Trafacka: Temple of Freedom
TrafaCka: Temple of Freedom
Trafačka: Chrám svobody
In 2006 Jan Kaláb took collection of the keys to a building where he was hoping to set up a small temporary studio after graduating from the Academy of Fine Arts in Prague. Instead, his collector unexpectedly made him the administrator of a former electrical substation built in 1922 and Trafačka was born. The sheer size of the building meant that right from the start it offered asylum to a group of artists (including Jakub Nepraš and Michal Cimala), who initiated their own local history with several group exhibitions (e.g. Trafačka and 5+kk).
Roku 2006 se zakladateli Trafačky Janu Kalábovi dostaly do rukou klíče od objektu, kde očekával malý ateliér, kam by se po absolvování Akademie výtvarných umění v Praze dočasně přemístil. Jeho sběratel mu ovšem místo toho nečekaně předal do správy budovu bývalé transformační stanice z roku 1922, která díky své velikosti poskytla azyl od počátku rovnou skupině umělců (spolu s Janem Kalábem mj. i Jakub Nepraš a Michal Cimala), kteří svoji místní historii zahájili několika skupinovými výstavami (Trafačka a 5+kk).
Along with the production manager Blanka Čermáková, they had soon transformed the industrial space into what is now a legendary gallery operating as a civic association, linked up several of the original apartments of the former factory workers in the neighbouring courtyard building, and spontaneously created an alternative cultural centre. Only one thing has ever been certain about this building in a brownfield site: it has a demolition order hanging over it and the lease agreement is for a limited period of time. Despite – or maybe because of – this, it is the ideal place for young, up-and-coming artists representing a broad spectrum of styles to find self-fulfilment, inspiration and a base.
V zápětí, už jako občanské sdružení, vytvořili spolu s produkční Blankou Čermákovou vlastními silami z industriálních prostor dnes už legendární galerii, připojili několik původních bytů bývalých zaměstnanců továrny v sousedním pavlačovém domě a spontánně tak založili alternativní kulturní centrum. Budova v oblasti brownfieldu má a vždy měla jednu jedinou jistotu – demoliční výměr a krátkodobou platnost smlouvy. Přesto a právě proto je to výtvarníky ideální místo pro seberealizaci, inspiraci a zakotvení začínající mladé generace umělce širokého zaměření.
The global economic crisis made it possible for Trafačka to survive to the present day and organise 150 exhibitions, concerts, workshops, shows, projections and theatre performances in its premises. In the spirit of DIY the joint environment expanded into several discrete units: a gallery with its own graffomat – a spray and fix dispenser (Epos 257) – a large-format hall, and private courtyard with a prospect of the 31 leased studies in the adjacent building. One of the best known and most visible events organised by Trafačka is the international festival of street art and graffiti Names (2008), which has been participated in by 50 mainly foreign artists over twelve legal facades and two spacious exhibition halls. In 2010 the core members of Trafačka organised the exhibition Metropolis at the Czech pavilion at EXPO in Shanghai, China, and subsequently at DOX, the Centre for Contemporary Art in Prague. The second representative international exhibition of graffiti and street art entitled Stuck on the City was held as a joint production with the City of Prague Municipal Library in 2010 and presented the work of leading Czech and world artists not only within the closed premises of a gallery but on another six large exterior facades in Prague. Another hugely popular exhibition was that devoted to the legendary American photographer Martha Cooper (*1943), who was present at the inception of graffiti and its subculture. The exhibition was organised with the cooperation of co-curator, the writer Sany. Thousands of people visited the most recent annual exhibition of the friends of Trafačka, participated in by 100 artists and linked traditionally with the festivities surrounding St Nicholas’ Eve. Since 2012 Trafačka has been organising residencies for foreign artists from around the world and has expanded both its base and the variety of the gallery’s horizon of expectations. Guests included David Spriggs (CAN), Carlos No (PT), Paul Aloisi (CAN), Leonardo Stroka (BR), Brad Downey (USA, GE), and many others. Among other things Trafačka is the home of artists freely working on stretching the interpretation of the law and creating artworks in public spaces. As in Red Gallery London, the building facade emerges in a new guise several times a year, often thanks to leading international artists (Cakes, KR, Zedz, Akim, How&Nosm, etc.) and has become an attractive tourist destination as a result. However, it is not only a penchant for graffiti and street art that Trafačka and Red Gallery London have in common. They share similar trajectories, enjoy friendly links, provide targeted support for young up-and-coming artists, pursue creative freedom, and face an equally uncertain future in the hands of their respective building owners. The Trafačka studios and exhibition spaces have seen hundreds of artists come and go, mainly from the middle generation, looking for a friendly place to exhibit and an inspiring and accessible environment for work and meetings. These are people who relish the genius loci, the accumulated creative energy, and a feeling of belonging to a place that is ours only temporarily but all the more intensively for that. A place where a sensitive boundary between private and communal space operates, a space that belongs in part to everyone who has an interest in it in the best sense of the word. Many of its members have gone on to become household names with undeniable potential. Proof of this is the time-lapse documentary by the long-time friend of Trafačka, Saša Dlouhý, entitled Trafačka – Temple of Freedom (2011). The exhibition of the same name at Red Gallery London presents in more detail our individual members, who have worked or perhaps still work in our studios and play a role in creating the name and reputation of Trafačka. Blanka Čermáková Prague 2014
Díky globální ekonomické krizi bylo Trafačce umožněno přežít až do dnešních dní a realizovat ve svých prostorách na 150 výstav, koncertů, workshopů, přehlídek, projekcí a divadelních představení. Ve jménu DIY (Do It Yourself) se společné prostředí rozrostlo do několika oddělených celků – galerie s vlastním graffomatem, originálním automatem na spreje a fixy (Epos 257), velkoformátové haly a soukromého dvora s výhledem na pronajatých 31 ateliérů v přilehlém domě. Mezi nejznámější a nejviditelnější akce Trafačky patří mezinárodní festival streetartu a graffiti Names (2008), kterého se na dvanácti legálních plochách a dvou prostorných výstavních síních účastnilo více jak 50 převážně zahraničních umělců. Jádro Trafačky uspořádalo roku 2010 výstavu Metropolis v českém pavilonu EXPO v čínské Šanghaji a následně i v pražském Centru pro současné umění DOX. Ve společné produkci s Městskou knihovnou Galerie hlavního města Prahy se roku 2010 uskutečnila druhá reprezentativní mezinárodní výstava graffiti a streetartu Městem posedlí, která i mimo uzavřené prostory galerie představila práce předních českých i světových umělců na dalších šesti venkovních velkoformátových fasádách Prahy. Další hojně navštěvovanou výstavou Trafačky byla roku 2013 ve spolupráci se spolukurátorkou writerkou Sany přehlídka snímků legendární americké fotografky Marthy Cooper (*1943), která stála u zrodu kořenů graffiti a jeho subkultury. Zatím poslední výroční výstavy přátel Trafačky tradičně spojované s mikulášskou oslavou se účastnilo na 100 vystavujících, za účasti více jak tisícovky návštěvníků. Od roku 2012 pořádá Trafačka také rezidenční pobyty pro zahraniční umělce z celého světa a rozšiřuje jak svou základnu, tak pestrost galerijního zaměření. Mezi její hosty patřili např. David Spriggs (CAN), Carlos No (PT), Paul Aloisi (CAN), Leonardo Stroka (BR), Brad Downey (USA, GE) a mnoho dalších. Trafačka je mj. hnízdem umělců, svobodně pracujících s elastičností výkladu zákona a často tvořících ve veřejném prostoru. Obdobně jako v Red Gallery London získává fasáda pražské budovy několikrát ročně nový převlek, často spojený se špičkovými mezinárodními umělci (Cakes, KR, Zedz, Akim, How&Nosm ad.) a i proto se stala vizuálně atraktivním turistickým cílem. Ovšem ne jenom obliba v graffiti a streetartu je s Red Gallery London společná. Blízkost vychází z podobného zaměření, přátelských vazeb, cílené podpoře mladým začínajícím umělcům, tvůrčí svobody a stejně i nejisté vlastní budoucnosti, kterou drží v rukách vlastníci objektů. Ateliéry Trafačky i výstavními prostorami prošly za víc jak sedm let stovky umělců převážně střední generace, kteří hledali přátelské místo k vlastní prezentaci, inspirativní a dostupné prostředí k práci a setkávání a kteří zároveň pocítili genia loci prostor, nakumulované tvůrčí energie a sounáležitosti s místem, které je naše pouze dočasně, ale o to intenzivněji. Kde funguje citlivá hranice mezi soukromým a společným prostorem, jenž patří tak trochu všem, kteří o něj mají v dobrém slova smyslu zájem. Z jejích členů se za tu dobu stali renomovaní a respektovaní autoři, s nezpochybnitelným potenciálem. Důkazem o tom je i časosběrný dokument dlouholetého přítele Trafačky, Saši Dlouhého, s názvem Trafačka – Chrám svobody (2011). Výstava v Red Gallery London se stejným názvem představuje podrobněji naše jednotlivé členy, kteří prošli našimi ateliéry nebo v nich stále pracují a vytvářejí svým podílem její jméno a kredit. Blanka Čermáková Praha 2014
VojtĚch Adamec 1992
Adamec studied at the Department of Intermedia Art headed by Professor Milan Knížák of the Academy of Fine Arts (AVU) in Prague. He works occasionally with photography and video but focuses mainly on painting and sculpture. He attempts to mythify real, sensuously based reality and accord the symbol the same right to reality as reality itself. He tries to create a fictive parallel between heterogeneous symbols, undermining the boundaries between religious attributes, the bases of human superstition and the non-symbolic items of everyday consumption. He links form to content, thus creating stylistically schizophrenic works. Student AVU, obor intermediální tvorby prof. Milana Knížáka. Přes občasnou práci s fotografií a videem se primárně orientuje na malbu a sochu. Jeho tematickým záměrem je snaha mytizovat reálnou, smyslově podloženou skutečnost, dávat symbolu stejné právo na skutečnost jako skutečnosti. Usiluje o budování fiktivních paralel mezi nesourodými symboly, podkopávání hranic mezi náboženskými atributy, materiemi lidové pověrčivosti a bezsymbolistními předměty běžné denní potřeby. Formální stránku propojuje s obsahovou, čímž vytváří stylově schizofrenní díla.
