David Szalay: Turbulence

Page 1

Úspěšný byznysmen ze Senegalu, hongkongská profesorka literatury, německý pilot nákladního letadla, indický zahradník v luxusní katarské rezidenci nebo matka dospělého Angličana léčícího se s rakovinou prostaty. Dvanáct lidí na palubě dvanácti různých dálkových letů obkrouží během několika desítek hodin celou Zemi. Štafeta jejich krátkých příběhů, vzájemně propojených postavami, které se v jedné epizodě jen mihnou a v další pak hrají ústřední roli, je výstižnou metaforou stavu dnešního světa a mezilidských vztahů: tisícikilometrové vzdálenosti mezi kontinenty jsme schopni snadno překlenout díky výkonným letadlům a moderním komunikačním prostředkům, jen velmi málo nám to ale pomáhá k tomu, abychom překonali bariéry mezi kulturami, mezi generacemi, bariéry, které se často vytvoří i mezi těmi nejbližšími. — Překlad Lukáš Novák. David Szalay (* 1974, Montreal) je britský spisovatel a autor rozhlasových her. Napsal čtyři romány, za něž získal několik cen, a sbírku povídek Turbulence. Vyrůstal v Londýně, bydlel v Kanadě a Belgii a v současnosti žije v Budapešti. V roce 2013 byl časopisem Granta označen za jednoho z nejlepších mladých britských prozaiků. Román All That Man Is, jehož české vydání připravujeme, byl v roce 2016 nominován do užšího výběru na Man Bookerovu cenu.

Doporučená cena 219 Kč

ISBN 978-80-7470-285-3

Turbulence_135x205x13_obalka.indd 1-3

David SZALAY TURBULENCE

Turbulence

Nesnášela turbulence, ať byly sebemírnější; narušovaly iluzi bezpečí, kvůli nim už nebylo možné předstírat, že je někde, kde jí nic nehrozí.

David SZALAY

27.04.2020 12:00:39



Turbulence

AKROPOLIS 2020 Turbulence_128x200_sazba_OK.indd 1

23.04.2020 9:20:04


Turbulence_128x200_sazba_OK.indd 2

23.04.2020 9:20:04


Turbulence

David Szalay Turbulence_128x200_sazba_OK.indd 3

23.04.2020 9:20:05


Copyright © 2018 by David Szalay © Translation Lukáš Novák, 2020 © Graphic & Cover Filip Blažek – Designiq, 2020 © Filip Tomáš – Akropolis, 2020 ISBN 978-80-7470-285-3 ISBN 978-80-7470-286-0 (MOBI) ISBN 978-80-7470-287-7 (ePUB)

Turbulence_128x200_sazba_OK.indd 4

23.04.2020 9:20:05


Vฤ novรกno T & B

Turbulence_128x200_sazba_OK.indd 5

23.04.2020 9:20:05


Turbulence_128x200_sazba_OK.indd 6

23.04.2020 9:20:05


5

YYZ—SEA

Turbulence_128x200_sazba_OK.indd 41

23.04.2020 9:20:05


Turbulence_128x200_sazba_OK.indd 42

23.04.2020 9:20:05


Bylo jí to nesmírně líto, ale té mladé ženě, která za ní kvůli rozhovoru přiletěla až z Brazílie, byla nucena sdělit, že musí okamžitě odjet. „Má dcera právě začala rodit,“ vysvětlila jí. „V Seattlu. Jediný dnešní spoj do Seattlu odlétá…,“ pohlédla na hodinky. „Přesně za dvě hodiny. Takže musím běžet. Je mi to moc líto.“ „Aha,“ vydechla novinářka. „Takže…“ „Je mi to moc líto,“ zopakovala Marion, když žena nejevila žádné známky toho, že by se chystala zvednout z jejího gauče. „A bylo by možné,“ zeptala se novinářka a konečně vstala, „abych vám poslala otázky e-mailem?“ „Samozřejmě. To vůbec není problém. Teď si potřebuju zabalit pár věcí,“ prohlásila Marion a vyšla z místnosti. Když je vyrušil telefon, zrovna odpovídala na dotaz týkající se kulturní apropriace. Něco jí říkalo, že by vyzvánění neměla ignorovat. Rozloučily se na chodníku před domem, kde už čekal taxík, Marion se zeptala, jestli může novinářku někam svézt, a ta odvětila, že to není třeba, díky. Jediný přímý let z Toronta do Seattlu nabízely toho dne jedny z těch nízkonákladových aerolinek, které Marion stále ještě pova43

