&#x2122;m considering quitting my job so IÂ can dedicate more time to her. When Iâ&#x20AC;&#x2122;m not with her, IÂ literally tremble to think what she might be up to at home.

Patient: Oh, come on, stop complaining, Iâ&#x20AC;&#x2122;m not a child. What could I have been up to?

Nurse: Well, come in and see what the doctor has to say to you.

Patient & Daughter: Thank you, nurse.

SLOVNĂ? ZĂ SOBA thus â&#x2020;&#x2019; a tak, tudĂ­Ĺž, tedy to bring about â&#x2020;&#x2019; zapĹ&#x2122;Ă­Ä?init, zpĹŻsobit to complain â&#x2020;&#x2019; stÄ&#x203A;Ĺžovat si mean â&#x2020;&#x2019; zlĂ˝; lakomĂ˝ lately â&#x2020;&#x2019; poslednĂ­ dobou to make up â&#x2020;&#x2019; vymýťlet, vymýťlet si unbelievable â&#x2020;&#x2019; neuvÄ&#x203A;Ĺ&#x2122;itelnĂ˝ to set against â&#x2020;&#x2019; poĹĄtvat nÄ&#x203A;koho proti nÄ&#x203A;komu to have a word with â&#x2020;&#x2019; promluvit si insult â&#x2020;&#x2019; Ăştok, nadĂĄvka false accusation â&#x2020;&#x2019; kĹ&#x2122;ivĂŠ obvinÄ&#x203A;nĂ­, nepravdivĂŠ naĹ&#x2122;Ä?enĂ­ to reproach â&#x2020;&#x2019; vyÄ?Ă­tat, obviĹ&#x2C6;ovat to encourage â&#x2020;&#x2019; povzbuzovat to praise â&#x2020;&#x2019; chvĂĄlit to get worse â&#x2020;&#x2019; zhorĹĄovat se actually â&#x2020;&#x2019; vlastnÄ&#x203A; fault â&#x2020;&#x2019; vina, chyba to talk something over â&#x2020;&#x2019; promluvit si o nÄ&#x203A;Ä?em, probrat nÄ&#x203A;co embroidery â&#x2020;&#x2019; vyĹĄĂ­vĂĄnĂ­ board games â&#x2020;&#x2019; deskovĂŠ (spoleÄ?enskĂŠ) hry to delay â&#x2020;&#x2019; posunout, opozdit, zpozdit to run out of â&#x2020;&#x2019; dojĂ­t ceiling â&#x2020;&#x2019; strop to quit â&#x2020;&#x2019; pĹ&#x2122;estat, skonÄ?it; odejĂ­t (z prĂĄce), opustit literally â&#x2020;&#x2019; doslova to be up to â&#x2020;&#x2019; provĂĄdÄ&#x203A;t, vyvĂĄdÄ&#x203A;t; mĂ­t za lubem

12/13/12 12:48 PM

www.florence.cz / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5, florence.redakce@ambitmedia.cz, tel.: +420 222 352 578 / Ĺ ĂŠfredaktorka: Magda HettnerovĂĄ, DiS.,­ e-mail: ­magda.hettnerova@ambit­media.cz / Redakce: Jana PĹ&#x2122;ecechtÄ&#x203A;lovĂĄ, e-mail: jana.precechtelova@ambitmedia.cz / RedakÄ?nĂ­ rada: Mgr. Dana JurĂĄskovĂĄ, Ph.D., MBA, pĹ&#x2122;edsedkynÄ&#x203A;, Mgr. Hana SvobodovĂĄ, Mgr. Lenka GutovĂĄ, MBA, Mgr. Galina VavruĹĄkovĂĄ, Bc. VladÄ&#x203A;na HomolkovĂĄ, Bc. Tamara StarnovskĂĄ, Mgr. Ivana KirchnerovĂĄ, RNDr. Romana MrĂĄzovĂĄ, Ph.D. / GrafickĂĄ Ăşprava: Josef Gabriel, Karel ZahradnĂ­k / Vydavatel: Ambit Media, a. s., www.ambitmedia.cz / Ĺ&#x2DC;editel vydavatelstvĂ­: RNDr. Martin SlavĂ­k / Ĺ ĂŠfredaktor zdravotnickĂ˝ch titulĹŻ: Jan KulhavĂ˝, e-mail: jan.kulhavy@ambitmedia.cz / Marketing: Mgr. Julie LangerovĂĄ, DiS., gsm.: +420 725 826 434, e-mail: julie.langerova@ambitmedia.cz / Obchod:Ĺ edĂĄ: Alexandra ManovĂĄ, tel.: +420 724 811 983, e-mail: alexandra.manova@ambitmedia.cz, OranĹžovĂĄ: CMYK 0-72-100-0 OranĹžovĂĄ: PMS 021 CMYK 0-0-0-75 Ĺ edĂĄ: CMYK 0-0-0-75 PMS 7545 Josef MĂźller, tel.: + 420 730 169 422, Ĺ edĂĄ: e-mail: josef.muller@ambitmedia.cz / PersonĂĄlnĂ­ inzerce: fax: +420 222 352 572, e-mail: radkova.inzerce@ambitmedia.cz / Tisk: AHOMI, s. r. o., U LouĹže 579, 250 67 Klecany / PĹ&#x2122;edplatnĂŠ: Ä&#x152;R: POSTSERVIS, oddÄ&#x203A;lenĂ­ pĹ&#x2122;edplatnĂŠho, PodÄ&#x203A;bradskĂĄ 39, 190 00 Praha 9, fax: 284 011 847, predplatne@ambitmedia.cz, infolinka 800 300 302, www.periodik.cz; SK: Mediaprint Kapa - Pressegrosso, a.s., oddelenie inej formy predaja, VajnorskĂĄ 137, 831 04 Bratislava, tel. +421 244 458 821, fax +421 244 458 819, predplatne@abompkapa.sk / Cena vĂ˝tisku: 60 KÄ?, roÄ?nĂ­ pĹ&#x2122;edplatnĂŠ: 570 KÄ? / 31,90 eur / Ä&#x152;asopis vychĂĄzĂ­ 10krĂĄt roÄ?nÄ&#x203A; (v lednu a v Ä?ervenci vychĂĄzĂ­ dvojÄ?Ă­slo) / Registrace: MK Ä&#x152;R-E 16134, ISSN 1801-464X / PĹ&#x2122;etisk a jakĂŠkoliv ĹĄĂ­Ĺ&#x2122;enĂ­ je povoleno pouze se souhlasem vydavatele.

NevyŞådanĂŠ pĹ&#x2122;Ă­spÄ&#x203A;vky se nevracejĂ­. Redakce neodpovĂ­dĂĄ za jazykovou sprĂĄvnost inzerĂĄtĹŻ. / Copyright Š Ambit Media, a. s., 2013

Oficiální partner

Sonicare To nejlepší pro vaše zuby

Sonicare - zcela nový pocit čistoty v ústech.

Patentovaná sonická technologie tvořená 31 000 kmity vláken za minutu dává vzniknout dynamickému proudu, který je jemně a efektivně vháněn hluboko mezi zuby a za okraj dásní. V ústech tak zanechává dosud nepoznaný pocit čistoty.

L Á S K A N A P RV N Í V Y Č I Š T Ě N Í

www.philips.cz/sonicare