Owl, 2014, acrylic on canvas, 70 x 70 cm Sova, 2014, akryl na platně, 70 x 70 cm
Prokop Bartoníček 1983
In 2003 Bartoníček was accepted to the Sculpture Studio headed by Professor Beránek at the Academy of Arts, Architecture and Design (VŠUP) in Prague. From 2007 to 2008 he was a student of Professor Joachim Sauter at the Experiential Design Studio at the Berlin University of the Arts. At present he lives and works in Berlin and Prague, where he completed his academic education at VŠUP. He is mainly interested in interactive installations and experimental projects, such as Vibrator, Urn, Worlds as Fragments, Mirrsaic and Phosphor 360 (pebe/lab). As a former member of the Ztohoven Group he participated at the Media Reality event (in which a Czech Television programme was hacked into with the image of a mushroom cloud following an atomic explosion, which is now part of the permanent collection of the National Gallery in Prague). Since 2008 he has been presenting the Berlin experimental scene in his showroom 22PRESENTS in Prague. He produces technically demanding projects under his own brand PEBE Interactive. V roce 2003 byl přijat na VŠUP do ateliéru sochařství Prof. Beránka. Roku 2007-2008 byl studentem Prof. Joachima Sautera ve studiu Experimentalního designu na berlínské UdK. V současné době žije a pracuje v Berlíně a Praze, kde dokončil akademické vzdělání na VŠUP. Převážně vyvíjí interaktivní instalace a experimentální projekty jako například Vibrator, Urna, Světy Jako Fragmenty, Mirrsaic a Phosphor 360 (pebe/lab). Jako bývalý člen umělecké skupiny Ztohoven se podílel na akci Mediální realita (nabourání se do vysílání ČT s atomovým hřibem, nyní součástí stálé sbírky Národní galerie v Praze). Od roku 2008 v jeho showroom 22PRESENTS v Praze představuje berlínskou experimentalní scénu. Technicky náročné projekty produkuje pod vlastní značkou PEBE Interactive. www.prokopbartonicek.com, www.22presents.com, www.pebe.cz
MIRRSAIC - NOW, pre-calculated sun light installation, 2012, Prague MIRRSAIC - NOW, předvypočítaná sluneční instalace, 2012, Praha
Tomáš Bařinka 1982
The blue from the sky? No, neon from on high. When the train moves I hear pressure on iron grooves. I follow how they carry wood and coal. I add coal to the grill. Of Bulgarian I’ve had my fill. I carry the garden from the land to the loft. When it is ripe we’ll sit at the table. Right or left balcony? It doesn’t matter, I’ll invite both. I’d like to introduce myself: Apache from the fourth floor. Modré z nebe? Ne, neon od vedle. Když se veze vlak, slyším na železo tlak. Sleduju, jak se vozí les a uhlí. Přisypu uhlí na gril. Bulharsky nerozumím. Z půdy na střechu zahradu vynesu. Až uzraje, tak se stoluje. Pravá nebo levá pavlač? To je jedno, pozvu je. Představuji se, Apač ze čtvrtého.
Fourth Floor, 2014, spiritous ink on plastic board, 135 x 97 cm Čtvrtá pavlač, 2014, lihová tuš na plastové desce, 135 x 97 cm
Aleš Brázdil 1983
Organic figure, reaction, an escape from realism that I am constantly putting off. I am not completely sure what the key to my selection of themes is, I only know how to describe all the influences and reactions of my personal life. The atmosphere of individual images is important, and this can be several layers from the theme via the process of painting. Alien (1979) and various organic pornographic films were an important influence on me. There is a latent unconscious inspiration that coats my pictures. Splayed legs, asexual bisexuality, organic physical matter. In the end I paint the same thing and I’m not happy about it. Naturally I feel the best when I can paint pictures and not say or write anything about them. It is a more and more complicated process for me to replace the visual with text. Maybe in a few years I won’t be able to write anything whatsoever. Take the above text with a pinch of salt. It’s more likely that what I paint gives the lie to this text. Organická figura, reakce, útěk od realistické malby, který neustále odkládám. Klíč k vyběru témat mi není přesně znamý, jenom dokaži popsat všechny vlivy a reakce na osobní život. Důležitá je atmosféra jednotlivých obrazů, někdy je to několik vrstev od tématu přes proces malby. Nejspíš bylo pro mne důležité vidět Vetřelce (1979) nebo různé organické, pornografické filmy. Je to latentní podvědomá inspirace, která obaluje moje obrazy. Roztažene nohy, bezpohlavní bisexualita, organická tělesná hmota. Ve výsledku maluji pořád to samé, akorát s tím nejsem spokojený. Samozřejmě nejlíp se cítím, když můžu malovat obrazy, nic o nich neříkat, ani nepsat. Je pro mne stále komplikovanější proces nahrazovat vizualitu textem. Možná za pár let nebudu schopný napsat už vůbec nic. Berte předchozí text s rezervou, nejspíš tím, co budu malovat, ho budu popírat. www.alesbrazdil.tumblr.com
Legs II, 2014, acrylic and oil on canvas, 100 x 100 cm Nohy II, 2014, akryl a olej na plátně, 100 x 100 cm
Michal Cimala 1975
Cimala is mainly involved in painting, sculpture and interior design. He graduated from the Secondary School of Applied Art (SUPŠ) in Turnov as a goldsmith, and studied at the metal and jewellery studio of the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague (VŠUP) headed by V. K. Novák. He has undertaken a number of study trips and research fellowships abroad (at the Instituto Europeo di Design in Milan and the Universität der Künste in Berlin) and creative residencies (in San Francisco, Helsinki and Bucharest). While studying in Berlin he began making objects/instruments, on which he himself plays. He was a member of the Prague industrial group Roxxxor – Vysočany, and since 2004 has appeared under many different names as a DJ. In 2007 he designed the jewellery for the film Wanted, which was worn by the main characters played by Angelina Jolie, Morgan Freeman and Common. He is one of the founding members of the free association of artists Trafačka (along with Kaláb, Nepraš). From 2006 to 2013 he worked at AVU as assistant to the sculptor and painter Jaroslav Róna and at present he carries out the same work for the sculptor Lukáš Rittstein. Over recent years he has had solo exhibitions in Hamburger Kunst und Gewerbe Museum in Hamburg, at the Prague Centre for Contemporary Art DOX, and at The Chemistry Gallery in Prague. Věnuje se mnoha oblastem výtvarného umění – malbě, sochařství i navrhování interiérů. Absolvoval SUPŠ v Turnově (zlatník/stříbrník), na pražské VŠUP studoval v ateliéru kovu a šperku V. K. Nováka. V zahraničí absolvoval řadu stáží a stipendijních pobytů (Instituto Europeo di Design v Miláně, Universität der Künste v Berlíně) i tvůrčích rezidencí (San Francisco, Helsinki, Bukurešť). Do období berlínského pobytu spadají počátky tvorby objektů-nástrojů, na které sám také hraje. Byl členem pražské industriální skupiny Roxxxor – Vysočany, od roku 2004 působí pod různými jmény jako DJ. V roce 2007 navrhl do filmu Wanted sérii šperků pro hlavní postavy, které ztělesnili Angelina Jolie, Morgan Freeman a Common. Je zakládajícím členem volného uskupení umělců Trafačka (s Kalábem a Neprašem). Od roku 2006 působí na pražské AVU jako asistent sochaře a malíře Jaroslava Róny (do roku 2013). Od roku 2014 tamtéž u sochaře Lukáše Rittsteina. V posledních třech letech samostatně vystavoval v Hamburger Kunst und Gewerbe Museu v Hamburku, v pražském Centru pro současné umění DOX a v The Chemistry Gallery v Praze. www.michalcimala.cz
Rocketon, 2007, polythene, strings, readers, steel, 160 x 60 x 120 cm Raketon, 2007, polyetylen, struny, snímače, ocel, 160 x 60 x 120 cm
Linda Čihařová 1982
This project is the result of my cooperation with science laboratories involved in measuring the smallest particles. The source of my work is photographs taken using an electron microscope, from pictures of organic to different crystal elements. To these I add a digital, semi-automatic drawing that in black-and-white nano-landscapes highlights forms reminiscent of various beings. For me this the vitality of individual organic and inorganic parts leading a specific life in their environment. They are immaterial elements, the spirit of these measurements of matter. Their particular conduct is an expression of the strangeness of their environment, and despite this I find principles in them that appear in our measurements. They increase in intensity and complexity simply with the quantity of matter. I am convinced that in the basic building blocks of matter, be these known or as yet unknown particles, there is a pattern that controls the development of more complex structures. I am interested in both their material and immaterial physical principle, even though at this scale perhaps both merge into one and it is impossible to separate matter from spirit. This could mean that matter itself is basically a cognitive entity. Tento projekt je výsledkem spolupráce s vědeckými laboratořemi zabývajícími se měřítky menšími než malými. Zdrojem mé práce jsou fotografie z elektronového mikroskopu od snímků organických po různé krystalové prvky. Ty doplňují digitální, polo-automatickou kresbou, která v černobílých nanokrajinách zvýrazňuje tvary připomínající různé bytosti. Pro mne jsou to vitality jednotlivých organických i neorganických částí, vedoucí ve svém prostředí specifický život. Jsou nehmotnou částí – duchem těchto měřítek hmoty. Jejich zvláštní chování je výrazem podivnosti jejich prostředí a přesto u nich nacházím principy, které se objevují i v našich měřítkách, pouze s množstvím hmoty nabývají na intenzitě a složitosti. Jsem přesvědčena, že v základních stavebních kamenech hmoty, ať již jsou to částice známé nebo ještě neznámé, je uložen vzorec, který řídí vývoj komplikovanějších struktur. Zajímalo by mne, jaký je jejich nejen hmotný, ale i nehmotný fyzikální princip. I když na těchto úrovních velikosti možná obojí splývá v jedno a nelze dělit hmotu od ducha-principu. To by mohlo znamenat, že hmota je ve své podstatě myslící entitou.
