Sen pacienta z Dolní Lipové, 20. léta.
Motto: Žíznit a potit se je prospěšné! / Ve vlhkém teple se daří nejen stromu, ovoci a vínu, / ale i lidskému tělu a nohám. / Kdo nikdy nechroustal jen žemle seschlé, / kdo nikdy nezkusil, jak plyne pomalu / nekonečná noc ve Schrothově zábalu, / ten nepoznal vás, síly nebeské (překlad autorka článku; obě fota ze SOkA Jeseník, Sbírka pohlednic a fotografií)
Souboj to byl krátký, takřka bleskový – a statkář v něm slavně zvítězil nad rakouským důstojníkem! Hned první ranou jej totiž vážně zranil na levé paži a levé části hrudi. Zpráva policejního komisaře von Adelburga z 22. března 1839 o zranění informuje takto: „Rána na hrudi je přes 3 couly dlouhá a 1 coul hluboká, větší a menší hrudní sval je rozťatý, rána na paži je přes 2 couly dlouhá a sval taktéž 62
rozseknutý. Podle měřítek medicínsko-policejních zásad patří zranění mezi nebezpečná – jen málo chybělo k tomu, aby zranění bylo zařazeno mezi zranění smrtelná.“ Drama ale zdaleka nekončí. Ihned bylo posláno pro doktora medicíny a polního lékaře Eisela von Eiselsberga, který pobýval v lázních a patřil k okruhu přátel zraněného. Ten rány prohlédl, odborně ošetřil a zašil. Zrovna, když rány obvazoval, vstoupil do děje sám Vincenz Priessnitz, který – jak známo – každodenně konal obchůzku pacientů. Víme již, že tvrdě potíral jakékoliv vybočení z lázeňského řádu, takže jeho reakce je nasnadě. Okamžitě se stáhnul, pouze dal přítomným na srozuměnou, že souboje ve svém ústavu nestrpí. Následovala písemná výzva von Vohsovi a baronu Francoisovi, kteří bydleli v Priessnitzově lázeňském domě, aby se ihned vystěhovali; že je nadále nepokládá za pacienty. Auersperg a Mensdorff byli ze seznamu hostů také vyškrtnuti, nepřišli ale o ubytování vzhledem k tomu, že bydleli mimo Priessnitzovy domy. Všichni čtyři pokračovali ve vodoléčbě u Josefa Weisse (1795–1847) ve Frývaldově. Není bez zajímavosti, že konkurenční ústav Josefa Weisse je přijal a že právě např. Alexander von Auersperg pobýval ve Frývaldově ještě v červnu toho roku. Svědčí to o zcela jiných poměrech ve Weissově léčebném zařízení, jež se mnohdy stávalo útočištěm pro Priessnitze nepřijatelné pacienty. Trestu se nevyhnul ani lékař von Eiselsberg; původně byl také vyškrtnut ze seznamu lázeňských hostů, ale druhého dne Priessnitz svůj postoj přehodnotil, a to vzhledem k okolnosti, že lékař byl přítomen na vyžádání a pouze poskytl náležité ošetření. Byl „jen“ vyzván, aby „ […] se nadále zdržoval přijímání lázeňských hostů […]“. Tento citovaný výrok navíc potvrzuje všeobecně známý negativní vztah samouka Priessnitze k oficiální medicíně a k lékařům zvláště. Ze závěru zprávy policejního komisaře z 22. března uveďme ještě jeden citát: „Kníže Auersperg se nyní cítí poměrně dobře, je klidný, bude potřebovat na uzdravení tři týdny, velmi svědomitě o něj pečuje hrabě Mensdorff.“ Konec dobrý, všechno dobré, praví staré přísloví. Uzdravený kníže Auersperg si tedy i nadále užíval