WAAATT! mag (01 issue, 2021) by WAAATT! mag

OBSAH „Ježiš, to bude zase titulek…“ Když jednou nepřišlo léto… Průšvih, který se napřesrok může opakovat Řekli byste, že počasí je jen na opalování nebo stavění sněhuláka? Tak to vás článek o tom, jak celý svět dostal pěkně po tlamě, když jednou nepřišlo léto, asi docela překvapí.

Intuitivní technologie

Proč jen high-tech nestačí Můžete mít sebevyspělejší super stroj a bude vám úplně k ničemu, když se nebude dobře ovládat. Tech-designéři tak musejí být i tak trochu psychologové. A sociologové.

Jak nám statistické vzorečky jdou po krku Anebo spíš jak to tvrdíme, jen aby se výzkum umělé inteligence limitoval dřív, než se v něm kamkoli dostaneme, alias rozhovor se známým českým AI duem – Tomášem Mikolovem a Sarou Polak.

Pověz, auto, co je to kočka?

Vědět totiž znamená nesrazit Vrní, přede a občas je to pěkná mrcha, to ale víme my, lidé. Auto nemá o kočce ani ponětí, vědci ho to musejí naučit, aby ji někde v noci na silnici nesrazilo. A to samé platí pro lidi.

Cargo kult a hra na byznysmeny

Jedno dokonalé dítě, prosím

Zatanči a z nebe spadne Cola Jak bílý muž přišel, rozdal konzervy a zase odešel aneb letadla ze slámy ti pro čokoládu nedoletí. A to platí i v byznysu.

Boj za čisté ruce

Že nemoc nevidíte, neznamená, že neexistuje Seznamte se – Ignác Semmelweis, lékař, který kolegy nabádal, aby si dezinfikovali ruce. A oni se mu za to smáli, až ho dohnali do blázince.

Moderní eugenika Lidstvo vždycky chtělo být lepší, než je, a někdy efektivněji než jindy. Kde ale leží linie mezi zdravým potomkem a populací árijců?

Praotec sexismu

Ženy mají lebky jako gorily A podobné perličky pána, co se snažil vědecky podložit, proč si pohlaví nejsou inteligenčně rovná. A taky proč by se ženy a domorodci neměli vzdělávat.

Malý magazín o velkých věcech Píšeme o tom, o čem jste pravděpodobně nikdy neslyšeli, ale možná byste to měli vědět – to je podstata časopisu, co právě držíte v rukou. Je to malý a skromný passion project tří sarkastických skřetích hlav, které už nebavilo, že si pro zajímavé věci musejí chodit na zahraniční weby a že je pokaždé třeba rešeršovat x milionů zdrojů, než se konečně dostanou k tomu, co je důležité. Nestandardní pohledy, neočekávané spojitosti a kuriózní životní příběhy. Prostě to, co – doufejme – neseženete nikde jinde. S tím

jsme se pouštěli do založení tohohle média. Jsme lepší než ostatní? Nemyslíme si. Máme nějakou agendu, kterou vám chceme vnutit? Nemáme. Prostě jen vidíme, že je na světě spousta zajímavých témat, a mrzí nás, že se o nich dost nemluví. A tak si o nich popovídáme. Mezi sebou i s vámi. Jen tak pro radost. Pro zajímavost. Pro rozšíření obzorů. Zkuste to taky – prolistujte časopisem, co držíte v rukou, a podívejte

se, jestli vás něco v něm osloví. Jestli vás něco zaujme, řekne vám něco nového, něco zajímavého… a pokud ano, dejte nám to vědět. A dejte nám vědět i to, pokud se vám nelíbí. Nejsme egoisti a rádi se dozvíme, co se nám nepovedlo.

Pojďme si o tom říct. A pojďme věci dělat líp.

váš WAAATT! mag tým

@waaattmag redakce@waaattmag.cz

Když jednou nepřišlo léto… Co mají společného Dr. Frankenstein, mormoni a vývar v kostce? Jednu sopku. Jmenuje se Tambora a najdete ji na severu indonéského ostrova Sumbawa. Aktuálně je nečinná, na triku má ale vůbec nejsilnější výbuch ve zdokumentované historii lidstva. Nastal v dubnu 1815 a nejen Indonésii, ale naprosto celou planetu pak uvrhl do dekád a dekád mizérie. Nebylo co jíst a z nebe padal červený sníh, což asi nikdy není úplně uklidňující záležitost. Na popelem tlumené světlo světa ale také přišlo kolo, sunar a vůbec celá organická chemie.

Trvalo to zhruba deset dní – mezi pátým a patnáctým

tmavé věčným prostorem bez lesku, bez směru, zem

dubnem 1815 – kdy Tambora do ovzduší vychrlila přes sto

ledová se nesla slepá vzduchem bezlunným.“ (překlad:

kilometrů krychlových vulkanického popelu. Její výbuch

Jaroslav Vrchlický)

bezprostředně usmrtil asi deset tisíc lidí, v následujících

Právě Byron se shodou okolností v té době přičinil

týdnech pak na jeho následky zemřelo dalších padesát

také vzniku dvou hororových klasik. V onom tmavém

tisíc (odhady se samozřejmě různí), ale i to byl pořád jen

a chladném létě 1816 totiž trávil prázdniny u ženevské-

zlomek obětí, které si erupce vyžádala. Planeta je totiž

ho jezera spolu se svým osobním lékařem Johnem

propojený ekosystém, a kdo si v Evropě nebo Americe

Polidorim a přáteli, básníkem Percym Bysshem

tehdy myslel, že se ho výbuch někde v Indonésii netýká,

Shelleym a jeho manželkou Mary Shelley. A protože ven-

se v roce 1815 opravdu hodně mýlil.

ku bylo ošklivě a nedalo se lelkovat u vody, společnost

Nejkrásnější západy slunce

hledala jiné vyžití. Svíce v domě se kvůli dešti a tmě musely rozžehnout už v poledne, a tak lord Byron inicioval

Začněme trochou přírodních zákonů – popel a jiné

soutěž o to, kdo napíše nejstrašidelnější příběh. John,

sopečné materiály (odborně se označují jako tefra) vy-

jako vůbec první v moderní historii, napsal povídku s ná-

chrlené do ovzduší se tam drží, dokud se někam neusa-

zvem Upír a Mary přispěla skromným příběhem s nená-

dí. A pokud se usadí, ale vítr je opět rozfouká, šíří se dál.

padným názvem – Frankenstein. A zbytek je historie.

A čím výše v ovzduší jste, tam víc fouká. Tefra z Tambory se tak nedržela jenom v Indonésii, ale rozšířila se po

Není slunce, není sklizeň

celém světě. Evropští malíři si proto v období bezpro-

Pánové jako lord Byron to ale vzhledem ke svým jměním

středně po erupci pochvalovali, že tak nádherné západy

měli i v období „po Tamboře“ relativně lehké. Protože

slunce nikdy dřív nezažili. Tefra v ovzduší totiž způsobuje

když máte peníze, tak se vás přece žádná pandemie…

jednak iluzi zamlžení a druhak má červené podtóny,

ehm… hladomor netýká. Přesně to totiž erupce Tambory

což můžeme krásně vidět například v dílech Williama

způsobila – celosvětový hladomor.

Turnera – ne piráta z Karibiku, ale anglického romantic-

Jak je všeobecně známo, rostliny potřebují k životu vlá-

kého krajináře, který je často považován za předchůdce

hu, živiny a slunce. Jenomže když je v atmosféře sopečný

impresionismu (Monet, Manet, Degas atd.).

popel, nedostává se jim skoro ani jednoho. Nemají světlo,

To je ale ta hezčí strana celosvětového znečistění

živiny ani déšť, anebo mají deště zbytečně moc, protože

ovzduší. Tou horší bylo, že dny byly i v létě, kdy by mělo

klimatické změny se mohou projevovat různě. Například

slunce svítit vůbec nejjasněji, prokazatelně temné a na

záplavami nebo sněhem v červnu, který navíc padal hnědý

obloze byste mnohdy v noci nenašli ani měsíc. Neboli jak

(v Maďarsku) nebo rudý (v Itálii). To znamenalo, že rostliny

píše George Gordon Byron ve své básni Tma datované

chřadly a umíraly. A protože nešlo jen tak o nějaký karafiát,

právě do tohohle období: „Já sen měl, jenž však nebyl

ale o pšenici nebo žito, byl nasnadě obrovský problém.

zcela snem. Již zářné slunce uhaslo a hvězdy bloudily

Žádné obilí totiž znamená žádný chleba.

Šarlatový západ slunce, William Turner

Opium a bicykl

– původně označovaný jako Laufmaschine neboli běhací

Co je jedinečné, je vždycky cenné (pokud neznáte,

stroj, i když v češtině zdomácněla draisina podle jejího

pusťte si australskou sci-fi kultovku Farscape) aneb

tvůrce – přetvořili v bicykl, ale to až zhruba o čtyřicet let

když není dost chleba, je každý bochník menší a men-

později.

se vzpamatovávající z napoleonských válek a hned

Emigrace a mormoni

uvržené do roku bez léta byl podporován, i když ho

Evropané ani Američané samozřejmě netušili, že jejich

bylo dost málo, vývoz zrna byl naopak striktně zakázán.

velké utrpení způsobuje indonéská sopka. A když jako

Farmářům v Asii zase moc nerostla rýže, ale třeba tako-

lidstvo nevíme, co se děje, stavíme se k tomu zpravidla

vé opium bylo jako rostlina robustnější a odolnější a jeho

dvěma způsoby – smíříme se s tím, ideálně to svedeme

následným prodejem zemědělci vydělali peníze na to,

na nějaké božstvo a snažíme se dál žít tak, jak se domní-

si tu rýži, co nevypěstovali, koupit jinde. Nejen v Číně,

váme, že si to dané božstvo přeje, anebo se nesmíříme

ale hlavně v Barmě, Laosu a Thajsku neboli tzv. Zlatém

a jdeme hledat štěstí o dům dál. To se v podstatě stalo

trojúhelníku se tak jali pěstovat zejména to, co vynáší,

i v případě léta, které nepřišlo.

a pěstují to tam dodnes. V Evropě mimo jiné nebyl oves na krmení koní

Zatímco v Německu a Švýcarsku lidé strhávali bleskosvody, protože se domnívali, že právě ony to nestan-

– hlavních dopravních prostředků, které navíc mohly

dardně špatné počasí způsobují – a 5G způsobuje koro-

zasytit hladové, takže kdokoliv se chtěl někam dopravit,

navirus, známe – jejich pragmatičtější sousedé zkoušeli

musel tam dojít pěšky. A protože někdy byla štreka dale-

hledat lepší sklizeň a lepší počasí jinde. Odhaduje se, že

ká, vymyslel jistý německý vynálezce Karl Drais tzv. velo-

se tehdy vydalo za štěstím zhruba sto tisíc Evropanů,

cipéd, tedy konstrukci se dvěma koly, na kterou si člověk

z nichž mnoho migraci nepřežilo.

může obkročmo sednout a nohama se odrážet vpřed.

Za oceánem tahle situace, kdy jistý Nicholas Bennet

Dodnes ji můžete v ulicích vidět, a to pod nohama bato-

z New Yorku psal, že v květnu 1816 „všechno zmrzlo,

lat, které se na svém plastovém kolečku nebo motorce

kopce byly holé jako v zimě a všude setrvávala ona

odrážejí za dobrodružstvím. Dospěláci si Draisův vynález

suchá mlha“ (a v červenci a srpnu se to pak opakovalo),

5 _ history

ší a všechny jsou extra drahé. Dovoz do Evropy sotva

vděčíme nejen za to, že nám pelargónie na balkóně pěkně rostou a kvetou, ale hlavně za to, že díky němu dnes

UNIVERZITA NENÍ MÍSTEM PRO

umírá hlady mnohem méně lidí (a novorozeňat) než dřív.

„Hnojpapa“ Rostliny, děti i dospělé, ty všechny chtěl Justus von

DROGISTY, VÝROBCE

Liebig vyživit, když ve třinácti letech zažil mizérii roku

MÝDLA, PIVOVARNÍKY

život proto zaměřil na výzkum organických látek, které

A DESTILÁTORY OCTA

Mimo jiné tak stojí za vynálezem průmyslového hnojiva

bez léta a hladomor, který následoval. Svůj profesionální přispívají k tomu, aby rostliny dobře a správně rostly. na bázi amoniaku, a proto jsme ho láskyplně otitulovali „hnojpapa“. Legrace to ale tehdy nebyla. Když Justus chtěl obor organické chemie zavést na místní univerzitě, řekli mu učenci, že vychovávat „drogisty, výrobce mýdla, pivovarníky a destilátory octa“

způsobila masivní migraci z pobřeží, které bylo kvůli

opravdu není podstatou vyššího učení. Založil si proto

napojení na Evropu (protože obchod se tehdy vyřizoval

vlastní vzdělávací institut a byl za to vlastně rád, protože

přes moře) dosud nejobydlenější, dál a dál do vnitrozemí.

mohl přijímat všechny talentované studenty, i když tře-

Indiana se stala státem hned v roce 1816 a Illinois pak

ba neměli všechny pro univerzitu potřebné prerekvizity.

o dva roky později. Hladomor, infekce a obecně špatné

Začal své studenty vzdělávat v poctivé praktické práci

podmínky migrantů na cestě si tehdy vyžádaly i zásadní

v laboratoři a zanedlouho se jeho institut stal tak vyhlá-

politické změny, což se zase tak často nestává. Pánové

šeným, že u něj nechtěli studovat jen místní Němci, ale

v Kongresu si totiž uprostřed toho všeho schválili, že si

také ostatní Evropané a Američani.

zvýší platy, a to ještě o rok zpětně, což se jejich hladovým a umírajícím spoluobčanům opravdu zásadně nelíbilo.

