2009 Rodopis Ing. Petr Altmann
[JOSEF HELCL] Medailon
strana |2
Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 3 Anabáze Josefa Helcla za a po světové válce .......................................................................................... 7 Aktivity Josefa Helcla za okupace .......................................................................................................... 15 Poslední cesta Josefa Helcla .................................................................................................................. 17 Příloha č.1 – rozsudek nad Josefem Helclem, 1931 .............................................................................. 19 Příloha č.2 – podrobnosti k pobočce KT v Litoměřicích ........................................................................ 22 Bibliografie ............................................................................................................................................ 28 Seznam obrázků .................................................................................................................................... 30
Notes: Material was created and compiled based on several both official but also unofficial – family sources and it was done only for my family history research purposes! Please – for further purposes, especially of commertial character – contact owners of this sources! List of sources is attached. Materiál byl vytvořen na základě nejrůznějších oficiálních i neoficiálních – rodinných zdrojů. Byl vytvořen pouze pro účely mého rodinného pátrání. Prosím – pro využití k jiným účelům – zejména komerčním – kontaktujte vlastníky práv ke zdrojům! Soupis zdrojů je přiložen. Petr Altmann, xaltmann@volny.cz
strana |3
Úvod Josef Helcl, syn Františka Helcla (*16.2. 1851) a Pauliny Tyle (14.7. 1851) se narodil 23.8. 1893 v Jenšovicích nedaleko Mělníka [1].
Obrázek 1 - Josef Helcl (zdroj Altmann_Karel_album)
O jeho mládí se nepodařilo nalézt mnoho zpráv, ví se pouze, že k 18. říjnu 1908 byl veden jako žák košíkářské školy v Mělníce [2]. Předtím však absolvoval obecnou a měšťanskou školu a ještě za světové války byl uváděn jako košíkář, svobodný člen sociální demokracie [3, p. 2] Později pracoval v kanceláři výpravčího státních drah jako písař [3, pp. 7,13,14 a další]. Následně v období mezi válkami bydlel s manželkou Annou v Praze Nuslích. Rodina měla dvě dcery - Helenu a Milenu. O obou sestrách - Mileně i Heleně již nejsou k disposici téměř žádné informace. Starší Milena byla švadlenou, mladší Helena kadeřnicí. Obě byly údajně velmi krásné. Jedna z nich nemohla mít děti zato ta druhá měla tři... Při rozhovoru s Miroslavem Helclem uváděny obě již jako nedávno zesnulé ve věku přes 80 let.[4]. Dále lze dohledat [3, p. 7], že Josefu Helclovi byla nalezena blíže nespecifikována oční vada a jeho bydliště lze upřesnit na Vyšehradskou ulici č.16 v Praze na Vinohradech. To potvrzuje i jeden z pražských adresářů [5, p. 359], kde je Josef Helcl uveden jako košíkář, bydlící s manželkou Annou na adrese Vyšehradská 16, Praha XII. Pokud bychom však dnes hledali ve Vyšehradské č.16 dům , kde Helclovi bydleli, zjistíme, že se jedná o budovu Ministerstva spravedlnosti poblíž botanické zahrady Na Slupi na Novém Městě. Dá se dost pochybovat, že by zde snad Helclovi mohli bydlet… Obrázek 2 - Z pohledu diváka zleva Helena a Milena roz. Helclovy (zdroj Altmann_Karel_album)
Pochybnost by byla oprávněná. Na počátku pátrání po lokalitě vycházelo prostě z toho, že pokud dnes existuje ulice se stejným názvem jako před 70 lety jedná se o tutéž ulici. A jedině fakt, že na
strana |4 uvedeném čísle je dnes budova ministerstva, kde nikdo bydlet nemohl a přitom ona budova vzhledem ke svému stáří musela již v dané době na svém místě stát – tak jedině tato šťastná náhoda vyvolala pochybnosti, zda tehdejší Vyšehradská č.16 a dnešní jsou identické. Objasnění přinesla až mapa Prahy z roku 1938 [6], ze které vyplývá, že „Vyšehradské“ v Praze před druhou světovou válkou existovaly dvě! První se jmenovala Vyšehradská třída a dnes jí odpovídá právě Vyšehradská ulice na Novém Městě, kde sídlí ono Ministerstvo spravedlnosti. A skutečně – v této ulici v roce 1910 pak v č.8 (II/1407) bydleli jistí Josef Hölzl st. a ml. - oba obchodní cestující a Eugenie Hölzlová – modistka [7]. Věc se zdála být jasnou. Ale brzy se ukázalo jak ošidné, je činit závěry na tak vratkém podkladě, jakým je pouhá o shoda znění příjmení. Překvapivě lze totiž na výše uvedené mapě nalézt v těsné blízkosti železniční zastávky Královské Vinohrady (kde Josef Helcl pracoval) ještě navíc přímo i Vyšehradskou ulici. Tu však pochopitelně v dnešních mapách nalézt nelze, protože se prostě dnes jmenuje jinak! Záhada je tím objasněna – Helclovi bydleli v dnešní ulici Sarajevská č.p.68/16!
