10/11 DIVADLO VE SPÁRECH LITERATURY
TYGR V TÍSNI
program 3. 10. 11. 10. 13. 10. 18. 10. 26. 10. 27. 10. 28. 10.
20:00 20:00 20:00 20:30 20:00 20:00 20:00
Nováková, Kubák a kol.: Vořezávátka Nováková, Burianová: Ticho, nahrává se! (derniéra) Nováková, Burianová: Ticho, nahrává se! (derniéra) Falář: Špatné zprávy Nováková, Burianová: Krátká návštěva potěší Nováková, Burianová: Krátká návštěva potěší Nováková, Burianová: Krátká návštěva potěší
1. 11. 2. 11. 3. 11. 4. 11. 5. 11. 12. 11. 22. 11. 23. 11. 24. 11. 26. 11.
20:00 20:00 20:00 20:00 20:00 20:00 20:00 20:00 20:00 20:00
Nováková, Burianová: Krátká návštěva potěší Nováková, Burianová: Krátká návštěva potěší Nováková, Burianová: Krátká návštěva potěší Nováková, Burianová: Krátká návštěva potěší Nováková, Burianová: Krátká návštěva potěší Falář: Špatné zprávy Nováková, Burianová: Krátká návštěva potěší Nováková, Burianová: Krátká návštěva potěší Nováková, Burianová: Krátká návštěva potěší Nováková, Burianová: Krátká návštěva potěší (derniéra)
Najdete nás v Divadle VILA Štvanice. ostrov Štvanice 858, Praha 7 Vstupenky zakoupíte na: www.goout.cz www.tygrvtisni.cz/program Divadlo ve spárech literatury 10/11 2021 dvouměsíčník divadelního souboru Tygr v tísni šéfredaktorka: Marie Nováková grafické zpracování: Aneta Kučeříková korektury: Kateřina Prášilová Vydáno 1. 10. 2021 v Praze. ev. č. MK ČR E 23986 ISSN 2694-9954 Umělecký soubor Tygr v tísni p. s. Karlova 223/26, Praha 1, 116 65
první jednání Milé čtenářky a divačky, milí čtenáři a diváci, první úvodník v sezoně skýtá pochopitelný prostor k bilancování a vytyčování nových cílů. Sezonu na Štvanici již několik let tradičně zahajujeme velkými tématy a příběhy v rámci série Antická Štvanice, kterou jsme letos podruhé pořádali v koprodukci – tentokrát s Geisslers Hofcomoedianten. Fotoreportáž ze zkoušení letošní antické inscenace Římská Lukrécie si můžete prohlédnout v tomto čísle našeho nepravidelného bulletinu. Lukréciin příběh je mimo jiné tragédií o touze a vůli, síle a (ne)štěstí. I Tygr v tísni má už pět let obrovskou touhu. Toužíme po tom, abychom mohli uskutečnit velkou imerzivní inscenaci podle románu Michaila Bulgakova Mistr a Markétka. Před čtyřmi lety jsme proti naší vůli museli projekt zastavit a zmrazit, a přípravy tak skončily v tragickém vakuu vyčkávání. Do nové sezony se nám však podařil majstrštyk: dostali jsme unikátní nabídku soukromého vlastníka se podílet na uměleckém rozvoji téměř opuštěné budovy v centru Prahy, kousek od Staroměstského náměstí. Barokní palác, který byl po jisté údobí spjat i s obchodními aktivitami rodiny Franze Kafky, by tak měl od června do srpna 2022 hostit právě výše zmíněnou imerzivní událost. A aby toho nebylo málo, jako koprodukčního partnera se nám podařilo získat jedno z pražských příspěvkových divadel, a navázat tak na úspěšnou a ověřenou spolupráci mezi nezávislými a „závislými“ divadly, kterou jsme započali již v roce 2019 v rámci projektu CAMPQ v Praze a Českých Budějovicích. Diváci se tak s námi budou setkávat v Divadle VILA Štvanice jen do února 2022, a poté znovu až od podzimu, nicméně v trochu jiném režimu, než byli doposud zvyklí. Naše kukátkové, repertoárové inscenace budeme totiž uvádět v jednorázových sériích, podobně jako se k tomuto kroku po nás rozhodla třebas Činohra Národního divadla a nejnověji třeba také divadlo Minor. Na podzim nás čeká ještě několik posledních repríz a derniér stávajícího prastarého repertoáru, a pak už seriály toho „nového“: Krátká návštěva potěší (viz dále) v říjnu a listopadu, Juráčkův Deník 1974–1989 (o kterém jsme psali v minulém čísle) v lednu a nejspíš se stihneme před letní sérií Mistra a Markétky rozloučit v deseti večerech i s inscenací Berlin Alexanderplatz. Na závěr mi ještě dovolte vám poděkovat za přízeň, kterou jste doposud našemu časopisu, který jsme navzdory nepravidelnému vydávání nazývali dvouměsíčník, po celou dobu jeho existence věnovali. Nápad na tygří (tehdy ještě) noviny přišel na počátku roku 2017, první dvoustranné číslo vyšlo v prosinci téhož roku u příležitosti prvního ročníku festivalu Tygří výběr. A nyní, po čtyřech ročnících vydávání, je toto – dvanácté – vydání číslem posledním. Ve vydávání tištěných materiálů však v budoucnosti neustaneme a budeme vydávat tematické příležitostné publikace k následujícím inscenačním sériím. Přeji nám všem společnou, povedenou a především celou(!) sezonu a, prosím, držte nám palce. Vůle a touha po nových cílech nám nechybí, síly a štěstí však budeme potřebovat přehršel. Ivo Kristián Kubák umělecký šéf Tygra v tísni
premiéra!!! Inscenace Krátká návštěva potěší se v Divadle VILA Štvanice zabydlela jen na chviličku mezi vlnami epidemie, v říjnu 2020, kdy se konala její neveřejná premiéra. Vznikala v úzkostných časech první vlny a byla uložena do šuplíku vinou vlny druhé. Zvláštní bezčasí první covidové izolace se do inscenace hluboce obtisklo. Hrdinkami inscenace jsou výtvarné umělkyně Zorka Ságlová a Naděžda Plíšková, které na přelomu šedesátých a sedmdesátých let přinesly do českých galerií i krajin happening, performance a pop‑art. Jenže byly vinou okupace, cenzury a normalizace uvězněny do dvacetileté nucené izolace. Zorka Ságlová vystavila roku 1969 ve Špálově galerii balíky sena a slámy a umožnila návštěvníkům je volně přeskupovat. Práci tak povýšila na umění a vysloužila si odpor oficiálních orgánů, tisku i odborné veřejnosti. Tento nevinný happening mimo jiné způsobil, že dalších dvacet let nemohla oficiálně vystavovat. Období v nemilosti vládnoucího režimu trávila tkaním velkoformátových tapisérií s motivem králíka. Králík se stal jejím věrným společníkem v těžkých časech. Naděžda Plíšková v roce 1970 vystavila tamtéž nadrozměrnou lžíci s několika litry guláše, a upozornila tak na rozpor mezi rolí nezávislé umělkyně a ženy v domácnosti. Omezené možnosti svobodné tvorby a marná ambice být dobrou matkou, manželkou a hospodyní ji uvěznily v rozestavěném hlubočepském domě, kde se vážně zranila pádem ze schodů a na několik let uvízla izolována od společnosti. Naše inscenace zkoumá dílo, výtvarné techniky a principy jejich tvorby a jejich životní témata, ale také obecnější téma nuceného odříznutí od světa, které může být klášterem i vězením, z něhož vede cesta jen skrze svobodu vnitřní. Protože svoboda je stav mysli, jak hlásá československý underground. Inscenaci uvádíme v sérii 26.–28. 10. , 1.–4. 11. a 22.– 26. 11. vždy od 20 hodin v Divadle VILA Štvanice.
režie: dramaturgie: výprava hudba: hrají:
Zuzana Burianová Marie Nováková Ivana Kanhäuserová Petr Šmíd Alena Štréblová, Marie Švestková, Petr Šmíd
derniéry!!! V říjnu a v listopadu uvedeme naposledy naše autorské inscenace Ticho, nahrává se! a Vořezávátka. Na rozloučenou otiskujeme vzpomínky scénografky Terezy Venclové Vašíčkové a režisérky Zuzany Burianové.
Marie Nováková, Ivo Kristián Kubák a kol.: Vořezávátka
Zuzana Burianová, Marie Nováková Ticho, nahrává se!