Bujón, mléko a Nestlé

Přes 70 % z nich proto nebylo znovuzvoleno alias dívejte,

Vynálezem průmyslového hnojiva Justus od základů

jak demokracie občas funguje.

změnil podobu zemědělství. Rostliny rostly i v podmín-

Mezi migranty směřujícími na západ byl mimocho-

více sklizně než dosud. Kromě toho pozoroval také, jak

zhruba deseti tisíci vermontskými spoluobčany vydal do

rostliny tlejí, a začal propagovat konzervaci. A pak skrze

New Yorku (státu, ne města) začít žít jinak a lépe. Své po-

teorii, že šťávy zvířat jsou stejně výživné jako jejich maso,

znatky o tom, jak přesně by se nyní mělo žít lépe, sepsal,

vynalezl bujón v kostce. Ten se sice neukázal jako recept

zhruba o dekádu později vydal jako Knihu Mormonovu

na to, jak bojovat s hladem chudých, což bylo to, s čím

a pak si k ní založil i svou vlastní Církev Ježíše Krista

ho Justus původně vynalézal, docela hezky ale ochuco-

Svatých posledních dnů, která funguje dodnes a na svě-

val a ochucuje dodnes.

tě má víc než 16 milionů členů.

Cholera a pokrok

6 _ history

kách, kdy se jim dříve nedařilo, a z jedné rostliny bylo

dem také jistý Joseph Smith, který se spolu se svými

Kromě toho von Liebig také přišel s nápadem na sušené mléko pro kojence, jejichž matky je nebyly schopné kojit. Není jasné, zda byl první a Henri Nestlé

Kromě bídy, smrti a problémů vede každá podobná celo-

vycházel z jeho nápadu, anebo to oba pány napad-

světová krize i ke spoustě dobrého. Výsledkem této z po-

lo ve stejnou dobu. Nestlé nicméně vynalezl daleko

čátku devatenáctého století byla sice nejdříve obrovská

lepší formuli pro „dětskou mouku“. Neměla oproti

epidemie cholery, ale následně také veliký pokrok v jejím

von Liebigově „polévce pro novorozeňata“ vysokou

pochopení a léčbě. Hladomor zapříčinil výrazné zlepšení

kyselost a neobsahovala škrob, který děti špatně trávily.

obchodních cest, vybudování nových zpevněných silnic

Tržní úspěch byl proto zaručen. Nemluvě ani o tom,

a užšího a jednoduššího propojení, aby se situace, kdy

že Nestlého práškové mléko velmi dobře fungovalo

drahocenné obilí trčí někde tři sta kilometrů od pekárny,

v receptu na mléčnou čokoládu cukráře Daniela Petera.

protože se vozíku na lesní cestě zlomilo kolo, už nikdy

S tím v roce 1879 uzavřeli partnerství a čokoládová kor-

neopakovala. Lodní dopravě se lépe zpřístupnily řeky

porace, kterou známe dodnes, byla na světě.

a vybudovala se i celá řada protipovodňových systémů. Pokrok ale nenastal jen na cestách, vozících a v me-

Tak až si příště zase uděláte pauzu a dáte si KitKat, vzpomeňte si na to, že vám ho nadělil celosvětový

dicíně. Obrovského posunu se dočkala i chemie, a to

hladomor. A taky jedna dávno vyhaslá sopka kdesi

zejména kvůli jistému Justovi von Liebigovi, kterému

v Indonésii.

Bc. Nikol Prachařová studentka školy

Intuitivní technologie: Proč jen high-tech nestačí I ten nejvyspělejší stroj je k ničemu, pokud se vám dobře neovládá. Proto třeba Apple na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let zvítězil ve válce osobních počítačů. Jejich Apple II nemusel být na trhu nutně to nejlepší, ale byl rozhodně to nejpříjemnější. A to stačilo. Proto máme dnes chytré telefony, které s trochou snahy dokáže ovládat i vaše babička. Jsou totiž intuitivní – to znamená, že vlastně ani nevíte proč, ale jejich ovládání vám přijde tak nějak přirozené, logické a jasné jako facka. Facka, která ovšem musí být pečlivě a často i zdlouhavě navržena do posledního detailu. Vymyslet intuitivní řešení totiž znamená, že kromě konstruktéra nebo designéra musíte být i tak trochu psycholog. A sociolog. A někdy nejen to.

Uvedeme na příkladu – v plzeňské Škodě Transportation

řidič potřebuje k řízení, jsme přesunuli do područek jeho

dávali poslední tři roky do kupy úplně nové stanoviště

sedadla, aby to nemusel při jízdě nikde složitě hledat

pro řidiče tramvaje. Ne že by to staré (rozuměj: stáva-

a dával vždy 100% pozor na provoz a chodce,“ popisuje

jící) dobře nefungovalo, ale nefungovalo tak dobře,

Jirka s tím, že se ovládací mechanismus obou područek

jak by mohlo. A to je vždycky výzva. „Když se podíváte

podobá joysticku a pracovat s ním je velmi intuitivní.

8 _ technology | TEAM-UP (20207008)

do stávající kabiny řidiče, vidíte tam neuvěřitelnou

Řidič má navíc v kabině opravdu jen to, co potřebuje.

záplavu tlačítek,“ vysvětluje Jiří Vokoun, produktový

Celá řada tlačítek, která ve stávající tramvaji slouží pře-

manažer a vedoucí vývoje tramvajových vozidel Škody

devším elektrikářům, tak ze stanoviště úplně zmizela. Co

Transportation. „Jen stěrače se ovládají šesti tlačítky

se naopak objevilo, je úplně nový bezpečnostní systém

– zapnout, vypnout, rychlost, ostřikovač a podobně –, to

pro případ kolizí.

samé dveře. A ta tlačítka jsou navíc všechna stejná, takže je jednoduché se přeťuknout a taky se to děje, což je za

Bezpečné čelo

jízdy dost nebezpečné.“

Hypotetická srážka dvou tramvají 15T (nebo tramva-

Funkce tramvaje minimalizovat nelze, počet tlačítek

je a nákladního auta) je problematická. Před řidičem

na palubce ale ano, což je přesně to, co konstruktéři

je málo místa a běžnou součástí výbavy nemusí být

a designéři ve Škodovce udělali. A když už byli u toho,

ani bezpečnostní pás. Tramvaj je sice vybavena defor-

netroškařili a celou kabinu rovnou přestavěli komplet

mačním prvkem a protišplhem, který zajišťuje, aby při

odshora až dolů. Ta nová tak už ani zdaleka nepřipomíná

případné čelní srážce zůstala na kolejích a „nevyšplhala“

počítačové skříně z šedesátých let, ale spíš elegantní

například do protilehlé kabiny, ochranná obálka kolem

interiéry moderních aut. A rozhodně ne těch nejlevněj-

řidiče ale není tak sofistikovaná, jak by mohla být. Což

ších modelů.

vyplývá i z toho, že jde o starší design, který s mnoha

„I když je v praxi každé vyrobené vozidlo originální, srovnáme-li nové stanoviště obecně třeba s tím

moderními řešeními ještě nemohl počítat. Je samozřejmě pravdou, že tramvaje bývají ve měs-

stávajícím ve Škodě 15T, je sice o něco menší, ale řidič

tech tím největším a nejtěžším dopravním prostředkem,

tam má paradoxně víc pracovního prostoru, a to protože

takže řidič je relativně dost v bezpečí už jen kvůli tomu.

tam nově najde skutečně jen to, co potřebuje, a nic víc.

Navíc ani zpravidla nejezdí vysokými rychlostmi a při

V centru palubního panelu je velký dotykový displej,

běžném provozu se neocitnou v mnoha situacích, při

který zobrazuje všechny důležité informace, a cokoli, co

kterých by byla kabina a člověk v ní ve vážném ohrožení.

Extra ochrana se ale hodí vždycky. A tak se zrodilo

Příští zastávka: Autonomie

SafeNOSE neboli vyspělé bezpečnostní řešení nejen pro

„Ne každý řidič z toho byl na úvod nadšený. Kabina se

čelo tramvaje jako takové, ale také pro celé řidičovo sta-

jim zdála prázdná a hodně odlišná, byla to velká změna,

noviště, které je do něho umístěno. Díky své konstrukci,

kterou si nemysleli, že potřebují, a tak k ní měli a priori

tvarování a použitým materiálům navíc SafeNOSE chrá-

váhavý, nebo i vyloženě odmítavý postoj,“ přiznává

ní jak řidiče, tak třeba i posádku osobních aut (pokud by

Jirka. „Když si ale do jejího modelu sedli, zjistili, že skoro

došlo ke srážce s nimi), a zejména pak chodce. Je to tedy

automaticky vědí, jak na to, že se jim to ovládá přirozeně

bezesporu vítanější řešení pro všechny.

a logicky. To je samotné překvapilo. A nás to samozřejmě

„V nové konstrukci skeletu vozidla je kolem řidi-

potěšilo a ukázalo nám to, že připravit nejprve model, ve

če vytvořena speciální posuvná ocelová obálka, která

kterém si řidiči mohou vše vyzkoušet, než pro ně kabinu

ho chrání. V případě potenciálně fatální kolize, kdy se

začneme naostro vyrábět, byl správný krok.“

vyčerpají standardní prvky pro absorpci energie nebo

Co by řidiči na druhou stranu možná zase tolik

se zbortí ochranný komponent pro srážky s nákladní-

neuvítali, je fakt, že je v této nové konfiguraci stanovi-

mi automobily, pohltí zbylou energii právě další okolní

ště připraveno už i na autonomní provoz. „Jestli tam

konstrukce kabiny. A ochranná obálka kolem řidiče je

sedadlo je, nebo není, to v tomhle designu nehraje roli,“

pak z deformované oblasti bezpečně odsunuta směrem

podotýká produktový manažer Škody Transportation.

do vozidla, kde ji dorazy zastaví tak, aby nevnikla do pro-

„Co nejvíc systémů převádíme do automatiky, aby byl

storu cestujících,“ vysvětluje Jirka Vokoun. „V prostoru

řidič čím dál tím víc spíše dohlížitelem nad jednotlivými

kabiny je také nově jen minimum komponent, které by

systémy než jejich faktickým operátorem. To je trend

řidiče v případě kolize mohly zranit.“

všude v mobilitě. Třeba automotive je v tomto před námi

To se řidičům musí extra líbit, že? A sem právě přicházejí ti psychologové z úvodu článku. Aby totiž nové stanoviště mohlo být skutečně lepší než to stávající,

a takový adaptivní tempomat už je dnes naprosto běžnou výbavou nových aut.“ Autonomní tramvaj před sebou ale má ještě dlou-

musejí mu dát „štempl“ kvality hlavně řidiči samotní.

hou cestu. I tady se totiž projevuje ona multioborovost

A ti mají své rutiny, předsudky a obavy, s nimiž si jen tak

– technologicky na to jsme v podstatě připravení už

nějaká technologie nemusí umět poradit.

dnes, infrastrukturou budeme třeba zítra a legislativou

S řidiči a pro řidiče

pozítří, tramvaj s řidičem vs. bez něj ale představuje velkou psychologickou a sociální otázku pro každého z nás.

„Ne každého těší změna a někdo se jí rovnou bojí. To

A jak už je nám teď jasné – pokud ji člověk nepochopí

je psychologie. Když se změny bojí víc lidí, můžou se

a nebude ji mít rád, je vám i ta nejúžasnější technologie

proti ní postavit a zablokovat ji dřív, než vznikne. To je

úplně k ničemu.

sociologie,“ vyjmenovává Jirka. „I když jste zarytý tech-

Funkční model kabiny, který si mohou na vlastní kůži

nik, co miluje matematiku a fyziku, při práci na nových

vyzkoušet nejen další řidiči, ale také široká veřejnost,

technologiích často zjišťujete, že jste vlastně solidně

je už v plzeňské Škodovce pečlivě vyroben a připraven

multioborový.“

k akci. Kde přesně si ho budou zájemci a zvědavci moci

S dopravními podniky a přímo s řidiči proto jeho tým konzultoval novou kabinu hned od samotného začátku.

prohlédnout, se momentálně řeší. Vy mu ale na zoubek můžete kouknout hned – stačí otočit stránku.

„Potřebovali jsme kabinu vidět jejich očima, jak se jim každodenně ovládá, co na ní mají rádi a co jim naopak dělá problém. Museli jsme vědět, z čeho mají obavy. Všímali jsme si, jaké řeší situace a v čem jim při nich intuitivnější řešení může pomoci. K ruce jsme v týmu navíc asi tři čtvrtě roku měli i studenta, který si vedle školy přivydělával právě řízením tramvaje, což bylo skvělé, protože na to měl zase trochu jiný pohled než zkušení řidiči, kteří se tím živí celý život.“ Právě touto spoluprací konstruktéři a designéři ze Škodovky zjistili, že by řidiči ocenili nejen jednodušší ovládání, ale také třeba méně zaklánění hlavy při sledování obrazovky pod stropem nebo zpětná zrcátka a hygieničtější stanoviště, které se dá jednodušeji čistit, případně dezinfikovat – tedy přesně to, co nové stanoviště splňuje, i když některé z nich na první pohled docela zaskočila.

Mrkněte

abiny na ob ě k

Monitory s obrazem z kamer snímajících vnitřek tramvaje a dopravní situaci za ní jsou umístěny nad hlavou řidiče, tedy mimo jeho komfortní zorný prostor.

Kabina je osvětlená čtyřmi bodovými žárovkovými svítidly, jde tedy o nezávislé světlo o určité předem definované síle.

Aby mohl řidič tramvaj ovládat, musí mít pult tak blízko, aby měl monitor v něm nad koleny, což ovšem může při nesprávném nastavení sedadla snižovat jeho výhled před vozidlo.

10 _ technology

Tlačítka nejsou dobře rozeznatelná hmatem, řidič se tak může lehce přehmátnout. Co mačká, proto musí často kontrolovat i očima, což vždycky představuje vteřinu, kdy nesleduje vozovku.

OLD

Škoda 15T KVŮLI TVAROVÁNÍ SVÉHO ČELA NENÍ VŮZ V PŘÍPADĚ SRÁŽKY ZEJMÉNA PRO CHODCE PŘÍLIŠ BEZPEČNÝ

Sedadlo není otočné, područky lze pouze sklopit.

Madlo pod pultem slouží k tomu, aby si o ně řidič mohl opřít ruku při stiskávání tlačítek. Jeho natočení je ale pro ruku nepřirozené a řidiče z toho při opakovaných delších směnách může bolet zápěstí.

Tlačítka jsou v kabině rozmístěna intuitivně podle funkce, kterou zajišťují, a situace a četnosti jejich využívání. Řidič nemusí kontrolovat očima, kam sahá, a nehrozí mu ani přehmat.

Díky absenci řídicího pultu se před řidičem nachází jen displej, který je uložen v poloze před koleny, a tudíž mu nijak nebrání ve výhledu vpřed.

