Občasník Blatničky
2011
Občasník Blatničky
2011
Krojovaní zářili na děkovné pouti
Poslední srpnová neděle patří na Antonínku už tradičně Děkovné pouti. Blatnička patří do blatnické farnosti, která má veškerou organizaci na starosti, a tak nebylo divu, že byli obyvatelé Blatničky vidět na každém kroku. Už v procesí, které vyšlo od farního kostela sv. Ondřeje byl k nepřehlédnutí kronikář a písmák Miroslav Hudeček (uprostřed). V dlouhém průvodu krojovaných kráčel hned před arcibiskupem Janem Graubnerem a správce blatnické farnosti P. Zdeňkem Stodůlkou.
Na pouť se v kroji vydali i nejmenší zástupci Blatničky. Byla mezi nimi také dvouletá Veronika Hrušková.
První v obětním průvodu k oltáři vyšly děti, které nesly květiny.
Velká odpovědnost ležela na bedrech členky výboru Matice Svatoantonínské Jarmile Hruškové, která spolu s předsedkyní matice Marií Špirudovou (vlevo) měla na starosti nesení obětních darů. Zástupci Blatničky přinesli k oltáři také láhev vína i hrozny.
Nádhera krojů z Blatničky všechny oslnila. Tady nesou děvčata k oltáři doma připravené sladkosti.
-2-
Své zastoupení měli i muži, kteří mezi obětními dary nesli demižónky vína. Text a foto:Lenka Fojtíková
Občasník Blatničky
www.obecblatnicka.cz
2011
-3-
Občasník Blatničky
2011
Jaké budou letošní Vánoce?
Vítání občánků
V každé obci žije spousta zajímavých lidí, kteří se věnují nejrůznějším činnostem. Patří mezi ně letos sedmdesátiletý Zdeněk Krábek. Možná jen málokdo z obyvatel Blatničky ví, že tento muž už více než třicet let zaznamenává údaje o počasí. „Teploměr mám na severní straně domu. Vždy, když vstanu zaznamenám, kolik je stupňů a jaké je počasí. Záznamy jsem si ukládal do počítače, ale bohužel se mně při poruše vymazaly. Zachránily se jen ty od roku 2001,“ prozradil vitální muž, který se nechtěl ani za nic u svého teploměru vyfotit. Každopádně ale prozradil, jaké počasí bylo o Vánocích v posledních deseti letech, a tak si pojďme spolu s panem Krábkem zavzpomínat.
V neděli 24. července se v prostorách zasedací místnosti obecního úřadu uskutečnilo slavnostní vítání nových občánků do života. Rodiče a jejich příbuzné nejdříve přivítala místostarostka Jana Vašíčková, která starostce Jarmile Hruškové představila nové občánky.
Rok
datum
čas
jaké bylo počasí
2001
24. 12.
16:00
-14 sníh
25. 12.
8:00
-5 sněží, silný vítr, závěje
26. 12.
11:30
-4 klidno, děti sáňkují na kopci
24. 12.
6:20
-5 nasněženo
25. 12.
6:20
-11 nasněženo
26. 12.
6:20
-5 nasněženo, větrno
24. 12.
6:30
-10 jasno
25. 12.
5:50
-14 jasno
26. 12.
5:50
-6 polojasno
24. 12.
5:45
+4 po nočním dešti
25. 12.
6:15
+2 zataženo, silný vítr
26. 12.
6:15
+4 zataženo, silný vítr
24. 12.
6:45
+1 prší
25. 12.
6:45
+2 polojasno
26. 12.
6:45
+6 polojasno
24. 12.
6:40
+2 oblačno
25. 12.
6:40
+2 mrholí
26. 12.
6:40
-2 jasno
24. 12.
6:25
-5 poprašek sněhu
25. 12.
6:30
-5 poprašek sněhu
26. 12.
6:20
-5 poprašek sněhu
24. 12.
6:20
-4 oblačno
25. 12.
6:10
-2 jasno
26. 12.
6:45
-2 jasno
24. 12.
6:30
+5 jasno, silný vítr
25. 12.
6:45
+10 poprchá
26. 12.
6:45
+2 polojasno, klidno
24. 12.
6:45
+10 poprchá
25. 12.
7:15
+1 sněží
26. 12.
6:35
-6 poprašek sněhu
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
-4-
Gabriela Vyskočilová (*3. 8. 2010)
Jakub Koňárek (*5. 5. 2011)
Alexandra Trojáková (*1. 6. 2011)
Společný snímek nových občánků obce s jejich rodiči.
Občasník Blatničky
2011
Obecní den zahájil přípravy na kulaté výročí Řízek a k tomu bramborový salát byl připravený pro každého návštěvníka Obecního dne v Blatničce. Obyvatelé si přitom na bohatém pohoštění pochutnali zcela zdarma, protože byli pozváni vedením obce. Ani korunu nikdo nedal také za sladkosti, které se pak na stolech objevily při kávě. Ty zase napekly a dodaly ženy. „Toto pohoštění je poděkováním, protože jsem zjistila, že spousta lidí dělá zdarma mnoho věcí pro dobro obce, o nichž ani nevím,“ zdůvodnila ojedinělou aktivitu starostka Blatničky Jarmila Hrušková. Při Obecním dnu zároveň spoluobčanům představila připravovaný projekt s názvem Podané ruce. Týká se příštího roku, kdy Blatnička oslaví šest set padesát let od první písemné zmínky. „Chtěla jsem občany povzbudit, aby se do projektu zapojili, protože bude obsahovat hodně akcí jak investičního, tak kulturního a duchovního charakteru. Všechny tři spolu souvisí. Je mi jasné, že starosta sám nic nezmůže,“ uvedla Jarmila Hrušková.
