Giulio Cesare Casseri Dílo složené ze Spiegelovy textové a Casseriho obrazové části, vydané poprvé v Benátkách roku 1627, má poněkud spletitou historii, neboť je výsledkem snažení hned několika lékařů a umělců. Již před rokem 1600 začal anatom Giulio Cesare Casseri (1552–1616) pracovat na vydání bohatě ilustrovaného spisu Tabulae Anatomicae, patrně nejdůležitějšího anatomického pojednání 17. století, protože až na pět tabulí vycházejících z Vesalia jde o vysoce pokrokovou, kvalitní a hlavně originální sérii anatomických ilustrací. Dnes je proto řazena mezi stěžejní díla zabývající se zobrazením lidského těla, podobně jako předchozí práce Vesalia, Estienna a Eustachia. K ambicióznímu plánu si Casseri najal italského malíře Odoarda Fialettiho, žáka Giovanni Battisti Cremoniniho a Tintoretta. Fialetti do Casseriho smrti, která značně zkomplikovala vydání, vyhotovil 86 spektakulárních kreseb. Ty hodlal využít jako vítanou obrazovou složku své zásadní práce De Humani Corporis Fabrica Libri Decem Casseriho kolega Adriaan van de Spiegel (1578–1625). Oba totiž
CASSERI, Giulio Cesare – Spiegel, Adriaan van de. Adriani Spigelii Bruxellensis … De Humani Corporis Fabrica Libri Decem: Tabulis XCIIX aeri incisis elegantisssimis … Opus Posthumum [1]; [2], Julii Casserii Placentini… Venetiis: Apud Evangelistam Deuchinum, 1627. VKOL III 16.425 byli žáky průkopníka embryologie Girolama Fabrizia, kterého postupně vystřídali na pozici profesora anatomie padovské univerzity. Kromě toho, že Spiegel podal první komplexní popis malárie a byl známý také jako botanik, pobýval po roce 1612 na Moravě. Brzy poté se z něj stal „medicus primarius“ v Čechách. Krátce před svou smrtí pověřil Spiegel dokončením chystaného díla vratislavského lékaře vystudovaného v Padově Daniela Rindfleische alias Bucretia (zemř. 1631). Tomu se podařilo od Casseriho dědiců získat 78 původních tabulí (jedna však byla z neznámých důvodů zničena). Navíc u Fialettiho objednal k vyhotovení dalších 20, které vyryl do mědi Francesco Valesio. Oba jsou autory i totožných alegorických titulních listů jednotlivých částí. Roku 1627 byla tedy konečně završena společná práce Casseriho, Spiegela a Bucretia, která se dočkala i mnoha dalších vydání (viz např. Frankfurt 1632 nebo Amsterdam 1645), neboť ještě dlouho vynikala nad ostatní po stránce anatomické i umělecké, což platí zejména pro Casseriho ilustrace. Ty byly hojně přejímány i v 18. století, často však bez udání zdroje.
Alegorický titulní list Spiegelovy textové části s anatomickými instrumenty a pitevním stolem. Výjevu nahoře vévodí ženské personifikace Anatomie, Pilnosti (vlevo) a Duševní síly či Nadání (vpravo).
K nejzajímavějším ilustracím patřily inovativní studie urogenitálního systému jak u mužů, tak u žen.
Mědiryt z Caserriho anatomického atlasu. Svalstvu a jeho zpřesněnému popisu se věnovala jeho podstatná část, a sice 43 tabulí.