odborné téma Sestra v ambulanci
florence 7–8/12
Dezinfekce v ambulantní praxi Mgr. Pavla Všetečková Oddělení hygieny a epidemiologie FN Brno pvseteckova@fnbrno.cz
Ambulantní složka zdravotní péče je specifická velkým obratem pacientů a představuje stejné riziko nákazy jako nemocnice. Eliminace rizika přenosu patogenních mikroorganismů na pacienty a ochrana zdravotnických pracovníků je obecným cílem postupů vedoucích k prevenci infekcí.
D
ezinfekce je jedním z efektivních postupů, jak bránit přenosu mikroorganismů. Ve zdravotnických provozech se využívá především účinku chemických látek s testovaným mikrobicidním účinkem. K dezinfekci je možné využít i jiných metod, avšak pouze velmi omezeně. Jde např. o termickou dezinfekci, UV záření nebo ionty kovů vykazujících antimikrobiální aktivitu, např. stříbra (využívá se jako součást např. intravaskulárních katetrů). Terminologicky bychom měli odlišovat dezinfekční prostředky jako antimikrobiální látky používané pouze na neživé objekty od antiseptik patřících mezi dezinfekční prostředky používané pouze na živé tkáně, jako jsou kůže a sliznice. Jaká jsou tedy pravidla správného používání dezinfekčních prostředků? V následujících bodech si můžete ověřit, zda máte postup správně nastaven: foto: Profimedia
12
→ Informace od výrobce. Jsou zcela stěžejní pro správné použití dezinfekčního přípravku, ovšem za současného respektování legislativních požadavků (tč. vyhl. č. 195/2005 Sb.). → Spektrum účinnosti. Výběr rozsahu potřebné mikrobicidní účinnosti se odvíjí od předpokládané míry rizika výskytu infekčních agens. Za základní účinnost se považuje účinnost baktericidní a virucidní, tj. s účinností proti HBV, HIV. Tuberkulocidní účinnost volíme na specializovaných plicních či infekčních ambulancích nebo tam, kde očekáváme kumulaci pacientů s rizikem TBC. MRSA se z hlediska citlivosti na dezinfekční prostředky chová jako běžná bakterie, použijeme tedy prostředky s baktericidní účinností bez nutnosti specifického testování. K přípravkům se sporicidní účinností sáhneme v případě, že ošetřujeme pacienta s prokázaným původcem Clostridium difficile. → Koncentrace a doba expozice. To jsou dva souvztažné údaje, které nemůžeme libovolně modifikovat, ale musíme striktně respektovat, jak jsou uvedeny na etiketě. Koncentrace se liší přípravek od přípravku, a to v návaznosti na spektrum účinnosti. Kritériem výběru přípravku může být i doba expozice. V ambulancích např. s velkým obratem vyšetřovacího instrumentária nebo s frekventovaným využitím malých ploch volíme přípravky s kratší dobou expozice 15 min a méně. → Voda. Používá se z vodovodního rozvodu, výjimkou mohou být slizniční antiseptika, kde výrobce může doporučit ředění fyziologickým roztokem či injekční vodou. Pokud výrobce neuvádí jinak, ředí se dezinfekční prostředky většinou studenou vodou, aby se omezil jejich dráždivý účinek. Teplota studené vody v rozvodech může kolísat od 10 °C (v zimě) do 18 °C (v létě), rozpustnost práškových přípravků podpoříme teplotou spíše kolem 20 °C. → Postup ředění. Většina pracovních roztoků se připravuje rozpuštěním odměřeného množství koncentrátu v odměřeném množství vody. Celkové množství pracovního roztoku zahrnuje objemové množství koncentrátu a vody (např. při přípravě 8 l roztoku s koncentrací 0,5 % vlijeme 40 ml koncentrátu do 7,96 l vody). U práškových dezinfekčních přípravků je ředění jednodušší, odměřené množství přípravku vsypeme do vody, jejíž množství se rovná výslednému objemu pracovního roztoku. → Dezinfekce ploch postřikem je zejména v ambulancích velmi oblíbená pro svoji jednoduchost a rychlost použití. Způsob