Podle jejího mínění měl být Obecní den určitou pobídkou k nastartování dobré nálady. „Vím, že nejlépe se mně pracuje, když jsem spokojená a v pohodě. Chci proto, abychom si všichni navzájem podali ruce a pak je nabídneme okolním obcím. Chceme všechny pozvat na velký krojový ples, který bude zřejmě v lednu příštího roku. Termín dolaďujeme. Pak je tam i spousta aktivit na povzbuzení občanů. Chci sem pozvat zajímavé lidi, kteří by jim v tom mohli pomoct,“ prozradila některé plány starostka. Kromě bohatého občerstvení byl v rámci Obecního dne připravený zajímavý kulturní program. K dobré pohodě nejdříve vyhrávala dechová hudba z Blatničky. Poté se ke slovu dostaly nejmenší děti z Jasénky a nová hudecká muzika z Boršic u Blatnice, která si říká Falešnica. Při koštování zazpíval za doprovodu novoveské cimbálové muziky mužský pěvecký sbor Krasavci z Ostrožské Nové Vsi. Lenka Fojtíková
„Připravili jsme šedesát kilogramů bramborového salátu a tři sta kusů řízků,“ prozradili v kuchyni Rostislav a Petr Němečkovi. Foto: 2x Lenka Fojtíková
Večer došlo na košt vína. Na něm se objevilo sto dvacet devět vzorků. Ty nebyly pouze od místních vinařů, ale také od jejich přátel. Šestnáct například poslali vinaři z rakouské družební obce Falkenstein. Foto: Filip Fojtík
www.obecblatnicka.cz
Mezi návštěvníky byly všechny věkové generace. Foto: Lenka Fojtíková
-5-
Občasník Blatničky
2011
Antonín Mičulka nemá o hosty nouzi Přestože v Blatničce žije jen necelých pět set obyvatel, v obci je ubytovací kapacita sto patnáct lůžek. Jistě není bez zajímavosti, že je zde o ubytování mimořádný zájem. Některé termíny je dokonce zapotřebí zajistit až rok dopředu. Manželé Minaříkovi nabízí pětačtyřicet lůžek k ubytování a Antonín Mičulka dokonce sedmdesát. „Pětadvacet jich mám v penzionu a dalších čtyřicet v pronajaté budově bývalé mateřské školy,“ informoval podnikatel. Poté prozradil, že má veškeré víkendy plně obsazené prakticky tři čtvrtě roku. Od prosince do března si ale dává volno. V prosinci se totiž věnuje své velké lásce, čímž je myslivost. Pokud v této době ale někdo ze známých potřebuje zajistit svatbu, nějakou oslavu či smuteční hostinu po pohřbu, tak vyjde každému vstříc. Antonín Mičulka se přitom původně vyučil v Železárnách Veselí nad Moravou, kde pracoval až do roku 2000. Teprve poté se pustil do podnikání. Postavil penzion, kde od té doby nabízí nejen ubytování, ale také zde pořádá různé kulinářské akce, o něž je mimořádný zájem. Kromě toho se věnuje vinařství. „Vždy jsem chtěl být lesákem, protože miluju přírodu. Od útlého věku jsem se venku zajímal o vše živé. Naši ale chodili do kostela, a tak nebyla v tomto směru žádná šance. To byl také důvod, proč jsem šel po škole do učení v Železárnách,“ vysvětluje Antonín Mičulka. Poté prozrazuje, že ve sklepě a vinohradech vyrůstal, protože jeho dědeček patřil k největším vinařům v obci. Další jeho zálibou bylo vaření. To už
-6-
byl jen krůček k současnému podnikání. Původně měl sklep i penzion doma v řadové zástavbě. To ale nebylo moc příjemné pro sousedy, které rušili vínem rozveselení hosté. „Našetřil jsem peníze, koupil pozemek a postavil penzion.
S obhospodařováním tří vinohradů mu pomáhá jednasedmdesátiletá maminka Ludmila. Má bohatou praxi, protože dlouhé roky pracovala ve vinohradech jednotného zemědělského družstva. „Kupuji si také hrozny od lidí, co mají vinohrady, ale víno
Provozováním penzionu i pořádáním nejrůznějších gastronomických akcí si Antonín Mičulka (na snímku) plní své sny z dětství. Foto: Lenka Fojtíková Když se pak zrušila školka, tak jsem si ji od obce pronajal. Stojí na pozemku, který mí předci věnovali na postavení fary. Místo fary tam ale nakonec byla školka, protože komunisté řekli, že stačí fara v Blatnici,“ připomíná zajímavou historii místa, kde nyní ubytovává své hosty.
nedělají. Téměř sto procent vína z mé produkce mně stačí pro mé hosty v penzionu i pro vinárnu, kterou jsem v srpnu otevřel v Trenčíně. Na Slovensku jsou tak dostání vína z Blatničky,“ říká sedmačtyřicetiletý podnikatel. Hosté se u něj mohou ubytovat od dvou set korun za oso-
bu. Záleží na tom, kolik jich přijede a jak dlouho pobudou. Kdo zde chce ale přespat v termínu, kdy je v Blatnici Putování po búdách, musí si nocleh zajistit s ročním předstihem. V říjnu, kdy tento rozhovor vznikal, bylo už vše obsazené. Stejně je tomu v podzimních měsících, kdy jsou burčáky a později začnou v penzionu husí hody. „Ani si už nemusím dělat žádnou reklamu. Mám stálou klientelu. Na podzim prostě není šance najít volný termín. Přednost mají ti, kdo k nám jezdí pravidelně. Prakticky do konce listopadu máme plno. Přes léto je to volnější, ale stěžovat si rozhodně nemohu,“ upozorňuje majitel penzionu. Z gastronomických akcí je největší zájem o husí hody. Podnikatel totiž přiváží vykrmené husy z jižního Slovenska. Letos jich pro své hosty připravoval téměř dvě stovky. A čím si vysvětluje úspěch této kalorické bomby? Zatímco doma vykrmené husy váží šest a půl kilogramu a mají obří játra, v obchodě člověk dostane vyhládlé o tři kilogramy lehčí kousky. Kromě toho si hosté penzionu pochutnávají na zvěřinových i zabijačkových specialitách. V nabídce nechybí ani košty vína spojené s košty sýrů či klobásek. Pokud má Antonín Mičulka čas, rád vyráží do přírody. Zamiloval si Slovensko i Chorvatsko. Pokud tam objeví nějaká krásný kámen, nedělá mu problém vyřídit si povolení a dovézt si ho domů do Blatničky. Některé jsou už k vidění u jeho penzionu. Stejně jako ze dřeva vyřezaná medvědí rodinka, či obří houby, jejichž autorem je umělec z Ukrajiny. Lenka Fojtíková
Občasník Blatničky
2011
Premiéra Noci kostelů sklidila úspěch Do celostátní akce Noc kostelů se letos poprvé zapojila i Blatnička. Kostel Nanebevzetí Panny Marie otevře své dveře široké veřejnosti. Cestu si do něj totiž zdaleka nenašli jen domácí, ale také celá řada přespolních. Zájemci do chrámu přicházeli už od osmi hodin ráno a otevřen byl až do půlnoci. Během dne bylo možné sledovat při práci řezbáře Ivana Šmída, který je autorem dřevěné sochy poutníka stojícího u kapličky při vjezdu do obce. Tentokrát umělec pracoval na uměleckém díle s názvem Modlící se ruce.
Na prohlídku kostela, výstavu, kulturní program přicházeli po celý den a noc mladí i ti dříve narození.
