Z Paříže do Prahy a Olomouce a zpět do Paříže. K počátkům olomoucké romanistiky Jaroslava Kašparová Výuka francouzštiny má na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci velkou tradici a málokdo z dnešních studentů dnes ví, kdo stál po druhé světové válce u jejích začátků. Jméno Francouzky Madeleine Vokounové (1902–1989), většině z nich dnes patrně nic neříká, i když v letech 1947–1951 pravidelně zajížděla jako hostující profesorka z Prahy do Olomouce, kde se kromě univerzitní výuky věnovala osvětové přednáškové činnosti (ve spolupráci s místní sekcí Aliance française) a kam zvala známé francouzské osobnosti (např. docenta Sorbonny geologa a paleontologa Jeana Cuvilliera nebo pařížského básníka Pierra Segherse) nebo organizovala pobyty českých studentů ve Francii. Připomeňme si tedy životní příběh a profesní začátky této ženy, francouzské bohemistky, lektorky francouzštiny a filozofie působící na Karlově univerzitě v Praze a Palackého univerzitě v Olomouci, dlouholeté knihovnice Francouzského institutu, sekretářky La Revue Française de Prague, časopisu vydávaného touž institucí, překladatelky, uznávané autorky vědeckých prací a obětavé propagátorky česko-francouzských vztahů, která ovládala češtinu na velmi dobré úrovni (byla to „connaissance approfondie de la langue tchèque“, jak sama uváděla v životopisném profesním dotazníku). Madeleine Jeanne Georgette Davidová se narodila v Paříži 7. října 1902, středoškolská léta strávila na lyceu v přístavním městě Le Havru (její otec François David byl zaměstnancem Komisariátu Ministerstva námořnictva) a studia ukončila bakalářskou zkouškou v Caen. V roce 1923 zahájila studium filozofie, psychologie a sociologie na pařížské Sorbonně a zároveň studovala na pařížském Institutu slavistických studií (Institut d´Études Slaves), kde se začala zajímat o českou literaturu a jazyk. Do Prahy
přišla jako stipendistka placená československou vládou v roce 1925, aby pod vedením profesora Daniela Essertiera (1888–1931), který působil v letech 1920–1927 v pražském Francouzském institutu Ernesta Denise a vyučoval zde filozofii, pracovala na své diplomové práci; na radu Essertiera si jako téma vybrala současnou českou filozofii. Práci s názvem Masaryk et les tendances de la philosophie tchèque contemporaine obhájila v roce 1926 a o rok později, 1927, pak svá vysokoškolská studia ukončila diplomem d´études superières. Téhož roku absolvovala v Paříži licenciát a ve stejném roce obdržela ještě diplom z École Nationale des Langues orientales (Národní školy orientálních jazyků). V Paříži však nezůstala, neboť to nebyla jen česká filozofie, která ji v Praze zajímala, ale vedly ji k tomu zjevně i důvody čistě osobní: v Československu našla totiž svého životního partnera. Byl jím Ing. Karel Vokoun, za něhož se v Praze 14. 3. 1928 provdala (po svatbě užívala nejčastěji příjmení Vokoun-David nebo David-Vokounová). Ing. Vokoun pracoval na ministerstvu dopravy a je známo, že ve 30. letech 20. století publikoval na téma dopravy odborné stati (v ekonomickém časopise Hospodářská politika mu v roce 1936 článek Zvrat ve vývoji vnitrozemské dopravy? a roku 1937 pak článek Nová organizace francouzských železnic, inspirovaný zřejmě autorovou osobní zkušeností). Po válce měl před sebou slibnou kariéru (v roce 1945 byl jmenován kanceláří ministra dopravy expertem mezinárodní dopravy na Ministerstvu zahraničí), z níž ovšem s největší pravděpodobností v 50. letech sešlo. Trvalé bydliště měli manželé v Praze na Ovenecké ulici č. 46, ale Madeleine si ponechala i byt v Paříži na Place du Panthéon, kam se každoročně vracívala na odpočinek v době velkých letních prázdnin a kde bezdětní manželé často, pokud to bylo možné, pobývali. 27
