Florence 7,8/17

7–8/17

Odbor n ý č asopis pro nel ék a řsk é zdr avot nic k é pr acov ník y

červenec–srpen 2017 / ročník XIII

florence 60 Kč, 3,50 € / www.florence.cz

časopis obsahuje recenzované články seriál

Proč by měla být zelenina součástí každého jídla? odborné téma

Současný stav soukromé porodní asistence v ČR osobnosti českého ošetřovatelství

Marta Staňková – Sestra s velkým „S“ praxe

Jak ošetřovat HIV pozitivního pacienta

Odborné téma

Gynekologie, porodnictví a pediatrie 39

nový diskuzní televizní pořad redakce aM review

premiéra každý měsíc na praHa tv (celostátně v síti O2 tv anebo v praze a středočeském kraji na kanále 46 v rámci regionálního mutiplexu bezplatného pozemního digitálního vysílání) reprízy každý den v různých časech anebo kdykoli na internetu prahatv.eu

V červenci vysíláme:

V archivu ke zhlédnutí:

OsaMĚlí HrdinOvé – vÁŽnĚ neMOcné dĚti, JeJicH rOdiny i JeJicH zdravOtníci

pacienti s MnOHOčetnýM MyelOMeM – ObĚti ÚspĚcHU Medicíny?

Hosté: MUdr. Mahulena Mojžíšová MUdr. alena Šebková

a k t Ua l i t y z M ed ic í n y

AMReview

zabíJeJí české seniOry JeJicH léky?

editorial

Ve svých dětech žijeme dál

obsah

florence 7–8/17

Euripidés

L

éto je neodmyslitelně spjato s prázdninami a prázdniny patří dětem. Proto jsme si právě děti a jejich příchod na svět vybrali jako jedno z odborných témat našeho letního dvojčísla časopisu Florence, které právě držíte v ruce.

Jako vždy se v něm dočtete celou řadu zajímavých informací – například jak by měli zdravotníci v přednemocniční neodkladné péči jednat s dětským pacientem, který má diagnostikován autismus, jak jsou české porodní asistentky spokojeny se svým postavením a se svými kompetencemi nebo jaké informace o bondingu mají slovenské porodní asistentky. Nechybějí samozřejmě ani další naše pravidelné rubriky, jako jsou seriál, praxe či právo.

I tentokrát jsme zabrousili do minulosti, z níž vám nabízíme krátkou exkurzi do historie babictví a vzdělávání porodních bab. A protože téma příchodu člověka na svět nepřestává lidi dodnes fascinovat, je samozřejmě lákavé nejen pro odborníky, ale i pro laiky. Muzeum hlavního města Prahy proto ve své hlavní budově uspořádalo výstavu s názvem První křik, první pláč, kterou můžete navštívit až do 15. října letošního roku.

Průvodkyni vám bude dělat konkrétní „bába“ Ludmila K. (1780–1860), která se coby desetinásobná matka, navíc znovu těhotná, vydala v zimním semestru 1824/25 studovat kurzy babictví na univerzitu v Praze. Tady se stala žákyní jednoho ze zakladatelů moderního porodnictví Antonína Jana Jungmanna a své babické řemeslo pak provozovala na panství Tachlovice, které bylo v té době ještě daleko za hradbami Prahy.

Výstava nabízí různé doklady babického řemesla a porodnictví, od pomůcek a nástrojů porodních bab přes učební pomůcky a lékařské nástroje i řadu dalšího.

Ti, kdo mají rádi historii a téma je zajímá, si tu určitě přijdou na své. A ti, kdo se raději než historií zabývají dneškem, mohou zůstat u čtení našeho časopisu a zapojit se třeba do naší letní soutěže o výrobky společnosti Mölnlycke Health Care. Soutěžní otázku naleznou na straně 3 a na webu Florence.

Přeji vám hodně štěstí, pěkné čtení a krásné a pohodové prázdniny.

14

mé Současný stav soukro porodní asistence v České republice

seriál 2 proč by měla být zelenina součástí každého jídla?

4 rozhovor novela zákona č. 96/2004 sb. jen prohloubí stávající personální krizi

odborné téma

gynekologie, porodnictví a pediatrie 8 dětský pacient s dg. autismus – specifika zásahu v přednemocniční neodkladné péči 10 informovanosť pôrodných asistentiek a sestier o bondingu po pôrode 14 současný stav soukromé porodní asistence v české republice

osobnosti českého ošetřovatelství 16 Marta staňková – sestra s velkým „s“

recenzované články Magda Hettnerová, šéfredaktorka magda.hettnerova@ambitmedia.cz

www.florence.cz Ročník XIII., číslo 7–8, červenec–srpen 2017 redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 6. 2017 Foto na titulní straně: profimedia Staňte se naším fanouškem na Facebooku www.facebook.com/Florencecasopis

abstrakta

21 informovanost pacienta s ischemickou chorobou dolních končetin 21 edukace pacienta s hemoroidy

Soutěž na straně

3

praxe

22 Jak ošetřovat Hiv pozitivního pacienta

z konferencí

24 do Olomouce se sjely dvě stovky perioperačních sester 25 plzeň hostila celostátní konferenci ošetřovatelství a porodní asistence 26 Fenomén migrace a integrace: mýty a fakta 27 studijní sestry z celé republiky se sešly podruhé v brně

aktualita 27 společnost HartMann – ricO investuje desítky milionů korun, sází na cpt sety

právo 28 zbrklost, stereotyp, nebo úlet? lidsky pochopitelné, právně však nikoli

public relations 30 Odstranění ochlupení při přípravě operačního pole

historie 32 střípky z historie babictví 34 personální inzerce 35 angličtina

seriál

florence 7–8/17

Proč by měla být zelenina součástí každého jídla?

část 6.

Zelenina

Zelenina by měla být ideálně obsažena v každém denním jídle, samozřejmě kromě sladkých pokrmů, kde ji může zastoupit ovoce. Díky její nízké energetické hodnotě můžete jíst zeleninu téměř neomezeně, i když se třeba zrovna snažíte zhubnout.

Zelenina by však neměla být jen pomocníkem při hubnutí, ale kvůli obsahu pozitivních látek by ji měl do jídelníčku zařadit každý, realita je však mnohdy jiná.

Ing. Hana Málková, stOb 1 chlebíček (1500 kJ) = 30 zeleninových jednohubek

C

elkem byste měli sníst zhruba 400 g zeleniny denně. Základem by měla být čerstvá zelenina, kterou můžete přidat ke snídani, na svačiny nebo jako bohatou oblohu k obědu či zeleninový salát k večeři. Vhodné je konzumovat zeleninu i tepelně upravenou jako součást pokrmu – například rizoto, těstoviny, zapékané brambory apod. Přidáním zeleniny snižujete relativní energetickou hodnotu celého pokrmu, zachováte tedy objem jídla, ale energeticky pokrm zeleninou „naředíte“. Do jídelníčku můžete zařadit i zeleninu kysanou nebo sterilovanou. Váš jídelníček by měl být pestrý, a proto by měla být pestrá i paleta zeleniny v něm – každý druh totiž obsahuje jiné vitaminy a ochranné látky.

Místo jedné klobásy si můžete ve stejné energetické hodnotě dopřát téměř 2 kg čerstvé zeleniny.

Co nám přináší konzumace zeleniny?

Zelenina obsahuje mnoho zdraví prospěšných látek, které se podílejí na snížení výskytu kardiovaskulárních, metabolických i některých nádorových onemocnění.

Zelenina je z převážné většiny (cca z 80 %) tvořena vodou, je dobrým zdrojem vlákniny (u většiny druhů 1–3 g/100 g), díky čemuž se řadí

2

Druhy zeleniny zelenina jsou jedlé části rostlin a podle toho, o kterou část se jedná (kořeny, bulvy, nať, plody apod.), ji můžeme rozdělit do několika skupin: → košťálová – zelí, kapusta, květák, kedlubna, brokolice, pekingské a čínské zelí → kořenová – mrkev, celer, petržel, pastinák, křen, ředkev, ředkvička aj. → listová – salát, špenát, mangold aj. → plodová – rajčata, paprika, lilek, okurka, tykev, meloun aj. → cibulová – cibule, česnek, pór, pažitka aj.

→ → → →

lusková – hrášek, fazolové lusky natě – kopr, celer, petržel, libeček aj. klasy – kukuřice cukrová výhonky – chřest, bambus aj.

pokuste se každý týden zařadit jeden nový nebo ne zcela běžný druh zeleniny.

fota: stOb

Množství na fotografii odpovídá 400 g

seriál

k potravinám s velkým objemem, ale nízkou energetickou hodnotou.

Energetická hodnota zeleniny se nejčastěji pohybuje mezi 50–200 kJ/100 g. Vyšší energetickou hodnotu má hrášek a kukuřice (300–400 kJ).

Obsah jednotlivých základních živin (tedy sacharidů, bílkovin a tuků) je z výživového pohledu až na výjimky téměř bezvýznamný.

Zeleniny si však ceníme kvůli obsahu vitaminů (zejména vitaminu C, vitaminů skupiny B a karotenoidů) a vlákniny. Některé druhy zeleniny jsou také větším zdrojem minerálních látek (železa, vápníku, hořčíku, draslíku, manganu apod.), jejichž vstřebatelnost je však většinou bohužel špatná. Zejména vápník vytváří s kyselinami ze zeleniny (např. s kyselinou šťavelovou) nerozpustné sloučeniny, a tím je pro organismus velmi špatně využitelný.

Významný je v zelenině také obsah dalších, např. fenolových látek, z nichž většina působí jako antioxidanty. V zelenině jsou přítomné i další ochranné látky, např. glukosinoláty (v zelí, kapustě, brokolici a další košťálové zelenině), ze kterých po záhřevu vznikají látky působící preventivně proti rakovině.

Pokud se však konzumují nepřiměřeně velká množství této zeleniny za syrova, mohou naopak působit škodlivě – negativně ovlivňují funkci štítné žlázy. V cibulové zelenině

(cibule, česnek) jsou obsaženy antimikrobní látky brzdící růst mikroorganismů. Některé ochranné látky, např. lykopen obsažený v rajčatech, jsou lépe využitelné po tepelné úpravě, a proto bychom měli konzumovat zeleninu syrovou i tepelně upravenou.

Kde získat další informace? zapojte se do projektu Prožij rok zdravě na www.stobklub.cz. po celý červenec zde budete dostávat informace, jak zvýšit kon­ zumaci zeleniny a udělat tak něco pro své zdraví. internetový projekt prožij rok zdravě pro­ bíhá po celý rok 2017, projekt je jedinečný v tom, že kromě teorie učí především praxi. každý měsíc na účastníky čeká jiné téma (v červenci Měsíc zeleniny, v srpnu Měsíc pitného režimu a v září Měsíc mléčných výrobků). projekt je pro všechny zdarma a kromě toho, že se dozvíte plno zajíma­ vých informací, můžete vyhrát i hodnotné ceny. Více informací na www.stobklub.cz.

Jak jste na tom s konzumací zeleniny?

Otestujte se!

TEST

Máte rád/a zeleninu?

Střídáte různé druhy zeleniny?

zeleninu miluji, nemohu bez ní žít

4b

zeleninu téměř nejím

zeleninu mám rád/a a jím ji poměrně pravidelně

jím jen pár oblíbených druhů (max. 3 druhy zeleniny týdně) 1b

3b

zeleninu mám rád/a, ale nejím ji úplně pravidelně

2b

většinou jím stejné druhy, ale občas zařadím i něco jiného (cca 5 druhů týdně)

2b

snažím se jíst pestře a různé druhy střídat (více než 5 druhů zeleniny týdně)

3b

zeleninu příliš v lásce nemám, ale občas ji sním

2b

zeleninu nesnáším

0b

0b

Vyhodnocení:

Kolik kusů zeleniny denně sníte? (za kus se považuje například jedna mrkev, jedno střední rajče, polovina papriky, porce špenátu apod.)

7–11 bodů: skvělý výsledek, s konzumací zeleniny nemáte problém, jen tak dál!

4–6 bodů: není to úplně nejhorší, ale stále je na čem pracovat, pokuste se konzumaci zeleniny ještě trochu zvýšit.

zeleninu jím jen občas, určitě ne každý den

0b

max. 1 ks denně

1b

2–3 ks denně

3b

4 ks a více denně

4b

0–3 bodů: ve vašem jídelníčku se moc zeleniny neobjevuje, zkuste její konzumaci postupně navyšovat.

Příjem zeleniny si můžete hlídat také v programu Sebekoučink na www.stobklub.cz!

Letní soutěž s časopisem Florence léto je tu a s ním naše soutěž o dárkové balíčky od Mölnlycke Health care. a na co se můžete těšit? čistý, jednoduchý a účinný – epaderm creamtM je krém 2 v 1, který lze použít jako čisticí přípravek i jako ztišující prostředek. pokud jde o hydrataci a hebkost pokožky, epadermtM dalece překonává ostatní přední značky a představuje ideální volbu pro léčbu ekzému nebo psoriázy. Mepiform® je tenké a diskrétní krytí, které je určeno k léčbě starých i nových hypertrofních a keloid­ ních jizev. také může být použit v rámci profylaktické léčby na uzavřené rány k prevenci vzniku hypertrof­ ních a keloidních jizev. s patentovanou technologií safetac® navíc minimalizuje bolest při výměně krytí.

soutěžní otázka:

Jak dlouho by mělo být v rámci profylaktické léčby používáno krytí Mepiform®?

nápovědu naleznete na www.molnlycke.cz své odpovědi na otázky posílejte do 3. 9. 2017 e­mailem na adresu: florence@ambitmedia.cz. do předmětu napište „soutěž FlO7“. pravidla soutěže společně s otázkami naleznete také na www.florence.cz/soutez

3

rozhovor

florence 7–8/17

Novela zákona č. 96/2004 Sb. jen prohloubí stávající personální krizi V roce 2005 založila Vysokou školu zdravotnickou v Praze, je místopředsedkyní České konference rektorů, garantkou pro legislativu a také členkou komise pro vzdělávání.

Co si myslí o současné kvalitě vzdělávání sester, jsme se zeptali rektorky Vysoké školy zdravotnické doc. PhDr. Jitky Němcové, Ph.D.

Máte velmi cenné zkušenosti v oblasti vzdělávání zdravotních sester, vedete vysokou školu, která nabízí studium v bakalářských studijních programech.

Jak podle vás zapadá do systému vzdělávání sester novela zákona č. 96/2004 Sb., tzv. „4 + 1“?

Jedná se o řešení nedostatku sester především v lůžkových zařízeních. Stejně jako odborná veřejnost jsem sledovala návrh novely zákona včetně důvodové zprávy, prostudovala jsem i diskuze při projednávání návrhu v Poslanecké sněmovně ve druhém a třetím čtení.

Podle mého názoru nebyla při této příležitosti využita jedinečná možnost navýšit všeobecným sestrám kompetence. Do systému vzdělávání bude, vedle již existujících a stále platných možností získání kvalifikace všeobecné sestry tříletým studiem buď na vysoké škole, nebo na vyšší odborné škole, včleněna možnost získat tuto kvalifikaci zkráceným studiem po absolvování oboru praktická sestra. O délce takového studia budou rozhodovat ředitelé vyšších odborných škol, minimálně však musí toto studium trvat jeden rok. Bohužel chybné a zavádějící mediální prezentace novely zákona pod titulky „Sestry již nepotřebují univerzitu“ apod. jen přispívají ke špatné orientaci v tomto problému.

Co je ale nejzávažnější, že s největší pravděpodobností dojde k prohloubení personální krize ve zdravotnických zařízeních v příštích letech.

Tento negativní a profesi degradující tón odradí zájemce o stu­dium nelékařských oborů obecně. Ti odejdou studovat jiné obory mimo zdravotnictví. Trendem současné doby totiž je, jak známo, získat co nejvyšší možné vzdělání.

4

V důvodové zprávě kap. 2 Cíl návrhu zákona je mimo jiné uvedeno: „Návrh zákona si klade za cíl stabilizovat a zkvalitnit stávající systém kvalifikačního vzdělávání především ošetřovatelských profesí…“ Co si o tom myslíte?

Tento cíl se rozhodně s výslednou podobou novely neshoduje. Ve zprávě nejsou uvedena žádná konkrétní data, na jejichž základě by bylo možné konstatovat, že stávající systém vzdělávání je nestabilní a nekvalit-

ní. A jsem přesvědčena, že rozšíření stávajícího systému o tzv. „4 + 1“ rozhodně nepřispěje ke zvýšení kvality. To dokládá i výrok poslankyně Pastuchové, která v diskuzi ke druhému čtení novely uvádí: „Prosím, a znovu všem opakuji, žádné vysokoškolské vzdělání se neruší. Kdo bude chtít pracovat v zahraničí, může tak jako dosud studovat na vysoké škole.“ Je tedy zřejmé, že poslanci jsou si vědomi skutečnosti, že tento typ vzdělání nebude uplatnitelný v ze-

fota: archiv doc. PhDr. Jitky Němcové, Ph.D.

PhDr. Marcela Svěráková

rozhovor

mích EU, ale zřejmě bude postačující pro naše zdravotnická zařízení, tedy pro naše pa­cienty a pro nás všechny.

Předkladatelé novely zákona na straně 45 důvodové zprávy uvádějí, že na základě porovnání kurikulárních dokumentů SZŠ a VOŠ byla prokázána shoda.

Je to pravda?

To je překvapivé tvrzení. Bohužel, musím konstatovat, že v důvodové zprávě ani v její příloze není analýza těchto dokumentů uvedena. V příloze č. 2 důvodové zprávy je pouze výčet činností všeobecné sestry a zdravotnického asistenta, ale ty se uplatňují až v praxi. Tyto rozdíly jsou odborné veřejnosti známé. Domnívám se, že by v případě přípravy tak zásadních změn mělo být provedeno porovnání rámcových vzdělávacích programů se školními vzdělávacími programy SZŠ a akreditovanými vzdělávacími programy VOŠZ v rámci celé ČR. Podle výsledků této analýzy by pak bylo zřejmé, zda je doplnění jednoho roku vzdělávání na VOŠ dostačující. Novelu zákona považuji za zásadní zásah do stávajícího systému vzdělávání, a proto by měla být

náročného povolání. Jen připomínám, že obě tyto organizace zastupují přibližně 14 000 nelékařských zdravotnických pracovníků. Já mohu jen dodat, že vzhledem k uplatňování školních vzdělávacích programů je velkým problémem i nejednotný výstup v odborných znalostech u absolventů oboru zdravotnický asistent z jednotlivých středních zdravotnických škol.

V odůvodnění návrhu zkrácení studia jsem zaznamenala argument, že studium sester je „zbytečně dlouhé“. Dříve byly dostačující čtyři roky na střední zdravotnické škole a dnes musejí sestry studovat ještě další tři roky na vyšších odborných školách.

Jak hodnotíte tento argument?

Ano, zaregistrovala jsem argument, že sestra studuje sedm let. Ale takto je totiž postavena naše vzdělávací soustava. Máme střední ekonomické školy, vyšší ekonomické školy a vysokou školu ekonomickou nebo střední pedagogické školy, vyšší pedagogické školy a vysoké pedagogické školy, to samé platí u střední zemědělské školy, vyšší zemědělské školy a vy-

Pokud by měl být současný rozdíl 2200 hodin odborné praxe mezi oborem zdravotnický asistent a všeobecná sestra dostudován v jednom ročníku VOŠZ, museli by mít studenti 11 vyučovacích hodin denně. podložena seriózní analýzou. Česká asociace sester ve svém prohlášení adresovaném poslancům a senátorům společně s Profesní a odborovou unií zdravotnických pracovníků uvádí, že rozdíl v počtu hodin studia u současného oboru zdravotnický asistent vůči oboru všeobecná sestra tvoří 2 200 hodin odborných předmětů a praxe. Pokud by měl být tento rozdíl dostudován v jednom ročníku vyšších odborných škol, tak by při průměrné hodinové dotaci 200 vyučovacích hodin na semestr museli mít studenti 11 vyučovacích hodin denně, aby bylo dosaženo srovnatelného vzdělání. V případě, že budou některé odborné předměty zrušeny, zkráceny či jakkoli jinak „eliminovány“, se dle jejich stanoviska dostáváme do si­tuace, že nově vystudovaná všeobecná sestra systémem „4 + 1“ nebude mít adekvátní znalosti potřebné pro výkon takto

soké školy zemědělské a takto bych mohla pokračovat se školami hotelovými, zahradnickými, managementem, průmyslovkami, technickými, uměleckými školami atd., které jsou všechny střední, vyšší a vysoké. Na žádném z uvedených typů škol, a to včetně zdravotnických, se opravdu neučí to samé. Pokud by tomu tak bylo, byl by náš vzdělávací systém obecně vysoce neefektivní a finančně by jej studium na vyšších školách výrazně prodražovalo. Pokud o této skutečnosti vyšší odborné školy nepřesvědčí naše zákonodárce, pak je model „4 + 1“ začátkem reformy ve vyšším odborném školství. V lepším případě uzákonění tohoto modelu zcela pohřbí jejich ambice na vzdělávání „profesních bakalářů“, v horší variantě ohrožuje jejich existenci jako takovou. Ke studiu na vyšší odborné škole (tedy i zdravotnické) se mohou podle školského zákona

zájemci přihlásit stejně jako ke studiu na škole vysoké po složení státní maturitní zkoušky z jakékoliv střední školy nebo gymnázia.

V příloze č. 4 důvodové zprávy jsou uvedeny výsledky kvalitativního šetření provedeného již v roce 2009, které se týkalo názorů odborné a laické veřejnosti na změnu názvu studijního oboru. Je tento materiál podle vašeho názoru relevantní pro zásadní změnu vzdělávacího systému?

S tímto dokumentem jsem se seznámila. Průzkum byl proveden před osmi lety a jeho cílem bylo posoudit, zda bude změnou názvu studijního oboru „Zdravotnický asistent“ na „Praktická sestra“ docíleno zvýšení atraktivnosti pro uchazeče o stu­dium na středních zdravotnických školách. Výzkum bych, vzhledem k počtu a struktuře otázek, označila spíše jako „rychlé orientační šetření“, které navíc vykazuje značné metodologické nedostatky. Jsou zde vyvozovány závěry opřené o odpovědi pouze na jednu otázku, na kterou odpovědělo 110 respondentů (lékařů a sester).

Příloha č. 4 důvodové zprávy se k návrhu „4 + 1“ v žádném případě nevztahuje. Ta pouze přinesla názory odborné a laické veřejnosti na změnu názvu studijního oboru na SZŠ.

V důvodové zprávě je také mj. uvedeno: „Snížením počtu let studia v akreditovaných programech diplomovaná všeobecná sestra se umožní dřívější zahájení výkonu povolání všeobecná sestra absolventům oborů vzdělávání s maturitní zkouškou, zaměřených na ošetřovatelskou péči (zdravotnický asistent, praktická sestra), či absolventům vyšších odborných škol a vysokých škol s jiným zdravotnickým zaměřením (porodní asistentka, zdravotnický záchranář, dětská sestra) a tím budou postupně doplňovány chybějící stavy všeobecných sester.“ Myslíte si, že to tak opravdu bude?

Z této formulace je zřejmé, že byly podceněny konzultace s vysokoškolským sektorem. Proč by měli absolventi vysoké školy jít studovat vyšší odbornou školu, když jim vysokoškolská legislativa vždy umožňovala a umožňuje uznání části vysokoškolského vzdělání, které je shodné rozsahem i obsahem? Chtěla bych také připomenout, že by bylo velmi potřebné provést důkladné šetření, které by odhalilo všechny skutečnosti, které se na krizovém stavu v ošetřo-

5

rozhovor

florence 7–8/17

vatelství podílejí. Odborná veřejnost je informována, že vedle Asociace vysokoškolských vzdělavatelů zdravotnických nelékařských profesí ani Česká asociace sester a Profesní a odborová unie zdravotnických pracovníků, které zastupují celkem 14 tisíc nelékařských zdravotnických pracovníků, s návrhem novely nesouhlasily. Rozhodně se nejedná pouze o úpravu struktury vzdělávání, která i po této novele zůstává v několika případech duplicitní a u sester je zaváděna dokonce triplicita. Podstatné je nové vymezení odborných kompetencí v jednotlivých kategoriích ošetřovatelského personálu. Důležité je rovněž zlepšení pracovních a mzdových podmínek a na tom již ministerstvo zdravotnictví pracuje. První legislativní opatření již byla učiněna.

Opusťme teď na chvíli novelu zákona č. 96/2004 Sb. V minulém roce byl ustaven Národní akreditační úřad pro vysoké školství jako nezávislý orgán MŠMT. Jaké změny nový akreditační systém přinese?

Národní akreditační úřad (NAÚ) pro vysoké školy byl zřízen v září 2016 jako nezávislý orgán novelou zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách.

Jeho posláním je především rozhodování o akreditacích studijních programů nebo oblastí vzdělávání, o institucionálních akreditacích, o akreditacích habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorů. Úřad vykonává rovněž dohled nad dodržováním právních předpisů souvisejících s akreditovanými činnostmi. Poklá-

dám za důležité, že úřad dle potřeby poskytuje metodickou pomoc při zajišťování kvality vzdělávání vysokých škol včetně jejich vnitřního hodnocení.

Hodnocení kvality vzdělávacího procesu je pro vysoké školy klíčové. Byl to i požadavek Evropské komise (EK), formulovaný v dokumentu „Strategie ­EVROPA 2020“ jako Country Specific Recommendations…

Ano, vytvoření a přijetí transparentního a jasně vymezeného systému hodnocení kvality vysokých škol bylo jedním z požadavků EK. Proto se i zástupci naší vysoké školy aktivně zapojili do řešení Individuálního projektu národního Q-RAM (IPn – Národní kvalifikační rámec terciárního vzdělávání), který byl řešen v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost v letech 2009–2011. Projekt vychází z evropského rámce kvalifikací EQF, a to do značné míry garantuje připravenost studenta pro výkon konkrétního povolání. Popis jednotlivých předmětů a celých studijních programů (oborů) tak podává studentům přehled o tom, jaké znalosti, dovednosti a schopnosti získají. Zároveň je zajištěno, že se obsahy přednášených témat nedublují a předměty na sebe logicky navazují, a to jak v rámci studia, tak v rámci návaznosti na předcházející středoškolské vzdělání.

Vyšší odborné školy mají také svoji akreditační komisi, která případné dublování obsahu hlídá.

Více o doc. PhDr. Jitce Němcové, Ph.D. Zakladatelka a rektorka Vysoké školy zdravotnické v Praze vystudovala nejprve střední zdravotnickou školu, obor Vše­ obecná sestra, a dále absolvovala magis­ terské studium v oboru Pedagogika – péče o nemocné, funkční studium v oboru školský management a dále složila rigo­ rózní a disertační zkoušku a absolvovala habilitační řízení. Od roku 2005 působí na Vysoké škole zdravotnické, o. p. s., v Praze.