Unknown Crystal, from the series Nanosociety, 2009, framed, digital photo print, 60 x 80 cm Neznámý krystal, ze série Nanospolečnost, 2009, zarámovaný digitální tisk, 60 x 80 cm
Markéta Dlouhá Márová 1978
Márová’s photographic cycle Rooms was named after hotel rooms. These represent the places where impersonal figures expressing the lives of today’s singles encounter each other. The artist began taking pictures in 2009 during her business trips to different parts of the world. Originally she simply wanted to demonstrate by means of the lens and stylisation the lifestyles of people now in their thirties, who rate individuality and material values above a steady relationship and family. The cycle Rooms, first created as a selfcontained project, gradually turned into a documentary work capturing the transformation of the photographer herself and her partner. The original concept expanded to encompass the artist’s personal life. Markéta Dlouhá Márová is a photographer and designer. She studied at the Institute of Creative Photography. Fotografický cyklus Rooms byl pojmenován po hotelových pokojích, které představují místo pro setkávání odosobnělých postav, vyjadřujících život dnešních singles. Autorka začala s pořizováním snímků v roce 2009 při svých cestách za prací po různých částech světa a původně chtěla jen prostřednictvím objektivu a stylizace demonstrovat způsob života dnešních třicátníků, kteří preferují individualitu a materiální hodnoty nadřazené nad pevný vztah a rodinu. Soubor Rooms, nejdříve vytvářený jako uzavřený projekt, se postupně stal dokumentem zachycujícím proměny samotné fotografky a jejího partnera. Původní koncept se tak rozrostl o dílo s přesahem do osobního života umělkyně. Markéta Dlouhá Márová je fotografkou a designérkou. Vystudovala Institut tvůrčí fotografie. www.freesam.org
Rooms, 2009, digital print Pokoje, 2009, digitální tisk
Saša Dlouhý 1971
Dlouhý is a journalist and documentary film maker, a member of the Syndicate of Journalists of the Czech Republic, a member of the European Film Academy and founding partner of freeSaM Ltd. Independent documentary films (production and co-production): Azores Under Water (2007), Valdez: the Whale Paradise (2009), Summer in Shanghai (2010), Trafacka - Temple of Freedom (2011), liebe Indigo (2013), China-Czech (2014). Novinář, dokumentarista, člen Syndikátu novinářů ČR, Evropské filmové akademie, společník freeSaM s. r. o. Produkoval a spoluprodukoval několik dokumentárních filmů: Azory pod hladinou (2007), Valdéz: ráj velryb (2009), Léto v Šanghaji (2010), Trafačka – Chrám svobody (2011), liebe Indigo (2013), Čínsko-Česko (2014). www.freesam.org
Trafacka: Temple of Freedom, 2011, 75 min Trafačka: Chrám svobody, 2011, 75 min
Epos 257
198?
Epos 257 is a member of the Ztohoven Group and is interested in interventions in public space. Characteristic of his work are critical, above all socially and ecologically motivated projects in an urban environment. He actively attacks social and systemic stereotypes and the advertising industry. He draws on different media, from action painting using a paintball gun to spatial installations on the principle of land art. His best known projects include Fukaria Monuments (2007) - monumental sculptures pumped up by metro ventilators, Hay (2009) – the illegal deployment of cylindrical packages of hay in an urban landscape, and 50 m² of Public Space (2010) – a distinctly purposeless occupation of part of a square in the centre of Prague. He is represented at the National Gallery in Prague. He has a personal profile in the books Urban Interventions and Personal Projects in Public Spaces (Gestalten Verlag, Berlin, 2010) and Raffael Schacker: The World Atlas of Street Art and Graffiti (Yale University Press, USA, 2013). Člen skupiny Ztohoven. Umělec, který se zabývá intervencemi do veřejného prostoru. Typické jsou pro něj kritické, především sociálně a ekologicky motivované projekty v městském prostředí. Aktivně napadá společenské a systémové stereotypy nebo reklamní průmysl. Vyjadřuje se různě - od akční malby paintballovou puškou po prostorové instalace na principu land artu. Kromě Urban Shoot Paintings patří mezi jeho nejvýraznější projekty Fukaria Monuments (2007) – monumentální sochy nafukované větráky z metra, Seno (2009) – ilegální rozmístění válcových balíků sena v „městské krajině“ nebo 50 m² veřejného prostoru (2010) – zřetelně bezúčelný zábor části náměstí v centru Prahy. Je zastoupen v Národní galerii v Praze. Osobní profil má v knihách Urban Interventions, Personal Projects in Public Spaces (Gestalten Verlag, Berlin, 2010) a Raffael Schacker: The World Atlas of Street Art and Graffiti (Yale University Press, USA, 2013). www.epos257.cz
Street Art Is Just A Fucking Joke, 2013
H3T architects H
A finger points upwards. This isn’t a warning but the direction in which architecture grows from the flat plans drawn on paper. This is the direction by which it materialises, appears, breaks through the two-dimensional interface.
3
A dustbin. What if everything is rubbish? What if everything has to be thrown away and we have to start all over? Return to paper? Return to our head? Like when you press backspace and keep pressing it. Temporary buildings with a limited shelf life. The recyclability of architecture is not about looking for excuses.
T
A square with a cross ticked off. A form in which you tick what you want. I want to build a house, I want to live well, I want to listen to music and eat cake.
H
Prst míří kolmo vzhůru. To není varování, ale směr, jakým vyrůstá architektura z plošných plánů nakreslených na papíře. Tímto směrem se zhmotňuje, objevuje, proráží dvojrozměrné rozhraní.
3
Popelnice. Co když je to všechno špatně? Co když je třeba všechno zahodit a začít znovu? Návrat na papír? Návrat do hlavy? Jako když se dlouho drží klávesa backspace. Dočasné konstrukce s omezenou životností. Recyklovatelnost architektury není alibismus.