Obrázek 3 Orientační plán hlavního města Prahy s okolím, 1938[6]
strana |5
Obrázek 4 Sarajevská ulice č.16 (dříve Vyšehradská)[8]
Jen pro doplnění lze pak uvést, že v mapě z roku 1910 – 1916 [9] je ulice uvedena také jako Vyšehradská, byť zde vlastní dům ještě není zobrazen. Za války pak ulice nesla pro změnu ještě označení Pribinova[10] a teprve následně Sarajevská [11].
strana |6
Obrázek 5 orientační plán města z roku 1910 [9]
Obrázek 6 Tatáž ulice jako Pribinova na plánu z roku 1943[10]
strana |7
Opusťme nyní však tuto trapnou záležitost i období druhé světové války a vraťme se ještě do války první.
Anabáze Josefa Helcla za a po světové válce Za první světové války byl Josef Helcl členem československých legií v Rusku. V databázi legionářů [12] jsou uvedeny tyto základní údaje: Legionář Josef HELCL Příjmení1:HELCL Jméno 1: Josef Datum nástupu 1: 27.9.1917 Armáda 1: LR Útvar 1: 6.stř.pl. Hodnost 1: vojín Datum nar1: 23.8.1893 Okres nar: Mělník Obec nar: Jenšovice Bydliště okr: Praha Bydliště obec: Vinohrady
Z kopie tzv.legionářského spisu[3] pak vychází najevo celá řada dalších skutečností, jež nám Josefa Helcla pomohou přiblížit: U rakousko uherské armády byl veden jako desátník 28.pěšího pluku. Dne 25.července 1915 byl zajat u Sokala. V zajetí pobýval ve Starých Gagrech v Černomořské gubernii na Kavkaze. V září 1917 vstoupil do Českého vojska, kde byl zařazen jako střelec do 6. pěší rozvědky, jinde je pak uvedeno jeho zařazení k 7. rotě 6. hanáckého pluku. V listopadu 1917 byl převeden do oddílu pěší rozvědky téhož pluku. Účastnil se boje u Bachmače a za tu dobu měl pouze jeden kázeňský přestupek. Nakonec dosáhl hodnosti šikovatele aby byl poté k 15.4.1918 zčistajasna označen za sběha. Do vlasti se pak vrátil až v prosinci 1918 [3, pp. 2,3,7,12 a další]. Toto je shrnutí příběhu Josefa Helcla dle úředních zdrojů. Zajímavější je ovšem jak to viděl a písemně zaznamenal v dopise po skončení první války on sám [3, pp. 8-11]: Text je záměrně uveden v doslovném přepisu s původní gramatikou.