Ve stejném roce se dostala do finále sou­ těže Manažer roku. V letech 2006–2011 byla předsedkyní správní rady obecně prospěšné společnosti Úspěšné dítě a místopředsedkyní Akreditační komise vyššího odborného vzdělávání při Mini­ sterstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT). V roce 2011 se dostala do finále soutěže Sestra roku v oblasti věda a výzkum. Dnes je členkou redakční rady vědeckého časopisu Zdravotnictví a so­ ciální práce, místopředsedkyní Sdružení škol terciárního vzdělávání, členkou vě­ decké rady Fakulty zdravotnických studií (FZS) Technické univerzity v Liberci a FZS Západočeské univerzity v Plzni a místo­ předsedkyní České konference rektorů pro legislativu a vnitřní záležitosti.

Společnost SOTIO zakládá expertní radu tz

Strategickou Expertní radu se světově uznávanými odborníky v oblasti nádorových onemocnění založila na konci června letošního roku společnost SOTIO vlastněná skupinou PPF, která se zabývá vývojem inovativních produktů na léčbu nádorových a autoimunitních onemocnění.

E

xpertní rada, která bývá součástí fungování většiny úspěšných biotechnologických společností, bude pro SOTIO poskytovat strategickou poradenskou podporu a dávat doporučení týkající se klinické-

6

ho vývoje existujících produktů v portfoliu firmy či výběru nových látek s vysokým potenciálem pro další předklinický a klinický vývoj. Bude se rovněž zaobírat firemní strategií v oblasti business developmentu a orga-

nizace řízení. Expertní rada, jejímiž členy jsou Kapil Dhingra, M. D., George S. Golumbeski, Ph.D., Daniel D. von Hoff, M. D., F. A. C. P., a MUDr. Pavel Mirovský, Ph.D., MBA, se bude také podílet na formování budoucí

strategie společnosti s vedením SOTIO, a bude tak doplňovat již existující odbornosti a zdroje firmy v oblasti výzkumu a vývoje, business developmentu či uvádění produktů na trh. „Naším cílem je postavit široké portfolio inovativních produktů zaměřených na léčbu různých druhů nádorových onemocnění,“ vysvětlil generální ředitel ­SOTIO Ladislav Bartoníček. „Nově založená Expertní rada, složená ze čtyř světově uznávaných odborníků, bude hrát důležitou roli ve směřování strategie S ­ OTIO a bude nám pomáhat v našem úsilí poskytovat pacientům s vážnými onemocněními nové metody léčby,“ dodal.

foto: Profimedia

aktualita

Vyšší kapacita. Vyšší bezpečnost.

Vyšší efektivita.

Nová generace mycích a dezinfekčních automatů PG 85xx pro nemocnice a laboratoře

Nová řada mycích a dezinfekčních automatů Miele přesvědčí díky vyšší kapacitě, vyšší bezpečnosti a vyšší efektivitě: • vynikajicí čisticí výkon díky čerpadlu s variabilními otáčkami a optimalizovanému košovému systému • nové programy pro specifické aplikace s nízkou spotřebou energie, vody a médií • vysoká procesní spolehlivost díky několikanásobným kontrolním systémům mycího procesu Miele, spol. s r. o.

Holandská 4 639 00 Brno tel.: 543 553 146–7 fax: 543 553 149 e-mail: info@miele.cz www.miele-professional.cz

Made in Germany 7

florence 7–8/17

gynekologie, porodnictví a pediatrie odborné téma

Dětský pacient s dg. autismus – specifika zásahu v přednemocniční neodkladné péči

Mgr. Veronika Chalupová, ZZS Libereckého kraje

N

ásledná hospitalizace autistického dítěte v nemocnici, další odborná vyšetření a zákroky jsou náročnou situací, která dítěti přináší frustraci, stres z neznámého prostředí, z bolesti a z odtržení od osoby blízké, přičemž mezi největší „strašáky“ těchto dětí můžeme zařadit změnu, poruchu řádu a pravidelnosti, přerušení rituálu/ů.

Autismus je vysoce variabilní neurovývojové onemocnění. Prevalence autismu je celosvětově 1–2 na 1 000 obyvatel. V ČR se před-

8

pokládá 30 000 postižených poruchou autistického spektra, z toho 8 000 dětí s diagnózou dětský autismus. Ročně se narodí okolo 400 dětí s některým typem tohoto postižení. Malí pacienti s poruchou autistického spektra anebo s dětským autismem se vyznačují charakteristickou trojicí příznaků, mezi něž náleží porucha sociální interakce, porucha komunikace verbální a nonverbální a chování, které obsahuje tzv. stereotypie čili stereotypní znaky. Samotný dětský autismus je nejtěžší formou PAS čili poruch autistického spektra (Havlovicová, 2014). Dušek a Večeřová-Procházková (2010) popisují chování a značně různorodé projevy, jež se

mění s vývojem dítěte, což má za následek variabilní klinický obraz.

Tento fakt velmi ztěžuje nejen samotnou diagnostiku, ale zároveň podporuje pro nás zdravotníky přísně individuální přístup s přihlédnutím k aktuálnímu stavu každého takto postiženého dítěte.

Velmi obecně lze říci, že tito pacienti špatně či hůře navazují oční kontakt, nejsou schopni koncentrace, mnohdy působí dojmem nepřítomného. Některé děti nesnášejí fyzický kontakt, uhýbají, mohou mít stereotypní pohyby horních či dolních končetin, či dokonce celého těla. Pokud začínáme vyšetřovat a ošetřovat dítě s autismem, snažíme se o klidné vystupování, může-

foto: Profimedia, autorka

V souvislosti se zvyšujícím se počtem dětí s potvrzenou poruchou autistického spektra či s dětským autismem se samozřejmě zvyšuje i počet dětských pacientů, kteří jsou vyšetřeni a ošetřeni zdravotnickou záchrannou službou a veškerý zdravotnický personál, jenž s těmito pacienty přijde do styku, musí umět flexibilně a adekvátně reagovat na úskalí, která s sebou toto postižení přináší.

odborné téma gynekologie, porodnictví a pediatrie

me použít tzv. zrcadlení, kdy opakujeme gesta a pohyby, čímž můžeme upoutat pozornost dítěte, a ­dovolí-li to situace, postupujeme pomalu, mluvíme v kratších větách, jednoduchá slovní spojení opakujeme dokola, rozdrobíme věty, neužíváme abstraktní pojmy a zcela se vyhýbáme sarkasmu, ironii a vícevýznamovým slovním spojením a větám, které dítě není schopno pochopit (Říhová, 2010). Zpravidla jsou tyto děti emočně nevyspělé a mohou působit i chovat se jako děti nižšího věkového stupně. Je tedy nutno, pokud je to možné, zajistit u ošetřování a vyšetřování malého pacienta s PAS přítomnost osoby blízké, nejlépe rodiče či toho, kdo o dítě pečuje. Cizí prostředí, osoby a přístroje vzbuzují v dětech strach, navíc pokud mají tyto děti mentální deficit, nemohou si strach racionálně vysvětlit. Část dětí s autismem reaguje na multisenzoriální podněty včetně strachu sebepoškozováním, konkrétně mohou bouchat hlavou o zem, o zeď, škrábat si kůži, trhat si vlasy, strkat si předměty do očí aj. Snažíme se využít, samozřejmě s přihlédnutím k situaci, i intonace a barvy našeho hlasu a stále jednoduše komentujeme to, co zrovna děláme, např. „Dám ti kolíček na prst, neboj se.

Dám ti kolíček na prst, neboj se.“ Vhodné je také poskytnout dostatek času na verbální či neverbální reakci, protože odpověď či reakce na naši intervenci může následovat až s časovou latencí (Říhová, 2010).

Mnoho dětí, které mají toto postižení diagnostikováno, používá k dorozumění tzv. vizualizaci, jež jim usnadňuje porozumění neznámému. Vizualizace je velkým přínosem, je to de facto znázornění předmětů, všedních činností, osob aj. pomocí kreslených obrázků na tvrdých kartičkách zatavených do fólie anebo takto upravených fotografií.

Proto je výhodou zeptat se rodičů, zákonných zástupců či osob o dítě pečujících, zda mají u sebe tyto kartičky k vizualizaci, a vybrat konkrétní obrázek – sanitní vůz, lékař/ka, sestřička/záchranář, obrázek znázorňující injekci, monitor apod. Někteří rodiče bývají už dopředu takto vybaveni, protože jejich dítě s PAS má např. diagnostikovánu epilepsii či jinou komorbiditu a zdravotnická záchranná služba k nim jezdí opakovaně.

Dítěti se vždy snažíme popravdě říci, byť za využití alternativních komunikačních pomůcek, co se s ním bude dít, a nikdy mu nelžeme o tom,

Při transportu pacienta s dg. autismus je na zvážení, zda je nutné použít zvuková výstražná znamení, protože některé autistické děti trpí hyperakuzí, kdy jim výrazný sluchový vjem působí až bolest

co je čeká. Pokud je čekají bolestivé výkony, citlivě je na to připravíme.

Je-li nutná monitorace základních fyziologických funkcí, je nasnadě malému pacientovi srozumitelně vysvětlit, proč „všechny ty drátky a hadičky“ musí mít. Některé děti s PAS mají rády čísla nebo opakující se zvuky, takže je zaujme tzv. selfmonitoring vlastní EKG křivky anebo pohybující se pulsující stupnice na pulsním oxymetru k měření saturace organismu kyslíkem (Militká, 2016).

Při samotném transportu je na zvážení vedoucího posádky zdravotnické záchranné služby, která ošetřuje konkrétního malého pacienta s autismem, s přihlédnutím k jeho stavu a k eventuálnímu druhu úrazu či onemocnění, zda je nutno použít světelná a především zvuková výstražná znamení u sanitního vozu na převoz pacienta do nemocnice, protože některé autistické děti mají hyperakuzi, kdy jim výrazný intenzivní sluchový vjem působí až bolest. Rodiče či pečující osoby mívají u těchto dětí k dispozici sluchátka na odhlučnění, lze jich tedy využít. V případech, kdy ošetření a transport dětí s autismem není možný bez farmakologického zklidnění, použijeme dle ordinace lékaře medikamentózní cestu čili sedaci, popř. analgosedaci, dle dru-

hu příčiny výjezdu a dle zvoleného druhu transportu, protože v letecké i pozemní zdravotnické záchranné službě nelze převážet neklidného a nespolupracujícího pacienta.

Jak už bylo řečeno výše, přístup k pacientovi volíme striktně individuálně dle jeho věku, aktuálního stavu, přidružených onemocnění a dle jeho případného mentálního deficitu.

Literatura: 1. Dušek K, Večeřová-Procházková A. Diagnostika a terapie duševních po­ ruch. Praha: Grada, 2010, 632 s. ISBN 978 -80-247-1620-6 2. Havlovicová M. Autismus – poruchy autistického spektra. Postgraduální medicína. [online]. 2010. [cit. 201706-10]. Dostupné z: http://zdravi. euro.cz/clanek/postgradualni-medi­ cina/autismus-poruchy-autistickeho­ -spektra-473581 3. Militká D. Úloha sestry v péči o pacien­ ta s mentálním deficitem. Bakalářská práce. Příbram: Vysoká škola sv. Alžbe­ ty v Bratislavě, Fakulta zdravotníctva a sociáĺnej práce, 2016, 72 s.

4. Říhová A. Komunikace zdravotníků s klientem s poruchou autistického spektra. Sestra. [online]. 2010. [cit.

2017-06-10]. Dostupné z: http://zdra­ vi.euro.cz/clanek/sestra/komunikace­ -zdravotniku-s-klientem-s-poruchou­ -autistickeho-spektra-452654

9

odborné téma gynekologie, porodnictví a pediatrie

florence 7–8/17

Informovanosť pôrodných asistentiek a sestier o bondingu po pôrode Súhrn:

Kľúčové slová:

Prvý kontakt medzi matkou a jej dieťaťom je veľmi dôležitý a vyžaduje zo strany pôrodných asistentiek a sestier re­ špekt, ochranu a podporu. Cieľom štúdie bolo zistiť informovanosť pôrodných asistentiek a neonatologických sestier o bondingu po pôrode. Štúdie sa zúčastnilo 92 pôrodných asistentiek, sestier (vek 37,1 ± 12,2 rokov), ktoré aktuálne pracovali na pôrodnej sále. Metódou zberu údajov bol dotazník vlastnej konštrukcie. Pre vyhodnotenie sme použili deskriptívnu štatistiku. Zistili sme, že väčšina pôrodných asistentiek a sestier vyjadrila, že má informácie o podpore bondingu po pôrode, a väčšina subjektívne zhodnotila svoje informácie ako veľmi dobré a dostatočné, avšak ich ve­ domosti neboli u niektorých správne. Podpora bondingu po pôrode by sa mala stať prioritou pre pôrodné asistentky, sestry a prirodzeným prvkom popôrodnej starostlivosti. Implementácia kontaktu koža na kožu, ktorý je prostriedkom podpory bondingu po pôrode, si vyžaduje správnu informovanosť, vedomosti, pochopenie významu bondingu po pôrode, ochotu, zanietenosť a iniciatívu pôrodných asistentiek a sestier.

Informovanosť – podpora bondingu po pôrode – kontakt koža na kožu – pôrodná asistentka – sestra.

The awareness of midwives/nurses about bonding after birth

Keywords:

The first contact between mother and her newborn is very important and requires the respect, support and protec­ tion of midwives and nurses. The aim of our study was to find out awareness of midwives and nurses on support of bonding after birth. 92 midwives and nurses were included in the study (age 37.1 ± 12.2 years) which are working in the birthing room. The method of data collection was our own questionnaire. For results we used descriptive statistic. We found out that most of midwives and nurses have information about support of bonding and most of respondents consider their information as very good and sufficient, but their knowledge was not right sometimes.

Support of bonding after birth should be a priority for midwives and nurses and natural component of postpartum care. Implementation of skin-to-skin contact after birth requires right information, knowledge, understanding of importance of bonding after birth, willingness and initiative of midwives and nurses.

Awareness – support of bonding after birth – skin-to-skin contact – midwife – nurse.

Mgr. Lucia Mazúchová, PhD., PhDr. Simona Kelčíková, PhD., Bc. Martina Kovačíková, Ústav pôrodnej asistencie, Jesseniova lekárska fakulta UK, Martin

Úvod Bonding predstavuje zložitý proces prepojenia (vzťahovej väzby) medzi matkou a jej dieťaťom, ktorý sa formuje už pri plánovaní tehotenstva alebo pri zistení, že žena je tehotná, pokračuje počas celého obdobia tehotenstva, najvýznamnejšie stúpa v treťom trimestri a vrcholí po pôrode počas bezprostredného a ničím nerušeného kontaktu koža na kožu až do samoprisatia dieťaťa a pokračuje aj v ďalšom období dieťaťa, zvlášť v prvom roku života dieťaťa (Mazúchová, Kelčíková, Vasilková, 2016).

Problematika podpory bondingu je veľmi aktuálna, čo možno konštatovať na základe existujúcich vedeckých dôkazov o význame týchto prirodzených procesov s dôrazom na nenahraditeľné benefity pre dieťa aj matku (Moore et al., 2012; Marin, 2010; Bergman, Bergman, 2013; Takahashi, Tamakoshi, 2011) a tiež

10

aj na základe čoraz väčšieho záujmu žien domáhajúcich sa bezprostredného kontaktu so svojimi deťmi po pôrode. Vytvorenie podmienok a priestoru pre jeho podporu je často v rukách a na ochote pôrodných asistentiek a sestier. K tomu je potrebná ich informovanosť a chápanie významu podpory bondingu a realizácie skin to skin starostlivosti. Úlohou pôrodnej asistentky a sestry je položiť novorodenca na hruď matky kontaktom koža na kožu a prikryť ich spoločnou prikrývkou ako jednu neoddeliteľnú jednotku. Pôrodná asistentka počas podpory bondingu po pôrode pozoruje ženu, hodnotí jej bio-psycho-sociálnu pohodu, nenarušuje a neobmedzuje ich kontakt až po samoprisatie dieťaťa. Dôležité je aj monitorovania novorodenca. Ak si matka alebo dieťa vyžadujú urgentnú lekársku starostlivosť, podpora bondingu sa odloží na neskôr, po stabilizácii stavu matky či novorodenca.

Cieľom štúdie bolo zistiť informovanosť pôrodných asistentiek a sestier o bondingu po pôrode.

Metodika Výskumu sa zúčastnilo 92 pôrodných asistentiek a sestier z 24 slo-

venských nemocníc. Zaraďovacími kritériami boli: aktuálna práca pôrodných asistentiek a sestier na pôrodnej sále. Z celkového počtu (n = 92) bolo 62 pôrodných asistentiek a 30 novorodeneckých sestier. Najmladšia respondentka mala 18 rokov a najstaršia 57 rokov.

Priemerný vek respondentiek bol 37,1 ± 12,2 rokov. Priemerná dĺžka praxe bola 15,60 ± 13,25 rokov.

Na zber údajov a dosiahnutie stanovených cieľov sme si zvolili empirickú metódu – dotazník. Po­ užili sme neštandardizovaný dotazník vlastnej konštrukcie. Dotazník sme overovali pilotnou štúdiou na 2 respondentkách, s jednou pôrodnou asistentkou a s jednou neonatologickou sestrou. Po zohľadnení pripomienok sme sformulovali konečnú verziu dotazníka. Dotazník sme distribuovali osobne a elektronicky. Osobne v písomnej podobe sme distribuovali 20 dotazníkov, navrátilo sa nám 15, čo je 75% responzibilita. Elektronicky bolo naším cieľom získať 100 respondentiek a dotazník vyplnilo 77 respondentiek, čo je 77% responzibilita.

O distribúciu dotazníka sme požiadali Slovenskú komoru sestier

foto: Profimedia

Summary:

odborné téma gynekologie, porodnictví a pediatrie

a pôrodných asistentiek s prosbou o rozposlanie linku nášho dotazníka cez e-mailové adresy sestier a pôrodných asistentiek. Administrácia dotazníka bola realizovaná aj pomocou Iniciatívy pôrodných asistentiek Slovenska, ktorá dotazník zverejnila na ich stránke. Dáta sme zbierali v mesiacoch máj 2016 až január 2017.

Výsledky

Tab. 1 Informovanosť o podpore bondingu po pôrode Mám informácie Hodnotenie úrovne informácií

úplne súhlasím

skôr súhlasím

n % 36 39,1 veľmi dobré n % 15 16,3

n % 37 40,2 dostatočné n % 43 46,7

neviem

skôr nesúhlasím

n % 6 6,5 neviem n % 17 18,5

úplne nesúhlasím n % n % 13 14,1 0 0 čiastočné nedostatočné n % n % 15 16,3 2 2,2

spolu n % 92 100 spolu n % 92 100

Tab. 2 Zdroje informácií o bondingu samoštúdium n % 16 17,4

škola n 32

% 34,8

internet n % 10 10,9

konferencie n % 8 8,7

Tab. 3 Definovanie bondingu Čo je podľa Vás bonding vo všeobecnosti? a) priloženie novorodenca k matke kontaktom koža na kožu po pôrode

n 60

% 65,2

30 c) zložitý proces prepojenia (vzťahovej väzby) medzi matkou a jej novorodencom, ktorý začína už počas tehotenstva a vrcholí po pôrode počas bezprostredného a ničím nerušeného kontaktu koža na kožu až do samoprisatia dieťaťa a pokračuje aj v ďalšom období dieťaťa

32,6

e) emocionálna reakcia, ktorá je u matky prirodzene vyvolaná kontaktom s novorodencom

1

1,1

f) neviem Spolu

1 92

1,1 100

rodičky n % 26 28,2

spolu n 92

% 100

Tab. 4 Časová dĺžka trvania podpory bondingu po pôrode Čas 5 minút 10–20 minút 30 minút 1–2 hodiny neobmedzene do samoprisatia dieťaťa

n 14 15 7 13 39

neviem Spolu

4 92

% 15,2 16,3 7,6 14,1 42,4

V tabuľke 1 prezentujeme subjektívne vyjadrenie respondentiek, či disponujú informáciami o podpore bondingu po pôrode, a ich subjektívne hodnotenie úrovne informácií.

Väčšina respondentiek vyjadrila, že má informácie o podpore bondingu po pôrode (úplne súhlasilo 39,1 % a skôr súhlasilo 40,2 %). Iba 14,1 % odpovedalo, že skôr nesúhlasia s tým, že majú informácie o podpore bondingu po pôrode. Informácie o podpore bondingu ako veľmi dobré subjektívne zhodnotilo 16,3 % respondentiek, 46,7 % ich považovalo za dostatočné, 18,5 % nevedelo posúdiť svoje informácie, 16,3 % ich zhodnotilo ako čiastočné a 2,2 % respondentiek vyjadrilo, že ich považuje za nedostatočné (tab. 1).

V tabuľke 2 prezentujeme odpovede, odkiaľ respondentky získali svoje informácie o bondingu Najviac informácií o bondingu získali respondentky v škole (34,8 %), na pracovisku od rodičiek (28,2 %), samoštúdiom (17,4 %). Internetom informácie získalo 10,9 % a na konferenciách 8,7 % respondentiek (tab. 2).

V tabuľke 3 prezentujeme odpovede týkajúce sa definície bondingu vo všeobecnosti.

Správnu definíciu bondingu označilo 32,6 % respondentiek (tab. 3) V tabuľke 4 prezentujeme odpovede týkajúce sa potrebnej časovej dĺžky podpory bondingu po pôrode.

Správnu odpoveď o dĺžke trvania podpory bondingu po pôrode označilo 42,4 % respondentiek (neobmedzene do samoprisatia dieťaťa). Za pozitívnu odpoveď môžeme považovať aj možnosť 1– 2 hodiny, ktorú označilo 14,1 % respondentiek.

Diskusia 4,3 100

V našej štúdii sa pôrodné asistentky a sestry vyjadrovali k svojej informovanosti o podpore bondingu po pôrode. Išlo o subjektívne zhodnotenie, či disponujú informáciami o tejto problematike a ako hodnotia svoje informácie. Zistili sme,

11

odborné téma gynekologie, porodnictví a pediatrie

že väčšina pôrodných asistentiek a sestier mala informácie o podpore bondingu po pôrode a svoje informácie o podpore bondingu zhodnotila ako veľmi dobré a dostatočné. Aj keď väčšina pôrodných asistentiek, sestier sa považovala za informovaných v problematike podpory bondingu, nemôžeme sa uspokojiť, pretože v našom súbore boli aj pôrodné asistentky a sestry, ktoré skôr nesúhlasili, že majú informácie o problematike, a tiež niektoré zhodnotili, že majú iba čiastočné alebo nedostatočné informácie (tab. 1). Podľa štúdie Mazúchová, Kelčíková, Vasilková (2016) zameranej na informovanosť žien o bondingu bolo zistené, že väčšina žien uviedla, že bola pred pôrodom informovaná o bondingu. Aj keď ide iba o subjektívne posúdenie, ktoré nemusí byť dôveryhodné, je potrebné, aby pôrodné asistentky a sestry boli viac informované ako ženy prichádzajúce na pôrod, pretože v dôsledku nedostatočnej alebo iba čiastočnej informovanosti môže dôjsť k mnohým nedorozumeniam, ktoré môžu mať vplyv na proces bondingu po pôrode. Čiastočne naše obavy z väčšej informovanosti rodiacich žien ako pôrodných asistentiek, sestier sa nám potvrdili v odpovediach na otázku, odkiaľ pôrodné asistentky a sestry najviac získali informácie o podpore bondingu po pôrode, kde niektoré uviedli, že najviac informácií získali na pracovisku práve od rodičiek. Ďalšie respondentky tieto informácie získali v škole, samoštúdiom, internetom, alebo na konferenciách (tab. 2). Bolo by žiadúce vzdelávanie sa pôrodných asistentiek a sestier o tejto problematike, a to zvlášť na vedeckých seminároch, aby disponovali s relevantnými informáciami, ktoré môžu mať vplyv na ich postoje a tiež na správnu realizáciu podpory bondingu po pôrode.

Informácie pôrodných asistentiek, sestier sme sa v štúdii snažili preveriť prostredníctvom otázok zameraných na ich vedomosti. Napriek tomu, že väčšina pôrodných asistentiek a sestier vyjadrila, že v problematike bondingu je informovaná, správnu definíciu bondingu označila len jedna tretina respondentiek (tab. 3). Podľa podobnej českej štúdie správnu definíciu bondingu uviedlo 64,6 % respondentov (Hamanová a kol., 2015), z čoho vyplýva, že informovanosť zdravotníckych pracovníkov v čes-

12

kých pôrodniciach je takmer o polovicu vyššia. Pri hlbšom preskúmaní sme zistili, že vedomosti pôrodných asistentiek a sestier nie sú u všetkých dostatočné, pretože správnu odpoveď o dĺžke trvania podpory bondingu po pôrode (neobmedzene do samoprisatia dieťaťa) označila menej ako polovica respondentiek (tab. 4). Moore et al. (2016) uvádza, že kontakt koža na kožu v ideálnom prípade začína pri narodení a má trvať nepretržite až do konca prvého dojčenia. Môžeme konštatovať, že zrejme práve na nedostatku vedomosti pôrodných asistentiek a sestier zlyháva podpora bondingu po pôrode, čo sa preukázalo v štúdii (n = 2001 žien), podľa ktorej väčšine žien bolo dieťa priložené kontaktom koža na kožu, avšak iba na krátku dobu (1–5 minút) (Mazúchová et al., 2016). Láničková (2013) vo svojej práci uvádza, že u väčšiny opýtaných českých rodičiek (65 %) bol kontakt s dieťaťom umožnený na dobu v priemere 1–1,5 hodiny po pôrode a u 27 % rodičiek trval kontakt s dieťaťom veľmi krátko (10–15 minút).

Mrowetz, Paremská (2013) považujú rolu pôrodnej asistentky a sestry z hľadiska podpory bondingu za nesmierne dôležitú. Pôrodná asistentka sprevádza matku počas celej doby pôrodu aj pred ním, pomáha jej budovať vzťah k jej dieťaťu, a tak podporovať zdravé adaptačné mechanizmy.

Záver Môžeme konštatovať, že napriek tomu, že pôrodné asistentky a sestry majú pocit, že sú dostatočne informované v problematike bondingu, nie je tomu tak úplne. Je dôležité posilniť informovanosť ďalším vzdelávaním pôrodných asistentiek, sestier v tejto problematike.

Podpora bondingu po pôrode by sa mala stať prioritou pre pôrodné asistentky a sestry a prirodzeným prvkom bezprostrednej starostlivosti o rodičku po pôrode. Priloženie dieťaťa na telo matky tesne po pôrode kontaktom koža na kožu si vyžaduje správnu informovanosť, vedomosti, pochopenie významu bondingu, ochotu, zanietenosť a iniciatívu zo strany pôrodných asistentiek a sestier.

florence 7–8/17

Literatúra: 1. bergman J, bergman n. Whose choi­ ce? advocating birthing practices according to baby’s biological needs.

The Journal of perinatal education.

2013;22(1):8–13 2. Hamanová a, lamplotová l, lamková i. podpora bondingu porodními asis­ tentkami a dětskými sestrami. ii. me­ zinárodní konference kvalita a její perspektivy: péče o ženu a dítě. par­ dubice: Univerzita pardubice, 2015, s. 20–30. isbn 978­80­7395­895­4 3. Marín GMa, llana Mi, lópez ea et al. randomized controlled trial of early skin­to­skin contact: effects on the mother and the newborn. acta pae­ diatrica. 2010;99(11):1630–1634 4. Mazúchová l, kelčíková s, vasilková p et al. 2016. podpora bondingu po pôrode. česko­slovenská pediatrie.