SafeNOSE ČELO VOZU JE ZNATELNĚ UŽŠÍ. DÍKY SVÉMU TVARU A PROVEDENÍ VNĚJŠÍHO OBLOŽENÍ TAK SNIŽUJE NÁSLEDKY HYPOTETICKÉ SRÁŽKY S CHODCEM.

NEW

Obraz z kamer snímajících vnitřek tramvaje a dopravní situaci za ní je promítán na krajních displejích centrálního panelu, řidiči tak stačí jenom mírně sklopit oči a vidí všechno, co potřebuje. Periferním viděním při tom stále udržuje kontakt s tím, co se děje před vozidlem.

Sedadlo je otočné až o 90 stupňů, područky jsou výškově i podélně nastavitelné a tu pravou je možno sklopit.

Všechny funkce, které je potřeba ovládat během jízdy, jsou přesunuty do tlačítek a přepínačů v područkách sedadla. Opora pravé ruky je přímo zabudovaná v područce a je navržená pro co možná nejpřirozenější polohu tak, aby řidiče po práci už nikdy nebolelo zápěstí.

Cargo kult a hra na byznysmeny Jen napodobování nestačí. Ani v životě, ani v byznysu. Obyvatelé Melanésie se snaží bělochy napodobovat už osmdesát let a žádné konzervy na ně z nebe nepadají. A to mají slámová letadla, dřevěné pušky i ranveje. To, co fungovalo jednou, totiž prostě už znovu zabrat nemusí a nezbývá než se s tím smířit. I když máte na hrudi hrdě napsáno USA a pochodujete do války, která dávno skončila.

Evropané při svých dobyvatelských výpravách pro-

v Pacifiku jako základny pro ofenzívu (Američané)

nikali do dosud necivilizovaných končin už dávno.

nebo obranu (Japonci).

Nejprve to brali přes pevninu, kde mezi nimi a míst-

místní zvyklí, nesnažili se vymýtit jejich zvyky nátlako-

samozřejmě), protože zabloudit někam po zemi je

vým křesťanstvím a zákazy, a namísto toho s nimi čile

přece jen jednodušší než po moři. S vynálezem lodí,

obchodovali. Zázraky jako masové konzervy, čokoláda,

které byly schopné přeplout oceán, ovšem koloni-

Coca-Cola nebo cigarety se proto mezi místní dostaly

zátoři v zapadlých končinách na druhé straně světa

rychle, jednoduše a v téměř neomezeném množství.

začali narážet i na obyvatelstvo, které bílou tvář nikdy v životě nevidělo a pro něž byl i ten – z našeho pohledu

A co dál?

– nejprimitivnější vynález, co s sebou přivezli, napros-

Zcela v tomhle článku pomineme další aspekt cargo víry,

tou magií. A první cargo kulty byly na světě.

kterou je očekávání apokalypsy a zbavování se dobytku

Cokoliv pro konzervu

a majetku, protože ráj je za rohem, a mluvit nebudeme ani o tom, jak tenhle náboženský systém ze solidní části

Cargo kult neboli kult přepravního zboží ze své definice

představoval i reakci na plantážnictví a rasismus, který

vzniká střetem dvou kultur, z nichž jedna je vyspělejší

domorodci začali pozorovat a chtěli proti němu bojo-

více a druhá výrazně méně. Ta zaostalejší, která nezná

vat po svém. A nepustíme se ani do bádání po tom, co

koncept moderního vývoje a výroby, chápe věci, kterými

je a není náboženství. Ne že by všechno tohle nebyly

pokročilejší kultura běžně disponuje, jako magické dary,

důležité otázky, ale prostě se nám to sem nevejde, takže

ke kterým je možno se dostat (jako v každém jiném

chcete-li vědět víc, mrkněte na náš web.

magickém systému) prováděním těch správných rituálů.

12 _ culture

Vojáků bylo mnohem více, než na co dosud byli

ními nebyl kulturní šok zase až tak drastický ( jak kde,

Soustředit se ve zbytku textu budeme hlavně na to,

A těmi nemusejí být modlitby, tance nebo zaříkávadla,

„co bylo dál“, protože to je něco, co je zajímavé i pro nás,

jak by nás asi na první dobrou napadlo, ale třeba rádiová

vyspělé Evropany ve vyspělém moderním světě průmy

komunikace nebo navádění letadel na ranvej. Pro domo-

slu 4.0. Říká to totiž něco o nás jako o lidstvu obecně.

rodce, kteří nechápou, jak takové rádio funguje, není totiž nasazení sluchátek a promlouvání s dispečinkem nic

Po nás potopa

jiného než rituál, co se musí vykonat, aby letadla s těmi

Přišli, ukázali, naslibovali a odešli. Válka skončila a sou

zázračnými hovězími konzervami zase jednou přilétla.

ostroví Nové Hebridy (dnešní Vanuatu) i Melanésie (dnes

I když střety domorodců s Evropany probíhaly už od

součást Papuy Nové Guiney) se mohly zase vrátit do nor-

dob dobrodruhů, jako byli Abel Tasman nebo později

málu. Ten byl ale po kontaktu s tisícovkami Američanů

James Cook, nejvíce cargo kultů se – nezávisle na sobě

někde úplně jinde než dřív. Základny se vyprázdnily,

– objevilo právě až v období druhé světové války, kdy jed-

nebe utichlo a po Coca-Cole se slehla zem. A domorodci,

notky jedné nebo druhé strany využívaly drobné ostrovy

netušící vůbec nic o nějakém prapodivném světovém

konfliktu ani o tom, že se konzervy i cigarety prostě a jednoduše vyrábějí kdesi v továrně, se dovtípili, že se prostě přestaly dělat ty správné rituály. Jsou to přece rituály, co přinášejí magii. A tak místní začali udržovat ranveje, i když sami byli technologicky někde na úrovni doby kamenné, ze dřeva si vyrobili pušky i rádia, nasadili sluchátka z kokosů a vojenskými přehlídkami s hrudníky pomalovanými americkou vlajkou požadovali od nadpřirozených sfér návrat svých oblíbených letadel se zbožím.

John a Philip Od druhé světové války uplynulo téměř osmdesát let, což většina cargo kultů neunesla, některé se ale ke svým letadlům ze slámy upínají dosud. Třeba nejznámější a pravděpodobně i nejdéle existující cargo kult na ostrově Tanna (součást Vanuatu) přežívá dodnes. Říká se mu John Frum podle jejich mesiáše, jistého Honzy z Ameriky, který domorodcům údajně slíbil, že se jednou vrátí a zahrne je blahem (a čokoládou). Samotný kult vznikl už někdy kolem roku 1930, až ve válce ovšem s největší pravděpodobností získal své jméno – Američtí vojáci se totiž domorodcům často představovali jako „John from America“. Pokud víme, tak se John ke svým ovečkám zatím nevrátil. A nevrátí se už ani princ Philip, vévoda z Edinburghu, v jehož nadpřirozenost věřili domorodci jiného kmene taktéž z ostrova Tanna. Měl to podle nich být syn ducha z jejich hory, který odcestoval do vzdálených zemí a tam se oženil se silnou a mocnou ženou (tedy s královnou Alžbětou II.). Nejdéle žijící mužský člen královské rodiny ovšem letos v dubnu zesnul pouhé dva měsíce před svými stými narozeninami a vesničané na ostrově to strašlivě oplakali. Podle antropologa Kirka Huffmana to nicméně pro jejich víru stopka nebude, duše prince Philipa se prý totiž jen vrátí zpátky do hory

LETADLA ZE SLÁMY, PUŠKY ZE DŘEVA, NA UŠI KOKOSY A ŠUP NA VOJENSKOU PŘEHLÍDKU

a dále se pravděpodobně bude uctívat princ Charles.

Když to postavíš, přijde Když to ale jen napodobíš, spíš se nedočkáš. To platí

uděláte všechno dobře a uspějete, ale váš úspěch nebu-

jak pro domorodce v Pacifiku, tak – abychom konečně

de mít absolutně nic co do činění s tím, co jste udělali.

vysvětlili titulek článku – i pro většinu podnikatelů, ať

A jakou to má souvislost s cargo kulty? Poměrně

už vám říkají, že máte dělat cokoli. Vizualizujte si své

jasnou. Čtete si příběhy úspěšných lidí a snažíte se dělat

sny, mějte více zdrojů příjmu, věřte jednomu nápadu

to, co dělali oni, protože věříte takzvanému magickému

na 100 %, diverzifikujte, hledejte investory, vystačte si

uvažování, tedy že dvě na sobě absolutně nezávislé věci

sami… podle výzkumu University of Kent, který sesbíral

mají nějakou spojitost. Třeba jste na něco mysleli, a ono

data ze 6671 firem, zaručený úspěch neexistuje, protože

se to stalo. Věřili jste, a něco se vyřešilo. Vaši rodiče po-

první zakladatelé chybují úplně stejně jako ti, co už mají

stavili letadlo ze slámy, a americké cargo letouny oprav-

založení firmy za sebou. Faktor „mám zkušenost“ vaši

du přistály. Ale vůbec ne proto, že měli slámu nazbyt

šanci neurčuje a rady, jak na to, absolutně nefungují – ne

anebo že opravdu hodně chtěli.

proto, že se podnikatelé ze svých failů neučí, ale protože

Někdy totiž věci prostě nesouvisejí, berličky neexis-

podnikání je loterie. Můžete všechno udělat správně

tují a vám nezbývá nic jiného než najít si svou vlastní

a neuspět. Udělat všechno špatně a uspět. Anebo

cestu. Jak v životě, tak i v byznysu.

Boj za čisté ruce ANEB ŽE NEMOC NEVIDÍŠ, NEZNAMENÁ, ŽE NEEXISTUJE Je polovina 19. století. Jedenáct ze dvanácti rodiček krátce po porodu umírá a přitom je mohlo zachránit jen lékařovo umytí rukou v chlorované vodě. Přesně tohle se mezi své kolegy porodníky snažil zavést Ignác Filip Semmelweis. Jednoduché řešení, říkáte si. Místo toho se ale Ignác dočkal jen výsměchu, pohrdání a vyhazovů. Zemřel nepochopený a v blázinci. A hádejte na co – na sepsi.

Nedůvěra ve fakta a jejich odmítání se v historii opakuje

ve kterém sám pracoval, zaznamenávalo zhruba

v podstatě s jakýmkoli zveřejněným vědeckým závěrem.

třicetiprocentní úmrtnost, tedy daleko více než jiná

Platilo a platí to pro evoluci, globální oteplování, tvar Země

oddělení, na kterých působil. Ženy často žadonily, že

i očkování. A ani s Ignácem to nebylo jinak, ačkoliv dnes už

nechtějí rodit v jeho nemocnici, že chtějí jinam, domů

mytí rukou a dezinfikování všeho, co se točí kolem lékař-

(tam ostatně rodila většina z nich, protože do nemocnic

ských zákroků, považujeme za naprosto samozřejmé.

zpravidla mířily hlavně ty chudé dámy nebo případy

Maďar v Rakousko-Uhersku Semmelweis se narodil roku 1818 v dnešní Budapešti. Nejdřív zkoušel práva, pak se ale rozhodl pro medicínu

bychom to asi neřekli, ale tehdy i to mohlo být nakonec bezpečnější než porodnice. Jeho kolegové lékaři horečku a následnou smrt čer-

se specializací na porodnictví. Místo dostal na klinice ve

stvých matek svalovali na přeplněná oddělení, špatnou

Vídni, což už je samo o sobě prvním kamenem úrazu,

ventilaci, laktaci, kosmicko-telurické vlivy a jiné hlou-

protože v Rakousku-Uhersku panoval vzhledem k ostat-

posti. Semmelweis si ale dal jedna a jedna dohromady

ním menšinám (ahoj, Češi!) poměrně obvyklý rasismus.

a skutečně na to kápnul.

Šestadvacetiletý Maďar zkoušející se uchytit v prestižní metropoli plné lidí, kteří na něj shlížejí shora, to tehdy

Prostě si myjte ruce

prostě nechceš. Tenhle zastánce důkladné hygieny ale

Stejně jako ostatní lékaři a medici i on sám studoval

měl pro své povolání vášeň a rozhodl se pro boj za po-

zemřelé pacienty a pitvami postupně zjišťoval, že ho-

krok, a hlavně za snížení počtu umírajících rodiček svoje

rečka je u žen jen důsledkem. Příčinou byla těžká sepse,

ego překročit, zatnout zuby a vydržet.

která začínala zanícenými porodními cestami a končila

Čerstvé matky tehdy po celé Evropě hojně umíraly

14 _ people

s komplikacemi), anebo že klidně porodí i na ulici. Dnes

i v ostatních orgánech. Když se jeho dobrý přítel (rozený

na takzvanou horečku omladnic. To vypadalo v podstatě

Čech, mimochodem) Jakob Kolletschka při pitvě zranil

tak, že porodily dítě, jejich poranění způsobená průcho-

o skalpel a zanedlouho na to zemřel, uvědomil si Ignác,

dem oněch cca čtyř kil živé váhy dost úzkým prostorem

že na druhé porodní klinice, která má lepší přeživší

začala hnisat, ony záhy dostaly horečku a pak sbohem

statistiky, se žádné pitvy neprovádějí. A dovtípil se, že

a šáteček. Jejich infekce měly z dnešního hlediska

množství úmrtí jeho rodiček dost dobře nemusí mít sou-

naprosto logický – bakteriální – původ. Tuhle myšlen-

vislost s polohami při porodu (což pro jistotu opakovaně

ku ale lidé začali ve velkém brát v potaz, teprve když

ověřil) ani s náboženskými praktikami nebo klimatem,

vnější mikroorganismy označil za původce infekčních

ale že tkví právě v pitvách. Kolletschkův posmrtný stav

nemocí černě na bílém jistý pan Louis Pasteur (který se

se totiž nápadně podobal těm, které vykazovaly i zemře-

mimochodem k bakteriím dostal přes alkohol), dlouho

lé ženy. Došlo mu, že mezi pitvami a porody je tedy velmi

po Ignácově smrti. Lidé prostě potřebují mít na pravdu

pravděpodobně třeba dostat ony páchnoucí posmrtné

lejstro, ať už je jakékoli, faktické výsledky zkrátka nestačí.

látky z lékařových rukou a že obyčejná voda k tomu oči-

Ale to předbíháme.

vidně nestačí. Začal si proto sám ruce oplachovat v roz-

Radši rodit na ulici

toku chlornanu vápenatého a to samé nakázal i svým studentům. Heuréka! Téměř ihned po zavedení tohoto

Zpátky ale k čerstvým matkám. Semmelweis si ve své

opatření přestala být novorozeňata na jeho oddělení

praxi nejprve všiml matematiky – porodnické oddělení,

polovičními sirotky, jen co se párkrát nadechla.