Turbulence_128x200_sazba_OK.indd 43

23.04.2020 9:20:05


žovala za nový fenomén, ačkoliv existovaly už několik desetiletí. Z úzkého sedadla shlížela na (nejspíš) Severní Dakotu dole pod sebou. Letadlo se lehce naklánělo ze strany na stranu a ona sledovala pomalu ubíhající bledou krajinu. Občas bylo stěží poznat, jestli jsou ty bílé plochy mrak, nebo zemský povrch, na němž skutečně žijí lidé. Někdy jí napovědělo černé žilkování cest. Marion si dokázala představit, jaké to tam dole je. Sama z podobného místa pocházela: z drsné rovinaté krajiny, nepřátelské vůči všemu, co nepřinášelo zjevný užitek. Pravda, knihovnu v onom manitobském městečku měli a ona tam jako náctiletá trávila většinu volného času. Tehdy o ní říkali, že žije s hlavou v oblacích, a ona skutečně ráda hledívala k nebi – také jí často připadalo, jako by nebe bylo to jediné, co tam stojí za vidění. Nad horami to s letadlem házelo a třáslo, pak skrz mraky sestoupilo k seattleskému letišti, kde Marion ještě od zavazadlového pásu zavolala Dougovi. Nevzal to, ale za chvíli volal zpátky a oznámil jí tu novinku. Zatímco mluvil, vrazil do ní někdo, kdo se snažil natáhnout pro své zavazadlo, ale nevšímala si toho, přestože se na ni dotyčný obořil. „Ach, Dougu, a jak se jim vede?“ zeptala se. „Dobře,“ odpověděl. Pomyslela si, že by mohl znít o něco radostněji – určitě byl otřesený, jako většina čerstvých otců. Zavěsila s tím, že se zanedlouho uvidí. Bylo teprve brzké odpoledne pacifického času, ale kvůli vytrvalému dešti působilo světlo venku dojmem, jako by se už smrákalo. Když dorazila na místo, Doug tam nebyl. Nejspíš si na chvíli zaskočil domů, usoudila sestra, na kterou Marion (stále ještě s kufrem v ruce) natrefila na porodním oddělení kdesi ve vyšších patrech nemocniční budovy. Čekala – neposadila se, jak jí bylo nabídnuto – a sestra se zatím šla podívat, jestli Annie nespí. Vrátila se s tím, že je vzhůru. „Tohle si vezměte,“ řekla a podala Marion cosi připomínajícího krabici od bot plnou modrých koupacích čepic. Chvíli trvalo, než jí došlo, o co se jedná. Posadila se, aby si návleky natáhla přes boty. Když s tím byla hotová, sestra ji zavedla k dáv44

Turbulence_128x200_sazba_OK.indd 44

23.04.2020 9:20:05


kovači dezinfekčního gelu na ruce. „Jděte touhle chodbou, druhé dveře nalevo,“ ukázala jí potom. „Děkuji,“ odtušila Marion a šla. Šla s tlukoucím srdcem. Uviděla je skrz skleněnou výplň dveří – Annie seděla na posteli a v náručí nejistě držela tu droboučkou věc v dupačkách, které Marion sama koupila. Marion se zastavila, snažila se pohled na ty dva podržet v mysli. Setřela si z tváře nečekanou slzu, pak druhou. Potom se kratičce bezhlesně zasmála tomu, že pláče. Otevřela dveře a vstoupila. Usmívala se. Annie vzhlédla a bez zaváhání vyhrkla, skoro vykřikla: „Je slepý.“ Marion zůstala stát. „Tvrdí, že je slepý,“ řekla Annie. „Prý je slepý.“ Marion, omráčeně stojící mezi dveřmi, si nejasně uvědomovala, že se stále ještě usmívá. „Prý je slepý,“ zopakovala Annie. Marion bylo jasné, že tam nemůže jen tak stát. Musí něco udělat. Přistoupila k posteli a miminko si od dcery vzala. Jako by neslyšela, co Annie říkala – sama cítila, že dělá přesně to, co by dělala, kdyby Annie nic z toho neřekla. „Slyšíš, co ti povídám?“ zeptala se Annie. „Ano, slyším tě.“ „No a? Nic mi na to neřekneš?“ Marion usilovně přemýšlela. Nakonec se zeptala: „Ví o tom Doug?“ „Jo. Když mu to řekli,“ hlesla Annie, teď už v slzách, „odešel.“ „Odešel?“ „Ano – odešel!“ Marion hleděla na tu několik hodin starou věc ve svém náručí, na zarudlé vrásky v obličejíku, který jako by se skládal jen ze zarudlých vrásek. Na černé chomáčky vlasů na křehké lebce. Z novorozenců nebyla nikdy zvlášť unešená – dokonce i Annie se jí zdála ošklivá, když jí dceru tenkrát poprvé podali. Vlastně děti vůbec 45