2016;71(4):196–201 5. Mazúchová l, kelčíková s, vasilková p. informovanosť žien o bondingu. pedia­ trie pri praxi. 2016;17(2):122–125 6. Moore er, bergman n, anderson Gc et al. early skin­to­skin contact for mothers and their healthy newborn infants. cochrane database of syste­ matic reviews. 2016;11(cd003519) 7. Moore er, anderson Gc, bergman n et al. early skin to skin contact for mothers and their healthy newborn infants. cochrane database of syste­ matic reviews. 2012;16(5) 8. Mrowetz M, paremská M. podpora raného kontaktu jako nepodkroči­ telná norma –chiméra, či realita budoucnosti? pediatrie pro praxi.

2013;14(3):201–204 9. láničková H. podpora bondingu ve Fakultní nemocnici brno. bakalářská práce. brno: Masarykova univerzita, lékařská fakulta, katedra porodní asistence, 2013 10. takahashi y, tamakoshi k. compa­ rison of salivary cortisol, heart rate, and oxygen saturation between early skin­to­skin contact with different ini­ tiation and duration times in healthy, full­term infants. early Human develo­ pment. 2011;87(3):151–157

Recenzovaly: PhDr. Ľubica Rybárová, PhD. Fakulta zdravotníckych odborov pU v prešove

PhDr. Adriana Nemčoková, dipl. p. a.

Gynekologicko­pôrodnícke oddelenie, nemocnica rožňava

Více o autorce: Mgr. Lucia Mazúchová, PhD. 1992: ukonč. stred. zdravot. škola topoľ­ čany; 1997: ukonč. Mgr. štúdium Ošetro­ vateľstvo, JlF Uk; 2000: doplň. pedagog. štúdium na pdF Uk; 2003: kurz poraden­ stvo pri dojčení; 2008: ukonč. doktorand. štúdium, odbor Ošetrovateľstvo, JlF Uk, Martin; 1997–2002: szŠ M. r. Štefánika, Martin – učit. odb. predmetov; 2003–2011: Uk JlF Martin, Ústav ošetrov. – odborná asistentka; od 2011: Uk JlF Martin, Ústav pôrodnej asistencie – odbor. asistentka

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K

Nenechte si ujít šanci pro Váš profesní růst v Německu!

Hledáte zaměstnání na pozici zdravotní sestry?

Pak zašlete Váš životopis do Klinik Bavaria Kreischa.

S námi máte možnost začít zajímavou pracovní změnu a profesně se začlenit v Německu.

Naše moderní klinika, vzdálená jen 5 km od Drážďan, hlavního města spolkové země Sasko, se může stát Vaším novým atraktivním pracovním místem. Tato soukromá nemocnice a klinika, specializovaná na rehabilitaci, patří k nejuznávanějším v celém Německu. V rámci speciálních terapeutických programů se zaměřujeme na pacienty, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu, trpí multiorganickou insufiencí, jsou po úrazu nebo se podrobili obzvláště agresivní léčbě rakoviny.

Hledáme proto všeobecné zdravotní sestry a všeobecné ošetřovatele pro obory: neurologie, interní medicína, psychosomatika a ortopedie.

Láká Vás spolupráce s námi?

Z naší strany Vám poskytneme veškerou nutnou podporu pro Váš pracovní začátek v Německu, a to v rámci Projektu mezinárodní spolupráce. Tento projekt, organizovaný klinikou, funguje již přes čtyři roky a má velký úspěch. Doposud bylo s jeho pomocí v Německu právně uznáno vzdělání více než sta zdravotníků z celé Evropy, kteří jsou nyní zaměstnáni na různých odděleních kliniky Bavaria.

Co požadujeme? » odpovídající diplom všeobecné zdravotní sestry (diplom o ukončení studia ve studijním programu Ošetřovatelství ve studijním oboru Všeobecná sestra, Bc.) nebo diplom všeobecného ošetřovatele (diplom o ukončení studia ve studijním oboru Diplomovaná všeobecná sestra, DiS.) » nadšení pro výkon tohoto povolání

»

ochotu pracovat v třísměnném provozu a převzít specializovanou a komplexní péči orientovanou na pacienta (nejen ošetřovatelská ale i základní péče) » motivaci k začlenění se do nové kultury a nového pracovního prostředí »

znalosti němčiny na úrovni A2 a motivaci k dalšímu studiu jazyka (jazykové znalosti jsou výhodou, nikoli nutnou podmínkou přijetí)

Co nabízíme? » dobře zorganizované zaučení a asistenci v českém, anglickém nebo německém jazyce za pomoci našich překladatelů » prezenční kurs němčiny orientovaný na praxi zakončený zkouškou na úrovni B2 Společného evropského referenčního rámce (kurz je financován a organizován klinikou) » vyřízení žádosti o Prověření ekvivalence Vašeho diplomu (včetně překladu) a žádosti o Povolení k výkonu povolání v Německu » podporu při zapracování na stanici, semináře k zapracování a školící možnosti v rámci oboru » adekvátní ohodnocení od začátku pracovního úvazku, tj. i v průběhu v průběhu jazykového kurzu » bydlení v zařízených bytech ve stylu sdílené domácnosti za férovou cenu » zaměstnání nejprve jako zdravotník pracující pod odborným dohledem připravující se na výkon zaměstnání kvalifikované zdravotní sestry » pracovní úvazek na dobu neurčitou s minimáln smluvní vazbou na dva roky jako kvalifikovaná zdravotní sestra ihned po udělení Povolení k výkonu povolání

Zaujala Vás naše nabídka?

Pak nám zašlete Váš životopis v českém, německém nebo anglickém jazyce (k němu připojte motivační dopis s kopií Vašeho diplomu a platné registrace) na e-mail personal@ klinik-bavaria.de nebo poštou na adresu: Klinik Bavaria Kreischa, Personalabteilung, An der Wolfsschlucht 1-2, D-01731 Kreischa/ Sachsen.

Rádi Vás kontaktujemenzpět a zodpovíme Vaše případné dotazy v češtině.

13 KLINIK BAVARIA Kreischa | An der Wolfsschlucht 1 – 2 | 01731 Kreischa | info@klinik-bavaria.de | www.klinik-bavaria.de

odborné téma gynekologie, porodnictví a pediatrie

florence 7–8/17

Současný stav soukromé porodní asistence v České republice Péče soukromých porodních asistentek má v současné době velký význam a své nezastupitelné místo v systému zdravotní péče. Cílem našeho šetření bylo zjistit spokojenost a analyzovat hlavní problémy v práci soukromých porodních asistentek v České republice.

Mgr. Kateřina Ratislavová, Ph.D., Mgr. Magdalena Ezrová, Fakulta zdravotnických studií, Západočeská univerzita v Plzni

V

ětšina našich respondentek (88,4 %) byla nespokojená s postavením porodních asistentek jako poskytovatelek zdravotní péče a 68 % respondentek mělo pocit, že porodní asistentky nemohou zcela uplatňovat své kompetence v praxi.

Problematická je spolupráce mezi soukromými porodními asistentkami a zdravotními pojišťovnami.

Úvod Do 90. let 20. století měla porodní asistentka pracující na obvodní gynekologické ambulanci vymezený region, ve kterém působila, a návštěvní služba v rodině těhotné a šestinedělky byla běžnou součástí její práce. V té době byly ženy propouštěny většinou pátý až sedmý den po spontánním porodu, v případě císařského řezu asi desátý den po porodu. V dnešní době mohou porodní asistentky poskytovat péči o ženy v soukromých ambulancích nebo v domácím prostředí žen, neexistuje však ucelená koncepce komunitní péče. Přitom v systému proběhlo mnoho změn. Zkrátila se doba hospitalizace po porodu. Ženy mohou rodit ambulantně nebo jsou po spontánním porodu propouštěny většinou již třetí den, po císařském řezu je běžné propuštění ženy do domácího prostředí již pátý den po porodu. Stoupá věk rodiček i výskyt komplikací v těhotenství a šestinedělí. Návštěvní služba porodní asistentky však přestala být běžnou součástí péče a ženy často ani nevědí, že mají na podobnou službu ze zdravotního pojištění nárok.

Cílem našeho šetření bylo zjistit, jak soukromé (komunitní) porodní asistentky v České republice hod-

14

notí podmínky své práce a jak jsou spokojené. Dalším cílem bylo analyzovat hlavní problémy soukromých porodních asistentek.

Metodika Pro získávání dat jsme použily dotazníkové šetření. Získaly jsme 136 e-mailových adres soukromých porodních asistentek, na které byl odeslán dotazník. Šetření probíhalo v březnu 2017. Získáno bylo 69 vyplněných dotazníků (návratnost 50,7 %), z toho 56 dotazníků vyplnily soukromé porodní asistentky, které nemají uzavřenou smlouvu se zdravotní pojišťovnou, a 13 dotazníků porodní asistentky, které mají uzavřenou smlouvu o poskytování a úhradě hrazených zdravotních služeb se zdravotní pojišťovnou.

Výsledky Průměrný věk respondentek je 47,4 roku a praxi porodní asistentky vykonávají v průměru 24 let. Postavení porodních asistentek jako poskytovatelek zdravotní péče označilo 88,4 % našich respondentek za nevyhovující. Pocit, že nemohou uplatňovat zcela své kompetence porodní asistentky v praxi, mělo 68 % respondentek.

Porodní asistentky, které nemají smlouvu se zdravotní pojišťovnou O smlouvu se zdravotní pojišťovnou požádalo během své praxe 35,7 % respondentek a 32,1 % má o smlouvu se zdravotní pojišťovnou zájem i v současnosti. Účastnice našeho šetření jsou si vědomy toho, že ženy mají na péči porodní asistentky hrazenou ze zdravotního pojištění nárok a péče by měla být pro všechny ženy dostupná. Zároveň popisují spolupráci se zdravotní pojišťovnou jako komplikovanou, administrativně náročnou a finančně nevýhodnou. Pokud se přes to naše respondentky přenesly a o smlouvu

se zdravotní pojišťovnou požádaly, setkaly se často s odmítnutím. Ve volných odpovědích v dotazníku uvádějí např. „Moje práce nakonec vyplynula v marnou snahu. Odpověď pojišťoven v mém kraji byla, že služba je dostupná (dvě porodní asistentky – jaká je možnost volby pro mé klientky????)“ nebo „Jsem v oblasti, kde v okruhu třiceti km žádná privátní porodní asistentka není, a přesto mi zdravotní pojišťovny odpověděly, že služba je zajištěná.“ Na plný úvazek pracuje v privátní praxi 37,5 % respondentek. Některé porodní asistentky poskytují kontinuální péči ženám během těhotenství, porodu a šestinedělí. S porodnicí má uzavřenou smlouvu 30,4 % soukromých porodních asistentek z našeho souboru a 35,7 % respondentek nabízí ženám doprovod k porodu. Komplexní, individuální a kontinuální péče o ženu, možnost využití svých znalostí a dovedností, pozitivní zpětná vazba od klientek jsou často hlavní motivací pro práci soukromé porodní asistentky.

Porodní asistentky, které mají smlouvu se zdravotní pojišťovnou Smlouvu se zdravotní pojišťovnou mělo uzavřenou 13 respondentek z našeho souboru. „Bohužel je velký problém získat smlouvy s pojišťovnami, i když v dané oblasti žádná porodní asistentka nepracuje. Za tři roky, kdy neustále žádám, jsem získala pouze pojišťovnu Ministerstva vnitra,“ uvedla jedna respondentka ve volné odpovědi.

Na plný úvazek pracují jen tři porodní asistentky z tohoto souboru. Většina respondentek považuje hodnotu bodu za nízkou a mají problém s tím, že výkon (kód 06211 – Návštěva těhotné nebo matky v šestinedělí ženskou sestrou) je hrazen pouze v případě, že je indikován lékařem. Dokonce 84,7 % responden-

odborné téma gynekologie, porodnictví a pediatrie

tek se někdy setkalo s tím, že žena indikaci od lékaře nezískala. Se situací mezi porodními asistentkami a zdravotními pojišťovnami je nespokojených 92,3 % respondentek.

Diskuze V České republice pracuje okolo 180 porodních asistentek jako soukromých (komunitních), z nich má asi jen 15–30 uzavřenou smlouvu o poskytování a úhradě hrazených zdravotních služeb se zdravotní pojišťovnou. Znepokojující je zjištění, že Všeobecná zdravotní pojišťovna má uzavřenou smlouvu pouze s 15 zařízeními v oblasti porodní asistence v celé České republice (sdělení VZP), což rozhodně nepokrývá potřeby těhotných žen a šestinedělek.

Soukromé porodní asistentky vyjadřovaly v našem šetření nespokojenost se spoluprací se zdravotní pojišťovnou, s nízkým finančním ohodnocením péče porodní asistentky ze strany zdravotní pojišťovny a s nemožností uplatnit zcela své kompetence v praxi. Tyto faktory vedou k řetězení překážek v práci soukromých porodních asistentek.

Smlouvu se zdravotní pojišťovnou má málo porodních asistentek, protože není vůle smlouvy uzavírat ze strany zdravotní pojišťovny ani ze strany některých porodních asistentek, které považují smlouvu se zdravotní pojišťovnou za nevýhodnou. Na tuto situaci doplácejí ženy (pojištěnci). Péči soukromých (komunitních) porodních asistentek si musejí ženy většinou hradit samy.

Ve výzkumu Kailové, Dušové (2016) zaplatilo 75 % respondentek domácí péči porodní asistentky v šestinedělí ze svého příjmu.

Přitom péče porodní asistentky v šestinedělí má velký preventivní význam. Výzkumy ukazují, že u žen, kterým byla poskytnuta péče komunitní porodní asistentky během šestinedělí, došlo k vyřešení některých komplikací během návštěvy porodní asistentky, ženy měly menší potřebu vyhledání lékařské péče nebo naopak v případě závažnějších komplikací byly včas odkázány na péči lékaře (Lorenzová et al., 2014; Kailová, Dušová, 2016). Také je o tuto péči mezi ženami stále větší zájem. Bohužel překážkou pro využití služby porodní asistentky je právě nutnost platby péče ze svého příjmu.

Velký význam má také kontinuální péče porodní asistentky o těhotnou ženu, během porodu a v šestinedě-

lí. Taková péče může být těžko poskytována v České republice jinak než soukromými porodními asistentkami. I když kontinuální péče porodní asistentky přináší výhody zdravotní, psychologické i finanční (Pavlíková, 2016), není podporována ze strany státu, zdravotních pojišťoven ani většiny nemocnic. Naše šetření ukazuje, že kontinuální péči o ženu považují porodní asistentky za smysluplnou a uspokojující.

Předplaťte si Florence a staňte se mistry v zavařování

přístup do elektronického archivu na www.florence.cz

Závěr Soukromě poskytují péči v privátních zařízeních nebo v domácím prostředí žen převážně velmi zkušené porodní asistentky. Hlavní problémy, které byly v našem šetření identifikovány, byly problémy ve spolupráci soukromých porodních asistentek se zdravotními pojišťovnami, nespokojenost respondentek s postavením porodních asistentek jako poskytovatelek zdravotní péče a nemožnost zcela uplatňovat kompetence porodních asistentek v praxi. Pozitivně porodní asistentky hodnotily možnost pečovat ve své soukromé praxi o ženu samostatně, komplexně, individuálně a kontinuálně.

V dnešní době, kdy je velký nedostatek zdravotnických pracovníků (včetně porodních asistentek), by se měl státní zdravotní systém více zasadit o podporu a uznání práce porodních asistentek a umožnit jim uplatnit zcela jejich kompetence v praxi.

Kód nabídky

kniha Malá škola zavařování ukáže, jak zavařovat, mrazit, sušit a nakládat ovo­ ce, zeleninu i maso, jak připravit čatní, marmelády, ovocné krémy, rosoly, želé či alkoholické nápoje, jak nakládat ryby nebo připravit úžas­ nou šunku.

FLO17SZ uvádějte při objednávce

Literatura: 1. lorenzová e, Janoušková k, ka­ šová l. péče porodní asistentky o šestinedělky v domácím pro­ středí jako prevence zdravotních komplikací žen v šestinedělí.

Florence. 2014;10(7–8):24–26. issn 1801­464X 2. kailová k, dušová b. návštěv­ ní služba porodní asistentky v domácnosti. zdravotnictví a medicína. [online]. 2016. dostupné z: http://zdravi.euro. cz/clanek/navstevni­sluzba­po­ rodni­asistentky­v­domacnosti­ ­483603?seo_name=mlada­ ­fronta­noviny­zdravi­euro­cz [cit. 2017­05­25] 3. pavlíková M. cOsMOs a M@nGO: randomizované studie o kontinuální péči porodní asistentky. [online].

2014. dostupné z: http://www. biostatisticka.cz/cosmos­a­ ­mango­randomizovane­stu­ die­o­kontinualni­peci­porodni­ ­asistentky/ [cit. 2017­05­12]

Standardní roční předplatné

570 Kč

Objednávejte na www.florence.cz nabídka s kódem FLO17SZ platí při uhrazení platby do 31. 8. 2017 nebo do vyčerpání zásob pro standardní roční předplatné pouze pro nové předplatitele v čr. dárky jsou rozesílány novým předplatitelům v čr do 5 týdnů od obdržení prvního čísla časopisu. změna dárku vyhrazena.

15

osobnosti českého ošetřovatelství

Marta Staňková – Sestra s velkým „S“ Souhrn:

Klíčová slova:

Cílem příspěvku je připomenutí jedné z nejvýznamnějších českých osobností moderního ošetřovatelství doc. PhDr. Marty Staňkové, CSc. (1938–2003). Profesi ošetřovatelství a pedagogiky v tomto oboru se věnovala prakticky celý svůj aktivní život. V oblasti pedagogiky prosadila mnoho žádoucích změn a je autorkou řady studijních materiálů a monografií. Byla rovněž historicky první českou habilitovanou sestrou.

Ošetřovatelství – sesterská profese – vzdělávání sester – historie ošetřovatelství.

Marta Staňková – a very special nurse

Keywords:

The aim of this article is to remind one of the most important personality of Czech modern nursing Marta Stanko­ va, PhD. (1938–2003). She dedicated her entire life to the nursing profession and education in its field. She pushed many desirable changes in education of nurses and is also the author of numerous studying materials and mono­ graphs. She was also the first habilitated Czech nurse ever.

Nursing – nurse profession – nursing education – nursing history.

Mgr. Lenka Lukášová Jeřábková, Ústav teorie a praxe ošetřovatelství, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze

Úvod „Před nástupem do služby se podívejte do zrcadla a po službě si položte otázku: Vypadám a chovala jsem se tak, že kdybych byla pacientem, měla bych k této sestře důvěru?“ Autorkou tohoto nadčasového citátu, který je mezi sestrami všeobecně známý, není nikdo jiný než doc. PhDr. Marta Staňková, CSc., jedna z nejvýznamnějších osobností českého moderního ošetřovatelství.

Ač to letos v říjnu bude již 14 let, co nás navždy opustila, může pro nás být její práce a úsilí dodnes obrovskou motivací.

Aby se ošetřovatelství ubíralo žádoucím směrem, bylo vždy potřeba, aby se někdo vzepřel systému své doby a ukázal, že to jde i jinak a především lépe. Takovými osobnostmi v historii českého ošetřovatelství byly bezesporu zakladatelka a první předsedkyně Československého červeného kříže Alice Masaryková (1) anebo jedna z našich prvních diplomovaných sester Sylva Macharová (2). Právě k těmto osobnostem, bez kterých by profese sestry v našich zeměpisných šířkách bezpochyby nebyla tam, kde je dnes, se díky svému specifickému přístupu k práci a vzdělávání zařadila i docentka Marta Staňková. Osud jí do života přinesl těžkou nemoc, která jí umožnila náhled na její celoživotní profesi očima onkologické pacientky. O to silnější je vyznění jejího vlastního epilogu, který je uveden v do-

16

sud nejširší publikaci Sestra (3), věnované této mimořádné ženě, od autorek PhDr. Jarmily Škubové a PhDr. Heleny Chvátalové. Docentka Marta Staňková na sklonku svého života píše něco, co lze dát do přímé souvislosti s citátem, kterým začíná tento text: „Lékaři i sestry, usilujme společně o důvěru každého nemocného, nám pacientům to přinese velkou oporu.“ (Škubová, Chvátalová, 2004, s. 128).

S odstupem času lze říci, že doc.

Marta Staňková ve svém profesním životě udělala maximum pro to, aby sestry měly dostatek informací a odborných zkušeností na to, aby mohly právě na oné zmíněné důvěře pacienta aktivně pracovat, získat si ji a být tak tolik potřebnou oporou.

Cesta vzhůru Doc. PhDr. Marta Staňková, CSc., se narodila 12. února 1938 v jihomoravských Boskovicích jako Marta Bašná. Její dětství nebylo nijak

snadné a kvůli rodinnému zázemí rozhodně neměla, jak se říká, na růžích ustláno. Matka byla aktivní katolička a otce, hrdého národního socialistu, si v roce 1948, tedy v Martiných deseti letech, odvedla policie a na několik měsíců ho za protistátní činnost zatkla. Maminčin bratr byl navíc knězem, čemuž nebyla tehdejší politická reprezentace příliš nakloněna. Doba byla velmi neúprosná a nastávající komunistický režim jakýkoli i malicherný přečin krutě trestal.

Ač byla Marta velmi nadanou a pilnou žačkou, dokonce premiantkou celé měšťanské školy, cestu za vysněným studiem lékařské fakulty jí tehdejší režim překazil. Namísto gymnázia byla nucena hned po měšťance nastoupit do malého dělnického podniku v Boskovicích, pojmenovaného příznačně po římské bohyni moudrosti a řemesel Minervě, kde se začala učit frézařkou. Už tehdy však byla velkou bojovnicí. Začala se nespravedlnosti, které se na ní režim dopustil, aktivně bránit, a to s pomocí svých učitelů z měšťanky. Ti jí pomáhali psát stížnosti proti postupu místních funkcionářů na všemožné instituce, z nichž nejvyšší byla údajně kancelář tehdejšího prezidenta republiky Antonína Zápotockého.

Tato její neoblomnost záhy přinesla první úspěch – v roce 1953 dostala povolení studovat na Střední ekonomické škole ve Svitavách. I zde se však ukázala její zdravě vzdorovitá povaha, a tak namísto přijímacího pohovoru na povolenou střední ekonomickou školu zamířila i s maminkou ve Svitavách na místní střední zdravotnickou školu, a to přímo k řediteli školy. „V ředitelně nás přijal bělovlasý laskavý starší pán, přejel

foto: autorka

Summary:

osobnosti českého ošetřovatelství

pohledem moje vysvědčení a stále slyším, jak říká: ‚Takových bych tady chtěl víc, přijďte hned,‘“ vzpomínala doc. Marta Staňková (Škubová, Chvátalová, 2004, s. 10).

Byla tedy přijata na školu, která pro ni znamenala začátek profesní cesty v oboru, který byl co nejblíže jejímu vysněnému lékařství.

Stu­dium zdravotnické školy tehdy nebylo nijak snadné. Neexistovaly prakticky žádné studijní materiály.

Ač své studium zvládla na výbornou, zůstaly pro ni dveře lékařské fakulty i tehdy zavřené. Martu to však neodradilo. V roce 1956 nastoupila na pozici sestry oddělení chirurgie svitavské nemocnice, kde byl jejím nadřízeným primář MUDr. Leopold Vémola. „Svitavský špitál, to byly kruté začátky, to byla životní škola. S odstupem let se mi zdá neuvěřitelné, jak jsme v primitivních podmínkách poválečného období usilovali o záchranu životů,“ svěřila se doc.

Marta Staňková (Škubová, Chvátalová, 2004, s. 11). Tým lékařů a sester MUDr. Leopolda Vémoly zřejmě fungoval na svou dobu velmi dobře a nutno dodat, že byl spolehlivý i politicky. To dokládá i fakt, že v únoru roku 1961 získal coby první pracovní kolektiv svitavské nemocnice titul Brigáda socialistické práce (4) a stal se tak tehdy teprve druhou brigádou socialistické práce ve zdravotnictví ve Východočeském kraji. (5) Tento fakt je možná odpověď na otázku, proč tehdejší režim respektoval záruku primáře MUDr. Vémoly nad mladou sestrou Martou, která v jeho týmu tehdy působila již tři roky, a dovolil jí odejít do Prahy na roční studium vyšší ošetřovatelské školy. „Díky tomu se přetrhl politický karabáč, který jsem nad sebou stále měla,“ vzpomínala doc. Marta Staňková na tento životní zlom k lepšímu, kterého se jí dostalo díky přímluvě primáře MUDr. Vémoly (Škubová, Chvátalová, 2004, s. 11). Po absolvování studia vedla její cesta zpět do Svitav, tentokrát už ale nikoliv do nemocnice, ale na střední zdravotnickou školu, kde působila jako pedagožka. „Vůbec nebylo jednoduché se ve dvaadvaceti letech stát členkou učitelského sboru, který mne nedávno sám učil. Ale přijali mě úžasně, přestože měli důvod projevovat nevůli. Já jsem totiž z Prahy přijela přijatá do dálkového studia ‚Péče o nemocné – psychologie‘, které bylo roku 1960 otevřeno na Filozofické fakul-

tě Karlovy univerzity,“ vzpomíná doc. M. Staňková v publikaci Sestra (Škubová, Chvátalová, 2004, s. 12).

Nutno podotknout, že se jednalo o první vysokoškolské studium sester ve střední a východní části Evropy. Sestry v té době mohly vysokoškolský diplom získat jen ve Velké Británii. Zmíněné studium pak ukončila v roce 1964. Svůj diplom tehdy převzalo celkem 26 absolventek studia, které se staly prvními sestrami v tehdejším Československu, které získaly vysokoškolské vzdělání. Marta za tyto studentky při slavnostním ceremoniálu také poděkovala. V době promoce už za sebou měla dvouleté působení na Střední zdravotnické škole Na Košince při Nemocnici Na Bulovce. V září roku 1968 pak vedla její cesta na Oddělení péče o nemocné Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kde poté působila coby odborná asistentka rovných 30 let.

nění rakovinou. Když lékaři potvrdili, že její fobie se stala skutečností, byla to pro ni šílená rána,“ vzpomíná v publikaci Sestra její mladší dcera Zuzana, jak prožívala nejsložitější etapu života své matky (Škubová, Chvátalová, 2004, s. 125).

Profesní přínos Zabýváme-li se moderním pojetím ošetřovatelství v naší zemi, nemůže nám jméno docentky Staňkové uniknout. Svou filozofii velmi dobře vystihuje slovy: „V moderním ošetřovatelství je kvalita kontaktu a práce s nemocným, kvalita základní péče a míra jeho psychické a fyzické pohody stejně důležitým kritériem celkové úrovně péče jako kvalita diagnosticko-terapeutické činnosti.“ (Škubová, Chvátalová, 2004, s. 53). Její typickou houževnatostí se jí nakonec podařilo docílit toho, aby se ve vzdělávání sester učinily zásadní změny. Dobře si totiž pamatovala na své studijní

Od 90. let, kdy Centrum pro výzkum veřejného mínění sleduje prestiž povolání, je sestra uváděna na 7.–10. místě žebříčku před profesemi s vysokoškolským vzděláním.