Tak a teď by mělo přijít ocenění, povýšení, prémie (a konec článku), že? Bohužel. Ignácův relativní úspěch totiž netrval dlouho. Lékaři si na něj opět začali ukazovat prstem a za jeho pošetilé nápady s mytím rukou se mu vysmívali. Počet úmrtí na jeho oddělení totiž po nějaké době zase narostl. V tomhle momentu by to asi kdekdo z nás vzdal a nechal své arogantní kolegy a bohužel i jejich pacientky napospas osudu. Řešení ale nebylo daleko a vytrvalý Semmelweis ho nakonec nalezl – rodičky se nakazily od pacientky se zánětem dělohy, se kterou se vystřídaly na stejném sále. Verdikt tedy byl: Stačí si mýt ruce i mezi jednotlivými úkony, a všechno bude v pořádku.

Ale… Podobná situace se přihodila ještě jednou, a tak náš bojovník za nemocniční hygienu nechal zřídit extra sál

Ignác Filip Semmelwies

pro ženy, které mají hnisající rány, aby neinfikovaly ženy zdravé. A tradá, problém vyřešen. Od té doby matky ve vídeňské nemocnici rodily s vidinou toho, že se dožijí třeba i potomkovy puberty, nebo dokonce vnoučat.

Sepse vs. asepse

I ty nejbohatší dámy, pro které byla norma rodit doma,

Sepsí se rozumí reakce organismu na přítomnost

chtěly rodit u Ignáce. A výsledek pro něj? Výpověď.

infekce v těle. Za pomoci lékařů se dnes dá sepse

Ono to totiž zase nebylo jen tak. Pan Semmelweis

přežít, těžká sepse a septický šok, kdy selhávají

totiž nebyl úplný svatoušek. Řekněme, že byl svéráz, po-

orgány, vás ale zabijí stejně. Naproti tomu asepse

kud to chceme říct hezky. A taky tak trochu panovačný

znamená nepřítomnost choroboplodných zárodků,

ješita, pokud to chceme povědět víc realisticky. Možná si

tedy přísnou dezinfekci a sterilizaci prostředí tak,

tak se svými rakouskými kolegy, co se týče mezilidské-

aby je nekontaminoval žádný mikroorganismus.

ho kontaktu, neměl moc co vyčítat. Své výsledky navíc nikdy nepřeklopil do vědecké hatmatilky na papír, jasně za něj mluvila „jenom“ ona poporodní realita, na kterou tehdy nikdo jiný než matky samotné nebral ohledy. Ale to, že jsi nesnesitelný, neznamená, že jsi na to nekápnul.

Mezi svými cizí Semmelweis měl svého života mezi vídeňskými pršáč-

už se na něj nedívalo jinak než jako na blázna a tak s ním také zacházelo. Výsledkem byl jeho převoz do blázince, ve kterém

ky plné zuby, jal se proto pro změnu přesvědčit kolegy

sice nepobyl dlouho, ale také se z něj už nikdy nedostal.

ve své rodné zemi. V pešťské nemocnici zaznamenal

Jen po dvou týdnech pobytu, v roce 1865, totiž zemřel.

nebývalý úspěch. Během pěti let mu „pod rukama“

Některé zdroje uvádějí, že se stal terčem hrubého zachá-

zemřelo jen tolik pacientek, kolik byste sotva spočítali

zení a po jednom z oněch agresivních incidentů zemřel

na prstech, a o svých objevech začal dokonce předná-

na septický šok. Jiné prameny hovoří o zaníceném prstu,

šet i na tamní univerzitě.

který si poranil, ještě když operoval v pešťské nemoc-

Tady už se to musí zlomit, ne? Znovu bohužel.

nici. Infekce se mu měla v léčebně rozšířit do celého

Lidé jakožto živočišný druh jsou veskrze konzervativní

těla a měl jí podlehnout. Ať už to bylo tak nebo tak, šlo

a měnit zajeté návyky, natož přidávat do svého života

o sepsi, tedy přesně o to, s čím celý život zápasil.

nějaké povinnosti, bez kterých se dosud obešli, je zrovna dvakrát neláká. Jestli jste z toho frustrovaní, představte si, jak na tom

Z dnešního pohledu se to může zdát úsměvné, že se lidé tehdy vlastně bránili čistotě. Semmelweisův odkaz je ale obrovský – položil základy hygieny dnes

musel být sám Ignác. Odmítání jeho prokazatelných vý-

platné nejen pro nemocnice, ale i pro náš každodenní

sledků den za dnem, rok za rokem se nesmazatelně po-

život. Jmenuje se po něm nejen několik nemocnic, ale

depsalo na jeho psychickém zdraví. Upadl do deprese,

i nejprestižnější maďarské lékařské ocenění. A existuje

začal chřadnout na duchu i na těle a stal se protivnějším

dokonce i tzv. Semmmelweisův reflex – metafora pro

než kdy dřív, což projektoval mimo jiné i do jedovatých

chování, kdy lidé odmítají přijmout nové poznatky kvůli

dopisů svým odmítačům. Okolí, včetně jeho manželky,

svým zakořeněným normám. Roušky, much?

HUMAN RESOURCES:

Jak se z lidských zdrojů vytrácejí lidé Let’s talk numbers. Zhruba 75 procent amerických firem používá podle studie Harvard Business School nějakou formu automatizovaného softwaru pro výběr uchazečů. V elitním klubu Fortune 500, což jsou ty nejhodnotnější americké společnosti, je to skoro sto procent. A jak spočítali v Atomik Research, jen oproti loňsku stoupla automatizace v HR letos o celých 547 procent (!). Do určité míry za to samozřejmě může koronavirová pandemie, chtě nechtě si ale musíme přiznat, že roboti pomalu přebírají vládu nad dalším kouskem našeho života. Máme začít panikařit?

„Starší dělník přijme se pro sklepy velkozávodu uze-

a nuly rozložit video, co přikládáte k CVčku (proto je to

nářského. Ženatý má přednost. Hlaste se pouze síly

monolog, který nahráváte sami, a ne dialog s persona-

samostatně pracující, v solení a nakládání masa i šunek

listou), a vyčíst z něj dovede třeba skutečnou míru nad-

úplně obeznalé.“ Takhle nějak zněly pracovní inzeráty

šení, kterou z téhle nabídky máte (anebo taky nemáte),

v novinách před zhruba sto lety. Dneska se vás v Googlu

level vaší nejistoty, nervozity a další nonverbální signály.

zeptají na to, kolik by stálo nechat umýt všechna okna

Přijde vám to super? No, ještě se nad tím trochu

v Seattlu nebo kolik je na světě ladičů pian. A nesmějí

zamyslete. Podobné HR softwary totiž kromě toho, jak

se vás zeptat na rodinu, orientaci a spoustu dalších věcí.

jsou úžasné, taky ročně vyřadí doslova miliony uchazečů

Pořád se vás ale ptají, což je něco, co bereme jako na-

o práci jen proto, že se jim „nelíbí“ jejich životopisy. Nejde

prostý standard – lidské zdroje jsou přece o lidech, že jo.

samozřejmě o opravdové emoce, právě kvůli jejich eli-

Jenomže… Počet kandidátů na jednu pozici neustále roste – za posledních deset let se podle už zmíněné harvardské

minaci koneckonců firmy tyhle programy používají. Jde o prostou analýzu vložených dokumentů, která ale může být pěkně zmršená.

studie zvýšil o víc než 100 % a moc to nevypadá, že by se

Jste nervózní, nebo lžete?

tenhle trend měl do budoucna nějak drasticky mě-

Co se softwaru třeba nelíbí? Zadrháváte, moc přemýšlíte

nit. Rychlost vyřízení všech eventualit je proto klíčová.

a obecně se ve videopohovoru zbytečně kroutíte. Člověk

Personalista přitom už dnes nad každým CVčkem stráví

by řekl – jasná nervozita. Stroj řekne – ten určitě kecá

zhruba deset vteřin, než se rozhodne, jestli je potřeba

a uchazeče vyřadí. Anebo máte v životopisu půlroční

číst dál, nebo ne, a i přesto podle průzkumu profesní

mezeru mezi zaměstnáními. Člověk by se zeptal, jestli jste

sociální sítě LinkedIn tráví jen procházením životopisů

pečovali o vážně nemocnou babičku nebo si volno vzali

průměrně 23 hodin na každou jednu nabíranou pozici,

na doplnění nějakých znalostí. Systém pro to ale pocho-

což opravdu není málo. Není tak asi překvapením, že

pení nemá a automaticky vás vyřadí (true story). Anebo,

chce s touhle časově nejnáročnější součástí přijímacího

jak také popisují autoři zmíněné harvardské studie,

řízení pomoc od automatického systému, který všechnu

neznalost programování se neodpouští, a to ani u ucha-

tuhle práci vykoná za zlomek času sám. A ani zdaleka

zečů o pozici… wait for it… administrativního pracovníka

neskončí jen u životopisů.

v nemocnici, rozuměj: sekretářky. Při běžném ťukání do

Analyzovat může také fotky a posty uchazečů na sociálních sítích – ano, i těch vašich. Dokáže na jedničky

počítače totiž očividně potřebujete vědět, jak na Javu, Python nebo C++. Bez toho totiž ten Excel nepojede, že jo.

Aby to ale tomu softwaru nebylo líto, chyba v takovém případě není jen na jeho straně. Někdo mu totiž takovou pitomost musel říct, sám od sebe by programování

JAK VYZRÁT

po sekretářce asi nepožadoval. K tomu se ale ještě dostaneme.

NAD ALGORITMEM?

Nejslabší, máte (automatického) padáka Nejde jenom o pohovory nebo přijímací proces. Software může hlídat i samotný každodenní průběh vaší šichty. Jedinečným příkladem je online gigant Amazon. O zdejších pracovních podmínkách kolují na internetu

•

Stručný a krátký životopis

•

Žádné mezery ve zkušenostech

•

Používat keywords obvyklé pro pozici a obor

horory, což může, a nemusí být pravda. Real ale rozhodně je minimálně to, že tam počítače hlídají prakticky každý zaměstnancův krok a doslova každou sekundu propočítávají, jak je výkonný, kolik zásilek zkompletoval, zabalil, polepil, oskenoval a zda by náááhodou nemohl být ještě o krapet výkonnější, protože zisk je cool, děti,

•

Nacvičit si videopohovor

•

Sepsat si, co chceme říct

•

Pozor na mimiku

a táta chce další výlet do vesmíru.

a správný dress code

Kromě sledování vaší výkonnosti můžete už dnes dostat taky automatického padáka. Kromě výše zmíně-

•

né společnosti se to stalo třeba taky několika řidičům

Good luck!

Uberu z Británie. Ti tvrdí, že jejich licenci zrušila sama aplikace kvůli „nějakým podivným obviněním“ z podvodů. Londýnské úřady po prověření situace jasně řekly, že k žádnému podvodu nedošlo, a Uber se brání, že deaktivaci po vyhodnocení informací vždy provádí člověk. Jenomže známe svoje lidi, že jo. do očí a domýšlet si, co který pohled znamená a co si o něm druhá strana opravdu myslí, že takhle „práská“.

Je to jednodušší, no jasně že je. Personalista ušetří

Na konci chatu si člověk jednoduše stáhne přepis a stíž-

spoustu času, který může věnovat jiným, přínosnějším

nost může okamžitě anonymně odeslat. Rychlé, jasné,

činnostem. Otázkou ovšem je, které to jsou. Když systém

bezúdržbové.

třídí životopisy a vyhazuje kandidáty na základě přeřeknutí, monitoruje výkon zaměstnanců a v momentě,

Ten prokletý lidský faktor

kdy neplní, jim posílá výpovědi, nabízí se dotaz, co tedy

Spousta failů automatických systémů je také samozřej-

oddělení lidských zdrojů v náplni práce zbude.

mě způsobena lidským faktorem, který je – jak všeobec-

Automatické HR systémy totiž můžou vaší kariéře

ně známo – v IT vždycky tím největším zdrojem problé-

i samy pomoct. Třeba americká společnost ENGAGE při-

mů. Když chtěl software po nemocniční asistentce, aby

šla se softwarem založeným na umělé inteligenci, který

uměla programovat, v požadavcích na tuhle pozici se

zpracovává vaše profesní data, monitoruje vaši kariérní

doopravdy položka „počítačové programování“ nachá-

progresi a bere v potaz všechny eventuality, které se

zela. Někdo ji tam prostě musel napsat a napsal ji tam

vám dějí, aby vyhodnotil, jak se vám v práci líbí a jaká je

značně nešikovně, jelikož ve skutečnosti šlo o to, aby

u vás pravděpodobnost, že budete chtít odejít. Pokud

uchazeč uměl klasicky a prachobyčejně laicky s počíta-

tahle pravděpodobnost překročí určitou úroveň, upozor-

čem. Programy prostě zatím stále ještě dělají jen to, co

ní na to HR oddělení a jeden z jeho lidských kolegů se za

po nich člověk chce, a nic navíc.

vámi hned nato zastaví a začne s vámi aktivně řešit, co je za problém a jak může pomoct. Jiná skupinka programátorů pak dala dohromady

I přesto se ale nabízí otázka – opravdu si jako lidé nezasloužíme víc než jen odfláknutý popis práce a, stroji, poraď si? A co všechny ty neosobní pohovory přes

také chatbot jménem Spot. Spustili ho na začátku roku

nahrávky, kde nás může torpédovat úplně obyčejná ner-

2018 a dali ho volně k dispozici. Účel má jediný – přijímat

vozita? Snad každý šéf vám řekne, že jádrem firmy jsou

stížnosti a hlášení o sexuálním obtěžování nebo diskri-

její zaměstnanci. Ne počítače, nábytek nebo kávovary.

minaci v práci. Chatbot se zaměstnancem projde bod

Neměl by tak výběr jednotlivých jadérek být opravdu

po bodu celou událost, vyptává se ho na detaily a možné

důkladný, zevrubný a osobní? Přece kde jinde vynaložit

svědky a obtěžovaný při tom nemusí nikomu koukat

peníze, čas i úsilí než na dobrého zaměstnance.