T
Čtverec se zaškrtnutým křížkem. Formulář, ve kterém zaškrtnete to, co si přejete. Chci postavit dům, chci se mít hezky, chci poslouchat hudbu a přikusovat bábovku. www.h3t.cz
Cenotaph, 2014, wooden prisms, 1 x 1 x 1 m Kenotaf, 2014, dřevěné hranoly, 1 x 1 x 1 m
MatĚj Hájek 1982
From 2003 to 2010 Hájek studied at the Academy of Fine Arts (AVU) in Prague, first with the photographer Veronika Bromová in the New Media Studies Department, then from 2007 to 2010 with the renowned sculptor Jaroslav Róna. In 2006 he interrupted his studies at AVU for one year in order to go sailing in the North Sea. He also gained experience in scaffolding in Swedish harbours. He graduated from AVU in sculpture in 2010. In 2003 Hájek launched the group of artists-activists known as “Ztohoven”, in which he is still active. In 2013 Hájek was awarded the Grand Prix National Architecture Award in the category Architectonic Designs for Land Art Projects in South Bohemia. V letech 2003-10 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, nejprve v Ateliéru nových médií II fotografky Veroniky Bromové, později v letech 2007–2010 u sochaře Jaroslava Róny. V roce 2006 studia přerušil a odjel se plavit ve vodách Severního moře ve snaze sbírat zkušenosti ve švédských přístavech při budování lešenářských staveb. Následně v roce 2010 absolvoval v Ateliéru sochy I. Roku 2003 spoluzakládal skupinu Ztohoven, ve které je stále aktivním členem. V roce 2013 získal Matěj Hájek cenu Grand Prix Obce architektů za architektonický design a to v souvislosti s jeho landartovým projektem v jižních Čechách. www.matejhajek.com, matejhajek.tumblr.com
Character, 2013, thuja tree, epoxy resin, graphit Charakter, 2013, tuje, epoxid, grafit
Terezie Honsová 1981
Honsová studied at the Intermedia Art Department with Professor Milan Knížák and the New Media Department with Veronika Bromová at the Academy of Fine Arts (AVU) in Prague. Since 2007 she has been working at Trafačka and Trafo Studio. She is a member of the Ztohoven Group. Her work is at the intersection of scenography, interactive installation and sculpture and reacts to current social questions. More important than the resulting artefact is the space for cooperation and communication. She is the organiser of the traditional happening entitled Christmas Eve Dinner that takes place every year on the Old Town Square in Prague. Studovala u profesora Milana Knížáka obor intermédií a nová média u Veroniky Bromové na Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 2007 působí v ateliéru Trafačka a Trafo Studio. Je členkou skupiny Ztohoven. V její práci se protíná scénografie, interaktivní instalace a sochařství, které reaguje na sociální otázky dnešní doby. Důležitější než výsledný artefakt, je prostor pro spolupráci a komunikaci. Je organizátorkou tradičního happeningu Štědrovečerní večeře, která se koná vždy 24. 12. na Staroměstském náměstí v Praze. www.tereziehons.com
Crown of Thorns, 2011-14, oak tree, metal, 350 x 350 x 45 cm Trnová koruna, 2011-14, dubové dřevo, kov, 350 x 350 x 45 cm
Anežka Hošková 1982
Anežka Hošková has over the past few years marked herself as one of the most original contemporary artists on the Czech Art scene. She is a member of the A.M.180 collective, a group which organizes exhibitions in its own gallery from some of the most progressive Czech Artists and presents concerts from the international independent music scene. In her work she not only presents her own independent work but also dynamic and communicative collaborations with other artists. Anežka Hošková draws inspiration from a range of contemporary graphics as well as symbols and elements from art historical context. This mixture has a result in psychedelic compositions, a visually dense wilderness which is held together by an intense stylistic grip. In her work she also manages to transfer this to several mediums, such as painting, watercolour, ink-drawing and mural work, while at the same time maintaining her own distinct style. In her work we are invited into symbolically loaded contemporary fairytales, sharp ornamentation and expressive detail. /Anders Grønlien/ Anežka Hošková se v posledních několika letech zapsala do povědomí veřejnosti jako jedna z nejoriginálnějších současných českých umělkyň. Je členkou kolektivu A.M.180, seskupení, které organizuje výstavy nejen českých současných autorů v galerii, kterou kolektiv sám spravuje, ale i pořádá koncerty především zahraničních kapel nezávislé hudební scény. K její vlastní tvorbě patří i dynamická spolupráce s dalšími spřízněnými umělci. Realizuje se nejen v současné, především grafické tvorbě, ale často používá i symboliku s prvky z dob dávno minulých. Je to mix, který navenek působí psychedelicky. Je nabitý až divokou živostí a prezentovaný velmi stylizovanou formou. Anežka Hošková rozvádí tento výraz do mnoha médií, jakým je klasická malba, akvarel, inkoustová kresba a malba nástěnná. Zachovává si při tom svůj velmi osobitý rukopis. Skrze její tvorbu vstupujeme do světa symbolikou nabité pohádkové říše, jsme obklopeni ornamenty a expresivními detaily. /Anders Grønlien/ www.flickr.com/photos/anezkahoskova, www.am180.org
South of Heaven, 2012, watercolour on canvas, 120 x 80 cm South of Heaven, 2012, akvarel na platně, 120 x 80 cm
MatĚj Hrbek 1988
At present Hrbek is a resident of Trafačka and a student of the Academy of Fine Arts (AVU) in Prague. He has studied with Professor Milan Knížák and is at present a student of Docent Vladimír Skrepl. As well as fine arts he devotes himself to poetry that he gives live readings of, often accompanied by music. The work being exhibited is part of a project on which he is working with his friend and fellow resident of Trafačka, Lukáš Ježek. A large part of his work with material is taken up with the process of recycling and repair. He paints on anything he can find and repairs old wardrobes and tables in his own inimitable style (he is a trained carpenter). Though technology is his hobby, he is also drawn to a spontaneous approach. He is basically a layperson who perceives things in a purely instinctive way. V současné době rezident Trafačky a student Akademie výtvarných umění v Praze u doc. Vladimíra Skrepla, dříve u prof. Milana Knížáka. Kromě výtvarných médií se věnuje také poezii, kterou živě přednáší, často ve spojení s hudbou. Vystavená věc patří k souboru, na němž pracuje s jiným rezidentem Trafačky a kamarádem Lukášem Ježkem, který je v tomto případě také spoluautorem. Velkou část jeho práce s materiálem zaujímá proces recyklace a proces oprav. Maluje takřka na cokoliv a svým vlastním způsobem opravuje desky starých skříní a stolů (je vyučený umělecký truhlář). Přestože má zálibu v technologických postupech, nebrání se spontánnímu přístupu. Ve své podstatě je laik, který vnímá věci čistě pocitově.
No Title (together with Lukáš Ježek), 2014, wood, acrylic, varnish, 85 x 85 cm Bez názvu (spolu s Lukášem Ježkem), 2014, dřevo, akryl, lak, 85 x 85 cm
Martina Chloupa 1976
Chloupa is one of the most versatile artists on the Czech scene. The spectrum of her activities, from minimalistic drawings to complex architectonic objects, is supported by the technical and technological experience that she acquired during many years’ study at different art schools. Chloupa models, carves, casts, draws, photographs and illustrates. She has created playfully erotic installations (screens, bodyshop) as well as a wooden crucifix in a sacred place, small sculptures and massive objects that often perform the function of utility items. She uses plastic, concrete, artificial stone, wood ... and she still paints. She ceaselessly scrutinises the possibilities of her own painterly expressiveness and is not afraid to experiment. As well as traditional techniques she uses dusted pigments and sand, likes hard neon colours and subtly modulated, almost monochrome colour schemes, oscilates between naturalism, byzantine decorativeness and abstract allusions. The themes she pursues are succinct, simple and concrete – animals, the physiques and faces of women, flowers, everyday items. However, she often takes things out of their accustomed context, exaggerates, fragments, and thus interrogates their content. /Jitka Handlová/ Na české výtvarné scéně patří Martina Chloupa k nejvšestrannějším umělkyním. Obdivuhodný záběr tvorby - od minimalistických kreseb až k složitým objektům architektonických tvarů - dokládá technické a technologické zkušenosti, které autorka získala v průběhu mnohaletých studií na uměleckých školách různého typu. Martina Chloupa modeluje, vyřezává, odlévá, kreslí, fotí, ilustruje. Je autorkou hravě erotických instalací /paravány, bodyshop/, ale i dřevěného krucifixu v sakrálním prostoru, vytváří drobné plastiky i masivní objekty, které často plní funkci užitných předmětů, používá plasty, beton, umělý kámen, dřevo, ale zároveň stále maluje. Vytrvale hledá možnosti vlastního malířského výrazu a nebojí se experimentovat. Vedle klasických malířských technik používá sypané pigmenty a písky, má ráda tvrdé neonové barvy, ale i jemně modulovanou, takřka monochromní barevnost, osciluje od kresebného naturalismu, přes byzantskou dekorativnost až k abstrahujícímu náznaku. Témata, která vyhledává, jsou lapidární, jednoduchá, konkrétní - zvířata, postavy a tváře žen, květiny, předměty každodennosti. Umělkyně je však často vytrhává z kontextu, tvarově nadsazuje, fragmentalizuje, a tedy zpochybňuje v jejich obsahu. /Jitka Handlová/ chloupa.blog.cz
Czech Beauty, 2009, wood,soft foam, fabric, 85 x 160 x 75 cm Hezky česky, 2009, dřevo, molitan, látka, 85 x 160 x 75 cm
Martina Chwistková 1986
Chwistková comes from the industrial city of Ostrava in Northern Moravia. She graduated from the Department of Scenography of the Janáček Academy of Music and Performing Arts in Brno, and then studied animation at the Film and TV School of the Academy of Performing Arts in Prague (FAMU). In 2013 she graduated from FAMU with her BA puppet film Pilgrim. Recently she has been experimenting with old animation technology, especially the traditional puppet, which she places in the real world. She seeks creative inspiration in the works of Mircea Eliade, C. G. Jung, in literature concerned with the symbolism of fairytales, alchemy, ancient myths and untamed nature, all of which speak to her even while she sleeps. Freedom of expression, playfulness and intuition are supremely important to her. Martina pochází z industriálního města Ostrava ze severní Moravy. Absolvovala na brněnské JAMU obor scénografie, poté přešla na studium animace na pražskou FAMU obor animace, kterou v roce 2013 absolvovala bakalářským loutkovým filmem Poutník. V poslední době ji zajímá experimentovat se starými technologiemi animace, obzvláště s klasickou loutkou, kterou zasazuje do reálného světa. Pro svou kreativní výtvarnou tvorbu čerpá inspiraci v knihách Mircea Eliadeho, C. G. Junga, v literatuře zabývající se symbolikou pohádek, alchymií, starými mytologickými příběhy, z divoké přírody, jež k ní promlouvá i ze snů. Důležitá je pro ni absolutní svoboda vyjadřování, hravost a intuitivní tvorba.