V roce 1971 se Marta provdala za svého spolužáka z měšťanské školy Ing. Rostislava Staňka, v témže roce se jí narodila dcera Lucie a později také dcera Zuzana. V roce 1981 získala doktorát z filozofie, o sedm let později se stala kandidátkou věd v oboru pedagogika a o další dva roky později, v roce 1990, pak vůbec první habilitovanou sestrou v České republice. Ve stejném roce 1990 zakusila i něco málo z politiky, když se na popud tehdejšího ministra zdravotnictví prof. MUDr. Pavla Klenera, DrSc., (6) stala ředitelkou Odboru vzdělávání a vědy Ministerstva zdravotnictví.

Po svém odchodu z ústředí resortu zdravotnictví se vrátila do Ústavu teorie a praxe ošetřovatelství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (1. LF UK), nikoliv už ale do vedoucí funkce, ve které byla před svým odchodem na ministerstvo.

V Ústavu teorie a praxe ošetřovatelství se celých 10 let, tedy až do své předčasné smrti v říjnu 2003, kdy podlehla onkologickému onemocnění, aktivně podílela na vzdělávání stovek a tisíců zdravotníků. „Celý život měla jeden velký strach, a tím byl strach z onemoc-

začátky, kdy na Střední zdravotnické škole ve Svitavách chyběly jakékoliv učebnice a studentky byly zpravidla odkázány jen na praxi v nemocnicích.

Nutno podotknout, že by se jí to nepodařilo bez vydatné pomoci jejích kolegů, zejména pak prof. MUDr. Vladimíra Pacovského, DrSc. (7), který zastával funkci přednosty III. interní kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) v Praze, později byl také děkanem Fakulty všeobecného lékařství a prorektorem Univerzity Karlovy, ale stejně tak doc. MUDr. Jiřího Neuwirtha, CSc. (8), který také patřil k jejím blízkým přátelům. „Marta byla stále velmi aktivní, měla o věc hluboký zájem, celou řadu věcí jsme spolu diskutovali – já z pohledu lékařského, ona z pohledu sesterského, také jsme spolu začali publikovat. Samozřejmě ne vždycky jsme měli stejný názor, ale v zásadě jsme byli ve shodě a já jsem rád, že se mi podařilo Martu nějakým způsobem ovlivňovat.

Proto ji považuji od samého začátku za svou žákyni a říkám, že jsem ji doslova vypiplal. Ona to uznáva-

17

osobnosti českého ošetřovatelství

la a oba jsme si toho vážili. Když jsme začínali s vysokoškolskou výukou mediků v oboru Ošetřovatelství, oddělení ještě nebylo samostatné. Později však vzniklo podle tehdejší organizační struktury vysokých škol samostatné tzv. Oddělení péče o nemocné a já jsem byl jmenován jeho vedoucím,“ uvádí prof. Vladimír Pacovský v publikaci Sestra o doc. Martě Staňkové, které se v roce 1991 podařilo vytvořit samostatný Ústav teorie a praxe ošetřovatelství 1. LF UK (Škubová, Chvátalová, 2004, s. 83). „Začátkem 80. let jsem začal pátrat po českých sestrách, lékařích i jiných osobnostech, které významným způsobem ovlivnily české ošetřovatelství od samých počátků. Našel jsem zajímavá fakta, vyprávěl jsem je Martě. Tu to velmi zaujalo a pustila se s vervou sobě vlastní do hledání dalších historických materiálů. Rád jsem jí další bádání přenechal. Dnes si s obdivem prohlížím všechen historický materiál, který nashromáždila,“ říká doc. Jiří Neuwirth (Škubová, Chvátalová, 2004, s. 92). Historie ošetřovatelství byla jednou z velkých koníčků docentky Staňkové a mnoho jejích studentů dodnes na její přednášky o historii živě vzpomíná. Vzpomínají ale také na „odvrácenou“ stránku její pedagogické činnosti, zejména pak na její přísnost u zkoušek. „První kontakt u zkoušky pro mě nebyl zrovna moc příjemný. Marta se mě v úvodu zeptala, odkud jsem. Když jsem jí to řekla, prohodila zamyšleně: ‚Tak to o ošetřovatelství nic nevíte!‘ Cítila jsem z její strany despekt, zlobilo mě to. Později jsem jí ale dala za pravdu. O českém ošetřovatelství tehdejší doby jsem v té době nevěděla opravdu nic,“ vzpomíná v publikaci Sestra Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA (9), studentka a blízká přítelkyně docentky Staňkové, dnes ředitelka VFN v Praze a rovněž bývalá ministryně zdravotnictví z let 2009–2010. Další významnou spolupracovnicí doc. Staňkové byla PhDr. Alena Mellanová, CSc. Po odchodu doc. Marty Staňkové na ministerstvo zdravotnictví v roce 1990 to byla právě ona, kdo převzal otěže Ústavu teorie a praxe ošetřovatelství 1. LF UK. „Vzpomínám na ni jako na ženu, která byla velmi inteligentní, tvořivá, pracovitá a koncepční. Ne vždy jsme se shodly v názorech na ošetřovatelství a jeho hlavní pojetí. Byl mezi námi dost silný vztah, i když

18

ne vždy harmonický. Je zajímavé, že ještě dnes, po tolika letech od její smrti, se mi o ní často zdá a i v těch snech jsme často v nesouladu,“ říká dnes PhDr. Alena Mellanová, CSc. (10). „Doc. Staňková spolu s prof. Pacovským vytvořili pro tehdejší dobu velmi moderní koncepci ošetřovatelství, upřesnili roli sestry v době, kdy se v medicíně začaly užívat složité přístroje, začaly být zakládány jednotky intenzivní péče.

Podporovali vysokoškolské vzdělávání sester. A byla to právě doc.

Staňková, která v 80. letech přes nesouhlas prof. Pacovského prosadila i prezenční studium oboru pedagogika – ošetřovatelství. Byla publikačně velmi čilá a právě svými pracemi v sesterských časopisech ovlivňovala pojetí profese a zvyšování její kvality,“ vzpomíná doktorka Alena Mellanová. „Ústav ošetřovatelství, ve kterém prakticky celý profesní život působila, chtěl znovu obnovit spolupráci s katedrou pedagogiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a ve dvouoborovém studiu připravovat také přímo učitelky ošetřovatelství. Po 90. letech byla spolupráce s pedagogikou přerušena, hlavní zájem byl o vzdělávání sester v jiných bakalářských a magisterských programech. Ústav připravoval materiály pro akreditační řízení tohoto obnoveného programu, na kterém se doc. Staňková také podílela,“ pokračuje doktorka Mellanová.

Také rozhodně nesouhlasí s tvrzením, že je pozice sestry stále uváděna coby povolání s nízkou prestiží. „Opak je pravdou. Od 90. let, kdy Centrum pro výzkum veřejného mínění (11) sleduje prestiž povolání, je sestra uváděna na 7.–10. místě žebříčku před profesemi s vysokoškolským vzděláním,“ říká. Co se týče prestiže povolání v pojetí doc.

M. Staňkové, shrnula své priority v desateru, které je dodnes aktuální.

Shrnula v něm, jak by podle jejího názoru měla dobrá sestra vypadat a jak by se měla chovat. K udržení prestiže totiž podle ní nestačí pouhé vzdělání, ale také vzhled, kladný přístup a reprezentativní vystupování.

Nelze nezmínit také její činnost v rámci profesních organizací.

V roce 1971 stála doc. Marta Staňková u zrodu České společnosti sester, v roce 2000 pak byla přítomna i jejímu sloučení s Českou asociací sester (ČAS). S touto organizací spolupracovala například na zvyšování prestiže ošetřovatelské profese. Její velkou zásluhou je také spuštění dobrovolné registrace

florence 7–8/17

Desatero „dobré sestry“ podle doc. Marty Staňkové:

1 2

Nebuďte anonymní! Při prvním setkání s nemocným se představte plným jménem. Noste trvale jmenovku.

Dohodněte se s nemocným předem, jak se budete oslovovat. Nezapomeň­ te, že každý člověk má své příjmení – nikdo není bezejmenný, ale ani pro nás není děda, babička, Frantík či Andulka (s výjimkou dětí), a to bez ohledu na jeho věk, nemoc či postižení. Teprve vzájemná dohoda vám umožňuje jiné oslovení! Oslovujte nemocného často, čekají na projev vašeho zájmu.

3 4

V kontaktu s dospělým člověkem vždy vykejte. Ani vy si nenechte tykat.

Chovejte se kultivovaně. Nepokřikujte, nebuďte vulgární. Pacient i veřejnost vás slyší, i když si to neuvědomujete.

Podporujte komplianci, buďte kolegiál­ ní. Nepomlouvejte ani verbálně nede­ valvujte své spolupracovníky.

5

Důvěryhodnost podporují vše ne­ verbální projevy. Využijte pozitivně všech forem neverbální komunikace.

Nezapomeňte, že mnoho sdělujete fyzickým postojem, gestikulací, proxe­ mikou, haptikou a mimikou. Mluvte co nejčastěji očima. Nikdo nemůže chtít, abyste měla stále na tváři úsměv. Ale vaše oči mohou být pozorné, laskavé a vstřícné vždycky.

6

Pamatujte, že důležitou vizitkou dů­ věryhodnosti zdravotníka jsou jeho ruce. Ošetřeným, přiměřeně dlouhým a čistým nehtům asi nevadí jemná barva laku. Tmavé dlouhé nehty, ale i zanedbané ruce důvěru nebudí.

7

Ve službě buďte vždy čistá a upravená.

Přiměřená délka sukně mírně nad kolena působí seriózně. Nedoplňujte pracovní oděv obnošenými věcmi (svetry, triky, pantoflemi). Neklapou zbytečně vaše boty?

8 9 10

Jen lehké nalíčení vás zkrášlí a vyvolá pocit důvěry.

Přiměřenost patří i k nošení šperků.

Malé náušnice zpravidla nevadí, kroužky v nose a uchu vadí, stejně jako několik řetězů na krku a velké prsteny.

Před nástupem služby se podívejte do zrcadla a po službě si položte otázku: „Vypadám a chovala jsem se tak, že kdybych byla pacientem, měla bych k této sestře důvěru?“

(Škubová, Chvátalová, 2004, s. 54–55)

osobnosti českého ošetřovatelství

sester. Od roku 2001 byla dokonce předsedkyní registrační komise ČAS a v této své aktivitě spolupracovala s ministerstvem zdravotnictví při tvorbě vyhlášky, která registraci upravuje podle zákona. Aktivně se podílela na přípravě důležitého zákona č. 96/2004 Sb. (12), který upravuje vzdělávání nelékařských zdravotnických profesí. Jeho schválení a podpisu prezidenta počátkem roku 2004 se však již nedožila. Za jednu ze svých největších zásluh, co se týče spolupráce s ministerstvem zdravotnictví, však doc. Staňková považovala vydání Koncepce ošetřovatelství v roce 1998, na které se aktivně podílela coby členka rady pro rozvoj ošetřovatelství, což byl poradní orgán hlavní sestry ministerstva zdravotnictví.

Tato koncepce vytvářela mj. podmínky pro zřizování bakalářských programů na vysokých školách, usilovala o zřízení i navazujících magisterských programů. Kromě toho všeho byla doc. Staňková autorkou celkem 162 publikací v odborných časopisech, 4 učebnic ošetřovatelství a byla rovněž spoluautorkou 51 titulů – učebnic, skript a monografií. Působila v redakčních radách časopisů Zdravotnická pracovnice, Onkologická péče a International Journal of Nursing practice a nutno zmínit, že byla předsedkyní redakční rady časopisu Sestra. Práce docentky Staňkové v mnoha směrech přesáhla také hranice České republiky. Byla členkou Workgroups of European Nurse Researches – WENR (1985– 1995), kde aktivně a velmi dobře reprezentovala Českou společnost sester, v letech 1991–1994 byla dokonce předsedkyní výkonného výboru. Od roku 1991 byla rovněž členkou Sigma Theta Tau – Honour Society of Nursing, Fitchburg, USA (13), a od roku 1997 členkou Trans­cultural Nursing Society, USA (14). Od roku 1981 spolupracovala také se Světovou zdravotnickou organizací na evropské úrovni, a to například na vydání učebních textů pro sestry států východní Evropy LEMON (Learning Material of Nursing). Za svou dlouholetou a oddanou práci získala docentka Marta Staňková Čestné uznání České společnosti sester, čestné členství v České lékařské společnosti J. E. Purkyně (15) a také Čestnou medaili Univerzity Karlovy k 650. výročí jejího založení. V roce 2001 získala titul Sestra roku za celoživotní dílo. V posledních letech

svého života přednášela po celé České republice například na témata geriatrického ošetřovatelství, sledování kvality ošetřovatelské péče anebo výzkumu v ošetřovatelství. Posluchači jejích přenášek nebyli zdaleka jen zdravotníci, ale také pracovníci sociální péče. Přínos docentky Marty Staňkové si bezesporu zaslouží obrovský obdiv, a to i z toho důvodu, že usilovala o změny v době, která nebyla pro ošetřovatelství zrovna jednoduchá.

Po roce 1989 přišly do tohoto oboru nové trendy ze zahraničí a nebylo nijak snadné se správně zorientovat. Docentka Marta Staňková však dokázala najít správnou cestu a ovlivnila celé generace sester a následovníků. „Stále slyším větu, kterou často říkala: „Být sestrou je vyznamenání a poslání,“ odpověděla prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph.D. (16), která se stala první profesorkou v oboru ošetřovatelství u nás, na otázku, kdo ovlivnil její profesní kariéru (17).

Zamyšlení na závěr České zdravotnictví prochází v posledních letech obrovskými změnami a problémy, které v době působení docentky Marty Staňkové nebyly tak aktuální, jako jsou dnes.

Jedním z největších problémů je nedostatek zdravotnického personálu, kdy ve velkých nemocnicích mnohdy chybějí desítky sester. To vede v mnoha případech k omezování péče či dokonce uzavírání jednotlivých oddělení či klinik. Podle některých odborníků to může vést k velké personální krizi. „Svízelná až kritická situace je u nás zejména v souvislosti s nedostatkem sester. Ty stávající – včetně těch zkušených – odcházejí, ale nové nepřicházejí. Jde zejména o zdravotní sestry z těch nejexponovanějších a nejtěžších oddělení, tedy hlavně chirurgie, interny anebo neurologie,“ říká ředitel pražské Thomayerovy nemocnice doc. MUDr. Zdeněk Beneš, CSc. V nemocnici, kterou vede, chybí bezmála 80 sester a nic nenasvědčuje tomu, že se situace v dohledné době výrazně zlepší. „Snažíme se zdravotní sestry osobně vyhledávat ve školách, kde studují, a také například pomocí inzerátů,“ dodává doc. Beneš. Jeho slova by zřejmě potvrdili také ředitelé ostatních velkých nemocnic.

Ptám se sebe sama, co za tímto problémem stojí. Je to systémem vzdělávání, přetěžováním z důvo-

du personálního nedostatku, anebo jde čistě o finanční stránku věci ve smyslu odměňování za práci? Asi jde o kombinaci všeho, co jsem zmínila. Ale jak by na tuto situaci asi reagovala docentka Staňková a jak by se k ní postavila? Navrhla a dokázala by prosadit změny, které by tuto situaci zvrátily? „Těžko odhadnout. Vyjmenované problémy jsou aktuální pro poslední léta, kdy paní docentka již nežije. Ale její snaha byla vždy zaměřena na to, aby se prestiž profese zvyšovala, aby sestry byly stále vzdělanější. Motivaci studentek a sester věnovala pozornost v diplomových a závěrečných pracích a s výsledky seznamovala zdravotnickou veřejnost,“ myslí si doktorka Alena Mellanová. Podle doc. Staňkové totiž bylo povolání sestry posláním a životní cestou.

Tento názor asi nejlépe shrnuje ve svém epilogu, který byl publikován v knize Sestra. „Jako onkologický pacient získávám zkušenosti a pokouším se nazírat problematiku onkologického člověka z obou stran – jako odborník v ošetřovatelství i jako pacient, který prodělává strastiplnou cestu smíření. Co a koho na této cestě samozřejmě vedle terapie jako pacienti potřebujeme? Potřebujeme podporu.

Potřebujeme pocit jistoty a bezpečí. Potřebujeme často hledat duchovní pomoc a útěchu. Proto mít kolem sebe milující a milované blízké nestačí. Těžce nemocný člověk potřebuje mít i mezi sestrami a lékaři osoby, které dávají najevo, že mu rozumějí, kteří budou ochotni s ním promluvit nejen o jeho tělesné stránce a perspektivách, ale o dalších problémech, odborníky, kteří budou ochotni mu naslouchat.

Pokud je potká, vytvoří se vztah absolutní důvěry nezbytný pro zralé zpracování kruté pravdy a nalezení nových hodnot a postojů. Pocit důvěry umožňuje podívat se pravdě do očí a racionálně zhodnotit vlastní situaci i perspektivu,“ píše docentka Marta Staňková.

Chce se mi k tomu dodat, že kaž­ dý z nás, zdravotníků, by se měl jednou za čas zamyslet nad tím, co by bylo, kdyby se role obrátily, kdyby se sám stal pacientem. Jak bychom chtěli, aby se k nám lékaři a sestry chovali? A chováme se takto i my k nim, ač jsou naše role obrácené? Povolání sestry je opravdu posláním, a pokud je vykonáváno dobře a svědomitě, přináší ovoce ve smyslu důvěry pa­cientů k nám. Kdekdo z vás, čtenářů, může

19

osobnosti českého ošetřovatelství

kontinuálně navyšovat platy nelékařským zdravotnickým pracovníkům. Jen tak se naše zdravotnictví může stát konkurenceschopným a jen tak se vyhneme personálním problémům, se kterými se naše zdravotnictví potýká. Docentka Marta Staňková svůj život zasvětila zejména vzdělávání, splnila řadu cílů, které si předsevzala, a z jejího odkazu čerpáme při vzdělávání v oblasti ošetřovatelství dodnes.

Byla to osobnost, která se vzepřela systému své doby a ukázala,

Poznámky: 1. phdr. alice Masaryková (1879–1966) byla veřejná činitelka, zakladatelka a první předsedkyně československého červe­ ného kříže, bojovala za zlepšení sociální situace a vzdělávaní žen. byla dcerou charlotty Garrigue Masarykové a tomáše Garrigua Masaryka.

2. sylva Macharová (1893–1968) byla jednou z prvních vyškolených zdravotních sester v praze. v letech 1923 až 1931 vedla první zdravotnickou školu v zemi. za svůj přínos profesi získala Medaili Florence nightinga­ leové. do roku 1949 pracovala ve vojenské nemocnici a poté vedla rehabilitační oddě­ lení soukromé kliniky.

3. Škubová J, chvátalová H. sestra: o životní cestě ženy, která dala svému povolání nový smysl. brno: národní centrum ošetřovatel­ ství a nelékařských zdravotnických oborů, 2004. isbn 80­7013­407­0.

4. brigáda socialistické práce byla formou pracovního soutěžení za socialistického československa.

5. Fikejz r, velešík v. kronika města svitavy. svitavy: Město svitavy: Městské muzeum a galerie ve svitavách, 2006. 396 s. isbn 80­239­7488­2 6. prof. MUdr. pavel klener, drsc. (1937) je český lékař a politik, funkci ministra zdravotnictví a sociálních věcí zastával od 5. prosince 1989 do 29. června 1990.

7. prof. MUdr. vladimír pacovský, drsc.

(1928–2011), byl bývalý prorektor Univer­ zity karlovy a děkan Fakulty všeobecného lékařství, emeritní přednosta iii. interní kliniky 1. lF Uk a vFn v praze.

8. doc. MUdr. Jiří neuwirth, csc. (1932), v letech 1993–2006 byl řešitelem, spolu­ řešitelem a konzultantem řady národních i mezinárodních výzkumných a edukačních grantů a projektů zaměřených na geriatrii, kvalitu péče a ošetřovatelství. Je autorem a spoluautorem více než 150 časopisec­ kých prací, monografií a učebnic v oblasti klinické medicíny, geriatrie a ošetřovatel­ ství. v 90. letech 20. století zavedl model „ošetřovatelského lůžka“ jako nové formy následné lůžkové péče, který je nyní již rutinním typem následných lůžek součas­ né lůžkové péče.

9. Mgr. dana Jurásková, ph.d., Mba (1961), je manažerka, politička a vysokoškolská pedagožka v oboru ošetřovatelství, pů­ vodní profesí zdravotní sestra. v letech 2009–2010 zastávala post ministryně

20

že to jde i jinak a především lépe.

A přesně takové osobnosti udávají směr a díky nim přichází i kýžený pokrok. Pevně věřím, že se naše zdravotnictví jednou dostane z problémů dneška a my se budeme moci soustředit na to, o co docentka Staňková celý život usilovala, tedy na získávání si důvěry pacientů ve snaze přinést zlepšení jejich zdravotního stavu, anebo naopak smíření se s mnohdy neúprosnou realitou. Právě o tom by totiž zdravotnictví mělo být.

zdravotnictví české republiky ve vládě pre­ miéra Jana Fischera.

10. phdr. alena Mellanová, csc. (1941), pe­ dagožka, bývalá přednostka Ústavu teorie a praxe v ošetřovatelství 1. lF Uk v praze.

11. centrum pro výzkum veřejného mínění (cvvM) je výzkumným oddělením sociolo­ gického ústavu av čr, v. v. i. Jeho historie sahá do roku 1946, kdy jako součást minis­ terstva informací začal fungovat českoslo­ venský ústav pro výzkum veřejného mínění. současné centrum vzniklo v roce 2001 převedením svého předchůdce (ivvM) z českého statistického úřadu do sociolo­ gického ústavu akademie věd čr. včlenění do vědecké instituce zaručuje kvalitní od­ borné zázemí a kredit pracoviště; jako sou­ část akademického prostředí musí cvvM splňovat veškeré nároky a dosahovat tak té nejvyšší odborné úrovně.

12. zákon č. 96/2004 sb., o podmínkách zís­ kávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskyto­ váním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů.

13. sigma Theta tau international (stti nebo ΣΘΤ) je druhou největší ošetřovatelskou organizací na světě s přibližně 135 tisíci aktivních členů. byla založena v roce 1922 při indiana University.

14. zakladatelkou této společnosti byla dr. Madeleine M. leiningerová (1925–2012), přední světová osobnost na poli transkulturního ošetřovatelství.

15. česká lékařská společnost Jana evange­ listy purkyně představuje spolek lékařů, farmaceutů a dalších zaměstnanců, pracujících ve zdravotnictví a přidruže­ ných odvětvích, na základě dobrovolnosti a nezávislosti. název přijala po fyziologovi Janu evangelistovi purkyněm, zakladateli prvního fyziologického ústavu na světě (1839). společnost navazuje na odbor­ né lékařské spolky z období rakouského císařství.

16. prof. phdr. valérie tóthová, phd. (1955), je první profesorkou v oboru ošetřovatelství u nás. patří k osobnostem, kterým se daří rozvíjet a zvyšovat úroveň péče o nemocné prostřednictvím kvalitního vzdělávání zdra­ votnických pracovníků.

17. představujeme – rozhovory – zdn. zdravi. euro.cz – zdravotnictví a medicína [online]. dostupné z: http://zdravi.euro.cz/rozhovo­ ry/predstavujeme/445758.

Literatura: 1. adam J. Osobnosti – česko: Ottův slov­ ník. praha: Ottovo nakladatelství, 2008. isbn 978­80­7360­796­8 2. Fikejz r, velešík v. kronika města svitavy. svitavy: Město svitavy – Městské mu­ zeum a galerie ve svitavách, 2006, 396 s. isbn 80­239­7488­2 3. Mastiliaková d. Úvod do ošetřovatel­ ství. 1. díl. praha: karolinum, 2002. isbn 80­246­0429­9 4. staňková M. teorie ošetřovatelství, učební texty pro bakalářské a magister­ ské studium. praha: karolinum, 1997. isbn 80­7184­243­5 5. staňková M. Galerie historických osob­ ností. 1. vyd. brno: idv pz, 2001, 86 s. isbn 80­70­13­329­5 6. Škubová J, chvátalová H. sestra. O životní cestě ženy, která dala svému povolání nový smysl. 1. vyd. brno: ncO nzO, 2004, 140 s. isbn 80­7013­407­0 7. svěráková M. neorientujeme se pouze na výkon, ale především na člověka. in: zdra­ votnictví a medicína. [online]. 16. 6. 2010. [cit. 2017­06­10]. dostupné z: http:// zdravi.euro.cz/rozhovory/predstavuje­ me/445758

Recenzovaly: Mgr. Lenka Šedová, Ph.D. Ústav ošetřovatelství, porodní asistence a ne­ odkladné péče, zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v českých budějovicích

Mgr. Helena Michálková, Ph.D. Geriatrická klinika 1. lF Uk

Více o autorce Mgr. Lenka Lukášová Jeřábková 1992–1996: szŠ praha 1 – obor všeobecná sestra; 2008–2011: bc. studium – obor Ošet­ řovatelství, 1. lF Uk v praze; 2011–2013: Mgr. studium – obor Ošetřovatelství, vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. alžbety, bratislava

foto: profimedia

nyní namítnout: Ano, ale toto „ovoce“ nám nezaplatí složenky ani jídlo pro naši rodinu. Toto zamyšlení na závěr by mělo být spíše vzkazem pro politickou reprezentaci naší země. Podíl HDP, který vynakládáme na naše zdravotnictví, oproti západním zemím je nízký. I přesto je však naše zdravotnictví srovnatelné a konkurenceschopné, co se týče kvality poskytované péče. Ale, jak jistě všichni víme, něco se musí změnit. Výdaje na zdravotnictví se musejí navýšit, stejně tak se musejí

florence 7–8/17

recenzované články

Informovanost pacienta s ischemickou chorobou dolních končetin Souhrn:

Klíčová slova:

Ischemická choroba dolních končetin je onemocnění tepen, které postihuje především populaci starší 60 let. Hlavním klinickým příznakem onemocnění jsou klaudikační bolesti, které významně limitují chůzi, a také významně snižují kvalitu života pacienta. Článek se zabývá informovaností pacienta s ischemickou chorobou dolních končetin. Cílem výzkumné­ ho šetření bylo zjistit informovanost pacientů o ischemické chorobě dolních končetin, o sekundární prevenci ischemické choroby dolních končetin a o specifikách péče o dolní končetiny postižené ischemickou chorobou.

Informovanost – ischemická choroba dolních končetin – ošetřovatelství –sekundární prevence – všeobecná sestra.

Knowledge of patient with a peripheral arterial disease Summary:

Keywords:

Peripheral arterial disease is an artery disease, which affects mainly a population over 60 years. The main clinical sym­ ptoms of the disease are claudications, which significantly limit walking and really reduce quality of patient´s life too.

The article deals with knowledge of patient with a peripheral arterial disease. The aim of research was to find out the knowledge of patient about the peripheral arterial disease, about the secondary prevention of peripheral arterial disease and about the specific aspects of care of lower limbs affected by ischemic disease.

Knowledge – peripheral arterial disease – nursing – secondary prevention – general nurse.

