příspěvky
Ansámblový zpěv a cyklus pro čtyři ženské hlasy Vítr JAN VIČAR
Chvála komorního sborového zpěvu Strašákem sboristů, uplatňovaným v některých špičkových amatérských tělesech, je prověřování znalosti správné intonace, rytmu a repertoáru předzpíváním v kvartetech. Při tom se u jednotlivých zpěváků projeví nejen jejich momentální psychická dispozice a znalost studovaného repertoáru, ale zejména jejich celkový hudební talent a hlasové schopnosti. Zatímco – podobně jako první hokejová „pětka“ – čtveřice „tahounů“ sborových hlasů zvládne vše na výbornou, úroveň ostatních nahodilých čtyřčlenných sestav kolísá, ba někdy prudce padá. Individuálně vyspělými zpěváky, srovnatelnými s instrumentalisty smyčcových těles, disponují přirozeně přední profesionální velké sbory, které jsou schopny mnohačetného dělení hlasů, i úspěšných sborových sól. Zpěv v kvartetech není naopak smysluplný v běžném, nevýběrovém sboru menšího města anebo ve školním tělese. Ušlechtilý hudebně pedagogický záměr a počin, „naučíme všechny děti zpívat“ a umožníme jim účinkování v pěveckém sboru, totiž předpokládá, že se slabší zpěváci nechávají pěvecky vést těmi zdatnějšími. Odměnou všech jsou radost ze zpěvu a povznášející sociální vazby. To může nabýt až kuriózní podoby: Během povinné vojenské služby jsem řídil třicetičlenné vojenské těleso vytvořené bez jakéhokoli výběru rozkazem. Skládalo se převážně z nezpěváků. Ti byli ovšem rádi, že nemusejí dvakrát týdně na „cvičák“ a pod příslibem účasti na vystoupeních mimo kasárny (ba dokonce i v nedaleké zdravotnické škole) byli ochotni zkoušet i po večerech.
4
Jeho členy byli i tři sboristé, kteří se sice projevili jako pěvecky naprosto nevzdělatelní, avšak kteří mne uprosili, abych je na vojenské cvičiště „nevydal“. Naopak mi přísahali, že „nevydají ani hlásku“ a budou jen němě ústy artikulovat naučené texty. To pak úspěšně činili až do doby ukončení své vojenské služby. Je přirozené, že nejlepší sboroví zpěváci – a naopak méně úspěšní sólisté s komorními hlasy – vytvářejí komorní ansámbly – (vedle duet a trií) od kvartet a kvintet až po cca dvanáctičlenné soubory.1 Ostatně i pěvecké soubory ve středověku, renesanci i baroku bývaly většinou komorní a tvořili je pouze ti nejvyspělejší zpěváci s krásnými a zvučnými hlasy. V komorní či chrámové akustice to plně postačovalo a šlo o to pozvednout mysl věřících tím umělecky nejkultivovanějším způsobem k Bohu. S nárůstem autonomní koncertní funkce (resp. národnostní či společenské funkce) se tělesa v průběhu 19. století emancipovala a na jeho konci nastal „zlatý věk“ sborového zpěvu. U nás připomeňme tvorbu A. Dvořáka, J. B. Foerstera, L. Janáčka a působení pěveckých těles křížem krážem Čechami a Moravou. V posledních desetiletích jsme ve světovém měřítku znovu svědky rozvoje komorních ansámblů zpívajících „a cappella“. Za všechny připomeňme šestičlenný mužský soubor The King’s Singers. Od pradávna hudebníky i publikum přitahuje také vokálně-instrumentální hudba. Velký a všeobecný vliv měly v posledním období rockové a folkové skupiny: Beatles, Bee Gees, Beech Boys, ABBA, u nás dříve soubory vystupující na festivalech Porta, bratři
aura musica 10/2017
