Na periferii zakázaného
aneb cesty erotické literatury do sbírek VKOL JIŘÍ GLONEK
P
ředpokládat, že by se erotická a pornografická literatura mohla již v dřívějších staletích nacházet ve sbírkách někdejší jezuitské, od konce 18. století veřejné univerzitní olomoucké knihovny, je na první pohled věc jen stěží myslitelná. Nicméně opak je pravdou. Letitá centrální role knihovny, spojená s právem povinného výtisku (od 1807) a sloužící jako hlavní bibliotéka Moravy a tzv. Rakouského Slezska, však s sebou nesla už od dob jezuitů i funkci jakéhosi trezoru, kde byly až do 20. století ukládány libri prohibiti všech kategorií. Literaturu mravně závadnou nevyjímaje. Oficiálně tuto delikátní roli, posvěcenou státními úřady, knihovna plnila přinejmenším od roku 1778, kdy do ní putovaly nejčastěji od brněnského Knižního a revizního úřadu (fungujícího při guberniu) zásilky cenzurou zabavených prohibit k „úschově“. Ostatně existence fondu prohibit si byly při transformaci bibliotéky z jezuitské na veřejnou plně vědomy i habsburské úřady, jejichž prvotní starostí bylo, aby se zdejší knižní fond náležitě zajistil, neboť se zde vyskytují „kacířské a jiné 36
vykřičené knihy“ (viz dvorský dekret z ledna 1774). V drtivé většině šlo o knihy, které se na index dostaly z politického či náboženského hlediska. Přitom k mravně závadné literatuře se řadila hlavně ta románová s nádechem lascivnosti a erotična. Zde vzpomeňme například díla Johanna Friedricha Ernsta Albrechta či memoárovou literaturu z pera Giacoma Casanovy. Ve veřejných knihovnách se k prohibitům běžný čtenář logicky nedostal. Byla řazena do zvláštních oddílů, z nichž mohla být vyvoleným čtenářů třeba z řad univerzitních profesorů předložena ke studiu jen s náležitým povolením (tzv. Erga schedam), přičemž byla policií vedená pečlivá evidence, kdo a jakou knihu četl. Pokud náhodou o zakázanou knihu projevila zájem osoba bez oprávnění, musela jí být možnost studia zamítnuta z nějakého banálního důvodu, aniž by se zdůraznil její statut, neboť zaměstnanci knihovny nesměli poskytovat informace o prohibitech. Na jak tenkém ledě se mohl ocitnout nezkušený knihovní zřízenec ukazuje případ historika Antonína Bočka, který začínal svou kariéru