Edukace pacienta s hemoroidy Souhrn:

Klíčová slova:

Hemoroidy jsou stále aktuálním tématem. Počet pacientů s tímto onemocněním neustále stoupá zejména z důvodu životního stylu. Toto onemocnění se řadí mezi civilizační choroby, postihuje všechny věkové kategorie a jeho výskyt se s věkem zvyšuje. Úloha všeobecné sestry v edukaci pacienta s hemoroidy je nezbytná. Cílem výzkumného šetření bylo zjistit, zda jsou pacienti informováni o hemoroidech, o rizikových faktorech vzniku tohoto onemocnění a o režimových opatřeních po operaci hemoroidů.

Edukace – hemoroidy – pacient – všeobecná sestra – výzkum.

Education of patient with hemorrhoids Summary:

Keywords:

Hemorrhoids are still hot topic. Number of patients with this disease is still rising, mostly due to our life style. This disease belongs among civilization diseases, it affects all age groups and incidence increases with age. The role of general nurse in education of patient with hemorrhoids is essential. The goal of the research was to determine, if the patients are infor­ med about hemorrhoids, risk factors developing this disease and about the regime measures after hemorrhoids surgery.

Education – ­ general nurse – hemorrhoids – patient – research.

Chcete mít přístup ke všem článkům na webu www.florence.cz? Předplaťte si časopis Florence. Více informací najdete na www.florence.cz/predplatne/

Celé znění výše uvedených recenzovaných článků naleznou naši předplatitelé na webu www.florence.cz jako přílohu elektronické verze časopisu, v archivu časopisu a v rubrice Recenzované články. Do všech těchto rubrik mají přístup všichni předplatitelé časopisu Florence.

21

praxe

florence 7–8/17

Jak ošetřovat HIV pozitivního pacienta K 31. 3. 2017 bylo v České republice diagnostikováno 2974 HIV pozitivních osob. Počet HIV pozitivních však neustále roste (data jsou čerpána z údajů Národní referenční laboratoře pro HIV/AIDS v Praze).

P

řenos HIV infekce se uskutečňuje třemi cestami – sexuálním stykem, krevní cestou a vertikálním přenosem.

Běžným kontaktem se virus nepřenáší. Pacient, který svou diagnózu HIV zná, je pro zdravotníky menším rizikem možné infikace než pacient neléčený a krevním testem ještě neodhalený. Pokud je pacient léčen antiretrovirovou léčbou, riziko přenosu krevní cestou se výrazně snižuje; v případě, že se zdravotník poraní jehlou či operačním nástrojem, je pro něj dostupná postexpoziční profylaxe, která je hrazena zdravotní pojišťovnou.

Zásluhou odborné péče, především užívání antiretrovirových léků, dochází u pacientů ke zkvalitnění a prodloužení života a onemocnění HIV infekcí se dnes řadí mezi chronická onemocnění. HIV centra se dnes zaměřují na odbornou péči.

Lékaři a sestry, kteří zde pracují, jsou zkušení odborníci na problematiku HIV infekce, ale ke své péči o pacienty potřebují odbornou spolupráci s dalšími zdravotnickými pracovišti. Okruhy spolupráce se stále rozšiřují a přibývá zdravotnických zařízení, která o HIV pozitivního pacienta pečují.

Přijetí HIV pozitivního pacienta do zdravotní péče však bývá někdy problém a z naší dlouholeté zkušenosti víme, že zdravotníci si kladou nejčastěji tyto otázky: 1. V čem je odlišná ošetřovatelská péče o pacienty s virem HIV od běžné ošetřovatelské péče?

2. Jaké je riziko přenosu viru HIV během ošetřování HIV pozitivního pacienta?

3. Je další biologický materiál (moč, sliny, pot, stolice) rizikový?

4. Je HIV pozitivní pacient povinen sdělit zdravotnickému personálu svou diagnózu?

22

5. Může zdravotnický personál odmítnout péči o HIV pozitivního pacienta?

6. Jak postupovat při poranění zdravotníků během péče o HIV pozitivního pacienta?

7. Mohou být HIV pozitivní pacienti léčeni na stejných pracovištích jako HIV negativní?

8. Kdo a jak sděluje nově odhalenému HIV pozitivnímu pacientovi jeho diagnózu?

9. Musí být pacient informován, pokud je vyšetřována jeho HIV pozitivita?

1. V čem je odlišná ošetřovatelská péče o pacienty s virem HIV od běžné ošetřovatelské péče?

Ošetřovatelská péče o HIV pozitivní pacienty se nijak výrazně neliší od ošetřování pacientů s jinými diagnózami. Naopak by mělo platit, že ke všem pacientům přistupujeme při zákrocích tak, jako by byli potenciálně HIV pozitivní, protože někteří pacienti nemusejí o diagnóze HIV ještě vědět, protože HIV infekce u nich nebyla dosud odhalena.

Při ošetřování HIV pozitivních pacientů se doporučuje používat ochranné pomůcky (rukavice, roušky). Při péči o tyto pacienty se doporučuje používat rukavice nejen při odběrech krve, zavádění permanentního žilního katetru, ale i při dalších výkonech, jako je například aplikace intramuskulární injekce.

HIV infekci nelze vyléčit, ale lze ji léčit. Podmínkou je však správné dodržování léčby, které se říká adherence. Adherence je dodržování léčebného režimu ze strany pacienta nebo osoby pečující o pacienta.

Podmínky adherence jsou užívání léků přesně dle ordinace a dodržování časového režimu, případně stravovacích omezení a doporučení.

Pro sledování účinku léků jsou důležité pravidelné kontrolní odběry krve v registrovaném AIDS centru (nejdůležitější je virová nálož a CD4) a následná kontrola specia­ lizovaným lékařem Adherence je

zatím jediná naděje pro kvalitní život HIV pozitivních (podobně jako u diabetiků 1. typu užívání inzulinu).

Podle doporučení WHO se dnes léčba HIV infekce nasazuje co nejdříve po jejím odhalení.

Antiretrovirotika mají vedlejší účinky, které jsou však většinou mírné a trvají převážně první týdny po nasazení léčby. Nejčastějšími vedlejšími příznaky jsou nevolnost, průjem a únava. Komplikací léčby je mutace viru (změna struktury viru v genetickém materiálu), která způsobuje neúčinnost léků. Její příčinou bývá převážně nedodržování léčebného režimu.

2. Jaké je riziko přenosu viru HIV během ošetřování HIV pozitivního pacienta?

Při invazivních výkonech a následném poranění existuje určité riziko přenosu. Toto riziko je však malé (0,1–3 %) a výrazně se snižuje při správné ochraně personálu používáním ochranných pomůcek. Během operačních výkonů je vhodné po­ užívat dvoje rukavice. Operatérům je doporučeno používat nepropustný oděv, ochrannou zástěru, štít či brýle. Pokud dojde k poranění, nasazuje se zdravotníkovi postexpoziční profylaxe (o té více níže). V České republice zatím nedošlo k žádnému nakažení zdravotníka během jeho péče o HIV pozitivního pacienta.

3. Je další biologický materiál (moč, sliny, pot, stolice, zvratky) rizikový?

Dalším biologickým materiálem, jako je moč, sliny, stolice a zvratky, k přenosu viru HIV nedochází, protože tento biologický materiál obsahuje minimum viru HIV. Přesto je doporučeno při manipulaci s močí, stolicí a zvratky používat z hygienických důvodů rukavice stejně jako u pacientů HIV negativních.

Při běžném kontaktu s HIV pozitivním pacientem (měření TK, měření pulzu, vážení, krmení atd.) rukavice používat nemusíme, naopak je to pro HIV pozitivní pacienty

foto: Profimedia

Mgr. Veronika Kulířová, Klinika infekčních, parazitárních a tropických nemocí, Nemocnice Na Bulovce, Praha

praxe

velice stigmatizující. Podáním ruky nebo dotykem na kůži se virem HIV nikdo nakazit nemůže.

4. Je HIV pozitivní pacient povinen sdělit zdravotnickému personálu svou diagnózu?

Všichni HIV pozitivní pacienti jsou po sdělení diagnózy a po registraci v některém z AIDS center informováni a musejí také podepsat, že o své HIV pozitivitě budou informovat ošetřujícího lékaře (včetně stomatologa), případně další ošetřující zdravotnický personál. V případě, že tak neučiní, hrozí jim trestní stíhání.

Na druhé straně, zdravotnický personál by měl přistupovat ke všem pacientům jako k potenciálně rizikovým. HIV pacient, který ještě nebyl odhalen a není léčen, je daleko rizikovější než léčený HIV pacient.

5. Může zdravotnický personál odmítnout péči o HIV pozitivního pacienta?

Zdravotnické zařízení nemůže odmítnout ošetření HIV pozitivního pacienta vzhledem k jeho diagnóze, a to především v akutní péči. Ordinace ho může odmítnout pouze například z důvodu, že již nepřijímá žádné další pacienty. Zkušenosti jsou však jiné. Zdravotnická pracoviště se obávají ošetřovat HIV pozitivní pacienty.

Důvodem může být strach z infikace personálu. Všechna AIDS centra v České republice však nabízejí případnou konzultaci, jak HIV pozitivní pacienty léčit a ošetřovat.

6. Jak postupovat při poranění zdravotníků během péče o HIV pozitivního pacienta?

Během výkonu ošetřovatelské praxe se asi každá sestra někdy poraní o jehlu či ostrý nástroj. Jak však postupovat, pokud je pacient HIV pozitivní?

Při poranění ostrým předmětem (jehlou, skalpelem) sejmeme rukavice. Ránu necháme co nejdéle krvácet; nemačkáme. Kůži omyjeme vodou a mýdlem. Ránu dezinfikujeme. Pokud dojde k potřísnění očí, úst a nosu, provedeme výplach fyziologickým roztokem. Poraněný zdravotník se musí dostavit nejpozději do 72 hodin (platí však čím dříve, tím lépe) na některé z odborných pracovišť AIDS center, kde specializovaný lékař dle míry rizika zváží podání postexpoziční profylaxe (PEP) infekce HIV. Pravděpodobnost přenosu viru HIV souvisí s typem expozice

a množstvím virové nálože. Podle dat Centra pro kontrolu nemocí je odhadováno, že průměrné riziko přenosu HIV po profesionální perkutánní expozici je asi 0,3 % a žádný režim PEP pravděpodobně nedokáže zajistit absolutní ochranu před možnou nákazou. Pokud postižená osoba dodržuje řádná opatření, hradí náklady spojené s léčbou zdravotní pojišťovna. Každému zdravotníkovi je před podáním profylaxní léčby, která se užívá jeden měsíc, proveden nultý test na protilátky HIV. Během dalšího jednoho roku je zdravotník sledován ve specializované ambulanci AIDS. Pokud mu byla nasazena antiretrovirová terapie, tak jeden měsíc po poranění podstoupí kontrolní odběry krevního obrazu a jaterních testů. Odběry na protilátky HIV jsou prováděny po šesti týdnech po poranění a dále ještě tři, šest a dvanáct měsíců od poranění.

Dle standardů daného pracoviště se také provádí zápis do knihy úrazů, poranění se nahlásí vedoucímu pracovníkovi a provede se záznam o úrazu pro BOZP. Dále se také informuje Oddělení hygieny a epidemiologie Nemocnice Na Bulovce, které poranění nahlásí na Hygienickou stanici hlavního města Prahy (HSHMP).

7. Mohou být HIV pozitivní pacienti léčeni na stejných pracovištích jako HIV negativní?

Pacienti, kteří jsou HIV pozitivní, mohou být léčeni na stejných pracovištích jako HIV negativní pacienti. Přesto existují i někteří specialisté (dermatovenerologové, psychiatři, oční lékaři, gynekologové), kteří se specializují na zdravotní péči o HIV pozitivní pacienty. Vzhledem k nárůstu nových případů HIV pozitivity je však tento okruh odborníků nedostačující. Zdravotníci se při péči o HIV pozitivní pacienty neobávají jen možnosti nákazy, ale i případných komplikací, které by mohly HIV infekci doprovázet. Jak je výše uvedeno, všechna AIDS centra jsou ochotna poskytnout zdravotníkům potřebné informace.

8. Kdo a jak sděluje nově odhalenému HIV pozitivnímu pacientovi jeho diagnózu?

Diagnózu HIV sděluje vždy jen lékař, který stanovil dané vyšetření.

Každý pozitivní test HIV však musí být ještě konfirmován v Národní referenční laboratoři pro HIV/AIDS v Praze. Až po potvrzení tohoto testu může být výsledek pacientovi sdělen. Pro sdělení by se mělo vybrat vhodné místo. Je absolutně ne-

přípustné, aby lékař výsledek sděloval pacientovi před ostatními pa­ cienty na pokoji nebo telefonicky.

9. Musí být pacient informován, pokud je zjišťována jeho HIV pozitivita?

Problematika testování na infekci HIV je normativně upravena především v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. Laboratorní vyšetření na virus lidského imunodeficitu HIV může být prováděno pouze na základě povolení příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.

Zákon stanovuje, že osobě může být proveden test pouze na základě jejího informovaného souhlasu. Dle zákona však existují určité výjimky: → První je situace, kdy bez provedení testu není možné provést dárcovství krve, tkání, orgánu, spermatu nebo mateřského mléka. → Dále je možné bez souhlasu osoby provést test v následujících případech: – u gravidních žen, – u fyzické osoby, která má poruchu vědomí a u níž je vyšetření na virus HIV významné z hlediska diferenciální diagnostiky a léčení bez provedení tohoto vyšetření může vést k poškození jejího zdraví, – u fyzické osoby, které bylo sděleno obvinění z trestného činu ohrožování pohlavní nemocí včetně nemoci vyvolané virem lidského imunodeficitu nebo z trestného činu, při kterém mohlo dojít k přenosu této nákazy na jiné fyzické osoby, – u fyzické osoby, která je nuceně léčena pro pohlavní nemoc.

Seznam specializovaných AIDS center v České republice → AIDS centrum, Infekční klinika, Nemocnice Na Bulovce, Praha → AIDS ambulance, Infekční klinika, Ústřední vojenská nemocnice, Praha → AIDS centrum, Infekční klinika, Fakultní nemocnice (FN) Plzeň Bory → AIDS centrum, Klinika infekčního lékařství, FN Ostrava → AIDS centrum, Infekční klinika, FN Brno-Bohunice → AIDS centrum, Infekční oddělení Masarykovy nemocnice Ústí nad Labem

→ AIDS centrum, Infekční klinika, FN Hradec Králové → AIDS centrum, Infekční oddělení, Nemocnice České Budějovice

23

z konferencí

florence 7–8/17

Plzeň 26. dubna 2017

Argelès-sur-Mer, Francie 25. srpna–3. září 2017

viii. cesta k poznání a vzdělávání v ošetřovatelství

letní akademie na téma prevence vyhoření

Olomouc 2.–3. června 2017

Soběslav 9. září 2017

vi. kongres perioperačních sester

9. odborná konference pro zdravotní sestry

Praha 6. června 2017

Fenomén migrace a integrace: mýty a fakta Brno 8. června 2017

2. celostátní setkání studijních sester

Do Olomouce se sjely dvě stovky perioperačních sester Magda Hettnerová, redakce Florence

Město Olomouc a Hotel Flora přivítaly ve dnech 2. a 3. června v pořadí již VI. kongres perioperačních sester s mezinárodní účastí, na který se sjely zhruba dvě stovky účastníků. Během dvou dnů se u řečnického pultu vystřídalo 36 přednášejících a v předsálí si mohli zájemci prohlédnout nabídku 45 zástupců podporujících firem.

O

rganizátorem akce byl výbor sekce perioperačních sester České asociace sester (ČAS). Podporu kongresu vyjádřily i hlavní sestra ČR Mgr. Alice Strnadová, MBA, a prezidentka ČAS PhDr. Martina Šochmanová, MBA. Motto kongresu „Myslíme na sebe i na pacienta“ se objevilo alespoň v jedné přednášce z každého bloku.

Jako první vystoupila za organizátory Ing. Jaroslava Jedličková, MBA, která kromě slavnostního zahájení kongresu a úvodního přivítání všech zúčastněných představila také strategické cíle výboru pro letošní rok a na závěr přidala i pozvánku na příští ročník této akce, který se bude

24

nenechte si ujít

konat v Praze 7.–8. června 2018.

Její kolegyně Mgr. Jana Wichsová, Ph.D., viceprezidentka EORNA, následně referovala o průběhu 8. kongresu EORNA, který se konal ve dnech 4.–7. května 2017 na řeckém Rhodu. Zprávu z této významné akce jste se mohli dočíst také v květnovém čísle časopisu Florence.

První přednáškový blok se věnoval prevenci mimořádných událostí. Mgr. Petra Kourková v něm například seznámila posluchače s riziky nežádoucích událostí na operačním sále a s poznatky, které její pracoviště v Nemocnici Jihlava má. Bc. Ladislava Havlíková na její sdělení plynule navázala přednáškou o bezpečnostním procesu na

operačním sále v Městské nemocnici Ostrava a Mgr. Miluše Bělíková z firmy Mölnlycke se zaměřila na problematiku chirurgického kouře a způsobu, jak se jeho škodlivému vlivu účinně bránit.

Druhý dopolední blok prvního dne přinesl nový pohled na zdravotnické prostředky.

Bc. Drahomíra Loužecká v něm kromě jiného seznámila posluchače s péčí o nástroje a s pravidly pro zacházení s novými a opravenými nástroji. Upozornila především na to, že všechny nové i opravené nástroje musejí projít mycím cyklem stejně jako

Příští ročník kongresu se bude konat v Praze ve dnech 7.–8. června 2018. nástroje použité při operačním výkonu a že tento krok nesmí být vynechán.

Zajímavou přednášku na téma moderní aplikace ve zdravotnictví si připravily Ilona Zajíčková, DiS., a Barbora Kamencová, DiS., z FN Olomouc.

Posluchače seznámily s aplikacemi Záchranka, Hlídač koulí a Ruce na prsa, které jsou určeny pro mobilní telefony a mají za cíl usnadnit přivolání a ko-

České Budějovice 13. září 2017

efektivní hojení ran: komplexní pohled na prevenci a léčbu dekubitů Bližší informace o akcích naleznete na www.florence.cz v rubrice Kalendář

munikaci se zdravotnickou záchrannou službou (aplikace Záchranka) a upozornit na samovyšetření a prevenci onkologických onemocnění (aplikace Hlídač koulí a Ruce na prsa).

Legislativa, konkrétně zákon č. 268/2014 Sb., a instruktáž zaměstnanců operačních sálů o používání aktivních zdravotnických prostředků byly tématem přednášky Ivany Vohrnové. Posluchače upozornila například na fakt, že o všech provedených instruktážích musí být vedena písemná evidence nejen po celou dobu životnosti zdravotnického prostředku, ale ještě jeden rok po jeho vyřazení.

Nové guidelines Světové zdravotnické organizace (WHO) Prevence infekce v místě chirurgického výkonu a balíček opatření v boji proti infekci v místě chirurgického výkonu představila Mgr. Silvie Hodová a Marie Musilová ze společnosti B. Braun pohovořila na závěr druhého bloku o kvalitě operačních rukavic.

Odpoledne prvního dne patřilo tématům spokojená a bezpečná perioperační sestra a interaktivní perioperační péče.

O pohledu psychologa na práci perioperačních sester mluvila například Mgr. Hana Janáková, která pracuje jako klinický

fota: profimedia, autorka

navštívili jsme

z konferencí

psycholog a psychoterapeut, a Mgr. Erna Mičudová se zamyslela nad tím, jak je české zdravotnictví prezentováno veřejnosti. V závěru upozornila, že zdravotníci nemohou očekávat, že za ně bude někdo bojovat. „Musíme se aktivně zapojit do procesů souvisejících s naší

profesí, protože nikdo za nás nic nevyřeší,“ řekla.

Na závěr prvního dne kongresu měli účastníci možnost navštívit komentovanou prohlídku olomouckého kostela sv. Michala a projít se po Horním a Dolním náměstí, kde probíhaly olomoucké slavnosti zpěvu a hudby.

Plzeň hostila celostátní konferenci ošetřovatelství a porodní asistence PhDr. Jitka Krocová, vedoucí katedry FZS ZČU, předsedkyně plzeňského regionu ČAS

V posledním dubnovém týdnu se konal v aule Fakultní nemocnice v Plzni již VIII. ročník konference Cesta poznání a vzdělávání v ošetřovatelství, na který plynule navázala jarní konference plzeňského regionu České asociace sester (ČAS) s názvem Inkontinence různými úhly pohledu.

Také druhý den konference byl doslova nabit zajímavými přednáškami, které přinesly posluchačům řadu odborných témat, varií s tématy komplexní perioperační péče v chirurgických i intervenčních oborech.

Se svými sděleními tu vystoupili také zahraniční hosté.

Během kongresu byly vystaveny i dva postery autorek J. Vácové s názvem Předoperační bezpečností procedura a J. Jedličkové, I. Šilerové a E. Mičudové s názvem Adaptační proces – spokojenost personálu při nástupu na pracoviště.

ale i zdravotníkům. Mezioborové sdružení představitelů oborů zabývajících se problematikou inkontinence moče – INCO fórum – představil jeho předseda a člen správní rady MUDr. Lukáš Horčička. Jeho přednáška, která byla úvodem do problematiky inkontinence, zahrnovala informace o diagnostice a možnostech léčby tohoto onemocnění. V závěru prvního bloku pak bylo představeno portfolio pomůcek pro nemocné s inkontinencí moči Mgr. Vladimírou Strasserovou.

u více než tisíce respondentů v oblasti preventivních a screeningových programů v ČR. O problematice Marfanova syndromu přednesla příspěvek Bc. Kateřina Martinková. Součástí její prezentace bylo i video obsahující rozhovory s pacienty s Marfanovým syndromem. Srovnání porodní asistence v České republice a v zahraničí, konkrétně ve Finsku a v Německu, prezentovala Kristýna Kurzová, která popsala způsob vzdělávání a kompetence profese v uvedených státech a prezentovala krátké přehledné srovnání uvedeného.

V posledním přednáškovém bloku pak zazněla zpráva výboru plzeňského regionu ČAS za rok 2016 – prezentováno bylo hospodaření, přehled akcí pořádaných regionem a jeho další aktivity. Následovaly přednášky, které přiblížily problematiku inkontinence pohledem všeobecných sester, porodních asistentek, fyzioterapeutů a sester pracujících v perioperační péči. Po bloku přednášek následovala debata na téma inkontinence a přednášející zodpovídali jednotlivé dotazy. Bc. Kateřina Bromová na závěr informovala posluchače o nových pomůckách pro inkontinenci, seznámila je s jednotlivými typy a jejich možným využitím a svou prezentaci doplnila názornou fotodokumentací.

Konference, která se konala v zaplněné aule a v přátelské atmosféře, přinesla celou řadu nových poznatků a věříme, že (nejen) zúčastnění přijmou pozvání na další ročník konference Cesta poznávání a vzdělávání v ošetřovatelství, která se bude konat v příštím roce 2018.

O

smý ročník konference Cesta k poznání a vzdělávání v ošetřovatelství pořádala již tradičně Katedra ošetřovatelství a porodní asistence Fakulty zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni (FZS ZČU) ve spolupráci s Fakultní nemocnicí Plzeň (FN Plzeň) a s profesními organizacemi nelékařských zdravotnických pracovníků regionu.

Konferenci, která se konala 26. dubna 2017, zahájila děkanka FZS ZČU doc. PaedDr. Ilona Mauritzová, Ph.D., která přivítala a pozdravila přítomné. Pozdrav přidala také náměstkyně pro ošetřovatelskou péči FN Plzeň Ing. Bc. Andrea Mašínová, MBA, která při této příležitosti zmínila význam spolupráce FZS ZČU a FN Plzeň a popřála konferenci mnoho zdaru a všem účastníkům mnoho nových a pro praxi přínosných poznatků.

V úvodu konference zaznělo také sdělení Mgr. Kateřiny Ratislavové, Ph.D., o činnosti Sdružení porodních asistentek Plzeňského kraje, které prezentovala Bc. Věra Váňová. Součástí sdělení byla i pozvánka na mezinárodní konferenci České komory porod-

ních asistentek, která se v Plzni konala 27. května 2017. Úvodní přednáškový blok zahájila Mgr. Jana Maňhalová. Jako prezidentka Spolku vysokoškolsky vzdělaných sester představila sdružení, jeho úkoly a aktivity a nezapomněla ani na přehled výsledků šetření s názvem Pohled veřejnosti na image sester. Ředitelka Kanceláře Ombudsmana pro zdraví MgA. Kateřina Havelková seznámila účastníky s posláním a činností této kanceláře a zdůraznila, že kancelář nabízí své služby nejen pacientům,

Druhou část konference zahájil MUDr. Mgr. Ing. Dalimil Chocholáč, Ph.D., příspěvkem s názvem Zdravotnická dokumentace nejen v ošetřovatelské péči z pohledu sestry, lékaře, advokáta a auditora. Příspěvek vyvolal velkou diskuzi, během které byly zodpovězeny konkrétní dotazy. Poté následovaly prezentace studentek Katedry ošetřovatelství a porodní asistence FZS ZČU. Jako první vystoupila Bc. Martina Lísková, která prezentovala výsledky šetření provedeného

25

z konferencí

florence 7–8/17

Fenomén migrace a integrace: mýty a fakta Mgr. Zuzana Máchová, vedoucí odboru vzdělávání, VFN v Praze

J

ako první vystoupila se svou přednáškou s názvem Pacient a zdravotník v ČR – střet kultur JUDr. Renata Korečková, právnička Zdravotnické záchranné služby Kraje Vysočina.

Ve svém sdělení nás ujistila, že svět je v pohybu a monokulturní země s jedním národem na svém území jsou už minulostí. Ještě před sto lety byla v Čechách naprosto samozřejmá směsice národů, náboženství a kulturní tolerance. Český zdravotník má ale svoje rituály, dogmata, tabu, předsudky a komunikační bariéry a jen empatická a informovaná sestra, která je zároveň zdravě sebevědomá a která usiluje o rovnováhu, dokáže přijmout odlišnosti. V závěru sdělení zaznělo: Cestujte, poznávejte, čtěte, třiďte informace, vysvětlujte, ptejte se a mějte nadhled.

Také druhá přednášející, dětská sestra Jitka Kosíková, která již sedm let pracuje pro Lékaře bez hranic, byla velmi přesvědčivá a jednoduchou formou nám objasnila, kdo je to uprchlík, imigrant, žadatel o azyl, nuceně vysídlená osoba a vnitřně vysídlená osoba. Na světě je v současnosti 65 miliónů nuceně vysídlených lidí, kteří hledají bezpečí, přístřeší, pitnou vodu, jídlo, zdravotní péči a rodinu. Většina z nich ale zůstává na území státu, kde probíhá konflikt, ať už z důvodů jazykových, náboženských či rodinných. Nejvíce uprchlíků přijalo na své území Turecko, Jordánsko, Pákistán, Somálsko, Etiopie, Keňa, Tanzanie a Kolumbie. Lékaři bez hranic, humanitární zdravotnická organizace založená roku 1971, která byla v roce 1999 oceněna Nobelovou cenou míru, působí v 70 zemích světa. Jejím cílem je poskytovat kvalitní zdravotní péči lidem, kteří k ní nema-

26

jí přístup. Hlavními principy této organizace jsou nestrannost, neutralita, nezávislost a svědectví.

