Tento fakt odráží tendenci srovnávat situaci v Motolském údolí se stavem veřejných prostranství a občanské vybavenosti v sousedních oblastech Prahy 6, jež jsou hodnoceny lépe.
„To je jediná hospoda, kam se dá dojít, ale takovejch je na Praze 6 na každým rohu.“
muž, cca 35 let, sídliště Homolka „Jako pohostinství, my si třeba říkáme s kamarádama, že půjdeme do hospody, tak nakonec skončíme na Praze 6, vylezeme na Vypich.“ (muž cca 30 let, sídliště Homolka)
za projevy opilectví. Na druhé straně spektra stojí restaurace, které cílí pro změnu do „vyšších“ pater společnosti. I tyto podniky jsou hodnoceny spíše rozpačitě. „Stahuje to (hostinec Trafika u zastávky Hotel Golf, pozn. editora) všechny dělníky z okolí.“ (muž, cca 60 let, sídliště Homolka)
„Působí to na člověka tak, jako by tam (restaurace v prostoru chrtího závodiště) měla přístup jen určitá společnost.“
muž, cca 35 let, sídliště Homolka
„Já tam občas zase (restaurace v bývalém kempu u hotelu Golf, pozn. editora), spíš to ale znám, než bych tam chodil. To není úplně hospoda, která vás láká, do toho baráku nebyla 40 let investovaná ani koruna…“ (muž, cca 30 let, Sídliště homolka) Negativní obraz místních podniků je často navázán na „určitou sortu lidí“, kteří se v restauracích schází. Projevy lokální kultury nižší střední třídy jsou středostavovskou většinou poněkud stereotypně považovány
65