0042719

dino_1+1.qxp_Sestava 1 19.03.22 13:22 Stránka 3

Vladimír Socha

Největší dinosauří záhady Tajemství skrytá v dávnověku Ilustrace Vladimír Rimbala

EUROMEDIA GROUP

dino_1+1.qxp_Sestava 1 19.03.22 13:22 Stránka 5

Obsah

Předmluva Úvod

7 9

Kapitola 1: Záhady dějin dinosauřích objevů Záhada pravěkých „paleontologů“ Záhadné starověké objevy Záhadní „středověcí“ dinosauři Záhadné fosilie v raném novověku Záhada počátku vědecké historie Záhady moderní paleontologie: opeření dinosaurů

11 11 28 32 37 43 50

Kapitola 2: Záhadní obři a trpaslíci světa dinosaurů Záhadní titáni dinosauří éry Záhada obřího obratle Záhadný gigant, který vůbec neexistoval Záhada ztraceného obra s těžkým tělem Záhadné dravé bestie Záhadný obr s plachtou Záhadný kolos s obříma rukama Záhadní giganti z pustin i depozitářů Rekordní tyrani záhadného světa dinosaurů Záhada dinosauřích trpaslíků

57 59 59 70 77 84 86 93 99 107 118

Kapitola 3: Záhady tvrdé vědy a dinosauřích měkkých tkání Záhada dinosauřích proteinů Záhada dokonalé dinosauří mumie Záhady dinosauří kloaky

121 121 129 137

dino_1+1.qxp_Sestava 1 19.03.22 13:22 Stránka 6

Záhada dvou dinosauřích mozků Záhada dinosauří DNA

142 148

Kapitola 4: Záhady dinosauřích životů Záhady dinosauří systematiky Záhada dinosauří inteligence Záhadní druhohorní sprinteři Záhada polárních dinosaurů Záhadné druhohorní migrace

157 157 162 169 174 180

Kapitola 5: Záhady dinosauřích vzestupů a pádů Záhadná epizoda dinosauřího vzestupu Záhadný nástup dinosauří dynastie Záhada hromadného zabíjení Záhada impaktní zimy Záhada zvaná Chicxulub Záhada prvních minut zkázy Záhada kenozoických dinosaurů

186 186 191 196 206 214 218 226

Slovníček pojmů Doporučená literatura O autorovi Rejstřík

237 241 243 244

dino_1+1.qxp_Sestava 1 19.03.22 13:22 Stránka 7

Předmluva

I když to tak nemusí na první pohled vypadat, slova „dinosauři“ a „záhady“ k sobě velmi dobře pasují. Koneckonců, jedná se o tvory, kteří už nežijí dobrých 66 milionů let (nepočítáme-li ptáky), a za to, že o nich dnes vůbec víme, vděčíme zkamenělinám, které vědci už zhruba dvě století nacházejí a postupně představují dychtivému vědeckému i laickému světu. Dinosauři samotní jsou i díky filmům, knihám nebo počítačovým hrám u veřejnosti poměrně dobře známí. S výjimkou nejodlehlejších končin bychom sotva našli člověka, který o této pravěké skupině plazů ještě nikdy neslyšel. Filmy jako Jurský park jsou dnes notoricky známé a dinosauři jako Tyrannosaurus, Stegosaurus nebo Iguanodon jsou doslova ikonami populární kultury.

Jako každý předmět lidského zájmu a zároveň objekt vědeckého výzkumu se ale i u dinosaurů setkáváme s množstvím nevyřešených hádanek, rébusů a záhad, které jako by se vzpíraly našim dlouholetým snahám o vysvětlení. Na některé z těchto hádanek hledá odpověď už desátá generace paleontologů v řadě, jiné jsou ještě čerstvé. Některé záhady týkající se světa dinosaurů nebo jejich výzkumu už nejspíš nikdy nevyřešíme, protože veškeré stopy a indicie jsou už ztraceny. Jiné hádanky možná budou jednou vyřešeny díky novým technologiím výzkumu a další možná vyřeší již první nový objev, který učiníme v některém z odlehlých koutů světa. Tato kniha vám představí ty největší a nejpoutavější záhady a tajemství světa druhohorních dinosaurů, ale také tajemství skrytá v dějinách jejich vědeckého výzkumu, a dokonce i v roli, kterou nyní sehrávají v populární kultuře a naší fantazii.

VlADImÍR SOCHA

7

dino_1+1.qxp_Sestava 1 19.03.22 13:22 Stránka 8

Sedmileté dítě pod kostrou patagotitana ve Fieldově muzeu – dinosauři tříbí naši fantazii už po celá dvě století. Ostatně není divu, někteří z nich svým vzezřením a velikostí překonávají představivost i těch nejnápaditějších autorů pohádek a bájí. Zde vidíme kostru druhu Patagotitan mayorum, gigantického titanosaurního sauropoda (býložravého dlouhokrkého dinosaura), který žil na území dnešní Argentiny. Při délce 37 metrů vážil tento kolos možná až kolem 70 tun.