Takže prej Emil čili o výchově, Komenský a Makarenko tak trochu netradičně… a Marie s Kristiánem chtějí právě mě, protože mám dítě…?! Ten důvod dost dobře nechápu, ale zní to minimálně jako zajímavá výzva. Zároveň pojímám obavy z nejhoršího. Ty se záhy naplnily. Ano, bude to autorská inscenace, na níž se budou podílet úplně všichni. I já jako scénografka, sakra! Osobní vklad – brrr! Citová investice – blé! Sebezpyt v cizím kolektivu! Šťourání se v rádoby zapomenutých dětských křivdách – jau! Vyplavování mindráků jakožto i největších, ale i nejmenších nebo neuskutečněných chyb dosavadního života – uáááááááááááááááááááááá! Malý pyžamo zděděný po všech bratráncích a sestřenicích. Škrtím se na gumičce babičkou všité do krčního lemu, aby mi nikam netáhlo. Kam jako? Povinný sběr borůvek. Nasbíráš si na koláč, Terezko! Bez práce nejsou koláče ha, ha, ha, ha, ha, ha, ha, ha! Zapařený pláštěny. Čaj rum bum! Do večeře nic. Zlobivý táta, hodný strýček? Vdát se? Vždycky jsi byla lajdák! A do tý hudebky prostě chodit budeš!!! Podívej se na Alenku, jak ta chodí hezky oblíkaná! A to tě žádnej z těch 60 kovářů spolužáků nechce? Nojo, není se čemu divit! Časem zjišťuju, že se do VILY těším. Terapie. A že s těma původně cizíma jsem hodně ráda. Máme toho dost společnýho. A to budeš mít syna? Já to umím jen s holčičkama, tak to třeba nakonec bude holka, ne? Cože Hynek? Co to je za jméno? Hynka jsem měla ve školce jen jednoho a to byl pěknej blbeček… Bohy, Aneto, Mášo, Kristiáne, Dano, Kryštofe, Radmilo, Ivo, jak jsme to měli všichni stejně, ale každej po svým.
Ticho, nahrává se! je vlastně „dveřovka“ z prostředí Českého rozhlasu přelomu 30. a 40. let. Běhá se sem a tam, dveře se občas samy od sebe zamknou, falešně se zpívá, hajluje se jako o závod a centrem všeho je pohovka s bodáky z předražené molitanové izolace, kterou v generálkovém týdnu rozkousal Jeníkův pes Faust. Bylo to dost radostné zkoušení se skvělým týmem, celé koncipované trochu jako studie užití původních zvukových záznamů a celkově dokuaudia na jevišti. Do teď mě udivuje, jak se mezi zimním výletem s Mášou do Terezína pro poslední dopis Inky Bernáškové a poslechem záznamu Kocourkovy vrány našel prostor pro celou tu „kaskádu humoru“ (dokonce se na scéně občas mihne i trpasličí ministr Emanuel Moravec). Ale ono to patří k duševní hygieně – průvodce Terezínem nás také upozornil na nutrie, které je občas potřeba „deportovat“, protože se v bývalém pracovním táboře pravidelně přemnožují. Ta hrůza pak vyleze daleko zřetelněji, jako třeba ve filmu Už je tady zas. Kam se hrabe „Bohéma“. Kateřina se tak naučila skvěle double‑take a trochu německy, Bára oživila myšlenky Mileny Jesenské, Ivošek chytil bezchybnou prvorepublikovou dikci a Vojtěch celou svou bytostí objal ubrečeného Lojzu… Ale stejně mi vrtá hlavou, kdo nám ukradl tu podlahu.
V. V. V. V. V! Vořezávátka. Vyznání. Venclová. Vašíčková(scénografka). Vole! Tereza Venclová Vašíčková První derniéra Vořezávátek se odehraje 3. října 2021 v Divadle VILA Štvanice.
režie a dramaturgie: scénografie: hudba: hrají:
Ivo Kristián Kubák a Marie Nováková Tereza Venclová Vašíčková Ivo Sedláček Dana Poláková, Martin Bohadlo, Radmila Urbanová, Kryštof Krhovják
Zuzana Burianová Derniéry inscenace Ticho, nahrává se! se odehrají 11. a 13. října 2021 v Divadle VILA Štvanice.
režie: dramaturgie: scénografie: kostýmy: hudba: hrají:
Zuzana Burianová Marie Nováková Ján Tereba Paulina Bočková Ivo Sedláček Kateřina Císařová, Barbora Šupová, Ivo Sedláček, Vojtěch Bartoš
nalejvárna Tygr uvádí nový on‑line projekt s názvem Nalejvárna. O co se jedná? Kromě toho, že jde o sérii videí, jež mají za úkol přiblížit mladému publiku velká díla světové a české literatury a která se ptají, proč se zrovna tyto knihy objevují v seznamech doporučené četby k maturitě, je to především loutkárna podle slavné předlohy v několika minutách. Tenhle žánr není nic originálního, naopak mám pocit, že se na internetu vyskytuje čím dál častěji, mezi mé oblíbené například patří LEGO zpracování Městečka Twin Peaks, ponožková divadýlka všeho druhu nebo Král Lear převyprávěný za pomocí ruliček od toaletního papíru. V čem se tedy Nalejvárna od podobných videí liší? Spolupracují na ní tři nezaměnitelné loutkářské osobnosti. Jirka Kniha vyhrabal lepenkové jevišťátko, se kterým vystupoval na divadelně‑literárním festivalu Tygra v tísni Svaťák, půjčil si pár hraček od svého syna a rozehrál na natáčení divokou a nezastavitelnou improvizaci. Třeba jeho Makropulos, kterou shodil otec do kotle s nápojem nesmrtelnosti, se v plechovce od rajčat původně vařila několik minut a pořád to bylo zábavné. Nebo loutka Pekáč buchet, na níž si v jednu chvíli dělá zálusk mořský koník Werther, na poslední chvíli zaskočila v tragédii Král Oidipús za antický chór a kupodivu nikdo nic nepoznal. Káťa Císařová se pustila do kontemplativních děl Stařec a moře a Čekání na Godota, kde projevuje velký smysl pro načasování, jemný humor a slabost pro dinosaury. V hřejivé Babičce Boženy Němcové (Barunka jako Strážce vesmíru? Není problém!) také plyne čas tak nějak jinak. Zejména díky produkční, která po celou dobu vyprávění trpělivě přeřizuje hodiny v zadním plánu obrazu a léta běží a běží… A v neposlední řadě Akram Georgi, náš finanční ředitel a vášnivý loutkář. Akram pokaždé vyrobil naprosto svébytnou scénografii, snaže se co nejlépe vystihnout atmosféru nebo téma konkrétního díla. Zahradní slavnost je tedy studenou a konceptuální hrou detailů, Faust živelnou rakvičkárnou, v Krvavé svatbě se zase věnoval celkové barevnosti a symbolice a ze Švejka si udělal příjemné posezení v hospodě za odměnu. Nutno podotknout, že u jeho videí je vždy trochu problém se zvukem, protože se Akram do hry vždycky natolik položil, že do klopového mikrofonu začal nekontrolovatelně řinčet. Nalejvárna je nakonec více než edukativní materiál pestrobarevnou mozaikou plnou nápadů, co se do jiných inscenací Tygra v tísni už nevešly. Ale i tak může u maturity pomoci! Oslovení odborníci se na krátkém časovém úseku snaží vystihnout podstatu každé z knih a dodat případně nějakou zajímavost, která by mohla maturitní komisi zaujmout nebo omráčit. V současnosti připravujeme druhou sérii, proto, pokud byste zatoužili po zpracování některého zatím neuveřejněného díla povinné četby, nebojte se napsat na zuzana@tygrvtisni.cz nebo na tygří facebook. A pro ty, kteří si chtějí skutečně „nalejt“ něco do hlavy, je určen náš tygří kvíz. Hodně štěstí! Zuzana Burianová
1. Federico García Lorca byl nejen básník a dramatik, kromě literatury se věnoval také… A. tanci. B. malbě. C. architektuře. 2. Jeho Krvavá svatba nebyla poprvé uvedena ve Španělsku, ale… A. v Buenos Aires v Argentině. B. v Leónu v Mexiku. C. v São Paulo v Brazílii. 3. Jedním z motivů Krvavé svatby je téma osudové vášně, které nelze odolat. I z toho důvodu, že osud hrdinů je v podstatě nezvratný a všechno je dáno předem, lze drama číst jako moderní variantu… A. shakespearovských her. B. klasicistních dramat. C. antických tragédií. 4. Utrpení mladého Werthera bylo dílem, které výrazně ovlivnilo jednu oblast životního stylu. Jakou? A. Módu – lidé se začali oblékat jako Werther. B. Stolování – lidé se začali stravovat jako Werther. C. Volnočasové aktivity – lidé začali chodit na osamocené procházky přírodou. 5. Co bylo jedním z důvodů, proč Goethe své ikonické dílo po letech přepracoval? A. Goethe neunesl vlnu literární kritiky. B. Slečna Charlotte Buff, která Goethemu byla inspirací pro postavu Lotty, se v díle poznala a autora zažalovala. C. Původní verze románu spustila vlnu sebevražd. 6. Utrpení mladého Werthera mimo jiné tematizuje… A. kontrast lidského nitra a vnějšího světa. B. útrapy prostého venkovského obyvatelstva v době války. C. stavovské konflikty. 7. Friedrich Schiller je označován jako básník… A. pláště a dýky. B. svobody a spravedlnosti. C. ambicí a ctižádosti.