Kdo zavítal ke kostelu, mohl při práci sledovat řezbáře Ivana Šmída, který pracoval na uměleckém díle s názvem Modlící se ruce. Foto: Filip Fojtík „Po dokončení byl tento symbol umístěn před kostelem na památku prvního zapojení Blatničky do Noci kostelů,“ prozradila starostka Jarmila Hrušková. Právě z její iniciativy se obec do celostátní akce letos zapojila. Jejím dílem byl také zajímavý doprovodný program. „Je to taková první vlaštovka v rámci projektu Podané ruce, který chceme zorganizovat při příležitosti 650. výročí od první písemné zmínky o obci. Toto jubileum si připomeneme v příštím roce,“ upozornila starostka Hrušková. V nabídce byla možnost prohlídky věže kostela včetně zařízení věžních hodin zvonů. Zajímavá byla také výstava historických fotografií připomínající stavbu kostela. Nechyběla ale ani modlitba růžence a mše svatá. A protože je
měsíc květen mezi věřícími zasvěcen Panně Marii, zahrál Jan Smutný ze Vnorov mariánské písně na dudy. O půl hodiny později zazněl varhanní koncert Tomáše Fafíleka, jehož doprovodil chrámový sbor z Blatničky. Kulturní program zakončil kvintet dechové hudby Blatnička a schola Světlušky z Boršic u Blatnice. Po celý večer i noc bylo možné zajít do stanu za kostelem na občerstvení a popovídat si se známými i neznámými návštěvníky. „Velké poděkování patří všem, kteří přinesli nějaké dobroty. Zapojili se i Blatničané,“ připomněla starostka. Přesně o půlnoci uzavřela první Noc kostelů v Blatničce zněl-
Chybět samozřejmě nemohl správce blatnické farnosti, do které spadá i Blatnička, P. Zdeněk Stodůlka. Foto: 3x archiv obecního úřadu.
Výstavu o historii kostela si nenechal ujít ani vinař Petr Hruška
www.obecblatnicka.cz
ka večerky v podání Kvintetu dechové hudby Blatnička. Všichni oslovení návštěvníci se shodli, že šlo o výborný nápad, kdy se mohli dostat i do míst, kam se člověk běžně nedostane. „Ještě nevíme, jestli budeme mít přímo v Blatničce Noc kostelů i v příštím roce. Vše bude záležet na dohodě pastorační rady. Možná to bude tak, že jeden rok se zapojí kostel v Blatnici a následující pak v Blatničce,“ nastínila plány do budoucna starostka Hrušková. Lenka Fojtíková
-7-
Občasník Blatničky
2011
Jaroslav Švrček dal dohromady rodokmen Koncem srpna se do Blatničky sjel z celých Čech i Moravy rod Švrčků. Více než půl sta účastníků si dalo dostaveníčko v sále kulturního domu. Iniciátorem akce byl Jaroslav Švrček se ženou Aničkou. Co vás vedlo k tomu pozvat rozsáhlé příbuzenstvo do Blatničky? První setkání inicioval můj strýc Josef Švrček ze Suchova. Uspořádal ho tehdy ve Slupi na Znojemsku, odkud nás většina pochází. Vy nejste rodák odsud? Je to trochu komplikovanější. Stařečci Matouš a Rosálie Švrčkovi, jejichž potomci se v srpnu sešli, žili původně na Suchově. Prarodiče, kteří měli v rozmezí dvaceti let sedm dětí, se po válce přestěhovali do Slupi na Znojemsku. Tenkrát se totiž osídlovalo pohraničí po odsunutých Němcích. Já a mí dva sourozenci jsme se proto už narodili ve Znojmě.
Jak jste se potom dostal do Blatničky? Počátkem šedesátých let jsme se sem spolu s rodiči přestěhovali. Od té doby tady bydlíme.
na tvorbu rodokmenu, který je zdarma a pustil jsem se do práce. Zatímco já jsem pracoval na počítači, žena vše sepisovala ručně.
Mám tomu rozumět tak, že vás strýc inspiroval k dalšímu setkání rodu? Strýc po prvním setkání ve Slupi zemřel. Manželka pak přišla s myšlenkou, že bychom mohli něco podobného uspořádat v Blatničce, aby jeho iniciativa nezanikla.
Ale nezůstali jste jen u toho. To ne. Poté jsme nechali vytisknout čtyřicet knih, které obsahují i fotky téměř všech členů dnes už rozsáhlého rodu. Součástí je i DVD, kde je vše v elektronické podobě. Díky stařečkům Švrčkovým v současné době žije více než dvě stě jejich potomků.
A vy jste s tím souhlasil… No mně se do toho nejdříve moc nechtělo, protože jsem věděl, že to bude obnášet spoustu práce a starostí. Nakonec jsem ale souhlasil.
Kolik se vás v srpnu sešlo a odkud přijeli? Přijeli z Prahy, Podkrkonoší, severní Moravy i Znojemska. Celkem nás bylo více než padesát.
Navíc jste se pustil do sestavování rodokmenu. Proč? Prostě jsem si říkal, že by bylo dobré dát dohromady všechny potomky stařečků Matouše a Rosálie. Našel jsem si na internetu zvláštní program
Co obnášely přípravy a jak takové setkání vypadalo? Museli jsme zajistit suroviny na pohoštění. Dělali jsme řízky s bramborem a oblohou. Dále jsme také navařili výborný guláš a připravili švédské
stoly. Na stolech nechyběly ani koláčky a víno. Kromě toho někteří účastníci přivezli různé buchty a zákusky. Také jsme zajistili harmonikáře, který hrál ke zpěvu i do tance. Vyprávění a vzpomínání nebralo konce. Uvažujete, že byste znovu připravili podobné setkání rodu? Příští setkání by se mělo za pět let uskutečnit zase ve Slupi na Znojemsku. Pokud budeme zdraví, tak bychom pak další sraz uspořádali zase v Blatničce. Rozhodně budeme sledovat, jak se rozrůstáme a nové členy budeme doplňovat do již hotového stromu rodokmenu. V čem vidíte hlavní smysl těchto setkání? Důležitá jsou hlavně pro nejmladší členy rodu. První bratranci a sestřenice se obyčejně znají. S druhými už je to horší. Třetí generace se pak obyčejně nezná vůbec… Lenka Fojtíková
Stařečci Rosálie (1887-1948) a Matouš ( 1883-1953) Švrčkovi měli v rozmezí dvaceti let sedm dětí. Dnes žije více než dvě stě jejich potomků po celé republice. Počátkem srpna se na historicky druhé setkání rodu do Blatničky sjela necelá čtvrtina všech žijících potomků. Foto: Rodinný archiv
-8-
Občasník Blatničky
2011
Potok Svodnice prochází zásadní proměnou Přestože je Blatnička malá vesnička, stále se zde něco děje. Zdaleka přitom nejde jen o kulturu a společenské akce. Pořádně živo bylo v podzimních měsících okolo potoka. Opravovaly se zde dvě lávky i celé koryto potoku Svodnice. „Vloni jsme opravili fundamenty pod třemi lávkami,“ informovala starostka obce Jarmila Hrušková. Tehdy se také opravila už první lávka. „Vše se hradilo z dotačního titulu Programu rozvoje venkova ČR, což jsou finanční prostředky z Evropské unie,“ upřesnila starostka. Letošní oprava lávek se zase mohla uskutečnit díky dotaci z Programu rozvoje venkova Jihomoravského kraje. Celkové náklady si vyžádají 277 000 Kč, přičemž dotace činí 112 000 Kč a zbytek je hrazen z obecního rozpočtu. Podle plánu mělo být do konce roku vše hotové.