strana |8 Kancelář čslovenských ruských legií při No??? Smíchov Žádost podána mnou Josefem Helclem ruským legionářem, šikovatelem, narozeným r.1893/23.srpna v Jenšovicích, okres Mělník, příslušný tamtéž, košíkář, ženatý, kterou následovně odůvodňuji: Dne 29.září r.1917 jsem vstoupil jako každý vlastenec "Čech" ku 6.tému Hanáckému pluku v Pirjatině jako dobrovolec za mojim národním přesvědčením a společně prodělával boje u "Bachmače". Po bojích při krátkém oddychu nám byl rozdáván každému jednotlivci cukra a jelikož byl u nás veliký nedostatek peněz, bylo nám dovoleno, kdo chce, že může onen cukr si odprodat, a tím že si dopomůžem k nějaké té postrádající "kopejce". Já jako druzí bratři jsem šel cukr tento prodat a právě při vstupu do jedné chalupy jsem byl chycen 3mi bolševiky, v nichž jsem později poznal, že jsou to sami "Slováci", odveden do jejich hlavního štábu, kdež jsem měl býti odstřelen. Asi po 5ti hod. jsem byl odveden do arestu, kdež jsem byl po 2 měsících a několik dní propuštěn na svobodu a otázán, zda-li bych nevstoupil do jejich částí i řekl jsem jim, že již mám té vojančiny dost, že bych raději se podíval do Čech; bylo mě vyhověno a já na druhý den jsem nastoupil cestu přes Ukrajinu k domovu. Peněz jsem měl u sebe málo, právě oni peníze stržené za prodaný cukr, které mě naštěstí ponechaly páni "bolševici" tak jsem byl nucen najmouti práci u sedláka a pracoval u něj skoro 3 měsíce, kdež jsem vydělal pár rublů a pustil se do Čech, chvílemi pěšky, chvílemi po dráze až jsem přišel do Prahy. Po mém příchodu do Prahy jsem se doslechl, že se sestavuje I.rota čechoslováků z Ruska na Staroměstském náměstí i šel jsem se hned přihlásit. Byl jsem osloven podporučíkem Jarolímkem, který právě onu rotu sestavoval bych nejprve šel do kasáren "krále Jiřího" na Josefské náměstí ku zavedení protokolu jak a kterak jsem přišel do Čech který jsem také řádně uvedl a vlastnoručně podepsal a byl odeslán zpět ku I.rotě čsl. Po nějakém čase byl nábor ku vojenské policiji právě od naší I.roty a já jsem se též přihlásil jako účastník u oné voj.policije kdež jsem sloužil nepřetržitě a čestně ??? za kterouž službu jsem byl povýšen jako šikovatel. Po rozpuštění vojenské policije jsem si zadal ku dráze což jsem také dostal a jsem nyní zaměstnán co písař na nádraží "Nusle - Vršovice". Nyní při provádění naší "definitivy" jsem byl vyzván o průkaz legionářský, což jsem se také obrátil ku svému 6tému pluku do Olomouce aby mě zaslali výkaz; oni mě výkaz zaslali na kterém mě dne 15/IV.1918 prohlásily za sběha. Takovéto jednání onoho p.plukovníka je necharakterní, poněvadž není oprávněn on prohlašovat vojína za sběha, aniž by věděl jak a proč za jakých okolností se onen člověk ztratil. Což kdybych tak byl opravdu ubytý, tak jsem také prohlášen za "sběha z hrobu", že ano? Takoví páni by se měly dát do sanatorium k léčení a né vést evidenci pluku. Divím se že ještě dnes máme takovéto síly v naší republikánské čslovenské armádě!!
