by okamžitě zvedl a podal prcek z první lavice zčer‑ venalý studem. V desáté třídě by se nejspíš na pomoc vrhlo hned několik galantních jinochů. Jenže stalo se to u šesťáků… Děti, povzbuzené vítězstvím nad temnými silami učebních osnov, si přepisovaly zadání úkolu do deníč‑ ků, zatímco Kazakovcevová si oprášila ruce, prohrábla si tmavé vlasy, ve kterých jí zůstala mléčně bílá stopa, začala zapisovat do třídní knihy a úkosem přitom po‑ zorovala žákovský kolektiv, který jí byl svěřen. Dlouhé štíhlé nohy zkřížila pod stolem jako nějaká školačka. „Timofeji!“ pronesla učitelka přísně, s očima stále upřenýma na třídnici. „Proč zase já?“ urazil se naučeným způsobem naru‑ šitel disciplíny. „Ty jsi mi nerozuměl?“ „Rozuměl,“ odpověděl Timofej Svirin a uraženě si něco mumlal, když se vracel na svou polovinu lavice od sousedky, jejíž území si na čas přisvojil. Jelena Pavlovna oslovuje všechny žáky křestním jmé‑ nem: Táňo, Káťo, Alíku, Timošo… Ale když je nespoko‑ jená a jizvička na tváři zrůžoví, jména provinilců pronáší chladným hlasem a v plné podobě: Taťáno, Jekatěrino, Alberte, Timofeji… Rázný velitelský tón a pronikavý uči‑ telský pohled si Kazakovcevová zatím ještě neosvojila. Někdy se jí sice daří vystihnout tu správnou výchov‑ nou intonaci, ale její oči stejně nepotemní a zůstávají 8
Issuu converts static files into: and more. Sign up and create your flipbook.