Souběžně se od října pracovalo také přímo v korytu Svodnice. Potok je od ledna roku 2011 ve vlastnictví Lesů České republiky, proto veškeré práce hradí i řídí tento podnik. Koryto potoka Svodnice bylo doposud vyskládáno betonovými panely. Ty ale dělaly neplechu, když přišla kvůli přívalovým dešťům povodeň. Panely se často uvolnily, vzpříčily a vytvořily obzvlášť u lávek hráze. Zapříčinily tak vylití vody z břehů a následné záplavy domů. Panely proto nahradí obří kameny. Předpokládaná cena díla je 7,8 mil.Kč. Výběrové vyhrála firma CGM CZECH Boršice. Oprava začala v říjnu 2011 a vše by mělo být dokončeno k poslednímu červnu příštího roku. Text a foto: Lenka Fojtíková
Oprava lávek měla být podle plánu hotova do konce roku.
Dno koryta pokrývalo 3 500 kusů panelů, které se při přívalových deštích často vylouply, vzpříčily a pak docházelo k vylití potoka.
Od října bylo možné vidět v různých částech koryta potoka Svodnice bagr.
Panely nahradí tyto obří kameny.
Obec vyhlašuje soutěž Při příležitosti kulatého výročí obce se vedení Blatničky rozhodlo uspořádat fotografickou soutěž. Zúčastnit se mohou nejen obyvatelé obce, ale i přespolní. Snímky mohou být pořízeny v rozmezí od ledna až do konce prosince roku 2012. Autoři přitom mohou zaostřit jak na Blatničku, tak i její okolí. Vítány budou také snímky dokumentující veškeré dění a průběh oslav výročí. Fotky je možné doručit na obecní úřad osobně, anebo poslat v tiskové kvalitě na adresu: podatelna@obecblatnicka.cz
www.obecblatnicka.cz
Žijí již jen v našich srdcích K životu neodmyslitelně patří i smrt. Letos na věčnost odešli: Marie Minaříková (22. 1. 2011) Ludmila Míšková (16. 7. 2011) Marie Varmužová (7. 9. 2011) Jaroslav Kuřina (17. 11. 2011)
-9-
Občasník Blatničky
2011
V Blatničce byl střelen první jelen Patrik Šuránek, člen Mysliveckého sdružení Jasanová, skolil v srpnu svého prvního jelena v životě. Navíc to byl vůbec první jelen v historii sdružení na katastru Blatničky. Myslivecké sdružení Jasenová si letos připomenulo dvacet let od obnovené existence. „V roce 1978 nás násilím sloučili s Blatnicí, protože chtěli dělat velké revíry. Nedělalo to ale dobrotu, protože je mezi oběma obcemi velká rivalita. Jak jen to po revoluci šlo, tak jsme se zase odtrhli,“ připomněl něco málo z historie mysliveckého sdružení jeho jednatel Antonín Mičulka.
zvyků i tradice včetně tomboly a mysliveckého soudu. Péče o zvěř Myslivectví ale zdaleka není jen o honech. O tom by myslivci mohli dlouze vyprávět, že jim do rukou nepatří jen flinta, ale hlavně vidle, rýč a lopata. Celou zimu totiž přikrmovali zvěř. Díky tomu, že nebyla natolik krutá jako předešlé zimy a díky nově vybudovaným samokrmičkám, mohli provádět ozdravovacím léčivem odčervení spárkaté zvěře. Velkou
ranních hodin vyhrávali KAMASI z Myjavy. Na své si ale přišli také gurmáni. Mohli si pochutnat hned na několika druzích zvěřinových specialit. Mnozí lidé si dobroty odnášeli i v kastrůlcích domů. V tombole se pak objevilo na tři sta cen. Byla mezi nimi také spousta skolené zvěře. Jubilejní ples znovu potvrdil, že patří v širokém okolí mezi špičky společenské sezony. Jubilant Bohuš Začátkem března myslivci zamířili na okresní přehlídky tro-
v dutinách stromů. Zbytečné úhyny „Na přehradě jsme letos odchovali a vypustili sedm set kačen. Velké trápení nám nadělalo vodění psů do revírů a pole osetá jatelinou. Výkonná technika totiž likviduje zajíce. Na Milijovách došlo při sklizni jateliny o svá srnčata také devět srn,“ upozornil Antonín Mičulka. Vzhledem k tomu, že v revíru už patnáct let chyběl divoký králík, rozhodl se Petr Něme-
Členy nepřibírají Myslivecké sdružení má v současné době osmnáct členů a pět čekatelů. Společně se starají o honitbu s rozlohou 839 hektarů. „Když jsme začínali, bylo nás devět, potom dvanáct a teď už máme více let plný stav. Manžel paní starostky Staňa Hruška je čekatelem už osm let a dokud někdo neumře, tak se do sdružení nedostane. Máme totiž ve stanovách, že můžeme mít maximálně osmnáct členů, protože je naše honitba pouze o rozloze osm set hektarů. Jsme malý revír, proto nechceme základnu rozšiřovat. Tento stav už je nějakých deset let,“ informoval o situaci členské základny jednatel. Úspěšné hony V podzimních měsících loňského roku uspořádali myslivci několik honů na divoké kačeny, jich ulovili 640 kusů. Vloni v prosinci pak byly také dva hlavní hony na zajíce. „Díky příkladné péči o zajíce, můžeme být s výřady obou honů spokojeni,“ upozornil jednatel myslivců. Po ukončení honů se v hospodě uskutečnila poslední leč za dodržení všech mysliveckých
- 10 -
Letos sedmdesátiletý Bohuš Mašú střelil v Manětínském hrabství na Plzeňsku vzácného jelena siku. Foto: rodinný archiv péči také věnovali koroptvím, jejichž stavy byly díky minulé kruté zimně velmi zdecimovány. Jubilejní ples Že se myslivci umí také bavit, bylo velmi dobře vidět při dvacátém mysliveckém plese. K tanci a poslechu až do
fejí ulovené zvěře za rok 2010, která se tentokrát uskutečnila v Kyjově. Duben pak patřil pořádné oslavě. Maskot mysliveckého sdružení Bohuš Mašú oslavil neuvěřitelnou sedmdesátku. V jarních měsících myslivci rozvěsili po celém revíru pět budek pro sýkorovité a tři budky pro sovy hnízdící
ček o jejich polodivoký odchov. A docela se mu daří. Vloni vypustil do revíru prvních sedmnáct králíků a počátkem letošního léta dalších několik desítek. Myslivecké úspěchy Kromě už vzpomínaného Patrika Šuránka, jemuž se poda-
Občasník Blatničky řilo střelit svého prvního jelena v životě a navíc historicky prvního jelena na katastru Blatničky, měli v lovu úspěch i další členové sdružení. Vzác-
ný zážitek potkal letos Petra Němečka, který ulovil historicky prvního mývalovce, migrujícího na naše území až ze severu Evropy. Dva pěkné jeleny
střelil také Mojin Minařík na Záhoří. Jednoho jelena ve Filipově údolí a další tři jeleny na Libavě střelil Antonín Mičulka. Vzácného jelena siku pak stře-
Myslivci plesu se společně zvěčnili před zahájením dvacátého Mysliveckého plesu.