strana |9 Protož žádám shora jmenovanou kancelář při N.V.O. by onu věc řádně vyšetřila a vzala v úvahu a vystavěla mě legionářský průkaz, jelikož ho nutně potřebuji. Myslím, že by takto žádný "sběh" nejednal sebe-vědomně a charakterně jako jednám Já. Josef Helcl šikovatel r.leg. Adresa: Vyšehradská ul.č.16 Královské Vinohrady
Jako doplnění k tomuto vcelku vyčerpávajícímu popisu je možno uvést, že po návratu do Čech byl Josef Helcl zařazen k čs 5.pěšímu pluku a 5.června 1920 demobilizován a převeden do zálohy, kde nakonec skončil k roku 1925 jako rotmistr v záloze [3, pp. 5-7]. Značná část legionářského spisu se v návaznosti na toto věnuje problematice úsilí Josefa Helcla o vymazání statutu sběha a snaze o získání legionářského postavení a výhod dle zákona z 24.7.1919[3, pp. 12-25]. Nutno říci, že byl nakonec úspěšný a 21.září 1921 mu byl legionářský charakter přiznán[3, p. 26]. Závěr legionářského spisu se pak zabývá dosti nečekaně prohřešky Josefa Helcla na poli drobné kriminality hospodářské povahy v období první republiky. Do spisu se dostaly jedině proto, že měly vliv na legionářské výhody, které si po válce tak pracně vymohl. Je zřejmé, že 4.2.1929 byl Josef Helcl u Krajského soudu v Praze odsouzen za zpronevěru[3, pp. 3233]. Firmě AUTOMATIC na výherní automaty, u níž byl inkasistou, dle rozsudku v období od června 1927 do června roku následujícího zpronevěřil prokázaných 335 K 50hal. Odsouzen byl na 3měsíce podmíněně a náhradě částky do tří let. Ve zkušební době 23.9.1930 však byl opět odsouzen, a to k nepodmíněnému trestu na 3 týdny a ztrátě volebního práva. Spis již neobsahuje specifikaci přestupku blíže, pouze odkazem na § 197, 461 tr.z. Z toho důvodu však soud usnesením z 19.ledna 1931 nařídil i výkon prvního trestu[3, p. 31]. A ještě 12.12.1931 byl následně s kumpány odsouzen za podílnictví na krádeži, které se zúčastnil v lednu 1919 (!) ke třem dnům tuhého žaláře s postem a ztrátě volebního práva [3, pp. 34-36]. Rozsudek uvádím v příloze, neboť jde o příspěvek poněkud kuriozního charakteru, který může přiblížit v originální podobě svoji dobu lépe než jakékoli dnešní moje resumé. Na tomto místě proto uvedu jen ve stručnosti, že se dle závěrů soudu Josef Helcl zúčastnil s příbuznými Františkem Týle, Josefem Hodkem a dalšími vloupání do sklepa, kde ukradli tlačenku, mýdlo a prasátko… Ministerstvo národní obrany pak v návaznosti na tato extempore k 1.dubnu 1932 Josefu Helclovi legionářské výhody odňalo[3, p. 30].
s t r a n a | 10
Obrázek 7, mapa - pokus o rekonstrukci trasy Josefa Helcla za světové války
s t r a n a | 11
Obrázek 8, Kmenový list Josefa Helcla, zdroj : VHÚ Praha (Invalidovna)
s t r a n a | 12
Obrázek 9, zdroj dtto - část z legionářského spisu
s t r a n a | 13
Obrázek 10, fotografie Josefa v období kolem světové války se nedochovala, pro jeho bratra Václava ano (1910)
s t r a n a | 14
Obrázek 11, dtto jako předchozí - v předvečer světové války (1910)
s t r a n a | 15
Aktivity Josefa Helcla za okupace Vyprávění Miroslava Helcla z Jenšovic a s Jaroslava Kohouta z Kralup[4] zaznamenává příběh Josefa Helcla během německé okupace následovně: Za války ho zabili nacisté (byl jako bývalý legionář za Němců v odboji dvakrát zavřený). Bratr Jaroslava Kohouta u něj byl zrovna na návštěvě, když jej sebrali na základě něčího udání poprvé. Bylo to zrovna o Vánocích a měl štěstí . To ho zachránilo, že řekl, že byl jen na návštěvě u svého strýce (tj.Josefa Helcla) a k ničemu se nepřiznal. Tak jej pustili. Josefa Helcla však zavřeli a byl v Německu. Když jej asi za půl roku pustili přijel se zavázanou hlavou. Pořád ho bolela jako následek mučení, při kterém mu mimo jiné měli nacisté i zarážet špendlíky za nehty. Když ho tedy na podzim pustili přijel ke Kohoutovým. Rozhodl se, že pojede dětem pro jablka. Na tehdejším Denisově nádraží (dnes již neexistuje) jel tramvají. Tenkrát ještě jezdívaly tramvaje otevřené a nastupovalo se prostředkem. Jenže právě tam stáli němečtí