Impérium černé a zlaté

těla je nutilo udržovat si odstup. V dálce před sebou Stenwold zahlédl Mariovu jednotku, běžící po dalším schodišti.

A Stenwold běžel také, běžel jako nikdy předtím. Opasek s nářadím, meč a kuše, všechno na něm řinčelo a hrozilo, že zakopne. Škrábalo ho v krku od toho, jak se snažil nadechovat, ale přesto běžel, protože za další řadou schodů už byla přistávací plocha letiště. Teprve tam se dozví, jestli se může zastavit, nebo jestli už je na všechno pozdě.

Na letišti byli rozesetí vosí vojáci. Na nejvzdálenějším konci se nafouknutý balón vzducholodi pomalu hroutil do sebe, proděravělý na desítkách míst.

Několik mrtvých mužů a žen leželo roztroušeno mezi létacími stroji jako odhozené staré hračky. Zbylí obránci se v několika roztroušených skupinkách snažili o poslední zoufalou obranu a zasypávali kroužící Vosy šipkami z kuší z každého úkrytu, který našli. Kdyby se Vosy řídily nějakou taktikou, mohly by letiště vyčistit za pár minut, ale běsnily po krvi, a jejich ozbrojenci zabíjeli každý sám za sebe.

Stenwold viděl staršího muže, jak horečně přikládá do kotle jedné z elegantních ortoptér, jejíž štíhlá křídla byla ještě složená dohromady a vztyčená vstříc obloze. Nepřátelský voják přilétl nad něj, chytil muže a odlétl s ním nejméně deset stop od stroje, než se znovu dotkl země a pohroužil do starce meč.

Jednou, dvakrát a potřetí. V tom okamžiku útočníka zasáhla mezi lopatky šipka z kuše. Než se zhroutil obličejem k zemi, ještě se snažil sáhnout si na záda a šipku vytáhnout. „Sem, sem!“ zasípal Stenwold, klopýtaje k opuštěné ortoptéře. Kotel byl plně naložen a stroj byl připraven vzlétnout. „Pojďte!“ zalapal po dechu.

Během chvilky byli Mariovi muži kolem ortoptéry, zaujali obranné postavení asi na deset stop od stroje a ze svých štítů vytvořili jednoduchou stěnu, za ní připravené kuše, a snažili se bránit ústup, jak nejlépe dovedli. „Umíš s tím létat?“ zeptal se Marius. Stenwold jen přikývl, nedostávalo se mu dechu a ani nechtěl ztrácet čas na odpověď, kterou sám neznal. Důstojník ho poplácal po rameni. „Tak to rozhýbej. Pak se k tobě přidáme.“ Stenwold zamířil k letounu, ale ještě poznamenal: „Dej pozor na Tisamona. Nechce se mu odsud.“ A já vím proč. Ale na nějaké vysvětlování byl Stenwold stále příliš udýchaný.

Tisamon už stál u ortoptéry, ale průlez byl uzavřen. Podíval se na blížícího se Stenwolda se zoufalým výrazem: „Já... jak to mám…“ „Páka. Zatáhni za tu páku!“ 18