17 _ employment

Pros & Cons

18 _ rozhovor | foto: Jindra Kodíček

ROZHOVOR

SARA & TOMÁŠ

„Ježiš, to bude zase titulek…“ Tomáš Mikolov obrací oči v sloup a přemýšlí nahlas: „Nastává éra Terminátora! Umělá inteligence prahne po krvi a sní o našem konci! Sentientní roboti do každé rodiny!“ Sara Polak ho na židli vedle se smíchem doplní: „A ještě jsou to rasisti, na to nezapomeň!“ Pak průvan v Díl-NĚ, kde sedíme, zabouchne dveře – asi abychom se na chvíli taky přestali tlemit – a tak trochu jiný rozhovor s nejznámějším českým AI vědcem a nejviditelnější AI propagátorkou může začít.

20 _ rozhovor | foto: Jindra Kodíček

Takže roboti jsou rasisti, jo?

to drzost a krádež a že si přece zasloužíme dostat víc

Sara: No ty se směješ, ale já byla nedávno na panelu se

a možná jim taky nedat úplně všechno. Bylo to fyzic-

slečnou, co se zabývá právy robotů, a aktivně se tam řešil

ké, takže si to lidé dokázali dobře představit. Data jsou

jejich racial a gender bias. A co to je proboha za hlou-

virtuální pojem. To, že my tu máme nějaké služby jako

post? Vždyť té AI je tohle úplně šumák, ta pracuje s daty.

Gmail nebo YouTube, které samy o sobě nemají žádný

Když má data, že ženy rodí víc dětí než muži, no tak pak

obsah, ale sbírají o nás neuvěřitelné množství dat, na

jako výsledek vyplivne, že primárními rodičkami dětí

kterých pak točí svůj byznys, to nikoho moc netanku-

jsou ženy. To přece není žádný bias, ale logika.

je. Vždyť je to přece zadarmo! To je, jako kdyby nám

Tomáš: Ne, to je kouřová clona. Pak se k tomu totiž

někdo ukradl všechno lithium nebo zlato ze sejfu a my

začne vyjadřovat kdekdo, začnou se sestavovat etické

si pochvalovali, jak je super, že jsme nemuseli nic platit

komise, abychom rozhodli, jestli by roboti měli být zda-

za odvoz.

něni, nebo ne, jestli mají práva, jestli mají city, jestli cítí bolest a jestli by neměli mít pauzy na oběd a podobné

To ale tyhle globální firmy dělají každému, ne?

vyložené kraviny, a technologickým společnostem to

Tomáš: Ne každému stejně drsně jako nám. Přijde mi, že

bude děsně vyhovovat, protože to odvrací pozornost od

Evropa je v tomhle docela retardovaná. My tady řešíme

toho, co doopravdy dělají.

rasismus AI a podobné hovadiny, zatímco nám desítky a stovky miliard, které se mimochodem nedaní, otevře-

A to je co?

ným oknem lítají do Ameriky jak při hurikánu.

Tomáš: No tak neskutečně nás tu odrbávají třeba pro začátek.

Jak to?

Sara: Hlavně si neber servítky, Tome! (smích)

Tomáš: No, tak ty si třeba koupíš v Praze iPhone.

Tomáš: No vždyť to je ale pravda! Přece data mining je

Jenomže ono se to účtuje v Irsku, kde to má 0% daň,

v podstatě to samé, co klasický mining, tedy těžení. Když

a všechen profit pak teče do USA. Seznam musí platit

se tu mluvilo o tom, jak nějaká zahraniční firma přijede,

daně v Česku a Google ne, takže i kdyby měl ambice

vytěží nám tu všechno lithium, dá nám za to padesát

být globálním lídrem ve vyhledávání, nemůže toho

korun a zase odjede, byl to hrozný skandál. A jaká je

nikdy dosáhnout. Cizí společnosti u nás mají nad těmi

Sara & Tomáš Ani jednoho z nich asi není potřeba úplně představovat, ale pokud přece jen někdo nevíte: Tomáš Mikolov způsobil převrat ve svém oboru, když ještě na studiích vyvinul modely jazyka založené na rekurentních neuronových sítích, které stojí za skokovým zdokonalením Google překladače a dalších podobných softwarů. V minulosti pracoval kromě Googlu také pro Facebook a Microsoft, ze Silicon Valley se ale vrátil domů a kromě jiného momentálně vede výzkumný tým na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) ČVUT. Sara Polak vystudovala archeologii a antrolopogii na Oxford University a od té doby se od mumií přes Mozarta dostala až k AI, jejíž je aktivní propagátorkou. Stojí za technologickým hubem pAIoneers v Paralelní Polis, působí v iniciativě prg.ai, která má za cíl udělat z Prahy světové centrum umělé inteligence, v rámci projektu Czech.global propojuje Čechy z celého světa na jednom cloudu, píše knihu o memes a kromě toho dělá ještě asi tak tisíc dalších věcí.

domácími velkou výhodu, což je úplně na hlavu posta-

AI vznikl úplně původně ve vědecké komunitě, protože

vené. Teď se teda zrovna mluví o změně globální daňové

se vědci snažili přilákat ke svému výzkumu víc pozor-

politiky, která by snad už letos tohle měla zamezit, ale na

nosti, aby dostali víc grantů a mohli to dál posouvat, což

druhou stranu takových povídání už tu bylo, že jo.

je poměrně standardní postup. Ale protože sex sells,

Sara: Jak vidíš, Tomáš je velký optimista. (smích)

chytla se toho i média, a to docela slepě ve stylu – je tam

Tomáš: To já jsem, ale změna čehokoli takhle hluboko

něco umělého, jmenuje se to neuronová síť, takže to je

zakořeněného je vždycky dost složitá. Evropa s Amerikou

jako lidský mozek, má to inteligenci, umělou inteligenci

tak, jak je to teď nastavené, bude zápasit jen těžko.

– a tak začala ta obava, že existuje něco umělého, co my-

Nejen že tam tečou všechny peníze, ale taky tu nemáme

slí lépe než my, a toho se lidi samozřejmě začali bát.

nastavenou ani z poloviny tak dobrou PR tradici – naše

Sara: To je klasická základní lidská odpověď – roboti

média neoslovují vědce, technology a podnikatele do

s inteligencí, bojím se jich, zakažte je, ať se nebojím. Ten

takové míry jako v USA, takže se o tom, co děláme, ani

strach přitom vůbec není opodstatněný, jenomže to

moc neví. Místo toho, aby se tu podpořil výzkum a vývoj

oni nevědí, protože tu chybí nějaká forma systematic-

a politici zatlačili na to, abychom tu mohli postavit silný

kého vzdělávání široké veřejnosti právě v tomhle oboru.

technologický sektor, řeší se etika a práva robotů a jak na

A pak přijdou politici, kteří se tváří, jako že všemu nejvíc

ně udělat ekologickou daň, což já nejsem proti ekologii

rozumějí, a přitom o tom nevědí vůbec nic a svoje poten-

ani ničemu, co jsem řekl, ale jeden takový whitepaper

ciální voliče uklidňují, že přece nebojte, my to pro vás

o AI jsem viděl a přišlo mi to fakt smutné, co se tu řeší

zakážeme. Technologie a politika šly totiž ruku v ruce

místo podstatných věcí. Americkou ekonomiku po-

vždycky. Vezmi si třeba tendr na kolumbijskou expozici

sledních deset let ženou dopředu technologie, když se

Nikola Tesla vs. Westinghouse, tehdy bylo rozhodnutí,

podíváme na akciové indexy, jsou tech firmy jejich hlavní

jestli se všeobecně rozšíří spíš stejnosměrný nebo střída-

složkou. Evropa proti tomu stagnuje a místo toho, aby

vý proud absolutně politické. A je to tak dodnes, jenom-

s tím něco udělala, řeší se tu hlouposti a regulace.

že v USA je legislativní systém daleko jednodušší než

Sara: Přesně tak. Vůbec neříkám, že všechna regulace je

v Evropě. Tady máme x rozmanitých států z x rozmani-

špatná, ale tady to nastavují lidé, kteří nejen že o té pro-

tých kultur, které mají všechny úplně jiný právní systém.

blematice absolutně nic nevědí, ale jim o ni ani nejde. Jim

Anglie třeba vůbec nemá kodifikovanou ústavu. Tuhle

jde o znovuzvolení. Není to samozřejmě všude a netýká

mi kamarád právník říkal, že na něj někdo u soudu vytá-

se to všech, ale většina lidí v politice jsou takzvaní politici

hl precedens z roku 1285, no, do tohohle prostředí si zkus

z povolání a ti se celý život nestarají o nic jiného než jen

zatáhnout digitalizaci a AI. Potřebujeme demystifikovat,

o to, aby byli znovuzvoleni. Takže když zachytí, že se jejich

lidi v tom vzdělat – ty obyčejné i ty nahoře – a pak zavést

voliči bojí umělé inteligence, začnou proti ní brojit.

nějakou rozumnou legislativu. Omezit jen to opravdu

Tomáš: Ačkoli ta tak, jak si ji představují, reálně vůbec

nutné a zbytek nechat co nejvolnější, jak to jen jde.

22 _ rozhovor | foto: Jindra Kodíček

neexistuje. My jako vědci pak dostáváme regulace na vývoj něčeho, co jsme ještě ani nevyvinuli v takové po-

To bude ale ještě docela dlouhý proces.

době, jaká se už začíná zakazovat. My tady pracujeme se

Sara: Bohužel, protože o AI se obecně strašně lže, a to

spam filtry a se zlepšováním strojového překladu a poli-

tak profesionálně, že ti až oči přecházejí. A vyvracet

tici zakazují Terminátory, což je ale samozřejmě na první

všechny fámy je skoro nemožné.

pohled víc fancy než to, co machine learning aktuálně reálně umí.

Vzpomínáte si na nějakou takovou opravdu „profi lež“?

A co reálně umí?

Sara: Za mě DeepMind, na to jsem tehdy naletěla

Tomáš: Když řeknu, že si vypočítáme průměrnou výšku

i já, a to jsem od přírody skeptik.

lidí v Česku, tak si napíšu výšku všech lidí, sečtu to, vydělím to jejich počtem a mám výsledek. Je na tom něco

Pro ty, kdo nevědí – co to bylo?

inteligentního? Ani moc ne. Moderní umělá inteligence

Tomáš: To byla zpráva o tom, že naučili robota hrát Go.

se přitom od tohohle příkladu ani tak moc neliší, jen

Protože už před dvaceti lety jsme robota naučili hrát

zpracovává data v daleko větších kvantech. Takže AI tak,

šachy a tohle je přece něco úplně jiného. Tentokrát má

jak aktuálně vypadá, je v podstatě statistika přes velké

svoji inteligenci, je o tolik a tolik vyspělý atd. No, samo-

datasety, prostě strojové učení.

zřejmě že není. Ten jejich robot používal úplně stejný pravidlový systém jako ten na šachy – prostě do něj

A proč se jí tedy říká umělá inteligence?

nalili pravidla hry a on podle toho postupoval, to nemělo

Tomáš: Protože to zní líp než nelineární klasifikátor

s umělou inteligencí vůbec nic společného, ale média to

dat. (smích) Přitom je to daleko bližší označení. Pojem

tehdy hrozně nafoukla, jaký je to úžasný úspěch. A pak

když prasklo, že je to blbost, to už samozřejmě nikdo

se podívej, jak to vypadá v politice. Dneska bys někam

neotiskl, že jo.

přišla a řekla, že transgenderový robot je kravina, a hned

Sara: Oni měli fakt perfektně zvládnuté PR. Ale tak to

by se na tebe lidi sesypali, že jsi transfob a kdo ví co ještě.

obecně tyhle firmy mají. Přijdou s nějakým úžasným

Je to absolutní hysterie, normální 1984 a logický přínos

nápadem, který je naprosto nereálný, investoři jim uvěří,

nula. Já samozřejmě neříkám, že rasismus a transfobie

napumpují do nich peníze, a když to pak nevyjde, sorry

jsou v pořádku, to rozhodně ne, ale proč to musíme cpát

a jdou o dům dál.

tam, kde to ale opravdu v žádném případě není. Té glo-

Tomáš: A takových rádobyfirem je plné Silicon Valley.

rifikované statistice je fakt jedno, jakou máš barvu kůže

Na tom DeepMindu bylo aspoň jedno pozitivum, a to

nebo pohlaví. A lidi to hltají, protože to souzní s jejich

sice že to přilákalo víc lidí ke studiu AI. I když je škoda, že

overall názorem na svět a jsou líní si věci ověřovat. To je

většina z nich se snaží v podstatě kopírovat to, co dělali

nejen smutné, ale také potenciálně nebezpečné. A proto

oni, a neexperimentují jinde, protože jiné směry nemají

pořád říkám, že by se tu mělo daleko víc než kdy dřív

všechny ty novináře, umělce, kameramany a oslavné

podporovat kritické myšlení.

filmy jak ze Severní Koreje. V tom vidím nevyužitý po-

Tomáš: A konkrétně v Česku by se mělo podporovat

tenciál talentu, který by mohl opravdu přispět k rozvoji

i národní sebevědomí. Pořád máme tendenci se vnímat

toho oboru.

jako něco méně, jsme malá země, nic moc jsme nedokázali. To přece vůbec není pravda. Norů je pět milionů

Co dalšího můžeme pro rozvoj oboru udělat?

a mají respekt jako blázen, nás je jedenáct a neděláme

Sara: Vzdělávat, vzdělávat, vzdělávat. To je naprosto

nic, než že se podceňujeme. Přitom tady máme skvělé

nutné, protože co vidím za posledních cca pět let, tak

lidi a strašně zajímavé projekty. Jsme součástí světa,

se společnost šíleně polarizuje a tribalizuje. Pak někdo

a abychom v něm prorazili, musíme si svoje myšlenky

nahoře řekne nějaký totální bullshit, lidi mu to sežerou

umět prosadit a obhájit. Chceme tu mít peníze, průmysl

i s navijákem a vrhají se za to bojovat. To mě hrozně

a dobrou ekonomiku? No tak pro to musíme dělat všec-

frustruje. Máme ve společnosti ideu přítele versus

ko – nejen pracovat a vymýšlet super skvělá řešení, ale

nepřítele a nic mezi a vidíme to totálně všude. Dobrý

taky je umět prodat na profesionální úrovni. Jinak nás

názor nebo špatný názor, ultimáta místo debaty, však

prostě vždycky přeřvou ti hlasitější.