vojáci. Jak se kolem nich prodíral s tím ruksakem plným jablek, začali oni cosi reptat. Josef Helcl jen opáčil :" Vy hajzlové německý!". Vojáci tomu ovšem dobře porozuměli a šli po něm. On jim s tím báglem začal utíkat a právě na tom Denisově nádraží mu někdo podstrčil nohu, takže zakopl a Němci ho chytli. Zavřeli ho do Terezína a už se nevrátil… Rešerší Národního archivu z 8.září 2009 [13] a dotazem do koncentračního tábora Flossenbürg [14] byly k okupačním aktivitám Josefa Helcla zjištěny následující informace, vnášející dodatečné světlo a korigující zaznamenané rodinné vzpomínky: Josef Helcl byl vzat do vazby 29.prosince 1939 a propuštěn 31.října 1941 (Zemský úřad Praha dodatky, Kartotéka vězněných a internovaných osob) [13]. Z další vazby byl propuštěn z káznice St.Georgen Bayreuth 17.7.1942 a další propouštěcí rozkaz vyšel 15.9.1942 od příslušníka oddělení gestapa II BM (pravicový odboj, resp. jednotlivé protiněmecké akty). Bohužel se v archivu nepodařilo zjistit, kdy byl v těchto případech zatčen (Fond Okupační vězeňské spisy) [13]. V archivu koncentračního tábora Flossenbürg pak bylo nalezeno několik dokumentů týkajících se další Josefa Helcla. Jde o následující: •
vstupní list,
•
zápis v registrační knize vězňů koncentračního tábora Flossenbürg a
•
zápis v poválečné dokumentaci 3tí U.S. Army.
Z těchto dokumentů vyplývá, že dne 01.12.1944 byl Josef Helcl převezen z Gestapa v Praze do koncentračního tábora Flossenbürg, zaregistrován pod registračním číslem vězně 37981;uveden jako Čech; politická vazba [14]. Dne 05.12.1944 převezen do pobočky koncentračního tábora Flossenbürg do Litoměřic, kde podle stejného zdroje také dne 15.2.1945 zemřel [14].
s t r a n a | 16 Podle jiného zdroje Josef Helcl zahynul až 10.2.1945 v koncentračním táboře Flossenburg (Kartotéka osob čsl.státní příslušnosti v různých koncentračních táborech, Index k seznamu zatčených od 1.12.1941 do 31.3.1942), a další zdroj uvádí datum úmrtí již na 2.2.1945 (fond Policejního ředitelství Praha II - evidence obyvatelstva - přihlašovací karta) [13] Vnést jasno k přesnému datu úmrtí pomohla data z Památníku Terezín (Terezin Memorial), která uvádějí jeho úmrtí také již na 02.02.1945[15]. V archivu koncentračního tábora Flossenbürg se v tomto ohledu domnívají, že toto nejdřívější datum úmrtí je nejpravděpodobnější, protože často trvalo několik dní než zpráva o úmrtí z poboček koncentračních táborů dorazila do hlavního tábora a byla zaregistrována. Více informací o pobočce koncentračního tábora v Litoměřicích lze nalézt v článku poskytnutém z koncentračního tábora Flossenbürg, ketrý je uveden v příloze č.2. Tento článek publikován v knize “Flossenbürg. Das Konzentrationslager Flossenbürg und seine Außenlager”, ed. by Wolfgang Benz and Barbara Distel, München 2007. Pozůstalá manželka Anna (nar. 13. února 1891) byla po smrti Josefa Helcla zaopatřena Státním úřadem pro válečné poškozence Praha (záznam v kartotéce tohoto úřadu) [13]. A z válečného období se pak již podařilo v NA nalézt pouze dotaz na pověst a trestní rejstřík Josefa Helcla (fond Policejního ředitelství Praha II - všeobecná registratura H 1510/29, manipulační období 1931 - 1940) [13]. Dodatečným dotazem u zpracovatele rešerše v NA bylo zjištěno, že šance nalezení bližších informací – např. protokolů z výslechů je z důvodu skartace materiálů gestapem v závěru války v podstatě nulová…
s t r a n a | 17
Poslední cesta Josefa Helcla Snaha o přiblížení jeho pobytu v koncentračním táboře Flossenbürg – čerpáno z www.holocaust.cz
Jak uvedeno výše, zemřel Josef Helcl pobočce koncentračního tábora Flossenbürg.
někdy
počátkem
února
1945
v litoměřické
Před svým převezením však strávil 4 dny přímo ve Flossenbürgu. Tento tábor se nalézá v Bavorsku nedaleko českých hranic . Byl postaven již roku 1938 a původně byl určen pro „kriminální“ a „asociální“ živly. Nacházel se u granitových nalezišť a principielně sloužil jako zdroj otrocké práce pro nacistickou zbrojní mašinerii.