Co víte o kanonických knihách české a světové literatury?
tygří kvíz 8. Hnutí Bouře a vzdoru obdivuje typ člověka vycházející ze vzoru postavy z antické mytologie. O jakou postavu se jedná? A. Perseus. B. Héraklés. C. Prométheus. 9. Jak se nazývá klasicistní doktrína, která předepisuje, že vznešené charaktery mají zobrazovat lidé z vyšší společnosti? A. Pravidlo tří jednot. B. Výmarská metoda. C. Stavovská klauzule. 10. Jak se říká dramatu, které nestojí na konfliktu dramatických sil? A. Problémová hra. B. Charakterová hra. C. Analytická hra. 11. Mezi významné představitelky postavy Eliny Makropulos v českém divadle patří… A. Hana Benoniová, Vlasta Chramostová a Taťjana Medvecká. B. Leopolda Dostalová, Jana Štěpánková a Soňa Červená. C. Zdenka Baldová, Jana Hlaváčová a Hana Maciuchová. 12. Skvělé výstavby Sofoklova dramatu si všiml již jeden významný řecký divadelní teoretik. Jak se jmenoval? A. Aristofanés B. Aristotelés C. Aischylos 13. Stěžejním tématem dramatu Oidipús král je… A. neschopnost thébských vládců vypořádat se s morovou epidemií. B. mateřská láska. C. působení božského řádu a morální odpovědnosti za své činy. 14. Oidipús král bývá označován za osudové drama. Co to znamená? A. Ačkoliv hrdina činí svá vlastní rozhodnutí, neustále podléhá vůli bohů. B. Hrdina zmítaný osudovou vášní se nebrání incestu. C. Nešťastný osud krále Oidipa pronásleduje i jeho dceru Antigonu.
15. Goethe vytvořil několik verzí Fausta. Celkem na tomto díle pracoval asi… A. 20 let. B. 40 let. C. 60 let. 16. Co je zajímavé na jazykové stránce dramatu Faust? A. Drama je psáno v jambickém trimetru. B. V dramatu nejsou obsaženy monology. C. Jazyková forma dramatu je přizpůsobena tématu či prostředí dané situace. 17. Jaké úsloví pochází z Goethova Fausta? A. Jádro pudla. B. Prase v žitě. C. Kýho výra. 18. Havlova Zahradní slavnost je specifickým typem dramatu. Jedná se o… A. antidrama. B. melodrama. C. pseudodrama. 19. Premiéra Zahradní slavnosti byla kulturní událostí, která pohnula celou tehdejší společností. Jak se hra staví k socialistickému režimu? A. Obdivně. B. Satiricky. C. Realisticky. 20. Co podle Havla hrozí člověku, který se nechá zmanipulovat společenskými mechanismy? A. Ztráta rodinných vazeb. B. Ztráta zaměstnání a konec kariéry. C. Ztráta charakteru a vlastní lidskosti. Správné odpovědi: 1b, 2a, 3c, 4a, 5c, 6a, 7 b, 8c, 9c, 10a, 11b, 12b, 13c, 14a, 15c, 16c, 17a, 18a, 19 b, 20c Pohořeli jste? Nesmutněte a pusťte si na youtube kanálu Tygra v tísni Nalejvárnu, tam se všechno dozvíte.
VILU vnímám jako své angažmá Rozhovor s hercem a hudebníkem Petrem Šmídem
Petr Šmíd se narodil v Plzni, studoval činoherní herectví na pražské DAMU. Je členem souborů Geisslers Hofcomoedianten a Tygr v tísni sídlících v Divadle VILA Štvanice. Kromě herectví se věnuje také scénické hudbě. Je otcem dvou dětí. Aktuálně jej můžete vidět v tygřích inscenacích Berlín Alexanderplatz, Krátká návštěva potěší a Deník 1974–1989.
Alfred Döblin: Berlín Alexanderplatz (v překladu Kamily Jiroudkové) Kouzelná flétna. Taneční palác s americkým parketem v přízemí. Orientální kasíno k dispozici pro oslavy v uzavřené společnosti. Travestiten, po dlouholetých pokusech jsem konečně nalezla radikální prostředek, který ničí chloupky i s kořínky. Kteroukoli část těla můžete zbavit chloupků. Zároveň jsem objevila metodu, jak v úžasně krátké době nabýt krásného ženského poprsí. Žádné medikamenty, naprosto bezpečný a neškodný přípravek. Důkaz: já sama. Volnost lásce na celé frontě. Bez hnutí spočívaly její štíhlé, jako led studené ruce (jako v krutém mrazu, zimničný třas, štíhlá žena s otevřenýma očima, proslulé hedvábné postele) na přikrývce, tečka. Horečnaté oči zmateně bloudily tmou a rty se chvěly, dvojtečka, husí nožičky, Loro, pomlčka, ještě jedna pomlčka, Loro, pomlčka, husí nožičky, husí stehýnka, husí játra na cibulce. Pravý federalismus je antisemitismus, boj proti židovstvu je zároveň bojem za vlastní bavorský stát. Rozkotejte konečně své klamné přeludy a ztrestejte ty, kdo vás ukolébávají podvodnými kejkli! Pak přijde den a s mečem svého práva a s neposkvrněným štítem povstane z bojiště pravda, aby rozdrtila nepřátele.
Jak jsi se dostal k Tygrovi v tísni? My se s dramaturgyní Marií Novákovou známe z gymnázia v Plzni. Potom jsme se znovu potkali na DAMU. Já jsem si při studiích přivydělával jako barman a tu se v jednu ráno rozrazily dveře baru – Marie s Ivo Kristiánem Kubákem mi přišli nabídnout roli v inscenaci podle deníků Pavla Juráčka Deník 1959–1974, protože jiný herec ze zkoušení odstoupil. Já jsem nadšeně přijal a pak se objevil ten háček, který to mělo, tedy že premiéra je za týden a textu je hodně. Já jsem to přijal i přes to, a tak jsem se asi stal Tygrem v tísni. Marie a Kristián jsou moji přátelé, jsou to výborní kolegové a možná i guruové… nebo tak něco… jo? Je ti Pavel Juráček blízký? Ten vztah se proměňuje. Když jsme pracovali na první adaptaci deníků, tak jsem Juráčka nejdřív vůbec nechápal, pak jsem ho začal nenávidět jako někoho, kdo nesnesitelně prožívá sám sebe. Pak jsem ho vnímal jako řekněme někoho s aspergerovým syndromem, zacíleného na jednu věc – psaní. Při adaptaci druhých deníků Deník 1974–1989 jsem začal silněji vnímat, jak přesný je ve formulování, jak pro popis každé situace nachází přiléhavé slovo a jak sugestivně popisuje události svého života. Měl jsem strach, že se do toho materiálu znovu noříme a pouštíme si to jeho peklo k tělu. Teď to s ním mám tak, že ho nenávidím za to, jak se choval k ženám, zároveň ho strašně lituju a obdivuju ho jako tvůrce. V Divadle VILA Štvanice, když ještě nebylo divadlem, jsi hrál poprvé v imerzivní inscenaci GOLEM Štvanice a to dokonce dvě role. Tři. Jednou jsem si střihnul zdravotní sestřičku. Hrál jsi studenta Charouska a lékaře Savioliho. To bylo poprvé, kdy ses setkal s imerzivním divadem. A o několik let později jsi hrál ještě v imerzivní inscenaci CAMPQ. Jaké to je být hercem imerzivního divadla? To byly různé zkušenosti. V GOLEMOVI diváci nesměli mluvit, v CAMPU mohli ba přímo museli a díky tomu zasahovali do situací, měnili jejich průběh, tahali ze mě informace, které proti mě následně použili, nutili mě se vymezovat. Obecně považuju imerzivní divadlo za jednu z nejživějších a strašně magických forem. A velkou výhodou je, že v takové inscenaci nemůžeš dostat malou roli. I když máš ve scénáři pět vět, tak stejně hraješ na plno a nepřetržitě několik hodin. V inscenaci Krátká návštěva potěší jsi hrál pod vedením režisérky Zuzany Burianové králíka. Jak se ti plnil takový herecký úkol? My se se Zuzanou docela dobře známe. Hrál a skládal jsem hudbu do její inscenace Večer tříkrálový pro BodyVoiceband a hudbu do inscenace Republika Králové v Klicperově divadle. Přirozeně zapadá do okruhu mě milých lidí, které jsem potkal na DAMU, a kteří dnes tvoří Tygra v tísni. Co se týče toho králíka… původně jsem si myslel, že jediná osamělá mužská postava v čistě ženské inscenaci, na které pracují dvě herečky, scénografka, režisérka a dramaturgyně, toho bude mít možnost víc říct, bude to víc chlap, ale je to holt zvíře no… Jak jsi se dostal k scénické hudbě? Já jsem měl na gymplu nějaké kapely, ale to pak nešlo sloučit se studiem na DAMU a k hudbě mě vrátili až Geisslers Hofcomoedianten při inscenaci V borůvčí, kde vytvářím živou hudbu. A tak se postupně infiltruji mezi skladatele scénické hudby, i když konkurence je velká.
