Mladé divadlo v Olomouci Vladislav Kracík
Když jsem byl před nějakým časem osloven šéfredaktorem časopisu Krok Lukášem Neumannem, abych napsal článek, který by se zabýval mladým divadlem v hanácké metropoli, upozornil jsem ho na skutečnost, že můj pohled na toto téma nebude, a ani z principu věci nemůže být, objektivní sondou, neboť nejsem nezaujatým pozorovatelem olomouckého divadelního dění, ale jako umělecký šéf Divadla Tramtarie se ho přímo, a už tomu bude třináct let, účastním. Milý pan šéfredaktor i s vědomím těchto okolností přesto na napsání práce trval, a tak tady je výsledek. A nakonec jsem tomu rád, protože jsem většinu času jako aktivní divadelník, živící divadlem sebe i svoji rodinu, zavalen a zasypán každodenním divadelním provozem/životem a na nějaké ohlížení, zobecňování či pojmenovávání tendencí zkrátka není čas. A ono to někdy není na škodu, takhle se alespoň na krátko zastavit a rozhlédnout se kolem sebe, on si potom člověk všimne věcí, které by jinak minul, a to nejen těch kolem něho, ale i v něm samotném. A za to patří Lukáši Neumannovi můj dík už vůbec za to, že mě k tomu, v dobrém slova smyslu, přinutil. A teď již k tomu mladému olomouckému divadlu, tedy divadelním souborům a institucím, ve kterých se dává velký prostor mladé generaci, tedy v mém obzoru lidem do třiceti let. Tyto umělecké aktivity lze rozdělit do tří základních oblastí. Do té první patří takzvané nezávislé profesionální divadelní soubory, které jsou v Olomouci dva, a to Divadlo Tramtarie a Divadlo na cucky. Do druhé skupiny bych zařadil studentské amatérské soubory, ať už ty, ve kterých se angažují středoškoláci, jako je Slovanský tyátr, nebo ty vysokoškolské. Mezi nejvýraznější z nich v současnosti patří Divadelní spolek Nabalkoně a spolek Po škole, v nedávné minulosti například Ansámbl Oz. Do třetí kategorie bych zařadil umělecká uskupení věnující se paradivadelním aktivitám, tedy soubory, které nevytvářejí přímo divadelní inscenace, ale svojí činností z divadla jako takového vycházejí nebo s ním v určitém slova smyslu kooperují. Sem jistě patří
Olomoucká improvizační liga vedená souborem O.LI.V.Y nebo tvorba žongléra a performera Jana Hlavsy a jeho Cirkusu Levitaire, který dlouhodobě koketuje s prvky takzvaného nového cirkusu. Již při tomto letmém přehledu (který jistě není vyčerpávající) je čitelné, že divadelních aktivit v Olomouci (a to nejen těch takzvaně mladých) je docela slušný počet, a to je dle mého názoru zkrátka vynikajicí zpráva. Sice, a to se stoprocentní jistotou, nemůžeme uvažovat o tom, že by byla Olomouc brána v celorepublikovém kontextu jako nějaká moravská divadelní Mekka; toto přízvisko patří zaslouženě Brnu a neméně tak Ostravě. Nicméně to jsou obě města s výrazně větším počtem obyvatel a nesrovnatelnou divadelní tradicí. Každopádně si troufám tvrdit, že z hlediska počtu a rozmanitosti divadelních aktivit patří Olomouci (a to zejména díky mladým scénám) v rámci Moravy pěkné třetí místo a že nechává za sebou další města, jako jsou Zlín,
Čertovská pohádka, první inscenace tzv. druhé Tramtarie, premiéra v únoru 2005. Zároveň se jedná o první inscenaci týmu Kracík/ Němečková, Petra Němečková je druhá zleva. Foto: archiv DT.
15