Obrázek 12 - Baráky pro vězně v koncentračním táboře Flossenbürg, 1942. (Foto: Bildarchiv Preussischer Kulturbesitz, courtesy of USHMM Photo Archives)
O podmínkách v jakých vězni žili vypovídá jistě již to, že plánovaná kapacity tábora 1600 osob byla časem neustále překračována, až na finálních 15 000 vězňů v roce 1945. Kriminální delikventy postupně doplňovali němečtí političtí vězni svážení z ostatních koncentračních táborů, později též z okupovaných zemí včetně Protektorátu. Ke konci války sem byli na práci zasíláni též Židé. Vězni kriminálního charakteru byli obsazováni na různé táborové pozice jako jeden z nástrojů teroru vůči vězňům politickým.
s t r a n a | 18
Obrázek 13 - Interiér vězeňských ubikací. Fotografie pořízena po osvobození americkými jednotkami, 5. května 1945. (Foto: National Archives, courtesy of USHMM Photo Archives)
V roce 1945 pak byli v táboře vězněni odděleně od ostatních příslušníci vojenského odboje a představitelé různých států, mimo jiné účastníci pokusu o atentát na Hitlera z roku 1944. V počátku vězni pracovali v lomech na granit, později pak v továrnách na výrobu stíhaček Messerschmitt. Pracovali v nelidských podmínkách, teroru a šikanování, kromě jejich pracovní síly ve skutečnosti šlo o jejich likvidaci. Za dobu trvání tábora zahynulo cca 30 000 vězňů. Josef Helcl zemřel v únoru 1945 a pokud nakonec neskonal v Litoměřicích ale snad přímo přecejen ve Flossenbürgu byl přinejmenším ušetřen alespoň pochodů smrti. Ty započaly 17. dubna 1945 a z 10 000 lidí, které takto dozorci hnali bavorským venkovem bylo po skončení války nalezeno asi 5000 mrtvých podél cest...
Věnováno památce Josefa Helcla Petr Altmann Únor 2011
s t r a n a | 19
Příloha č.1 – rozsudek nad Josefem Helclem, 1931
Obrázek 14[3, p. 34]
s t r a n a | 20
Obrázek 15[3, p. 35]
s t r a n a | 21
Obrázek 16[3, p. 36]
s t r a n a | 22
Příloha č.2 – podrobnosti k pobočce KT v Litoměřicích
Obrázek 17 -17, 6 stran ze zdroje Distel, Wolfgang Benz and Barbara, [editor]. 2007. Flossenbürg. Das Konzentrationslager Flossenbürg und seine Außenlager. München, 2007.
s t r a n a | 23
s t r a n a | 24
s t r a n a | 25
s t r a n a | 26
s t r a n a | 27
s t r a n a | 28
Bibliografie [1]
M. Helcl, Výtah z matrik narozených, oddaných a zemřelých rodiny Helcl František a Tylová Paulina (extract from birth register for Helcl family), 2007.
[2]
M. Helcl, Výtah z matrik narozených, oddaných a zemřelých rodiny Helcl František a Tylová Paulina, 2007.
[3]
Ústřední vojenský archiv, kopie Legionářského spisu, Praha: , 2009.
[4]
M. Helcl a J. Kohout, Interviewees, Vyprávění Miroslava Helcla z Jenšovic a s Jaroslava Kohouta z Kralup. [Rozhovor]. 2 9 2007.
[5]
V.S.Vilinský, Pražský adresář 1937-1938, Praha: Státní tiskárna, 1937.
[6]
Vojenský zeměpisný úřad v Praze, „Městská knihovna v Praze,“ Obec Pražská, [Online]. Available: http://www.mlp.cz/mapa-prahy-1938/mapy/48.jpg. [Přístup získán 05 11 2009].