Jakou cestou ses sblížil s Geisslers Hofcomoedianten, u kterých už máš nazkoušenou celou řadu rolí? Ročník na DAMU, ve kterém režírovala Zuzana Burianová, dělal absolventskou inscenaci Expérience Grand Guignol, ve které každou část režíroval jiný tvůrce a celkově to zastřešoval Petr Hašek, principál Geisslers, tam jsme se seznámili. Rok na to už jsem začal přezkušovat nějaké role u Geisslers a postupně se stal jedním z nich. V čem se liší tvorba s Tygrem v tísni a s Geisslers Hoffcomoedianten? Jsem rád, že můžu v jednom domě, v Divadle VILA Štvanice, pracovat se dvěma tak rozdílnými soubory. Co se týče výběru látky, žánrů, stylizace, všeho. Jsem na volné noze a VILU vnímám jako svoje angažmá. Mám strach, že kdybychom o VILU přišli, zmizelo by to „mé“ divadlo. U Geisslers se hodně pracuje s gagem, s kontrastem vysokého a nízkého, text je velmi stylizovaný a úsporný, pracuje se s objekty. Tygří inscenace jsou hodně postavené na literatuře, na slově, jsou činoherní, humor je sarkastičtější, podtextovější. Je pro tebe namáhávé přepínat mezi těmi přístupy? Nebo je to osvěžující? Je to těžké. Obzvlášť když mám dvě zkoušky v jeden den, každou s jiným souborem. Přešaltovat ze stylizace do stylizace, překlopit se z jedné komunity, která má svou specifickou komunikaci do druhé… Na mě budíš dojem herce, který se při práci maximálně vydává. Kterému to jednak nejde úplně samo a jednak mu nestačí zahrát představení jen tak, aby to divákovi stačilo a ty ses neopotil. Já nemám rád herectví po typu. Nestačí mi, když někdo objeví sám sebe a řekne si: to jsem já, mám tuto paletu a takhle budu hrát všechno. Mám rád, když herec zkouší extrém, jde za hranice svých psychosomatických možností. Zkouší, co ještě dokáže a co už třeba ne. Tys byl teď po rozvolnění hodně pracovně vytížený, ale já o tobě vím, že jsi tramp. Měl jsi čas na tenhle svůj koníček? My jsme si během zkoušení GOLEMA s Marií Novákovu, Michalem Luriem, Kateřinou Císařovou a Bárou Purmovou založili takovou recesistickou trampsko‑netrampskou skupinku. Jakožto klasický mastňáci, měšťáci s měšťáckejma problémama vyrážíme od té doby do lesa, kde se ztrácíme, neumíme rozdělat oheň a strašně si tu hru na trampy užíváme. Letos nám bohužel nevyšel potlach. Plánovali jsme, že se sejdeme u mě na maringotkách, které buduju na Šumavě, ale už máme hodně práce, partnerů, dětí… Ty už máš dokonce dvě děti. Nepřipadáš si jako stará páka? Někdy jo. Rozumím si poslední dobou spíš s padesátníkama. Čeho by ses chtěl jako herec v životě ještě dotknout? Jaká práce by tě zajímala? Mám jeden sen. Strašně bych chtěl pracovat s německým režisérem Herbertem Fritschem. A umíš německy? Neumim. Rozhovor vedl Akram Georgi
Heinrich Rademin (v překladu Kateřiny Bohadlové)
Jiří Kolář Až
Árie – Lesbia
Až uslyšíš o nevěře napiš milostný dopis roztrhej ho nasoukej do láhve a přidej v tomto pořadí: sedm hlaviček zápalek zlomenou žiletku prstýnek jízdenku neplatnou bankovku kousek prádelní šňůry obvazu ostnatého drátu vstupenku stránku knihy střep zrcátka klíček s natočeným plechem od konzervy žvýkací gumu chomáček vlasů vymačkanou tubu výplatní pásku dudlík součástku auta kousek gramofonové desky magnetofonové pásky fotografii s milostným věnováním a dál co určíš až bude láhev plná Pak ji zazátkuj a zahrab na smetišti.
Nevěř chlapům nikdy nic / ať slibují sebevíc / hubu mají plnou řečí falešně jak ovce bečí. nesnaž se jim vyjít vstříc: nevěř chlapům nikdy nic. Nevěř chlapům nikdy nic / ať slibují sebevíc / jejich prosby, jejich sliby / nechte plavat jako ryby. I když mají hezkou líc nevěř chlapům nikdy nic. Z inscenace Římská Lukrécie
Z inscenace Krátká návštěva potěší
Pavel Juráček: Deník 1974–1989 Všude kolem dokola domu lezou mloci. Elegantní, oranžovočerní. Jednoho jsem viděl ze špajzu, druhého, když jsem vyšel ven. Dřepl jsem si a koukám… Kam jdeš, mloku? Ještě jednou, protože jsme na nové stránce: Kam jdeš, mloku? Odkud jdeš a kam? Jdu z nepaměti do nepředpovědětelnosti. Jdu odtamtud tam. A jde, jako by ho to netěšilo. Strká tlapičku za tlapičkou. Jako kůň mimochodník, říkávalo se mu kleprlík, je to tak? Jako by chtěl předvést: koukej, jak si umím vykračovat, když je potřeba! A já, jak dřepím, mám chuť říct: „Nekecej, mloku! Jdeš prostě proto, že je po dešti.“ Z inscenace Deník 1974–1989
noční stolek Jakou knihu by Tygr v tísni zařadil mezi doporučenou literaturu k maturitě?
Richard Adams: Daleká cesta za domovem
Lucie Faulerová: Smrtholka
Hrdinský epos o putování divokých králíků skrze živé ploty, přes řeky, pole a vřesoviště by rozhodně měl mít své místo mezi doporučenou četbou. Dá se totiž číst v jakémkoli věku, je akční, moudrý a dojemný a obsahuje kromě důležitých a překvapivých informací o životě, řeči a zvycích králíků také aluze na antické mýty, anglosaské eposy o rytířích kulatého stolu, shakespearovy tragédie, příběhy z koncentračních táborů, na Bibli, renesanční rytířské romány… Daleká cesta za domovem tedy otevírá čtenáři dveře do dalších literární světů.
Uvádím jednu za všechny nové české knihy, které by měly být pravidelně zahrnovány do kánonu doporučené literatury k maturitě. Přál bych si, aby studenti věděli, že česká literatura nekončí Kunderou, Havlem nebo Jáchymem Topolem, že stále vznikají knihy, které mají styl, téma a výrazné autorské gesto.
Marie Nováková, dramaturgyně
Adam Thirlwell: Politika Oceňovaný mladý britský autor dokázal ve své knize, která se zdánlivě místo „politikou“ zabývá „vztahy“, s různou mírou úspěšnosti parodovat postupy pornografických a brakových románů. Kniha, která zesměšňuje dokonce i sebe samu, je humorná, pro náročnější čtenáře možná plytká a kýčovitá, ale jako čtivý příklad postmoderního současného románu zcela ideální. Zhltnout ji trvá zhruba stejně tak dlouho jako Bertolucciho Snílci, se kterými má mnoho společného. Ivo Kristián Kubák, režisér
Tomáš Loužný, režisér
Jáchym Topol: Sestra Nad touto otázkou jsem si hrozně lámala hlavu. Na naší střední škole jsme totiž měli docela osvíceného učitele literatury a do povinné četby k maturitě jsme mohli zařazovat naše oblíbené tituly. Takže jsem nikdy nemusela dělit knihy na ty, které číst musím, a na ty, které číst chci. Nicméně když si na toto období vzpomenu, nejzásadnějším literárním zážitkem, úplným zjevením, pro mě byla Sestra od Jáchyma Topola, což byla vůbec první kniha, kterou jsem od něj četla. Pamatuju si, jak jsem první stránky četla s absolutním úžasem, protože jsem nechápala, jak je možný, že si někdo dovolí psát knihu takovým svobodným způsobem. A přesně kvůli té svobodě si myslím, že je důležitý začít číst Topola jako mladej, aby se člověk tou svobodou nakazil už zavčasu. Aneta Kučeříková, manažerka
Aldous Huxley: Brave New World
Muhammad Šukrí: Nahý chleba
Jeden z těch příkladů modelu fungování společnosti, který mi pravidelně vyvstává na mysl. Občas mám pocit, že se mu přibližujeme… blbý je, že se jedná o antiutopii.