Wanderer, 2013, animation, 16:21 min Poutník, 2013, animace, 16:21 min
Jakub Janovský 1984
Janovský paints on canvas and other portable media. He has gradually developed a form of expression entirely characteristic of this current phase of his output. The obviously artificial character of the painterly canvas led him to consider a drawing technique that would too easily become a traditional presentation of his own formal improvements in this medium. And so Janovský found a tool and a resource that have the potential to express sensitive insensitivity even within this classical medium. This is the industrial pistol for thick, plastic glue, using which he draws the contours of his motifs. The areas in between are then most often contrasted in black and white and deep shades of grey. The outcome is a mix that allows us to gaze into the artist’s individual mythology. Both Janovský’s own experience and more collective stories resonate within as motifs that are often mutually opposed. However, he reconciles them within a compact whole and allows the original creative language its voice. /Extract from a text by Ondřej Navrátil/ Janovský maluje na plátna a další přenosná média. I zde si postupně vyvinul charakteristickou formu vyjádření, typickou pro současnou fázi své tvorby. Zřejmě artificiální povaha malířského plátna ho vedla k úvaze nad technikou kresby, která by se v tomto médiu mohla příliš snadno stát tradiční prezentací svého vlastního formálního zdokonalování. Proto si Janovský našel nástroj a prostředek, který má potenciál dát vyjádření i na tomto klasickém médiu citlivou necitlivost. Tímto nástrojem je řemeslnická pistole na hustá, plastická lepidla, kterou kreslí kontury svých motivů. Plochy mezi nimi jsou pak nejčastěji kontrastovány černou s bílou a prohlubovány odstíny šedi. Produktem je mix, který umožňuje nahlédnout do autorovy individuální mytologie. Rezonuje v ní jak Janovského vlastní zkušenost, tak i kolektivněji sdílené příběhy, motivy často značně protikladné. Janovský je však smiřuje do kompaktního celku a nechává promluvit originální výtvarnou řečí. /výňatek z textu Ondřeje Navrátila/ www.jakubjanovsky.com
Marten, 2008, acrylic on canvas, 115 x 115 cm Marten, 2008, akryl na plátně, 115 x 115 cm
Lukáš Ježek 1986
Ježek originally studied photography and film, but at present focuses on illustration and free graphic design. Photography has become “simply” a document of surrounding events (okodokolo. tumblr.com). He is inspired by the aesthetic of symbolism and Eastern folklore and its conflict with the west. Původně vystudoval fotografii a film, momentálně se však věnuje ilustraci a volné grafice. Fotografie se pro něj stavá „pouhým“ dokumentem dění okolo něj (okodokolo.tumblr.com). Ve své volné tvorbě se inspiruje estetikou symboliky, východním folklórem a jeho střetu se západním. dennodenne.tumblr.com
Sun, 2014, combined technique, 130 x 85 cm Slunce, 2014, kombinovaná technika, 130 x 85 cm
Josefína Jonášová 1986
I’m fascinated in the world as such and flirt with it. We are all the crew of the same vessel named Earth, on which there is less and less room, which is why I like playing with compression, contraction and the crossbreeding of individual varieties and forms of life. A person crossed with a fish, a frog with a pineapple, robotic women with a sewing machine, pincers with a city, a human-avocado, a pig-telephone, and other hybridised natural phenomena. “For goodness sake wake up to the fact that even your stupid vacuum cleaner shares the one planet with you and that after you chuck it out it will one day come back and surprise you in a compete different form to how you know it.” Fascinuje mě svět jako takový a právě s tímto takovým si pohrávám. Jsme všichni posádka jedné lodi jménem Země, na které je čím dál méně místa, což je důvodem proč si ráda hraju s kompresí, smrštěním a křížením jednotlivých odrůd a forem života jako takového do sebe. Člověk s rybami, žába s ananasem, robotické ženy s šicím strojem, klepeto s městem, člověko-avokádem, prasátko-telefonem a dalšími hybridně-přírodními jevy. „Laskavě si koukejte uvědomit, že i váš blbej vysavač s vámi sdílí jednu planetu a že na vás po tom, co ho vyhodíte, někdy vybafne v zcela jiné formě, než ho znáte.“ www.josefinajonasova.cz
Ocean Sunfish (lat. Mola Mola), 2014, epoxy resin, 130 x 90 x 30 cm Mesíčník (lat. Mola Mola), 2014, epoxid, 130 x 90 x 30 cm
Jan Kaláb 1978
Jan Kaláb aka Cakes aka Point belongs to the oldest active generation of graffiti writers in the Czech Republic. In the year 2006 he graduated from the Academy of Fine Arts in Prague. Not only does he engage in classic graffiti, with a talent for dynamic, colourfully playful compositions, but he also creates objects and sculptures of various formats in public spaces. He does not fear experimentation and thus successfully pushes the boundaries of the field. On canvas he has reduced his sweeping graffiti style to concentrated minimalist geometry. He is a founding member of Trafacka, organizer of international street art and graffiti festivals (i. e. NAMES, Stuck on the City), participated on number of exhibitions and festivals in the Czech republic and abroad and his art occurs in major private and public collections. Jan Kaláb aka Cakes aka Point patří k nejstarší generaci writerů v Čechách. V roce 2006 absolvoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Nezaujal pouze klasickým graffiti s výrazným talentem pro dynamickou a barevně hravou kompozici, ale take pro své sochy a objekty rozličných tvarů, které instaluje ve veřejném prostoru. Nebojí se experimentovat a díky tomu úspěšně posouvá hranice svého oboru. Na plátnech redukuje svůj rozmáchlý graffiti styl v koncentrovanou minimalistickou geometrii. Je zakládajícím členem Trafačky, organizátorem mezinárodních street art a graffiti festivalů (NAMES, Městem posedlí), absolvoval bezpočet výstav a festivalů v Čechách I v zahraničí a jeho díla se vyskytují v předních sbírkách soukromých a státních institucí. www.onepoint.cz, www.jankalab.cz
Alternate Planes in National Colours 2013, acrylic on cut canvases, 150 x 150 cm Děravé plány v národních barvách, 2013, akryl na prořezaných plátnech, 150 x 150 cm
Anja Kaufmann 1974
Sounds, noises and rhythmical patterns are Kaufmann’s guides to explore frequencies and to find expression within. A fondness for electronic characteristics in sounds ultimately finds support in the old, strongly present electronic circuits in Trafačka. Studies at Hyperwerk, the Institute for Post-industrial Design in Basel (CH), saw Kaufmann become fascinated in sound installations that include acoustic design within public space rather than simply the accepted tradition of visual intervention. The off-space gallery PUPPENKLINIK, a part of Trafačka founded by Jan Vlček and Kaufmann aims to offer artists the freedom to experiment. Zvuky, šumy a rytmické skladby jsou jejím průvodcem při objevování frekvencí a hledání jejich výrazů. Její záliba pro elektronické vlastnosti zvuků nachází ve starých, bytostně přítomných elektronických okruzích Trafačky silnou rezonanci. Studovala ve švýcarském Institutu pro postindustriálni design, v ústavu HyperWerk, vedena fascinací pro zvukové instalace ve veřejném prostoru namísto tradičně známým vizuálním intervencím. Ve snaze poskytnout umělcům svobodný prostor experimentovat, založila s Janem Vlčkem galerii v Trafo galerii s názvem Puppenklinik. www.puppenklinik-fineart.info, www.akitay.net
Soundsynap, 2014, sound installation Soundsynap, 2014, zvuková instalace
Martin Krajc 1984
Krajc studied painting at the Michael Rittstein Studio of the Academy of Fine Arts (AVU) in Prague. He also took a course at the Vladimír Skrepl and Jiří Kovanda studio and completed a residence at the Facultad de Bellas Artes Universidad Complutense de Madrid. His work is characterised by an expressive painterly style that is united with a feeling for the effect of material and light nuances. He depicts titillating female forms featuring a pop-art derived spirit of play and provocation. Some of his images are based on the forcefulness of the motif, others on the confrontation of figures that occupy various semantic levels. In these his tendency is apparent to scenographic elements that sometimes intensify the insertion of scenes into modernistic interiors. Vystudoval malbu v ateliéru Michaela Rittsteina na Akademii výtvarných umění v Praze. Během studia absolvoval také stáž v ateliéru Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy (AVU, Praha) a studijní pobyt na Facultad de Bellas Artes Universidad Complutense de Madrid. Pro jeho tvorbu je charakteristický expresivní malířský rukopis, který se snoubí s citem pro vystižení materiálových a světelných nuancí. Zobrazuje dráždivé ženské figury, které působí svou pop-artovou hravostí a provokativností. Některé obrazy jsou založeny na údernosti vybraného obrazového motivu, jiné na konfrontaci figur, které vstupují do různých významových rovin. V nich se projevuje jeho tendence k scénografickému projevu, který někdy dále umocňuje zasazováním scén do modernistických interiérů. www.martinkrajc.com
Fuck Me, 2014, acrylic on canvas, 120 x 140 cm Fuck Me, 2014, akryl na plátně, 120 x 140 cm
TomÁŠ Linhart 1975
Linhart is involved in the manual weaving of textiles. He studies fine art at Charles University and perceives art and creative work as a tool, a method for investigation, recognition, looking and communication. Making art is less about creativity than discovery and encounters, unexpected, unplanned rendezvous. At present he is interested in the boundary, seeing it as a moment, a horizon, which is unattainable. The boundary is a gateway into a space in which we felt at home as children. As adults we are challenged and terrified by this space as though it were a black hole. His teachers maintain that Linhart operates on the border of intelligibility and that he is inconsistent. Of creative work he says: “The artwork is a serious matter, but its outcomes should not be serious – seriousness kills”. Věnuje se ručnímu tkaní látek. Studuje výtvarnou výchovu na UK. Umění, uměleckou práci vnímá jako nástroj - metodu zkoumání, poznávání, dívání se, komunikace. Umělecká práce je pro něj, spíše než tvorbou, objevování, setkávání – nečekané, neplánované randez – vous. V současnosti se zabývá „hranicí“. Uvažuje o ní jako o momentu, horizontu, který je nedosažitelný. Jako o bráně do prostoru, ve kterém se člověk cítil „doma“, když byl malým dítětem. V dospělosti ho tento prostor vyzývá a děsí, jako černá díra. Jeho učitelé říkají, že se pohybuje na hraně srozumitelnosti a že je nedůsledný. K „Operation“ poznamenává: „Umělecká práce je vážná věc, ale její výsledky by vážné být neměli – vážnost zabíjí“.