Pověz, milé auto, co je to kočka? Zvíře. Čtyři nohy, drápky a nevyzpytatelná nálada. Vrní, přede, tulí se a občas vás absolutně ignoruje. Prostě kočka. Každý víme, jak vypadá a jak se chová, už od jeslí. Přece normálka. No jo, ale normálka pro nás, lidi. Takové auto nemá ani ponětí, co se mu to motá pod koly, ale vědět to musí, aby ji náhodou omylem nepřejelo. A naučit ho poznat, co to ta kočka vlastně je, je docela věda.

24 _ technology | TEAM-UP (FV2021003)

Ještě před pár lety by asi běžný člověk namítl, co na tom

obojek a na něm rolničku. Třeba. A představte si, kde

vůbec záleží, že auto nechápe komplexní biologii savců,

byste takovou kočku asi viděli. Třeba na příjezdové cestě

dnes je ale situace úplně jiná. Po silnicích se pohybují vo-

k babiččinu domečku. Sedí a olizuje si packy. Jako člověk

zidla se stále sofistikovanějšími autonomními systémy,

v tomhle pomyslném obrázku kočku okamžitě rozpo-

které kdyby nefungovaly dostatečně precizně, mohou

znáte, tedy klasifikujete ji. Toto je kočka. Když vám pak

způsobit velké problémy, a to nejenom babiččině Micce.

někdo ukáže sérii kočičích pohlednic, v kterých je jedna

Stejné systémy, které musejí rozumět tomu, co je kočka,

bílá na seně, druhá mourovatá pod autem a třetí šedivá

totiž musejí hlavně naprosto bezpečně poznat člověka,

uprostřed Václaváku, na obrázku ji vždycky bezpečně

a to v jakékoli podobě, poloze, počasí a denní době.

najdete, tedy detekujete ji, protože víte, co kočka je a jak

„My jako lidé používáme při tom, jak se na svět díváme, spoustu kontextu a našich předchozích zkušeností. Víme, jak funguje gravitace, víme, že existuje vítr nebo

vypadá. A pokud uvidíte, jak se k vám řítí, zastavíte, abyste o ni nezakopli. Protože víte, jak se pohybuje. „To, co je pro nás lidi běžné a automatické, se auto

fakt, že čím jsou objekty dál, tím se jeví menší. Stroj ten-

musí naučit. A to nejde běžným softwarem, který by

hle kontext nezná, a přesto si bez předchozí zkušenosti

programátor napsal kompletně ručně, protože ten nikdy

musí poradit s jakoukoli situací, před kterou je posta-

nemůže vymyslet takovou sérii parametrů a rozhodova-

ven. Což je zejména důležité na silnici,“ vysvětluje David

cích pravidel, aby bylo řešení, se kterým software přijde,

Hurych, vědec z výzkumného centra umělé inteligence

stoprocentní. Protože nejsou všechny kočky černé a ne-

pro automobilové aplikace společnosti Valeo. Ta vyvíjí,

potkáte se se všemi jenom ve dne,“ říká David. „Takže se

testuje a vyrábí celou řadu chytrých softwarů a funkcí

k tomu přistupuje statisticky prostřednictvím takzvané-

pro moderní automobily tak, aby byly bezpečné, spoleh-

ho machine learningu neboli strojového učení.“

livé a řidiči v lecčem ulehčily práci.

Jak se auto učí Představte si kočku. Je černá, má kolem krku růžový

Fáze 1: Rozpoznávání Aby auto poznalo, co je a co není kočka, potřebuje strašnou spoustu cvičných obrázků. „Kočky všech barev

a tvarů a všech možných poloh, kočky ve dne, v noci,

jako chybu, příslušně ji zaznamenají a neuronová síť to

v dešti a ve sněhu, kočky se třema nohama, v obleč-

pak zařadí do své „databáze“ jako falešný poplach a přiu-

ku, pod autem, na stromě, prostě kdekoli a jakkoli se

čí se tuto situaci příště zvládnout.

s jakoukoli kočkou můžeme setkat,“ vyjmenovává vědec

„Chyby jsou poměrně běžné. Nezapomínejme totiž, že

z Valeo.ai, které má oficiální sídlo v Paříži, ale protože jde

stroj nemá stejný vhled do problematiky jako člověk. Může,

o globální tým, David sedí v Praze. „A k tomu proporčně

když to řeknu hodně zjednodušeně, napočítat na kočce

potřebujeme ještě daleko víc obrázků všeho možného,

moc chlupů a najednou ji uvidí jako psa. Anebo je v přeno-

co kočka není, protože na světě je daleko víc věcí, co

su dat šum, který náhle z kočky udělá kachnu,“ říká David.

kočka nejsou než ty, co jsou.“

„Otázka, kterou bychom si ale měli klást, je: Opravdu je

Zpracováváním těchto obrázků si software po-

pro auto důležité rozpoznat kočku od psa nebo kachny?

stupně utvoří představu o tom, co dělá z kočky kočku,

Protože možná ne. Možná stačí jen rozpoznat statické a dy-

a to pomocí jejích jednotlivých specifických vlastností,

namické překážky, aby nenarazilo do ničeho.“

takzvaných příznaků (rozuměj: čtyři nohy, srst, ouška,

Chytré softwary v moderních automobilech vět-

fousky, barva, textura atd.). Ty, vyjádřené matematicky

šinou na silnicích relativně bezpečně poznají auta, lidi,

– protože pořád mluvíme o stroji – si pak hodí jako body

cyklisty, motocyklisty, značení a „zbytek“ toho, co není

v mnohadimenzionálním prostoru, kde příznaky tvoří

ani jedno ze jmenovaných. A poznávají to daleko rychleji

jednotlivé osy. Druhou množinu bodů v tomto prostoru

a daleko lépe než lidi, což je rozhodně velké a významné

tvoří obrázky všeho jiného než koček. Na základě ana-

plus automatických systémů. Žádný objem dat o tom, co

lýzy všech kočičích a nekočičích příznaků pak vytvoří

kočka je a není, ale nemůže obsáhnout realitu a všech-

funkci oddělující tyto dvě množiny bodů, jejímž cílem

ny její situace, všechny podoby, polohy a alternativy. To

bude posoudit, co kočka je a co není zcela automaticky

prostě není lidsky ani strojově proveditelné.

v reálném světě.

Fáze 2: Detekce

„Samozřejmě, pokud bychom mohli stroj nejprve naučit, jako člověka, principům gravitace a fyzikálních sil, instruovali bychom ho, co jsou živly, jak funguje

V téhle fázi už software v autě dokáže rozeznat, co je

biologie a spoustu dalších věcí, které my lidé bereme

kočka a co není. Tedy teoreticky a ve většině běžných

za vlastní, možná by pak opravdu mohl kočku 100%

situací. Další výzvou proto je ji zákonitě poznat, kdy-

poznat kdykoli a kdekoli. Ale protože to aktuálně možné

koliv se v dopravní situaci vyskytne kolem něj. A to je

není, vždycky budou existovat situace, kdy neuronová

další oříšek. „Tady totiž přichází důležitá otázka ohled-

síť prostě vědět nebude, stejně jako ne vždy ví člověk,“

ně toho, co všechno detekovat. Zajímají nás jen kočky

vysvětluje David s tím, že se vědci konstantně snaží stro-

vpředu našeho zorného úhlu, nebo detekujeme i ty na

jům dodávat co nejvíce relevantních dat, protože čím víc

stromě, za oknem, na lavičce?“ přemýšlí David Hurych

dat, tím přesnější budou jejich reakce.

nahlas. „Logicky by nás měly zajímat jen ty, u kterých

Stačí to na to, abychom jim svěřili život? „Aktuálně

bezprostředně hrozí, že vběhnou do provozu. Jenomže

bych automatice asi svěřil parkování a obecně manévry

jak víme, které to jsou, a třeba jak rychlé jsou, tedy jestli

třeba do 50 km/hod. Tam totiž vím, že i kdyby udělala

máme čas zatočit nebo zastavit předtím, než nám vběh-

chybu, nic moc by se nestalo. Když vám ale lidi budou

nou pod nápravu. To je další funkční vrstva, která odha-

tvrdit, že za dva nebo tři roky budou na silnicích plně

duje směr pohybu a záměry aktérů, což se softwary pro

autonomní auta, tak to opravdu nebudou. Možná

automobily učí nejčastěji z videí.“

budou skvělá na dálnici a při parkování a v mnoha

A že jim to vědci ze společnosti Valeo nijak neulehčují.

běžných situacích, ale postavíte to na lesní cestu v noci,

Nejen kočky, ale i chodce, stromy a jiné hypotetické pře-

a pravděpodobně nevyjede,“ říká David Hurych z Valea.

kážky jim ukazují ve dne, v noci, v dešti, sněhu nebo třeba

„Systémy se samozřejmě budou radikálně zlepšovat

ve vichřici. Prostě jakákoli situace by se mohla na silnici

a zvládneme je lépe učit. Věřím tak, že plně autonomní

vyskytnout, takovou se snaží „podchytit“ tím, že nasimu-

auta budou brzy dobře fungovat v omezených a pře-

lují její podmínky a neuronové síti tím dodají další porci,

dem definovaných prostorech (například jednoho kon-

tentokrát hlavně augmentovaných (uměle vylepšených)

krétního města). Tam jsme schopni nashromáždit do-

informací. Na ty může reagovat jak rozpoznáním toho, zda

statek dat a zajistit velkou spolehlivost. Autonomie pro

před autem stojí kočka nebo nekočka, tak nějakou speci-

celý svět ale bude ještě chvíli trvat. Takže automatické

fickou akcí, například zastavením nebo zatočením.

systémy pro parkování, udržení jízdy v pruzích, udržo-

Nic není stoprocentní

vání vzdálenosti na dálnici či systémy pohotovostního brždění ano, ty jsou praktické, často daleko přesnější

Všichni dělají chyby. My, lidé i stroje. A stejně jako my

než člověk a mohou vám i zachránit život. Ale je třeba

se z nich i stroje dovedou poučit. Pokud například psa

myslet na to, že plně autonomní režimy zatím opravdu

označí za kočku, anebo kočku vidí v keři, kde prokaza-

nejsou, je tedy nutné stále dávat pozor, a kdykoli je to

telně není, vyhodnotí to nad systémem dohlížející vědci

potřeba, řízení převzít.“

Jeden maršmeloun teď, nebo dva později? JAK SCHOPNOST ODLOŽENÉHO USPOKOJENÍ URČUJE NÁŠ ÚSPĚCH „Když nebudeš ve školce zlobit, koupím ti odpoledne zmrzlinu,“ slíbí Pepíčkovi maminka, Pepíček se vzdá okamžitého uspokojení v podobě potěšení ze zlobení, které ho setsakramentsky baví, a odpoledne za to dostane zmrzlinu, kterou miluje ještě o něco víc. Tomuhle konceptu se v psychologii říká odložené uspokojení a stejně jako na Pepíčkovu zmrzlinu má přímý vliv i na to, jak bude každý z nás v životě úspěšný (a taky jestli půjde do nebe).

Není to vtip – trpělivost, sebekontrola a síla vůle, na kte-

A to je žádoucí nejen ve společnosti jako takové – když

rých je schopnost odloženého uspokojení postavená, má

budete dodržovat deset přikázání, půjdete do nebe, ale

na náš školní, kariérní i životní úspěch vliv jako máloco

také ve škole a v práci – když se budete dobře učit, do-

jiného. Empiricky to dokázal psycholog a stanfordský

stanete se na lepší školu; když na sobě budete pracovat,

profesor Walter Mischel už v roce 1972, kdy s pade-

povýší vás. Bohužel, ve světě 21. století je právě tenhle

sáti dětmi ve věku mezi třemi a pěti lety provedl tzv.

koncept nejvíc v ohrožení. Technologie nám totiž život

„marshmallow test“.

nejen zjednodušila, naučila nás ale taky to, že všechno

Děti při něm mohly dostat jeden maršmeloun teď, anebo počkat a jako odměnu za své čekání dostat maršmelouny dva. Některé děti zvolily odměnu hned, jiné chtě-

můžeme mít hned. A tak to zejména s úspěchem není skoro nikdy.

ly počkat, a dokonce i samy přišly s různými strategiemi,

Úspěch není hamburger

jak od odměny odvést pozornost, aby čekání lépe zvládly.

Podle montypythonovského Johna Cleese začíná krea-

To asi není zase tak překvapivé. Co už ale jednoho k zamy-

tivní proces až po půl hodině urputného snažení a právě

šlení donutí, je fakt, že profesor Mischel monitoroval životy

vydržet na něj počkat je to největší peklo. „Člověk si to

všech testovaných dětí i dlouho po experimentu a v prů-

musí oddřít a nenechat se odradit,“ říká Bára Kršková,

běhu let zjistil, že ty, které vydržely, dosáhly v životě větších

manažerka týmu Robotické automatizace procesů (RPA)

úspěchů než ty, které chtěly jeden maršmeloun hned.

z poradenské společnosti EY. „Když jsem nastupovala

Měly lepší známky, lepší kariéru a ve spoustě věcí byly

jako intern, odešli mi dva starší kolegové, se kterými

obecně výrazně kompetentnější než ty z druhé skupiny.

jsem měla spolupracovat, a všechno tak zůstalo jenom

Sluší se zmínit, že navazující experimenty nikdy nedosáhly tak markantních výsledků jako ten Mischelův, podobné tendence ale odhalila většina z nich.