Je to drsný vhled do jiné kultury, krajní chudoby a osiřelého dětství. Důležitý mi přijde pro vnímání rozmanitosti dnešního světa, chápání jinakostí odlišných kultur a v neposlední řadě je to špičková literatura.
Zuzana Burianová, režisérka
Akram Georgi, finanční manažer
Zákoník práce a Listina základních práv a svobod. Taťána Havlová, produkční a inspicientka
Khaled Hosseini: Tisíce planoucích sluncí
Harper Lee: Jako zabít ptáčka
Já už jsem s tou knížkou sice hrozně otravná, ale ve světle událostí, které v poslední době otřásají Afghánistánem, mi přijde ještě o něco důležitější, než mi přišla doteď. Pojednává o postavení žen v afghánské společnosti napříč minulým stoletím a je strašně smutná, ale moc dobře napsaná. A z toho literárního hlediska určitě také poskytuje spoustu témat na rozbor, od šíleně napínavých konců každé kapitoly až po využívání afghánských, arabských, perských a kdovíjakých dalších výrazů.
Moje oblíbená knížka Jako zabít ptáčka v seznamech povinné literatury aspoň v anglicky mluvících zemích obvykle figuruje. Jedna z kanadských škol ji ale před třemi lety ze seznamu vyškrtla – že prý příliš barvitě popisuje násilí a rasismus a mohla by nabádat studenty k utiskování afroamerických spolužáků. Já si tedy myslím, že má ta kniha efekt přesně opačný a že mluvit o historii rasismu pomáhá rasově motivovanému násilí spíš předcházet, než aby je motivovalo. Jako zabít ptáčka je pro mě silný příběh o odvaze, osobní zodpovědnosti, svědomí, předsudcích a boji za spravedlnost, podaný čtivě, zábavně a citlivě očima osmileté hrdinky. Před pár lety vydané pokračování knihy, nalezené v pozůstalosti autorky, pod názvem Postav hlídku bohužel zdaleka nedosahuje kvalit prvního dílu, možná je tedy něco pravdy na zvěstech, které tvrdí, že autorce s příběhem hodně pomohl její nejlepší přítel Truman Capote. Ať už to bylo jakkoliv, Jako zabít ptáčka má v mé knihovně čestné místo a kdybych měla hlasovat pro jeden titul, který by v povinné literatuře neměl chybět, byla by to právě tato knížka.
Lucie Flemrová, produkční
Günter Grass: Potkanka Z povinné literatury bych určitě nevyřadila klasiku typu Labyrint světa a ráj srdce, v které J. A. Komenský nestárnoucí formou vykresluje svět a charaktery lidské společnosti. V R.U.R. se zase Čapkovi podařilo v roce 1920 zhodnotit budoucnost lidstva, které spěje k mravnímu úpadku. Z mladších románů bych doporučila sci‑fi pojatou Potkanku Güntera Grasse, který se v 90. letech 20. století v knize vyjádřil mj. k ekologickým problémům konzumní společnosti, což vnímám jako jednu z největších současných hrozeb lidstva. O svobodě a totalitě se pro změnu skvěle vyjadřuje kniha Benjamina Kurase Sekl se Orwell o 20 let? A dětskou duši i rodinné vztahy perfektně mapuje jedna z nejúspěšnějších českých autorek Petra Soukupová mj. v knize Zmizet, která získala Magnesia Literu 2010. Anna Nebeská, produkční
Zuzana Fuxová, PR
fotografie z příprav letošního festivalu Antická Štvanice od Martina Špeldy
fotoreportáž
paměti finančního ředitele Akram Georgi se ve VILE stará o finance a ačkoli ke své práci přistupuje s nevídanou odpovědností a energií, občas se rád rozpovídá o něčem úplně jiném. Je to muž mnoha příběhů a talentů, divadelník, který začal s Tygrem v tísni spolupracovat jako herec v Golemovi, ale postupem času se zjistilo, že umí i vykazovat granty, sázet plakáty v InDesignu a také prý svářet. Rubrika Paměti finančního ředitele vzniká tedy z potřeby pokusit se zaznamenat alespoň střípek z jeho paměti a zároveň ochránit časový harmonogram schůzek VILY, kde Akram občas začne rozšafně vyprávět. S oblibou totiž o sobě říká, že rád „větví“. Jeho paměti zaznamenává na diktafon a na papír přenáší Zuzana Burianová. Díl 5.: Moje kariéra loutkáře, podruhé Spolužák, režisér Petr Kracik, chtěl v Radosti dělat více inscenací pro dospělé, což byl dramaturgický pokus prorazit do sféry progresivnějších loutkových divadel, najít další smysl a vrstvu divadelní práce a také se výrazněji projevit na brněnské scéně. Brno bylo tehdy hodně specifické, byla tam dvě studiová divadla (HaDivadlo a Husa na provázku), což nikde jinde kromě Prahy nebylo. Byl tam opravdu živej divadelní svět a pestrá kulturní nabídka. My z loutkového divadla Radost jsme tehdy byli trochu za loutkářský tajtrlíky, a tak nám šlo nám také o to, se z té škatule trochu vymanit. První Kracikova inscenace byla Ibsenův Peer Gynt s velikánskými bílými nahatými loutkami s odhalenými genitáliemi. Petr mě nechal dělat mu asistenci, chodil jsem do dílen řešit zadání a opravy a kromě toho jsem za něj občas režíroval přestavby. Když je pak viděl, trochu mě zprdnul a udělal si to po svým. Jinak jsem v jeho inscenacích v Radosti moc nevystupoval, myslím, že až v Donu Juanovi, kde jsem si zahrál potupnou roli Sochy komtura, nahatého svalovce. Můj kostým byl takový vixlajvantový obleček s našitými svaly a musel jsem na jevišti celkem dost dlouho stát a nehýbat se. Pak jsem měl udělat dva kroky, a protože ta socha měla následně spadnout a rozbít se, tak mě místní technik (a zároveň velice známá brněnská osobnost, takzvaný Fretka, což byl, nebo možná dodnes je, divadelní technik v Divadle Bolka Polívky a zároveň se živil jako kaskadér) učil padat ze schodů, abych si přitom nenatloukl. Pamatuji se, že nám také ukazoval svoji jizvu na břiše, jak ho někdy někdo propíchnul mečem. Většina toho loutkového divadla ale nebyly tyhle věci pro dospělé, byla to představení pro malé děti. Vzpomínám si, že jsem hrál v nesmrtelné inscenaci pro mateřské školičky Veselá medvíďata, kde byly třeba scény, jak si medvídci po ránu čistí zoubky a podobně. My využívali různé triky a speciální efekty, třeba jak se jim rozpustí mýdlo a létají z něj bubliny, nebo si čistí peřinky a je vidět, jak se z nich práší. To znamenalo, že každý takový trik musel někdo spustit, takže jedna z mých vzpomínek je, když bublifukem foukám bublinky tak, aby mi nebylo vidět hlavu, další jak drátečkem vodím něčí nožičku… Měli jsme i gumový balónek plný bílého pudru, který se používal na peřinky a ten pudr se rozprášil a všichni jsme to dejchali a kuckali a do toho naši divadelní bardi hráli malá medvíďátka. Vůbec to byla dost velká legrace. Některé inscenace byly skutečně krásné, výtvarně i hudebně, magic-