Operation, 2014, video frame, 1:44 min Operation, 2014, frame z videa, 1:44 min
Iacobi Lopatis 1981
- chef - landscape gardener - stonemason - graphic designer - painter and decorator - occasional wine taster - advocate of good experiences - member of CHUCA SIN GAS - exhibition junky - politically inexperienced but an opponent of authority - kuchař - zahradník - kameník - grafik - malíř pokojů - příležitostný píč vína - vyznavač dobrých zážitků - člen CHUCA SIN GAS - vymetač výstav - politicky nezkušený leč odpůrce autorit
Brachial Tenderness (SQHM 0.5), 2014, acrylic toner on tablecloth, 138 x 115 cm Brachiální něžnosti (SQHM 0,5), 2014, akrylové tónovače na ubruse, 138 x 115 cm
Karel Masař 1968
The West. Water. Δ. Cold and wet. Egyptian – Mu; Hebrew – majim; Latin – aqua; Greek – hydór; Passive, female, receiving, continuous, subconscious, creative, fluid, fertile, includes all liquid substances. Primeval waters, the image of the quintessential substance, all solid bodies before they acquire form and rigidity. Maternity symbol. The Great Mother. The secret fount of wisdom in the deepest unconscious thought. Limitless, immortal. Západ. Voda. Δ. Chlad a vlhko. egyptsky – Mu; hebrejsky – majím; latinsky – aqva; řecky – hydór; Pasivní, ženská, přijímající, vytrvalá, podvědomá, tvořivá, fluidní, plodná, zahrnuje všechny tekuté látky. Pravodstva, obraz pralátky, všechna pevná tělesa, dříve než získají formu a tuhost. Symbol mateřství. Velká matka. Tajemná studnice moudrosti, obdařena v nevědomé mysli. Bezmezná, nesmrtelná.
No Title, 2013, metal, 145 x 55 cm Bez názvu, 2013, kov, 145 x 55 cm
Linda Mikolášková 1984
Mikolášková is a visual artist, performer, lecturer and graduate of the Academy of Fine Arts (AVU) in Prague in the sphere of conceptual and intermedia art. She is also a costume designer for theatre, film, fashion and performance. She is actively involved in the theme of the body as microcosm, kalokagathia and situationist mask. She has participated in numerous exhibitions, performances, fashion shows and seminars (EXPO Shanghai, Taipei Drift Taiwan, Instant Acts Berlin, Burning Man USA, PQ, etc.). She is co-organiser of the gallery of contemporary young independent art Berlinskej Model in Prague. Vizuální umělkyně, performerka, lektorka, absolventka AVU v Praze v oborech konceptuální a intermediální tvorba. Kostýmní návrhářka pro divadlo, film, módu a performance. Aktivně se zabývá tématem těla jako mikrokosmu, kalokagathie a situační maskou. Účastnila se četných výstav, performancí, představeních, módních přehlídek a seminářů (EXPO Shanghai, Taipei Drift Taiwan, Instant Acts Berlin, Burning Man USA, PQ aj.) Spoluprovozuje galerii současného mladého nezávislého umění Berlinskej Model v Praze. www.lindamikolaskova.com, www.berlinskejmodel.cz, www.amanitas.cz
I Love You Honey Bunny, All You Can Eat, 2014, digital print I Love You Honey Bunny, All You Can Eat, 2014, digitální tisk
Jakub Nepraš 1981
Jakub Nepraš is reflecting the fundamental changes of society and technology and also its dangers and estrangement from human beings and nature. He is trying in his work to re-appropriate a more original and purer way of life and to give natural, organic forms to contemporary society and technology. Jakub draws upon scientific and philosophical knowledge, as well as personal experience, emotions and intuition. He tries to study the contemporary developmental tendencies and behaviour of our super-organism in relation to the position of the individual within the whole entity, and to monitor those natural principles that control or influence all of this. Práce Jakuba Nepraše odráží stěžejní změny ve společnosti a technologiích a z nich plynoucí odcizování ve vztahu k lidem i přírodě. Ve své tvorbě se snaží o znovunalezení původního a čistšího způsobu života a současné společnosti a technologiím navrací přírodní podoby. Jakub pracuje s vědeckými a filozofickými znalostmi, stejně tak jako s vlastními zkušenostmi, pocity a intuicí. Studuje současné vývojové tendence a chování našeho super-organismu ve vztahu k postavení jednotlivce v rámci celku a monitoruje přírodní principy, které tyto vztahy kontrolují a ovlivňují. www.jakubnepras.com
Meadow, 2011, videosculpture with sound, plexiglass, stones, 4 minutes loop, 170 x 95 x 40 cm. Louka, 2011, videosocha se zvukem, plexisklo, kameny, smyčka 4 min., 170 x 95 x 40 cm
Bet Orten 1985
Graduated at the London Collage of Fashion (MA in fashion photography), Bet now lives and works in Prague. She spent six months in NYC where she worked as an assistant to photographer Steven Klein. In 2012 she won photographer of the year at the Czech Grand Design Awards. She is known for her cooperation with young designers and focuses on “fashion activist” projects. Since cooperating on the fashion video SAVAGE in 2010 with Vogue’s art director Jamie Perlman, Bet has been directing music videos, especially of young musicians and bands. Absolventka London College of Fashion (s titulem magistra v oboru módní fotografie). Bet nyní žije a pracuje v Praze. Strávila šest měsíců v New Yorku, kde pracovala jako asistentka fotografa Stevena Kleina. Roku 2012 byla oceněna v rámci Czech Grand Design jako fotografka roku. Bet je známa pro svou spolupráci s mladými designery a zaměřuje se na projekty tzv. „aktivistické módy“. Od roku 2010, kdy spolupracovala na videu SAVAGE s uměleckým ředitelem VOGUE Jamiem Perlmanem, se zabývá režií hudebních videí se zaměřením na mladé muzikanty a skupiny. www.betorten.com, betorten.tumblr.com
Zorya 9, 2014, digital print Zorya 9, 2014, digitální tisk
Stanley Povoda 1945
Mr. “I’ll make you whatever you want”. Taking as his motto “Nothing is impossible” Povoda created from recycled materials hundreds of robots of different sizes, shapes and functions, from changing LPs, pouring drinks to finding undersea treasure. In this country he enjoyed great success with the robot pianist Wédéčko, who became the fifth member of the band The Prostitutes. However, Povoda is not only involved with “fun” machines and appliances. Since 1989 he has concentrated on the production of brain stimulators used in clinical psychology and psychiatry. Pán robotů. Pod heslem „Nic Není Nemožné“ vytváří stovky robotů všech velikostí, tvarů a funkcí – od přehazování desek, dolévání drinků až po hledání podmořských pokladů. Nejznámější z nich je zejména robotí klavírista Wédéčko, který se stal pátým členem kapely The Prostitutes. Stanley, který prvního robota sestrojil údajně ve svých 13ti letech, se ale nezabývá jen „zábavnými“ stroji a stroječky – od roku 1989 se soustředí na výrobu mozkových stimulátorů využitelných v klinické psychologii a psychiatrii. www.robotman.cz
Vacuum-Tube Designed Amplifier, 2014, 35 x 45 x 28 cm Elektronkový designový zesilovač, 2014, 35 x 45 x 28 cm
PravÁ radost 2012
This artistic group was founded in 2012 and comprises Magdaléna Nováková, Jan Zdvořák and the non-functional main technician Jonáš Strouhal. The group is mainly concerned with resolving visual requirements and situations with a vision of slow but definitive transformation. It aims to offer a message through the work itself and to allow the viewer the space for their own individual interpretation. Umělecká skupina založena v roce 2012. Členové: Magdaléna Nováková, Jan Zdvořák, nefunkční hlavní technik Jonáš Strouhal. Skupina se zabývá převážně řešením vizuálních potřeb a situací s vizí pomalé, ale definitivní proměny. Její snahou je podávat sdělení dílem samotným a nechat divákovi prostor pro individuální interpretaci.