Patrik Šuránek se raduje ze svého prvního úlovku jelena. Foto: archiv MS Jasenová
www.obecblatnicka.cz
2011
lil v Manětínském hrabství na Plzeňsku Bohuš Mašů. Lenka Fojtíková
Foto: archiv mysliveckého sdružení
Patrik, který ulovil prvního jelena v katastru Blatničky, přijímá gratulaci od jednatele Mysliveckého sdružení Jasenová Antonína Mičulky. Foto: archiv MS Jasenová
- 11 -
Občasník Blatničky
2011
Seminář Snoubení vína s folklorem se vydařil Na padesát modelů módní návrhářky Zdeňky Kuřitkové a k tomu navíc výborná vína, krásné ženy a dobré jídlo nabídl seminář Snoubení vína s folklorem. V červnu se uskutečnil odpoledne ve výstavních prostorách Tradice Slovácka v Blatničce. „Při koštech vína, které bývají obyčejně doplněné nějakým kulturním vystoupením, jsem si všimla, že ne všichni folkloristé vínu rozumí. Rozhodla jsem se proto uspořádat pět seminářů, které zasponzorují různí vinaři. Dodají vzorky vína a představí svou firmu. Pozveme různé folkloristy a bude také Den otevřených dveří v Tradicích Slovácka. Z účastníků se nestanou someliéři, ale budou vědět základy z této oblasti,“ nastínila plány starostka Blatničky Jarmila Hrušková. Na první seminář pozvala módní návrhářku Zdeňku Kuřitkovou z Hodonína. Šest modelek po degustaci předvedlo, že ženy mohou být krásné v každém věku i v různých váhových kategoriích. Krásné šaty totiž zdaleka nepředváděly jen anorektické dív-
ky, jak tomu bývá často zvykem. Z bohaté nabídky si tak mohly vybrat ženy všech postav. „Snažíme se, aby byly modely uvolněné, ale přitom nerozšiřovaly, ale naopak spíše zeštíhlily,“ uvedla módní návrhářka Zdeňka Kuřitková. Své ležérní modely řadí k rustikální tvorbě s mnoha ručními prvky. „Používám hlavně přírodní materiály. Beru ale ohled na zákazníky, kteří mají zájem i o materiály s přídavkem elastanu,“ upozornila módní návrhářka. Její modely ráda obléká herečka Květa Fialová a zpěvačka Lucie Bílá. „Paní Kuřitková dělá modely s velkým podílem ručních prací, proto jsme ji pozvali. Momentálně nám totiž končí všechny projekty v Tradicích Slovácka, proto rozmýšlíme, co dál. Zvažujeme, jestli zůstaneme jen u krojů, nebo rozšíříme výrobu právě o další výrobky,“ prozradila starostka Hrušková. „Zatím je vše ve fázi jednání možností navázání hlubší spolupráce s módní návrhářkou,“ informovala ředitelka Tradic Slovácka Jana Smutná. Text a foto: Lenka Fojtíková
Nejdříve přišlo na degustaci vín.
Starostka Jarmila Hrušková představuje módní návrhářku Zdeňku Kuřitkovou.
Modely zdaleka nepředváděly jen vychrtlé modelky.
Roli modelky si vyzkoušela také starostka Jarmila Hrušková.
- 12 -
Občasník Blatničky
2011
Beseda se seniorům líbila Úžasné odpoledne připravilo poslední listopadový den vedení obce všem seniorů v Blatničce. Kromě toho, že se při besedě mohli sejít a popovídat si, také nahlédli do kronik obce. Starostka Jarmila Hrušková pak pro své dříve narozené spoluobčany připravila velké překvapení. Setkání se totiž zúčastnil také šestadevadesátiletý Rudolf Kostřiba, který zde byl v letech 1940 až 1945 panem rídícím školy. Kromě toho se v té době stal velkým propagátorem ochotnického divadla, na což pamětníci dodnes vzpomínají. Doprovázel ho čtyřiasedmdesátiletý syn Josef. Ten se v Blatničce narodil a žil zde do svých tří let. Od té doby se sem stále vrací.
Šestadevadesátiletý Rudolf Kostřiba (vlevo) byl neustále v obležení pamětníků.
Tři kamarádky si nad jednou z kronik pořádně zavzpomínaly.
zornila starostka obce Jarmila Hrušková. Jejím cílem tentokrát bylo, aby si pozvaní nad kronikami nejen zavzpomínali, ale také si uvědomili, že tvoří historii a dějiny obce. Mezi seniory zavítali i ostatní zastupitelé, aby si s nimi povyprávěli a odpověděli na případné dotazy. „Své vrstevníky zahlédnu vždy akorát v kostele. Jsem proto ráda, že jsme se tady mohli dnes sejít a povykládat si. Už mně totiž neslouží nohy, takže se nikam nedostanu,“ svěřila se sedmaosmdesátiletá Antonie Marková. S jejím názorem souhlasila i nejstarší žena obce devětaosmdesátiletá Milada Minaříková.