ké a okouzlující, ale loutkové divadlo je podle mě zábavné hlavně „zezadu“. Divák netuší, že pro to, aby po jevišti zvolna někdo přešel zleva doprava, je někdy třeba i šest až sedm lidí, kteří vzadu pobíhají, různě si něco podávají, a dochází tak k mnoha komickým situacím, jež byly pro diváka skryty. Když vzpomínám na DAMU a činoherní inscenace, vím, že jsem se na jevišti cítil stísněně a nesvobodně, to, že se na mě někdo díval, mě svazovalo. Ale jakmile moje role byla loutková, okamžitě byla tahle tréma pryč, a loutkařina mě tak začala neuvěřitelně bavit, hodně jsem se soustředil i na detaily. Měl jsem vynikající kolegy, třeba Mirko Matouška nebo Karla Karase, kteří mě toho hodně naučili. Mirko, kromě toho, že byl moc šikovnej loutkář, byl velice kulturní člověk s velkým smyslem pro humor. Měl bílé fousy a často hrál dědečky, ačkoli mu tolik nebylo, a my si ho s ostatními dobírali, jak se připravuje na důchod a na smrt a on nám odpovídal, že má ve sklepě rakev a že si do ní sem tam lehne a nacvičuje si to. Karel byl zase neuvěřitelný talent na ruce a opravdu dokázal v loutce vyvolat život. Oba si mě tehdy vzali do parády a po několika letech jsem dostal i některé parádní loutkové role. Jedna z nejobtížnějších byla určitě Brouček z Karafiátových Broučků, taková ta role, kdy se nesleze z jeviště. Byly to tři různé loutky Broučka, protože občas je potřeba, aby postava lítala, občas má mít na sobě jiný kostým, nebo musí umět vzít do ruky soudeček s medem a podobně. Ty marionety byly vysoké tak šedesát centimetrů a vypadaly trochu jako od Trnky. Měly dřevěná tělíčka a velké kašírované hlavy, což byl trochu zádrhel, protože se do jejich sisálových vlasů neustále zašmodrchávaly nitě a můj hlavní Brouček jich měl sedmadvacet. Celé to bylo ještě komplikované tím, že jsem měl černé rukavice, aby mi nebyly vidět ruce, na sobě černý sametový oblek a na hlavě kuklu. Hledí kukly bylo zasklené dvěma vrstvami černého tylu, stejně tak byla mezi hledištěm a jevištěm natažena jemná tylová opona a tudíž, když technici scénu dobře nasvítili, nebylo člověka vůbec vidět a divadelní zázrak, že tam skutečně lítá Brouček, se povedl. Ale občas se to dobře nasvítit nepovedlo, posvítili mi do obličeje a to jsem já neviděl vůbec nic. Bral jsem si tu loutku domů, abych cvičil a nezklamal své kolegy, a opravdu jsem nacházel v té práci radost a uspokojení. Učil jsem se chodit popředu, pozadu, klekat, lézt po čtyřech, brát do ruky soudeček s medem a odletět s ním. Zní to jako mechanická práce, ale je zajímavé, jak loutka sama začne ožívat, když člověk zkoumá onu hmotu, jak se pohybuje, jakou má setrvačnost a zkouší to (lépe před zrcadlem, protože shora to tak dobře pozorovat nemůže). Nakonec zjistí, že se dá zahrát strašně moc různorodých emocionálních stavů a jsou přesvědčivé. A když se pak dostane k loutce, která má třeba jen jeden drát a pár provázků k ručičkám, je to podobné – je rozdíl, jestli se otočí pomalu, rychle, nemusí se pořád vrtět, když mluví… To je opravdu krásný pronikání do té profese a vzpomínám na něj s velkou láskou. Akramovo loutkářské umění můžete vidět v několika dílech tygřího pořadu Nalejvárna, konkrétně v částech Zahradní slavnost, Faust, Švejk a Krvavá svatba.
tygří export Doporučujeme vaší ctěné pozornosti premiéry členů Tygra v tísni na jiných scénách a v jiných sdělovacích prostředcích.
Sara Baume: Vyšlapaná čára 14. 10. 2021 Meetfactory Frankie se snaží najít řád ve skladišti nepotřebných věcí, které představuje její vlastní hlava i dům po babičce, kam se uchýlila, aby zjistila, jestli má její život aspoň nějaký smysl. režie: Tomáš Loužný dramaturgie: Matěj Samec hudba: Ivo Sedláček scénografie: Petr Vítek hrají: Andrea Berecková a Nataša Gáčová
Od 8. 9. do 10. 11. 2021 každou středu ve 21:40, poté volně na webu ČT art
Tygr je kulatej! Publikace k desátému výročí nezávislého divadelního spolku Tygr v tísni mapuje dosavadní tvorbu Tygra v tísni skrze vzpomínky inscenátorů a diváků, fotografie, výtvarné návrhy a koláže z poznámek, režijních knih a deníčků tvůrců Tygra v tísni. Zakoupit si ji můžete na pokladně Divadla VILA Štvanice, v divadelní kavárně, a pokud nemáte možnost dorazit na ostrov, stačí napsat na email pr@tygrvtisni.cz!
Nový cyklus ČT, kterým provází Tomáš Klus, je věnovaný českým básníkům 20. století, jejichž básně zhudebnili muzikanti napříč žánry populární hudby, od Jaroslava Ježka až po současné rapery. V jednotlivých dílech se potkáte se zhudebněnou tvorbou Jaroslava Seiferta, Františka Gellnera, Vítězslava Nezvala, Petra Bezruče, Františka Halase, Jiřího Ortena, Josefa Kainara, Jana Skácela, Václava Hraběte a Emanuela Frynty.
Šílený Herkules Loňská inscenace Antické Štvanice Šílený Herkules v režii a dramaturgii Tomáše Loužného a Marie Novákové s hudbou rapového dua P/\ST, ve které účinkovali Tomáš Dastlík, Eva Josefíková, Hanuš Bor / Milan Kačmarčík, Petr Konáš, Jakub Albrecht, Dan Kranich a Ivo Sedláček / Filip Šebšajevič je ke shlédnutí na platformě Dramox.
scénář: Vladimír Křivánek námět a dramaturgie: Eva Langšádlová kreativní producent: Ivo Kristián Kubák režie: Adéla Jandec Sirotková
HYBRIS P/\ST vydala soundtrack k inscenaci Šílený Herkules. Album je volně k poslechu na všech digitálních platformách a v dobré kvalitě k zakoupení na bandcampu. Uslyšíte na něm Dana Kranicha, Ivo Sedláčka, Tomáše Dastlíka, Evu Josefíkovou, Lucii Trmíkovou a Petra Konáše.
Písně českých básníků
Jiří Gruša, neklidný Evropan 26. 10. 2021 21:35 a poté volně na webu ČT2 Básník, spisovatel, diplomat a politik v dokumentu k desátému výročí úmrtí. námět a scénář: Prokop Toman dramaturgie: Ondřej Šrámek kreativní producent: Ivo Kristián Kubák kamera, zvuk, režie: Markéta Tomanová
mamlas Objevy letošních prázdnin, aneb kam na výlet zase za rok.