[7]
Adresář královského hlavního města Prahy a obcí sousedních, Praha, 1910.
[8]
Google, „Google maps,“ Google, 2009. [Online]. Available: http://maps.google.com/maps?f=q&source=s_q&hl=cs&geocode=&q=praha&sll=37.0625,95.677068&sspn=26.316024,53.349609&ie=UTF8&hq=&hnear=Praha,+%C4%8Cesk%C3%A1+r epublika&ll=50.067256,14.435509&spn=0.000656,0.001628&z=19&layer=c&cbll=50.067248,1 4.435339&panoid=. [Přístup získán 05 11 2009].
[9]
Farský, Praha - orientační plán města, Praha, 1910.
[10]
R. Jiřík, Plan der hauptstadt Prag, Praha: Melantrich, 1943.
[11]
Ústřední správa geodesie a kartografie, ORIENTAČNÍ PLÁN HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY, Praha: Ústřední správa geodesie a kartografie, 1959.
[12]
Ústřední vojenský archiv, „Databáze legionářů a padlých ve 2.SV,“ [Online]. Available: http://www.vuapraha.army.cz. [Přístup získán 6 1 2009].
[13]
Národní archiv, Rešerše k věznění Josefa Helcla, Rešerše byla provedena z různých zdrojů umístěných v Národním archivu, Praha, 2009.
[14]
J. I. C. C. M. M.A., „Flossenbürg Concentration Camp Memorial, Historical Department,“ 2011.
[15]
„Památník Terezín,“ [Online]. Available: http://www.pamatnik-terezin.cz. [Přístup získán 22 02 2011].
s t r a n a | 29 [17]
Institut Terezínské iniciativy, „holocaust.cz,“ 15 7 2003. [Online]. Available: www.holocaust.cz. [Přístup získán 26 10 2009].
[18]
W. B. a. B. Distel, Editor, Flossenbürg. Das Konzentrationslager Flossenbürg und seine Außenlager, München , 2007.
s t r a n a | 30
Seznam obrázků Obrázek 1 - Josef Helcl (zdroj Altmann_Karel_album) ............................................................................ 3 Obrázek 2 - Z pohledu diváka zleva Helena a Milena roz. Helclovy (zdroj Altmann_Karel_album)........ 3 Obrázek 3 Orientační plán hlavního města Prahy s okolím, 1938[6] ...................................................... 4 Obrázek 4 Sarajevská ulice č.16 (dříve Vyšehradská)[8] ......................................................................... 5 Obrázek 5 orientační plán města z roku 1910 [9] .................................................................................. 6 Obrázek 6 Tatáž ulice jako Pribinova na plánu z roku 1943[10] ............................................................. 6 Obrázek 7, mapa - pokus o rekonstrukci trasy Josefa Helcla za světové války ..................................... 10 Obrázek 8, Kmenový list Josefa Helcla, zdroj : VHÚ Praha (Invalidovna) .............................................. 11 Obrázek 9, zdroj dtto - část z legionářského spisu ................................................................................ 12 Obrázek 10, fotografie Josefa v období kolem světové války se nedochovala, pro jeho bratra Václava ano (1910) ............................................................................................................................................. 13 Obrázek 11, dtto jako předchozí - v předvečer světové války (1910) ................................................... 14 Obrázek 12 - Baráky pro vězně v koncentračním táboře Flossenbürg, 1942. (Foto: Bildarchiv Preussischer Kulturbesitz, courtesy of USHMM Photo Archives) ........................................................ 17 Obrázek 13 - Interiér vězeňských ubikací. Fotografie pořízena po osvobození americkými jednotkami, 5. května 1945. (Foto: National Archives, courtesy of USHMM Photo Archives) ................................ 18 Obrázek 14[3, p. 34] .............................................................................................................................. 19 Obrázek 15[3, p. 35] .............................................................................................................................. 20 Obrázek 16[3, p. 36] .............................................................................................................................. 21 Obrázek 17 -17, 6 stran ze zdroje Distel, Wolfgang Benz and Barbara, [editor]. 2007. Flossenbürg. Das Konzentrationslager Flossenbürg und seine Außenlager. München, 2007.................................... 22