8

dino_1+1.qxp_Sestava 1 19.03.22 13:22 Stránka 9

Úvod

O dinosaurech – skupině pravěkých plazů z období druhohor – už toho bylo nepochybně hodně napsáno, přesto jako by záhad o těchto tvorech starých přes 66 milionů let neubývalo a řadě z nich se paleontologové, historikové vědy, archeologové, etnologové i mnozí další badatelé snaží přijít na kloub opakovaně a po mnoho generací.

V průběhu čtení této knihy se budete přesouvat z vyprahlých plání s odkrytými sedimenty druhohorního stáří přes zaprášené a temné muzejní depozitáře až po laboratoře genetického inženýrství nebo také stránky dobrodružných románů z minulých dvou století, ale nebudete k tomu potřebovat pevné boty, labo-

Moravský teropod – už vás napadlo, že možná právě tam, kde teď bydlíte, žili kdysi v minulosti dinosauři? V případě České republiky je takových míst hned několik, jen u tří z nich si ale můžeme být jistí, že se skutečně jedná o lokality s objevem dinosauřích fosilií. Patří k nim i lokalita Švédské šance u Brna, kde byl kdysi nalezen fosilní zub středně velkého dravého dinosaura.

9

dino_1+1.qxp_Sestava 1 19.03.22 13:22 Stránka 10

ratorní plášť ani pušku – stačí mít otevřenou mysl a představivost. Jestliže jste se totiž domnívali, že dinosauři už snad ani nemohou být tajemnější, tato publikace vás brzy přesvědčí o opaku. Člověka a dinosaury dělí hradba nepředstavitelně dlouhého geologického času, proti kterému jsou celé dějiny lidské civilizace jen nepostřehnutelným okamžikem. Dávná éra dinosaurů a vše v ní tak prakticky znamená jednu velkou záhadu. Díky novým objevům a technologiím výzkumu však začínáme i této donedávna neproniknutelné záhadě pomalu přicházet na kloub.

Jedním z dinosaurů, jehož fosilní pozůstatky mohli znát čínští rolníci, cestovatelé a učenci už celá tisíciletí před vznikem moderní paleontologie, je také jurský stegosaurní tyreofor („obrněný“ býložravý dinosaurus) druhu Gigantspinosaurus sichuanensis.

10

dino_1+1.qxp_Sestava 1 19.03.22 13:22 Stránka 11

Kapitola 1: Záhady dějin dinosauřích objevů Vědci zkoumají dinosaury na základě objevů jejich zkamenělých pozůstatků už celá dvě století. To ale vůbec neznamená, že by jejich fosilie neobjevovali náhodně už po mnohá staletí, nebo dokonce tisíciletí dříve! Dnes jsme si takřka jistí tím, že nad zkamenělými kostmi, zuby, rohy a otisky stop dinosaurů žasli ve starověku i raném novověku tehdejší obyvatelé Severní Ameriky, jižní a východní Afriky, Austrálie, Číny či mongolska, a dokonce například i Polska a Portugalska. Zkamenělé pozůstatky dinosaurů tak byly člověku známé dávno předtím, než první paleontologové pochopili, o jaké tvory se vlastně mohlo jednat.

Záhada pravěkých „paleontologů“ Dinosaury představil vědeckému světu britský přírodovědec, reverend William Buckland, když dne 20. února 1824 ve večerních hodinách za tlumeného světla svíček demonstroval fascinovanému shromáždění fosilní kosti obřího „stonesfieldského plaza“, objevené náhodně o několik desetiletí dříve. Ohromení diváků bylo bezmezné, protože o podobných tvorech nikdo z obyvatel civilizovaného světa dosud neslyšel. Pro Evropany první poloviny 19. století představovali dinosauři zcela nová stvoření, z nichž naskakovala husí kůže po těle. Popularitě pravěkých plazů pomohl i fakt, že byli objeveni až v době, kdy už jejich tajemství mohli začít rozplétat vědci. Anebo snad znali lidé dinosauří fosilie už o celá staletí, nebo dokonce tisíciletí dříve, jen se na ně zapomnělo? Neexistovali jacísi první paleontologové už v pravěku?

11

dino_1+1.qxp_Sestava 1 19.03.22 13:22 Stránka 12

Výstřední profesor Reverend William Buckland (1784–1856) proslul jako významný přírodovědec, neméně známý byl ale i pro svoji výstřednost. Ochutnal údajně každé zvíře, se kterým přišel do styku, od krokodýlů a myší přes netopýry a levharty až po krtky a mouchy (které mu prý chutnaly ze všech nejméně). Svůj dům proměnil v muzeum a zároveň zoologickou zahradu, choval například i šakaly nebo medvěda, kterého vodil na své univerzitní přednášky převlečeného za studenta. Nepotvrzená (a poněkud odpudivá) legenda praví, že Buckland snědl nabalzamované srdce francouzského krále Ludvíka XIV., převezené do Anglie v neklidných časech Francouzské revoluce.