Vrátenská hora „Kdo z Vrátenské hory k půlnoci vzhlédne, oceán spatří, jak v bouři se zmítá. Hora tu za horou zdvihá své témě, jako vln vzdutých tříšť zakletá v kámen. Modré je moře a modré jsou hory, slunce je stejnými paprsky zlatí, vichřice stejně je v šumění čechrá, měsíc pak tiší je příkrovem noci. Kdo změří neznámé hlubiny moří, hvozdu kdo úžasné dálavy projde? bez konce oceán, bez konce prales, plny jsou tajemství moře i hory,“ píše ve svém románu Zastavený příval Eduard Štorch, který v obci Lobeč nedaleko Vrátenské hory strávil poslední roky života. Dnes je na pravěké hoře rozhledna a výhled na „oceán“ Českého středohoří je o to velkolepější. Dostanete se sem pochopitelně autem, ale dobrodružnější je dojet do tiché, takřka opuštěné vsi Skramouš, odtud po modré přes Lobeč, kde můžete navštívit pivovar či muzeum Eduarda Štorcha a pak přes Nosálov až na vrchol. Sestoupit můžete buď dále po modré k hradu Houska a dál se vydat vandrem třeba na Bezděz a nebo se vrátit zpět do Nosálova, kde na vás bude čekat milé občerstvení paní Mráčkové s progresivním názvem Mrak Food, kde podávají pivo, limo, párky, smažáky, langoše, nanuky… Na návsi si můžete prohlédnout staré roubené chmelařské domy s impozantními kamennými branami. Z Nosálova můžete pokračovat po žluté a pak po zelené Sellnerovou stezkou, která vás pravěkou roklí zavede na vlakovou zastávku v Trnové, kde rostou lahodné třešně. Ale pozor! Držte se značek, neznačené rokle jsou plné hlubokých kaluží a vyvrácených stromů, zavedou vás někam, kam jste vůbec nechtěli a je jich v tomhle kraji fakt hodně. Marie Nováková
Berliner Christopher Street Day Největší zážitek z prázdnin je Berlínský Pride (Berliner Christopher Street Day). Každému, koho zajímá lgbt+ tématika, bych určitě doporučila podívat se za hranice na nějakou pridovou akci. Měla jsem štěstí a i přes covid jsem se zúčastnila průvodu, na kterém bylo přes 80.000 lidí. Byl to velký zážitek, protože tolik hudby, milých a otevřených lidí, barev, smíchu a tance je málokdy vidět. Anna Burianová
Provodov a Horní Vítkov Abych se přiznala, o prázdninách jsem nejvíc cestovala z domova do práce a zpátky. Ale několik kouzelných míst jsem objevila; pro milovníky přírody, kteří rádi jezdí po Česku a kochají se jako pan doktor z filmu Vesničko má, středisková, doporučuju své dvě festivalové destinace – festival Horem Dolem probíhá ve vesničce Provodov kousek od Zlína a festival Kukokli zas najdete v Horním Vítkově u Liberce. Obě místa leží mezi nádhernými kopci a lukami a řeknu vám, po vylezení ze stanu neexistují lepší výhledy. A abych přidala i jeden konkrétnější a možná trochu mainstreamovější tip, doporučuju navštívit zámek v Pardubicích, je moc krásnej a bydlej tam strašně uřvaní pávi! Lucie Flemrová
Bulharsko Bulharsko není špinavé, podává se tam vynikající balkánská kuchyně a lidé jsou neokázale přátelští. Akram Georgi
Itálie mezi Loretem a Assisi
Praha
Středoitalské regiony Marky a Umbrie rozhodně nepatří v sezóně mezi nejnavštěvovanější, ačkoliv toho mají cestovatelům mnoho co nabídnout. V přímořských Markách si nechte ujít hlavní město regionu (Anconu) a raději se vydejte do národního parku Conero ležícího na břehu Jaderského moře. Mimo množství turistických stezek a lákadel k nákupu místního olivového oleje nabízí také nádherné pláže: jedna z nich, Spiaggia della Vedova (Vdovina pláž), vás za strmý skoro 200 metrů vysoký sestup po příkrých schodech odmění možností individuálního koupání pod bělavými útesy na pláži plné mušlí, kamínků, jednoho psa a pouhých dvou spících surfařů. Pozor, úzký průchod vedoucí na sráz k pláži je skryt mezi dvěma soukromými zahradami u hlavní silnice za snadno přehlédnutelnou neoznačenou brankou! Odsud je to pak už pouhých 30 km do poutního městečka Loreto. Téměř na dohled od moře se nachází originál toho, co si můžete ve více či méně zdařilých napodobeninách prohlédnout v Praze na Hradčanech, v Rumburku, v Brně, v Hrozňatově a na dalších asi dvaceti místech v Čechách a na Moravě: „originál“ Svaté chýše uzavřený do zdobené mramorové schrány od architekta Bramanteho uprostřed pozdně gotické členité baziliky. Chýše je opředena legendami o zázračném přesunu‑přeletu z Nazaretu až sem do Marek, ostatně Panna Maria Loretánská je kvůli a díky tomu patronkou letců a cestujících letadlem: zvídaví mohou ochrannou modlitbu do letadla najít v díle Jana Pavla II. Cestou z Loreta do středu italské boty, regionu Umbria a jeho hlavního města Perugie (o kterém si možná povíme příště), si nezapomeňte poutní zážitek genderově vyvážit návštěvou Assisi. Rodišti svatého Františka, dostupného pouze pěšky (a do kopce) z poměrně vzdálených zastávek a parkovišť, vévodí monumentální klášterní komplex. Centrální bazilika je rozdělena na horní a dolní, obě jsou zdobené freskami od Giotta, Cimabueho, Cavalliniho a dalších (slavné kázání ptáčkům si můžete prohlédnout ve dvou verzích). Krypta v dolní bazilice, která ukrývá teprve před dvěma sty lety nalezený Františkův hrob, je ideální místo k rozjímání a usebrání se z obou poutních míst. Na závěr se nezapomeňte zastavit (žel bohu uprostřed ničeho) v assisském pivovaru Poustevna, Birra dell’Eremo, kde můžete spláchnout řemeslným pivem náročný den.
Když mi začalo volno, tak můj kamarád měl taky volno, ale neměli jsme moc peněz, abychom jeli vlakem na pivo do nějakého malého kempu a on navrhnul, že půjdeme do nějaké hrabalovské hospody. Moc se mi to líbilo, protože staré pivnice mám velice ráda. Šli jsme pěšky na hrad, jako bychom byli turisté, kochali se architekturou a došli k Černýmu volovi. Dali jsme si dobrá piva (Já Plzeň, on Kozla (dodnes nevím proč)), já samozřejmě tlačenku a on matjesy. Tlačenka i matjesy byli vynikající. Pak jsme šli pěšky na Strahov do hospody, kde jsem pracovala kdysi v mládí, a hráli šipky (ty bez počítadla, normálně co míváte na chatě na dveřích od kůlny), fotbálek a kulečník, pili Fernety a Radegasty a jelikož hospoda zela prázdnotou, nechali nás tam i kouřit. V noci jsme šli z Petřína pěšky dolů a domů. Druhý den jsem si musela od Ivany půjčit peníze, abych mohla jet do Týna nad Vltavou na otáčivé hlediště, kde hráli kamarádi z Radaru Mušketýry a loni jsme je nestihla. Přijeli jsme, pršelo, nehrálo se, tak jsme zpívali a popíjeli, a taky to šlo. Taňáta Havlová
Ivo Kristián Kubák
Zuzana Burianová
Prosecké skály Zapomenutá pražská džungle, pár minut pěšky od tramvajové zastávky Bulovka. Dojít se dá až na starý Prosek, jednu z těch malebných pražských vesniček. Pozor na cyklokrosaře!
tygří krevety Recepty od předních kuchařů našeho souboru.
Česnekové jednohubky Tento recept dělám často na večírky a jiné společenské příležitosti a taky si ho děláme s kulisákama ve VILE, když máme hodně práce, protože nám moc chutná a na chvíli zapomeneme, kolik nás toho ještě čeká. Nelekejte se složení, ač nemusí působit vábně, výsledek je vynikající. V podzimních měsících se navíc účinky syrového česneku neztratí. Na pomazánku: 200 g sýru eidam (ideálně 45%) nebo gouda v bloku 400 ml majonézy – Z Lidlu, Penny, Billy (podnikové značky, Hellmann‘s spíš ne) palička česneku sůl pepř Dále potřebujeme: 5x rohlík tukový vaničku hroznového vína bílého, bezsemenného Sýr nastrouhejte najemno na struhadle do mističky. Přidejte majonézu, promíchejte a prolisujte ke směsi pro začátek 5 oloupaných stroužků česneku, dochuťte solí a pepřem. Pokud Vám pomazánka přijde málo česneková, přidávejte další stroužky. Stejné je to se solí a pepřem. U tohoto receptu platí, že více je někdy více. Rohlíky nakrájejte na kolečka, nemusíte se snažit dělat co největší oválky z rohlíků, jak nás to učili maminky nebo tatínkové. Udělejte klasická kolečka, jako by jste krájeli stonožku. Tady platí výjimečně, že méně je někdy více. Z každého rohlíku uděláte cca 10 koleček. Nanášejte poctivou vrstvu pomazánky na kolečka rohlíku, ideálně vidličkou – dobře se to nabírá i upravuje (fandíme rustikálnímu vzhledu). Nakonec dejte na každou jednohubku jednu celou bobuli hroznového vína. Někdo ho půlí, ale i v tomto případě více=více. Víno jednohubku krásně osvěží, přesto někdo dává místo vína například vlašský ořech. Je to sice také zajímavé, ale ne tak dobré a může vám zaskočit. Ale proti gustu… Ideální je vložit hotovou jednohubku do úst celou najednou.