S tím, jak to vypadá, když zdravotní péče kolabuje, nás seznámil dobrovolník Českého červeného kříže (ČČK) Ing. Richard Smejkal ve stejnojmenné přednášce.

Krátce nás provedl třemi místy, kde ČČK pomáhal – Ukrajinou, Nepálem a Rakouskem. Během přírodní katastrofy, nepokojů či migrační vlny naráží stát na své limity a přestává fungovat jeho systém. Příjemným zjištěním je, že v této chvíli většinou začne fungovat jiný systém, např. dobrovolníci. Příkladem může být transport raněných z Majdanu dobrovolníky – laiky do zdravotnických zařízení mimo oblast nebezpečí nebo světová vlna pomoci po zemětřesení v Nepálu či zapojení dobrovolníků ve Vídni v roce 2015, kdy tamní Červený kříž nezvládl nečekanou vlnu imigrantů, lidí na cestě. Všechny tyto zkušenosti ukazují na nutnost dobrého managementu a velitele (ředitele), protože bez jasných rozhodnutí, rozdělení kvalifikací, evidencí a triáže (stanovení priorit při evakuaci zraněných) není pomoc efektivní a stává se živelnou. Upozornil také na to, že Českému červenému kříži chybějí lidé s dovednostmi. A dovednosti znamenají více než obvazy a zdravotnický materiál. Kdo by měl zájem o tuto problematiku, dozví se více na www.pomahamevnouzi.cz.

Cíle, působení a náplň práce Integračního centra (IC), které bylo zřízeno Magistrátem hlavního města Prahy v roce 2012, nám představil Mgr. Alen Kovačević, který zde působí jako koordinátor integračních aktivit.

V ČR je 4,5 % cizinců, na území hlavního města je procento vyš-

ší – téměř 14 %. IC jim zajišťuje spolupráci a komunikaci s institucemi, eliminuje zneužívání znevýhodněného postavení migrantů v různých oblastech života, pořádá kurzy českého jazyka, tlumočení a doprovody k lékaři, vede jednotlivce k samostatnosti apod. Podrobnosti o jeho aktivitách jsou dostupné na webové adrese www.icpraha.com.

S tím, jaké to je být chirurgem v extrémních podmínkách, nás seznámil další přednášející odpoledního bloku, MUDr. Filip Burget z VFN v Praze. Seznámil nás mj.

Na světě je v současnosti 65 miliónů nuceně vysídlených lidí, kteří hledají bezpečí, přístřeší, pitnou vodu, jídlo, zdravotní péči a rodinu. s programem MEDEVAC, což je program humanitárních evakuací zdravotně postižených obyvatel, který je primárně určen pro vážně nemocné z válkou postižených zemí či jinak potřebných oblastí.

Mezi země, kterých se tento program týká, patří Sýrie, Jordánsko, Ukrajina, Nepál, Kurdistán, Izrael, JAR a další – zde všude se kromě humanitární pomoci prezentuje i české zdravotnictví.

Sdělení všech přednášejících, kteří se s námi podělili o své zkušenosti s netradičním

tématem migrace a integrace, byla velmi poutavá. Přestože ne všichni posluchači měli dosud možnost setkat se na svém pracovišti s cizinci nebo slyšet zážitky z cest, kde je cílem pomáhat, každý si na konferenci našel své.

Plný přednáškový sál, diskuze i hodnocení konference potvrdily nebývalý zájem a zapojení účastníků.

Mgr. Alen Kovačević nám po ukončení konference mimo jiné napsal: „Velice si cením toho, že jsem mohl prezentovat činnost Integračního centra Praha, přiblížit tak přítomným zdravotním sestrám naše služby a jak konkrétně by asistenci našich interkulturních pracovníků mohly využít. Z osobních rozhovorů s některými sestrami po skončení programu mám potvrzeno, že případné využití našich pracovníků při tlumočení u pacientů cizinců by velmi uvítaly.“ Proto velmi rádi připravíme podobné akce i do budoucna.

Na konferenci také zazněla celá řada odkazů na zajímavé a přínosné webové stránky, proto níže uvádíme alespoň některé z nich: Asistenční infolinka (Charita ČR): http://www.charita.cz/jak-pomahame/pomoc-cizincum-v-cr/infolinka/, asistenční a poradenské služby pro migranty: http://www. inbaze.cz/asistencni-a-poradenske-sluzby-pro-migranty/.

fota: Profimedia, HARTMANN – RICO

Konferenci na aktuální téma migrace a integrace uspořádaly společně v úterý 6. června 2017 Všeobecná fakultní nemocnice v Praze (VFN) s Nemocnicí Havlíčkův Brod, Městskou nemocnicí v Litoměřicích a Českou asociací sester (ČAS) v posluchárně Stomatologické kliniky VFN v Praze.

z konferencí

Studijní sestry z celé republiky se sešly podruhé v Brně Mgr. Michaela Hanáková, Oddělení klinického hodnocení, Masarykův onkologický ústav, Brno

Celkem 110 studijních sester a koordinátorů z více než dvaceti předních českých pracovišť se sešlo dne 8. června 2017 v prostorách Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně na 2. celostátním setkání studijních sester a koordinátorů klinických hodnocení.

J

ednodenní konferenci uspořádal Masarykův onkologický ústav za podpory Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, výzkumné infrastruktury CZECRIN a nadačního fondu PharmAround. Akce se zúčastnili zástupci zejména fakultních nemocnic, ale i dalších zdravotnických zařízení, která provádějí klinická hodnocení léčiv, ať už v oblasti neurologie, onkologie, revmatologie, diabetologie či kardiovaskulárních onemocnění.

Hlavním tématem setkání byla diskuze nad postavením a agendou této nelékařské pracovní pozice. Z diskuze vyplynula především potřeba jejího zákonného ukotvení, přesné definice, zvýšení prestiže a s tím související potřeba dalšího vzdělávání. Výzvy se ujme pracovní skupina složená ze zástupců více než deseti zdravotnických zařízení, ve kterých se provádějí klinická hodnocení nových léčiv. Budou také propagovat důležitost a zodpovědnost této profese nejen směrem k zá-

konodárcům, ale i k vedení nemocnic, lékařům, pacientům, ale i veřejnosti. Fakultní zdravotnická zařízení totiž ročně zahájí až ke stovce nových studií.

Studijní sestry či studijní koordinátoři jsou důležitou součástí týmu, který klinické studie provádí. Jejich zapojení usnadňuje práci lékařům a zvyšuje kvalitu realizované studie. Spokojeni jsou také pacienti, kteří u studijní sestry – koordinátora hledají nejen informace, ale i psychickou podporu během celého průběhu výzkumu. Přesto je tato profese ze strany zdravotnických zařízení mnohdy nedoceněna.

Předpokladem pro práci studijní sestry jako koordinátorky klinického hodnocení jsou kromě zdravotnického vzdělání také organizační schopnosti, samostatnost, znalost Správné klinické praxe (mezinárodní pravidla pro provádění klinického výzkumu), ochota dále se vzdělávat a znalost anglického jazyka, ve kterém je vedena většina dokumentace.

V českých zdravotnických zařízeních pracují studijní sestry či koordinátorky buď v rámci samo-

statných oddělení klinických studií, nebo přímo na jednotlivých klinikách a odděleních. Jejich rolí je spojovat zástupce zadavatele studie, lékaře a pacienty. Pomáhají vyhledávat pacienty, kterým lze účast ve studii nabídnout, vysvětlují jim průběh studie, organizují vyšetření a procedury dle protokolu studie, mohou aplikovat studijní léčbu, zajišťují biologický materiál do centrálních laboratoří, sbírají a zadávají klinická data (informace o průběhu léčby pacienta), mohou se podílet na hodnocení nežádoucích příhod a někdy jsou v kontaktu s etickými komisemi i Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Také připravují centrum na audit a inspekce a v neposlední řadě zajišťují veškerou administrativní činnost.

Druhé celorepublikové setkání studijních sester a koordinátorů klinických hodnocení bylo účastníky velmi kladně přijato a akce měla veliký ohlas.

ně zvýšit efektivitu na operačním sále, ale jejich využíváním se také může zkrátit doba nezbytná k provedení operace až o desítky minut. To pro nemocnice, které standardně prooperují tisíce hodin ročně, znamená zásadní úsporu,“ vysvětlil Pavel Fuchs.

Právě výroba CPT setů úzce propojuje výrobní závody společnosti HARTMANN – RICO ve Veverské Bítýšce a v Havlíčkově Brodě, kde se kromě roušek vyrábějí také komponenty do těchto setů.

Třetí výrobní závod společnosti HARTMANN – RICO v Chvalkovicích se zaměřuje na výrobu sádrových obinadel, jednorázové PH instrumenty a speciální sady jednorázových zdravotnických prostředků, tzv. MediSety. Ty společnost vyváží nejvíce do Francie, ale i do ostatních států Evropy. „Zhruba osm procent objemu naší výroby zůstává v České republice,“ dodal člen představenstva, obchodní a marketingový ředitel společnost Tomáš Groh.

aktualita

Společnost HARTMANN – RICO investuje desítky milionů korun, sází na CPT sety mhe s využitím tz

C

elkem 55 milionů korun investuje v letošním roce společnost HARTMANN – RICO a. s. do rozšíření výroby a rekonstrukce zázemí pro zaměstnance v jednom ze svých třech závodů v ČR ve Veverské Bítýšce. Cílem těchto investic je zvýšit produkci tak zvaných CPT (customer procedure tray) setů, tedy setů vyráběných na zakázku dle přání zákazníka. „Součástí strategie společnosti HARTMANN – RICO je také modernizace a automatizace procesů, zvyšování efektivity procestů, snižování závislosti výroby na lidské práci a zlepšování pracovního prostředí,“ uvedl člen představenstva, technický a výrobní

ředitel společnosti Pavel Fuchs.

Závod ve Veverské Bítýšce vyrobí denně podle jeho slov více než 13 000 kusů setů, celkem pak 3,53 milionu kusů setů za rok. „Naším strategickým cílem je zvýšit do tří let produkci CPT setů až o dvacet procent,“ dodal.

Výroba těchto setů, které nabízejí všechny jednorázové prostředky, jež potřebuje chirurgický tým pro jakýkoliv chirurgický zákrok – od skalpelů a šití až ke krycím rouškám a chirurgickému oblečení, zahrnuje jak kompletování těchto operačních setů, tak výrobu roušek a logistiku všech speciálních komponent nutných pro zajištění operačního výkonu. „Tyto sety pomáhají nejen výraz-

27

právo

florence 7–8/17

nevíte, jaká jsou vaše práva nebo, jak se jich domoci? Máte problém s kolegy, nadřízenými nebo pacienty? k dispozici je vám kancelář Ombudsmana pro zdraví, jejímž zřizovatelem je nadační fond stránský. tato kancelář funguje na stejném principu jako veřejný ochránce práv (ombudsman), na kterého se můžete obrátit v případě, že se ocitnete ve sporu s úřady, nebo jako spotřebitelské organizace, které vám poskytnou pomoc v případě sporu s obchodníkem. kancelář Ombudsmana pro zdraví poskytuje bezplatné poradenství zejména v oblasti zdravotního práva.

Zbrklost, stereotyp, nebo úlet?

Lidsky pochopitelné, právně však nikoli

M

oje prateta pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici v menším městě v západních Čechách. Jako malá holka jsem hltala její vyprávění. Vypadalo to, že snad ví o každém pacientovi úplně všechno. Obdivovala jsem ji a říkala jsem si, že má náročnou, ale krásnou práci. Od té doby uplynulo mnoho vody a hodně se toho změnilo. Ve mně, v naší zemi i v právech. Dnes jsem tak stará, jako byla ona tehdy, ale stále si té vaší práce, milé sestry, ošetřovatelky, sanitáři a další nelékařský personále, nesmírně vážím.

Jste to vy, kdo se v nemocnici stará nejen o fyzickou schránku pacienta, ale často i o jeho duši. A dostáváte se přitom často do obrovského tlaku a střetu mezi právy pacienta a svými vlastními. Je to nesmírně těžké se v tom nejen vyznat, ale i to se všemi běžnými osobními i pracovními problémy a starostmi zvládnout. A klobouk dolů, protože většině z vás se to daří a já vám za to děkuji. Přesto si ale ukažme několik situací, které by se asi stávat neměly.

28

Jak to dopadá, když se nemyslí na důsledek Kazuistika 1 Paní Marii bylo přes sedmdesát let.

Bolela ji záda a také klouby. Někdy to bylo k nevydržení, a proto při pravidelné kontrole požádala svého praktického lékaře, zda by nemohla dostat nějaké léky. Než lékař stačil cokoli říci, přítomná sestra pronesla: „Co byste chtěla! Ve vašem věku to holt už musíte vydržet!“ Lékař poté dodal: „Bolest ve stáří prostě k vašemu věku patří, ale jestli je to fakt tak strašné, něco vám napíšu.“ Jak to je podle práva Každý pacient má právo na úctu, důstojné zacházení, na ohleduplnost a respektování soukromí při poskytování zdravotních služeb v souladu s jejich charakterem. Věk pacientky rozhodně není důvodem pro to, aby musela trpět a poznámky sestry i lékaře byly přinejmenším neetické. Naopak – reakci zdravotní sestry a lékaře lze hodnotit jako tzv. ageismus, věkově podmíněnou diskriminaci. Jistě můžeme připustit, že ani jeden z nich to tak doopravdy nemyslel. Ve své praxi se totiž oba setkávají tak často se staršími pacienty s kognitivním nebo fyzickým omezením, trpícími bolestmi či řadou jiných typických problémů, že je považují za běžné bez objektivního posouzení. Ať je však důvod jakýkoli, pro konkrétního seniora je takový zážitek stresující a frustrující.

Kazuistika 2 Mladá maminka Klára, kterou přítel těsně před porodem opustil, na tom nebyla finančně moc dobře, proto si zažádala o příspěvek na kojení. Dětský lékař, k němuž si přišla pro podpis žádosti, požádal sestřičku, aby zkontrolovala, zda žena opravdu kojí. Ta šla a velmi nevybíravým způsobem mamince nakázala, aby nakojila dítě přímo v čekárně plné lidí.

Jak je to podle práva Chtít po mladé mamince, aby kvůli žádosti o příspěvek kojila v plné čekárně, je naprostá nehoráznost.

Při pravidelných prohlídkách přece mimo jiné lékař zjišťuje i to, zda je dítě kojeno, a je povinen to uvést ve zdravotnické dokumentaci. Řádně a úplně vedená dokumentace by tedy měla být dostatečnou informací. I kdyby však měl lékař důvod k tomu si kojení ověřit, matka nesmí být v žádném případě vystavena ponižujícímu zacházení. Listina základních práv a svobod garantuje právo na soukromí a právo na ochranu cti a důstojnosti. Jednání sestry, která nutí matku veřejně kojit, ač ona nechce, je zcela v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.

Jistě uznáte, že stížnost poskytovateli zdravotních služeb je v obou případech více než oprávněná. Diskriminací se pak zabývá Kancelář Veřejného ochránce práv, v prvním případě seniorky bychom tedy zvažovali i podání podnětu sem.

foto: profimedia

MgA. Kateřina Havelková, ředitelka kanceláře Ombudsmana pro zdraví

právo

Kazuistika 3 „Buďte tak hodná a choďte sem jen odpoledne od dvou do pěti. Cožpak nevidíte, že těm druhým dětem je to líto, když jejich rodiče s nimi tady tolik být nemohou?“ sdělila sestřička mamince, která trávila se svým nemocným osmiletým chlapcem v nemocnici téměř celé dny. Důvody sestřičky k takovému činu byly pochopitelné, a to i přesto, že maminka se zdaleka nevěnovala jen svému synovi. Dětem na pokoji četla pohádky, hrála s nimi společenské hry a snažila se, aby se ani chvilku nenudily. Ale i kdyby to nedělala a i kdyby pohnutky sestry byly jakkoli lidské, neměla na vykázání maminky sebemenší právo.

Jak to je podle práva Nezletilý pacient má právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, popřípadě osoby určené zákonným zástupcem, pěstouna nebo jiné osoby, do jejíž péče byl pacient na základě rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu svěřen. Tím ale není myšleno, že má například matka právo za všech okolností být s dítětem v nemocnici ubytována, a to ještě na náklady zdravotní pojišťovny. Tak to skutečně není. Aby byl pobyt průvodce dítěte (pojištěnce) hrazenou službou z veřejného zdravotního pojištění, musí být doporučen ošetřujícím lékařem a dítě nesmí být starší 6 let.

Pobyt průvodce dítěte staršího 6 let je hrazenou službou pouze se souhlasem revizního lékaře pojišťovny.

Nutno podotknout, že na přítomnost osoby blízké nebo té, kterou si

sám určí, má právo každý pacient.

Podmínkou je soulad s některými dalšími právními předpisy a vnitřním řádem nemocnice. Přítomnost osob také nesmí narušit poskytování zdravotních služeb, a to zejména z provozních nebo hygienických důvodů.

Rozhodnout o tom však nemůže sestřička, ale pouze ošetřující lékař nebo primář oddělení – záleží na vnitřním řádu. Na druhou stranu však vnitřní řád nesmí zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nezbytně nutná zejména pro řádný chod zdravotnického zařízení a respektování práv ostatních pacientů.

Pokud by tedy maminka na pokoji překážela sestřičce při její práci, mohla ji sestra požádat, aby se na určitou dobu vzdálila. Rozhodně jí však nemohla určovat časové rozmezí, po které smí v nemocnici se svým synem pobývat.

o něj jakkoli účastnili. Já vím, že většina z vás nosí na oděvu cedulku, kde je vaše jméno uvedeno. Uvažte ale – když se setkáte s někým „venku“, také nestačí položit před něj vizitku.

Usmějete se, podáte mu ruku a představíte se. Jde o první navázání vztahu. A to bývá ve zdravotnictví, kde je vaším partnerem pacient stresovaný problémem, s nímž vyhledal zdravotní péči, pro vybudování důvěry nesmírně důležité.

Budujte důvěru od prvního okamžiku V běžném životě začíná každé setkání vzájemným představením. A fakt, že jeden je pacient a druhý zdravotník, by na tom neměl vůbec nic měnit. Vy dobře víte, že pacient ležící na 4 A u okna je pan Josef Vonásek – máte to jistě napsané na posteli i ve zdravotní dokumentaci. O panu Vonáskovi toho proto víte spoustu, on o vás ale neví vůbec nic. Podle zákona však má právo znát jméno a příjmení nejen vaše, ale i všech dalších zdravotnických a odborných pracovníků, kteří mu poskytují zdravotní služby. A to včetně studentů, kteří by se v rámci své přípravy na budoucí povolání péče

Více o Kanceláři Ombudsmana pro zdraví Obrátit se na tuto kancelář pro bezplatné po­ radenství může každý, a to i např. v případech profesních sporů s nadřízenými nebo pokud má pocit diskriminace, bojuje­li se šikanou či sexuálním harašením apod., a to jak ve vzta­ hu s pacientem, tak i kolegou. kancelář vám pomůže objasnit i vaše kompetence v rámci řešení případných konfliktů s pacienty či jejich příbuznými a řadu dalších témat. podnět lze podat: 1. prostřednictví formuláře na www.ombudsmanprozdravi.cz (vyberte ten pro fyzické osoby); 2. e­mailem na ochrance@ombudsmanprozdravi.cz; 3. osobně na adrese kancelář Ombudsmana pro zdraví, národní 9, 110 00 praha 1, úřední hodiny: středa 9:00–11:30 a 13:00–17:00; 4. klasickou poštou na výše uvedenou adresu; 5. telefonicky na tel. 222 075 103 (pokud není nikdo přítomen, je k dispozici záznamník). k vzájemnému předávání zkušeností a k diskuzi pak slouží Facebook kanceláře Ombudsmana pro zdraví a twitter s adresou @Ombudsmanzdravi.cz.

inzerce

ZVEME VÁS NA SÉRII KONGRESÙ POØÁDANÉ PRO VEDOUCÍ PRACOVNÍKY V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH (vedoucí peèovatelského personálu, vedoucí zdravotnického personálu)

MULTIOBOROVÝ PØÍSTUP K PÉÈI O SENIORY poøadatel

Hlavními tématy budou: novinky ve vykazování ORP, diabetes, obezita a poruchy kognitivních funkcí, syndrom vyhoøení, právní problematika, poskytování první pomoci v sociálních službách a další.

generální partner

bližší informace a pøihlášení na www.bgelemento.cz 29

public relations

florence 7–8/17

Odstranění ochlupení při přípravě operačního pole Je stále aktuální použít žiletku pro odstranění ochlupení v předoperační přípravě, nebo se praxe posunula dále? Pro zodpovězení otázky, proč a zda stále používat žiletku či holítko na odstranění ochlupení, je potřeba se ponořit hlouběji do problematiky prevence infekce v místě chirurgického výkonu a hledat odpověď v praxi založené na důkazech.

Klipování je považováno za metodu snižující výskyt infekce v místě chirurgického výkonu

Mgr. Ludmila Syrovátková, PhD., scientific affairs & education supervisor cz, sk infection prevention division, 3M central region, lsyrovatkova@mmm.com

J

ako nezbytné se nám jeví odstranit ochlupení v místech, kde bude např. pokožka předoperačně označována, v místě incize a tam, kde bude potřeba ošetřit ránu krytím s adhezivním okrajem. Vedle těchto naprosto praktických důvodů pro odstranění ochlupení je také často přítomnost ochlupení spojena s nečistotou a možným zdrojem infekce v místě chirurgického výkonu. Odstranění ochlupení žiletkou je spojeno s mikroskopickým traumatem pokožky, a tak je jednoznačně doporučeno použít pro přípravu operačního pole namísto žiletky clipper – elektrický stříhací strojek.

Tato stručná odpověď by nás mohla uspokojit, ale pojďme argumentaci rozšířit.

Jak je to tedy s důležitostí předcházení infekci v místě chirurgického výkonu a jaké jsou podklady ke změně zaběhlé praxe z holení žiletkou na použití clipperu, tedy klipování v přípravě operačního pole?

Chirurgický výkon není jen léčebným postupem, ale nese s sebou celou řadu komplikací, mezi které patří riziko v podobě infekcí v místě chirurgického výkonu (IMCHV), v anglické literatuře najdeme označení Surgical Site Infection (SSI); tyto infekce u nás byly dříve označovány termínem pooperační ranná infekce.

Infekce v místě operačního výkonu patří do skupiny nemocničních infekcí nazývané „infekce spojené se zdravotní péčí“ nebo „infekce v souvislosti s poskytováním zdravotní péče“.

Předcházení infekci je důležité Infekce v místě chirurgického výkonu je počítána mezi tři nejčastější nemocniční infekci; vyskytuje se

30

u 14–20 % nemocných, na chirurgických pracovištích její výskyt stoupá až na 38 % hospitalizovaných pacientů. Výsledky celé řady studií ukazují, že právě tyto infekce významně prodlužují hospitalizaci, zvyšují náklady na zdravotní péči (delší doba pobytu, antibiotika, transfuze, reoperace), zvyšují náklady společnosti např. prodloužením pracovní neschopnosti. Důležitým aspektem je, že infekce v místě chirurgického výkonu jsou vysoce preventabilní, a to minimálně z 30–50 %.

Co nám doporučují odborníci?

Vrátíme-li se na začátek: je odstranění ochlupení clipperem doporučováno jako praxe založená na důkazech?

Doporučení je celá řada a všechna mají podobné stanovisko k použití clipperu. V novém doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO Global Guideline Surgical Site Infection Prevention) z roku 2016 je kapitola 4.6 Odstranění ochlupení, kde základní doporučení pro pacienta podstupujícího jakýkoli chirurgický výkon zní: ochlupení neodstraňovat, pokud to není absolutně nutné, nebo odstraňovat pouze clipperem. Holení je nevhodné za každých okolností, ať už předoperačně, nebo na operačním sále.

Z evropských organizací můžeme uvést např. doporučení NICE –

National Institute for Health Care Excellence, UK, z roku 2013, které uvádí: Žiletky by neměly být používány, protože riziko infekce zvyšují. Pokud je nutné ochlupení odstraňovat, použijte elektrický clipper s jednorázovou hlavicí v den operačního výkonu, jelikož klipování je považováno za metodu snižující výskyt infekce v místě chirurgického výkonu.

Souhrn doporučení je následující: → Neodstraňujte ochlupení, pokud to není nezbytné. → Musíte-li odstranit ochlupení (z výše zmíněných praktických důvodů), použijte clipper s jednorázovou hlavicí. → Načasujte klipování co nejblíže době operačního výkonu. → Provádějte klipování mimo operační sál.

Klipování spadá do jednoznačně doporučených postupů! Změňme tedy praxi a akceptujme doporučení založené na důkazech. Co nám může ještě clipper přinést, je zjednodušení přípravy pacienta k operaci. Pomocí clipperu můžeme odstraňovat ochlupení či vlasy mokré i suché a minimalizujeme tím riziko poškrábání. Práce s clipperem je jednoduchá a nehrozí ani poranění personálu.

Literatura u autorky

Bezpečné a spolehlivé stříhání

Chirurgický stříhací strojek 9661L s pohyblivou hlavicí Klipování je jedno ze základních doporučení pro prevenci infekce v místě chirurgického výkonu.  Unikátní pohyblivá hlavice se dokáže přizpůsobit anatomickým zakřivením.  Stříhá všechny typy vlasů a ochlupení, mokré i suché.  Minimalizuje možnost poškrábání pokožky.  Ergonomicky tvarovaná rukojeť se snadno drží.

3M Česko, spol. s r.o. www.3M.cz/zdravotnictvi Pro více informací kontaktujte obchodního zástupce 3M, Pavlína Strnadová: pstrnadova@mmm.com

31

historie

florence 7–8/17

Střípky z historie babictví

Mgr. Jana Pultarová, studentka doktorského studijního programu Filosofie – Aplikovaná etika, Fakulta humanitních studií UK, Praha

L

ékařská profese se od pradávna těší významnému postavení ve společnosti.

Autorita a kompetence lékaře jsou v čase neměnné a celkem jednoznačné. Jaké však bylo postavení porodních bab v dobách dávno minulých? Byly porodní báby vzdělávány lékaři nebo se vzdělávaly spíše samostatně? Jak chceme ukázat níže v tomto článku, kvalifikační předpoklady pro osoby asistující u porodů byly historicky rozdílné.

Počátky péče o rodičky Označení žen poskytujících od nepaměti pomoc rodičkám byla v různých kulturách odlišná, od „matičky horlivé velkodušné“ (označení pro matku Sokrata) po Hippokratovo označení „báby pupkořezné (omphalotomon)“.

Ve starém Řecku se běžně objevovaly výroky, které činnost takových bab znevažovaly, např. „jedinou povinností porodních bab je přeřezávání pupečníků“ (Doležal, 2001). Řecké rodiny nemívaly ve starověku větší počet dětí, jak bylo v té době obvyklé např. v Čechách. Hlavní důvody byly zejména ekonomické, jednalo se o snahu bohatých rodin ochránit velký rodinný majetek před rozdrobením. Narození dítěte se odehrávalo v domácím prostředí řeckých rodin, kde ženám pomáhaly při porodu zkušené starší ženy, často sousedky rodičky. Porodní bába byla k porodu přivolána jen v případě potřeby.