Jak už asi tušíte, odpověď je kladná. Dinosauří zkameněliny objevovali příležitostně obyvatelé několika kontinentů už před tisíciletími, ačkoliv dokladů o tom máme jen velmi málo. Přesto je dnes bezpečně prokázáno, že dinosauří fosilie byly známé starověkým a středověkým obyvatelům Severní i Jižní Ameriky, jižní Afriky, Austrálie, východní Asie, a dokonce i západní a střední Evropy. O takových neobvyklých setkáních člověka a dinosaurů (byť jen v podobě jejich zkamenělých pozůstatků) se dozvídáme teprve v posledních desetiletích, a to spíše díky náhodným objevům a novým interpretacím starých legend a pověstí – některých psaných, jiných tesaných, a dalších dokonce ústně předávaných napříč nespočetnými generacemi. Ty nejstarší nám známé doklady o takových setkáních pocházejí zejména z východní Asie.

Zajímavost: Neandertálští „vědci“ O člověku neandertálském se dlouhou dobu smýšlelo jako o hrubém a primitivním opočlověku neschopném složitějších myšlenek a úvah o okolním světě. Některé novější archeologické objevy však ukazují, že neandertálci

12

dino_1+1.qxp_Sestava 1 19.03.22 13:22 Stránka 13

byli až překvapivě bystří a schopní využívat přírodniny ze svého okolí. V roce 2019 byla publikována odborná práce o výrobě ozdob a talismanů u neandertálských populací v jižní Evropě v době před 120 až 40 tisíci lety.

Tito pravěcí lidé využívali například peří a drápy dravých ptáků jako přívěsky a podle toho je i uzpůsobovali.

Je prakticky jisté, že se občas setkávali i se zkamenělinami, bohužel však netušíme, co si o nich mysleli.

O využívání zkamenělin jako amuletů, talismanů a ozdob v období pravěku toho dnes víme již poměrně hodně. V jeskyních a na prehistorických pohřebištích jsou častými objevy fosilní schránky mořských bezobratlých (zejména měkkýšů, ramenonožců a ostnokožců), často vykazující symetrický tvar nebo nápadné geometrické vzory. mnohdy byly tyto zkameněliny také záměrně upraveny, aby lépe odpovídaly účelu, který měly plnit – ať už se jednalo o doprovod mrtvého do záhrobí, zajištění loveckého štěstí nebo ochranu před zlými bytostmi a kouzly. mezi těmito archeologickými objevy z mnoha míst světa známe i několik extrémně vzácných případů, kdy byly objektem zájmu dávných lidských populací fosilní pozůstatky pravěkých plazů.

Nejstarším příkladem přímého využití dinosauřích fosilií člověkem může být nález, který ve svých zápiscích popsal americký přírodovědec Roy Chapman Andrews (1884–1960). Tento obdivovaný dobrodruh vedl v letech 1922 až 1930 několik proslulých expedic do mongolské pouště Gobi, tehdy ještě prakticky neznámé a nezmapované pustiny ve Střední Asii. Kromě významných paleontologických objevů v podobě prvních dinosauřích vajec nebo nově popsaných dinosaurů rodu Velociraptor, Protoceratops, Oviraptor a dalších prosluly výpravy také prvním použitím terénních automobilů, přestřelkami s místními bandity a natočením filmových záběrů zdejších zvyků a tradic, které tehdejší západní veřejnost považovala za fascinující. Účastníci expedice také objevili zkameněliny druhohorních savců, což byla nakonec možná ta největší paleontologická senzace, protože v té době se ještě o savcích z éry dinosaurů mnoho nevědělo.

13

dino_1+1.qxp_Sestava 1 19.03.22 13:22 Stránka 14

Fantastické objevy kostřiček embryí ve vejcích například u některých oviraptorosaurních dinosaurů (na ilustraci) dávají naději, že do budoucna možná poskytnou ještě více zajímavých informací o svých původcích.

Andrews ve svých knižních pamětech s názvem The New Conquest of Asia z roku 1932 vzpomínal, že v jednom údolí objevili s kolegy jakousi sídlištní vrstvu dávných obyvatel pouště Gobi s množstvím kamenných nástrojů. Stáří vrstvy bylo přibližně odhadnuto na nejpozdnější paleolit až raný mezolit, což odpovídá přibližně době před 15 až 10 tisíci lety. V Andrewsově týmu nechyběl ani archeolog a geolog, což dodává tomuto tvrzení na

14