Tipy: – Pokud nestíháte loupat stroužky, můžete použít metodu Jamieho Olivera – dejte tam stroužek i se slupkou – slupka vám zůstane v lisu, jen ji vyndejte a vložte další neoloupaný stroužek. – Můžete česnek třít, ale na to jsem neměla nikdy nervy. – Připravte si jednu várku pomazánky do zásoby, protože vám to hned všichni sní a budou chtít ještě. – Vůbec to nezkoušejte dávat na francouzské bagety, nerezonují s pomazánkou tak dobře jako rohlík tukový. – Sůl a pepř ideálně z mlýnku. – Zbylé patky rohlíků slouží k ochutnávání pomazánky, zda je vyvážená a také je to často poslední chvíle, kdy ji ochutnáte. – Pokud vám budou lidé podezřele aktivně chtít pomoci s nezábavným mazáním jednohubek, dejte si na ně pozor – často je to past. – Lidé s problémy se žlučníkem se samozřejmě bojí, ale zatím to všichni zvládli. Dobrou chuť. A jestli se bojíte, že se lidé budou bát nespolečenského česneku, tak to opravdu nemusíte. Taťána Havlová, inspicientka
Krimbl krambl k Páteční večeři a sobotní snídani
Hřejivá dýňová polévka Potřebujeme dýň. Řekněme tak kilovou. Hokkaido jen umyjeme, máslovou dýni oloupeme, ostatní asi taky. Vydlabeme vnitřek, rozkrájíme na cca 3 cm tlusté proužky či měsíčky, osolíme, hodně opepříme, oolejujeme olivovým olejem a necháme saunovat na 230 °C cca 25 minut na plechu vyloženém pečicím papírem. Měla by být nakonec úplně měkká a na povrchu i sem tam lehce očernalá. Mezitím si v hrnci na oleji orestujeme nakrájenou jednu větší cibuli, až zesklovatí a změkne, přidáme dva nebo tři stroužky rozdrceného česneku, asi tak palec najemno nakrájeného zázvoru, dle požadované hřejivosti přidáme také pokrájenou červenou chilli papričku. A ještě minutku nebo dvě opékáme. Dáme si pozor, abychom česnek nepřipálili a aby nezhořkl. Ztlumíme plamen a přidáme lžičku mletého římského kmínu, lžičku mletého koriandru a lžičku kurkumy. Když se směs rozvoní, přilijeme horkou vodu, nebo kuřecí vývar a necháme zvolna probublávat, dokud není dýně pečená. Když ji vyndáme z trouby, přisypeme ji do bublajícího základu a tyčovým mixérem důkladně rozmixujeme. Zředíme, je‑li polévka moc hustá, dochutíme solí, lžičkou koření garam masala a můžeme přidat šťávu z limetky nebo třeba lžičku růžové harissy. Nakonec vmícháme pro zjemnění kelímek smetany. Na talíři či v misce můžeme ozdobit lžičkou bílého jogurtu, sekaným čerstvým koriandrem či několika kroužky pokrájené chilli papričky. Akram Georgi, finanční ředitel
Nejen ztrátou času bývá sledování seriálů. Britská komediální a nedávno uzavřená Friday Night Dinner o rodině s židovskými kořeny a jedním jediným zvykem – scházet se v pátek večer u jednoho stolu – přinesl poznání zcela jednoduchého, ale chutného britského dezertu crumble, který slovanské jméno ještě nedostal, ale mohl by se jmenovat třebas drobivka: Budete potřebovat půl kila oloupaných jablek, doporučuji červená, padaná, od silnice sbíraná. Pro jistotu si jich raději nasbírejte kilo a půl, očistěte, zbavte jádřinců, nakrájejte na měsíčky nebo kostičky a poklaďte na dno nízké zapékací kokotky (kterou můžete předtím vymazat třebas papírem od másla). Posypte třemi lžícemi hnědého cukru (máte‑li rádi sladší, můžete i trochu více) a promíchejte. Vedle v misce si připravte půlku rozměklého másla, a zhruba stejné množství cukru a hladké mouky (ale funguje to i s polohrubou). Propracujte dobře prsty a vzniklé těstíčko‑drobenku rozdrobte na vrch jablek. Vložte do trouby rozehřáté na 180–200 °C a pečte tak půl hodiny, až drobenka zezlátne, vyjměte z trouby, nechte trochu vychladnout a servírujte ještě teplé s trochou zakysané smetany. Ivo Kristián Kubák, režisér
Hrášková omáčka Tento recept pochází ze Švédska od našeho známého – šéfkuchaře. Moji rodiče ho poprvé ochutnali od něj při návštěvě na ostrově Öland. Myslím, že tímhle jídlem jsem si sama v kuchyni dokázala, že méně je někdy více, a nesnažím se proto téměř nikdy vařit s tisíci ingrediencemi, ale prostě rychle a jednoduše. Stejně už na to dneska nemá nikdo čas. Co potřebuješ: hrášek z konzervy, cibuli, smetanu, trochu mouky na zahuštění, máslo, citronovou šťávu, sůl, pepř a tvoje oblíbený těstoviny. Postup: Dáš vařit vodu, nezapomeň ji osolit. Až začne vřít, nasypeš těstoviny, ty si hlídej po svém. Vedle roztopíš máslo na pánvi, přidáš cibuli. Mícháš, dokud to nezezlátne. Pak přidáš ještě trošku másla, zaprášíš moukou. Naleješ smetanu a přidáš hrášek. Když přidáš nejdřív hrášek a pak smetanu, tak se nic nestane. Mícháš pořádně, aby vznikla hezká jemná omáčka. Osolíš, opepříš a přidáš citronovou šťávu dle chuti. Pak to naleješ na těstoviny a voilá – hrášková omáčka na podzimní večeři je hotová. Anna Burianová, produkční
možnosti ostrova O budoucnosti ostrova Štvanice Ostrov Štvanice by měl plnit především funkci krátkodobé městské rekreace a využívat jedinečný potenciál ostrova v centru Prahy. Možné podoby tohoto využití budou mj. výsledkem participačního procesu, který připravuje IPR ve spolupráci s kanceláří RKAW. Případná výstavba, resp. adaptace stávajících objektů a ploch, pak bude sloužit především této hlavní funkci. Projekt ostrova bude koordinován i z hlediska využití s projektem krajinářských úprav Rohanského ostrova, který připravuje IPR. Zejména díky lávce Holešovice‑Karlín, jejíž projekt je připraven, by tak mělo dojít k synergii obou rekreačních území. Nová podoba ostrova bude navržena kanceláří RKAW Radka Kolaříka, jejíž projekt se v mezinárodní dvoufázové soutěži na Obnovu a využití ostrova Štvanice umístil nejvýše. Bude vycházet z podoby zvoleného scénáře, kterých tento soutěžní návrh předložil celkem pět. Všechny upřednostňují krajinářsko‑rekreační využití ostrova, které primárně podporují i městské části, jejichž obyvatelům a návštěvníkům bude obnovený ostrov sloužit. Soutěžní projekt RKAW mj. předkládá do úvahy obnovu kluziště (nekrytého, sezónního), náhradu zrušeného koupaliště pláží, každoroční novou podobu pavilonu Štvanice, která by byla vždy navržena jiným výtvarníkem — pavilon by mohl plnit funkci nedávno instalovaného občerstvení Baden Baden. Většina stávajících funkcí by měla být zachována, vhodně adaptována v rámci nové podoby tak, aby se stala jeho integrální součástí. Stávající objekty budou sloužit jako těžiště nebo zázemí pro kulturní, sportovní, společenské a jiné volnočasové aktivity na ostrově. Město bude flexibilně hledat jejich optimální využití, je otevřené přijímat nové podněty, které pomohou nastartovat obnovu života na ostrově a udržet na něm vhodné aktivity. Manuál vize ostrova by měl být dokončen RKAW v roce 2022. Na jeho podkladě bude možné řídit údržbu a opravy tak, aby koncepčně podporovaly naplnění nové podoby, resp. připravovaly půdu pro její postupnou realizaci. Ostrov je součástí území, které čeká výrazná proměna (Holešovice‑Bubny, budova filharmonie na Vltavské, výstavba a krajinářské úpravy na Rohanském ostrově). Se samotným ostrovem souvisí další významné investice (dokončená výstavba kolektoru, rekonstrukce Negrelliho viaduktu, úpravy vodáckého kanálu, pravděpodobná rekonstrukce Hlávkova mostu, výstavba lávek pro pěší a cyklisty). Ty všechny předurčují roli ostrova a jeho potenciál. Obnova ostrova je tedy součástí rozsáhlé proměny této části Prahy a doba přípravy je tomu přiměřená. S prvními úpravami by se pak mělo začít bezodkladně. Manuál vize bude založen na předpokladu, že v každém kroku adaptace bude ostrov moci sloužit bez výrazných omezení všem jeho uživatelům. Vzhledem k tomu, že se předpokládá koordinace s úpravami navazujících území (Rohanský ostrov, Bubny, oba břehy apod.), vč. lávky Holešovice‑Karlín (v diskusi je Lannova lávka v západní části ostrova), dokončení bude podmíněno optimalizací koordinace všech souvisejících projektů. Každopádně by ke znatelnému zlepšování mělo dojít v dohledné době. doc. Ing. arch. Radek Kolařík, RKAW (www.rkaw.cz)
Přinášíme vám pracovní skici, které slouží jako podklad k široké vedené diskusi v rámci participace, prověřování rozličných záměrů případných aktérů v území. Nejsou návrhem, slouží jako podklad pro upřesněné zadání projektu.
Jsme umělecký soubor Tygr v tísni! www.tygrvtisni.cz Jsme provozovatelem Divadla VILA Štvanice! www.vilastvanice.cz Pořádáme festival Antická Štvanice! www.antickastvanice.cz Provozujeme komunitní zahradu Tygr v petrželi! www.tygrvpetrzeli.cz