J. R. Ward - Chamtivost

Na zlomek vteřiny by přísahala, že mu v tmavých očích zaplálo světlo, ale nejspíš se v nich jen odrazila bezpečnostní světla ozařující zadní zeď budovy.

Když se na ni zadíval, jako by vybíral správná slova, zavrtěla hlavou. „Trezi, ne... prosím."

Zamračil se, polohlasně zaklel a roztáhl paže. „Pojď sem."

Jak se o něj opírala a stála v objetí jeho konejšivé sí­ ly, napadalo ji, jaké by bylo mít muže, jako je on: las­ kavého, i když ne bez chyb, Čestného a s pevnými zása­ dami, kterému záleží na druhých. „Trápíš se a protiví se ti to," řekl jí tiše do ucha. „Měla bys odejít." „Jsem v pořádku -" Pustil ji. „Lžeš." Znělo to tak přesvědčivě a sebejis­ tě, až měla pocit, že jí vidí do srdce. „Dovol mi, abych ti dal peníze, které potřebuješ. Splatíš mi je bez úroku.

Tohle není nic pro tebe. Některým dívkám to svědčí, ale tobě ne. Tvá duše tady hyne."

Měl pravdu. Naprostou pravdu. Jenomže ona se na nikoho spoléhat nechce, ani kdyby to byl někdo tak slušný jako Trez. „ U ž to nebude trvat dlouho," ujistila ho a poplácala po mohutné hrudi. „Ještě chvíli a budu to mít za sebou.

Potom skončím."

Trezův výraz zvážněl a čelisti mu ztvrdly - známé gesto, že její rozhodnutí respektuje, přestože s ním ne­ souhlasí. „Nezapomeň na mou nabídku." „Nezapomenu." Vytáhla se na Špičkách a políbila ho na tmavou tvář. „Slibuju."

Trez ji posadil do auta, a když vycouvala z parkova­ cího místa, letmo se podívala do zpětného zrcátka.

V záři zadních světel viděla, jak ji provází pohledem, paže založené na rozložité hrudi... a najednou byl pryč, jako by se vypařil.

Marie-Tereza sešlápla brzdu a protřela si oči. To už 46