„Když jsem dnes přijížděl do Blatničky, tak jsem to tady vůbec nepoznával. Blatnička byla dřív velmi chudobná vesnice. Všude jen samé bláto a zase bláto. Lidé zde ale odjakživa drželi pohromadě. Byla to tu taková jedna velká rodina,“ připomněl šestadevadesátiletý pamětník. Otec i syn Kostřibovi byli stále v obležení přátel a vyprávění nebralo konce. Bylo naprosto zřejmé, že obyvatelé Blatničky na ně nezapomněli a mají je velmi rádi. K dobré pohodě všem návštěvníkům zahrál a zazpíval Jan Grabec z Velké nad Veličkou. „Podobná setkání děláme každým rokem. Pokaždé jsou ale v jiném duchu. Vloni jsme přizvali i invalidní důchodce,“ upo-
Vyprávění a vzpomínání nebralo konce.
„Toto jsou dva velcí kamarádi,“ upozorňoval Antonín Minařík (vlevo) a ukazoval na Josefa Minaříka (uprostřed) a Antonína Prajzu.
www.obecblatnicka.cz
„Mně se jen nelíbí, že ty kroniky, do nichž zde můžeme nahlédnout, nezachycují úplnou pravdu. Z konce padesátých a začátku šedesátých let, kdy nás komunisté nutili ke vstupu do družstva, jsou tam jen kusé informace. Moje rodiče, kteří měli čtyři hektary polí, zbavili svéprávnosti. To jim přitom bylo jen šestapadesát let! My jsme pak se sestrou nemohli studovat ani pracovat, kde jsme chtěli,“ upozornil jednaosmdesátiletý Antonín Prajza. V Blatničce v současné době žije dvaadevadesát seniorů, přičemž besedy se zúčastnilo okolo šedesáti důchodců. Text a foto: Lenka Fojtíková
- 13 -
Občasník Blatničky
2011
Miroslav Hudeček: O někom bych mohl napsat seriál V roce 2000 vyšla Miroslavu Hudečkovi první kniha. Poté následovalo dalších sedm. V době, kdy jsme se koncem listopadu sešli, držel v rukou nový rukopis do tisku a na leden měl připravený další
v roce 1976 do Jednotného zemědělského družstva Budoucnost v Blatnici. Zde pracovat celých jednatřicet let. Vystřídal posty zootechnika, vedoucího výroby hlívy ústřičné, vedoucího farmy, vedoucí-
Koncovka. Byla vdova a na besedu k ní chodily vrstevnice, s nimiž vždy zavzpomínala na dřívější časy a také probrala, co se dělo aktuálně ve vsi. Já jsem byl malý kluk a rád jsem jim naslouchal. Tak mne na-
Vloni vydal RNDr. Ing. Miroslav Hudeček s kolegou z archivu Miroslavem Vargou knihu Špižůrek času. Jedná se o publikaci mapující osvobození jednotlivých obcí bývalého hodonínského okresu. Autoři chtěli napravit spoustu nesprávných údajů, které byly o konci druhé světové války v povědomí lidí a také uváděny v různých publikacích. Koncem listopadu letošního roku měl Miroslav Hudeček do tisku připravenou knihu s názvem Let holuba. Na 620 stranách se čtenáři dočtou spoustu historek i faktů, které se spisovatel dozvěděl z různých zdrojů Třeba o tom, že Blatničkou měla vést železnice. Knihu, stejně jako většinu ostatních, vydá ve vlastním nákladu. Už nyní má pětašedesát zájemců. Dále v ní nebude chybět seznam všech obyvatel žijícících v obci v roce 1954. Ještě v roce 1977 totiž v Blatničce bydlelo více než šest set obyvatel. Dnes se jejich počet pohybuje okolo 450. Foto: Lenka Fojtíková Jeho cesta k psaní, bádání v archivech a sběru informací pro literaturu přitom nebyla vůbec přímočará. Narodil se v roce 1950 v Uherském Hradišti. Za své rodiště, ale považuje Blatničku, protože zde žili jeho rodiče. Nejdříve vystudoval Střední zemědělsko-technickou školu v Kyjově. Po absolvování základní vojenské služby vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně. Po jejím absolvování nastoupil
- 14 -
ho bioprogramu a naposledy byl jednatelem Společnosti Jasanová. Mezitím zvládl dálkově vystudovat Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně, kde se stal doktorem přírodních věd. Od roku 1982 začal ve volném čase jezdit po archivech a v nich bádal o životě předků v obci. „Lásku k historii ve mně zřejmě probudila moje babička Anežka Mičulková nazývaná
vedla k tomu, že jsem začal v dospělosti zkoumat, jak se žilo v obci dříve i jednotlivé rody a jejich vzlety i pády,“ vzpomíná autor mnoha knih. Podle jeho mínění je velmi zajímavé, jak se život v obci v průběhů staletí měnil. O velmi bohatých rodech z poloviny osmnáctého stolení dnes už nikdo nic neví. „Byly to například Hrašté či Jančičké. Měl hodně vinohradů i polností,“ upozorňuje milovník historie. V roce 2008 se Miroslavu Hudečkovi splnil sen. Od té doby totiž pracuje jako archivář ve Státním okresním archivu v Hodoníně. „Víte, původně jsem si myslel, že se o Blatničce nedá nic napsat. Že se může dobře psát o historii Prahy či Brna. Když jsem do toho ale vnikl, zjistil jsem, že je opak pravdou. O lidech tady můžu psát donekonečna, protože je znám osobně. O některých jednotlivcích by se dalo psát na pokračování. Například o Tondovi Minaříkovi, bývalém předsedovi, by šlo napsat seriál. Pak jsou jiní, kteří se tady jakoby jen mihli,“ upozorňuje Hudeček. Zřejmě díky své lásce k historii se stal také kronikářem obce. Tuto funkci zastává už devatenáct let. Lenka Fojtíková
Seznam knih, které doposud Miroslav Hudeček napsal: 2000 2001 2002 2002 2005 2006 2009 2010 2011
Blatnička ve vzpomínkách a v roce 2000 Naši předkové v čase a fotografii Spolkový život v Blatničce Lidé a doba v Blatničce Matrika domů v Blatničce Průvodce hřbitovem v Blatničce Vůně česneku Špižůrek času Let holuba
Občasník Blatničky
2011
Zakladatel Buřinek Blatničku miluje Na setkání seniorů posledního listopadu zamířil i zakladatel ve své době tolik populárních Buřinek Josef Kostřiba. Při návštěvě Blatničky doprovázel svého šestadevadesátiletého tatínka Rudolfa, který zde v letech 1940 – 1945 učil a také vedl ochotnické divadlo. Jeho syn Josef se tady narodil a žil do svých tří let. Od té doby se sem stále vrací. „Na Blatničku nedám dopustit. Já ji miluji,“ prozradil muž, který po absolvování konzervatoře vystudoval Akademii muzických umění v Praze. Poté se stal sbormistrem v Ostravě, Opavě i Státní opeře v Praze. V sedmdesátých letech stál u zrodu tehdy velmi populárních Buřinek a Berušek. Muzikanti a zpěváci byli často vidět v televizi a vystupovali také po celém světě. Projeli mnoho zemí od Japonska přes Ameriku až po Evropu. A jak Buřinky vznikly? „Byl jsem dirigentem v ostravském divadle. Režisér činoherního představení Naši furianti chtěl do tohoto představení malou dechovku, tak jsem ji dal dohromady. Kapela se líbila. Poté za mnou přišel redaktor Českého rozhlasu, který nás pozval, abychom něco natočili v rozhlase. Buřinky tak vešly ve známost,“ zavzpomínal Josef Kostřiba. Obyvatelé Blatničky zase mají
www.obecblatnicka.cz
dodnes uchovanou příhodu, kdy Buřinky a Berušky v době, kdy byly na svém vrcholu, nečekaně navštívily jejich obec.