Turbulence_128x200_sazba_OK.indd 45

23.04.2020 9:20:05


neměla moc ráda. Po Annie věděla, že jí to stačilo. Vůbec netoužila si to zopakovat – nic z toho. Upírala zrak na sametovou dětskou hlavičku a horečně uvažovala, co říct. „Jaké jste mu dali jméno?“ zeptala se nakonec. „Thomas,“ odpověděla Annie a po tváři jí stékaly slzy. „To je hezké.“ Zatímco miminku podpírala hlavičku, opatrně se posadila na židli u postele. Připadalo jí, že dítě nic neváží. Dobře si uvědomovala, že nárokům, které na ni daný okamžik kladl, se jí dostát nepodařilo. To, že její dcera od ní něco potřebuje, bylo bolestně zjevné. Stejně zjevné bylo i to, že ona jí to není schopná poskytnout – že ani neví, co by to mělo být. „To se mi líbí,“ řekla a pořád ještě mluvila o jméně, ačkoliv uplynula už příliš dlouhá doba, a nebylo tak jasné, co má na mysli. Každopádně to působilo zbytečně, jako cosi, co jen zdůraznilo fakt, že jí chybí slova, která by snad skutečně mohla pomoci. Vnímala svou lidskou nedostatečnost a ze všeho nejvíc si přála odejít – a vzápětí si uvědomila, že touha odejít je dalším projevem selhání, selhání tak ostudného, že se sotva dokázala podívat Annie do očí. Když jí podala Thomase zpátky, zeptala se – aniž by stále jakkoliv zareagovala na to, co se dozvěděla –, jestli Annie něco nepotřebuje. A ano, pár takových věcí by se našlo. Marion vytáhla z kabelky propisovačku a pečlivě si sepsala seznam. Mezi regály supermarketu se pohybovala jako omráčená. Už jí bylo jasné, že význam toho, co se právě stalo, bude s plynoucím časem narůstat – že se to bude rozpínat v její mysli, a také v mysli Annie, v cosi ohromného, že to přeroste v pocit kardinálního selhání, selhání mateřského, všeobecně lidského, v cosi, co od nynějška bude zásadním způsobem určovat jejich životy a před čím ani jedna z nich už nikdy úplně neutečou, ať už se v budoucnosti stane cokoliv. Je to jedna z těch událostí, napadlo ji, jež z nás dělají to, 46

Turbulence_128x200_sazba_OK.indd 46

23.04.2020 9:20:05


co jsme – sami před sebou i před ostatními. Zpočátku se zdá, že se zkrátka přihodily, ale pak trvají a my pomalu začínáme chápat, že se jich nezbavíme, že nic už nebude takové jako dřív. Když kdosi vyslovil její jméno, několik vteřin jí nedocházelo, že mluví na ni. Stály před ní dvě ženy. Vypadaly jako Číňanky. Mladší z nich se na ni usmívala. „Promiňte,“ zopakovala, „nejste náhodou Marion Mackenziová, ta spisovatelka?“ Marion o tom musela přemýšlet, potřebovala chvíli na to, aby se sama sebe otázala, jestli je skutečně ‚Marion Mackenziová, ta spisovatelka‘. „Ano,“ pravila, „to jsem já.“ „Já jsem vaše veliká fanynka,“ odpověděla žena. „Děkuji,“ řekla Marion. „Jmenuju se Wendy.“ „Těší mě, Wendy.“ „Jste v pořádku? Jste úplně promočená,“ starala se Wendy a z tváře jí zmizel úsměv. Marion byla skutečně úplně promočená – na podlahu z ní kapala voda a vlasy měla přilepené k čelu. Než se sem dostala, šla deset minut pěšky v hrozném lijáku. „To nic,“ odpověděla. „Jen si musím koupit deštník,“ dodala ve snaze to trochu zlehčit. „Ten tady opravdu potřebujete,“ přitakala Wendy. „Tohle je moje máma, Jackie,“ řekla pak. Když starší žena zaslechla své jméno, jen kývla hlavou. Byla zhruba stejně stará jako Marion. „Dobrý den,“ pozdravila ji Marion váhavě. Nebyla si jistá, jestli vůbec rozumí anglicky. „Přiletěla z Hongkongu,“ vysvětlila jí Wendy. „Učí tam na vysoké škole anglickou literaturu.“ „Aha,“ Marion se snažila potlačit překvapení a dát najevo zájem. „Vážně?“ „Vlastně učí o vašem díle.“ „Opravdu? No tedy… to je… milé…“ Marion znovu pohlédla na starší ženu, Jackii, která zase jen sotva znatelně pokynula hlavou, a usmála se. Pak Wendy prohlásila: „Moc mě těší, že jsem vás poznala.“ 47