Do nebe i za lepší kariérou

na mně samotné. A jako nováček jsem mnohdy absolutně netušila, co mám dělat.“ „Hodně jsem se stresoval,“ vzpomíná na své začátky v EY i Bářin dnes už bývalý kolega Oldřich Valta, dříve senior manažer v týmu Řízení tržního rizika. „Byl jsem

Podle amerických psychologů Jacka Blocka a Davida

vyčerpaný, z toho neustálého přepínání mezi klienty mě

Fundera je odložené uspokojení přímo navázáno na

bolela hlava a můj nadřízený za mnou chodil několikrát

schopnost člověka přemýšlet o budoucnosti a jeho roli

denně ptát se na updaty a mě to šíleně vytáčelo.“

v ní. Lidi, kteří chtějí všechno hned, budoucnost příliš ne-

„Mojí nadřízené na jednom projektu zase šlo víc

zajímá, často pro ni nemají žádný plán a je jim tak nějak

o fonty než o obsah prezentace, což bylo strašně nepří-

jedno, kam jejich kroky povedou. Naproti tomu lidé, kteří

jemné,“ přidává se i Tomáš Kafka, dnes už partner v EY.

jsou ochotni na odměnu počkat, tím obrazně řečeno

„Taky jsem úplně nezvládal účetnictví a nešlo mi do pusy

pracují se svým budoucím já a aktivně se snaží o to, aby

ani tykání profesně daleko zkušenějším kolegům, i když

jednou dosáhli přesně toho, po čem nejvíc touží.

je to součástí firemní kultury.“

„Přehnané sebevědomí a chtít všechno hned bych ne-

to nebavilo, nedávalo mu to, co v ten daný moment

doporučovala ani já,“ zdůrazňuje Bára. „Když mám tako-

v životě potřeboval, a chtěl začít vlastní byznys. Oldřich

vé lidi u pohovorů, vím hned, že si nesedneme. Zejména

ještě z poradenského křesla odstartoval vlastní byznys

začátky prostě tu dřinu vyžadují, a kdo pracovat nechce,

– síť urbanistických kaváren The Miners (jedna z nich je

toho v týmu nepotřebuju, protože vím, že se na něj ne-

mimochodem v Praze hned vedle VŠE). „To, co tu dělám,

můžu spolehnout, když půjde do tuhého.“

ale vlastně není zase tak daleko od toho, co jsem dělával

A o tom to celé je – lidé, kteří vědí, že úspěch není

v EY, a navíc vůbec nevylučuji, že se někdy zase vrátím,

zadarmo a vyplatí se k němu dopracovat, jsou obecně

protože mě to tam hrozně bavilo,“ říká Oldřich. „To neu-

organizovanější, ale i flexibilnější, sebevědomější, ale

stálé překonávání překážek a práce na sobě mi do života

i pokornější a proaktivní i mistrně empatičtí. A bývají to

dalo strašně moc.“

ty největší kapacity ve svém oboru.

Vrátil se nakonec i Tomáš: „Lidi, které nabíráme do

Bára díky tomu, co se naučila, první roky v EY kariér-

EY, ať jsou v jakémkoli oddělení a na jakékoli pozici, mají

ně postupovala rychleji, než je zvykem; Tomáš se tu stal

všichni určitý potenciál. Když jsem začal podnikat, začal

dokonce jedním z partnerů v oddělení Forenzních slu-

jsem se povětšinou potkávat s lidmi, kteří ten potenciál

žeb a podpory integrity pro Česko a Slovensko a Oldřich

neměli. A to mě frustrovalo, protože člověk může růst

založil síť kaváren, které mu nejen vydělávají, ale hlavně

a zlepšovat se jenom tehdy, pokud kolem sebe má lidi

mu dělají radost, protože jsou přesně tím, po čem „jeho

s potenciálem.“

budoucí já“ ještě před dvěma lety nejvíc toužilo. A když

„A taky skvělé nadřízené,“ dodává Bára. „Po naprosto příšerné prezentaci, kterou jsem hrozně pokazila – náplň

hezky poprosíte, možná tam ke kávě dostanete i ten maršmeloun (nebo dva?).

na 45 minut jsem vcucla do 15 a šíleně ztrapněná jsem se málem vrhla do kanálu – mi můj nadřízený s úsměvem řekl: ‚To byl prů*er, co? Ale tak příště to bude lepší.‘ A taky bylo! Pár dní nato jsem tu prezentaci měla znova a zvládla jsem to daleko lépe.“ Úspěch holt není fastfood a nemáte ho pár minut od objednání, chce to makat na sobě, zkoušet, chybovat a z chyb se učit.

SUCCESS TIPS Oldřich: „Doporučuji

Faily jsou vítané

úkolníček s přehledem toho,

„Dokonce bych řekla, že ty faily jsou naprosto žádoucí,“

co mám a nemám hotové a co

pokračuje Bára. „Protože vás opravdu nic nenaučí tak dobře, jako když si takříkajíc rozbijete ústa. Mně naopak

dál, nestresovat se problémy, které

to, že jsem na všechno byla na začátku sama, strašně

nemají řešení (protože i takové jsou),

pomohlo nejen daleko lépe poznat tu práci, ale také stát

a hlavně nepodceňovat spánek – jakkoli

se sebevědomější a urputnější. Když jsem si potřebovala super zaneprázdněného nadřízeného kvůli něčemu

nedůležitě to možná zní.“

uhnat, tak jsem si ho prostě uhnala.“ „Já si se svým nadřízeným, který mě pořád uháněl, sednul a navrhnul mu pravidelné pondělní schůzky místo toho konstantního rušení a od té doby bylo všechno úplně v pohodě. Sám si totiž vůbec neuvědomoval, že mě tak ruší, a ještě se mi za to omlouval,“ usmívá se Oldřich. „A na to neustálé přepínání mezi klienty a projekty jsem si taky našel systém – založil jsem si úkolníček, kam jsem si pečlivě zapisoval, co se děje, v jaké fázi

Tomáš: „Za mě určitě zdravé sebevědomí, ale také pokoru a upřímnost k tomu. A nebýt zbrklý a chtít mít všechno hned hotové, ale poctivě si to po sobě zkontrolovat – ať už je to cokoli.“

projekt je, co je hotovo a jaký je další krok, a to mě nejen daleko víc uvolnilo, ale taky mi dodalo sebevědomí jak před nadřízeným, tak před klienty, protože jsem věděl,

Bára: „Být samostatný

že mě nikdy nenachytají na švestkách s tím, že něco

a aktivní, vymýšlet vlastní

nevím.“

řešení problémů a nenechat

„Zdravé sebevědomí je nejen v téhle profesi hodně důležité, ale rozhodně ne za každou cenu,“ podotýká

se lehce odbýt. Ale taky se vždycky umět

Tomáš. „Když se jako nováček bavíte s klientem, který

zeptat na radu a včas volat o pomoc,

o daném problému ví daleko víc než vy, nemá vůbec

když je něco nad moje síly.“

cenu předstírat, jak jste drsní a co víte, ale spíš na rovinu přiznat, že máte rezervy. Klient to ocení.“

27 _ employment | TEAM-UP (20207007/20207006)

Tomáš dokonce po třech letech z firmy odešel. Už ho

Jedno dokonalé dítě, prosím Násilné sterilizace všech „nevhodných“ a ten jeden nejlepší národ pod sluncem. Eugenika nemá v historii rozhodně dobrou pověst. Přitom nejde o nic jiného než o urputnou snahu být lepší, než jsme. Zdravější, odolnější a přizpůsobivější, tedy co by nám kterýkoli jiný živočišný druh mohl závidět. Nic se samozřejmě nesmí přehánět, budoucnost bez genetického engineeringu si ale dnes už jde představit jen těžko.

Nerado se o tom mluví, protože se v naší moderní společnosti obecně razí idea, že rozmanitost se cení. A což o to, ona se opravdu cení a vyzmizíkovat ji by byla obrovská tragédie, a to nejenom biologicky. Je ale rozdíl mezi „moje dcera je jiná, protože je mulatka“ a „můj syn je jiný, protože je autista“. A opět zdůrazňujeme, že nic proti autistům, ale kdybyste si mohli vybrat, jestli vaše dítě bude, anebo nebude mít autismus, asi byste si nevybrali

VE STAROVĚKÉM ŘÍMĚ MĚL OTEC PRÁVO SVÉ DÍTĚ ZABÍT NEBO PRODAT DO

to první. A o to přesně v moderní eugenice jde.

OTROCTVÍ, KDYŽ

This is Sparta!

SE MU NELÍBILO

Z definice slova jde o „dobrý + vznik/vývoj“, původem z řečtiny, protože o „šlechtění“ lidí mluvil už Platón někdy kolem roku 400 před naším letopočtem. Podstatou eugeniky bylo a stále je podporovat co nejlepší genetickou kvalitu lidské populace, což se his-

zdravý, krásný a vzdělaný pár, který chce děti, ale ne

toricky dělalo buď pozitivně – že se podporovaly svazky

a ne se mu to podařit. Možná nemá muž dostateč-

mezi zdravými, hezkými a schopnými – anebo negativ-

ně výkonné spermie, což je vada, anebo žena nemá

ně, například nucenou sterilizací těch „nevhodných“.

dostatek vajíček, což je také vada. Možná je to celé

Těmi mohli být buď lidé hendikepovaní, anebo selek-

způsobené civilizačně či úrazem a vlastně to nemá

tivně ideologicky vybraní, například za třetí říše Židé

s biologií zase tolik společného, anebo za tím stojí sto

nebo Romové. A jakkoli asi žádný normální moderní

padesát dalších možných důvodů. Každopádně je to

člověk nepochopí eliminaci zdravých lidí na základě

podle teorie kultivace lidského genofondu vadný pár

víry nebo barvy kůže, mnohem více z nás má pochope-

a neměl by se rozmnožovat, když na to přirozeně sám

ní pro nešíření genetických vad a nemocí.

nemá. Moderní eugenika ale takové soudy nevynáší.

kdy je nejslabší z vrhu eliminován, protože by stejně nepřežil anebo by smečku vystavil nebezpečí. A dodnes

Místo toho přichází s možností asistované reprodukce, například prostřednictvím umělého oplodnění. To funguje naprosto zjednodušeně tak, že jsou obě-

ji v podobném stylu praktikují i některé lidské kme-

ma partnerům odebrány pohlavní buňky, ty ženské jsou

ny, třeba v Brazílii, kde novorozeňatům s viditelnými

těmi mužskými uměle oplodněny v Petriho misce a pak

fyzickými vadami není dovoleno růst a dospět. Princip

jsou implantovány zpátky do ženiny dělohy. Jenomže

i důvody jsou zde podobné jako u zvířat. Pokud si

– předtím, než jsou implantovány a někdy i před samot-

říkáte, jak necivilizované to je, rádi bychom vám připo-

ným oplodněním, procházejí tyto buňky genetickým

mněli, že úplně stejná záležitost fungovala ve starověké

profilováním, aby se vyloučilo, že plod bude mít gene-

Spartě, kde byl každý novorozenec posuzován radou

tické vady. To samé se mimochodem dělá například

starších a nebyl-li vyhodnocen jako zdravý, byl to jeho

vyšetřením z plodové vody těhotné. A jakkoli normálně

konec. A stejný princip fungoval i ve starověkém Římě,

a běžně to zní, protože se to děje dnes a denně, v pod-

kdy měl každý otec právo nechat své dítě zlikvidovat

statě to není nic jiného než eugenika.

nebo prodat do otroctví hned po narození, pokud se narodilo s vadou, anebo se mu prostě nelíbilo. Stručně

Je to správné?

a jednoduše – eugeniku jsme praktikovali, jen co jsme

A tady přichází ta největší otázka s eugenikou spoje-

se stali společností. A praktikujeme ji dodnes, jen

ná: Co je ještě ok, a co už je za hranou? V Německu je

máme problém s terminologií.

podobné genetické profilování dovolené jen v případě

Genetické profilování se běžně děje

predikce potratu a zastavení přenosu genetických vad, jinde je zákonem limitováno ještě více. Poptávka po něm

Vylepšování genetického fondu lidstva zní násilně

ale je, například Australané cestují do Asie na umělé

a nátlakově, všichni si automaticky představí zvráce-

oplodnění, při kterém si můžou vybrat pohlaví potomka,

nosti typu doktora Mengeleho a dávají ruce pryč. Zní

protože u nich doma je to zakázané.

to strašně, to přece nechceme, nechme to na přírodě.

Takže co je tedy stále ještě klasifikováno jako vhod-

Jenomže příroda je někdy krutá, anebo není zase tak

né, a co už je „too much“? Vědci jsou těmito metodami

efektivní, jak bychom si představovali. Vezměte si

aktuálně schopní v podstatě úplně vymýtit nemoci, jako

29 _ technology

Eugenika je například běžnou praxí ve zvířecí říši,

NEMOCI JAKO DOWNŮV SYNDROM, CYSTICKÁ FIBRÓZA

Nikdo nevěděl, jak to dopadne. Dosud se totiž CRISPR editing praktikoval jen na rostlinách nebo na zvířatech v laboratořích. Dva roky po proceduře je ale Victoria

NEBO HEMOFILIE

úplně v pohodě, nebere žádné léky na bolest a nepotře-

DOKÁŽEME ZCELA

a zdůraznění relevantnosti téhle metody pro léčbu ne-

VYMÝTIT UŽ DNES

má CRISPR editace například v laboratorních testech

buje ani transfuze, což vědci vidí jako obrovský úspěch mocí, které byly ještě včera neléčitelné. Skvělé výsledky léčby HIV nebo genetické slepoty (konkrétně Leberovy vrozené slepoty).

Nacistická pachuť Druhá světová válka skončila skoro před osmdesáti lety. A my jako společnost jsme naprosto ok s tím, vidět Německo jako jednu z nejsilnějších světových ekonomik jsou Downův syndrom, cystická fibróza nebo hemofilie,

a jako trendsettera ve spoustě věcí. Eugenika je kvůli

které jsou všechny geneticky podmíněné. Mají to ale dě-

nim ale stále ještě velké NE. Známý oxfordský popula-

lat? Anebo nesmějí? Eugenika dnes totiž už není ani tolik

rizátor evoluční teorie a sociobiologie Richard Dawkins

o tom, co je možné, jako o tom, co možné je společensky

v novinovém článku z roku 2006 přesně tohle adresoval.

správné. A to je daleko složitější otázka.