Autograph Session/Автограф, 2013, Kronstadt, Saint Petersbug, digital print Autogramiáda/Автограф, 2013, Kronstadt, Saint Petersbug, digitální tisk
Michal Pustějovský 1984
Pustějovský is a graduate of the Academy of Fine Art (AVU) in Prague, where he studied at the New Media studio headed by Professor Markus Huemer. At present he lives and works in London. He is mainly concerned with the relationship between the digital and analogue worlds. By examining their mutual interaction he reflects on their relationships mainly through installations that allow for a more comprehensive approach to the problematic. These installations are autonomous systems that usually exhaust all the combinational possibilities of the apparatus in question. Michal Pustějovský je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze v ateliéru Nových médií profesora Markuse Huemera. V současné době žije a pracuje v Londýně. Ve své práci se zabývá převážně vztahem mezi digitálním a analogovým světem. Zkoumáním jejich vzájemného ovlivňování reflektuje tyto vztahy převážně skrze médium instalace, která umožňuje komplexnější pojetí problému. Takové instalace jsou autonomními systémy, které většinou vyčerpávají všechny kombinační možnosti daného aparátu. www.pustejovsky.net
One Way, 2014, installation, 1 x 1 x 1 m One Way, 2014, instalace, 1 x 1 x 1 m
Jakub Roztočil 1979
While studying sculpture at the Academy of Fine Arts (AVU) in Prague, Roztočil was already fascinated by audio digital processing, and over time this became his primary source of inspiration. Intrigued by the all-creating energy of the flow of time he experiments with its essence in relation to matter and creates artificially the conditions for the materialisation of the immaterial. Acoustic and kinetic experiments led him from sculpture to visualisation. The central subject matter of his investigation became time in relation to various sequences and apparently rhythmic accidents between colour and the canvas as it rotates on its own axis. The outcome of this event is a kind of record, or perhaps the materialised spirit of a certain process in which he looks for a certain parallel with or imitation of natural processes of this world. The subject matter viewed in this light gives him a reason to continue to create in the sense of at least his own existential advancement. Už v době studií sochařství na pražské AVU se velmi zajímal o digitální zpracování zvuku, jehož poznání se mu postupem času stalo primárním zdrojem inspirace. Fascinován vše utvářející energií proudu času se snaží experimentovat s její esencí ve vztahu k hmotě a uměle tak vytvořit podmínky pro zhmotnění nehmotného. Přes akustické a kinetické experimenty se dostal od sochařství až k vizualizaci. Hlavním předmětem zkoumání se stal čas ve vztahu k různým posloupnostem a zdánlivým rytmickým náhodám mezi barvou a plátnem, otáčejícím se kolem své osy. Výsledkem této akce je pak jakýsi záznam, nebo např. materializovaný duch jistého procesu, ve kterém shledává zdánlivě jistou paralelu-imitaci s přírodními procesy tohoto světa. Takto nastavený předmět zkoumání je pro něj důvodem, proč něco dál vytvářet ve smyslu alespoň vlastního bytostně - existenčního povznesení. www.jakubroztocil.cz
Acrylic orchestrion, 2014, acrylic on canvas, 155 x 155 cm Acrylic Orchestrion, 2014, akryl na plátně, 155 x 155 cm
Tomáš Skála 1987
Skála graduated from the Jaroslav Róna studio at the Academy of Fine Arts (AVU) in Prague in 2013 and completed a residency on the Listahaskoli Islands (Icelandic Academy of the Arts) in Reykjavik in 2011. He focuses on the permeation of the visual symbolism of historically returning phenomena, be these mythical animals, creatures or various interpersonal, natural and cosmic phenomena that he attempts to grasp in an experimental way in his drawing, computer graphics, and above all in sculptures and objects. He deploys various different media in an interrogation of one such theme in order to find his own new form. His works combine classically depicted figurative motifs with a search for his own technological approaches to the image. Since 2003 he has been living and working in Prague. Absolvent ateliéru Jaroslava Róny na Akademii výtvarných umění v Praze (2013) a stáže na Listahaskoli Íslands (Icelandic Academy of the Arts) v Reykjavíku (2011). Ve své tvorbě se orientuje převážně na prolínání vizuální symboliky historicky se vracejících fenoménů, ať už jsou to mýtická zvířata, bytosti nebo různé mezilidské, přírodní a vesmírné úkazy, které zkouší uchopit experimentálním způsobem ve své kresbě, počítačové grafice a zejména pak v sochách a objektech. Jedno téma rád zkouší uchopit různými výtvarnými médii, aby pro ně nalezl vlastní novou formu. V jeho dílech se mísí zejména klasicky ztvárněné figurativní motivy s hledáním vlastních technologických postupů vyobrazení. Od roku 2003 žije a pracuje v Praze. cargocollective.com/tomasskala
Narval, 2014, installation, 150 x 35 x 35 cm Narval, 2014, instalace, 150 x 35 x 35 cm
Robert Šalanda 1976
Šalanda graduated from the studio headed by Professor Jiří Sopko at the Academy of Fine Arts (AVU) in Prague in 2002. At the heart of his work is painting, though he draws on other media such as installations or smaller 3D objects. At present one of the inspirations for his subject matter involves elements derived from typography, abstracted symbols and linguistics. Many of his works feature words or phrases taken out of their original context with a special regard for a subtle irony. His most recent projects include exhibitions in Gallery 35m2, MeetFactory (along with D. Zahoranský), INI Gallery, Gallery 207, and Situation in Gallery Pavilion. In 2011 he completed a residency at ISCP in New York. He is co-founder of the Gallery SPZ (2011). Since 2012 he has been a lecturer at the drawing studio at the Scholastika School of Contemporary Art. Absolvent ateliéru prof. Jiřího Sopka na Akademii výtvarných umění v Praze (2002). Ústředním zájmem jeho práce je malba, přestože se také zabývá dalšími médii jako jsou instalace, nebo menší trojrozměrné objekty. Aktuálně se mezi inspirace pro jeho náměty řadí prvky odvozené z typografie, abstrahovaných znaků a lingvistiky. V mnoha dílech se opakovaně objevují slova či fráze vytržené z původního kontextu, se zvláštním zřetelem na jemnou ironii. Mezi poslední projekty, na nichž Šalanda prezentoval svou práci, patří výstava v galerii 35m2, galerii MeetFactory (společně s D. Zahoranským), INI Gallery, Galerii 207, nebo tzv. Situace v Galerii Pavilon. V roce 2011 absolvovat residenční pobyt na ISCP v New Yorku. Je spoluzakladatelem galerie SPZ (2011). Od roku 2012 působí jako pedagog ateliéru malba na škole současného umění Scholastika. www.robertsalanda.com, www.galeriespz.com
Pause, 2012, acrylic on canvas, 65 x 55 cm Pauza, 2012, akryl na plátně, 65 x 55 cm
Pavel Šebek 1989
Šebek’s work is characterised by constant movement. In his most recent works the strict horizontality of lines is distributed by verticality represented by dripping paint. His artistic path has seen him absorb urban elements and create an extensive thematic whole. The series M is based on metro maps, Luft processes the theme of metro system output vents, and DKV is devoted to railway depots. His most recent work examines the basic discipline of graffiti – tagging. Šebek disrupts the horizontal line with the gesture of a tag that, however, does not represent a letter as such. The disturbance of general rules and principles accompanies him in both his art and his personal life. Práce Pavla Šebka se vyznačuje především neustálým pohybem. V jeho posledních pracích se střetává striktní horizontalita narušených linií s vertikalitou, která je zastoupena stékáním barvy. Na své cestě vstřebává městské segmenty a buduje rozsáhlý tematický celek. Za všechny jmenujme sérii M, kde se věnuje mapám meter, Luft zpracovává téma městských výduchů právě z metrosystému a například ještě DKV věnující se železničním depům. Nejnovější práce se opírají podstatou o základní disciplínu graffiti - tagování. Šebek zde narušuje horizontální linii gestem tagu, který už ale nepředstavuje písmo jako takové. Narušování všeobecných řádů a pravidel ho provází jak v umění, tak v osobním životě. www.pavelsebek.cz
L 30, 2014, glass, synthetics, plastic sheet, 50 x 50 cm L 30, 2014, sklo, syntetika, plastová folie, 50 x 50 cm
Michal Škapa 1978
Škapa belongs to the expressive wave of Prague writers. His output is large and he is in involved in innumerable graphic activities, e.g. visual festivals, books, CD covers, web design, the creation of personalised fonts, and the design of leaflets and invitations to cultural events. As well as computer graphics he is involved in drawing, traditional graphic techniques and airbrushing. He brings his vivid imagination to bear on graffiti and visual effects. In 2012 he was a founding member of the silk-screen studio Analog!bros. Another element of his work involves objects, be these installations from empty spray cans or car bodies. Since 2003 he has been exhibiting his works in galleries in the Czech Republic and abroad. Murals run as a constant through all of his work. Michal Škapa patří k expresivní vlně pražských writerů s velkým množstvím realizací. Věnuje se nespočetnému množství grafických činností, například vizuálům festivalů, knih, obalů hudebních nosičů, webdesignu, tvorbě vlastních fontů nebo designu plakátů a pozvánek kulturních akcí. Kromě počítačové grafiky se věnuje také kresbě, klasickým grafickým technikám a airbrushi. Svou pestrou imaginaci přenáší do graffiti a vizuálních efektů. V roce 2012 spoluzaložil sítotiskové studio Analog!bros. Další složku autorovy tvorby představují objekty – ať už instalace z prázdných plechovek od sprejů nebo třeba z karoseríí aut. Od roku 2003 vystavuje svoje díla v galeriích u nás a v zahraničí. Malování na zeď provází celou autorovu tvorbu. www.834.cz
Lockerbie, 2014, acrylic on canvas, 60 x 40 cm Lockerbie, 2014, akryl na plátně, 60 x 40 cm
Matěj Šrámek 1983