Ihned po narození bylo dítě vykoupáno v očistné koupeli. Uprostřed místnosti byl v řecké domácnosti umístěn krb a novorozeně přijímalo ochranu bohyně Hestie, ochránkyně domácího krbu (Kalašová, 2017).

32

Náboženství a porodnictví byly odedávna pevně propojeny. Podle Antonína Doležala byli v antických dobách v průběhu porodu oslovováni i četní bohové a bohyně, jejichž posláním bylo zajistit ženě plodnost a zdárný porod. Pokud porod skončil úspěšně, společnost projevila bohům náležitou vděčnost. Byla-li však žena shledána neplodnou, byla nucena žít v hanbě a posměchu (Doležal, 2001). Velmi zajímavý je dobový pohled na význam prostředí při porodu dítěte. Ten popisuje v knize z roku 1923 lékařka A. Fischerová-Dückelmannová, která uvádí, že již staří Řekové věřili ve významný vliv okolí na nenarozené dítě. Útulnosti prostředí přikládali Řekové mimořádný význam, proto byly těhotné ženy obklopovány skvostnými uměleckými výtvory. Účelem těchto aktivit bylo zejména docílit krásného vzhledu novorozeněte. Zda však tato opatření skutečně ovlivnila krásu dítěte, není známo, resp. lze o tom pochybovat (Fischerová-Dückelmannová, 1923).

První informace o porodních bábách v Čechách pocházejí z roku 1176, kdy se píše o narození Hroznaty. Král Václav II. v roce 1284 odměňuje svoji vychovatelku: „Alžbětě, která nás od nejútlejších dětských let jako bedlivá porodní bába vychovala až do chlapectví, po-

Narození dítěte bylo vždy pevně spojeno s náboženstvím

stupujeme naše stavení“ (Doležal, 2001). „Česká porodní bába je výraz starý, vycházející z toho, že povolání vykonávaly ženy zkušené, zralé.

Novější označení je porodní asistentka (asistere = účastniti se)“ (Doležal, 2001). Věra Vránová píše, že profese porodní báby patřila mezi povolání, která jsou „stará jako lidstvo samo“. Už ve Starém zákoně se lze setkat s popisem odborné praxe egyptských porodních bab, které poskytovaly rodičkám pomoc.

Ostatně „poznání historie je jednoznačně přínosné z mnoha důvodů, přináší nám především poučení, umožňuje nám aplikovat některé historické znalosti a zkušenosti na současnost a vyvarovat se zbytečných chyb“ (Vránová, 2007).

Svérázné metody péče o rodičku uvádějí naučné spisy pro porodní báby a rodičky z 16. a 17. století.

Postupy odkazují na tehdy populární Knihu lékařství mnohých v stavu manželském potřebných. Najdeme i dobovou radu, jak zvládnout porodní bolesti. „Přišlo-li by na ženu po porodu v životě bolení a nemoc matky i lůna, tehdy má se pařiti neb majti věcmi bolest krotícími, jako sou domácí sléz, vysoký sléz, řecké seno, vlaský kmín, rmen, hluché kopřivy, k mrtvé kopřivě podobné, s bíložlutým květem“ (Ratajová, Storchová, 2013).

V praxi porodních bab nebyla nouze o chyby. Poněkud riskantní postupy při vedení porodu jsou popsány v knize porodníka Antonína Doležala Pierre de la Ravel, pařížský porodník. „Pierre viděl, jak se porodní báby seběhly u rodičky a natřásaly ji, aby urychlily porod. Když nebyl nablízku chirurg, snažily se hlavičku donutit ke vstupu do pánve tím, že svazovaly rodičku obinadly od prsou až po pupek. Pokud rodička špatně tlačila, klekaly jí na břicho, tlačily lokty nebo pěstmi“ (Doležal, 2003).

foto: Profimedia

Historie porodní asistence sahá do daleké minulosti, neboť původní tzv. babictví patří mezi tradiční porodnické umění. Dramatické situace, během kterých bývala ohrožena rodící žena i dítě, kladly od pradávna na babickou profesi velké nároky. Během staletí se hledaly a našly způsoby, jak zajistit, aby byl porod bezpečný. Vstup odborně vzdělaných lékařů na scénu porodů a náležitá péče o rodičky i novorozence je dodnes jednoznačně považován za nezpochybnitelný přínos. V posledních cca 30 letech, v návaznosti na jiné důrazy individuálních hodnot, přání a cíle je však některými ženami i porodními asistentkami kritizován institucionální způsob lékařsky vedeného porodu.

historie

Válka a babictví Významný vliv na porodnost a úmrtnost měly bezesporu světové války.

Podle Marie Michlové přitom například v Čechách docházelo k významnému poklesu počtu novorozenců už od roku 1902. Ovšem „mezi lety 1914–1916 poklesla natalita na polovinu oproti předválečnému stavu, přitom sňatečnost klesla jen na samém počátku války, kdy lidé věřili, že stačí pár měsíců počkat, a veselka se již bude konat v době míru“ (Michlová, 2013). V této době nebyly neobvyklé vícečetné rodiny, obvykle se čtyřmi a více dětmi. Přesto však celkový počet dětí ve společnosti postupně klesal. Jednu z příčin poklesu lze spatřovat i v častých a zbytečných úmrtích mnoha rodiček. Dobové statistiky uvádějí až v 10 procentech. Ženy rodily obvykle doma.

Těhotenství a porod byly i nadále provázeny řadou pověr a náboženských rituálů, které v některých případech i ohrožovaly ženy na životě.

V odlehlých venkovských lokalitách vedli porod většinou členové domácnosti. Ve městech byla situace příznivější s ohledem na dostupnost porodnice. Ani v nich ale nebyl lékař u porodu samozřejmostí. V případě porodních komplikací však byl možný převoz rodičky z domácnosti do porodnice. Jak dále uvádí Marie Michlová, „bojácné ženy mohly požádat lékaře o anestezii, která se tehdy skládala z morfia, chloroformu a éteru. Žena, která porodila doma, byla označovaná za tzv. nedělku a musela jít do ‚kouta‘, tedy na lůžko oddělené od manželské postele. Tam jí přinášeli příbuzní a přátelé cukrovinky, kávu, slepičí polévku, koláče nebo víno“ (Michlová, 2013).

Vzdělávání porodních bab Za zakladatele porodnické školy u nás je pokládán český lékař Antonín Jungmann, který po dlouhá léta vedl porodnici u Apolináře. Jeho učebnice „Úvod k babení“ z roku 1804 měla velký význam pro vzdělávání porodních bab.

Profesi porodních bab regulovalo tzv. „Nařízení ministeria věcí vnitrných ve shodě s ministeriem věcí duchovních a vyučování ze dne 10. září 1897, jímž vydávají se nové služební předpisy pro báby porodní“.

Součástí daného nařízení byly služební instrukce, tzv. „Služební předpisy pro báby porodní“, které jsou svojí strukturou i obsahem velmi podobné stávajícímu zákonu o zdravotních službách. V úvodu je definována způsobilost k oprávnění vyko-

návat babictví, a to včetně uvedení spádovosti („v královstvích a zemích v říšské radě zastoupených“) i nabytí účinnosti daného předpisu. „Babám porodním, které dosud provozovaly praxi podle ustanovení staré instrukce pro báby porodní, poskytuje se doba jednoho roku jakožto lhůta přechodní, ve které mají si úplně osvojiti ustanovení nové služební instrukce pro báby porodní. Po uplynutí jednoroční lhůty přechodní však také tyto báby porodní mají se ve své praxi výlučně spravovati těmito novými předpisy služebními.“ Obsahem tohoto nařízení jsou dílčí oddíly, které poměrně detailně popisují např. osobní povinnosti porodní báby, ohlašovací povinnost, užívání titulu, ohlašování v listech veřejných, chování, osobní čistotu, ochranu před nákazou, osobní dezinfekci včetně uvedení přesného postupu ředění dezinfekčních roztoků aj. Z výše uvedeného vyplývá, že profese porodní báby byla už koncem 19. století přísně regulovanou profesí s jasně definovanými kompetencemi (Nařízení ministeria věcí vnitrných ve shodě s ministeriem věcí duchovních a vyučování ze dne 10. září 1897).

V knize věnované dějinám pražských lékařských fakult v období let 1348–1990 popisují Ludmila Hlaváčková a Petr Svobodný okolnosti založení II. porodnické a gynekologické kliniky, kde byly podle dobových záznamů vzdělávány celé generace porodních asistentek, takto: „II. porodnická a gynekologická klinika byla zřízena v roce 1920, opět s jediným přednostou, kterým se stal V. Rubeška (1854–1933). Porodnická část získala lůžka v prostorách bývalé babické školy v zemské porodnici, gynekologická o 16 lůžkách byla provizorně zřízena tamtéž. Rubeška, který doposud vychoval několik generací porodních asistentek, po získání profesury a kliniky napsal hodnotnou učebnici porodnictví pro mediky“ (Hlaváčková, Svobodný, 1993). Dané informace jednoznačně potvrzují, že na přelomu 19. a 20. století vzdělávali porodní báby lékaři. Konec 20. století je obdobím tzv. humanizace porodnictví (Roztočil et al. 2001).

Závěr Babictví a náboženství bylo odedávna pevně propojeno. Narození dítěte bylo očekáváno v domácím prostředí, kde vedli porod obvykle členové domácnosti. Porodní báby byly k porodu přizvány pouze v případě komplikací.

Abychom odpověděli na otázku položenou v úvodu, profesi porodní báby vykonávaly nejprve ženy ne-

vzdělané, které se učily od starších.

Teprve v průběhu staletí došlo ke změně. K velkému rozvoji v oblasti zdravotnictví došlo na našem území za vlády Marie Terezie. Porodním bábám byla tehdy přednášena anatomie a byly jim nařízeny zkoušky.

V roce 1804 vyšla učebnice Úvod k babení českého lékaře Antonína Jungmanna, která měla velký význam pro vzdělávání porodních bab. Lékaři se na vzdělávání porodních bab podíleli i na přelomu 19. a 20. století.

Literatura: 1. doležal a. Od babictví k porodnictví. praha: karolinum, 2001, s. 9, 18, 26. isbn 80­246­0277­6 2. kalašová b. děti ve starověku. in antika.avonet.cz. [online]. 2004. [cit. 2017­02­01]. dostupné z: http:// antika.avonet.cz/article.php?id=1503 3. Fischerová­dückelmannová a. Žena lékařkou. brno: brněnská nakladatel­ ská společnost, 1923, s. 467 4. vránová v. Historie babictví a součas­ nost porodní asistence. 1. vyd. Olo­ mouc: Univerzita palackého v Olomouci, 2007, s. 7. isbn 978­80­2441­764­6 5. ratajová J, storchová l. děti roditi jest božské ovotce: Gender a tělo v česko­ jazyčné babické literatuře raného novo­ věku. 1. vyd. praha: scriptorium, 2013, s. 40. isbn 978­80­87271­76­6 6. doležal a. pierre de la ravel, pařížský porodník. 1. vyd. praha: Galén, 2003, s. 141. isbn 80­7262­239­0 7. Michlová M. byli jsme a budem aneb česká každodennost 1914–1918.

1. vyd. řitka: nakladatelství čas, 2013, s. 76–77. isbn 978­80­745­024­3 8. Hlaváčková l, svobodný p. dějiny praž­ ských lékařských fakult 1348–1990. praha: Univerzita karlova, 1993, s. 117 9. nařízení ministeria věcí vnitrných ve shodě s ministeriem věcí duchovních a vyučování ze dne 10. září 1897. archiv Mz čr 10. roztočil a. et al. porodnictví. brno: idvpz, 2001, s. 140

Více o autorce: Mgr. Jana Pultarová 1984–1988: szŠ Mladá boleslav – obor dětská sestra; 2006: ukonč. bc. stu­ dium – obor Ošetřovatelství, Uk praha, lF v Hradci králové; 2008: ukonč. specia­ lizační vzdělávání – obor Ošetřovatelská péče v neurologii, brno; 2009: ukonč. Mgr. studium – obor řízení a supervize v so­ ciálních a zdravotnických organizacích, Uk FHs praha; od 2014: ph.d. studium Filosofie – obor aplikovaná etika, Uk FHs praha; 1988–1990: OÚnz Mladá bole­ slav; 1990–2005: zzs Mladá boleslav; 2005–2012: klaudiánova nemocnice, Mladá boleslav; 2013–2015: Mz čr; od 2015: ikeM praha

33

personální inzerce VOLNÁ MÍSTA FYZIOTERAPEUT/KA Zdravotnické zařízení na Praze 4 nabízí uvolněné pracovní místo fyzioterapeutky/fyzioterapeuta, odbornost 902.

Nabízíme: flexibilní pracovní dobu, možnost nástupu i na zkrácený pracovní úvazek, vhodné i pro matky s malými dětmi. nástup možný od 1. 9. 2017.

Kontakt: e-mail: jaroslava.ondrakova@cabrnoch.cz FYZIOTERAPEUTI/ ERGOTERAPEUTI AquaKlim, s. r. o., Sanatoria Klimkovice (v blízkosti Ostravy) přijme fyzioterapeuty/ ergoterapeuty s možností vycestovat do zahraničí.

Požadujeme: středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání obor fyzioterapeut/ ergoterapeut, částečnou znalost angl. jazyka, odbornou způsobilost podle zákona č. 96/2004 sb. v platném znění, morální a občanskou bezúhonnost, samostatnost, spolehlivost a aktivní přístup, schopnost týmové spolupráce.

Nabízíme: zázemí velké a stabilní společnosti, nástupní mzdu absolventa od 20 300 kč, mzda registrovaného fyzioterapeuta s praxí dle interního kariérního řádu do výše 43 000 kč, podporu odborného růstu a dalšího vzdělávání, roční odměny (třináctá mzda), příspěvek na penzijní pojištění a příspěvek na stravování, možnost

florence 7–8/17

ubytování, následně možnost přidělení bytu. po zapracování v sanatoriích klimkovice možnost vycestovat do zemí arabského poloostrova s pracovním kontraktem na dobu 3, 12 nebo 24 měsíců. díky této příležitosti načerpáte mnoho profesních zkušeností. výše měsíční mzdy se pohybuje okolo 3350–4000 Usd s dalšími benefity navíc. ve volném čase budete mít prostor na cestování a poznávání. nástup možný ihned nebo podle dohody. Žádosti o zaměstnání s profesním životopisem zasílejte na e-mail: kariera@sanklim.cz, tel.: 556 422 122.

a řídící schopnosti, morální a občanská bezúhonnost, předložení koncepce pro rozvoj pnp v oboru ošetřovatelské péče okresního střediska zzs (max. 2 stránky).

Požadované doklady k přihlášce: strukturovaný životopis s přehledem dosavadní odborné praxe, ověřená fotokopie dokladu o nejvyšším dosaženém vzdělání + osvědčení o registraci (bez odborného dohledu), výpis z rejstříku trestů, ne starší 3 měsíců, souhlas se zpracováním osobních údajů.

Písemné přihlášky (ne e-mailem) přijímá do 28. 7. 2017 zaměstnanecké oddělení ZZS SČK na výše uvedené adrese.

VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ

NÁMĚSTEK/NÁMĚSTKYNĚ PRO OŠETŘOVATELSKOU PÉČI Jednatel Nemocnice Boskovice s. r. o. vyhlašuje výběrové řízení na obsazení pracovní pozice náměstek/náměstkyně pro ošetřovatelskou péči.

Kvalifikační předpoklady: vŠ (popř. sŠ) vzdělání zdravotnického směru, odborná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, minimální praxe ve zdravotnictví 10 let (praxe ve vedoucí funkci výhodou).

Požadavky: velmi dobré organizační, komunikační, řídící a manažerské schopnosti, zkušenost s řízením kvality práce, základní znalost legislativy ve zdravotnictví a orientace v ekonomice zdravotnictví, samostatnost

VRCHNÍ SESTRA Ředitel Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje, Vančurova 1544, 272 01 Kladno vyhlašuje výběrové řízení na obsazení funkce vrchní sestry okresního střediska ZZS v Kolíně.

Požadavky: ukončené vzdělání alespoň na vyšší odborné zdravotnické škole pro činnost na úseku neodkladné péče, arip a akutního příjmu, výhodou praxe při řízení kolektivu zdravotnických pracovníků, znalosti právních předpisů a standardů ošetřovatelské péče souvisejících se zdravotnickou záchrannou službou, registrace pro práci bez odborného dohledu podle z. č. 96/2004 sb., organizační, komunikační

a vysoké pracovní nasazení.

K písemné přihlášce je třeba doložit: strukturovaný profesní životopis vč. motivačního dopisu, ověřené kopie dokladů o nejvyšším dosaženém vzdělání a o získání odborné způsobilosti k výkonu povolání dle zákona č. 96/2004 sb. v platném znění, potvrzení zdravotní způsobilosti dle zákona č. 96/2004 sb. v platném znění, výpis z trestního rejstříku ne starší 90 dnů, prohlášení o souhlasu s použitím osobních údajů uchazeče podle zákona č. 101/2000 sb., o ochraně osobních údajů, v platném znění, v rámci tohoto výběrového řízení.

Nabízíme: zajímavé finanční ohodnocení, možnost dalšího vzdělávání, práci v akreditovaném zdravotnickém zařízení, dovolenou 5 týdnů + 3 dny placeného zdravotního volna, kvalitní stravování s příspěvkem zaměstnavatele, možnost ubytování ve vlastní ubytovně.

Předpokládaný nástup do funkce: dle dohody.

Písemné přihlášky včetně telefonního spojení a s požadovanými doklady je třeba zaslat obálkou s označením „Výběrové řízení – NOŠP, neotvírat“ nejpozději do 15. 8. 2017 na adresu Nemocnie Boskovice s. r. o., Ing. Jana Hauková, vedoucí personálního odd., Otakara Kubína 179, 680 01 Boskovice, tel.: 516 491 121, e-mail: jana.haukova@nembce.cz Jednatel Nemocnice Boskovice s.r.o. si vyhrazuje právo výběrové řízení zrušit, případně nevybrat žádného uchazeče.

pro zasílání své personální inzerce využijte naši e­mailovou adresu radkova.inzerce@ambitmedia.cz

Tes󰉃󰈡󰉐󰇽cí 󰈔󰈘ub F󰈗󰈡󰈹󰇵n󰇹e zapojte se do testovacího klubu Florence a testujte s námi vybrané produkty registrujte se na:

testovaciklub@florence.cz 34

Každý 50. zí󰈻󰈕á dá󰈸󰈕ový 󰇼󰈀󰈘íč󰇵k od M󰈡󰉊󰈝󰉄a󰈎n G󰈢󰈸i󰈘l󰈀 C󰈢ffe󰈩

pořadí pro získání dárku určuje čas přijetí registrace. každý se může registrovat poze 1×. změna dárku vyhrazena. akce platí do vyčerpání zásob.

Termíny a místa konání:

13. 9.

České Budějovice Metropol

Přednášející:

Mgr. Jana Dvořáková, lektor certifikovaného kursu hojení ran, NCO NZO, Brno

13.30–13.45 Registrace účastníků 13.45–13.50 Úvodní slovo 13.50–15.00 Zásady správné prevence dekubitů – mezinárodní dokumenty a jejich využití v praxi (EPUAP, WUWHS) – dostupné nástroje a jejich použití (polohování, matrace, profylaktická krytí) 15.00–15.15 Přestávka 15.15–16.55 Zásady efektivního hojení dekubitů – nová klasifikace dekubitů podle EPUAP – výběr vhodných krytí a postupů pro hojení dekubitů 16.55–17.10 Přestávka Přednášející:

19. 10. 8. 11. brno

praha

Hotel Continental

Occidental Praha

Konference je určena pro všeobecné sestry, zdravotnické záchranáře a farmaceutické asistenty.

Pro nelékařské zdravotnické pracovníky je konference zařazena do kreditního systému dle vyhlášky č. 4/2010 Sb. a účastníkům akce náležejí 4 kredity. Registrujte se na www.florence.cz/vzdelavani/akce Registrační poplatek 150 Kč. Změna programu vyhrazena.

Mgr. Marek Tomečka, Ph.D., Medical Advisor, Nutricia a. s.

17.10–18.20 Výživa jako nedílná součást péče o dekubity 18.20–18.30 Předávání certifikátů

partner

pořadatel

pod záštitou

inzerce

pozvánka na seminář

Efektivní hojení ran Komplexní pohled na prevenci a léčbu dekubitů

Program:

angličtina

Contraception contraceptive methods are as old as mankind itself. For cen­ turies, people have tried to find a way to prevent pregnancy.

Given the current growth rate, the world population will dou­ ble in 40 years; and in 20 years, in some socio­economically disadvantaged countries.

Patient: Good morning, i would like to ask about the contracep­ tive methods and which one is the best in your opinion?

Doctor: Good morning, Ms pearson. There are several options and the most impor­ tant thing is to choose the one, which will suit you best.

Patient: i would like that.

Doctor: First, we’re going to examine you. anyway, contra­ ceptive methods can be divided

inzerce

into natural methods such as periodical abstinence or withdrawal method (coitus interruptus). However, these methods have limited reliability.* Then there are barrier methods, such as use of condom, pessary, cervical cap or diaphragm.

Patient: What is it?

Doctor: a pessary is a flexible metal ring covered with latex foil, which ­ after being fitted in the space between the pos­ terior vaginal vault and sym­ physis – prevents the penetra­ tion of sperm into the cervix. a cervical cap, or diaphragm, has the shape corresponding to that of the cervix, it is made of latex and works like a pessa­ ry. in both cases, it is essential to train the insertion and to keep in mind that with prolonged use, there is the risk of toxic shock syndrome. if you

choose the barrier method, i recommend using condom as it also protects against stds (sexually transmitted diseases) Patient: and what about hor­ monal contraception?

Doctor: This method is per­ haps the most popular with young women, but the pro­ blem is that it does not protect against stds and it can also present certain risks.

Patient: What risks?

Doctor: For instance, it can react with certain drugs, four times increase the risk of ce­ rebrovascular accident in women suffering from mig­ raine and it can also lead to higher blood pressure and increase the risk of deep vein thrombosis.

Patient: i see.

Doctor: Well, come in. let’s do the examination first.

SLOVNÍ ZÁSOBA: mankind lidstvo; pokolení to suit vyhovovat, hodit se; být vhod; slušet withdrawal vytažení, vysunutí, vyjmutí; vybrání (peněz) pessary pesar cervical cap cervikální klobouček diaphragm pesar, cervikální klobouček prolonged dlouhodobý, dlouhotrvající; prodloužený for instance například * Pozn. překl.: Článek nezmiňuje metody přirozené antikoncepce založené na spolehlivém sledování více symptomů, např. symptotermální metodu (angl. natural family planning), jejíž spolehlivost je při správném použití až 99 % – http://www.nhs.uk/Conditions/ contraception-guide/Pages/natural-family-planning.aspx.

Váš profesionální partner pro odborné

medicínské překlady a tlumočení

• Odborné překlady • Grafické zpracování překladů • Lokalizace software a www stránek • Tlumočení • Multimediální služby [ T ] + 420 384 361 300 [ M ] + 420 777 333 637 [ E ] info@traductera.com www.traductera.cz

www.florence.cz / adresa redakce: klicperova 604/8, 150 00 praha 5, florence.redakce@ambitmedia.cz, tel.: +420 222 352 578 / Šéfredaktorka: bc. Magda Hett­ nerová, e­mail: magda.hettnerova@ambitmedia.cz, externí redaktorka: Mgr. Helena Michálková, ph.d. / redakční rada: phdr. Martina Šochmanová, Mba, před­ sedkyně, Mgr. Hana svobodová, ph.d., Mgr. lenka Gutová, Mba, Mgr. Galina vavrušková, bc. vladěna Homolková, Mgr. tamara starnovská, Mgr. Helena Mi­ chálková, ph.d., rndr. romana Mrázová, ph.d. / Grafická úprava: Josef Gabriel, karel zahradník / vydavatel: ambit Media, a. s., www.ambitmedia.cz / ředitel vydavatelství: Martin kula / Šéfredaktor zdravotnických titulů: Jan kulhavý, e­mail: jan.kulhavy@ambitmedia.cz / Marketing: Marta Hladíková, tel.: +420 222 352 575, Oranžová: CMYK 0-72-100-0 Oranžová: PMS 021 pavel doležal, gsm.: +420 Šedá: CMYK 0-0-0-75 e­mail: marta.hladikova@ambitmedia.cz / Obchod: 602 632 349, e­mail: pavel.dolezal@ambitmedia.cz, antonín přibyl, gsm.: +420 603 340 384, Šedá: CMYK 0-0-0-75 PMS 7545 e­mail: antonin.pribyl@ambitmedia.czŠedá: / personální inzerce: Štěpánka korbová, tel.: + 420 737 178 313, e­mail: stepanka.korbova@ambitmedia.cz / tisk: aHOMi, s. r. o., U louže 579, 250 67 klecany / předplatné: čr: pOstservis, oddělení předplatného, poděbradská 39, 190 00 praha 9, fax: 284 011 847, predplatne@ambitmedia.cz, infolinka 800 300 302, www.postabo.cz; sk: Mediaprint­kapa pressegrosso, a.s., stará vajnorská 9, p. O. bOX 183, 830 00 bratislava, infolinka: 0800 188 826, e­mail: info@ipredplatne.sk, objednavky@ipredplatne.sk / cena výtisku: 60 kč, roční předplatné: 570 kč / 31,90 eur / časopis vychází 10krát ročně (v lednu a v červenci vychází dvojčíslo) / registrace: Mk čr­e 16134, issn 1801­464X / přetisk a jakékoliv šíření je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. nevyžádané příspěvky se nevracejí. redakce neodpovídá za jazykovou správnost inzerátů. / copyright © ambit Media, a. s., 2017

35

florence 7–8/17

Přivítáme spolu nový život Porodní postel AVE2 Porodní postel AVE2 přináší nastávající mamince maximální bezpečí a komfort. Díky AVE2 může porod probíhat přirozeně podle jejích představ. Pro zdravotníky je lůžko spolehlivým a praktickým pomocníkem, který zkvalitňuje a usnadňuje péči o rodičku ve všech fázích porodu.

Inovativní teleskopické řešení konstrukce lůžka umožňuje velké rozpětí v nastavení výšky.

Mimořádně nízká výška je bezpečná pro nasednutí a vysednutí rodičky z lůžka.

www.linet.cz

Jednoduchý otočný mechanismus umožňuje zasunout podnožní díl pod lůžko pro urychlení a usnadnění vlastního porodu.

www.ave2.eu Výrobce: Borcad Medical a. s., 739 45 Fryčovice 673, Česká republika, člen skupiny LINET Group

36

Během jedné směny zvedne sestra celkem až

1.8

tuny!

Inovace s dotykem lidskosti Nové lůžko Eleganza 5 s aktivní matrací je tady, aby změnilo náročnou práci zdravotníků.

Povolání sestry může být krásné a bezpečné.

www.eleganza5.com 41

Novinka pro pacienty s RS

Šetřete si paměť na důležitější věci.

SymTrac si pamatuje za vás!

Už žádné lovení v paměti při každé návštěvě lékaře.

