Martin Myšička

Ivana Srovnalová pronajala na léto chatu v Záhoří, aby svého manžela Davida Srovnala dostala alespoň na chvíli od počítače. Nepraktický ajťák se s chatařením potýká po svém. Podle návodů na internetu štípe dříví, rozdělává oheň, chytá ryby. Jenže proti všem předpokladům mu to jde skvěle a postupně se mu chataření a život v přírodě zalíbí možná víc, než by bylo Ivaně milé. Kdo jiný, by takového roztomilého ňoumu mohl zahrát s láskou a uvěřitelností lépe, než charismatický Martin Myšička.

Máte problém unikat z pražského života, nebo je to ve Vašem případě nutnost?

Problém s tím nemám, naopak mi to vyhovuje. Pobyt v přírodě mi dělá dobře. A když překonám svou lenost, tak i nějaká činnost na zahradě. Bohužel při mé profesi to nemá žádný pevný řád, takže ne vždy se mi podaří vyjet někam na víkend, ale alespoň jednou týdně by to podobný únik chtělo.

David Srovnal se v jednom z dílů pokouší žít přes víkend v osadě off-line. Inspiroval byste se svým seriálovým hrdinou?

Vlastně někdy jo. A nejen o víkendu. Co se týče počítače, s tím problém nemám. Ten vypínám. Ani nemám sociální sítě, stačí mi e-mail a telefon a teď za covidu jsem párkrát používal i Skype. Ale pokud jde o telefon, tam je to horší, ten má člověk pořád po ruce. To úplně vábí k prokrastinaci. Ať je to neustálé sledování zpráv: vždyť přece musím být v obraze, anebo taky bezbřehé možnosti na internetu, hraní her… Prostě dobrý sluha, špatný pán. Takže je určitě skvělé se aspoň občas od toho displeje odstřihnout. Anebo taky nebýt pořád na příjmu. Myslím, že i proto má spousta lidí představu o dovolené, že musí odcestovat někam hodně daleko, kde budou nedostižitelní. Ukazuje se ale, že nakonec nerozhoduje vzdálenost, ale spíše to mentální vypnutí, což je vlastně to nejtěžší.

Čím vytvoříte pohodu? Máte na to nějaký návod?

Žádný návod na to nemám. Navíc pro každého je pohoda něco jiného. Pro mě třeba je to zmíněný pobyt v přírodě nebo mít možnost být sám se sebou a nic nemuset. Nebo naopak setkání s mými blízkými u dobrého jídla a pití. Našlo by se toho určitě víc. Ovšem přílišná snaha o pohodu může způsobit přesně pravý opak. Což je asi zkušenost mnoha lidí i postav v našem seriálu. Třeba o Vánocích nebo při nejrůznějších svátcích a narozeninových oslavách anebo jen o víkendu na chatě, kdy se tlačí na to, že teď to musí být krásné a hlavně ta pohoda, jinak to nejde! Jak se říká: cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.

Měli jste kvůli omezením a nařízením při natáčení nějaké problémy?

Většina seriálu se natáčela v létě, kdy byla situace relativně klidná, ale na podzim, kdy přibývalo pozitivních případů, jsme se ani my nevyhnuli různým karanténám, někteří nemocí přímo prošli, včetně mě. Radek Bajgar musel mnohdy řešit změny v natáčecím plánu a přistoupit i k nouzovým řešením. Například scéna u závěrečného táboráku, ve které jsou víceméně všichni a kdy se má spousta věcí ozřejmit, se natáčela až na konci října, protože jsme se kvůli různým karanténám nemohli všichni od září nikdy sejít. No a nakonec jsme to stejně točili odděleně a výsledný dialog vznikl, tedy doufám, až ve střižně, kdy se to poskládalo dohromady.