Šrámek is a graffiti writer who works with spray paint and other media and has been active on the Prague scene for almost 20 years. Beginning with graffiti he gradually moved into other creative and artistic spheres, such as font, computer graphics, interior decor, illustration, limited edition fashion design, paintings on canvas, etc. He also designs leaflets and posters informed by comics (a feature of his graffiti too) for various types of event, mainly concerts. A large part of his work ends up forming the decor or accessories to the well known SPIRITUAL SOUND SYSTEM parties. The “Sportsman” is also to be encountered at clubs and festivals in and outside Prague, where he indulges his other pastime, DJing. He plays mainly house, deep house, minimal and techno. He creates advertisements and works as a graphic designer and interior designer. He has cooperated on the realisation of murals for several firms with leading Czech fine artists and street artists. Graffiti writer, který tvoří nejenom sprejem, se na pražské scéně pohybuje bez mála 20 let. Skrze malování graffiti se propracoval postupně k jiným výtvarným či uměleckým odvětvím, jako jsou např. písmo, počítačová grafika, dekorace, ilustrace, tvorba vlastního designu na oblečení v malých nákladech a limitovaných edicích, malba pláten atd. Jeho specifickou tvorbou jsou složité fonty, které jsou obohacovány o jednoduchou grafiku. Dále tvoří letáky a plakáty na různé typy akcí, hlavně pak hudební s nádechem komiksu (který zaznamenáte i u jeho graffiti). Velká část jeho tvorby pak končí jako dekorace nebo pouze doplněk na party známého SPIRITUAL SOUND SYSTEMU. „Sporťáka“ můžete také potkat v pražských i mimopražských klubech nebo na festivalech, kde se věnuje další své zálibě djingu. Hraje především house, deep house, minimal a techno. Pracuje ve výrobě reklamy, ale i jako grafik nebo dekoratér. Spolupracoval např. při realizaci muralartu pro několik firem s předními českými výtvarníky a streetartisty. www.graffcut.cz, www.fotolog.com/spord, www.shaoliners.blogspot.cz
Of the Name „S“, 2013, liner, 80 x 50 cm Jménem „S“, 2013, fix, 80 x 50 cm
Martin Vála 1984
Vála attempts to rework references to various items, such as fragments of a tractor, sections of an old Tatra truck, and an old telephone that he knows from his childhood, and inject new content into them that is not, however, related to what we know today as retro design. These are moments, sometimes convoluted, that inter alia find a special live spiritual decay. The creation of images is almost a prayer in which an internal meaning is found. Vála is a new naive artist belonging to the words of the caller in the woods: “One day the paths could be straight”. As a young man he was interested in graffiti, before moving onto different forms of exterior painting and fly posting. This was soon not enough and he needed to concentrate more on the integrity of his own work as opposed to quantity of production. He studied arts and crafts and then moved on to theology. His works are individualistic and are not based on any philosophical perspective of the modern world, but represent ordinary insights into the spiritual reality of his own soul. Martin Vála se obrazy snaží přeznačovat odkazy různých předmětů jako jsou fragmenty traktoru, části staré tatrovky, starý telefon, které zná z dětství a dát jim nový obsah, který ale nemá nic společného s odkazem retro designu. Momenty, někdy až spletité, které mimo jiné nacházejí zvláštní živou spirituální hnilobu. Tvorba obrazů je až modlitbou, ve které jde nakonec o nalezení vnitřního smyslu. Martin Vála je nový naivistický umělec patřící slovům volajícího v lese: „Né, jednou mohly být cesty narovnány“. V mládí se věnoval graffiti, pokračoval přes různé venkovní malby a lepení plakátů. To mu brzo přestalo stačit a potřeboval se soustředit více na integritu své vlastní práce, oproti kvantitativní produkci. Vystudoval uměleckořemeslnou školu a pokračoval na studium teologie. Jeho práce jsou individualistické a nevycházejí z žádného filozofického pohledu na současný svět, ale jsou obyčejným vhledem do duchovní reality vlastní duše.
No Title, 2014, combined technique, 137 x 97 cm Bez názvu, 2014, kombinovaná technika, 137 x 97 cm
Jan Vlček 1977
Painter, performer and intermedia artist. After leaving the Secondary Technical School of Mechanical Engineering in Pilsen (1996) Vlček studied at the University of West Bohemia in Pilsen. Instead of military service he worked at the department of foreign archaeological research at the university. He graduated from the Academy of Fine Arts (AVU) in Prague in 2005. He is interested in modern history and military history. He is a collector of medals and military memorabilia and an enthusiastic WWII re-enactor. He loves military technology and gunpowder. Professor Milan Knížák called him a militant pacifist. He participated at his first joint exhibition at Trafačka in 2006, but only became a resident in 2009. In 2012, he and Anja Kaufmann set up the experimental gallery space Puppenklinik under the auspices of Trafačka. From 2003 to 2013 he was a member of the ZTOHOVEN Group. At present he is a postgraduate at AVU and divides his time between Pilsen and Prague. He recently got married. His work is to be found at the National Gallery in Prague. Malíř, performer a intermediální tvůrce. Po Střední průmyslové škole strojnické v Plzni (1996) studoval na Západočeské univerzitě v Plzni. Náhradní vojenskou službu vykonával krátce v oddělení záchranných archeologických prací v Západočeském muzeu v Plzni. Absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze v roce 2005. Zabývá se novověkými dějinami a dějinami vojenství. Je falerista, sběratel militarií a nadšený WWII re-enaktor. Miluje vojenskou techniku a střelný prach. Profesor Milan Knížák ho označil za militantního pacifistu. Zúčastnil se první společné výstavy v Trafačce v roce 2006, ale rezidentem Trafačky je až od roku 2009. V roce 2012 s Anjou Kaufmann inicioval vznik experimentálního galerijního prostoru Puppenklinik, který je součástí Trafačky. Byl členem skupiny ZTOHOVEN (20032013). V současné době je doktorandem na Akademii výtvarných umění v Praze, žije v Plzni a v Praze. Je čerstvě ženatý. Jeho práce je zastoupena ve sbírkách Národní galerie v Praze. janvlcek.blog.cz
Shelter, 2014, acrylic on canvas, 65 x 100 cm Bunkr, 2014, akryl na plátně, 65 x 100 cm
ALEŠ ZEMENE 1968
Zemene studied the programming of multimedia environments in London at IT First Ltd., produced several cultural events and worked with international institutions on art installations. Currently he is involved in the Nangu.TV project, i.e. digital non-linear TV. He is a supporter of open source concepts that he uses in real-time applications for performances and audio-visual installations. The installation Equilibrium and Movement is based on an entropy algorithm generating visual and audio output. The system is based on a Raspberry-pi board running Raspbian, Pure Data and Python scripts. It is looking for the mathematical equivalent of Aleph, the number that contains all the other numbers. No doubt it will find it one day. Studoval programování multimediálních prostředí v Londýně na IT First Ltd., uspořádal bezpočet kulturních akcí, spolupracuje s mezinárodními institucemi na uměleckých instalacích. V současnosti je součástí projektu Nangu.TV, digitální nelineární televize. Podporuje koncept open source, který používá pro své aplikace v performancích a audio-vizuálních instalacích. Instalace Rovnováha a pohyb je založena na algoritmu Entropy, který generuje informace pro audiovizuální výstupy. Systém je postaven na Operačním systému Raspbian, pracujícím na Rapsberry-pi základně, Pure Data a Python skriptech. Vyhledává ekvivalent Alefu - matematické operace, která obsahuje všechna ostatní čísla. A bezpochyby ho jednou najde.
Equilibrium and Movement, 2014, abstract painting by entropy algorithm Rovnováha a pohyb, 2014, abstraktní malba generována náhodnými procesy
Documentary Film Trafacka Temple of Freedom I completed the documentary film Trafacka – Temple of Freedom almost three years ago. The relative success enjoyed by the film was the pleasant culmination of six years’ work, as well as recognition of the main actors that appear in the film. With the benefit of hindsight I can now say that the second objective I set myself at the start of this project was also fulfilled. I wanted to the film to work as a chronicle or testimony of a certain period and the possibilities and restrictions of a certain sphere. This sphere involved the world of young artists who immediately after completing their studies attempted to bring to fruition a courageous idea with no guarantee of success given the pressure of developers and the absence of finance and experience. However, the Trafacka Gallery, founded in 2006, did not only operate until 2008 as originally planned or to the end of filming in 2011. It is still going today and long ago extended its purview beyond the boundaries of Prague and the Czech Republic. Perhaps the film Trafacka – Temple of Freedom played a small part in this, and remains a reminder of one commendable project and the faltering first steps taken by now renowned artists. Dokumentární film Trafačka – Chrám svobody jsem dokončil téměř před třemi lety. Relativní úspěch, který dokument v době svého uvedení zaznamenal, byl příjemným završením šestileté práce na filmu, ale byl také oceněním práce hlavních aktérů, kteří v Trafačce – Chrámu svobody vystupují. Dnes, s jistým odstupem času, můžu konstatovat, že se naplnil i můj druhý cíl, který jsem si vytyčil při zrodu celého projektu. Chtěl jsem, aby film působil jako kronika nebo jako výpověď o určité době a o možnostech či nemožnostech v určitém oboru. V tomto případě o světě mladých umělců, kteří se sotva po dokončení svých studií pustili do realizace odvážného nápadu, u něhož neměli záruku, že ho dokážou uskutečnit proti tlaku developerů a navzdory absenci finančních prostředků a zkušeností. Galerie Trafačka, založená v roce 2006, však nefungovala jen do původně plánovaného roku 2008 nebo do konce natáčení v roce 2011. S úspěchem funguje dodnes a již dávno překročila hranice Prahy i České republiky. Snad k tomu malou měrou pomohl i film Trafačka – Chrám svobody, který zůstane jako vzpomínka na jeden záslužný počin i na umělecké začátky dnes etablovaných umělců. Saša Dlouhý Prague / Praha 2014 www.trafacka-film.tv
Trafacka: Temple of Freedom 2. 5. - 30. 5. 2014 RED GALLERY London Graphic Layout / Grafické zpracování: Michal Škapa Edition and Text Proofs / Redakce a korektury: Blanka Čermáková Translation / Překlad: Phil Jones Photos / Fotografie: From Artists' Archive / z archivu autorů, Rostislav Zapletal With thanks and respect to our partners / S poděkování a úctou našim partnerům Speciální poděkování / Special Thanks to: Jan Kysela
912-7
-80-260-5
ISBN 978