K nedožitým pětasedmdesátinám výtvarníka Jaroslava Mináře KRISTINA LIPENSKÁ
G
rafik, malíř a sochař Jaroslav Minář (28. 1. 1946 – 30. 6. 2020) na prahu léta loňského roku prohrál zápas s vážnou nemocí. Řada jeho osobních a tvůrčích plánů tak zůstala nedokončená. Mezi nimi i retrospektivní výstava v šumperském muzeu, kterou jsme s autorem zamýšleli realizovat k jeho kulatinám. Nechť jsou alespoň tyto řádky ohlédnutím a vzdáním pocty dílu rodáka z Postřelmova, nepřehlédnutelné osobnosti kulturního dění na Šumpersku. Po absolvování zábřežského gymnázia Jaroslav Minář pracoval u Československých státních drah, od roku 1983 působil jako výtvarník v šumperském podniku Pramet. Od roku 2002 působil ve svobodném povolání, zaměřil se na volnou a užitou grafiku. Věnoval se však také malbě a sochařství. Od roku 2000 byl členem Spolku sběratelů a přátel ex libris, od roku 2004 Unie výtvarných umělců Olomoucka. V letech 2003 až 2005 spolupracoval se zvonařskou dílnou Marie Tomáškové-Dytrychové z Brodku u Přerova. Od roku 2010 se pravidelně zúčastňoval projektu Salon filmových klapek Zlín, který podporuje začínající filmaře. Jeho dílo je vedle sbírek Vlastivědného
muzea v Šumperku zastoupeno v četných veřejných i soukromých sbírkách doma i v zahraničí a bylo prezentováno jak na více než třiceti individuálních výstavách, tak i v rámci mnoha výstav kolektivních. Oceňovaná je především Minářova tvorba grafická. Se svými exlibris se od roku 1997 intenzivně zúčastňoval přehlídek v tuzemsku i v cizině. Soupis jeho sběratelských exlibris z let 1988 až 2018 čítá 145 položek vytvořených
J. Minář při práci na soše Kytice pro paní rybářovou pro Loučnou nad Desnou, 2007. Zdroj: Vlastivědné muzeum v Šumperku, fotoarchiv.
75