„Buřinky jsem vedl osm let a v roce 1976 je opustil. Chtěl jsem dělat něco jiného. Pořád mě lákalo dirigování. Víte, já
slovenska a nastoupil jako učitel v Lidové škole umění v Opavě. Později ale udělal konkurz a mohl se vrátit zpět
Josef Kostřiba má v Blatnčice spoustu známých, kteří se s ním velmi srdečně vítali. „Jednou jsme měli vystoupení v Uherském Brodě a mě napadlo, že bychom mohli zajet do Blatničky potěšit mou chůvu Tonku Markovou. Přijeli jsme a místní nám udělali u vinného sklepa pódium na vlečce. Nikdo nic neorganizoval a najednou tam byla celá vesnice. Členové Buřinek i Berušek na to dodnes vzpomínají. Nejlepší vystoupení podle nich nebylo v Tokiu, New Yorku ani Kapském Městě, ale v Blatničce,“ řekl slavný dirigent.
vždycky říkám, že se v Blatničce narodili dva nejlepší sbormistři Pančík a Kostřiba,“ řekl se smíchem absolvent Akademie Muzických umění v Praze. Jeho kamarád Josef Pančík byl totiž zase sbormistrem v Janáčkově divadle v Brně. Po odchodu z Buřinek ale neměl Josef Kostřiba na růžích ustláno. Dostal totiž zákaz, že nesmí být nikde vidět. „To byly kruté časy. Nějakou dobu jsem dokonce hrál v baru a poté také dva roky na zaoceánském parníku plujícím mezi Evropou a Amerikou. Na lodi to byla dřina. Kdokoliv přišel, musel jsem mu zahrát na přání písničku. Španělům stejně jako Norům. Měl jsem v hlavě asi deset tisíc písní. Pokud jsem nějakou neuměl, přiletěl ráno vrtulník, přivezl noty a musel jsem se vše naučit a druhý den na přání zahrát. Peníze se vydělaly, ale byli jsme mladí, takže se zase hodně utratilo,“ připustil světoběžník. Po dvou letech putování se vrátil v roce 1980 do Česko-
do opavského divadla na místo sbormistra. Poté byl také sbormistrem v Ostravě a svou bohatou kariéru zakončil ve Státní opeře v Praze. Přestože Josef Kostřiba odešel před dvěma roky do důchodu, rozhodně nezahálí. S manželkou, která je sopranistka, dál koncertují. „Máme taková operetní pásma. Teď chystáme velké turné vánočních koncertů,“ prozradil koncem listopadu. Přestože mají se ženou práce dost, rádi by v příštím roce vystoupili v rámci oslav kulatého výročí obce také v Blatničce. „ Pokud to vyjde, tak bychom mohli mít koncert v kostele,“ nastínil plány sbormistr. Na závěr se svěřil, že přestože prošel mnohými zaměstnáními, nejvíce ho bavila opera a sbormistrování. „Když člověk navíc spolupracuje s výbornými dirigenty, tak je to nádhera. Pokud bych se znovu narodil, zase bych chtěl být muzikantem,“ uzavřel zajímavé povídání Josef Kostřiba. Text a foto: Lenka Fojtíková
- 15 -
Občasník Blatničky
2011
Naši jubilanti V Blatničce je milým zvykem, že zde vedení obce nezapomíná na své jubilanty. Každého z nich navštíví s přáním, dobrým slovem, kytičkou a dárkovým balíčkem. V zapomnění nezůstanou ani ti, kdo se kvůli stáří z nějakého důvodu museli přestěhovat do domova pro seniory. Sérií snímků si připomeneme, kdo od posledního vydání Občasníku v srpnu loňského roku slavil kulaté narozeniny.
V červenci osmdesátku oslavila Antonie Šimčíková (*1. 7. 1931)
V říjnu loňského roku oslavila osmdesátiny Marie Hučíková (*8. 10. 1930).
Jaroslavu Lekešovi (*20. 8. 1931) přišli gratulanti popřát k osmdesátce do Domu s pečovatelskou službou ve Veselí nad Moravou.
Antonín Prajza vloni v listopadu oslavil osmdesáté (*13. 11. 1930) a Josef Minařík dokonce pětaosmdesáté narozeniny (*4. 11. 1925).
Mezi osmdesátnice se letos zařadila také Anděla Pavlíčková (*20. 6. 1931).
- 16 -
Pětaosmdesáti let se v listopadu dožil František Marek (*25. 11. 1926). Foto: 6x archiv obecního úřadu.
Občasník Blatničky
2011
Sportovci plánují odvodnění kurtu Před jedenácti lety vznikl v Blatničce Sportovní klub. V současné době má necelých dvacet členů.Ti se zapojují nejen do sportovních aktivit, ale nechybí ani při pořádání hodů. „Na hody organizujeme páteční nebo nedělní zábavu. Patnáct let jsme ji dělali v neděli a letos poprvé v pátek. Na skupiny Wetesh a Hádramašmátrá se přišlo pobavit okolo dvou stovek lidí,“ prozradil Kamil Marek, který je členem výboru klubu. „Hlavně se ale staráme o víceúčelové hřiště. Na podzim jsme ho museli zazimovat. Jak? Prostě jsme schovali sítě, shrabali listí a zadělali díry, aby tam nestála voda. Kromě toho jsme také železným kartáčem čistili povrch proti mechu. To děláme i na jaře,“ připomněl předseda klubu Stanislav Rumíšek. Na kurt si chodí zasportovat děti i jejich rodiče. Hrají tenis, volejbal i nohejbal. „Zájem upadá. Ubývá nás. Dříve nás bylo přes třicet a dnes jen necelá dvacítka. Hrávali jsme tady i volejbalové turnaje.