Turbulence_128x200_sazba_OK.indd 47

23.04.2020 9:20:05


„Mě také.“ V tu chvíli se zdálo, že setkání je u konce. Wendy však měla ještě jednu otázku: „Co vás přivedlo do Seattlu?“ „Jsem tu… Přijela jsem za dcerou,“ odpověděla Marion, zajela si rukou do vlasů a na okamžik ji vyděsilo, jak mokré je má. „Ona žije tady?“ „Ano.“ „Aha,“ reagovala nadšeně Wendy. „Byla byste tak hodná,“ zeptala se pak, „já vím, že to po vás určitě lidé chtějí pořád, ale mohla byste se mi podepsat?“ V otevřené kabelce už hledala něco, nějaký kousek papíru, na který by jí Marion mohla dát autogram. „Samozřejmě,“ souhlasila Marion. Wendy se zasmála. „Škoda že s sebou nemám některou z vašich knih.“ Místo toho jí podala malý blok a propisovačku. Marion se podepsala na volný list papíru a spolu s tužkou jí blok vrátila. „Mockrát vám děkuju,“ řekla Wendy. „Není zač.“ „Jste úžasná spisovatelka.“ „Děkuji,“ odpověděla Marion a pak překvapenou Wendy sevřela v mokrém objetí. „Ach,“ vydechla Wendy. „No teda!“ Marion byla najednou nesmírně dojatá. Se slzami v očích krátce pokynula starší ženě, Jackii, která o jejím díle učí studenty doma v Hongkongu, a pak se otočila a uličkou mezi regály spěchala pryč.

48

Turbulence_128x200_sazba_OK.indd 48

23.04.2020 9:20:05


Obsah 1 LGW—MAD  7 2 MAD—DSS  15 3 DSS—GRU  23 4 GRU—YYZ  31 5 YYZ—SEA  41 6 SEA—HKG  49 7 HKG—SGN  57 8 SGN—BKK—DEL  67 9 DEL—COK  77 10 COK—DOH  85 11 DOH—BUD  93 12 BUD—LGW  103

Turbulence_128x200_sazba_OK.indd 111

23.04.2020 9:20:06


Turbulence David Szalay

Vydal Filip Tomáš – Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2020 jako svou 415. publikaci Z anglického originálu Turbulence přeložil Lukáš Novák. Redakce Pavel Kořínek Jazyková redakce Lucie Kořínková Grafická úprava, obálka a sazba písmem Sirba Filip Blažek – Designiq (www.designiq.cz) Tisk Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín Vydání první, 112 stran, TS 13. ISBN 978-80-7470-285-3 ISBN 978-80-7470-286-0 (MOBI) ISBN 978-80-7470-287-7 (ePUB) Elektronická podoba knihy www.ereading.cz a www.kosmas.cz. Doporučená cena včetně DPH 219 Kč www.eshop.akropolis.info

Turbulence_128x200_sazba_OK.indd 112

23.04.2020 9:20:06



Úspěšný byznysmen ze Senegalu, hongkongská profesorka literatury, německý pilot nákladního letadla, indický zahradník v luxusní katarské rezidenci nebo matka dospělého Angličana léčícího se s rakovinou prostaty. Dvanáct lidí na palubě dvanácti různých dálkových letů obkrouží během několika desítek hodin celou Zemi. Štafeta jejich krátkých příběhů, vzájemně propojených postavami, které se v jedné epizodě jen mihnou a v další pak hrají ústřední roli, je výstižnou metaforou stavu dnešního světa a mezilidských vztahů: tisícikilometrové vzdálenosti mezi kontinenty jsme schopni snadno překlenout díky výkonným letadlům a moderním komunikačním prostředkům, jen velmi málo nám to ale pomáhá k tomu, abychom překonali bariéry mezi kulturami, mezi generacemi, bariéry, které se často vytvoří i mezi těmi nejbližšími. — Překlad Lukáš Novák. David Szalay (* 1974, Montreal) je britský spisovatel a autor rozhlasových her. Napsal čtyři romány, za něž získal několik cen, a sbírku povídek Turbulence. Vyrůstal v Londýně, bydlel v Kanadě a Belgii a v současnosti žije v Budapešti. V roce 2013 byl časopisem Granta označen za jednoho z nejlepších mladých britských prozaiků. Román All That Man Is, jehož české vydání připravujeme, byl v roce 2016 nominován do užšího výběru na Man Bookerovu cenu.

Doporučená cena 219 Kč

ISBN 978-80-7470-285-3

Turbulence_135x205x13_obalka.indd 1-3

David SZALAY TURBULENCE

Turbulence

Nesnášela turbulence, ať byly sebemírnější; narušovaly iluzi bezpečí, kvůli nim už nebylo možné předstírat, že je někde, kde jí nic nehrozí.

David SZALAY

27.04.2020 12:00:39