Psal, že eugenika byla ve stínu nacistického zneužití do

Nastává CRISPR věk

zda je něco takového vůbec společensky možné. Přitom

Zejména když vědci přicházejí s naprosto přelomovými

už uběhlo opravdu dost času na to, abychom se zbavili

metodami, třeba jako Jennifer Doudna a Emmanuelle

nacistické pachuti a relevantně se bavili o tom, zda

Charpentier s jejich metodou CRISPR-Cas9 editace

„šlechtění“ lidí není v určitém smyslu a situaci relevantní.

genomů, za kterou loni získali Nobelovu cenu. On-line

Lidstvo je totiž podle něj bez iluzí vlastní nadřazenosti

si o tom můžete načíst kvanta a kvanta specifických

naprosto stejný živočišný druh jako třeba psi, u kterých

vědeckých informací, pro absolutní zjednodušení to ale

šlechtění, tedy zlepšování jejich zdraví a třeba pastevec-

znamená v podstatě to, že jsme aktuálně více či méně

kých nebo hlídacích vlastností, absolutně podporujeme.

schopní „vystřihnout“ z lidské DNA jakýkoli gen, který se nám nelíbí. To znamená, že můžeme nejen předcházet genetic-

Společenská diskuse o tom, jaké jsou etické rozdíly mezi tím, „chovat“ člověka předurčeného k atletice, nebo nutit každé druhé dítě k tomu, aby cvičilo a přemá-

kým nemocem v našich dětech, což budí vůbec největší

halo se, i když k dané disciplíně nemá žádné přirozené

rozruch, ale můžeme i léčit lidi aktuálně živé a s problé-

vlohy, bylo jednou z věcí, kterou chtěl Dawkins iniciovat.

mem – předloni byla touto metodou jako vůbec první

A není to v žádném případě jediná diskuse, která by se

léčena například žena se srpkovitou anémií. To je gene-

na toto téma měla celospolečensky vést.

ticky způsobená nemoc, kdy se vaše červené krvinky,

30 _ technology

takové míry potlačena, že si i dnes mnoho vědců říká,

Dokonalý člověk totiž znamená nejen svobodu od

které mají být správně oválné, protáhnou do srpku a tím

všech možných nemocí a problémů, což je absolutně žá-

pádem v organismu špatně přenášejí kyslík, což způ-

doucí, ale také připravuje půdu pro úplně novou formu

sobuje mnoho obtíží. Pacienti s touhle nemocí vyžadují

diskriminace. Já mám na to, abych se nechal geneticky

hodně léků na bolest a časté krevní transfuze, aby mohli

zlepšit a neměl nemoci, žil déle a vůbec vypadal cool,

běžně fungovat. Protože nemoc často vede k selhání

a ty to nemáš. A další forma sociálního konfliktu je rázem

orgánů, ženy se s ní dožívají v průměru dvaačtyřiceti let

na světě. Tedy ano, umíme vytvořit dokonalé dítě. A ano,

a muži čtyřiceti osmi. Victorii Gray bylo třicet čtyři, když

asi bychom z mnoha důvodů i měli. Zároveň bychom ale

podstoupila klinické testování téhle úplně nové a ne-

z mnoha jiných důvodů neměli, tedy alespoň pokud ne-

vyzkoušené metody. Lékaři jí nejprve odebrali kostní

máme nějak zajištěné to, aby si i ve tváři nové eugeniky

dřeň a pak jí naordinovali chemoterapii, aby co nejvíce

byli všichni rovni. Protože jsme nakonec všichni jenom

z její zbylé (nemocí postižené) kostní dřeně zlikvidovali.

lidi a dobře víme, že svět je ve své podstatě nastaven

Odebrané buňky pak (naprosto zjednodušeně vysvět-

jako nefér. A taky všichni víme, jaká je to škoda. Ale stej-

leno) editovali tak, aby podporovaly aktivaci fetálního

ně jako globální klimatické změny je to něco, co všichni

hemoglobinu, který eliminuje projevy srpkovité anémie,

jednou budeme muset rozhodnout. Otázka je jenom to,

a bylo hotovo.

za jak dlouho.

Najdi lidi...

Máš? A teď to zkus za 0,01 vteřiny (jako autonomní auto)

Bezpečná budoucnost začíná dnes

Je int:

jic h

11)

PRAOTEC SEXISMU:

Mozky žen jsou jako gorilí, vzdělávat je nemá smysl Ženy jsou nejnižší formou lidské evoluce a vzdělání by jim mělo být upíráno pro jejich vlastní dobro. Když totiž „přičichnou“ k něčemu jinému než jen k pánvím a prachovkám, budou v životě hodně nešťastné. To není megasexistický vtip, ale celoživotní teze jistého pana Gustava Le Bona, který ji založil na měření a porovnávání lidských lebek, tedy takzvané kraniometrii. Podobným stylem se mimochodem rozlišovalo i mezi árijci a „těmi ostatními“. Přestože se jeho teorie i vůbec celá kraniometrie ukázala jako nepodložená hloupost, rasismus i sexismus tu s námi zůstaly.

Charles-Marie Gustave Le Bon byl Francouz, který svým

obdivoval Theodore Roosevelt a ve Vídni na jeho teorie

vzezřením jako by z oka vypadl dnešním ultrahipsterům

navázali Sigmund Šlomo Freud a jeho synovec a otec

(posíláme omluvu a jeden flat white na nás). Zatímco

mainstreamové reklamy Edward Bernays (který měl

dnešní mladí muži ale sedí na vysokoškolských před-

mimochodem velký vliv na Josepha Goebbelse a pře-

náškách hned vedle svých spolužaček, pro Gustava byla

číst si o něm můžete u nás na webu). Prostě samá lepší

taková představa naprosto nemyslitelná.

společnost, do níž se překvapivě nechala zlákat i jedna

Narodil se v roce 1841, tedy stejně jako třeba Antonín

Maria Montessori, která pro zjištění opravdové inteligen-

Zéland se zrovna stal britskou kolonií a za oceánem

ce měřila svým žákům hlavu.

texaští osadníci založili město Dallas – pro kontext. Jako

Kraniometrie sice už dávno odpočívá na propadlišti

mnoho hloubavých mladíků té doby se i Le Bon začal

pseudověd, tehdy ale byla v čele s Gustavem naprosto

zajímat o antropologii a stejně jako jeho slavnější kolega

nezpochybnitelnou součástí pokroku a vnímána byla

Charles Darwin věřil myšlence biologického determi-

jednu dobu dokonce jako klenot vědy devatenáctého

nismu. Ta říká, že veškeré chování a myšlení člověka je

století. Většina badatelů si ji vypůjčovala jako důkaz

určováno jen jeho biologickými aspekty, tedy dědič-

nadřazenosti bílé rasy, Le Bonovým cílem ale bylo pře-

ností a vývojem, a absolutně pomíjí všechny kulturní

devším potlačit ženy a jejich snahu získat stejný přístup

nebo sociální vlivy (ty pak řeší zase teorie kulturního

ke vzdělání, jako měli muži. Nebyl tedy prvním sexistou

determinismu).

v historii, byl ale první, kdo se svůj názor pokusil podložit

Prostě a jednoduše – rasa a velikost lebky podle něj 32 _ people

úspěšná žena, jinak zastánkyně rovného vzdělávání

Dvořák. Anglii tehdy vládla královna Viktorie, Nový

vědeckými argumenty, například: „Mozek ženy je svou

měly přímou souvislost s inteligencí, takže čím větší

velikostí blíže gorilímu spíš než mužskému. Tato méně-

mozkovna (rozuměj: muž), tím víc adidas, což se Gustave

cennost je tak očividná, že ji nikdo nemůže v žádném

hned jal testovat porovnáváním archeologických

případě zpochybňovat.“ Prostě gentleman.

vykopávek.

Celebrita 19. století

Jsem muž. Kdo je víc? Svému výzkumu Gustave dodal i outdoor rozměr, když

Nutno říct, že pan Le Bon byl pro své hlasitě deklaro-

se své hypotézy vydal testovat do polského Podhalí, což

vané názory tehdy mezi muži ze své sociální bubliny

byla nehostinná horská oblast, kde se stále ještě žilo

velkou maskulinní hvězdou. Jeho slova hltali i takoví

tradičně. Byl přesvědčený, že v takových náročných pod-

machomani jako Hitler nebo Mussolini, za oceánem ho

mínkách může žít jen vysoce inteligentní rasa, a aby si to

ověřil, vynalezl kapesní kefalometr (měřič lebek) na cesty. Změřil asi padesát domorodců s velkou hlavou, což mu pro potvrzení jeho hypotézy stačilo, a s výsledkem, že jsou tam skoro stejně chytří lidé jako elitní Pařížané (tedy on), odjel zase domů. Ženy se měřit neobtěžoval. Francouzská smetánka byla z jeho objevů nadšená. Získal ocenění od Francouzské akademie věd a za úkol dostal procestovat Asii a podat zprávy i o inteligenci tamních civilizací. Zkoumal Araby, jako první Francouz navštívil Nepál a Indii sice pochválil za umění a náboženství, ale jejich věda prý nic moc, a tak není divu, že ji Britové ovládli. Výsledkem jeho cestování byla především kritika koloniální politiky – na Mezinárodním koloniálním kongresu v Paříži v roce 1889 varoval před vzděláváním tamních obyvatel se stejným důvodem, jako brojil proti edukaci žen. Když zůstanou ve své prostotě, bude jim prý lépe, a hlavně si nebudou moc vyskakovat. Ironií bylo, že v rámci Světové výstavy se tehdy v té stejné Invalidovně, jen na jejím opačném konci, zároveň konal i Mezinárodní kongres žen, kde bylo právě férové

Charles-Marie Gustave Le Bon

vzdělávání žhavým tématem.

Miloval svět takový, jaký byl Vedle měření lebek se Gustave zabýval i psychologií davu, což je asi jeho vůbec nejznámější teorie, která se těšila velké oblíbenosti zejména v té diktátorské sekci

Kraniometrie

jeho fanklubu. Zpracoval ji do stejnojmenné knihy

je metoda měření velikosti a tvarů lebky.

a ta ho definitivně vystřelila mezi známé firmy v těch

Využívá sérii standardizovaných bodů, které

nejvyšších kruzích. Její teze byla jednoduchá: Pozor na

slouží k přesnému porovnávání dvou či více

davovou mentalitu! Člověk je v davu snáze ovlivnitelný,

lebek, a to např. mezigeneračnímu nebo pro účely

mentálně klesá o pár stupňů civilizačního vývoje níž

kriminalistiky. Le Bon se touto metodou pokoušel

a snadno se nechává burcovat k povstáním a rebeliím.

argumentovat inteligenční podřazenost žen.

Co naplat, že lidi v davu umí být ovce, je pravda. Jeho definice hlavního katalyzátoru tohoto jevu – vzdělání – už je ale s otazníkem. Ať už jde o dav, nebo ženy, všechny Le Bonovy teze v podstatě podporují jeho hlavní samaritánskou misi: ochránit ty méně inteligentní před myšlenkami, které

lety pokutu v přepočtu asi 1,5 milionu korun restaurace

přesahují jejich kapacitu, a ponechat je tak ve sladkém

v peruánské metropoli Limě. A vedení podniku se ještě

nevědomí toho, že jsou méněcenní. Protože jinak by

podivovalo, co je na tom špatného, když ženy si přece

se to taky mohli chtít pokusit změnit, že ano? Zkrátka

rády užívají romantiku bez starostí o to, co kolik stojí.

ponechat svět přesně tak genderově a rasově rozdělený, jaký ho měl Gustave nejradši.

„Úspěch“ se mu upřít nedá

Dnes už by asi společnost jen tak nějakému misogynovi s pravítkem, co se pokouší dát rasismu a sexismu vědecké odůvodnění, nadšeně netleskala. Alespoň ne otevřeně. To, co před sto padesáti lety hlásal, ale v růz-

Pokud vám přijde, že tohle už musí být opravdu dávno

ných formách přetrvává dodnes. Nejde totiž nakonec

za námi, tak úplně není. První akademik, který Le

vůbec o to, čí lebka je větší. A Le Bon nebyl první ani

Bonovy poznatky vyvrátil, byl Stephen Jay Gould až

poslední, kdo se na tom přiživil. Jde o to, že někteří lidé

v roce 1980. Ještě v osmdesátých letech minulého

stále ještě nejsou schopni pochopit, že jiný neznamená

století tak například některé restaurace nabízely dvě

horší. Že jejich rozhodně není ten jediný možný způsob.

verze jídelního lístku – pro muže s cenami pokrmů a pro

A že o tom, kdo je inteligentnější nebo kdo má větší

ženy bez. To je pravěk, co? To se dneska už nemá šanci

právo na vzdělání, opravdu nerozhoduje to, co má člověk

stát. No, přesně za tuhle praktiku dostala před dvěma

v kalhotách.

WAAATT! mag

MALÝ MAGAZÍN O VELKÝCH VĚCECH

Šéfredaktorka: Markéta Paráčková Design: Alena Palečková Texty: Markéta Paráčková a redakce Foto: Jindra Kodíček, archivy partnerů, Pixabay, Unsplash, public domain Korektury: Soňa Čapková, Tereza Ladová

SLEDOVAT NÁS MŮŽETE I ON-LINE Web: WAAATTMAG.CZ Facebook: @WAAATTMAG

CHCETE NĚCO SDĚLIT REDAKCI? Napište Markét: REDAKCE@WAAATTMAG.CZ

MÁTE ZÁJEM O SPOLUPRÁCI? Kontaktujte Jonyho: OBCHOD@WAAATTMAG.CZ

Vydavatel: Orkimedia, s. r. o. náměstí 14. října 1307/2 150 00 Praha 5 IČO: 09553801

Tisk: PrintPoint, s. r. o Komerční 524 251 01, Nupaky

HLEDÁME

AUTORY alias pomocné ruce, nohy a hlavy, co si vezmou do parády naši naducanou zásobárnu témat a šoupnou je s námi na papír (nebo na web). Chcete být mezi nimi? Napište nám na redakce@waaattmag.cz Je nám jedno, jestli jste student, profesor, obsluha v kavárně nebo maminka na mateřské. Pro nás za nás vám může být klidně 18 nebo 60. Nezajímá nás vaše profesionální dráha a nemusíte být ani ze žurny (i když samozřejmě můžete!). Hlavní je, aby vás zajímalo to, o čem píšeme, a byli jste schopni dát dohromady zajímavý a čtivý článek, co má hlavu a patu, pracuje jen s ověřenými informacemi a není samá hrubka. Jo, a trocha sarkasmu se taky hodí. Spolupracujeme externě, píšete, kolik článků chcete, a honorář je vždy za kus. Začátek spolupráce klidně hned. Zdá se vám to fajn? Tak honem k mailu. ;)

WAAATT! mag MALÝ MAGAZÍN O VELKÝCH VĚCECH

Bylo toho málo? Přečtěte si víc na www.waaattmag.cz