Společný snímek všech vodáků.
www.obecblatnicka.cz
Jednou z oblíbených aktivit sportovců je letní sjíždění řeky Moravy. Foto: 2x archiv Sportovního klubu Dnes je ale všechno o čase. Nikdo nemá na nic čas,“ upozornil předseda klubu. Silnější populační ročníky dětí zase dospěly a odešly za prací či vzděláním do škol. „Stále ale hrajeme v průběhu celého roku tenisový turnaj, kdy si sčítáme body. Sejít se ovšem všichni dohromady, tak to skutečně nehrozí,“ doplnil kamaráda Kamil Marek.
Víceúčelové hřiště bývá nejvíce využívané v jarních a podzimních měsících. V létě je na něm příliš velké vedro. To si sportovci raději vyrazí s loděmi sjíždět řeku Moravu. Sjezd absolvovali i letos. Dalším oblíbeným cílem jsou motokáry v Hodoníně. V zimě si pak jezdí zahrát fotbal do haly ve Veselí nad Moravou. „První čtyři roky byl o halu obrovský
zájem. To jsme tam jezdívali i dvakrát týdny. Hrávali jsme tehdy volejbal i fotbal. Teď už je to ale jinak,“ upozornil Stanislav Rumíšek. Na příští rok sportovci plánují odvodnění okolo celého kurtu. Práce by chtěli udělat ve spolupráci s obcí. Po dokončení by bylo okolo kurtu nejen odvodnění, ale také šedesáticentimetrový ochranný pás s betonovými patníky a vysypaný makadamem. Tím by se zabránilo náletům trav a usnadnila by se také celková údržba. „Chceme to dělat v akci Z sami sportovci. Když vyhlásíme brigádu, tak členové přijdou. S tím problém nemáme,“ uzavřel povídání Stanislav Rumíšek. Víceúčelové hřiště patří obci. Kdo si chce zasportovat, zaplatí padesát korun za hodinu. Děti do patnácti let s doprovodem jedné dospělé osoby mají vstup zdarma. Sportovní klub má ale čtyři hodiny týdně zdarma, čehož mohou členové využívat. Všude v okolních obcích se ale za podobný pronájem platí minimálně sto korun za hodinu. Lenka Fojtíková
- 17 -
Občasník Blatničky
2011
Oslavy hodů obrazem Srpnové hody, které se v obci slaví na počest Nanebevzetí Panny Marie, se vydařily. Přestože sobotní folklorní program U muziky su já chlap pokropily dešťové přeháňky, nikomu to dobrou náladu nevzalo. Oslavy pak vyvrcholily nedělní hodovou mší svatou. Po jejím skončení pogratulovala starostka Blatničky Jarmila Hrušková správci farnosti P. Stodůlkovi k jeho desátému výročí vysvěcení na kněze. Na závěr P. Stodůlka před kostelem požehnal dřevěnou sochu Modlící se ruce, jejímž autorem je Ivan Šmíd. Text a foto: Lenka Fojtíková
Tady se zájmem sledují ostatní účinkující starší děvčata z Jasénky.
Ve folklorním programu U muziky su já chlap se Nejdříve ke slovu dostaly nejmenší děti z Jasénky. Ani přes silné dešťové přeháňky nemizel obsluze ve stánku úsměv na tváři.
Hody vyvrcholily slavením nedělní mše svaté. Na závěr věřící připravili P. Zdeňku Stodůlkovi překvapení v podobě dortu. Ten mu spolu s přáním starostka předala k jeho desátému výročí kněžského svěcení. P. Zdeněk Stodůlka žehná sochu.
Na závěr kněz požehnal dřevěnou sochu Modlící se ruce.
- 18 -
Důležité okamžiky si nenechalo ujít mnoho lidí.
Občasník Blatničky
2011
Fotoohlédnutí za Slavnostmi vína
Ve slavnostním průvodu krojovaných nemohli na Slavnostech vína v Uherském Hradišti v září chybět zástupci dětského folklorního souboru Jasénka.
Právě z Jasénky měla Blatnička v Uherském Hradišti nejvyšší zastoupení.
K nepřehlédnutí byla také dechová hudba Blatnička.
Muzikanti dechovky hráli a zpívali jako o život.
V čele průvodu nesli mladí zástupci prapor obce.
Do kroje se už tradičně nastrojila také starostka Jarmila Hrušková (uprostřed). Text a 6x foto: Lenka Fojtíková
www.obecblatnicka.cz
- 19 -
Občasník Blatničky
2011
Přátelství, které nezná hranice V polovině září zamířili zástupci Blatničky za svými přáteli do družebního Falkensteinu v Rakousku. Už podesáté se zde zúčastnili dvoudenních Oslav vína, kultury a umění. Vinaři otevřeli ve Sklepní ulici návštěvníkům své sklepy. V nich nabízeli nejen víno a burčák, ale také spoustu dalších zajímavých věcí. Na své si přišli také gurmáni. Pro ně bylo připraveno mnoho sladkých i slaných dobrot. Své stanoviště dostali i zástupci Blatničky. Přestože bylo až na konci dlouhé ulice vinných sklepů, cestu si sem našly davy lidí. Kdo sem zamířil, postál a s
radostí naslouchal cimbálové muzice Falešnica, tančících párů z Jasénky i zpěvu všech krojovaných. „S Falkensteinem jsme navázali družbu před dvanácti lety. Od té doby jsme na těchto slavnostech byli jedenáctkrát. Jsou to vždy krásná setkání, kdy se můžeme setkat s přáteli, povykládat a hlavně poznávat kulturu jiného národa. S obyvateli Falkensteinu máme mnoho společného. Obě obce jsou vinařské se vztahem k udržování tradic,“ upozornila starostka Blatničky Jarmila Hrušková. Text a foto: Lenka Fojtíková
Kroje byly pastvou pro oči. Moraváky si mnozí Rakušané fotografovali.
Krojovaným dívkám tvoří na horizontu nádhernou kulisu kostel a zřícenina hradu.
Při průvodu sklepní uličkou zářily kroje z Blatničky do dálky.
Mladí svým zahraničním přátelům s hrdostí předvedly tradiční oděv předků.
V krásné slunečném dni se všichni krojovaní na památku zvěčnili i s vlajkou Evropské unie, z jejichž dotací byly některé kroje pořízeny.
- 20 -