Aplikace SymTrac: zaznamenává zdravotní stav a symptomy onemocnění pacientů s roztroušenou sklerózou v průběhu času převádí zaznamenaná data do jednoduchých, přehledných grafů lékařům i pacientům poskytuje přehledné informace o vývoji nemoci od poslední návštěvy šetří čas návštěvy lékaře a pomáhá mu v rozhodování o dalším směřování léčby je zdarma ke stažení na Google play a App Store usnadňuje pacientům s RS život

APLIKACE PRO ANDROID NA

CZ1612563764/12/2016

recenzované články výzkumné sdělení

Informovanost pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin Souhrn:

Klíčová slova:

Ischemická choroba dolních končetin je onemocnění tepen, které postihuje především populaci starší 60 let. Hlavním klinickým příznakem onemocnění jsou klaudikační bolesti, které významně limitují chůzi a také významně snižují kvalitu života pacienta. Článek se zabývá informovaností pacienta s ischemickou chorobou dolních končetin. Cílem výzkumné­ ho šetření bylo zjistit informovanost pacientů o ischemické chorobě dolních končetin, o sekundární prevenci ischemické choroby dolních končetin a o specifikách péče o dolní končetiny postižené ischemickou chorobou.

Informovanost – ischemická choroba dolních končetin – ošetřovatelství –sekundární prevence – všeobecná sestra.

Knowledge of patient with a peripheral arterial disease Summary:

Keywords:

Peripheral arterial disease is an artery disease, which affects mainly a population over 60 years. The main clinical sym­ ptoms of the disease are claudications, which significantly limit walking and really reduce quality of patient´s life too.

The article deals with knowledge of patient with a peripheral arterial disease. The aim of research was to find out the knowledge of patient about the peripheral arterial disease, about the secondary prevention of peripheral arterial disease and about the specific aspects of care of lower limbs affected by ischemic disease.

Knowledge – peripheral arterial disease – nursing – secondary prevention – general nurse.

Bc. Barbora Lesáková, Mgr. Martin Krause, DiS., Fakulta zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci

Úvod Ischemická choroba dolních končetin je onemocnění, jehož prevalence stoupá s věkem. Asi 3–6 % osob ve věku 60 let trpí klaudikacemi, asymptomatických nemocných je 2–3× více (Klener et al., 2011).

Diagnóza ischemické choroby dolních končetin bývá často podceňována, přestože je toto onemocnění významným markerem celkového kardiovaskulárního rizika. Pacienti s ischemickou chorobou dolních končetin mají vyšší riziko vzniku infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody než pacienti bez tohoto onemocnění (Vojtíšková, 2010).

Ischemická choroba dolních končetin je onemocnění, při kterém dochází k nedokrvení dolních končetin (Šafránková a Nejedlá, 2006). Nejčastější příčinou poruchy prokrvení je poškození tepenného řečiště aterosklerózou (Musil, 2007). Rizikové faktory aterosklerózy lze rozdělit dle Žáka (2011) na neovlivnitelné (věk, pohlaví, genetické faktory a rodinná anamnéza) a ovlivnitelné (arteriální hypertenze, zvýšený LDL cholesterol, snížený HDL cholesterol, kouření, diabetes mellitus, obezita a tělesná inaktivita). Klasifikace dle René Fontaina z roku 1954 rozděluje ischemickou chorobu dolních končetin do čtyř stadií (Vojtíšková, 2010).

K diagnostice ischemické choroby dolních končetin je důležitá především kompletně odebraná anamnéza, dále fyzikální vyšetření, stanovení klaudikačního intervalu, laboratorní vyšetření, stanovení ankel-brachial indexu (podstatou je měření tlaku na obou horních a dolních končetinách, na každé končetině zvlášť) a také zobrazovací metody, především duplexní ultrasonografie a další (Karetová et al., 2011).

Léčba ischemické choroby dolních končetin se dělí na léčbu konzervativní a intervenční. Konzervativní léčba spočívá v ovlivňování rizikových faktorů, v pravidelném cvičení a ve farmakoterapii. Intervenční léčba ischemické choroby dolních končetin je indikována, pokud není efekt konzervativní léčby dostačující nebo pokud dochází k výrazné progresi onemocnění.

Intervenční léčba se dělí na endovaskulární a chirurgickou (Musil, 2007).

Informovanost pacienta je velmi důležitou a nezbytnou součástí poskytované ošetřovatelské péče.

Jejím cílem je předcházet nemocem, udržet nebo navrátit zdraví či pomoci ke zkvalitnění života jedince (Juřeníková, 2010). Pacient s ischemickou chorobou dolních končetin by měl být edukován zejména o sekundární prevenci onemocnění, do které patří především změna stravovacích návyků, zvýšení pohybové aktivity a zanechání kouření (Vojtíšková, 2010).

Metodika Výzkumné šetření bylo provedeno metodou kvantitativního výzkumu.

Sběr dat probíhal formou dotazníku. Výzkumný soubor tvořilo 64 respondentů, jediným kritériem pro jejich výběr byla přítomnost diagnózy ischemické choroby dolních končetin. Výzkum probíhal v období březen až květen 2016 na oddělení cévní chirurgie v krajské nemocnici.

Uvedené výsledky platí pouze pro tento výzkum.

Výsledky Výzkumného šetření se zúčastnilo 29 žen (45,3 %) a 35 mužů (54,7 %).

Pouze 21 respondentů (32,8 %) uvedlo, že ischemická choroba dolních končetin je onemocněním tepen. Oproti tomu se 30 respondentů (56,3 %) domnívá, že toto onemocnění postihuje zároveň žíly i tepny. Pouze 18 respondentů (22,5 %) je informováno, že se na vzniku ischemické choroby dolních končetin podílejí hypertenze a hyperlipoproteinémie. O principu vzniku ischemické choroby dolních končetin je informováno 33 respondentů (51,6 %), ostatní respondenti se domnívají, že toto onemocnění vzniká rozšířením cév nebo zeslabením jejich stěny.

Pouze 29 respondentů (45,3 %) je informováno o tom, že je nutné provozovat minimálně 3× týdně pravidelnou pohybovou aktivitu.

Potraviny (celozrnné pečivo, zeleninu, nízkotučné sýry a ořechy), které je vhodné konzumovat, pokud

51

recenzované články výzkumné sdělení

florence 7–8/17

44,1 % 27,9 % 16,3 %

9%

2,7 %

8,1 %

bo le st

ko nč zč et er in ve ná ní ko nč et in te pl á ko nč et in bl a ed os tk on če tin ot ok ko nč et in bo sp le st rá ko vn nč é zo et dp in ov ěz en ío tá zk y

0%

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

pacient trpí ischemickou chorobou dolních končetin, označilo pouze 9 respondentů (14,08 %). Pacienti, kteří trpí ischemickou chorobou dolních končetin, by si je měli pravidelně každý den kontrolovat. O této skutečnosti je informováno pouze 19 respondentů (29,7 %), přičemž dokonce 24 respondentů (37,5 %) se mylně domnívá, že kontrola dolních končetin stačí jednou týdně.

Pouze 19 respondentů (29,7 %) je informováno, že by si při koupi obuvi měli zvolit prodyšnou obuv. Opomíjen by neměl být ani výběr ponožek, které by si měl pacient s ischemickou chorobou dolních končetin zvolit s volnou gumou. O této skutečnosti je informováno pouze 24 respondentů (37,5 %).

Diskuze Ischemická choroba dolních končetin postihuje stále větší část populace, téma informovanosti pacientů, kteří tímto onemocněním trpí, je tedy velice aktuální. Většina pacientů totiž nemá adekvátní informace o preventivních opatřeních, kterými lze zabránit progresi tohoto onemocnění nebo alespoň zabránit rozvoji komplikací, jež toto onemocnění způsobuje. Částečná neinformovanost pacientů byla potvrzena i tímto výzkumem. Pro zajištění objektivity výsledku jsme se snažili oslovit co největší počet respondentů.

Rizikovými faktory pro vznik ICHDK jsou dle Musila (2007) diabetes mellitus, hypertenze a kouření. Každý z těchto faktorů významně přispívá k rozvoji ICHDK. Z celkového počtu 64 respondentů (100 %) uvedlo 21 respondentů (32,8 %), že

52

trpí diabetem mellitem, 16 respondentů (25,0 %) kouří a 30 respondentů (46,9 %) má arteriální hypertenzi. U většiny respondentů, kteří se výzkumu zúčastnili, je tedy jejich zdravotní stav ještě zhoršen některým z těchto rizikových faktorů a je u nich značné riziko rozvoje onemocnění a vzniku komplikací, kterými jsou například vznik defektů dolních končetin či rozvoj gangrény.

Závěr V rámci výzkumu byly stanoveny tři cíle. Vyhodnocením výsledků bylo zjištěno, že 31 % pacientů je informováno o ischemické chorobě dolních končetin, 37 % pacientů je informováno o sekundární prevenci ischemické choroby dolních končetin a 39 % pacientů je informováno o specifikách péče o dolní končetiny postižené ischemickou chorobou.

Z výsledků výzkumného šetření vyplynulo, že informovanost pacientů je v některých oblastech nízká. V případě, že by edukace probíhala prostřednictvím určitého standardu, který by jasně stanovil informace, o kterých by měl být pa­ cient s touto diagnózou informován, mohlo by se zcela určitě napomoci k ucelenější a jednotné informovanosti pacientů, která by tak mohla vést k minimalizaci chyb, které se v rámci ní objevují.

Počet respondentů (%)

Graf 1 Projevy ischemické choroby dolních končetin dle pacientů

Literatura: 1. Juřeníková P. Zásady edukace v ošet­ řovatelské praxi. Praha: Grada, 2010.

ISBN 978-80-247-2171-2 2. Karetová D et al. Ischemická choroba dolních končetin: doporučený dia­ gnostický a léčebný postup pro všeo­ becné praktické lékaře. Praha: Společ­ nost všeobecného lékařství ČLS JEP, 2011. ISBN 978-80-86998-43-5 3. Klener P et al. Vnitřní lékařství. 4. vyd.

Praha: Galén, 2011. ISBN 978-807262-705-9 4. Musil D. Ischemická choroba dolních končetin. Interní medicína pro praxi.

2007;9(4):170–174. ISSN 1212-7299 5. Šafránková A, Nejedlá M. Interní ošet­ řovatelství I. Praha: Grada, 2006. ISBN 978-80-247-1148-5 6. Vojtíšková J. ICHDK – zpráva o pro­ jektu MOET ICHDK. Practicus.

2010;9(7):22–36. ISSN 1213-8711 7. Žák A et al. Ateroskleróza: nové pohle­ dy. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80247-3052-3

Recenzovali: PhDr. Jiří Frei, Ph.D. Fakulta zdravotnických studií, Západočeská univerzita v Plzni

Mgr. Helena Michálková, Ph.D. Geriatrická klinika 1. LF UK v Praze

Více o autorech: Bc. Barbora Lesáková 2009–2013: Gymnázium Turnov; ­2013–2016: Bc. studium Ošetřovatelství, obor Všeobecná sestra – Fakulta zdravot­ nických studií, Technická univerzita v Li­ berci; od 2016: Mgr. studium Ošetřova­ telství, obor Ošetřovatelství ve vybraných klinických oborech – Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Mgr. Martin Krause, DiS. 2004–2008: SZŠ a VOŠZ Trutnov – Zdravotnický asistent; 2008–2011: SZŠ a VOŠZ Trutnov – Diplomovaná vše­ obecná sestra; 2011–2014: Bc. studium Ošetřovatelství, obor Všeobecná sestra – Ústav zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci; 2014–2016: Mgr. studium Ošetřovatelství, obor Ošetřova­ telství ve vybraných klinických oborech – Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích; od 2016: studijní doktorský program Ošet­ řovatelství – Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějo­ vicích; od 2011: Oblastní charita Trutnov, Domácí zdravotní služba a domácí hospi­ cová péče – všeobecná sestra; od 2014: Fakulta zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci – odborný asistent

recenzované články výzkumné sdělení

Edukace pacienta s hemoroidy Souhrn:

Klíčová slova:

Hemoroidy jsou stále aktuálním tématem. Počet pacientů s tímto onemocněním neustále stoupá zejména z důvodu životního stylu. Toto onemocnění se řadí mezi civilizační choroby, postihuje všechny věkové kategorie a jeho výskyt se s věkem zvyšuje. Úloha všeobecné sestry v edukaci pacienta s hemoroidy je nezbytná. Cílem výzkumného šetření bylo zjistit, zda jsou pacienti informováni o hemoroidech, o rizikových faktorech vzniku tohoto onemocnění a o režimových opatřeních po operaci hemoroidů.

Edukace – hemoroidy – pacient – všeobecná sestra – výzkum.

Education of patient with hemorrhoids Summary:

Keywords:

Hemorrhoids are still hot topic. Number of patients with this disease is still rising, mostly due to our life style. This disease belongs among civilization diseases, it affects all age groups and incidence increases with age. The role of general nurse in education of patient with hemorrhoids is essential. The goal of the research was to determine, if the patients are infor­ med about hemorrhoids, risk factors developing this disease and about the regime measures after hemorrhoids surgery.

Education – ­ general nurse – hemorrhoids – patient – research.

Bc. Anna Rambousková, Mgr. Martin Krause, DiS., Fakulta zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci

Úvod „Svět by možná vypadal jinak, kdyby Napoleon Bonaparte před bitvou u Waterloo netrpěl atakou prolabovaných trombózovaných hemoroidů“ (Horák et al., 2013, s. 17).

Hemoroidy byly poprvé popsány již v Chammurappiho zákoníku cca 2250 let před naším letopočtem.

Historické prameny uvádějí, že hemoroidálním onemocněním trpělo několik významných osobností světové historie (Horák et al., 2013).

Statistiky uvádějí, že hemoroidy se vyskytují u 37 % dospělé populace a ve věku nad 50 let jsou přítomny v 50 %. Vzhledem k intimitě této choroby přichází značná část pacientů k lékaři až v pokročilých stupních onemocnění. Hemoroidy neohrožují pacienta na životě, ale mohou být prekancerózou pro vznik kolorektálního karcinomu (Anděl et al., 2012).

Všeobecná sestra zaujímá významnou roli v edukaci pacientů, i vzhledem k tomu, že pacient má právo na poskytnutí informací vyplývajících ze zákona č. 372/2011 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Magurová a Majerníková (2010) uvádějí, že edukační činnost sestry má v dnešním moderním ošetřovatelství nezastupitelnou roli. Všeobecná sestra může dle vyhlášky č. 55/2011 Sb. „edukovat pacienty, případně jiné osoby v ošetřovatelských postupech a připravovat pro ně informační materiály“ a dle novelizované vyhlášky č. 2/2016 Sb. může „motivovat a edukovat jednotlivce, rodiny a sku-

piny k přijetí zdravého životního stylu a k péči o sebe“. Edukaci pa­cienta s hemoroidálním onemocněním je vhodné rozdělit do několika částí podle režimových opatření, a to na oblast hygienické péče, výživy a pitného režimu, vyprazdňování, ošetřovatelské rehabilitace a pohybu včetně nácviku zvedání těžkých břemen (Kapounová, 2007).

Metodika výzkumného šetření Kvantitativní výzkum byl realizován v rámci bakalářské práce. Výzkumné šetření bylo prováděno pomocí dotazníku na privátní chirurgické klinice v Praze v období od února do května roku 2016. Dotazník obsahoval celkem 22 otázek. Respondenty tvořili pacienti s hemoroidálním onemocněním. Návratnost dotazní-

kového šetření byla 92,9 % a celkem se jej zúčastnilo 65 respondentů (100 %). Jelikož bylo výzkumné šetření malého rozsahu, jeho výsledky nelze generalizovat, platí tak pouze pro tento výzkum.

Charakteristika výzkumného vzorku Kritériem pro zařazení respondentů do výzkumu byla přítomnost hemoroidálního onemocnění a věk.

Dolní věková hranice pro vyplnění dotazníku byla 18 let. Horní věková hranice nebyla nijak upřesněna. Celkem se výzkumu zúčastnilo 27 mužů (41,5 %) a 38 žen (58,5 %).

Nejčastěji uváděnou věkovou kategorií respondentů byla kategorie 40–49 let, do které bylo zařazeno 20 respondentů (30,8 %).

53

recenzované články výzkumné sdělení

florence 7–8/17

Graf 1 Činnosti během pobytu na toaletě

0%

6,1 %

9,2 %

du bo vá

Počet respondentů (%)

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

7,7 % 0%

po čt už en ívá í ní m o te biln le íh fo o nu žá dn é se č ne inn vě os nu ti ji jin á či nn os ne t ch ci od po víd at

7,7 %

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

m oř m ská ěs íč sůl ek lé ka řs ký po uz e vo da

15,4 %

77,0 %

ků ra hy pe rm an ga n

15,4 %

Počet respondentů (%)

61,5 %

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Počet respondentů (%)

Graf 2 Sedací koupel

Graf 3 Hygiena konečníku

46,2 %

44,6 %

4,6 %

ka žd é

1×

de sp nně rc se hu ji

3 h vlh odi če ny ný po ub už ro ívá po us m ka ek žd ko ém ne vy čn pr hy ík áz gi sp dn en rc ěn a hu í n ji vý em sk á yt vli u vn on a em sn oc íže ně ní ní

4,6 %

Nejzajímavější výsledky provedeného výzkumného šetření Výzkumné šetření poukázalo na některé nedostatky v edukaci pacientů s hemoroidy. Zanedbání intimní hygieny může způsobit recidivy hemoroidálního onemocnění. V oblasti hygienické péče sestra edukuje pacienta zejména o nutnosti častého a důkladného sprchování konečníku po každé stolici (Anděl et al., 2012). Vlček (2010) uvádí, že při léčbě hemoroidů je vhodné použít dubovou kůru, kterou také uvedlo 50 respondentů (77 %). V pooperačním období se však preferuje sprchování před sedacími koupelemi. Nezbytnou součástí péče po propuštění do domácího ošetřování je nutnost dodržovat hygienu v oblasti konečníku, kdy pouze 30 respondentů (46,2 %) uvedlo, že konečník po každém vyprázdnění sprchují. Přitom podle Horáka et al.

54

(2013) či Korbičky (2012) je právě zanedbání intimní hygieny velice ohrožující, způsobuje jak samotný vznik hemoroidálního onemocnění, protrahuje dobu léčení, ale i recidivu. Spolu se zvýšenou hygienickou péčí je důležitá edukace pacienta o vyvarování se nošení těsného, neprodyšného a upnutého spodního prádla a oblečení (Korbička, 2012; Segnan, 2010). Celkem 58 respondentů (89,2 %) uvedlo, že používá volné a bavlněné spodní prádlo. Kapounová (2007) doplňuje, že nošení těsného a upnutého prádla je rizikem vzniku možných pooperačních komplikací a recidiv, ovšem o této

skutečnosti není informováno 7 respondentů (10,9 %).

Edukace v oblasti výživy by měla pojednávat o jídelníčku obsahujícím dostatek vlákniny a tekutin. Při edukaci v této oblasti je vhodná spolupráce všeobecné sestry a nutričního terapeuta. Pro adekvátní příjem rozpustné i nerozpustné vlákniny by se měla zvýšit konzumace ovoce a zeleniny se slupkou, luštěnin, obilovin, ořechů a semínek. Pacient by měl denně zkonzumovat alespoň 22,5 g vlákniny (Lukáš, 2007). Za vhodné potraviny pro snížení výskytu hemoroidálního onemocnění považuje 45 respondentů (69, 2 %)

recenzované články výzkumné sdělení

luštěniny, ovesné vločky a ovoce se slupkou. Nesmí se opomíjet ani pitný režim, preferují se zejména neslazené bylinné čaje a voda (Jeligová a Kožíšek, 2012).

Všeobecná sestra dále edukuje pacienta v oblasti vyprazdňování.

Péče o pravidelný odchod stolice souvisí jak s výživou, tak i s pohybovým režimem. Pokud má pacient sedavé zaměstnání, je mu doporučeno zvýšit fyzickou aktivitu. Jestliže i přes dostatečný pitný režim, zvýšený příjem vlákniny a zvýšený pohyb má pacient problémy s vyprazdňováním, jsou doporučovány volně prodejné přírodní bylinné produkty. Pravidelnosti vyprazdňování pacient docílí nácvikem defekačního reflexu. Vhodnou prevencí zácpy, jak uvádějí Suchánek (2012) či Brabcová (2009), je vypití vlažné vody nalačno ráno v pravidelnou dobu. Ve výzkumném šetření bylo zjištěno, že 12 respondentů (18,5 %) toto preventivní opatření považuje za nesprávné a nedoporučované. Vyprazdňování by mělo trvat krátkou dobu, v pravidelném čase a při minimálním zvýšení nitrobřišního tlaku. Pokud má pacient nutkání na stolici, neměl by vyprazdňování oddalovat (Čermák, 2007). Na otázku týkající se činností

Literatura: 1. Anděl P, Škrovina M, Ducháč V. Základy praktické proktologie. Praha: Galén, 2012.

ISBN 978-807-2628-926 2. Brabcová I et al. Prevence kolorektálního karcinomu. Onkologie. 2009;3(5):316– 318. ISSN 1803-5345 3. Čermák J. Prevence, diagnostika a léč­ ba hemoroidů. Medicína pro praxi.

2008;5(2):81–83. ISSN 1214-8687 4. Horák L et al. Praktická proktologie. Praha: Grada. 2013. ISBN 978-80-247-3595-5 5. Hrabáková Z. Hemoroidy. Edukafarm Far­ minews. 2011;4(1):10. ISSN 1213-1717 6. Jeligová H, Kožíšek F. Pitný režim: proč, kolik a co vlastně pít? Interní medicína.

2010;12(7):388–389. ISSN 1803-5256 7. Juřeníková P. Zásady edukace v ošetřo­ vatelské praxi. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2171-2 8. Kapounová G. Ošetřovatelství v intenzivní péči. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80247-1830-9 9. Korbička J et al. Co dělat při podezře­ ní na hemoroidy? Medicína pro praxi.

2012;9(12):482–489. ISSN 1214-8687 10. Korbička J et al. Hemoroidy – časté a ne­ příjemné onemocnění – konzervativní tera­ pie, chirurgické metody. Medicína pro praxi.

2012;9(12):482–489. ISSN 1214-8687 11. Lukáš K et al. Gastroenterologie a hepato­ logie. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80247-6720-8

během pobytu na toaletě 40 respondentů (61,5 %) odpovědělo, že se na toa­letě nevěnuje žádné jiné činnosti mimo vyprazdňování.

Ovšem je zajímavé, že během pobytu na toaletě si 10 respondentů (15,4 %) čte, 10 respondentů (15,4 %) používá mobilní telefon a 5 respondentů (7,7 %) během pobytu na toaletě kouří cigarety. Tyto nežádoucí faktory opět mohou vést k výskytu či zhoršení hemoroidálního onemocnění (Čermák, 2008).

V oblasti ošetřovatelské rehabilitace sestra ve spolupráci s fyzioterapeutem edukuje pacienta o nutnosti omezení činností spojených s dlouhým stáním a sezením.

Sedavý způsob života je jedním z rizikových faktorů přispívajících ke vzniku hemoroidů, proto je edukace v oblasti pacientova pohybu velice důležitá (Anděl et al., 2012). Dále je nutné pacienta edukovat o zásadách správného zvedání těžkých břemen. Doporučené pohybové aktivity bez velké zátěže jsou např. plavání, turistika či běh. Cvičení by mělo probíhat alespoň 3× týdně. Z důvodu zátěže řitní oblasti se nedoporučuje jízda na kole či koni (Hrabáková, 2011). Odpovědi na otázku týkající se vhodného pohybu pro snížení výskytu hemoroidální-

12. Magurová D, Majerníková Ľ. Edukácia a edukačný proces v osetrovatelstve. Martin: Osveta, 2010. ISBN 978-80-8063-326-4 13. Segnan N. European guidelines for quality assurance in colorectal cancer screening and diagnosis. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2010. ISBN 978-92-79-16574-0 14. Suchánek Š et al. Rakovina tlustého stře­ va a konečníku. Prevence zabírá. Praha: Mladá fronta, 2012. ISBN 978-80-2042474-7 15. Vlček P et al. Co nového v léčbě hemo­ roidů? Medicína pro praxi. 2010;7(1):9– 13. ISSN 1214-8687 16. Vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odbor­ ných pracovníků.

17. Vyhláška č. 2/2016 Sb., kterou se mění vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odbor­ ných pracovníků.

18. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách).

Recenzovali: PhDr. Jiří Frei, Ph.D. Fakulta zdravotnických studií, Západočeská univerzita v Plzni

Mgr. Helena Michálková, Ph.D. Geriatrická klinika, 1. LF UK v Praze

ho onemocnění byly převážně pozitivního charakteru. Plavání bylo označeno správně ve 45 případech (69,2 %), chůzi označilo za vhodnou již pouze 15 respondentů (23, 1%) a běh pouze 1 respondent (1,5 %).

Závěr Edukace je nepostradatelnou součástí péče o pacienta. Právě prostřednictvím vhodně uzpůsobené edukace se může pozitivně měnit životní styl pacientů tak, aby se zlepšila kvalita jejich života, a tím i kvalita jejich zdraví (Juřeníková, 2010). Prostřednictvím výzkumného šetření bylo zjištěno, že část pacientů postrádá informace o onemocnění, se kterým se léčí. Pacienti často nejsou edukováni o zásadních informacích o hemoroidech ani o rizikových faktorech přispívajících ke vzniku této choroby. Největším problémem, který z výzkumného šetření vyplynul, je nízká informovanost o režimových opatřeních po operaci hemoroidů. Přitom právě režimová opatření jsou např. podle Lukáše (2007) velice důležitá v terapii hemoroidálního onemocnění. Jedním z možných důvodů, proč je informovanost pacientů nízká, může být fakt, že se edukace pacientů často opomíjí.

Více o autorech: Bc. Anna Rambousková 2009–2013: SZŠ a VOŠZ Nymburk – obor Zdravotnický asistent; 2013–2016: Bc. stu­ dium Ošetřovatelství, obor Všeobecná sest­ ra – Ústav zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci; od 2016: Mgr. studium Ošetřovatelství, obor Ošetřovatelství ve vy­ braných klinických oborech se zaměřením na ošetřovatelství v chirurgii – Fakulta zdravotnic­ kých studií, Západočeská univerzita v Plzni; od 2016: Městská nemocnice Plzeň – Privamed a. s., oddělení neurologie – všeobecná sestra

Mgr. Martin Krause, DiS. 2004–2008: SZŠ a VOŠZ Trutnov – Zdra­ votnický asistent; 2008–2011: SZŠ a VOŠZ Trutnov – Diplomovaná všeobecná sestra; 2011–2014: Bc. studium Ošetřovatelství, obor Všeobecná sestra – Ústav zdravotnických stu­ dií, Technická univerzita v Liberci; 2014–2016: Mgr. studium Ošetřovatelství, obor Ošetřova­ telství ve vybraných klinických oborech – Zdra­ votně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích; od 2016: studijní doktorský program Ošetřovatelství – Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Čes­ kých Budějovicích; od 2011: Oblastní charita Trutnov, Domácí zdravotní služba a domácí hospicová péče – všeobecná sestra; od 2014: Fakulta zdravotnických studií, Technická uni­ verzita v Liberci – odborný asistent

55